19 C 59/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr Lucií Vítkovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen: titul . jméno příjmení , advokát, se sídlem ulice a číslo PSČ obec a číslo proti žalované: osobní údaje žalované adresa o zaplacení 95. 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný povinen zaplatit žalobci částku ve výši 95 000 Kč s zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75% ročně od 27.2.2020 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18.456 Kč k rukám právního zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 95 000 Kč s příslušenstvím jakožto náhrady nemajetkové újmy, která mu vznikla nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod. sp. zn. [spisová značka]. Řízení probíhalo po dobu 6-ti let a 3 měsíců, od 4.2.2013 do 13.5.2019, žalobce poukazoval na jeho dlouhodobý průběh, když především poukazoval na trestní stíhání své osoby za skutky, které bylo vykazováno šikanózním jednáním ze strany policie ČR v rámci shromažďování důkazů v přípravném řízení, následně taktéž poukazoval na řízení před soudem, které trpělo průtahy. Uváděl, že věc nebyla skutkově ani právně nikterak složitá, žalobci vznikla morální újma, byl v nejistotě ohledně výsledku řízení a taktéž uváděl, že v důsledku trestního stíhání byl ohrožen v profesní rovině. Předběžně u žalované uplatnil řádně a včas nároky žádané žalobou z titulu nemajetkové újmy z nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení dne 26.8.2019, v době podání žaloby však na jeho nároky nebylo nikterak hrazeno.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároků žádaných žalobou žalobcem u žalované v režimu z. č. 82/98 Sb. dne 26.8.2019 žádaných z titulu nesprávného úředního postupu řízením vedeném před Okresním soudem v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. [spisová značka] v částce 95 000 Kč. K projednání žádosti žalobce došlo 3.6.2020, žalovaná konstatovala existenci nesprávného úředního postupu podle § 13 z. č. 82/98 Sb. a žalobci poskytla odškodnění ve formě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Tuto formu projednání a vyřízení nároků pak považovala za přiměřenou. Žalovaná zhodnotila průběh trestního řízení vedeného proti žalobci, jeho celkovou délku v trvání 6-ti let a 4 měsíců s tím, že obžaloba byla podána po více jak 3 letech od zahájení trestního řízení. Taktéž poukazovala na nečinnost soudu prvního stupně v období od října 2016 do března roku 2018, z tohoto důvodu následně shledala odpovědnostní titul a tento formou konstatování porušení práva odškodnila. Uvedla, že žalobce netvrdil takové skutečnosti a okolnosti, pro které by bylo namístě poskytnout zadostiučinění ve finanční formě. Nad rámec shora uvedeného pak uvedla, že z odůvodnění zprošťujícího rozsudku se podává, že soud při hodnocení důkazů se zabýval i tím, zda obžalovaní nemohli naplnit skutkovou podstatu jiného trestného činu a dospěl k závěru, že obžalovaný [celé jméno žalobce] ve všech zákonných znacích naplnil skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu dle § 211 trestního zákoníku, s ohledem na obžalobu, která však zněla na jiný trestný čin, nebylo možné žalobce odsoudit. Ze všech těchto důvodů považovala již učiněnou formu konstatování porušení práva za formu dostačující a žalobní nároky neuznávala.

3. Soud ve věci rozhodoval ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., když žalobce vyjádřil souhlas s tímto postupem ve svém podání ze dne 19.1.2021, žalovaná pak v rámci vyjádření k žalobě ze dne 4.6.2020. Soud proto věc projednal a rozhodl na základě listinných důkazů, aniž by jednání nařizoval.

4. Z podstatného obsahu spisu sp. zn. [spisová značka] Okresního soudu v Jablonci nad Nisou má soud za prokázané následující úkony účastníků a soudu v projednávaném řízení: 4.2.2013 byl založen záznam o zahájení úkonů trestního řízení pro zločin zpronevěry a pojistného podvodu, téhož dne potom bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání pro zpronevěru na žalobce. Následovala žádost o ustanovení obhájce z 1.3.2013 a následná stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání podaná 18.3.2013 O stížnosti bylo rozhodováno zamítnutím stížnosti Okresním státním zastupitelstvím v Jablonci nad Nisou pod sp. [spisová značka] [rok], a to dne 21.5.2013. Následoval protokol o výslechu obviněného ze 17.4.2013, lustrace bydliště žalobce, následovalo pokračování výslechu obviněného 5.5.2014. Další usnesení o zahájení trestního stíhání dalších spoluobviněných, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] bylo vydáno 5.6.2015 8.6.2015 bylo zasíláno vyrozumění o změně právní kvalifikace skutku, proti usnesení o zahájení trestního stíhání byly podány stížnosti spoluobviněnými dne 18.6.2015. Usnesením Okresního státního zastupitelství ze 7.9.2015 bylo rozhodováno o stížnostech spoluobviněných. Ve spise je založen protokol o výslechu [jméno] [příjmení] ze 4.8.2015 a 30.9.2015, dále stížnost proti usnesení od spoluobviněného [příjmení] ze 3.7.2015 a usnesení Okresního státního zastupitelství z 24.8.2015 ohledně rozhodnutí o stížnosti. 30.6.2015 byl vyslechnut spoluobviněný [příjmení], následovala opatření o přibrání znalce z 2.1.2014 ve věci zpracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. Znalecký posudek byl vypracován 26.1.2014, následuje úřední záznam o podaném vysvětlení z 6.9.2013 [jméno] [příjmení], taktéž stejný úřední záznam z 25.4.2014. Ve spise jsou dále založeny úřední záznamy o podaných vysvětleních 18.9.2013 [jméno] [příjmení], 17.7.2014 [jméno] [příjmení] a jeho pokračování z 31.7.2014, 19.6.2014 [jméno] [příjmení], z téhož dne pak [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], 25.6.2014 úřední záznam o podaném vysvětlení [jméno] [příjmení], 24.6.2014 [jméno] [příjmení], 25.6.2014 pak [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Další úřední záznamy o podaných vysvětleních jsou založeny z dat 27.6.2014 [jméno] [příjmení], 1.7.2014 [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], z 8.7.2014 [jméno] [příjmení] 22.4.2014 [jméno] [příjmení] a 16.7.2014 [jméno] [příjmení]. Spisový materiál se skládá z dalšího svazku, ve kterém jsou založeny listinné důkazy jako podklady k fingovanému odcizení vozidla [příjmení] [jméno], záznamy o zahájení úkonu trestního řízení z 8.7.2010 a vydaná rozhodnutí o odložení věci a podklady bulharských orgánů činných v trestním řízení k vozidlu [příjmení] [jméno] a dále podklady ke koupi úvěrování a dalšího nakládání s vozidlem [příjmení] [jméno] a další listinné důkazy. 4.2.2013 byla podána žádost o podání odborného vyjádření ke stanovení obvyklé ceny osobního automobilu a následně odborné vyjádření podané 11.2.2013. Soud dále žádal o zaslání bankovních informací 14.8.2013 následně byla tedy vyžadována součinnost [obec] spořitelny, a to opakovaná. Následně taktéž byly prováděny lustrace vozidel v registru vozidel, žádaná součinnost Magistrátu hlavního města Prahy, PSSZ a to v průběhu září roku 2013 a byly vyhodnocovány zájmové vazby pachatelů trestné činnosti. Obsahem třetího svazku trestního spisu jsou pak opět listinné důkazy k vyšetřování za období před zahájením trestního stíhání, následně pak z 12.6.2014 učiněn úřední záznam o shrnutí průběhu oznámení pojistné události a její likvidace, 2.4.2015 uvedena předpokládaná výše pojistného plnění od Uniqa k vyčíslení škody, 1.2.2016 provedena poučení poškozené osoby a 12.6.2014 žádaná součinnost UniCredit Leasing CZ, když následně jsou ve spise zakládány odpovědi od těchto bankovních ústavů. 29.7.2014 byla opět žádána zpráva od UniCredit bank, 20.1.2016 pak byl vyhotoven úřední záznam k vyhodnocení jednání [jméno] a dalších osob. 26.2.2016 byl proveden úřední záznam k vyhodnocení zjištěných skutečností k posouzení trestní odpovědnosti [příjmení] a dalších. Čtvrtý svazek trestního spisu pak obsahuje další listinné důkazy a taktéž 8.10.2013 žádost o průlom bankovního tajemství a taktéž z téhož dne žádost o vydání dodatku k průlomu bankovního tajemství, 14.10.2013 byla podána další žádost o průlom bankovního tajemství shodně pak 19.12.2013 směřovaná na Raiffeisenbank a Komerční banku. Další žádost o průlom k [obec] spořitelně byla adresována 20.6.2014 a dále žádost k Ministerstvu obrany 9.5.2014 o součinnost a následně taktéž založena odpověď tohoto orgánu. 17.4.2014 byla provedena souhrnná zpráva k šetření k vozidlům interpolu, 7.10.2014 byla žádána žádost policejních orgánů v Bulharsku, a taktéž zpráva interpolu v Bulharsku, která byla založena 20.10.2014. Ve věci byl přibrán tlumočník 4.3.2015, 9.1.2014 potom byl podán návrh na vydání příkazu dle ustanovení § 88a odst. 1 trestního řádu a 13.1.2014 byl vydán příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. 1.12.2014 byly učiněny opětovné lustrace k registru vozidel, lustrace v katastru nemovitosti, žádosti o pověst autobazaru [právnická osoba] a to 9.9.2013. V průběhu celého trestního řízení byly zjišťovány pověsti k spoluobviněným osobám, žádost o sdělení úřadu práce, zprávy VZP, opakované žádosti o součinnost OSSZ a opisy z rejstříku trestů, ze kterých mimo jiné vyplývá absence jakýchkoliv záznamů, pokud jde o pana žalobce. V srpnu roku 2015 byly činěny záznamy o nahlédnutí do spisu obhájci a v lednu roku 2016 pak vyrozumění o možnosti prostudovat spis a k prostudování spisu docházelo v lednu až únoru roku 2016 29.3.2016 došlo k zamítnutí návrhu na doplnění vyšetřování a 31.3.2016 byl podán návrh na podání obžaloby na [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] pro zločin podvodu. 10.6.2016 došla obžaloba k Okresnímu soudu [obec] na tři spoluobviněné, 29.6.2016 bylo nařízeno hlavní líčení na den 7.9.2016. Následovala žádost o odročení termínu hlavního líčení z 8.8.2016 od [jméno] [příjmení] pro kolizi s jiným hlavním líčením, této žádosti bylo vyhověno a hlavní líčení přeodročeno na termín 19.10.2016. Toto hlavní líčení se nekonalo, z důvodu nemoci soudkyně bylo odvoláno, 3.10.2017 byla postoupena žádost o podmíněné zastavení k Okresnímu soudu [obec] a referátem z 23.8.2018 nařízeno hlavní líčení na 25.6.2018. V tomto termínu hlavní líčení proběhlo, byl učiněn výslech [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení] a jednání odročeno na 29.10.2018. Referátem z 29.6.2018 byly předvoláváni svědci, hlavní líčení probíhalo 29.10.2018, kdy proběhl výslech obžalovaného [jméno] [příjmení], svědka [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] provedeny dále listinné důkazy a dále výslech svědkem [jméno] [příjmení] a hlavní líčení odročeno na 18.2.2019 31.10.2018 došla žádost o vyloučení věci [jméno] [příjmení] k samostatnému projednání, hlavní líčení bylo odročeno na 18.2.2019, a to referátem soudce z 8.11.2018. Téhož dne nebylo vyhověno žádosti o samostatné projednání a rozhodnutí ve věci obžalovaného [příjmení]. Hlavní líčení proběhlo 18.2.2019, kdy byli vyslechnuti svědci [příjmení], [příjmení], [příjmení], [obec], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a hlavní líčení odročeno na 13.5.2019. V mezičase byla vyžadována součinnost Městského úřadu Sedlčanech, v rámci hlavního líčení konaného 13.5.2019 byly provedeny listinné důkazy, vyslechnuty závěrečné návrhy a ve věci byl vyhlášen rozsudek, jímž došlo ke zproštění obžaloby žalobce a obviněného [příjmení] podle § 226 písm. a) trestního řádu a bylo zastaveno podmíněně trestní stíhání obžalovaného [jméno] [příjmení]. Právní moci nabylo rozhodnutí 4.6.2019.

5. Z nesporných tvrzení účastníků a taktéž z uplatnění nároku žalobce k žalované a jeho vyřízení má soud za prokázaná data uplatnění předběžně nároku žalobcem 26.8.2019 jakožto nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu v namítaném řízení ve výši 95 000 Kč. Ze stanoviska žalované ze dne 3.6.2020 pak vyplývá vyřízení žádosti žalovanou v podobě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě bez poskytnutí finančního plnění.

6. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a o změně zákona [obec] národní rady [číslo] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále jen,,OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 citovaného zákona odpovědnosti za škodu se podle tohoto zákona nelze zprostit.

7. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení v řízení, podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

8. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon, nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonů nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

9. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak, a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení d) postupu orgánu veřejné moci během řízení e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

10. Soud předmětnou věc posoudil po právní stránce podle § 1 odst. 1, § 5 písm. b), §13 odst. 1 a §31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/98 Sb., když se žalobce po žalované domáhá zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 95 000 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. [spisová značka] v přiměřené lhůtě. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu §14 odst. 1,3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

11. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda Okresní soud v Jablonci nad Nisou ve shora uvedeném řízení vydal rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, když pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku se aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu z 31.8.2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

12. Pro stanovení celkové doby řízení soud vyšel z toho, že řízení trvalo od vydání usnesení o zahájení trestního stíhání doručeného žalobci, tedy od 4.2.2013, do právní moci konečného rozhodnutí ve věci, tedy do 4.6.2019 (žalobce pak vymezil běh řízení pouze do 13.5.2019, kdy byl již vyhlášen zprošťující rozsudek, o kterém se dozvěděl). Celkově řízení trvalo po dobu 6 let a 4 měsíců. Tuto délku řízení soud hodnotí především i s ohledem na specifika projednávaného řízení a průtahy, které byly shledány nikoliv ojediněle a nikoliv krátkodobě v průběhu řízení, za délku nepřiměřeně dlouhou a ve věci je proto dán odpovědnostní titul ve smyslu § 13 OdpŠk.

13. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma (presumovaný vznik újmy žalovaná nevyvracela), kterou je nutno odškodnit v penězích, neboť žádné okolnosti, pro něž by bylo na místě spokojit se v dané věci pouze s konstatováním porušení práva soud ve věci neshledal (na rozdíl od žalované, která hodnotila i průběh trestního řízení a odůvodnění rozhodnutí ve věci samé, a to vše za situace, kdy však toto hodnocení by se mělo projevit především ve chvíli, kdy by žalobce požadoval nárok na zaplacení nemajetkové újmy z nezákonného rozhodnutí, nikoli nesprávného úředního postupu, když při posuzování tohoto nároku soud případným hodnocením viny či neviny žalobce spácháním skutku vázán není).

14. Postup při určení přiměřené výše peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stanovil ve své ustálené judikatuře Nejvyšší soud, když zdůraznil, že pro zachování jednotnosti rozhodování ve věcech odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je nezbytné, aby soudy ve svých rozsudcích podrobně vysvětlily z jaké základní částky odškodnění vyšly a jakým způsobem, včetně procentuálního vyjádření, zohlednily kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk při určení konečné výše odškodnění (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2010 sp. zn. 30 CDO 3026/2009). Na závěr o výši zadostiučinění by se měla kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk projevit ve stejném poměru, v jakém se podílela na celkové délce řízení, když zásadně vhodnou formou tohoto projevu je procentní modifikace základní částky.

15. Z judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu (viz např. rozsudky z 12.1.2011 sp. zn. 30 Cdo 1151/2009, ze dne 26.1.2011 sp. zn. 30 Cdo 4889/2009 nebo ze dne 13.7.2011 sp. zn. 28 Cdo 4540/2009) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí [číslo] až 20.000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v trvání šesti let a čtyřech měsíců soud jako adekvátní částku vzal částku 15.000 Kč za první dva roky a následně za každý další rok řízení a dospěl k základní částce finančně zadostiučinění ve výši 95.000 Kč. Uvedenou částku soud zvolil z důvodu, že délka řízení nebyla nikterak extrémní.

16. Tuto částku následně soud podrobil jednotlivým kritériím § 31a OdpŠk, když s přihlédnutím k složitosti řízení soud ponižoval základní částku o 20%. Soud především uvádí skutkovou i právní složitost dané věci, když v projednávaném řízení, jak již bylo uvedeno výčtem úkonů prováděných v trestním řízení, lze dospět k závěru, že byla nutná součinnost bankovních ústavů, Magistrátu hlavního města Prahy, městských úřadů, mezinárodní součinnost Interpolu, a orgánů činných v trestním řízení Maďarska, řízení pak bylo vedeno proti třem spoluobžalovaným, a proto se projevila i do určité míry procesní složitost v případě případných návrhů na odročení hlavních líčení, projednání věci v samostatném řízení atp. Taktéž soud poukazuje především na skutkovou složitost, když bylo nutné v rámci jednotlivých ústních jednání vyslechnout řadu svědků, kteří byli vyslýcháni již v přípravném řízení, případně v řízení před soudem na úřední záznamy a následně jako svědci při hlavních líčeních. Taktéž co do prokazování viny či neviny bylo provedeno mnoho listinných důkazů.

17. Pokud jde o podíl žalobce na předmětné délce řízení, soud nenavyšoval ani neponižoval základní částku finančního zadostiučinění, neboť z průběhu spisu se nepodává (a žalobce ani nikterak neuváděl), že by stěžoval průběh řízení, či naopak byl tím, kdo by urgoval jeho průběh a aktivně se o něj zajímal.

18. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci v průběhu řízení, je na místě navýšení o 10% z důvodu nečinnosti soudu, a to v období od října roku 2016 (konkrétně ve chvíli, kdy bylo přeodročeno hlavní líčení 19.10.2016 z důvodu žádosti jednoho ze spoluobviněných a následně odvoláno z důvodu nemoci soudkyně) až do března roku 2018, kdy bylo referátem soudce nařízeno hlavní líčení na nový termín na 25.6.2018. Soud uvádí, že po dobu roku a osmi měsíců nebylo v řízení ničeho konáno, tento průtah potom je průtahem déletrvajícím, který jednoznačně přispívá k nekoncentrovanosti postupu soudu prvního stupně v daném řízení a k odůvodněnosti navýšení finančního odškodnění tak, jak bylo žádáno.

19. Pokud jde o význam předmětu řízení pro účastníka, soud především poukazuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, který předmětný typ řízení řadí mezi řízení, kterým přisuzuje zvýšený význam pro účastníky řízení (za řízení se zvýšeným významem pro účastníky lze považovat zejména řízení trestní, jako tomu bylo v tomto případě, opatrovnická, pracovně právní, o osobním stavu, ve věcech sociálního zabezpečení a týkající se zdraví nebo života). Soud dospěl k závěru o nutnosti navýšení s ohledem na typ řízení a nejistotu ohledně jeho výsledku o 10%. Soud poukazuje především na skutečnost, že žalobce byl osobou bezúhonnou, jak bylo zjišťováno průběžnými lustracemi v rejstříku trestů, taktéž na žalobce nebyly evidovány žádné negativní skutečnosti z místa bydliště. Lze pak dospět k závěru, že s ohledem na délku trestního řízení toto jednoznačně přesáhlo do roviny poškození cti a pověsti, nejistoty ohledně výsledku a případné nejistoty, která se mohla odrazit v případné nejistotě v rovině zaměstnání žalobce.

20. Souhrnem tedy soud uvádí, že částku základní jednak ponížil o 20% a následně navýšil o 20% s ohledem na kritéria uvedená shora, proto dospěl v závěru svého rozhodnutí k adekvátnosti částky 95 000 Kč jako částky, která odráží specifika projednávaného případu, a tuto částku pod výrokem I. spolu se zákonnými úroky z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku v zákonné výši žalobci přiznal, a to od uplynutí šesti měsíců od uplatnění nároku žalobce u žalované do zaplacení.

21. Pod výrokem II. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 1, když žalobce byl ve sporu zcela úspěšný, náleží mu proto náhrada nákladů řízení, které vynaložil proti neúspěšné žalované. Náhrada nákladů řízení se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, náhrady nákladů právního zastoupení za přípravu a převzetí věci, podání žaloby, vyjádření ze dne 22.6.2020 a ze dne 19.1.2021, dle ustanovení § 9 odst. 3 o. s. ř. v částce 3 100 Kč za úkon, příslušný počet režijních paušálů za jednotlivé úkony právní služby vyjmenované shora dle § 13a advokátního tarifu a 300 Kč, to vše vyjma soudního poplatku zvýšeného o 21% řádně doloženého DPH advokáta, celkem tedy náhrada nákladů řízení činí částku ve výši 18.456 Kč.

22. O lhůtě k plnění rozhodl soud dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil lhůtu delší, vtrvání 15-ti dnů, s ohledem na organizačně technické možnosti žalované plnit.