19 C 63/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Vítkovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem: adresa , obec - část obce právní zástupce: anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno sídlem: adresa , obec anonymizována tři slova proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO: 00025429, sídlem: Vyšehradská 424/16, 128 10, Praha 2 - Nové Město o zaplacení 104 260 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 104 260 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 17. 2. 2023 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení finančního zadostiučinění ve výši 104 260 Kč s příslušenstvím po žalované z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném před Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka], když uváděla, že v namítaném řízení, jehož byla účastnicí, došlo k nepřiměřené délce řízení, která dosáhla 2 902 dnů. Žalobkyně dále uváděla průtahy na straně soudu, které blíže nespecifikovala, a uváděla, že celkovou délkou řízení bylo zasaženo do jejího práva na spravedlivý proces a z tohoto důvodu měla za to, že pouhé konstatování porušení práva není dostačujícím zadostiučiněním. Uvedla, že svůj nárok předběžně u žalované uplatnila, v době podání žaloby však o nároku dosud rozhodnuto nebylo.

2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně 4. 8. 2022 uplatnila nárok na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 104 260 Kč dle zákona č. 82/1998 Sb., která jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném před Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka] Stanoviskem z [datum rozhodnutí] žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a zadostiučinění žalobkyni neposkytla. Žalovaná zrekapitulovala průběh řízení vedeného před Okresním soudem v Ostravě pod shora uvedenou spisovou značkou zahájeného 10. 4. 2014, ve kterém žalobkyně vystupovala v procesním postavení žalované, a v němž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 35 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce. Uvedla následné vydání platebního rozkazu 14. 5. 2014, proti kterému původní žalovaná podala včasný odpor a následní vyhlášení rozsudku 18. 6. 2015, kterým bylo žalobě vyhověno. Proti rozsudku bylo podáno včasné odvolání a rozsudek byl následně usnesením odvolacího soudu z 15. 2. 2016 zrušen. Řízení bylo následně přerušeno 21. 4. 2016 pro insolvenci původní žalované, tedy ze zákona. Žaloba byla následně po splnění oddlužení původní žalované vzata žalobcem zpět 3. 12. 2021, přičemž na tento návrh bylo reagováno usnesením soudu prvního stupně z 10. 1. 2022, jímž bylo řízení zastaveno. Usnesení nabylo právní moci 16. 2. 2022, čímž bylo pravomocně skončeno. Žalovaná shrnula, že v posuzovaném řízení bylo rozhodováno celkem třikrát, a to 2x soudem prvního stupně a 1x soudem druhého stupně s tím, že řízení bylo po dobu 5 let a 5 měsíců ze zákona přerušeno z důvodu insolvence žalované, tedy současné žalobkyně. Po pokračování v řízení po ukončení insolvenčního řízení vzal původní žalobce žalobu zpět a soud řízení zastavil, a to z důvodu následného splnění splátkového kalendáře původní žalovanou. Žalovaná nedospěla k závěru, že by posuzované řízení trpělo jakýmikoliv průtahy na straně soudu, naopak konstatovala, že bylo postupováno plynule a koncentrovaně. Z tohoto důvodu odpovědnostní titul ve věci neshledala.

3. Soud ve věci rozhodoval dle ustanovení § 115a o. s. ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila konkludentně, když se na výzvu soudu spojenou s doložkou podle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřila, žalovaná pak s tímto postupem souhlasila výslovně ve svém vyjádření k žalobě ze dne 29. 9. 2022.

4. Mezi účastníky bylo učiněno nesporným, že dne 4. 8. 2022 žalobkyně uplatnila u žalované svůj nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu z namítaného řízení u žalované z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném před Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka].

5. Z obsahu přílohového spisu Okresního soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka] má soud za prokázány následující úkony účastníků a soudu: 10. 4. 2014 byla k soudu podána žaloba [jméno] [příjmení] proti žalované [celé jméno žalobkyně], tedy současné žalobkyni, o zaplacení částky 35 000 Kč s příslušenstvím z důvodu uzavřené smlouvy o půjčce. 6. 5. 2014 byl žalobce soudem vyzýván k zaplacení soudního poplatku a taktéž vyzýván na odstranění vad podání, taktéž byla lustrována osoba žalobce i žalované. 9. 5. 2014 soud obdržel souhlas žalobce s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání, a následně 14. 5. 2014 vydal platební rozkaz, jímž uložil žalované zaplacení dlužné částky, včetně příslušenství a náhrady nákladů řízení. Platební rozkaz byl doručen do vlastních rukou žalované 29. 5. 2014 6. 6. 2014 došel soudu návrh na zrušení platebního rozkazu ze strany žalované, tedy odpor do platebního rozkazu. Následně bylo nařízeno ústní jednání na 10. 3. 2015. Toto jednání bylo následně odvoláno z důvodu nemoci soudkyně a stanoven nový termín ústního jednání 21. 5. 2015. Žalovaná se omluvila pro nemoc dítěte z ústního jednání, ústní jednání však bylo konáno, a následně bylo odročeno na 18. 6. 2015. V mezičase soud obdržel vyjádření žalobce 16. 6. 2015. 15. 6. 2015, soud obdržel telefonickou omluvu žalované s tím, že se nemůže dostavit k jednání, neboť nastupuje následně na vyšetření do nemocnice s dítětem od 16. 6. 2015, žádala o odročení jednání s tím, že potvrzení z nemocnice doloží dodatečně. Následně obdržel vyjádření žalobce z 16. 6. 2015. Ústní jednání bylo konáno 18. 6. 2015 v nepřítomnosti žalované, a po provedeném dokazování byl ve věci vyhlášen rozsudek, jímž pod výrokem I. byla žalované uložena povinnost zaplacení částky 35 000 Kč s příslušenstvím a taktéž pod II. uložena povinnost k náhradě nákladů řízení. V písemném vyhotovení rozhodnutí soud odůvodnil skutečnost, proč jednal v nepřítomnosti žalované, ač tato žádala o odročení jednání, tím, že její žádost vyhodnotil jako nedůvodnou, neboť se omlouvala již opakovaně a péči o nemocné dítě nedoložila ani následně. Proti rozhodnutí bylo podáno včasné odvolání ze strany žalované dne 10. 8. 2015, když tato nesouhlasila s vyhlášením rozhodnutí a jednání v její nepřítomnosti poukazovala na svou řádnou a včasnou omluvu. S rozhodnutím ve věci samé se pak neztotožnila, když opakovaně uváděla, že částku, která je předmětem žaloby, sice vyzvedla, ale na doporučení pana [jméno] [příjmení], který o dané věci jednal s žalobcem. Žalovaná byla následně usnesením z 19. 8. 2015 vyzvána k doplnění stejnopisu podání a opravě vad odvolání, reagovala na toto usnesení svým podáním doručeným soudu 18. 9. 2015, když opakovaně uváděla, že osobou povinnou k zaplacení dlužné částky není ona, ale osoba od ní odlišná, pan [příjmení] 7. 10. 2015 byla žalovaná vyzvána k zaplacení soudního poplatku z podaného odvolání, následně podala žádost o osvobození od soudního poplatku 16. 10. 2015 22. 10. 2015 bylo soudem vydáno opravné usnesení co do opravy jména žalobce v záhlaví rozsudku, následně bylo doručeno 29. 10. 2015 prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce od žalované. Usnesením ze dne 4. 11. 2015 soud přiznal osvobození od soudního poplatku žalované pro odvolací řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci 26. 11. 2015. Následně předkládací zprávou ke Krajskému soudu v Ostravě z 9. 12. 2015 věc předložil k rozhodnutí o odvolání. Usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], s právní mocí 21. 3. 2016, rozhodl odvolací soud o zrušení rozsudku soudu prvního stupně a věc vrátil Okresnímu soudu k dalšímu řízení. Z odůvodnění podaného usnesení se podává, že v mezičase žalovaná doložila lékařskou zprávu [anonymizována dvě slova] [obec], která potvrdila nutnost zajištění osobní účasti žalované u zákroku svého nezletilého syna. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaná požádala z důležitého důvodu o odročení ústního jednání, akceptoval její omluvu, z tohoto důvodu následně rozsudek soudu prvního stupně zrušil. Spis byl poté přidělen jiné soudkyni z důvodu přeložení původní soudkyně k jinému soudu rozhodnutím předsedy soudu ze dne 6. 6. 2016, další ústní jednání tak bylo nařízeno na 15. 8. 2016. V tomto termínu bylo ústní jednání konáno, žalovaná potvrdila ve své výpovědi, že si půjčku skutečně vzala, ale nebyla schopna ji z finančních důvodů splácet. Zároveň sdělila, že v dubnu 2016 podala návrh na svou insolvenci a doložila usnesení o zjištění úpadku z 21. 4. 2016. Jednání bylo za účelem zjištění stavu insolvenčního řízení odročeno na neurčito. Usnesením z 23. 8. 2016 bylo následně řízení přerušeno do pravomocného rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka] s odůvodněním, že tímto rozhodnutím bylo povoleno řešení úpadku oddlužením žalované. Řízení tak bylo ze zákona přerušeno. Následně soud činil pravidelné dotazy na stav vedlejšího řízení, 3. 12. 2021 pak obdržel zpětvzetí žaloby žalobcem po splnění oddlužení žalované formou splátkového kalendáře. Následně učinil dotaz na žalovanou z 8. 12. 2021, zda souhlasí se zpětvzetím žaloby a následně rozhodl usnesením z 10. 1. 2022 o pokračování v řízení, o zastavení řízení a taktéž rozhodoval o náhradě nákladů řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci 16. 2. 2022.

6. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/98 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím, nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

7. Podle § 2 citovaného zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

8. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena za a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, za b) nesprávným úředním postupem.

9. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

10. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 téhož ustanovení, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 téhož ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí, nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména za a) k celkové délce řízení, za b) k složitosti řízení, za c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, za d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a za e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Soud předmětnou věc posoudil po právní stránce podle § 1 odst. 1, § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a §31a odst. 1, 2 a 3 zákona č. 82/98 Sb., když se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 104 260 Kč s příslušenstvím, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem, a to porušením povinnosti vydat rozhodnutí v řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě, pod sp. zn. [spisová značka] v přiměřené lhůtě. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

12. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda Okresní soud v Ostravě vydal rozhodnutí v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro soudní řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Tato kritéria se pak použijí i na zjištění, zda byla délka řízení přiměřená (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

13. Při stanovené celkové doby řízení vyšel soud z toho, že občanské soudní řízení začíná doručením žaloby soudu (§ 82 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), jeho konec pak spadá v jedno s okamžikem nabytí právní moci konečného rozhodnutí (jak uzavřel Nejvyšší soud ve Stanovisku svého občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, část III., I., II.). Ve vztahu k žalobkyni, která v předmětném řízení vystupovala v procesním postavení žalované, řízení trvalo od doručení žaloby, tedy od 29. 5. 2014, kdy byla žaloba doručena spolu s platebním rozkazem do vlastních rukou žalované, neboť již doručením žaloby se žalobkyně o řízení dozvěděla (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010), do 16. 2. 2022, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí ve věci ohledně zastavení řízení, tedy po dobu 7 let a 8 měsíců. Ač žalobkyně operovala nepřiměřeně dlouhou délkou řízení, případně, průtahy, které však nikterak blíže nespecifikovala, když soud v tomto případě musí uvést, že tyto pojmy se často směšují, ačkoliv mají rozdílný obsah, kdy průtahy v řízení se míní období bezdůvodné nečinnosti orgánů veřejné moci, a nepřiměřená délka se vždy vztahuje k celkové délce řízení, přičemž jednou z jejich příčin mohou být průtahy, ale také nemusejí, jinak řečeno nepřiměřeně dlouhé může být i řízení, ve kterém nedošlo ani k jedinému průtahu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu Cpj 206/2010, část třetí), naopak v případě, kdy je řízení stiženo s ojedinělým průtahem, nemusí být jeho celková délka považována z přiměřenou, soud uvádí, že odpovědnostní titul neshledal. V posuzovaném případě totiž vzal v potaz specifika předmětného řízení a ani nepřiměřená délka řízení, ani průtahy, zjištěny nebyly. Soud proto uzavírá, že shodně jako žalovaná nedospěl k odpovědnostnímu titulu dle § 13 OdpŠk.

14. Z předmětného dokazování totiž vyplynulo, že ač řízení trvalo po dobu 7 let a 8 měsíců, bylo v období od 23. 8. 2016 formálně (fakticky již od 21. 4. 2016, kdy bylo vydáno usnesení v insolvenčním řízení o zjištění úpadku), do 3. 12. 2021, kdy soud obdržel návrh na zpětvzetí žaloby, o kterém následně bylo rozhodováno 10. 1. 2021, tedy po dobu 5 let a 8 měsíců přerušeno. K přerušení řízení pak došlo ze zákona a v podstatě v důsledku platební neschopnosti žalované, která vyústila ve vedení insolvenčního řízení a následnému povolení oddlužení žalované, tedy aktuální žalobkyně. Lze tedy dospět k závěru, že žalobkyně se na délce řízení významným způsobem podílela. Nad rámec přerušení řízení pro zákonné důvody, tedy vedení řízení vedlejšího, insolvenčního, soud uvádí, že žalobkyně v procesním postavení žalované v původním řízení nárok žádaný žalobou popírala, a to od samého počátku, konkrétně ve vyjádření k odporu, následně i v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, kde opakovaně uváděla, že nárok žádaný žalobou je žádán proti její osobě neoprávněně, neboť si sama půjčku nevzala, a uváděla jiné, třetí osoby, za kterými nárok je důvodný. Své stanovisko změnila až v rámci ústního jednání konaného 15. 8. 2016, tedy v době, kdy již věděla, že je vydáno usnesení o zjištění úpadku proti její osobě z 21. 4. 2016, tedy že již na nárok platit nemusí, a zde i přiznala, že si skutečně půjčku s žalobcem sjednala, finanční prostředky skutečně obdržela, ale následně je nebyla schopná z finančních důvodů splácet. Je tedy zřejmé, že samotná obrana žalované v průběhu řízení byla účelová, a tato účelovost vyplývá právě z jejích vyjádření a změny vyjádření v době, když věděla, že půjčku splácet nebude muset. S ohledem na skutečnost, že původní věřitel následně přihlásil svou pohledávku do insolvenčního řízení, a řízení ve věci žaloby bylo následně ze zákona přerušeno, bylo nutno vyčkat výsledku insolvenčního řízení, který následně vedl k procesnímu úkonu žalobce 3. 12. 2021, týkajícího se zpětvzetí žaloby, kdy sám žalobce uváděl, že po splnění oddlužení žalované formou splátkového kalendáře již na nároku netrvá. Soud pak velmi rychle rozhodl během jednoho měsíce o zastavení samotného řízení a taktéž o náhradě nákladů řízení.

15. Pokud jde o samotný průběh řízení, soud pak uzavírá, že věci rozhodoval 2x soud prvního stupně (rozhodnutí o vydání platebního rozkazu a o rozsudku z 18. 6. 2015), 1x soud odvolací, který usnesením ze dne 15. 2. 2016 zrušil rozsudek soudu prvního stupně, zároveň bylo rozhodováno taktéž o procesních otázkách, a to jednak opakovaně soud vyzýval účastníky k zaplacení soudního poplatku, na odstranění vad podání, rozhodoval o žádosti žalované, tedy současné žalobkyně, o osvobození od soudních poplatků, vydával opravné usnesení do rozhodnutí ve věci samé, řízení přerušil do pravomocného rozhodnutí ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – insolvenčního řízení a v závěru rozhodoval o zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby. Ani z těchto dílčích úkonů soudu a průběhu celého řízení, který byl podrobně rekapitulován v části o dokazování, pak nelze dospět k závěru, že by řízení bylo zatížené nedůvodnými průtahy na straně státu, případně samotnou nepřiměřenou délkou řízení.

16. Pokud jde pak o jedno zrušení meritorního rozhodnutí soudu prvního stupně soudem odvolacím, nelze tento postup podřadit pod pojem nesprávnosti postupu orgánů veřejné moci, když v projednávaném případě ke zrušení rozhodnutí došlo výslovně z důvodu, který byl v části dokazování uveden, kdy soud odvolací dospěl k závěru o odůvodněnosti, řádnosti a včasnosti omluvy žalované k ústnímu jednání nařízenému na den 18. 6. 2015, ačkoliv soud prvního stupně v době svého rozhodování neměl, i přes výzvu danou žalované, ve spise založeny doklady prokazující řádnost její omluvy, tedy zdravotnickou dokumentaci vedoucí k závěru, že (již opakovaná) omluva žalované k nařízenému ústnímu jednání, je omluvou důvodnou. Těmito dokumenty disponoval až odvolací soud v rámci vyřizování odvolání a s těmito dokumenty byl seznámen a přihlédl k nim. Rozhodnutí soudu nižšího stupně proto nebylo soudem odvolacím rušeno výlučně z důvodu nepřezkoumatelnosti či procesní vady soudu nižšího stupně, případně z důvodu, že nižší soud nerespektoval závazný právní názor soudu vyššího.

17. Z důvodu absence již prvního z předpokladů pro odpovědnost státu za škodu, a to existence odpovědnostního titulu dle § 13 OdpŠk se soud dále nezabýval naplněním dalších předpokladů, a to příčinné souvislosti či vzniku a výše nemajetkové újmy, která byla žalovanou žádána. Nebylo proto na místě ani se blíže zabývat jednotlivými dílčími kritérii § 31a odst. 3 OdpŠk, týkajícími se celkové délky řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného a postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud žalobu pod výrokem I. v plném rozsahu zamítl.

18. Pod II. soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení, když úspěšné žalované ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 3 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v paušální náhradě hotových výdajů ve výši 300 Kč za vyjádření k žalobě.

19. Lhůta k plnění ve výroku II. byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě 3 dnů, když soud nedospěl k závěru o nutnosti stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách.