19 C 66/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura Maříkovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce proti žalovanému: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO: 00025429, sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2 zastoupený Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 390/42 o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 78 750 Kč s přísl.

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 78 750 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 300 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalovaného.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném v záhlaví uvedené částky, jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. spisová značka. Žalobce stručně popsal průběh uvedeného řízení, přičemž zdůraznil, že žalobu podal již dne 10.12.2010 a věc není dosud ukončena, neboť v únoru 2020 bylo podáno dovolání. Žalobce má za to, že řízení nebylo po skutkové stránce nikterak složité, v rámci řízení bylo provedeno dokazování listinami a vyslechnuto toliko 5 svědků. Poukázal na to, že rozsudek nalézacího soudu byl Vrchním soudem v Olomouci zrušen pro nepřezkoumatelnost, což se podílelo na délce uvedeného řízení. Obdobně pak druhý rozsudek nalézacího soudu byl také zrušen Vrchním soudem v Olomouci jako soudem odvolacím. Má za to, že délka uvedeného řízení je nepřiměřená, neboť by očekával, že bude rozhodnuta maximálně v rozmezí 4 let. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalovaného, a to ve výši 180 000 Kč, dne 4.6.2020, kdy žalovaný poskytl žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 101 250 Kč a žalobce se tak touto žalobou domáhá zbytku nárokované částky ve výši 78 750 Kč.

2. Žalovaný ve svém vyjádření nesporoval skutečnost, že u něj žalobce předběžně uplatnil nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši 180 000 Kč dne 4.6.2020, z titulu nesprávného úředního postupu v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. spisová značka. Žalovaný po projednání žádosti dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky soudního řízení a žalobci poskytl zadostiučinění ve výši 101 250 Kč. Žalovaný rovněž zkonstatoval průběh posuzovaného řízení a uzavřel, že řízení bylo zahájeno v prosinci 2010, přičemž není dosud ukončeno. V předmětném řízení pak lze konstatovat průtahy v celkové délce 2 let a 5 měsíců a rovněž i nekoncentrovaný postup soudu prvého stupně. Řízení tak trvá od prosince 2010 do nynější doby (tj. do 20.4.2021, pozn. soudu) celkem 10 let. Řízení je složité po stránce skutkové i právní, neboť se žalobce v předmětném řízení domáhá zaplacení částky 390 000 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o dílo. Ve věci byly provedeny listinné důkazy a vyslechnuti svědci. Význam řízení pro žalobce žalovaný hodnotil jako běžný. Žalobce se pak na délce řízení částečně podílí, neboť soudu zasílá rozsáhlá podání, se kterými se musí soud seznámit. Dále byl žalobce soudem opakovaně vyzýván k doplnění skutkových tvrzení a důkazů a k odstranění vad podaného odvolání. Žalobce také žádal opakovaně o odročení jednání, pro podané dovolání si pak nezvolil právního zástupce. Žalovaný při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vycházel z částky 15 000 Kč za rok, za první roky z částky v poloviční výši. Tuto základní částku ponížil o 10 % z důvodu složitosti řízení, o 20 % z důvodů projednání věci na dvou stupních soudní soustavy, o 5 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení a naopak navýšil o 10 % z důvodu postupu orgánu státu v rámci řízení.

3. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ust. § 115a o.s.ř.

4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce se předběžně na žalovaného s nárokem na nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. spisová značka obrátil na žalovaného dne 4.6.2020. Žalovaný po projednání této žádosti dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení a žalobci poskytl zadostiučinění ve výši 101 250 Kč, což mu sdělil stanoviskem ze dne 16.12.2020.

5. Soud provedl dokazování spisem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. spisová značka. Z tohoto spisu se podává, že žalobce podal ke Krajskému soudu v Ostravě žalobu dne 14.12.2010 a jejím předmětem byla neuhrazená cena díla ve výši 390 000 Kč s příslušenstvím. Usnesením ze dne 25.3.2011 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za návrh. Krajský soud v Ostravě dne 19.5.2011 vydal platební rozkaz. Proti tomuto platebnímu rozkazu podal žalovaný dne 9.6.2011 odpor. Usnesením ze dne 12.3.2013 byl žalovaný vyzván k vyjádření ve věci samé. Žalovaný svůj odpor odůvodnil podáním došlým soudu dne 19.4.2013. Pokynem soudce ze dne 3.10.2013 bylo nařízeno ústní jednání na dne 14.2.2014. Z tohoto jednání se žalobce pro zdravotní důvody omluvil a požádal o odročení jednání. Jednání bylo odročeno na den 24.3.2014. Při jednání konaném dne 24.3.2014 si účastníci vyjasňovali svá procesní stanoviska, žalobce byl vyzván podle ustanovení § 118a o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a podle § 118a odst. 3 o.s.ř. k označení důkazů. Jednání bylo odročeno na den 17.10.2014. Při jednání konaném dne 17.10.2014 bylo provedeno dokazování listinami a opětovně bylo soudem dáno poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř. žalobci k doplnění skutkových tvrzení. Jednání pak bylo odročeno na den 23.1.2015. Toto jednání bylo z důvodu kolize jednání s jiným dříve nařízeným jednáním odročeno na den 29.1.2015. Při jednání konaném dne 29.1.2015 byli vyslechnuti svědci a jednání bylo odročeno na neurčito. Přípisem ze dne 26.6.2015 byl žalovaný vyzván k zaujetí stanoviska, jak mu bylo uloženo při jednání konaném dne 29.1.2015. Pokynem soudce ze dne 15.9.2015 bylo nařízeno ústní jednání na den 5.11.2015. Při jednání konaném dne 5.11.2015 bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování na den 4.1.2016. Při jednání konaném dne 4.1.2016 bylo konstatováno, že se předvolaný svědek nedostavil a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 7.1.2016. Při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek ve věci samé, ve znění, že žaloba byla zamítnuta. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne 7.4.2016 odvolání. Usnesením ze dne 22.4.2016 byl žalobce vyzván k odstranění vad odvolání. Na to žalobce reagoval podáním došlým soudu dne 6.5.2016. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci dne 10.6.2016. Pokynem předsedy odvolacího senátu ze dne 1.9.2016 bylo nařízeno odvolací jednání na den 6.12.2016. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6.12.2016 byl rozsudek soudu prvého stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Z tohoto usnesení se podává, že rozsudek soudu I. stupně byl zrušen pro nepřezkoumatelnost. Usnesením ze dne 8.3.2017 byli účastníci řízení vyzváni k doplnění skutkových tvrzení. Na to žalobce reagoval podáním došlým soudu dne 31.3.2017 a žalovaný podáním ze dne 12.4.2017. Dne 12.6.2017 se konalo ústní jednání, při kterém bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo odročeno za účelem výslechu svědků na den 14.8.2017. Toto jednání pak bylo z důvodu žádosti právního zástupce žalobce odročeno na den 4.9.2017. Při jednání konaném dne 6.10.2017 byli vyslechnuti svědci a jednání bylo odročeno na den 16.10.2017 za účelem doplnění dokazování. Při jednání konaném dne 16.10.2017 bylo doplněno dokazování listinami a jednání bylo za účelem vyhlášení rozsudku ve věci samé odročeno na den 23.10.2017. Při jednání konaném dne 23.10.2017 byl vyhlášen rozsudek, ve znění, že žaloba byla zamítnuta. Dne 22.11.2017 byla předsedou krajského soudu prodloužena lhůta k vyhotovení rozhodnutí do 22.12.2017. Proti rozsudku podal žalobce dne 29.1.2018 odvolání. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci dne 23.2.2018. Pokynem soudce odvolacího senátu ze dne 25.6.2018 bylo nařízeno ústní jednání na den 11.9.2018. Při tomto ústním jednání byl vyhlášen rozsudek ve věci samé, kterým byl rozsudek soudu prvého stupně ve výroku I. ohledně částky 53 282 Kč s příslušenstvím potvrzen a ohledně částky 336 708 Kč s příslušenstvím, a dále ve výrocích II. a III. byl rozsudek soudu prvého stupně zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Dne 13.9.2018 bylo Vrchním soudem v Olomouci vydáno opravné usnesení k rozsudku ze dne 13.9.2018. Pokynem soudce ze dne 29.11.2018 bylo nařízeno ústní jednání na den 21.1.2019. Při tomto ústním jednání byl vyhlášen rozsudek ve věci samé, ve znění, že žaloba stran částky 344 100 Kč s příslušenstvím byla zamítnuta. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne 14.3.2019 odvolání. Dne 21.3.2019 byla žalovaný vyzván, aby se vyjádřil k odvolání. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci dne 6.5.2019. Pokynem předsedy senátu odvolacího soudu ze dne 23.10.2019 bylo nařízeno odvolací jednání na den 26.11.2019. Při tomto jednání si účastníci řízení sdělovali svá procesní stanoviska a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozsudku na den 28.11.2019. Při jednání konaném dne 28.11.2019 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu prvého stupně potvrzen. Dne 24.2.2020 podal žalobce dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Dne 24.2.2020 podal žalobce návrh na přiznání odkladného účinku právní moci rozsudku Vrchního soudu v Olomouci. Usnesením ze dne 3.2.2020 byl žalobce vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu dne 13.5.2020. Dne 1.7.2020 byla věc vrácena soudu prvého stupně z důvodu nesplnění povinné podmínky zastoupení advokátem v rámci dovolacího řízení. Usnesením ze dne 8.1.2021 byl žalobce vyzván, aby si pro dovolací řízení zvolil právního zástupce. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce podal dovolání ze dne 25.1.2021. Věc byla předložena Nejvyššímu soudu dne 24.3.2021. Tento usnesením ze dne 26.5.2021 dovolání žalobce odmítl.

6. Podle ust. § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

7. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

8. Po provedeném dokazování soud vyšel z toho, že předmětné řízení trvalo od 14.12.2010 do 26.5.2021, celkem tedy 10 let a 5 měsíců. Žalobce v předmětném řízení vystupoval v procesním postavení žalobce a předmětem řízení byla neuhrazená cena díla ve výši 390 000 Kč s příslušenstvím, které žalobce pro žalovaného provedl. K jednotlivým kritériím podle ust. § 31a odst. 3 zákona, ke kterým soud přihlíží, uvádí následující: Kritérium postupu orgánu státu v rámci řízení Soud v řízení zjistil průtahy v procesním postupu nalézacího soudu, a to v období od 9.69.2011 do 12.3.2013, dále pak v období od 19.4.2013 do 3.10.2013 a v období od 1.7.2020 do 8.1.2021. Také je třeba zmínit, že rozsudek nalézacího soudu ze dne 7.1. 2016 byl Vrchním soudem v Olomouci, jako soudem odvolacím zrušen po nepřezkoumatelnost. Kritérium počtu soudní soustavy Ve věci samé rozhodoval třikrát soud nalézací, třikrát soud odvolací a jedenkrát Nejvyšší soud. V této souvislosti soud připomíná, že nelze účastníkům řízení dávat k tíži využití procesních práv v podobě podání návrhu, řádných či mimořádných opravných prostředků apod., avšak je logické, že se tento fakt může podílet na celkové délce řízení, neboť se s těmito procesními návrhy orgány státu musí vypořádat, tedy o nich rozhodnout, což nelze přisuzovat ani k tíži žalovaného. V popsaném případě je zřejmé, že to, že ve věci třikrát rozhodoval nalézací soud a třikrát soud odvolací a jedenkrát soud dovolací, přispělo k celkové délce posuzovaného řízení. Kritérium složitosti řízení Soud posuzovanou věc hodnotil jako obtížnější, jak po stránce právní, tak po stránce skutkové, neboť obecně nároky vyplývající ze smluv o dílo, patří k obtížnějším sporům, kdy bývá zapotřebí rozsáhlejšího dokazování a také bývají tyto nároky náročnější i z hlediska právního posouzení, což byl i tento případ. Po skutkové stránce byli v řízení vyslýcháni svědci a bylo provedeno dokazování větším množstvím listin. Kritérium chování poškozeného v rámci řízení Žalobce se na celkové délce řízení určitým způsobem podílel, když dvakrát žádal soud o odročení jednání, dvakrát byl vyzván k doplnění skutkových tvrzení, neboť jeho žaloba neobsahovala všechny podstatné skutečnosti, dále byl vyzván k odstranění vad odvolání a rovněž podal dovolání, bez řádného zastoupení právním zástupcem a soud musel činit kroky k tomu, aby tento nedostatek byl odstraněn. Všechny popsané skutečnosti se rovněž negativně promítly do celkové délky posuzovaného řízení. Kritérium významu řízení pro poškozeného Obecně Evropským soudem pro lidská práva není s tímto typem sporu spojován vyšší význam pro jeho účastníky, oproti řízení typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9.1.2007, č. 26634/03, § 72), pracovněprávních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp.zn. 30 Cdo 4761/2010). Soud proto význam předmětu řízení pro žalobce hodnotil jako standardní.

9. Celkově shrnuto s odkazem na popsaný průběh řízení a jeho celkovou délku, dospěl soud k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona, neboť posuzovaná délka řízení nebyla již přiměřená. V důsledku porušení práva žalobce na projednání věci v přiměření lhůtě, mu vznikla nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá, kdy porušení práva na přiměřeně dlouhé řízení je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové, morální újmy na straně žalobce/stěžovatele (srov. ESLP ve věci Apicella proti Itálii, § 93), a to minimálně v důsledku nejistoty, jakým způsobem spor dopadne. Soud přistoupil k odškodnění nemajetkové újmy v relutární formě, jakožto přednostní formy odškodnění v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2011, sp. zn. I. ÚS 192/2011) plyne, že výše odškodnění v odůvodnění rozsudku je nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). V této věci výpočet soudu vypadá následovně: základní částka za rok trvání řízení činí 15 000 Kč, za první dva roky pak v poloviční výši, neboť každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat (viz stanovisko Nejvyššího soudu). Celkem tedy základní částka za 10 let a 5 měsíců trvání řízení činí 126 250 Kč. Od této částky soud odečetl 20 % z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela, dále 10 % z důvodu právní a skutkové složitosti věci a 5 % z důvodu částečného podílu žalobce na délce řízení. Naopak soud základní částku navýšil o 10 % z důvodu postupu orgánu státu v rámci řízení v podobě opakovaných průtahů a v podobě nesprávného úředního postupu, když rozsudek soudu prvého stupně byl zrušen pro nepřezkoumatelnost, což je ve svém důsledku nesprávný úřední postup, který se rovněž podílel na délce posuzovaného řízení. Celkem tedy od základní částky soud odečetl 25 %, což je částka ve výši 31 563 Kč a žalobci proto na přiměřeném zadostiučinění náleží částka ve výši 94 687 Kč. Jelikož žalovaný mimosoudně žalobci hradil částku ve výši 101 250 Kč, hradil mu tak více, než by se žalobci na přiměřeném zadostiučinění dostalo od soudu a soud proto žalobu zamítl jako nedůvodnou.

10. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, přiznal mu soud náhradu nákladů tohoto řízení, které se skládají z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč podle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ust. § 1 odst. 1, 3 písm. a), b), c), ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 89a exekučního řádu (3 úkony právní služby po 300 Kč – vyjádření ve věci samé, příprava na jednání a účast na jednání). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li povinný povinnost stanovenou tímto rozsudkem dobrovolně, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.