19 C 68/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. Romanem Pospiechem, LL.M. sídlem Nové sady 996/25, 602 00 Brno proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 26 176,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 998 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 178,05 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 492,88 Kč, úrokem z prodlení 11,5 % ročně z částky 23 936,38 Kč od 17.3.2026 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 668,05 Kč od 26. 12. 2025 do 16. 3. 2026 a zákonným úrokem z prodlení z částky 26 176,05 Kč od 17. 3. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 %.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 344 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 26 176,05 Kč s příslušenstvím, vyplývající ze smluvního vztahu, na jehož základě žalobkyně poskytovala žalované peněžní prostředky formou revolvingového úvěru a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a hradit sjednané úroky, poplatky a další smluvní plnění. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, proto byl úvěr zesplatněn a žalovaná přes výzvy dlužnou částku neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě ani k výzvám soudu nevyjádřila, neuplatnila žádné skutkové ani právní námitky a v řízení zůstala zcela nečinná.

3. Soud vyzval žalobkyni usnesením k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k prokázání toho, zda a jak byla před poskytnutím úvěru individuálně posuzována úvěruschopnost žalované, zejména pokud jde o příjmovou a výdajovou stránku, konkrétní výsledek tohoto posouzení a podklady, z nichž žalobkyně vycházela. Žalobkyně byla současně výslovně poučena o následcích nesplnění výzvy. Na tuto výzvu žalobkyně reagovala podáním ze dne 30. 4. 2026, v němž odkázala především na žalobní návrh, obecnou metodiku posuzování úvěruschopnosti, kartu klienta, výpočet tzv. maximálního limitu splátky (MLS) a výsledky lustrací v úvěrových registrech. Konkrétní individuální podklady k příjmům a výdajům žalované však ani v tomto podání nepředložila a neuvedla, jaký konkrétní závěr o schopnosti žalované splácet úvěr z těchto údajů učinila.

4. Ve věci bylo možno rozhodnout bez nařízení jednání. Žalobkyně s rozhodnutím bez jednání vyslovila souhlas již v žalobním návrhu a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, čímž projevila souhlas mlčky ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. Skutkový stav bylo možné zjistit výhradně z předložených listinných důkazů a nebylo třeba provádět jiné důkazy. Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. Tento postup je v souladu s judikaturou Ústavního soudu, konkrétně s usnesením Ústavního soudu ze dne 11. 10. 2022, sp. zn. I. ÚS 2368/22, vydaným ve věci spotřebitelského úvěru, v němž Ústavní soud shledal ústavně konformním rozhodnutí obecného soudu bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., jestliže soud vycházel ze skutkového stavu zjištěného z listinných důkazů, účastníkům řízení byla dána možnost uplatnit jejich procesní práva a soud současně splnil svou poučovací povinnost.

5. Z předložených listin a tvrzení účastníků řízení učinil soud následující skutková zjištění: Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky formou revolvingového úvěru do sjednaného úvěrového rámce 24 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit a hradit sjednané platby (smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne 17. 5. 2024). Žalovaná v průběhu trvání smluvního vztahu načerpala celkem částku 42 898 Kč a na poskytnuté peněžní prostředky uhradila částku 25 900 Kč (splátkový kalendář). Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 11. 12. 2025 z důvodu prodlení žalované se splácením (výzva ke splacení celého úvěru ze dne 11. 12. 2025, poštovní podací arch).

6. Na základě uvedených skutkových zjištění soud uzavírá, že mezi účastníky vznikl smluvní vztah, na jehož základě žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky, žalovaná část těchto prostředků v průběhu trvání vztahu vrátila, avšak poskytnuté plnění nebylo žalovanou vráceno v plném rozsahu.

7. Po právní stránce soud věc posoudil takto.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a poskytne úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne‑li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná a soud k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

10. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, výslovně uvedl, že obecné soudy nesmějí akceptovat pouhá obecná tvrzení věřitele o tom, že úvěruschopnost byla posouzena „odborně“ či „interním procesem“, aniž by bylo zřejmé, z jakých konkrétních údajů věřitel vycházel, jak je vyhodnotil a jaký závěr z nich učinil. Z téhož nálezu rovněž plyne, že schopnost spotřebitele splácet úvěr musí být posuzována výhradně z hlediska okamžiku uzavření smlouvy (ex ante), nikoli podle následného vývoje.

11. Z obsahu předložených listin a z tvrzení účastníků řízení soud zjistil, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela především z údajů deklarovaných samotnou žalovanou, z lustrací v úvěrových registrech a z interního výpočtu tzv. maximálního limitu splátky (MLS). Tyto podklady však ve svém souhrnu neumožňují učinit přezkoumatelný závěr, že v době uzavření smlouvy nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované sjednaný úvěr splácet.

12. Z karty klienta a souvisejících listin plyne, že příjmová stránka žalované byla posuzována výlučně na základě jejího vlastního tvrzení o výši příjmu, aniž by byly tyto údaje ověřeny z objektivních zdrojů, například prostřednictvím potvrzení zaměstnavatele, výplatních pásek či výpisů z bankovního účtu. Výdajová stránka žalované nebyla zjišťována individuálně; z předložených listin nevyplývá, že by žalobkyně zjišťovala skutečnou strukturu pravidelných výdajů žalované, nýbrž tuto absenci nahradila použitím normativních nákladů a statistických údajů. Takový postup může představovat dílčí orientační podklad, avšak nemůže sám o sobě nahradit individuální zjištění skutečné ekonomické situace spotřebitele.

13. Na základě zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že z obsahu listinných podkladů, jimiž žalobkyně dokládala posouzení úvěruschopnosti žalované, nevyplývá, že by před uzavřením smlouvy bylo provedeno dostatečné, individuální a přezkoumatelné posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení, z něhož žalobkyně při sjednání úvěru vycházela, bylo založeno na obecných podkladech a statistických modelech, aniž by z předložených listin bylo patrné, jaké konkrétní údaje o příjmové a výdajové situaci žalované byly rozhodné a jaký konkrétní závěr o její schopnosti splácet úvěr z nich žalobkyně učinila. Takto pojaté posouzení úvěruschopnosti proto neodpovídá požadavkům § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Argumentace žalobkyně následným splácením úvěru žalovanou nemůže tento nedostatek zhojit, neboť schopnost spotřebitele splácet úvěr je nutno hodnotit výhradně z hlediska okamžiku uzavření smlouvy (ex ante), nikoli podle pozdějšího vývoje.

15. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že z obsahu listinných podkladů, jimiž žalobkyně dokládala posouzení úvěruschopnosti žalované, nevyplývá, že by před uzavřením smlouvy bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Následkem porušení této povinnosti je podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, k níž soud přihlíží i bez návrhu.

16. V důsledku neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vzniká žalobkyni vůči žalované pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku, spočívajícího v plnění, které žalobkyně žalované poskytla. Z předloženého splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaná v průběhu trvání smluvního vztahu přijala peněžní prostředky v celkové výši 42 898 Kč a na jejich vrácení uhradila žalobkyni částku 25 900 Kč. Vypořádání vztahu účastníků se proto řídí pravidly bezdůvodného obohacení, přičemž rozdíl mezi poskytnutým a vráceným plněním činí 16 998 Kč. V tomto rozsahu vznikl žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Veškeré další žalobkyní uplatněné nároky, zejména úroky, smluvní sankce, poplatky a náklady vymáhání, nemohou bez platného smluvního titulu obstát, a soud je proto zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť úspěch účastníků řízení byl částečný. Celkové náklady žalobkyně v řízení činily částku 2 863 Kč. Tyto náklady sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 048 Kč a z nákladů právního zastoupení advokátem ve výši 1 815 Kč, zahrnujících odměnu za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, podání žaloby), tři paušální náhrady hotových výdajů a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Předmětem řízení byla peněžitá pohledávka v celkové výši 30 336,98 Kč, tvořená jistinou ve výši 26 176,05 Kč a kapitalizovaným příslušenstvím vyčísleným ke dni podání žaloby v celkové výši 4 160,93 Kč. Žalobkyni byla přiznána částka 16 998 Kč, zatímco ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta. Úspěch žalobkyně v řízení tak činil přibližně 56 %, zatímco úspěch žalované přibližně 44 %. Rozdíl v míře úspěchu účastníků představuje 12 %, v němž byla žalobkyně v řízení úspěšnější než žalovaná. V tomto rozsahu proto žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení. Z celkových nákladů žalobkyně ve výši 2 863 Kč jí při zohlednění tohoto poměru náleží částka odpovídající 12 %, tj. 343,56 Kč, která byla po zaokrouhlení přiznána ve výši 344 Kč.

18. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty jiné.