19 C 69/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Terezou Jachura příjmení ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem ulice a číslo , PSČ obec zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa proti žalovanému: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, 128 00 Praha 2 o zaplacení 25 406 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 25 406 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 47 813 Kč od [datum] do [datum], do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 14 342 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátky.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném v záhlaví uvedené částky (po učiněném částečném zpětvzetí žaloby a s tím spojeným zastavením řízení stran částky 47 813 Kč, a to usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]), jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného Okresním soudem v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce uvedl, že řízení bylo zahájeno návrhem na úpravu poměrů k nezletilému dítěti došlým tamějšímu soudu dne [datum] a ukončeno bylo dne [datum]. Předmětné řízení tak mělo trvat 4 roky, 6 měsíců a 8 dní. Žalobce měl za to, že se vzhledem k předmětu řízení a jeho složitosti nejedná o dobu přiměřenou, neboť mohlo být rozhodnuto v daleko kratší době. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel. Délka řízení tak neodpovídala rozsahu a složitosti věci, přičemž řízení pro něj s ohledem na jeho předmět mělo zvýšený význam. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění vycházel žalobce z částky 16 000 Kč za první dva roky řízení, 16 000 Kč za každý z dalších dvou roků řízení a 8 322 Kč za zbývajících 6 měsíců a 8 dní. Tyto částky žalobce požadoval navýšit o 30 % z důvodu zvýšeného významu řízení. Svůj nárok žalobce u žalované uplatnit podáním doručeným žalovanému dne [datum].

2. Žalovaný ve svém vyjádření nečinil sporným, že žalobou uplatněný nárok u něj byl uplatněn dne [datum]. Žalovaný ve svém vyjádření shrnul průběh předmětného řízení před Okresním soudem v Teplicích a uvedl, že celková délka řízení činila 4 roky a 9 měsíců, přičemž bylo rozhodováno na dvou stupních obecné soudní soustavy a Ústavním soudem ČR. Věc byla podle žalovaného do jisté míry procesně složitá, neboť se soud musel vypořádat s opakovanými obsáhlými podáními obou účastníků a bylo dvakrát rozhodováno o námitce podjatosti. Věc byla složitější i skutkově, neboť byl vypracován znalecký posudek a konalo se celkem 12 jednání. Význam předmětu řízení žalovaný posoudil jako zvýšený a celkovou délku předmětného řízení označil za nepřiměřenou. Žalovaný proto žalobci stanoviskem ze dne [datum] přiznal zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 47 813 Kč. Tato vycházela z částky 15 000 Kč za každý rok řízení (za první dva roky řízení z částky v poloviční výši). Základní částku ponížil o 20 % s ohledem na složitost řízení a o dalších 10 % s ohledem na to, že řízení bylo vedeno na dvou stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. Naopak z důvodu vyššího významu řízení pro žalobce, žalovaný odškodnění navýšil o 15 %. Celkově tedy žalovaný přiznané zadostiučinění ponížil o 15 %.

3. Vzhledem k tomu, že žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud podle ustanovení § 115a o.s.ř.

4. Mezi účastníky řízení nebyla sporná skutečnost, že žalobce se předběžně se svým nárokem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 73 219 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného Okresním soudem v Teplicích pod sp. zn. [spisová značka] dne [datum rozhodnutí] obrátil na žalovaného. Tento po projednání jeho žádosti dospěl k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky uvedeného řízení a žalobci na přiměřeném zadostiučinění poskytl částku ve výši 47 813 Kč dne [datum].

5. Soud provedl dokazování spisem Okresního soudu v Teplicích, sp. zn. [spisová značka] ([spisová značka]). Z tohoto spisu se podává, že žalobce, který v řízení vystupoval v procesním postavení otce podal k Okresnímu soudu v Teplicích dne [datum] návrh na vydání předběžného opatření, týkající se úpravy styku s nezletilým. O tomto návrhu bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne [datum]. Proti tomuto usnesení podala dne [datum] matka odvolání. Dne [datum] podal otec návrh na úpravu styku s nezletilým. Dne [datum] podala návrh na vydání předběžného opatření matka. O tomto návrhu rozhodl Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne [datum]. Otec se vyjádřil k odvolání matky dne [datum]. Dne [datum] podala matka odvolání proti usnesení ze dne [datum]. Součástí tohoto odvolání byla i vznesená námitka podjatosti vůči rozhodujícímu soudci. Věc byla předložena Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne [datum]. Tento usnesením ze dne [datum] a usnesením z téhož dne usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne [datum] a ze dne [datum] jako věcně správné potvrdil. Dne [datum] podala matka návrh na zahájení řízení o péče o nezletilého, o určení vyživovací povinnosti k nezletilému a o určení styku nezletilého s druhým rodičem. Spis byl předložen Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne [datum] k rozhodnutí o vznesené námitce podjatosti. Krajský soud v Ústí nad Labem ze dne usnesením ze dne [datum] rozhodl tak, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci. Usnesením ze dne [datum] byl nezletilému pro řízení o určení příjmení, úpravu péče a výživy a úpravu styku ustanoven opatrovník. Pokynem soudce ze dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na den [datum]. Při tomto ústním jednání byla vyslechnuta matka a jednání bylo odročeno na den [datum]. Při tomto ústním jednání byl vyslechnut otec a jednání bylo odročeno za účelem pokračování v dokazování na den [datum]. Při jednání konaném dne [datum] byl vyslechnut svědek a jednání bylo odročeno za účelem vypracování znaleckého posudku z oboru psychiatrie a psychologie na neurčito. Usnesením ze dne [datum] byl ve věci ustanoven znalec z oboru zdravotnictví – psychiatrie a klinická psychologie. Dne [datum] činil soud dotaz na denní stacionář pro pohybové onemocnění dětí, k návrhu na doplnění dokazování matky ze dne [datum]. Tímto ústavem bylo soudu odpovězeno dne [datum]. Věc byla zaslána znalci dne [datum]. Přípisem ze dne [datum] sděloval znalec, že si k vypracování posudku přibírá konzultanta. Znalecký posudek byl soudu předložen dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] bylo znalci přiznáno znalečné. Přípisem ze dne [datum] žádal soud o sdělení, zda účastníci řízení žádají výslech znalce u jednání. Odpověď pak urgoval přípisem ze dne [datum]. Pokynem soudce ze dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na den [datum]. Při jednání konaném dne [datum] bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo odročeno na den [datum]. Toto jednání bylo odročeno k žádosti matky na den [datum]. Při tomto ústním jednání byla vyslechnuta matka, otec a jednání bylo odročeno za účelem předvolání [anonymizováno] [příjmení] na den [datum]. Při tomto jednání bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování na den [datum]. Dne [datum] podal otec návrh na vydání předběžného opatření – styk s nezletilým. O tomto návrhu bylo rozhodnuto usnesením ze dne [datum]. Proti tomuto usnesení podal otec odvolání. Z důvodu rozhodnutí o odvolání bylo jednání nařízené na den [datum] odročeno. Proti uvedenému usnesení podala odvolání i matka dne [datum]. Otec doplnil odvolání podáním ze stejného data. Magistrát města Teplice se k odvolání vyjádřil podáním došlým soudu dne [datum]. Věc byla předložena Krajskému soudu v Ústí nad Labem s odvoláním dne [datum]. Vzhledem k tomu, že byla proti rozhodujícímu soudci vznesena i námitka podjatosti, vrátil Krajský soud v Ústí nad Labem spis nalézacímu soudu dne [datum] bez věcného vyřízení zpět s tím, že je nutné se k této námitce vyjádřit. Věc byla opětovně předložena s vyjádřením soudce Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne [datum] Krajský soud usnesením ze dne [datum] odvoláním napadené usnesení ze dne [datum] částečně potvrdil a částečně změnil a současně rozhodl o vznesené námitce podjatosti. Pokynem soudce ze dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na den [datum]. Při tomto jednání bylo provedeno dokazování listinami, byl vyslechnut otec, matka a jednání bylo odročeno na den [datum]. Při jednání konaném dne [datum] byl vyhlášen rozsudek ve věci samé. Dne [datum] bylo místopředsedkyní Okresního soudu v Teplicích prodloužena lhůta k vyhotovení rozhodnutí do [datum] z důvodu právní složitosti věci. Proti rozsudku podala matka odvolání ze dne [datum] a rovněž tak otec dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] byla matka vyzvána k odstranění vad odvolání. Na to matka reagovala podáním ze dne [datum]. Otec se k odvolání matky vyjádřil podáním ze dne [datum]. Věc byla předložena Krajskému soudu v Ústí nad Labem s odvoláním dne [datum]. Pokynem předsedy odvolacího senátu ze dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na den [datum]. Z důvodu vyhlášení nouzového stavu Vládou ČR bylo jednání odročeno na den [datum], jak vyplývá z úředního záznamu ze dne [datum]. Při tomto jednání si účastníci řízení vyjasňovali svá procesní stanoviska a jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem předložení zprávy od [anonymizováno] [příjmení]. Při ústním jednání dne [datum] bylo provedeno dokazování listinami a jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem vyhlášení rozsudku. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, kterým byl rozsudek soudu I. stupně částečně potvrzen a částečně změněn v intencích zde uvedených. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

6. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

7. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, Evropského soudu pro lidská práva a stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, soud posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 508/2008).

8. Po provedeném dokazování soud vyšel z toho, že předmětné řízení trvalo od [datum], kdy žalobce v procesním postavení navrhovatele podal návrh na vydání předběžného opatření týkajícího se úpravy vztahů k nezletilému dítěti (tj. nikoliv [datum], jak uvádí žalobce), do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek, kterým bylo řízení ukončeno. Řízení tak trvalo 4 roky, 3 měsíce a 14 dní. Předmětem řízení byla úprava poměrů k nezletilému dítěti, o které má být podle § 471 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních být rozhodováno s nejvyšším urychlením. Délku takových řízení je tak třeba posuzovat přísnějšími kritérii než délku jiných řízení. Po skutkové stránce věc vykazovala vyšší náročnost, o čemž svědčí počet ústních jednání a s tím spojené dokazování – výslechem účastníků, svědka, listinami, včetně nutnosti zpracovat znalecký posudek, ke kterému si soudem určený znalec přibral konzultanta. Věc byla v návaznosti na skutkovou složitost částečně složitá i z hlediska právního posouzení. Věc vykazovala nestandardnost i stran procesní stránky, neboť bylo nutné rozhodovat o vznesených námitkách podjatosti (2x) a rovněž o návrzích na vydání předběžného opatření (3x) a také o podaných odvoláních do těchto rozhodnutí (3x). Věc byla řešena na dvou stupních soustavy obecných soudů, opakovaně, kdy s odvoláním do procesních rozhodnutích se u odvolacího soudu věc nacházela celkem 3x a ve věci samé rozhodoval jedenkrát nalézací soud a 1x soud odvolací.

9. Podle názoru soudu v předmětném řízení nedocházelo k průtahům či neodůvodněným prodlevám, úkony soudu na sebe navazovaly v pravidelných a očekávatelných procesních lhůtách a činnost soudu v zásadě směřovala k rozhodnutí ve věci samé. Podstatnou skutečností, jak již soud naznačil shora, která se podílela na celkové době řízení, byla celková složitost věci a dále to, že bylo rozhodováno na více stupních soudní soustavy, a to opakovaně, což s sebou z povahy věci nese určité časové požadavky na dobu konečného rozhodnutí. Jinak řečeno, účastníkům řízení nelze dávat k tíži využití procesních prostředků v podobě podání návrhů, řádných i mimořádných opravným prostředků, avšak je zjevné, že jejich využití navyšuje celkovou délku řízení, neboť se s nimi orgány státu musí vypořádat, tedy o nich rozhodnout, což ovšem nelze přičítat ani k tíži žalovanému. Žalobce se pak na délce řízení žádným způsobem nepodílel.

10. Význam řízení pro žalobce soud hodnotil jako vyšší, neboť obecně s tímto typem sporu je Evropským soudem pro lidská práva spojován vyšší význam řízení pro jeho účastníky (srov. rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41). Tento druh řízení v obecné rovině více negativně ovlivňuje a zatěžuje osobní život poškozeného a má tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp.zn. 30 Cdo 4761/2010).

11. Podle názoru soudu, s ohledem na povahu řízení je třeba jeho celkovou délku hodnotit již jako nepřiměřenou. Soud proto dospěl k závěru, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ust. § 13 odst. 1 zákona. V důsledku nesprávného úředního postupu žalovaného, vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se předpokládá (presumuje), kdy porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je bez dalšího spojeno se vznikem nemajetkové (morální) újmy na straně žalobce/stěžovatele, rezultující z nepřiměřené doby řízení a tím spojené nejistoty, jakým způsobem spor dopadne. Soud dále v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu přistoupil k odškodnění nemajetkové újmy v peněžní formě, jakožto primární formy satisfakce. Ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, se podává, že základní částka odškodnění nepřiměřené délky řízení se má pohybovat v rozmezí 15 000 – 20 000 Kč za každý rok takového řízení, přičemž první dva roky mají být odškodněny částkou v poloviční výši. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2011, sp. zn. I. ÚS 192/2011) plyne, že výši odškodnění v odůvodnění rozsudku je nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska).

12. V této věci pak výpočet soudu vypadá následovně: základní částka za rok trvání řízení je 15 000 Kč, za první dva roky trvání řízení v poloviční výši, tj. 15 000 Kč za první dva roky řízení. Nebylo důvodu, aby soud vycházel z částky vyšší než je 15 000 Kč za rok trvání řízení, jak navrhoval žalobce (když ten požadoval 16 000 Kč za rok trvání řízení), neboť takové odškodnění by bylo možné zvolit v případě, že by řízení v jeho délce bylo extrémního charakteru resp. přesahovalo dobu 10 let trvání řízení, mělo by specificky vysoký význam pro poškozeného nebo by bylo zatíženo excesivním (ne) jednáním orgánů státu apod. což v případě žalobce nenastalo. Žalobci tak soud v základu přiznal částku ve výši 49 338 Kč za 4 roky 3 měsíce a 14 dní trvání řízení. Tuto částku soud ponížil o 20% z důvodu vyšší obtížnosti skutkové, částečně i právní a procesní a o 20% z důvodu počtu stupňů soudní soustavy, před kterými se věc nacházela. Naopak základní částku navýšil o 20% pro vyšší význam předmětu řízení pro žalobce. Celkem tedy soud základní částku ponížil o 20%, což je částka 9 868 Kč a žalobci by se tak na přiměřeném zadostiučinění měla dostat částka ve výši 39 470 Kč. Jelikož žalovaný mimosoudně hradil částku ve výši 47 813 Kč, hradil tak žalobci více, než by mu poskytl soud a proto soud žalobu zamítl výrokem I. rozsudku, jako již neopodstatněnou.

13. Úrok z prodlení z žalovaným mimosoudně přiznané částky ve výši 47 813 Kč žalobci náleží podle ust. § 15 odst. 1 zákona, neboť nárok byl u žalovaného uplatněn dne [datum] a podle cit. zák. ustanovení měl být uspokojen do dne [datum]. Ode dne [datum] se tak žalovaný dostal do prodlení, které bylo ukončeno až dnem [datum], kdy byla přiznaná částka žalobci vyplacena. Výše úroku z prodlení odpovídá § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.

14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování, nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, v kontextu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, podle něhož i částečné vyhovění žalobě v podobě částečně přiznané částky na přiměřeném zadostiučinění, je ve svém důsledku plným procesním úspěchem žalobce ve věci. Náklady řízení se skládají z mimosmluvní odměny advokáta ve výši 9 300 Kč podle ustanovení § 11 odst. 1, ustanovení § 7 a ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 úkony právní služby po 3 100 Kč – převzetí věci, sepsání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby), z náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč podle ustanovení § 13 odst. 1,4 ve spojení s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 úkony právní služby po 300 Kč – převzetí věci, sepsání žaloby a částečné zpětvzetí žaloby), ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z daně z přidané hodnoty ve výši 2 142 Kč (21%), jíž je právní zástupkyně žalobce plátcem.

15. Lhůtu k plnění úroku z prodlení i nákladů řízení pak soud s přihlédnutím k tomu, že finanční prostředky žalovaného jsou vázány na státní rozpočet, kdy je nutná delší doba pro jejich uvolnění, stanovil podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. a prodloužil ji na 15 dnů.