19 C 82/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobce: anonymizováno Míru 600/20, 120 00 Praha 2 o zaplacení 18 976 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 18 976 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 30 % ročně z částky 6 288 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 30 % ročně z částky 6 344 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 30 % ročně z částky 6 344 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne , datum, , domáhal stanovení povinnosti žalovanému, tak jak je uvedena ve výroku I. tohoto rozhodnutí s odůvodněním, že žalobce, co by pronajímatel uzavřel s žalovaným, co by nájemcem, dne , datum, smlouvu o nájmu na dobu určitou č. , Anonymizováno, . Předmětem smlouvy byl nájem bytové jednotky č. , hodnota, nacházející se v , Anonymizováno, . podlaží budovy č. p. , Anonymizováno, , která stojí na pozemku parc. č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, to vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsáno na LV č. , hodnota, , vedeném , Anonymizováno, , katastrální pracoviště , adresa, . Dle článku V. odst. 1 a 2 smlouvy o nájmu, se žalovaný jako nájemce zavázal platit nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši dle evidenčního listu. Dle čl. V odst. 6 smlouvy o nájmu nájemné spolu se zálohami bylo splatné nejpozději k poslednímu dni kalendářního měsíce, za nějž se nájemné hradí. Od , Anonymizováno, byl žalovaný povinen dle evidenčního listu hradit celkem 6 344 Kč. Žalovaný neuhradil nájemné a zálohy v měsících , Anonymizováno, . Dle čl. V. odst. 7 smlouvy smluvní strany ujednaly pro případ prodlení s hrazením nájemného smluvní úrok z prodlení, jenž byl dohodou stran sjednán ve výši dvojnásobku výše sazby stanovené nařízením vlády č. 351/2013. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou, avšak bezvýsledně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud jednal dle ust. § 115a o. s. ř. podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobce a žalovaný souhlasili s projednání věci bez nařízení jednání za použití ust. § 101 odst. 4. o. s. ř., postupoval soud podle tohoto zákonného ustanovení.

4. Z žalobcem předložených důkazů soud zjistil tento skutkový stav:

5. Žalobce je vlastníkem bytové jednotky č. , hodnota, nacházející se v , Anonymizováno, . podlaží budovy č. p. , Anonymizováno, , která stojí na pozemku parc. č. , Anonymizováno, – zastavěná plocha a nádvoří, to vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsáno na LV č. , hodnota, , vedeném , Anonymizováno, , katastrální pracoviště , adresa, (výpis z katastru nemovitostí ze dne , datum, ; dále jen „bytová jednotka“). Žalobce, co by pronajímatel uzavřel s žalovaným, co by nájemcem, dne , datum, smlouvu o nájmu bytu na dobu určitou; předmětem smlouvy byl nájem bytové jednotky; dle článku V. bod 1, 2 a 3 smlouvy o nájmu, se žalovaný jako nájemce zavázal platit nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši dle evidenčního listu; měsíční nájemné spolu se zálohami bylo splatné nejpozději k poslednímu dni kalendářního měsíce, za nějž se nájemné hradí (smlouva o nájmu bytu na dobu určitou č. , Anonymizováno, ze dne , datum, ). Od , Anonymizováno, byl žalovaný povinen dle evidenčního listu hradit celkem 6 344 Kč (evidenční list ze dne , datum, ). Žalovaný neuhradil nájemné a zálohy v měsících , Anonymizováno, (za , Anonymizováno, bylo uhrazeno žalovaným 56 Kč), , Anonymizováno, (konto uživatele bytu k , datum, ). Dle čl. V. odst. 7 smlouvy smluvní strany ujednaly pro případ prodlení s hrazením nájemného a záloh na služby smluvní úrok z prodlení, jenž byl dohodou stran sjednán ve výši dvojnásobku výše sazby stanovené nařízením vlády č. 351/2013 (smlouva o nájmu bytu na dobu určitou č. , Anonymizováno, ze dne , datum, ). Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou (upomínka ze dne , datum, včetně dodejky).

6. Soud po právní stránce posoudil nárok žalobce ohledně dlužného nájemného a záloh na služby spojené s užíváním bytu dle ust. § 2246 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od , datum, (dále jen o. z.), s úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve spojení se smluvním ujednáním jak výše uvedeno a rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, když žalovaný vůči žalobě ani ničeho nenamítal.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 840,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 976 Kč sestávající z částky 1 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. ( včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 480 Kč ve výši 1 360,80 Kč.

8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náhradu nákladů řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a dále paušální náhrada nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., za každý z úkonů (předžalobní výzva a podání žaloby) po 300 Kč, tj. celkem 1 600 Kč. Soud v daném případě přiznal žalobci pouze úhradu soudního poplatku a režijních paušálů s odkazem na judikaturu Ústavního soudu. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi vychází ze základní a dlouhodobě neměnné teze, že: „U statutárních měst (a jejich městských částí) lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Nebude-li jimi v příslušném řízení prokázán opak, nejsou náklady na zastoupení advokátem nákladem účelně vynaloženým“ (např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09 nebo nález ze dne 14. 3. 2013, sp.zn. II. ÚS 376/12). Tuto tezi nelze aplikovat mechanicky, je třeba přihlížet k složitosti dané věci a konkrétním okolnostem. V daném případě se však jednalo o věc po skutkové a právní stránce jednoduchou, nadto žalovaný se ve věci nijak nebránil.