19 C 97/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 237 543,20 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku ve výši 237 543,20 Kč společně s ročním zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum] domáhal po žalované náhrady škody ve výši 237 543,20 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Obvodního soudu pro Prahu 9 v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Konkrétně žalobce namítl, že podal dne [datum] žalobu s návrhem na určení, že do pasiv dědictví po zůstaviteli [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození], naposledy bytem [adresa], zemřelém dne [datum], vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod č. j. [spisová značka], náleží pohledávka žalobce ve výši 2 022 000 Kč. Tuto žalobu podal ještě předtím, než bylo pozůstalostní řízení pravomocně ukončeno (tj. dne [datum]). Ústní jednání bylo nařízeno na den [datum]. Žalobce tvrdil, že ho soud při tomto jednání nepoučil o tom, že vzhledem k nabytí právní moci usnesení soudní komisařky o potvrzení nabytí dědictví dcerou zůstavitele jakožto jedinou dědičkou po zůstaviteli, není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Soud tak překročil meze své pravomoci a současně porušil povinnost uloženou ustanovením § 118 odst. 2 o. s. ř. Jelikož dále pokračoval v řízení, aniž by žalobce poučil ve smyslu ust. § 118a o. s. ř., zatížil řízení vadou, která se promítla nejen do výsledku řízení (zamítnutí žaloby až po obšírném dokazování, i když dle právního názoru odvolacího soudu naléhavý právní zájem na žalobou požadovaném určení nebyl dán ani ke dni zahájení řízení), ale i do výše nákladů řízení (žalobce musel uhradit dceři zůstavitele na náhradě nákladů řízení celkem částku ve výši 288 302,70 Kč). Žalobci tak v důsledku výše popsaného nesprávného postupu Obvodního soudu pro Prahu 9 vznikla škoda minimálně ve výši náhrady nákladů soudního řízení před soudem I. stupně.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne [datum] s tím, že uzavřela, že ve věci není dán odpovědnostní titul. Dle žalované se nesprávné poučení promítlo do konečného výroku o nákladech řízení, který však nebyl k tomu příslušným orgánem změněn nebo zrušen. Nelze tak shledat pochybení na straně státu. Není tak dán ani nesprávný úřední postup ani nezákonné rozhodnutí jakožto možné odpovědností tituly.

3. Soud jednal dle ust. § 115a o. s. ř., podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí ve věcech uvedených v ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobce souhlasil s projednání věci bez nařízení jednání a žalovaný za použití ust. § 101 odst. 4. o. s. ř. rovněž, postupoval soud podle tohoto zákonného ustanovení.

4. Z předložených listinných důkazů, z nichž získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout, učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

5. Z vyjádření žalované ze dne [datum] má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované uplatnil, a to dne [datum].

6. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že byla zamítnuta žaloba s návrhem na určení, že do pasiv dědictví po zůstaviteli [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození], naposledy bytem [adresa], zemřelém dne [datum], vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod č. j. [spisová značka], náleží pohledávka žalobce ve výši 2 022 000 Kč. Současně bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce zaplatit tamní žalované na náhradě nákladů řízení částku 247 840,30 Kč. Dle odůvodnění tohoto rozsudku soud uzavřel, že žalobce neměl na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř.

7. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byl potvrzen výše citovaný rozsudek a žalobci uložena povinnost zaplatit tamní žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 40 462,40 Kč, soud zjistil, že i když soud I. stupně zatížil řízení vadou (tj. zamítl určovací žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu, aniž by žalobce poučil o procesní povinnosti ve smyslu § 5, § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.), tato vada byla zhojena odvolacím soudem při jednání ze dne [datum].

8. Další důkazy soud nehodnotil, neboť ve věci není dán odpovědnostní titul, ani nelze rozhodnout dle § 80 o. s. ř., tedy by hodnocení dalších důkazů bylo nadbytečným, bez vztahu k rozhodovací činnosti soudu.

9. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: <i>10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.</i> <i>11. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.</i> <i>12. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.</i> <i>13. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.</i> <i>14. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Dle odst. 3 nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.</i> <i>15. Podle ust. § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení pak právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.</i> <i>16. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").</i> <i>17. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.</i> <i>18. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.</i> 19. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

20. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

21. Po skutkové stránce se žalobce domáhá nároku z nesprávného úředního postupu Obvodního soudu pro Prahu 9, který spatřuje v absenci poučení o tom, že byl v řízení povinen tvrdit a prokazovat skutečnosti, z nichž vyplývá, že má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Žalobci tak v důsledku tohoto pochybení měla vzniknout škoda minimálně ve výši náhrady nákladů soudního řízení před soudem I. stupně. Z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyplývá, že soud I. stupně skutečně zatížil řízení vadou, nicméně tato byla zhojena při odvolacím jednání dne [datum]. K poučení odvolacího soudu dle § 118a o. s. ř. ohledně doplnění tvrzení k naléhavému právního zájmu žalobce ničeho nedoplnil, resp. uvedl, že zde naléhavý právní zájem není.

22. Úkolem žalobce je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu.

23. Úprava nezákonného rozhodnutí stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. OdpŠk, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Judikatura pak vymezuje případy, kdy není nutné trvat na požadavku využití opravných prostředků. Rozhodnutím příslušných orgánů je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma ([spisová značka]). Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti ([spisová značka]).

24. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k OdpŠk (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v OdpŠk blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (sem patří celá škála případů s konkrétním obsahem, počínaje například posuzováním podmínek pro vydání rozhodnutí ve stavebním řízení, konče shromažďováním podkladů v trestním řízení, které skončilo odložením věci). Tedy z obsahu pojmu nesprávného úředního postupu tedy vyplývá, že podle konkrétních okolností může jít o jakoukoli činnost spojenou s výkonem pravomocí státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (srov. stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSSR ze dne [datum], [anonymizováno] [značka automobilu] [číslo], publikované pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1977; viz k tomu též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaný v časopise Soudní judikatura pod [číslo]). Protože však zpravidla není možné úřední postup předpisem upravit natolik detailně, aby pokrýval všechny představitelné dílčí kroky, které je třeba při výkonu pravomocí učinit, musí být správnost úředního postupu poměřována i hlediskem účelu, k jehož dosažení postup státního orgánu směřuje (viz teze rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

25. Soud se proto nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu v posuzovaném případě, přičemž v tomto ohledu uzavírá, že z důvodů uvedených níže není ve věci dán odpovědnostní titul, tedy z tohoto důvodu soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

26. Ze skutkových tvrzení žalobce je totiž zřejmé, že nedošlo k vydání nezákonného rozhodnutí, když žalobce ani netvrdil, že by citovaná rozhodnutí byla pro nezákonnost změněna či zrušena.

27. Pokud jde o druhý z možných odpovědnostních titulů – nesprávný úřední postup, pak soud uvádí, že v rámci odvolacího řízení Městský soud v Praze při odvolacím jednání dne [datum] řádně poučil žalobce ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ve spojení s § 213b odst. 1 o. s. ř., a následně vyhodnotil, že i přes pochybení soudu I. stupně došlo ke splnění předpokladů pro zamítnutí určovací žaloby pro nedostatek naléhavého právního zájmu. Toto vyhodnocení se pak zcela evidentně promítlo v obsahu rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tedy z povahy věci se nemůže jednat o nesprávný úřední postup. Bylo by tak nutno naplnit předpoklady druhého z odpovědnostních titulů, tedy existenci nezákonného rozhodnutí, které však jak uvedeno výše, nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno.

28. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že ani cestou určovací žaloby není možné domáhat se změny pravomocného rozhodnutí soudu, neboť takovéto změny je možno dosáhnout pouze cestou mimořádných opravných prostředků, případně cestou ústavní stížnosti. Zdejší soud pak není ani s odkazem na § 80 o. s. ř. oprávněn rozhodovat v tom smyslu, že by změnil závěry citovaných rozhodnutí, ani tak, že by zrušil jeho nákladové výroky.

29. V souzeném případě tak byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 režijního paušálu 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř., a to za písemné vyjádření k žalobě. Jejich zaplacení uložil soud neúspěšnému žalobci ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., když k delší lhůtě plnění či k plnění ve splátkách neshledal soud žádný důvod.