20 C 1/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 22 000 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 22 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 23. 2. 2021 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 3. 1. 2021, ve znění jejího rozšíření ze dne 4. 3. 2021, domáhá finančního zadostiučinění za nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 63/2017. Žalobkyně uvádí, že rozhodnutí ve věci samé bylo vydáno 26. 2. 2020, tedy po více jak 2 letech 5 měsících od podání žaloby, a že ve věci je dán nesprávný úřední postup ve formě nepřiměřené délky naříkaného řízení. Žalobkyně se svou žalobou domáhala odškodnění z vadného výkonu veřejné moci a celou dobu řízení pociťovala nejistotu posílenou průběžnými zvraty v judikatuře. Z důvodu porušení jejího práva na vyřízení věci v přiměřené lhůtě žalobkyně na přiměřeném zadostiučinění žádá částku 22 000 Kč s příslušenstvím.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 7. 5. 2021. V tomto uvedla, že ve věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení, proto žádosti žalobkyně v rámci předběžného projednání jejího nároku nevyhověla. Celková délka řízení činila 2 roky a 7 měsíců, bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy o 2 nárocích žalobkyně, jednalo se tak o složitější řízení a význam řízení byl pro žalobkyni snížený. Žalobkyně vznesla námitku promlčení uplatněného nároku z důvodu, že řízení pravomocně skončilo dne 21. 2. 2020, kdy skončila také nejistota žalobkyně ohledně výsledku řízení, a žádost o odškodnění u ní byla podána až dne 22. 8. 2020, tedy opožděně. Vydání opravného usnesení odvolacího soudu ze dne 4. 3. 2020 k opravě úroku z prodlení již nemělo žádný vliv.

3. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované v podání ze dne 18. 5. 2021 uvedla, že délka odškodňovacího řízení vedeného na dvou stupních soudní soustavy by dle judikatury ESLP neměla přesáhnout 2 roky. K opakovanému rozhodování soudu prvního stupně došlo v důsledku změny judikatury, což nelze klást žalobkyni k tíži. Žalobkyně rovněž nesouhlasí se závěrem žalované o vyšší složitosti věci, ani o sníženém významu. Dále žalobkyně uvedla, že žádné konečné rozhodnutí s doložkou právní moci neobdržela, při uplatnění nároku se řídila datem skončení řízení 26. 2. 2020, které je uvedeno v aplikaci infosoud na webových stránkách www.justice.cz, proto byla její žádost o odškodnění podána včas. Žalobkyně závěrem zdůraznila, že vydáním opravného usnesení k výroku rozsudku došlo k odložení vykonatelnosti a toto rozhodnutí tak představuje zásah do jistot účastníků. Vznesenou námitku promlčení tak žalobkyně považuje za nedůvodnou.

4. Podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Vzhledem k tomu, že účastníci souhlasili s projednáním a rozhodnutím bez nařízení jednání, postupoval soud podle citovaného § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.

6. Ze shodných tvrzení účastníků a z potvrzení žalované ze dne 24. 8. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok uplatnila u žalované dne 22. 8. 2020. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná.

7. Ze spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 63/2017 soud zjistil, že řízení bylo zahájeno žalobou podanou dne 27. 7. 2017 a skočilo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2020, č.j. 17 Co 337/2019-241, který nabyl právní moci dne 21. 2. 2020 a vykonatelnosti dne 10. 3. 2020. Při vyhlášení rozhodnutí odvolacím soudem byl přítomen rovněž právní zástupce žalobkyně. Písemné znění rozhodnutí bylo doručeno zástupci žalobkyně dne 21. 2. 2020. Dne 4. 3. 2020 bylo opravným usnesením rozhodnuto tak, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2020 se ve výroku I. a v bodě 22 odůvodnění opravuje tak, že nesprávný údaj o sazbě úroku z prodlení ve znění 8,25 % ročně se nahrazuje správným údajem o sazbě úroku z prodlení ve znění 8,05 % ročně. Opravné usnesení nabylo právní moc dne 31. 3. 2020.

8. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

9. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 32 OdpŠk (1) se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle odst. 3 se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Podle § 35 odst. 1 Odpšk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

11. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

12. Žalovaná vznesla ve vztahu k uplatněnému nároku námitku promlčení, soud se proto nejprve zabýval důvodností námitky promlčení.

13. Výslovně formulované ustanovení § 26 OdpŠk určuje vztah OdpŠk k občanskému zákoníku - jde o vztah speciality založený na tom, že zvláštní úprava se uplatní tam, kde speciální předpis stanoví něco jiného oproti úpravě obecné, přičemž obecnou úpravu je možno použít tam, kde speciální předpis její aplikaci nevylučuje výslovným zákazem anebo tím, že nestanoví něco jiného. To je odůvodněno tím, že právní vztah, který za podmínek stanovených zákonem č. 82/1998 Sb. mezi poškozeným a státem či územním samosprávným celkem vzniká, je občanskoprávním vztahem odpovědnosti za škodu. Není tak vyloučeno, že podle této legislativní konstrukce se ve sporech o náhradu škody způsobené veřejné moci podpůrně užijí některá občanskoprávní ustanovení k řešení zákonem č. 82/1998 Sb. neupravených dílčích otázek.

14. Podle § 32 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí v subjektivní promlčecí lhůtě tří let ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá a je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží subjektivní promlčecí lhůta ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí; nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Podle odst. 3 se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

15. V ust. § 32 odst. 3 věta druhá OdpŠk je tak modifikován konec běhu subjektivní i objektivní promlčecí lhůty v případech, kdy je újma způsobená nesprávným úředním postupem spočívajícím v nedodržení zákonné či přiměřené lhůty pro učinění úkonu nebo vydání rozhodnutí. Vydáním rozhodnutí se přitom má na mysli vydání takového rozhodnutí, kterým se určité řízení končí. V případě předvídaném ve větě druhé odst. 3 neskončí běh promlčecí doby dříve než šest měsíců od konce řízení, jehož nezákonnou nebo nepřiměřenou délkou měla být způsobena nemajetková újma. Za okamžik skončení řízení je přitom třeba považovat právní moc posledního rozhodnutí, které bylo v řízení vydáno (NS Cpjn 206/2010).

16. Rozhodnou skutečností pro určení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty tak je tak v tomto případě den, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí v naříkaném řízení. V případě újmy způsobené nepřiměřenou délku řízení přitom vzniká újma již v průběhu tohoto řízení, neboť právě to zasahuje do práva účastníka řízení na rozhodnutí v přiměřené době.

17. Jelikož předpokladem pro uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení je pravomocné ukončení věci, počíná běžet subjektivní promlčecí lhůta ode dne, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí ve věci (obecně k počátku běhu promlčení lhůty viz NS 30 Cdo 2371/2009 a NS 30 Cdo 962/2012). Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. V obou případech se jedná o lhůtu počítanou dle občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.), tedy lhůtu hmotněprávní /viz IŠTVÁNEK, František, Pavel SIMON a František KORBEL. Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci: Komentář - ustanovení § 35 - (Systém ASPI) /. Podle § 26 OdpŠk a § 605 odst. 2 občanského zákoníku konec lhůty nebo doby určené podle měsíců připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá.

18. V posuzovaném případě tak žalobkyni vznikala nemajetková újmy způsobená délkou trvání řízení již v průběhu tohoto řízení, tedy právě tím, že řízení bylo stále vedeno a nebylo v tomto rozhodnuto. Toto se jednoznačně podává i ze žalobních tvrzení. Žalobkyně tak o vzniku nemajetkové újmy dle žalobních tvrzení a o tom, že za tuto odpovídá stát, věděla již v průběhu řízení. Nejpozději se pak o vzniklé újmě a o tom, kdo za tuto odpovídá, dozvěděla okamžikem doručení posledního rozhodnutí ve věci (jeho právní mocí).

19. Relevantní je tak pro počátek běhu promlčecí lhůty otázka právní moci posledního rozhodnutí ve věci, neboť dle § 32 odst. 3 OdpŠk za situace, kdy o újmě a odpovědné osobě žalobkyně věděla již před právní mocí konečného rozhodnutí, je posledním relevantním okamžikem pro počátek běhu promlčecí lhůty právní moc skončení řízení, neboť nemajetková újma v tomto případě neskončí dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

20. Řízení vedené Obvodním soudem pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 63/2017 přitom skončilo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2020, č.j. 17 Co 337/2019-241. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 2. 2020 a vykonatelnosti dne 10. 3. 2020. Subjektivní promlčecí lhůta na náhradu nemajetkové újmy tak počala běžet fakticky následujícím dnem. Promlčení lhůta ve smyslu § 32 OdpŠk pak marně uplynula dne 21. 8. 2020 (to byl pátek, nedošlo tedy k dalšímu posunu konce lhůty). Běh této lhůty nebyl přerušen předběžným uplatněním nároku, k němuž došlo až dne 22. 8. 2020, tedy po uplynutí promlčení lhůty. Rovněž žaloba podaná dne 3. 1. 2021 byla podána po uplynutí promlčecí lhůty.

21. Žalobkyně argumentovala ve vztahu ke vznesené námitce promlčení v tom směru, že nejistotou ohledně výsledku řízení trpěla až do doby vydání opravného usnesení ze dne 4. 3. 2020 a že teprve tímto okamžikem bylo řízení skončeno. Vydáním opravného usnesení dle názoru žalobkyně došlo také k odkladu vykonatelnosti opravovaného rozhodnutí odvolacího soudu.

22. Soud v tomto směru uvádí, že uvedený závěr by se uplatnil pouze v případě, kdy by vydáním opravného usnesení byla znovu otevřena možnost podat proti opravovanému rozhodnutí opravný prostředek (NS 28 Cdo 4560/2009). V takovém případě by se za okamžik skončení řízení považoval okamžik nabytí právní moci opravného usnesení. Jestliže však až po právní moci konečného rozhodnutí odvolacího soudu ve věci, tj. po 21. 2. 2020, došlo dne 4. 3. 2020 k vydání opravného usnesení k tomuto rozhodnutí, jímž byl navíc opraven pouze nesprávný údaj o sazbě úroku z prodlení ze znění 8,25 % ročně na znění 8,05 % ročně, nemá vydání tohoto opravného usnesení na posouzení okamžiku skončení řízení ve věci, představující rovněž konec nejistoty žalobkyně ohledně výsledku tohoto řízení, žádný vliv. Vydáním opravného usnesení rovněž nedošlo k posunutí vykonatelnosti opravovaného rozhodnutí, jak se domnívá žalobkyně. Žalobkyně výsledek řízení věděla již od okamžiku vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu, k čemuž došlo dne 30. 1. 2020, neboť její právní zástupce byl vyhlášení rozhodnutí přítomen a dle zásady vigilantibus iura musí být účastník bdělý svých práv. Písemné vyhotovení rozhodnutí bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne 21. 2. 2020 a bylo na žalobkyni, aby si vyžádala zaslání konečného rozhodnutí s doložkou právní moci a nespoléhala se pouze na informativní údaj uvedený v aplikaci infosoud na webových stránkách www.justice.cz.

23. Soud v tomto směru odkazuje na závěry přijaté Ústavním soudem v nálezu sp. zn. I. ÚS 3391/15:„ Nejde navíc jen o ne zrovna přehlednou zákonnou úpravu uplatnění nároku, v jejímž rámci platí dvojí režim – předběžné uplatnění nároku u„ úřadu“ jednajícího jménem státu a uplatnění nároku u soudu, ale zejména o délku lhůt samotných, jejichž (ne) přiměřenost se nachází na samé hranici ústavnosti. V případě subjektivní lhůty pro uplatnění nároku na náhradu imateriální újmy platí paradoxně - právě vzhledem k povaze této újmy - mimořádně krátká šestiměsíční subjektivní lhůta, byť„ orámovaná“ desetiletým objektivním limitem. Neznamená to nic jiného, než že poškozený musí být mimořádně bdělý (vigilantibus iura ad absurdum), zatímco stát nabude vůči jedinci i ve svých vnitřních poměrech takřka extrémně brzy právní jistotu, že zaváhání poškozeného jednoduše„ odklidí“ formálně správně vznesenou námitkou promlčení“.

24. Nárok žalobkyně uplatněný žalobou je tak promlčen, a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšně žalované přiznal náhradu nákladů řízení spočívajících v 1x režijním paušálu po 300 Kč dle § 151 odst. 3, a to za vyjádření k žalobě. Lhůta k plnění ve výroku o náhradě nákladů řízení byla stanovena ve lhůtě 3 dnů dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvod pro stanovení lhůty delší, či plnění ve splátkách.