20 C 105/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 48 148 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 46 864 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 034 Kč splatných vždy do každého 20. kalendářního dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé ze splátek ve lhůtě splatnosti.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 1 284 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 56 284 Kč od 30. 1. 2024 do 31. 1. 2024, z částky 48 148 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení, úrok ve výši 9,37 % ročně z částky 55 000 Kč od 30. 1. 2024 do 31. 1. 2024, z částky 48 148 Kč od 1. 2. 2024 do 21. 4. 2024, z částky 48 148 Kč od 22. 4. 2024 do 22. 4. 2024, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 48 148 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkově tento úrok za dobu od 30. 1. 2024 dosáhne částky 234 316 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v rozsahu 32 %, ve výši 7 232,60 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 034 Kč splatných vždy do každého 20. dne v kalendářním měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení s tím, že platby žalovaného budou započteny nejprve na úhradu jistiny dle výroku I. tohoto rozsudku a po jejím úplném zaplacení na úhradu náhrady nákladů řízení dle výroku III. tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé ze splátek ve lhůtě splatnosti.

1. Žalobce se svou žalobou, ve znění částečného zpětvzetí žaloby, domáhal po žalovaném nároku ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 24. 10. 2023 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na základě které poskytl žalovanému částku 55 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet v 48 měsíčních splátkách po 4 068 Kč splatných vždy k 22. dni v měsíci počínaje listopadem 2023. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 85,49 % ročně. Schopnost žalovaného splácet byla prověřena z dokladů a informací získaných od žalovaného, úvěrové historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI a insolvenčního rejstříku. Žalovaný nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu k vymáhání, jeho doklad totožni nebyl evidován jako neplatný, jeho zaměstnavatel nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalobce zdůrazňuje, že dále vycházel z výpisů z účtu k výši mzdy žalovaného, hodnocení klienta, v němž je žalovaný povinen uvést pravdivé údaje o svých výdajích. Z tvrzení žalovaného vyplynulo, že jeho volné zdroje ke splácení činily 11 787 Kč s tím, že žalobce přičítá rezervu 1 000 Kč. K výdajové stránce by měly postačovat údaje, které poskytuje zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu. Částka byla stanovena na 4 860 Kč. Žalovaný uvedl výši nákladů na bydlení 5 090 Kč. Žalovaný uhradil na svůj dluh pouze 8 136 Kč. Před zesplatněním vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč dle čl. 6.1. smlouvy, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč dle čl. 6.2. smlouvy. V důsledku prodlení došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru dle čl. 6.3 smlouvy, dle čl. 6.4 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 66 722,70 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění. Dále bylo sjednáno, že je žalobce oprávněn požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny až do úplného zaplacení. V čl. 6.5. smlouvy byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně v případě prodlení s úhradou nové jistiny v den zneplatnění. Žalobce po žalovaném požaduje zaplacení částky 48 148 Kč se zákonným příslušenstvím a smluvní úrok ve výši 9,37 % ročně (ponížený z 85,49 %) z částky 55 000 Kč od 30. 1. 2024 do 31. 1. 2024, z částky 48 148 Kč od 1. 2. 2024 do 21. 4. 2024, z částky 48 148 Kč od 22. 4. 2024 do 22. 4. 2024, úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 48 148 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkově tento úrok za dobu od 30. 1. 2024 dosáhne částky 234 316 Kč. Žalobce souhlasil s případnou úhradou dluhu ve splátkách po 2 034 Kč měsíčně.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že se dostal do těžké životní situace. Nárok žalobce neuznává a považuje jej za nárok na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, která je dána neprověřením úvěruschopnosti žalovaného a rozporu sjednaného příslušenství s dobrými mravy. Dále žalovaný poukázal na nedostatky kontraktačního procesu prostředky komunikace na dálku, kdy prostý email bez podpisu nesplňuje požadavky právního jednání a žalobcem nebylo prokázáno, že žalovaný odsouhlasil právě tu smlouvu o úvěru, kterou předložil k důkazu. Žalovaný při uzavírání smlouvy nedokázal řádně vyhodnotit dopady podmínek úvěru, v důsledku čehož podepsal smlouvu s nemravnou výší smluvního úroku a RPSN a smluvními pokutami. Při zkoumání úvěruschopnosti žalobce neprověřil příjmy a výdaje žalovaného, vycházel pouze z údajů uvedených žalovaným. Žalovaný na žalovanou částku uhradil před podáním žaloby 8 136 Kč a žalobce tak dle jeho názoru má nárok pouze na vrácení jistiny ve výši 46 864 Kč. S ohledem na svou finanční situaci žalovaný žádá o uložení povinnost ve splátkách po 976,33 Kč a o nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobci ve smyslu § 150 o.s.ř.

3. Při jednání konaném dne 18. 11. 2024 žalovaný doplnil, že se dostal do tzv. dluhové spirály a bude nesjpíš celou svou situaci řešit prostřednictvím insolvenčního řízení. Žádné doklady k prokázání své nepříznivé majetkové situace odůvodňující žádost o splátkový kalendář žalovaný k dispozici nemá.

4. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru , Anonymizováno, , smlouvy o úvěru vč. dodatku č. , hodnota, , oznámení o schválení úvěru a splátkového kalendáře, informací k podpisům smluv na dálku, dokladu o odeslání platby ve výši 1 Kč, informace o vyplacení a zaslání SMS, dokladu o přijaté SMS ze strany žalovaného, základních kontaktních informací o žalovaném k úvěrové smlouvě, kopie občanského průkazu žalovaného a předsmluvního formuláře soud zjistil, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 24. 10. 2023 uzavřena smlouva, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout úvěr ve výši 55 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit v 48 měsíčních splátkách po 4 068 Kč, splatných k 22. dni v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 85,49 % ročně, RPSN 128,38 %. Celkem by měl žalovaný splatit 195 264 Kč. V článku 6 jsou potom upraveny důsledky vyplývající z prodlení klienta. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, ze strany žalovaného podepsána jedinečným kódem zaslaným prostřednictvím SMS, který představuje variabilní symbol uvedený žalobcem při cvičné platbě ve výši 1 Kč poukázané před podpisem na účet žalovaného.

5. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu od ČNB k osobě žalobce soud zjistil, že žalobce je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů.

6. Z karty klienta ke smlouvě č. , hodnota, , dokladu o vyplacení úvěru a souvisejícího výpisu z bankovního účtu plyne, že žalovanému byla poskytnuta částka 55 000 Kč a žalovaný žalobci uhradil částku 8 136 Kč (2 splátky) dne 31. 1. 2024.

7. Z listiny nazvané hodnocení klienta ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný měl finanční potřebu ve výši 250 000 Kč. Byla mu schválena výše úvěru v částce 55 000 Kč, s výší splátek 4 068 Kč měsíčně. Jako příjem žalovaného ze zaměstnání je uvedena částka 22 737 Kč. Jako výdaje jsou uvedeny částky 4 860 Kč představující životní minimum; bydlení (nájemné, inkaso) 5 090 Kč a částka 1 000 Kč jako rezerva. Žalovaný dále uvedl, že je zaměstnán na HPP u , právnická osoba, na dobu neurčitou, je svobodný a žije sám, dosažené vzdělání má s maturitou. Co se týká formy bydlení, bylo uvedeno „vlastní“.

8. Z výpisů z účtu u , právnická osoba, za období července až října 2023 soud zjistil, že žalovaný obdržel od společnosti , právnická osoba, částku 25 430 Kč, 23 669 Kč, 22 793 Kč a 21 720 Kč.

9. Z výpisu záznamu z registru SOLUS nejsou patrny žádné dlužné splátky žalovaného.

10. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) je zřejmé, že žalovaný měl dluh po splatnosti ve výši 2 782 Kč.

11. Z prohlášení klienta ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že si je vědom podmínek úvěru, nemá žádné splatné dluhy, nenachází se v úpadku ani exekučním řízení a veškeré informace, které poskytuje žalobci jsou pravdivé a úplné.

12. Z výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 27. 12. 2023 včetně dodejky, výzvy k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 22. 1. 2024 a oznámení žalobce adresované žalovanému ze dne 28. 1. 2024 soud zjistil, že žalobce upozorňoval žalovaného na prodlení se splácením úvěru a informoval jej o vzniku jeho povinnosti uhradit žalobci smluvní pokutu a účelně vynaložené náklady a zesplatnění celého úvěru z důvodu prodlení s platbami.

13. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 5. 2024 vč. podacího archu soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k uhrazení žalované částky před podáním žaloby.

14. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, korespondující se skutkovými zjištěnými popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud provedl veškeré důkazy, žádný nezamítal. Ve stručnosti lze shrnout, že žalobce poskytl na základě smlouvy o úvěru ze dne 24. 10. 2023 žalovanému částku 55 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil pouze 8 136 Kč před podáním žaloby. Mezi účastníky byl sjednán smluvní úrok ve výši 85,49 % ročně a RPSN 128,38 %, celkem měl žalovaný splatit 192 264 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobce úvěruschopnost žalovaného šetřil pouze formálně, zejména z registrů a údajů sdělených žalovaným. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu před podáním žaloby předžalobní upomínkou.

15. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.), ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; podle odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 ZSÚ (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. od 28. 5. 2022) pak poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 75 ZSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost „s odbornou péčí.“19. Podle § 76 odst. 1 ZSÚ poskytovatel jedná čestně, transparentně a „zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.“ Co se rozumí odbornou péčí, pak stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“20. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava ZSÚ, neboť žalobce je podnikatelem, a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s podnikatelskou činností a nic takového žalobce ostatně ani netvrdil.

22. Dle shora citovaného § 87 ZSÚ (ve znění účinném od 28. 5. 2022) je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, kterou je soud povinen zkoumat i bez návrhu.

23. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

24. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je porovnání příjmů a výdajů a způsob plnění dosavadních závazků (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný ZSÚ, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.

25. Na jednání nařízeném na den 18. 11. 2024 soud žalobce vyzval ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. k doplnění důkazních návrhů k prokázání tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného, a to jeho příjmů a výdajů, způsobu plnění dosavadních dluhů a schopnosti splácet úvěr. Žalobce byl zároveň poučen o následcích nesplnění výzvy soudu. Žalobce uvedl, že stran výdajové stránky vyšel z tvrzení žalovaného, která považoval za pravdivá. Ve zbytku odkázal na svou žalobu a částečné zpětvzetí žaloby s tím, že doložil veškeré důkazy, které má k dispozici.

26. V posuzovaném případě pak soud dospěl k závěru, že žalobce nesplnil svoji povinnost řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného. Z provedeného dokazování se zejména podává, že žalobce sice zjistil, že žalovaný má příjmy v měsíčním objemu mezi 21 720 – 25 430 Kč ze zaměstnání, ničeho dalšího o způsobu hospodaření s těmito finančními prostředky žalobce však nezjistil, když se spoléhal pouze na sdělení žalovaného o výši nákladů na bydlení 5 090 Kč, ačkoliv není zřejmé, z čeho se tyto náklady mají skládat, když žalovaný má mít vlastní bydlení, což nebylo rovněž žádným způsobem ze strany žalobce ověřeno. Dále je zřejmé, že žalovaný musí mít další náklady minimálně za stravu, ošacení, drogerii, mobilní služby apod. Ohledně dalších výdajů žalovaného žalobce nezjišťoval ničeho, spokojil se s formálním určením výdajů ve výši životního minima a rezervou 1 000 Kč. Zjištění o existenci dluhu žalovaného po splatnosti ve výši 2 782 Kč žalobce do svých závěrů nepromítl vůbec. Schopnost splácet úvěr v rozsahu měsíční splátky 4 068 Kč za této situace nelze mít za prokázanou. Konkrétní výdaje a náklady na bydlení žalobce nebyly ověřeny, nebylo ověřeno ani plnění dosavadních závazků, a to ve vztahu ke schopnosti poskytnuté úvěry splácet. Žalobce se spoléhal pouze na informace uvedené žalovaným v zákaznických kartách, což soud shledává za nedostatečné. Nelze dospět k závěru o tom, že před poskytnutím úvěru žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací.

27. Žalobce tvrdil, že posoudil před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného splácet tak, že provedl vyhodnocení informací získaných od žalovaného, které ověřil oproti dokladům o výplatě mzdy a registrům. Soudu však nedoložil ani přes poučení dané při jednání dne 18. 11. 2024 ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. k prokázání tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného, tj. jeho příjmů, výdajů, způsobu plnění dosavadních dluhů schopnosti splácet, potřebné doklady, když doloženy byly pouze výpisy z účtů k výplatě mzdy a žalobce neunesl břemeno důkazní ve vztahu k prokázání tvrzení o řádném ověření úvěruschopnosti žalovaného.

28. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce nedostál své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Pro nedoložení řádného prověření úvěruschopnosti žalovaného pak tedy soud uzavírá, že s ohledem na ustanovení § 78 odst. 1 ZSÚ, dle kterého poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru zajistí a pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem“ a na ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ, dle kterého „poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 zajišťuje a uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.“. Bez toho, aby žalobce prokázal řádné zjištění finanční situace žalovaného, které předchází řádnému porovnání příjmů a výdajů žalovaného, nelze mít uloženou povinnost za splněnou. Lustrace žalovaného v registrech neosvědčují, zda má žalovaný jiné závazky, na které hradí.

29. Předmětnou smlouvu je tedy nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobci pouze poskytnutou jistinu, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku. Soud se dále pro nadbytečnost již nezabýval námitkou žalovaného o rozporu sjednaného smluvního úroku a RPSN s dobrými mravy.

30. Soud má v řízení za prokázané, že žalobce skutečně poskytl žalovanému částku 55 000 Kč (což žalovaný ani nesporuje) a že na tuto částku bylo žalovaným uhrazeno 8 136 Kč (což odpovídá shodným tvrzením účastníků i listinným důkazům). S odkazem na § 2993 o.z. tak má žalobce nárok na vrácení jistiny poskytnuté částky v celkové výši 46 864 Kč. Soud proto ve výroku I. žalovanému tuto povinnost uložil.

31. Soud se dále musel zabývat otázkou úroků z prodlení, přičemž vyšel z rozsudku NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze kterého se podává, že obecně shrnuto, ustanovení § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení, tento požadavek tedy neshledal soud po právu, a to vzhledem k výše uvedenému. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a speciální úpravě § 87 ZSÚ se žalovaný do prodlení ještě nedostal. Proto žalobci nemohl nárok na úroky z prodlení z poskytnuté jistiny dosud vzniknout a soud je nepřiznal.

32. Ve smyslu § 87 odst. 2 ZSÚ pak soud tedy vyhodnotil skutkové tvrzení žalobce i tak, že mezi stranami je spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele (žalovaný i přes urgence nehradí; spor tedy evidentně je) a soud tedy zároveň tímto rozhodnutím fakticky musel i určit lhůtu, ve které žalovanému plnění uloží. Touto je lhůta k plnění uvedená ve výroku tohoto rozhodnutí, kterým soud přiznal žalobci nárok na plnění. Tím se tedy stává nevrácená jistina úvěru, jakožto toto specifické bezdůvodné obohacení, splatnou. Soud ji proto přiznat může, nicméně nárok na úroky z prodlení žalobce nemá, neboť soud zároveň lhůtu splatnosti teprve stanovil tímto rozhodnutím.

33. Soud tak žalobci přiznal toliko jistinu ve výši 46 864 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Všechny další požadavky žaloby, tj. smluvní úrok a úrok z prodlení soud zamítl, neboť mají oporu ve smlouvě, která je neplatnou.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souzeném případě byl žalobce úspěšný v rozsahu 66 % (46 864 Kč přiznáno soudem) a žalovaný v rozsahu 34 % (24 209,77 Kč částečné zastavení řízení + zamítnutí žaloby), proto soud s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu rozhodl, že žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v rozsahu 32 % (odečtení úspěchu a neúspěchu). Náklady žalobce jsou složeny ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 000 Kč, 3x odměně právního zástupce za úkon právní služby á 3 980 Kč (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba) dle § 6, 7, 8 odst. 1, 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu z tarifní hodnoty 71 073,77 Kč, 1x odměně právního zástupce za úkon právní služby á 3 060 Kč (účast na jednání) dle § 6, 7, 8 odst. 1, 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu z tarifní hodnoty 48 148 Kč, 4x paušální náhradě hotových výdajů právního zástupce za úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč a 21 % náhradu DPH ve výši 3 402 Kč. Celkem činí náhrada nákladů řízení 22 602 Kč, z toho 32 % činí 7 232,60 Kč.

35. Soud v otázce náhrady nákladů řízení neshledal důvody hodné zvláštního zřetele pro postup podle § 150 o.s.ř., za toto nelze považovat nepříznivou finanční situaci žalovaného, neboť tato nebyla soudu konkrétně tvrzena ani doložena. Tyto důvody nelze shledat ani v jednání žalobce, který odmítl smírné řešení sporu a jehož podnikatelský model poskytování spotřebitelských úvěrů směřuje k dosažení zisku, i přes skutečnost, že opakovaně jeho smlouvy jsou soudy shledávány za absolutně neplatné pro neprověření úvěruschopnosti a sjednané sankce za nemravné. Žalovaný od žalobce převzal částku 55 000 Kč a věděl, že tuto je povinen žalobci vrátit.

36. Soud zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky a náhrady nákladů řízení za současného povolení splátek s ohledem na jeho žádost s tím, že žalobce se splátkovým kalendářem souhlasil, a soud pro nedoložení majetkových poměrů žalovaného, z nichž by bylo možné určit výši nižší splátky, vyšel z návrhu žalobce a určil výši měsíční splátky na 2 034 Kč, to vše pod ztrátou výhody splátek podle § 1931 o.z.