20 C 111/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená anonymizováno údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 429 636,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 174 525 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 7. 7. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši 255 111,75 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 7. 7. 2021 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 10 228 Kč, do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se podanou žalobou ze dne datum domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka. Žalobkyně v žalobě uvedla, že předmětné řízení bylo zahájeno dne datum a pravomocně skončilo dne datum, tedy trvalo 15 let, 3 měsíce a 26 dní. Předmětem řízení bylo stanovení výživného pro nerozvedenou manželku (žalobkyni), význam řízení byl pro žalobkyni zvýšený s ohledem na v té době probíhající komplikovaný rozchod s partnerem (dnes bývalým manželem), jakož i na pracovní problémy, kdy žalobkyně byla zaměstnána ve společnosti, jejímž jednatelem byl bývalý manžel. Žalobkyně byla na bývalém manželovi finančně závislá, nebyla schopna si sama zajistit základní životní potřeby. Žalobkyně dále poukazuje na skutečnost, že v době namítaného řízení byla v předdůchodovém věku. Žalobkyně vyčíslila nárok na nemajetkovou újmu za nepřiměřenou délku řízení na celkovou částku 429 636,75 Kč, kdy požadovala za rok trvání řízení částku 30 000 Kč. Žalobkyně se svým nárokem předběžně obrátila na žalovanou dne datum.

2. Žalovaná ve svém vyjádření učinila nesporným, že u ní žalobkyně předběžně svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 429 636,75 Kč z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u název soudu pod sp. zn. spisová značka uplatnila dne 6. 1. 2021. Žalovaná uvedla, že v rámci mimosoudního projednání nároku žalobkyně nebylo možné zaujmout k věci stanovisko, neboť žalovaná neměla k dispozici předmětný spisový materiál, který je nezbytný k projednání nároku žalobkyně. Z tohoto důvodu pak žalovaná sporuje existenci nesprávného úředního postupu i vznik nemajetkové újmy. Žalovaná postavila své závěry pouze na tvrzeních žalobkyně, kdy uzavřela, že řízení o výživném nerozvedené matky se vyznačuje určitým stupněm skutkové, právní a procesní složitosti, bylo prováděno široké dokazování, znalecké posudky, výslechy svědků. Délka řízení je z podstatné části dle žalované způsobena procesní aktivitou účastníků a lze ji s ohledem na uvedené skutečnosti označit jako přiměřenou. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout.

3. Mezi účastníky nebylo sporu, že žalobkyně předběžně uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy vzniklé v důsledku nesprávného úředního postupu název soudu v řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka u žalované dne 6. 1. 2021.

4. Soud provedl dokazování spisem název soudu sp. zn. spisová značka. Z tohoto spisu se podává, že žaloba byla k název soudu podána dne datum, žalobkyně v řízení vystupovala v procením postavení žalobce. Předmětem žaloby bylo výživné pro nerozvedenou manželku. Žalovaný byl usnesením ze dne datum vyzván k vyjádření se k žalobě, které bylo soudu doručeno dne datum. Ve věci bylo následně nařízeno jednání na den datum, které bylo k žádosti zástupců obou účastníků odročeno na den datum. Účastníci byli soudem vyzváni dne datum, aby sdělili výši příjmů, V mezidobí byly do spisu založeny důkazy. Dne datum ve věci proběhlo jednání, na kterém byla vyslechnuta žalobkyně, jednání bylo odročeno za účelem dalšího dokazování na den datum, kdy jednání proběhlo a bylo pokračováno ve výslechu žalobkyně. Jednání bylo odročeno za účelem dokazování zejména listinnými důkazy na den datum, přičemž v mezidobí soud zajišťoval další listinné důkazy. Podáním ze dne datum žalobkyně navrhla vydání předběžného opatření, které bylo zamítnuto usnesením soudu ze dne datum. Dne datum ve věci proběhlo jednání, na kterém byl proveden výslech žalovaného a jednání bylo odročeno za účelem pokračování ve výslechu žalovaného na den datum. Dne datum bylo soudu doručeno odvolání žalobkyně proti usnesení o zamítnutí předběžného opatření, pročež bylo nařízené jednání odročeno na neurčito. Věc byla dne datum předložena odvolacímu soudu, který usnesením ze dne datum potvrdil napadené usnesení a spis byl dne datum vrácen soudu prvního stupně. Soud v mezidobí shromažďoval další listinné důkazy ohledně majetkových poměrů účastníků řízení. Podáním ze dne datum žalobkyně opět navrhla vydání předběžného opatření, návrh byl zamítnut usnesením ze dne datum, proti kterému žalobkyně podala odvolání dne datum. Věc byla předložena odvolacímu soudu dne datum, usnesením ze dne datum bylo rozhodnutí soudu prvního stupně částečně změněno a spis byl vrácen soudu prvního stupně dne datum. Další jednání bylo nařízeno na den datum, v mezidobí byly zajišťovány listinné důkazy. Dne datum podala návrh na vydání předběžného opatření žalovaný, o návrhu bylo rozhodnuto usnesením ze dne datum, které dne datum napadl žalovaný odvoláním a z toho důvodu bylo odročeno nařízené jednání. Věc byla předložena odvolacímu soudu dne datum, tento napadené rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne datum a věc byla vrácena soudu prvního stupně dne datum. Ve věci bylo nařízeno jednání na den datum, v mezidobí soud zajišťoval další listinné důkazy ohledně majetkových poměrů účastníků. Jednání bylo z důvodu nemoci žalobkyně odročeno na den datum, kdy jednání proběhlo, byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo za účelem dalšího dokazování odročeno na datum. Následně bylo jednání odročeno na den datum z důvodu nemoci žalovaného, další žádosti žalovaného o odročení jednání z důvodu nemoci již nebylo vyhověno a jednání dne datum proběhlo, kdy byly prováděny listinné důkazy a jednání bylo za účelem doplnění účastnického výslechu žalovaného odročeno na datum. Dne datum žalovaný navrhl vydání předběžného opatření, o kterém bylo rozhodnuto usnesením ze dne datum. Dne datum proběhlo jednání, při kterém byl vyslechnut žalovaný a byl vyhlášen rozsudek. Odvoláním ze dne datum žalovaný napadl usnesení ze dne datum. Vyhotovený rozsudek byl účastníkům rozeslán dne datum. Rozsudek napadl žalovaný i žalobkyně odvoláním. Usnesením ze dne datum byli účastníci vyzváni k zaplacení soudního poplatku za podaná odvolání, podáním ze dne datum žalovaný požádal o osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne datum žalovanému nebylo osvobození přiznáno, rozhodnutí bylo napadeno odvoláním a věc byla předložena odvolacímu soudu dne datum k rozhodnutí o odvolání žalovaného proti usnesení o nepřiznání osvobození i o odvoláních účastníků proti rozsudku. Odvolací soud usnesením ze dne datum potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým nebylo přiznáno osvobození žalovanému a žalovaný následně dne datum uhradil soudní poplatek. Referátem ze dne datum byli účastníci vyzváni ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Usnesením ze dne datum odvolací soud rozhodl o odvolání žalovaného proti usnesení soudu prvního stupně ze dne datum. Rozhodnutím ze dne datum odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne datum a věc vrátil soudu k dalšímu řízení, s tím, že tento má doplnit dokazování. Dne datum soud prvního stupně nařídil ve věci další jednání, a to na den datum, kdy v mezidobí zajišťoval další listinné důkazy. Žalovaný dne datum vznesl námitku podjatosti rozhodující soudkyně, spis byl proto dne datum předložen nadřízenému soudu a jednání ve věci bylo odročeno na neurčito. O námitce podjatosti rozhodl nadřízený soud dne datum a spis byl dne datum vrácen zpět soudu prvního stupně. Soud dále zjišťoval stav dalších souvisejících soudních řízení. Dne datum bylo nařízeno jednání ve věci na den datum, přičemž v mezidobí byly opět zajišťovány listinné důkazy ohledně majetkových poměrů účastníků. Dne datum proběhlo ve věci jednání, při kterém byla vyslechnuta žalobkyně, byly prováděny listinné důkazy a jednání bylo odročeno na den datum za účelem doplnění dalšího dokazování. Dne datum žalovaný podal další námitku podjatosti soudkyně. Žalobkyně podala návrh na doplnění dokazování. Dne datum proběhlo jednání, byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo odročeno za účelem dalšího dokazování a výslechu svědka na den datum, v mezidobí soud zjišťoval majetkové poměry účastníků. Jednání dne datum proběhlo a bylo odročeno na den datum za účelem dalšího dokazování a výslechu svědka, jednání tento den proběhlo, byly prováděny listinné důkazy a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem nařízení znaleckého posudku k posouzení zdravotního stavu žalobkyně. Dne datum podal žalovaný návrh na vydání předběžného opatření, o kterém bylo rozhodnuto usnesením ze dne datum, a které napadla žalobkyně dne datum odvoláním. Věc byla s odvoláním předložena dne datum odvolacímu soudu, který napadené rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne datum. Ve věci bylo nařízeno další jednání na den datum a v mezidobí soud zajištoval listinné důkazy. Jednání bylo k žádosti zástupkyně žalobkyně odročeno na den datum, kdy jednání proběhlo, bylo prováděno dokazování listinami a jednání bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na den datum Lhůta k vyhotovení rozsudku byla prodloužena s ohledem na čerpání dovolené a složitost věci a rozsudek byl vyhotoven dne datum. Rozsudek napadli odvoláním jak žalobkyně tak žalovaný podáním ze dne datum, referátem ze dne datum byli účastníci vyzváni k vyjádření k odvolání. Věc byla předložena odvolacímu soudu dne datum, který usnesením ze dne datum rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že je ve věci třeba provést další dokazování. Věc byla následně dne datum přidělena novému soudci s ohledem na rezignaci věc vyřizující soudkyně. Usnesením ze dne datum byla žalobkyně vyzvána k doložení dalších listinných důkazů a soud shromažďoval další listinné důkazy, účastníci podávali návrhy na doplnění dokazování. Jednání věci bylo nařízeno na den datum, kdy toto proběhlo, byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo odročeno na den datum za účelem provedení účastnických výslechů. V mezidobí byly doplněny důkazní návrhy. Jednání dne datum proběhlo, byly provedeny účastnické výslechy a jednání bylo odročeno na den datum za účelem pokračování v účastnickém výslechu žalovaného. V mezidobí soud shromažďoval další důkazní materiál. Na jednání dne datum bylo pokračováno v účastnickém výslechu a jednání bylo odročeno na den datum za účelem dalšího dokazování, jednání tento den proběhlo, k důkazu byly provedeny listiny založené ve spise a jednání bylo odročeno na den datum, přičemž účastníci byli vyzváni k doložení dalších důkazů. Usnesením ze dne datum soud ustanovil znalce k podání pěti znaleckých posudků z oboru ekonomika, ceny a odhady ve lhůtě 90 dnů. V mezidobí účastníci podávali návrhy k provedení dalšího dokazování. Nařízené jednání bylo s ohledem na lhůtu pro vyhotovení znaleckého posudku odročeno na den datum, kdy jednání proběhlo, s tím, že účastníci byli dne datum vyrozuměni o odročení jednání s ohledem na vznesenou námitku podjatosti. Dne datum byla věc předložena nadřízenému soudu k rozhodnutí o námitce podjatosti, tento o ní rozhodl usnesením ze dne datum a spis byl zpět soudu prvního stupně vrácen dne datum. Dne datum byly soud doručeny vypracované znalecké posudky. V anonymizováno rok byly znalecké posudky doručeny účastníkům, dne datum se k nim vyjádřila žalobkyně a dne datum žalobce. Usneseními ze dne datum přiznal soud odměnu znalci za jednotlivé znalecké posudky. Soud nařídil jednání na den datum, jednání však bylo odročeno k žádosti žalovaného na den datum, kdy jednání proběhlo, při jednání byl vyslechnut znalec, jednání bylo dále odročeno na den datum, a dále bylo odročeno z důvodu nepřítomnosti soudkyně na den datum, při jednání byly prováděny listinné důkazy, jednání bylo za účelem dalšího dokazování odročeno na den datum, kdy jednání proběhlo, bylo prováděno další dokazování a následně bylo odročeno na den datum za účelem výslechu svědkyň, jednání toho dne proběhlo a bylo odročeno na den datum a následně na den datum k žádosti zástupce žalovaného. Jednání dne datum proběhlo, na jednání byli vyslechnuti svědci a jednání bylo odročeno na den datum. V mezidobí bylo rozhodováno o svědečném. Dne datum podal žalovaný námitku podjatosti, pročež bylo nařízené jednání zrušeno. Žalovaný byl usnesením ze dne datum vyzván k odstranění vad námitky podjatosti a věc byla předložena dne datum k vyřízení námitky podjatosti, o které bylo rozhodnuto usnesením ze dne datum a spis byl vrácen zpět soudu prvního stupně dne datum. Další jednání ve věci bylo nařízeno na den datum, kdy jednání proběhlo, byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo odročeno na den datum. V mezidobí soud shromažďoval další listinné důkazy, účastníci předkládali návrhy na doplnění dokazování. Dne datum proběhlo další jednání ve věci, při kterém byl vyslýchán svědek, a byly provedeny listinné důkazy. Jednání bylo odročeno na den datum, na jednání bylo pokračováno v dokazování a jednání bylo odročeno na den datum, kdy bylo pokračováno v dokazování, byly předneseny závěrečné návrhy. Jednání bylo dále odročeno na den datum za účelem vyhlášení rozsudku, který nakonec vyhlášen nebyl z důvodu vyžádání dalších důkazů a jednání bylo odročeno na den datum, kdy k tomuto datu nebyly poskytnuty vyžádané důkazy, pročež jednání bylo odročeno na den datum, kdy jednání proběhlo, byly provedeny důkazy a jednání bylo odročeno na den datum, a následně na den datum, kdy jednání proběhlo a kdy byl ve věci vyhlášen rozsudek. Lhůta k vypravení rozsudku byla prodloužena do datum z důvodu složitosti věci a rozsáhlého dokazování. Rozsudek napadli oba účastníci včasným odvoláním. K žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků soud následně shromažďoval podklady o majetkových poměrech žalobkyně a usnesením ze dne datum nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků. Dne datum se žalobkyně vyjádřila k odvolání žalovaného. Spis byl dne datum předložen odvolacímu soudu, který o odvolání rozhodl rozsudkem ze dne datum. Věc byla vrácena soudu prvního stupně dne datum, rozsudek nabyl právní moci dne datum. Žalovaný napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne datum odmítnuto, usnesení nabylo právní moci dne datum.

5. Ve věci byly splněny podmínky § 115a o.s.ř. pro rozhodnutí o věci bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili, případně se ve stanovené lhůtě nevyjádřili.

6. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen zákon) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 2 zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 13 odst. 1 zák. stát odpoví za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 31a odst. 1 zák. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytuje v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

7. Podle ustanovení § 31 odst. 4 zákona poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

8. Délka řízení ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva je nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň ji lze přičítat působením státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, případně od něj odlišných účastníků řízení. Soud ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (viz. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005). Průtah, který se vyskytne jen v určité fázi řízení, pak Evropský soud pro lidská práva toleruje, za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (rozsudek Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002, Krča proti České republice ze dne 18. 3. 2003). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (např. rozsudek Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Z tohoto rozsudku pak plyne, že celkovou délku řízení nelze zdůvodňovat mimo jiné opakovaným meritorním rozhodováním soudu, pokud byla rozhodnutí soudu nižší instance rušena soudy vyšších instancí pro pochybení, jež jim byla vytýkána. Přiměřenost délky řízení tedy soud posuzuje s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (viz. rozsudek ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 3. 2003).

9. Při právním zhodnocení celé věci se soud zabýval shora uvedenými zákonnými ustanoveními v kontextu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, judikaturou ESLP pro lidská práva a judikaturou NS ČR a posoudil věc po právní stránce následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30Cdo 1355/2012 také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (například nečinnost soudu I. stupně způsobena připojením jiného spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem apod.), nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není proto myslitelné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou dobu řízení, ale je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již pro posuzování přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění), je třeba vycházet z kritérií stanovených v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 25Cdo 508/2008).

10. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). V citovaném ust. § 31a odst. 2 zákona je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva.

11. Soud při svém rozhodování vyšel z toho, že předmětné posuzované řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od podání žaloby dne datum do dne datum, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Nejvyššího soudu, celková doba řízení tedy činila 15 let a 11 měsíců.

12. Řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy, kdy ve věci rozhodoval soud I. stupně třikrát ve věci samé, opakovaně o předběžných opatřeních a dvakrát o návrzích na osvobození od soudních poplatků, odvolací soud pak rozhodoval třikrát ve věci samé, dále opakovaně o předběžných opatřeních, o návrhu na osvobození od soudních poplatků, jakož i čtyřikrát o účastníky vznesené námitce podjatosti věc vyřizujícího soudce. K uvedenému soud konstatuje, že již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). Nicméně soud konstatuje, že projednávání věci ve více než dvou stupních soudní soustavy může být samostatným důvodem pro snížení základní výše odškodnění (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009). Je tomu tak proto, že skutkovou a právní složitost na jedné straně a vedení řízení na více než dvou stupních soudní soustavy na straně druhé, lze vnímat samostatně, protože každá z těchto skutečností může sama o sobě přispívat k prodloužení délky projednávání věci. Pokud jde o kritérium postupu orgánů státu v rámci posuzovaného řízení, soud k tomuto uvádí, že soud ve věci nepostupoval koncentrovaně, když mezi jednotlivými jednáními byly dlouhé lhůty a např. po rozeslání znaleckého posudku v anonymizováno rok soud vyčkal vyjádření stran, které došlo v listopadu rok, a až následně v anonymizováno rok rozhodl o znalečném. V řízení také docházelo k průtahům, zejména v době od datum, kdy byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o procesní otázce, do datum, kdy odvolací soud rozhodl; od datum, kdy byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí ve věci, do datum, kdy odvolací soud rozhodl. K délce řízení rovněž přispělo to, že odvolací soud 2 rozsudky soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k doplnění dokazování.

13. Ke složitosti věci soud uvádí, že posuzované řízení, jehož předmětem bylo stanovení výše výživného nerozvedené manželky, bylo po skutkové, procesní i právní stránce obtížné. Ve věci proběhlo více jak 25 jednání, která byla odročováno zejména pro vyčerpání jednacího času, soud opakovaně vyzýval účastníky k označení důkazů, sám shromažďoval listinné důkazy ohledně výdělkových a majetkových poměrů účastníků, žádal o součinnost banky, zaměstnavatele, správu sociálního zabezpečení, apod. Ve věci probíhalo rozsáhlé dokazování, kdy bylo prováděno dokazování obsáhlým množstvím listin, bylo prováděno několik účastnických výslechů, vyslýcháni svědci, ve věci bylo vypracováno pět znaleckých posudků a vyslechnut znalec.

14. Co se týká jednání žalobkyně, tato se na délce řízení částečně podílela svojí procesní aktivitou, stejně jako žalovaný v posuzovaném řízení. Je sice právem účastníků využívat procesní instituty, které jim zákon nabízí, je však třeba mít na paměti, že tyto mohou prodloužit celkovou délku řízení. Účastníci v posuzovaném řízení podali několik návrhů na nařízení předběžných opatření a následně odvolání proti rozhodnutí soudu o předběžných opatřeních. Dále žádali o osvobození od soudních poplatků a čtyřikrát vznesli námitku podjatosti věc vyřizujícího soudce. Účastníci řízení dále opakovaně žádali o odročení jednání, která musela být odročována mimo jiné také pro podaná odvolání či námitky podjatosti.

15. Ohledně posouzení významu řízení pro žalobkyni lze uzavřít, že tento je z objektivního hlediska běžný. Předmětem posuzovaného řízení byl majetkový nárok, který ani obecně podle judikatury ESPL nevyžaduje a neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5. 10.2010, sp.zn. 30 Cdo 4761/2010).

16. Celkově shrnuto soud uzavřel, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona, neboť délka uvedeného řízení s odkazem na výše popsané okolnosti, byla nepřiměřená a v důsledku porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě žalobkyni vznikla nemajetková újma (jejíž vznik se předpokládá). V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení.

17. Ze zkonsolidované judikatury vyšších soudů (srov. stanovisko či nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2011, sp. zn. I ÚS 192/2011) plyne, že výše odškodnění v odůvodnění rozsudku je nutno stanovit s pomocí podrobně rozebraného aritmetického výpočtu (srov. právní věta pod bodem 9 stanoviska). Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let.

18. Základní částku za rok trvání řízení soud proto stanovil na 18 000 Kč, za první dva roky trvání řízení pak v poloviční výši v souladu se shora citovaným stanoviskem Nejvyššího soudu (neboť každé řízení musí určitou objektivní dobu trvat). Celkem tedy základní částka za 15 let a 11 měsíců řízení činí 268 500 Kč.

19. Žalobkyní požadované zvýšení základní částky na 30 000 Kč za rok řízení soud považuje za excesivní, když tato částka by odpovídala extrémní délce posuzovaného řízení či extrémní délce kompenzačního řízení, k těmto závěrům však v této věci dospět nelze. Kritérium složitosti, postupu orgánů veřejné moci a chování žalobkyně se projeví v procentuálním zvýšení či snížení částky za rok řízení, nikoliv zvyšováním či snižováním základní částky.

20. Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.

21. Soud ponížil základní částku o 40 % z důvodu složitosti řízení (odstavec 12, 13), dále o 10 % z důvodu podílu žalobkyně (odstavec 14) a dále o 15 % z důvodu opakovaného rozhodování soudů na dvou stupních soudní soustavy a soudu Nejvyššího (odstavec 12). Základní částka byla současně zvýšena o 30 % z důvodu nekoordinovaného postupu soudů a 2 zrušených rozsudků odvolacím soudem (odstavec 12). Z důvodu významu řízení pro žalobkyni nebyla základní částka modifikována.

22. Soud tak přistoupil k ponížení základní částky o 35 % a přiznal žalobkyni částku ve výši 174 525 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 7. 7. 2021, tedy ode dne následujícího po uplynutí 6 měsíční lhůty (ode dne uplatnění nároku) pro projednání nároku žalovanou, do zaplacení (výrok I.). Výše úroků z prodlení byla stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části, tedy co do částky 255 111,75 Kč s příslušenstvím, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, soud tak žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 8 228 Kč. Odměna advokát byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. § 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013) a § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu vykonal 2 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a písemném podání ve věci samé. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý z vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud advokátovi dále přiznal daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z jeho odměny a náhrad hotových výdajů ve výši 1 428 Kč Celkem soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 228 Kč. Soud rozhodl o lhůtě k plnění v délce 15 dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.