20 C 117/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupeného anonymizováno údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 41 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 688 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 27. 10. 2021 do zaplacení do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 21 562 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8, 5 % ročně z této částky od 27. 7. 2021 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 688 Kč od 27. 7. 2021 do 26. 10. 2021 se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 10 228 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhá přiznání přiměřeného finančního zadostiučinění ve výši 41 250 Kč za nemajetkovou újmu vzniklou jí v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“). Žalobkyně uvádí, že se v uvedené věci domáhala žalobou o zaplacení částky 10 205 887,58 Kč, jakožto náhrady škody vzniklé žalobkyni v důsledku vedení exekuce na její majetek ze strany žalované v posuzovaném řízení. Řízení ve vztahu k žalobkyni skončilo po 9 letech a cca 9 měsících, které provázely poměrně značné náklady řízení. Pro žalobkyni mělo řízení poměrně zásadní význam, vzhledem k tomu, že usilovala o jasnou deklaraci, jestli nárok na náhradu škody má nebo nemá. Žalobkyně vytýkala soudu, že opakovaně prováděl dokazování a prodlužoval tím řízení. Sama žalobkyně se nepodílela na délce řízení, a proto považuje za adekvátní odškodnění částku 120 000 Kč (15 000 Kč za rok). Dne 26. 4. 2021 žalobkyně svůj nárok uplatnila u žalované, která fakticky uznala částku 78 750 Kč a přislíbila její vyplacení, z tohoto důvodu je předmětem žaloby pouze částka 41 250 Kč Vedle tohoto se žalobkyně domáhá uhrazení úroků z prodlení ve výši 8,5 % p.a. plynoucí od 27. 7. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobkyně dne [datum] svůj nárok předběžně uplatnila. Žádost byla žalovanou projednána dne [datum] a žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 78 750 Kč. Ke snížení výše žádaného zadostiučinění došlo z důvodu složitosti řízení, četnosti rozhodování soudů a podílu žalobkyně na délce řízení. Žalovaná na tomto stanovisku setrvává, a proto navrhla žalobu zamítnout.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnila dne [datum] a žalovaná dne [datum] vydala stanovisko, na základě kterého žalobkyni vyplatila částku 78 750 Kč.

4. Ze spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Dne [datum] byla soudu doručena žaloba o zaplacení částky 10 205 887,58 Kč s příslušenstvím od žalobkyně společnosti [právnická osoba] proti žalované [právnická osoba] Žaloba byla doručena [název soudu]. Žalovaná částka představuje náhradu škody, jež vznikla žalobkyni v důsledku vedení exekuce ze strany žalované na její majetek, při které byly postiženy nemovitosti žalobkyně. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu. Usnesením ze dne [datum] bylo řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Dne [datum] žalobkyně napadla usnesení odvoláním a uhradila soudní poplatek. Dne [datum] žalobkyně zakládá do spisu listinné důkazy. Usnesením ze dne [datum] bylo usnesení o zastavení řízení ze dne [datum] zrušeno z důvodu dodatečně zaplaceného soudního poplatku. Dne [datum] byl vydán platební rozkaz. Dne [datum] žalovaný podal proti platebnímu rozkazu odpor. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalovaného k podání vyjádření k žalobě. Dne [datum] žalovaný podal vyjádření k žalobě. Dne [datum] bylo vyjádření zaláno žalobkyni spolu s výzvou, aby podala repliku. Dne [datum] soud urgoval vyjádření žalobkyně. Dne [datum] soud sdělil účastníkům, že má za to, že není věcně příslušným k vedení řízení. Účastníci byli vyznáni k podání vyjádření. Dne [datum] žalobkyně podala vyjádření. Dne [datum] byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí o věcné příslušnosti. Usnesením [název soudu] ze dne [datum] bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy, po právní moci usnesení bude věc postoupena [název soudu]. Spis byl vrácen [název soudu] dne [datum]. Dne [datum] bylo rozhodnutí rozesláno a dne [datum] byl spis postoupen [název soudu]. Dne [datum] soud na den [datum] nařídil jednání. Dne [datum] se konalo jednání, které bylo za účelem poskytnutí lhůty k mimosoudnímu vyřízení věci odročeno na den [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, byla přednesena žaloba a vyjádření a jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem předložení důkazů ze strany účastníků. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného, které bylo dne [datum] zasláno žalobkyni. Dne [datum] žalobkyně zakládá listinné důkazy. Dne [datum] bylo nařízené jednání odročeno na den [datum] z důvodu náhlé zdravotní indispozice právního zástupce žalované. Dne [datum] se konalo jednání, účastníci požádali o odročení jednání za účelem mimosoudního řešení věci, jednání proto bylo odročeno na den [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, bylo konstatováno, že ke smíru nedošlo. Byly čteny listinné důkazy a jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem předložení důkazů ze strany žalobkyně. Dne [datum] se konalo jednání, žalobkyně založila do spisu listinné důkazy, bylo pokračováno v dokazování a jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem přednesu závěrečných návrhů. Dne [datum] byl soudu doručen závěrečných návrh žalovaného. Dne [datum] byl soudu doručen závěrečný návrh žalobkyně. Dne [datum] se konalo jednání, byly předneseny závěrečné návrhy a jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem vyhlášení rozsudku. Dne [datum] se konalo jednání, na němž byl vyhlášen rozsudek. Výrokem I. byla žaloba zamítnuta. Výrokem II. byla žalobkyni uložena povinnost uhradit žalovanému náklady řízení. Dne [datum] bylo rozesláno písemné vyhotovení rozsudku. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalobkyně. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Usnesením ze dne [datum] bylo odvolací řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastaveno. Dne [datum] žalobkyně podala proti rozhodnutí odvolání a zaplatila soudní poplatek. Usnesením ze dne [datum] bylo usnesení ze dne [datum] o zastavení odvolacího řízení zrušeno z důvodu zaplacení soudního poplatku. Dne [datum] bylo odvolání žalobkyně rozesláno. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného k odvolání. Dne [datum] byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí o odvolání. Dne [datum] odvolací soud na den [datum] nařídil jednání. Dne [datum] právní zástupce žalovaného požádal o odročení jednání z důvodu čekání dovolené, jednání proto bylo odročeno na den [datum]. Dne [datum] bylo nařízené jednání zrušeno s tím, že ve věci bude rozhodnuto neveřejně. Usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Rozhodnutí bylo zrušeno z důvodu nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. V dalším řízení je na soudu prvého stupně, aby po řádném poučení žalobkyně podle § 118a o.s.ř. doplnil dokazování a posoudil, zda žalobkyni vznikla škoda nebo ušlý zisk z důvodu nařízení exekuce pouze pro vyložení dané částky a s tím spojeného zablokování nemovitosti žalobkyně a obstavení jejího účtu. Spis byl vrácen [název soudu] dne [datum]. Dne [datum] soud na den [datum] nařídil jednání a rozeslal usnesení odvolacího soudu. Dne [datum] se konalo jednání, bylo konstatováno rozhodnutí odvolacího soudu a účastníci požádali o odročení jednání z důvodu mimosoudních jednání, jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem výslechu znalce. Dne [datum] právní zástupce žalovaného požádal o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti, jednání proto bylo odročeno na den [datum]. Dne [datum] žalovaný podal námitky proti výslechu znalce. Dne [datum] se konalo jednání, byla konstatována nedostatečná specializace znalce a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem ustanovení nového znalce. Dne [datum] znalec požádal o proplacení znalečného, neboť byl předvolán k jednání, ale vyslechnut nebyl. Usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto o znalečném. Dne [datum] žalobkyně podala návrh na ustanovení znalce. Dne [datum] žalovaná podala odvolání proti usnesení o znalečném. Dne [datum] žalovaná podala vyjádření k ustanovení znalce. Dne [datum] byla vyjádření rozeslána spolu s odvoláním. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření znalce. Dne [datum] byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí o odvolání. Usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] bylo usnesení soudu prvního stupně o znalečném potvrzeno. Spis byl vrácen [název soudu] dne [datum]. Rozhodnutí bylo rozesláno dne [datum]. Dne [datum] bylo doručeno vyjádření žalovaného. Dne [datum] soud na den [datum] nařídil jednání. Dne [datum] se konalo jednání, které bylo po dlouhé diskusi odročeno na neurčito za účelem ustanovení znalce s tím, že účastníci sdělí své dotazy ve lhůtě 20 dnů. Dne [datum] žalovaný požádal o prodloužení lhůty k zaslání dotazů. Dne [datum] byly soudu doručeny dotazy žalovaného na znalce a vyjádření žalovaného. Usnesením ze dne [datum] soud ustanovil znalce z oboru ekonomika k zodpovězení otázek ohledně snížení majetku žalobkyně v důsledku žalovanou podaného návrhu na nařízení exekuce. Zároveň soud uložil účastníkům povinnost zaplatit zálohu na náklady důkazu. Zálohy byly zaplaceny dne [anonymizováno] a [datum]. Dne [datum] byl spis zaslán znalci. Dne [datum] znalec požádal o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku z důvodu, že čeká na dodání podkladů od žalobkyně. Dne [datum] soud prodloužil znalci lhůtu o 40 dnů k vypracování znaleckého posudku. Dne [datum] soud vyzval znalce ke sdělení, kdy je možné očekávat podání znaleckého posudku. Dne [datum] bylo soudu doručeno sdělení znalce s tím, že lhůta mu byla prodloužena do [datum]. Znalec předpokládá předložení posudku začátkem [anonymizováno] [rok]. Dne [datum] byl soudu doručen vyhotovený znalecký posudek. Dne [datum] byl znalecký posudek rozeslán účastníkům k vyjádření a na den [datum] bylo nařízeno jednání. Dne [datum] soud vyzval znalce k podání vyúčtování za vyhotovení znaleckého posudku. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyúčtování. Usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto o znalečném. Dne [datum] žalovaný podal návrh na doplnění znaleckého posudku. Dne [datum] bylo nařízené jednání odročeno na neurčito. Usnesením ze dne [datum] soud uložil znalci vypracování doplňku znaleckého posudku. Dne [datum] byl spis zaslán znalci. Dne [datum] byl soudu doručen doplněk znaleckého posudku. Dne [datum] byl doplněk rozeslán účastníkům. Usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto o znalečném. Dne [datum] soud na den [datum] nařídil jednání. Dne [datum] se konalo jednání, byly čteny znalecké posudky a jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem výslechu znalce. Dne [datum] byl soudu doručen návrh žalovaného na doplnění dokazování. Dne [datum] se konalo jednání, byly čteny listinné důkazy a přistoupeno k výslechu znalce, jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem závěrečných návrhů. Usnesením ze dne [datum] soud rozhodl o znalečném. Dne [datum] byl doručen návrh žalovaného na doplnění dokazování. Dne [datum] soud vyžádal zapůjčení spisu soudního exekutora. Dne [datum] bylo vyhověno žádosti o součinnost. Dne [datum] bylo nařízené jednání odročeno na den [datum] z důvodu žádosti žalovaného, který s vědomím soudu zadal zpracování dalšího znaleckého posudku. Dne [datum] žalovaný založil znalecký posudek. Dne [datum] se konalo jednání, byly čteny listinné důkazy, strany podaly vyjádření, následně bylo přistoupeno k výslechu znalce, který vyhotovil znalecký posudek pro žalovaného a jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem předložení důkazů z finančního úřadu a katastrálního úřadu. Dne [datum] soud požádal o součinnost finanční úřad. Usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto o znalečném. Dne [datum] se konalo jednání, bylo konstatováno, že soud v rámci součinnosti obdržel od finančního úřadu listiny, které byly provedeny k důkazu, a jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem závěrečných návrhů. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného. Dne [datum] byl soudu doručen závěrečný návrh žalobkyně. Dne [datum] se konalo jednání, žalobkyni byla dána výzva podle § 118a odst. 1-4 o.s.ř. v tom smyslu, že je povinna prokázat, že v době zadávání projektu, které mají hodnotu ušlého zisku, měla možnosti získat finanční prostředky na uvedené projekty, jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem předložení uvedených dokladů ze strany žalobkyně. Dne [datum] bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného. Dne [datum] se konalo jednání, byla přednesena stanoviska stran a jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem výslechu svědka a doložení dalších důkazů. Dne [datum] se konalo jednání, bylo přistoupeno k výslechu svědka, bylo provedeno dokazování listinnými důkazy a jednání bylo odročeno na den [datum] za účelem závěrečných návrhů. Dne [datum] byl soudu doručen závěrečný návrh žalovaného. Dne [datum] byl soudu doručen závěrečný návrh žalobkyně. Dne [datum] se konalo jednání, byly předneseny závěrečné návrhy a byl vyhlášen rozsudek. Výrokem I. byla žaloba zamítnuta. Výrokem II. byla žalobkyni uložena povinnost uhradit žalovanému náklady řízení. A výrokem III. byla žalobkyni uložena povinnost nahradit [země] náklady státu. Písemné vyhotovení bylo rozesláno dne [datum]. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalobkyně. Dne [datum] bylo soudu doručeno doplnění odvolání žalobkyně. Odvolání bylo rozesláno dne [datum]. Dne [datum] byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí o odvolání. Dne [datum] soud na den [datum] nařídil jednání. Dne [datum] se konalo jednání, byla přednesena vyjádření a odvolání a jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na den [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, na němž byl vyhlášen rozsudek. Výrokem I. byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen. Výrokem II. byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému náhrady nákladů odvolacího řízení. Dne [datum] soudce požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení písemného rozsudku, lhůta byla prodloužena do [datum]. Dne [datum] byla věc vrácena [název soudu]. Dne [datum] bylo rozhodnutí rozesláno a věc byla pravomocně skončena ke dni [datum]. Dne [datum] žalobkyně podala dovolání. Usnesením ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Ten byl zaplacený dne [datum]. Dne [datum] bylo dovolání rozesláno. Dne [datum] byla věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Usnesením ze dne [datum] bylo dovolání odmítnuto a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Spis byl vrácen [název soudu] dne [datum]. Dne [datum] bylo rozhodnutí rozesláno a nabylo právní moci [datum]. Usnesením Ústavního soudu ze dne [datum] byla odmítnuta ústavní stížnost žalobkyně z důvodu, že představuje zjevně neopodstatněný návrh.

5. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Z tohoto důvodu tak soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud nehodnotil ani důkazy, jež byly duplicitní k provedenému spisu.

6. Soud rozhodoval podle § 115a o.s.ř., aniž nařizoval jednání, neboť účastníci s takovým postupem vyjádřili souhlas výslovně nebo ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř.

7. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

8. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

9. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

10. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

12. Předmětné řízení tak trvalo ve vztahu k žalobkyni od [datum] (doručení žaloby soudu) do [datum] (usnesení Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti), tj. 9 let a 9 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud právě vyhodnocení kritérií § 31 odst. 3 odškodňovacího zákona, přičemž v posuzovaném případě tyto soud vyhodnotil souhrnně. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je dán. Žalovaná ostatně existenci odpovědnostního titulu ani nesporovala, když sama žalobkyni poskytla částečné plnění.

13. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani kvalifikovaně nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

14. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 OdpŠk nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 OdpŠk, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 OdpŠk), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakým je zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud proto uzavírá, že základní částka ročního odškodnění u řízení trvajícího 9 let a 9 měsíců činí 15 000 Kč, celková nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění činí 131 250 Kč.

15. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

16. Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.

17. V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk). Řízení bylo složitějším po stránce skutkové, právní i procesní, a soud proto pro složitost základní částku odškodnění ponížil celkem o 30 % (z toho o 10 % pro právní složitost, o 10 % pro procesní a o 10 % pro skutkovou). Složitost věci byla dána charakterem sporu, jednalo o spor o náhradu škody z nedůvodně vedené exekuce, spory o náhradu škody jsou svou povahou složitější a vyžádají si širší dokazování, o čemž svědčí i průběh posuzovaného řízení. V průběhu řízení byl vypracován znalecký posudek, který byl rovněž doplňován, a to za účelem posouzení, zda na straně žalobkyně došlo v důsledku žalovanou podaného návrhu na nařízení exekuce ke zmenšení majetku. Soud opakovaně poskytoval účastníkům prostor k mimosoudnímu řešení věci, z tohoto důvodu bylo řízení třikrát odročeno. Soud řešil také otázku věcně příslušnosti soudu. Před soudem I. stupně proběhlo 16 jednání, bylo provedeno dokazování zejména prostřednictvím znaleckých posudků, výslechu znalce a listinnými důkazy. V průběhu řízení bylo ve věci podáno dvakrát odvolání, jednou dovolání a ústavní stížnost. Pro počet soudních instancí soud základní částku ponížil o dalších 15 %.

18. Ohledně kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) soud dospěl k závěru, že žalobkyně se svým chováním na délce řízení podílela tím, že její žaloba byla podána k věcně nepříslušnému soudu, o jehož nepříslušnosti rozhodl až následně vrchní soud. Dále žalobkyně dvakrát nezaplatila soudní poplatek, v důsledku čehož bylo řízení vždy zastaveno a po následném doplacení bylo rozhodnutí o zastavení opět rušeno. Žalobkyně opakovaně podávala návrhy na doplnění dokazování a jednou musela být k podání svého vyjádření urgována. Dále žalobkyně podala nepřípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně o zamítnutí žaloby. Uvedené rozhodování o odmítnutí dovolání nese rovněž časovou náročnost takovéhoto rozhodování, když sice nelze klást k tíži žalobkyně, že ta využívá jí zákonem daných možností, nicméně nelze toto přičítat ani k tíži státu, a jelikož se toto fakticky na délce řízení promítlo, je třeba i pro toto základní částku odškodnění ponížit. Všechny uvedené skutečnosti dovedly soud ke snížení základní částky odškodnění o 10 %.

19. Při posouzení kritéria postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) soud shledal v postupu soudů průtahy v období od [datum], kdy byla věc předložena [název soudu], do [datum], kdy bylo rozhodnuto, a v období od [datum] do [datum], kdy byla věc předložena [název soudu] a kdy o ní bylo rozhodnuto. Celkově tak průtahy činily 2 roky a 9 měsíců. Dalším z důvodů zjevného prodloužení řízení bylo zrušení rozsudku soudu I. stupně odvolacím soudem z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů. Soud má za to, že tyto skutečnosti významně přispěly k celkově nepřiměřené délce řízení, proto základní částku navýšil o 30 %.

20. K významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) soud uvádí, že Evropský soud pro lidská práva neřadí řízení o ve věci náhrady majetkové škody mezi řízení s typově zvýšeným významem řízení. Žalobkyně dále tvrdila zásadní význam řízení, který spatřovala v tom, že potřebovala vědět, zda je její nárok po právu či nikoliv, a v tom, že jí byla uložena povinnost nahradit protistraně vysoké náklady řízení. Žalobkyně tak po nepřiměřeně dlouhou dobu trpěla nejistotou ohledně výsledku. Soud v uvedeném nespatřuje zvýšený význam řízení, nejistota ohledně výsledku řízení je odškodněna již tím, že žalobkyni bylo přiznáno finanční odškodnění. Soud pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval.

21. K námitkám žalobkyně ohledně postupu soudů a jeho rozhodovací činnosti v posuzovaném řízení soud uvádí, že v rámci posouzení žalobou uplatněného nároku mu nepřísluší posuzovat samostatnou rozhodovací činnosti soudu.

22. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací namístě snížit o 25 % na výsledných 98 438 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobkyni přiznala dne [datum] finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení ve výši 78 750 Kč, které následně žalobkyni vyplatila, soud žalobkyni přiznal nárok v rozdílu těchto částek, a to ve výši 19 688 Kč. Ve zbývající části (21 562 Kč) soud žalobu zamítl (výrok I., II.).

23. Ve věci úroku z prodlení soud dospěl k závěru, že žalobkyně má podle § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. V tomto případě byl nárok u žalované uplatněn 26. 4. 2021, úroky z prodlení mohou být uplatněny po uplynutí lhůty 6 měsíců, a tedy od 27. 10. 2021. Úroky z prodlení pak soud přiznal z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal za přiměřenou. Ve zbývajícím rozsahu soud nárok na přiznání nedůvodného zákonného úroku, který předcházel prodlení žalované, zamítl (výrok I., II.).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

25. V souzeném případě byla žalobkyně zcela úspěšná, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Žalobkyni, která byla v řízení právně zastoupena, vznikly v řízení náklady v celkové výši 10 228 Kč, která je tvořena soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, odměnou právního zástupce za 2 úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí zastoupení; žaloba), 2x náhradou hotových výdajů po 300 Kč a 21 % náhradou DPH v částce 1 428 Kč (dle § 6, 7, 9 odst. 4 písm. a) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, § 11 odst. 1 písm. a), d), § 13 odst. 1, 4 AT). Náhradu nákladů řízení soud uložil žalované uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

26. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.