20 C 12/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného anonymizováno údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o finanční zadostiučinění ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 24. 1. 2020 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 180 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 24. 1. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 122 515 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se na žalované původně domáhal zaplacení částky 343 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 24. 1. 2020 do zaplacení s tím, že se jedná o náhradu škody a finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, to vše podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“). Žalobce uvedl, že usnesením [stát. instituce] ze dne [datum] bylo zahájeno jeho trestní stíhání, jakožto obviněného ze spáchání trestného činu (zločinu) úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, které bylo následně vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jen„ posuzované řízení“) a skončilo rozsudkem ze dne 24. 9. 2018, kterým okresní soud žalobce podle § 226 písm. c) tr. řádu zprostil obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný (žalobce). Proti uvedenému rozsudku podal odvolání státní zástupce, které bylo usnesením [název soudu], [anonymizována dvě slova] [obec], ze dne 7. 2. 2019 jako nedůvodné podle § 256 tr. řádu zamítnuto a následně dovolání [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] proti danému usnesení [název soudu], [anonymizována dvě slova] [obec], bylo usnesením [název soudu] ze dne 31. 10. 2019 sp. zn. [spisová značka], podle § 265i odst. 1 písm. b), tr. řádu odmítnuto. Usnesení [název soudu] nabylo právní moci dne 31. 10. 2019. V souvislosti s nezákonným rozhodnutím vydaným v posuzovaném řízení představované s ohledem na výsledek posuzovaného řízení usnesením o zahájení trestního stíhání požadoval žalobce náhradu škody v podobě účelně vynaložených nákladů na obhajobu v celkové částce 43 600 Kč, dále požadoval finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce 100 000 Kč, která mu vznikla nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, a dále požadoval finanční zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí v částce 200 000 Kč s ohledem na to, že samotné konstatování porušení práva se v tomto případě nejeví jako dostačující. Při stanovení částky 100 000 Kč žalobce odkázal na § 31a odst. 3 zákona a uvedl, že z hlediska složitosti případu nebyl žádný důvod, aby soud prvého stupně nenařídil v průběhu roku 2017 jediný soudní rok, věc nevyžadovala extrémně náročné dokazování, z hlediska chování poškozeného žalobce nevedl svou obhajobu procesně obstrukčním způsobem. Negativně se na délce řízení projevil postup orgánů veřejné moci během posuzovaného řízení, kdy soud prvého stupně nedůvodně v roce 2017 nejednal, po zrušujícím verdiktu odvolacího soudu bylo hlavní líčení nařízeno až na 26. 3. 2018, což je téměř dva roky po vydání rozhodnutí odvolacího soudu a z hlediska významu řízení pro poškozeného žalobce má posuzované řízení pro žalobce podstatný význam a v této souvislosti žalobce odkázal, například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010 sp. zn. 30 Cdo 3405/2010 nebo nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005 sp. zn. I. ÚS 554/05. Zároveň s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu Cpjn 206/2010 platí, že prvé dva roky řízení mají být hodnoceny v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč dohromady, každý další rok řízení v částce 15 000 Kč až 20 000 Kč. Žalobce proto požadoval zaplacení částky 100 000 Kč. Co se týká částky 200 000 Kč, žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nárok poškozeného na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v penězích mají soudy posuzovat podle povahy trestní věci, délky trestního řízení a následky způsobené trestným řízením v osobnostní sféře poškozené osoby. Co se týká povahy trestní věci, žalobce byl trestně stíhán ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku. V prvém rozsudku soudu byl dokonce uznán vinným a byl mu uložen souhrnný trest v délce trvání čtyř let nepodmíněně, přestože byl nakonec zproštěn obžaloby, hrozba nepodmíněného trestu odnětí svobody až do skončení trestního řízení existovala a co se týká délky trestního řízení, žalobce byl podroben více než pětiletému trestnímu stíhání ze spáchání trestného činu, který jak se v posuzovaném řízení ukázalo, nespáchal. Co se týká následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby, žalobce uvedl, že pod tíhou trestního stíhání trpěl psychickými problémy, uzavíral se před světem, úkorně vnímal hrozbu nepodmíněného trestu odnětí svobody, zvláště po vynesení prvního rozsudku soudu prvého stupně v listopadu roku 2015 i po zrušujícím usnesení odvolacího soudu v dubnu 2016 přetrvával úporný pocit nejistoty zintenzivněný tím, že soud prvého stupně nekonal žádné procesní úkony v rozumné době od rozhodnutí odvolacího soudu. Přetrvávajícím trestním stíháním trpěl na kvalitě manželský vztah žalobce. Uzavřením se do sebe a ztrátou zájmu o komunikaci docházelo k postupnému odcizení s manželkou. Žalobce vedl bohatý společenský život, angažoval se v rámci svého působení v [anonymizováno] [obec]. Následkem trestního stíhání přestal mít zájem i o tuto aktivitu. Trestní stíhání mělo devastující následky pro jeho profesní život, protože ztratil důvěru ve své klienty s obavami z podání dalších trestních oznámení a na práci finančního poradce zcela rezignoval. Ohledně výše žalobce v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (například rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1747/2014 (má žalobce za to, že při obviněních z ekonomické trestné činnosti, kam lze řadit i úvěrový podvod, jsou odvolacími soudy přiznávány částky přesahující 100 000 Kč až do zhruba částky 500 000 Kč, a proto je názoru, že přiměřená výše zadostiučinění v jeho případě je představována částkou 200 000 Kč.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nesporovala průběh a výsledek posuzovaného řízení ani skutečnost, že u ní žalobce dne 23. 7. 2019 z důvodů v žalobě popsaných uplatnil nárok na náhradu škody ve smyslu zákona v celkové částce 323 600 Kč představující náhradu nákladů právního zastoupení v částce 43 600 Kč a finanční zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání v částce 200 000 Kč a dále pak finanční zadostiučinění za průtahy v posuzovaném řízení v částce 80 000 Kč. Žalovaná žalobci poskytla odškodnění v celkové částce 69 513 Kč, ve zbývajícím rozsahu žádosti nevyhověla. Co se týká náhrady škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení, byly splněny zákonné podmínky pro přiznání tohoto nároku. Učinila za nespornou náhradu nákladů právního zastoupení v částce 32 950 Kč a dále pak sporovala následující úkony: ze dne [datum] účast u výslechu, když tento úkon v trestním spise nebyl dohledán ani žurnalizován, dále ze dne [datum] účast na hlavním líčení, když v daném případě se nejedná o úkon dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ale o úkon dle § 11 odst. 2 písm. f), advokátního tarifu, za který náleží odměna ve výši jedné poloviny sazby, dále ze dne [datum] představující účast u hlavního líčení, když ani v tomto případě se nejedná o úkon dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, ale úkol dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu, za který náleží odměna ve výši jedné poloviny sazby, dále ze dne [datum] představující účast na hlavním líčení, když ani v tomto případě se nejedná o úkon dle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu, ale o úkon dle § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu, za který náleží odměna ve výši jedné poloviny sazby. Jelikož nebyl přiznán jeden úkon, došlo k ponížení režijního paušálu o 300 Kč. Dále, co se týká nároku na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nezákonným trestním stíháním v souvislosti se zásahem do jeho osobnostní sféry, je třeba vznik a intenzitu nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí prokázat, a intenzitu vzniklé nemajetkové újmy zhodnotit dle povahy trestní věci, délky trestního stíhání a následků způsobených trestním stíháním v osobnostní sféře stíhané osoby (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2012 sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Žalovaná uvedla, že z hlediska povahy trestní věci byl žalobce stíhán pro trestný čin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, hrozil mu trest odnětí svobody až na 8 let. Povahu konkrétní trestní věc lze chápat jako méně způsobilou přičinit se na vzniku nemajetkové újmy na straně žalobce i přes výši hrozící trestní sazby. Z hlediska délky trestního řízení trvalo posuzované řízení bezmála 5 let, což ovšem bylo zohledněno v rámci přiznaného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou z průtahů v posuzovaném řízení. Pokud se jedná o konkrétní zásah do osobnostní sféry žalobce, žalovaná uvedla, že v minulosti byla proti žalobci vedena i jiná trestní řízení, mimo jiné pro zločin podvodu, za který byl žalobce odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců. V současné době je proti žalobci vedeno trestní stíhání pro zločin úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, 5 písm. c), tr. zákoníku, pro který byl žalobce dne [datum] nepravomocně odsouzen. Na ztrátu důvěry v pracovní schopnosti žalobce tak jistě mělo vliv jeho dřívější odsouzení. Žalovaná proto konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo v přípravném řízení k vydání nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 7 odst. 1, zákona, za jehož vydání se žalovaná žalobci omluvila a toto konstatování a vyslovení omluvy se vzhledem ke stavu věci jeví jako dostatečné zadostiučinění za porušení práva. Co se týká požadavku žalobce na finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, žalovaná uvedla, že v posuzovaném řízení bylo rozhodováno 2krát soudem prvého stupně, 2krát soudem druhého stupně, jednou Nejvyšším soudem. Věc lze považovat do určité míry složitou po skutkové i právní stránce. Žalobce se svým chováním na délce posuzovaného řízení nijak nepodílel. Bylo zjištěno, že od dubna 2016 do března 2018 se nekonalo hlavní líčení a po zhodnocení všech okolností případu s ohledem na relevantní judikaturu Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen„ ESLP“) žalovaná dospěla na základě zákonných kritérií dle § 31a odst. 3, zákona, k závěru, že přiměřeným zadostiučiněním za nepřiměřenou délku řízení se jeví částka 36 563 Kč, která byla žalobci přiznána. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Usnesením ze dne 11. 5. 2020, č.j. 20 C 12/2020-99 bylo řízení co do částky 80 163 Kč zastaveno, když žalobce podáním ze dne 30. 4. 2020 vzal žalobu částečně zpět, a to ohledně zaplacení částky 43 600 Kč představující náhradu škody za právní zastoupení v posuzovaném řízení a částky 36 563 Kč představující finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení, když žalovaná dne 6. 4. 2020 uvedené částky uhradila. Dále žalobce uvedl, že zbývající částku 10 650 Kč jakožto náhradu škody za náklady řízení v posuzovaném řízení již nepožaduje (žalovaná z titulu náhrady škody na nákladech obhajoby plnila částku 33 650 Kč). Žalobce nadále požadoval zaplacení částky 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky představující finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou vydáním nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání a dále částku 63 437 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, když obě požadovaná příslušenství jsou počítána od 24. 1. 2020 a představující nemajetkovou újmu vzniklou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení. Dále požadoval zákonný úrok z prodlení z částky 43 600 Kč od 24. 1. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 36 563 Kč, taktéž od 24. 1. 2020 do zaplacení. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

4. Usnesením ze dne 11. 5. 2021, č.j. 20 C 12/2020-156 bylo řízení ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 10 650 Kč od 24. 1. 2020 do zaplacení zastaveno, když v tomto rozsahu vzal žalobce žalobu zpět. Usnesení nabylo právní moci dne 29. 5. 2021.

5. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 14. 7. 2021, č.j. 20 C 12/2020-243, kterým soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 32 950 Kč od 24. 1. 2020 do 6. 4. 2020 (výrok I.), a zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 36 563 Kč od 24. 1. 2020 do 6. 4. 2020 (výrok II.). Výrokem III. zamítl žalobu co do povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 63 437 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 24. 1. 2020 do zaplacení a výrokem IV. co do částky 200 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 24. 1. 2020 do zaplacení. O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce 13 032,51 Kč (výrok V.). Ve výroku I. a II. rozsudek nabyl právní moci dne 12. 10. 2021, zbylé výroky žalobce napadl odvoláním.

6. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2022, č.j. 54 Co 460/2021-270 byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. změněn tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 15 937 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 24. 1. 2020 do zaplacení; jinak, tj. co do částky 47 500 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně od 24. 1. 2020 do zaplacení, byl rozsudek potvrzen. Ve výroku IV. a V. byl rozsudek zrušen a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení z důvodu, že se soud dostatečně nezabýval tím, jak posuzované trestní stíhání mělo vliv na kvalitu života žalobce od počátku trestního řízení do doby, než bylo zahájeno další trestní stíhání, a poté, kdy sice již byl pravomocně odsouzen v jiných trestních věcech, ale zde mu stále mohl hrozit trest. Negativně mohl žalobce vnímat i to, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouho. V rámci dalšího řízení odvolací soud soudu prvního stupně uložil, aby opětovně zhodnotil všechny okolnosti posuzovaného řízení vzhledem k zásahu do osobnostních sfér žalobce, zejména zda a kdy začal negativně pociťovat zásah do svého života, a to jak v profesní, společenské, zdravotní či osobnostní sféře, přičemž nelze věc bagatelizovat vzhledem k tomu, že byl žalobce„ stejně“ v jiné věci odsouzen. Pokud soud prvního stupně dospěje k závěru, že nepostačí pouhé konstatování nezákonnosti a omluva ze strany žalované, nechť přistoupí k posouzení případné výše odškodnění nemajetkové újmy, a to porovnáním s obdobnými již odškodněnými případy, přičemž se svými úvahami seznámí účastníky.

7. Předmětem řízení tak zůstal nárok v částce 200 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 24. 1. 2020 do zaplacení představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla žalobci vzniknout v důsledku nezákonného trestního stíhání.

8. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce dopisem ze dne 23. 7. 2019 adresovaným žalované požadoval zaplacení částky 43 600 Kč, dále částky 200 000 Kč a částky 80 000 Kč jakožto náhrady škody a finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu v příčinné souvislosti s posuzovaným řízením. Mezi účastníky nebylo sporné, že tento dopis byl žalované doručen dne 23. 7. 2019. Žalovaná reagovala dopisem ze dne 31. 3. 2020, ve kterém žalobci sdělila, že na nákladech obhajoby mu přiznává částku 32 950 Kč a na finanční zadostiučinění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení mu přiznává částku 36 563 Kč a dále konstatovala vydání nezákonného rozhodnutí v podobě usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne 26. 2. 2014 v rámci posuzovaného řízení. Ve zbývajícím rozsahu neshledala požadavek žalobce žalovaná důvodným. 9. [jméno] [celé jméno žalobce], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v čestných prohlášeních ze dne [datum], [datum], uvedli, že u žalobce byla pozorována změna chování v souvislosti s trestním stíháním za údajný úvěrový podvod. Nevnímal, když na něj lidé mluvili. Omezil kontakty s klienty, především s novými. Nakonec na práci finančního poradce úplně zanevřel. Omezil pracovní program mimo domov, více pobýval doma, kde vyhledával samotu, stranil se, nekomunikoval ani s rodinou. Po fyzické i psychické stránce byl sešlý, ztratil zájem i o společné rodinné aktivity a konverzace, uzavřel se maximálně do sebe, zhoršil se mu zdravotní stav, hlavně trávení. Míval strach z dalších soudních jednání. Omezil bohatý společenský život. Většinu dne netrávil u PC s tím, že pracuje.

10. Z výpisu z evidence rejstříku trestů fyzických osob ohledně žalobce bylo zjištěno, že žalobce byl v řízení vedeném u [název soudu] – [anonymizováno] [obec] pod sp. zn. [spisová značka] odsouzen pro trestný čin dle § 209 odst. 1, 4 písm. a), d) tr. zákoníku (úmyslný trestný čin) v součinnosti dle § 24 odst. 1 písm. c), tr. zákoníku, dále pro trestný čin dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a), b), tr. zákoníku, (úmyslný trestný čin) za součinnosti dle § 23, tr. zákoníku, k trestu odnětí svobody nepodmíněně v délce čtyř let až šesti měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou, s datem právní moci rozhodnutí [datum] a dále na základě rozhodnutí [název soudu] ze dne [datum] byl žalobce podmíněně propuštěn na zkušební dobu do [datum], dohled, dále v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo u žalobce rozsudkem upuštěno od uložení souhrnného trestu (trestního opatření) vzhledem k rozhodnutí ze dne [datum] vydaného [název soudu] – [anonymizováno] [obec], v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] pro úmyslný trestný čin dle § 211 odst. 1, 5 písm. c), tr. zákoníku, za součinnosti dle § 23, tr. zákoníku.

11. Dále bylo v řízení prokázáno, že usnesením [stát. instituce] ze dne [datum] bylo podle § 160 odst. 1, tr. řádu, zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání zločinu úvěrového podvodu formou spolupachatelství dle § 23 k § 211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, a rozsudkem [název soudu] ze dne 16. 12. 2019 č.j. [číslo jednací] byl žalobce uznán vinným ze spáchání zločinu úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, 5 písm. c), tr. zákoníku, spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a podle § 44, tr. zákoníku, bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu podle § 43 odst. 2, tr. zákoníku, neboť má soud za to, že trest uložený dřívějším rozsudkem [název soudu], [anonymizována dvě slova] [obec], ze dne 12. 10. 2016, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 25. 9. 2017 je dostatečný. [název soudu], [anonymizována dvě slova] [obec], rozsudkem ze dne 25. 6. 2020 [číslo jednací] uvedený rozsudek zrušil ve výroku o vině a výrocích o trestech a ve výroku o náhradě škody ohledně obžalovaných [jméno] [příjmení], jakož i žalobce a za splnění podmínek uvedených v § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. řádu, byl žalobce uznán vinným ze spáchání zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku spáchaného formou spolupachatelství podle § 23tr. zákoníku a podle § 44tr. zákoníku, bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku, neboť má soud za to, že trest uložený dřívějším rozsudkem [název soudu], [anonymizována dvě slova] [obec], ze dne 12. 10. 2016, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum] je dostatečný. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

12. Usnesením [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů, kterého se měl dopustit tím, že dne [datum] v [obec], [územní celek], za účelem získání finančních prostředků využil jako živý nástroj [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [datum], který je snadno ovlivnitelný, oklamatelný a zneužitelný, neboť od narození trpí [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] a tomuto, se [anonymizováno] [právnická osoba], [IČO], [anonymizována dvě slova] [adresa], zprostředkoval uzavření smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru v částce 2 650 000 Kč na zakoupení [anonymizována dvě slova] [adresa] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] – [obec] ačkoliv věděl, že [jméno] [příjmení] nemá o koupi domu vůbec žádný zájem, neboť bydlí u své matky, která se o něj stará, dále, že [jméno] [příjmení] pobírá částečný invalidní důchod v částce 2 172 Kč a nebude schopen hradit po dobu 30 let pravidelné měsíční splátky v částce 14 864,10 Kč což ani nečinil a on sám neuhradil žádnou splátku, přičemž při sjednávání předmětné smlouvy předložil nepravdivé [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] kde uvedl, že [jméno] [příjmení] je zaměstnancem společnosti [právnická osoba] s výší průměrného měsíčního příjmu v částce 26 615 Kč, ačkoliv v této [právnická osoba] [příjmení] nikdy nepracoval, neboť tato ani nikdy neexistovala, dále při sjednávání smlouvy na [jméno] [příjmení] uvedl [anonymizována dvě slova] [číslo] a [anonymizováno] [email], přičemž [jméno] [příjmení] tento ani žádný jiný e-mail nikdy nepoužíval, když s počítačem a internetem ani neumí pracovat a telefon nikdy nevlastnil. [jméno] [příjmení] v souvislosti s podpisem kupní smlouvy a zřízení hypotečního úvěru dne [datum] založil [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [bankovní účet], se kterým [jméno] [příjmení] ani neuměl manipulovat, tento obsluhoval sám, přičemž část finančních prostředků poskytnutých z hypotečního úvěru v částce 1 515 047 Kč si nechal přeposlat na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [bankovní účet] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] a tyto prostředky použil pro vlastní potřebu, čímž společnosti [právnická osoba] způsobil škodu v částce 2 650 000 Kč. Rozsudkem [název soudu] ze dne 5. 11. 2015, č.j. [číslo jednací] byl žalobce podle § 226 písm. c) tr. řádu zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum] [anonymizováno] [značka automobilu] [rok] pro výše popsaný skutek, kterým měl spáchat zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5 písm. c), tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. Dne 28. 4. 2016 se konalo neveřejné zasedání, na němž bylo vyhlášeno usnesení, kterým byl napadený rozsudek podle § 263 odst. 1 písm. b) trestního řádu a podle § 258 odst. 1 písm. b) a c) trestního řádu zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně, a to z důvodu, že ve věci je nutné provádět další důkazy, a to vypracovat další odborné vyjádření z oboru kriminalistiky a zkoumání ručního písma, neboť nelze vycházet z výslechu svědka [jméno] [příjmení], u kterého je nutné zajistit s ohledem na jeho psychický stav také znalecký posudek. Je nutné učinit zjištění věrohodnosti jeho tvrzení a tvrzení [role v řízení] [anonymizováno] [role v řízení] [příjmení]. Dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, jímž byl obžalovaný zproštěn podle § 226 písm. c) trestního řádu, obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. Usnesením ze dne [datum] bylo odvolání státního zástupce [anonymizována tři slova] v [obec] podané v neprospěch obžalovaného proti rozsudku podle § 256 tr. řádu zamítnuto. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 7. 2. 2019. Dne 9. 4. 2019 podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného. Usnesením ze dne 31. 10. 2019, č.j. [číslo jednací], [název soudu] dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Usnesení nabylo právní moci dne 31. 10. 2019. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka]. 13. [stát. instituce] [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova]), [anonymizováno]) [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu]. [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [název soudu], [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova] [spisová značka]. [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [datum] [anonymizováno] [datum] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]. [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno]. 14. [anonymizována tři slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizováno] [datum] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [datum] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [příjmení]. [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. [role v řízení] [anonymizováno] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova], [anonymizována dvě slova]. [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno] [datum] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] [příjmení]. [role v řízení] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno] [datum] [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova]. [role v řízení] [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova]. [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova].

15. Žalobce v rámci účastnického výslechu mimo jiné vypověděl, že jeho trestní stíhání bylo zahájeno [datum], pro trestný čin úvěrového podvodu ve vazbě nebyl, byl trestně stíhán sám, je ženatý, má dvě děti. Rodina o jeho trestním stíhání byla informována. Žalobce oznámil manželce, že je trestně stíhán, co mu hrozí, což manželka řekla dětem, které byly překvapené. Spolu s manželkou věřili v nevinu žalobce, který nebyl schopen normálně komunikovat a snažil se zajistit základní finanční prostředky, nebylo to už jako dřív, protože se bál komunikovat s klienty, hledal jinou branži, pomohla psychiatrička, dostal léky, které užíval asi 2, 3 měsíce, pak si našel práci v lisovně plastů, finančně to však nedostačovalo, medikace jej utlumovala, pak ji vysadil, předtím než začal pracovat v lisovně, pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná, jako obchodní zástupce pro makléře jako zprostředkovatel finančních produktů, nevyhledával však klienty, díky vyšetřování neměl odvahu nové klienty vyhledávat, bál se, aby nevešel do styku s klienty, kteří by se zachovali jako ti, kteří vypovídali v jeho neprospěch, když banka hledala nějakého pachatele, proto šel pracovat do lisovny. Makléř, pro kterého pracoval, o trestním stíhání věděl. Žalobce měl v té době 4 sourozence, tj. 2 bratry, 2 sestry, když byl rozsudek, takto s nimi řešil. Řekl jim o trestním stíhání a přáli mu, aby se vše obrátilo v dobré. Rodičům jeho manželky o trestním stíhání neříkal. Od roku 1983 je spoluzakladatelem [anonymizována dvě slova], kde působil nejprve jako řadový hráč, následně se stal spíše manažerem, vyhledával pro kapelu příležitosti. V roce [rok], když bylo zahájeno trestní stíhání, se o něm žalobce styděl kolegům říci, začal se jim vyhýbat, v [anonymizována dvě slova] v té době hrál jeho syn, agendu žalobce přenesl na něj. Kromě syna v [anonymizováno] o jeho trestním stíhání žalobce nikdo nevěděl. Trestní stíhání žalobce nebylo medializováno, v [anonymizováno] [příjmení] však viděl šot z [obec] ze soudu, kde byl případ prezentován jako vzorový, nebylo tam sice jméno žalobce, pro něj však byl šok, neboť si myslel, že to všichni automaticky vědí, když to proběhlo v červnu [rok] [anonymizována dvě slova]. Před zahájením trestního stíhání žalobce žádné zdravotní problémy neměl, nyní má psychické problémy, musel se přihlásit na pracovní úřad. Kromě uvedených záznamů na [anonymizováno] již nedocházel, manželka se úplně sesypala, do doby, než byl pravomocně obžaloby. V průběhu roku 2015 začalo další trestní stíhání, které trvalo do roku [rok] a bylo vedeno u [název soudu] u stejného soudce, skončilo tak, že byl po odvolání žalobce shledán vinným, došlo k jeho pravomocnému odsouzení pro trestný čin úvěrového podvodu. Ani v druhém trestním stíhání nebyl stíhán vazebně, nebyl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody. V roce [rok] byl žalobce dále trestně stíhán a odsouzen pro náhradu škody v částce 65 000 Kč pro legalizaci výnosů trestné činnosti. Žalobce se cítil nevinný, nepřiznal vinu ani náhradu, u [název soudu], [anonymizováno] [obec] dostal trest odnětí svobody v délce 4,5 roku. Jednalo se o řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce do výkonu trestu nastoupil dne [datum] a v polovině října [rok] byl podmíněně propuštěn. O dalších trestních stíháních byla též informována rodina žalobce, která taktéž jako v prvém případě byla přesvědčena, že trestní stíhání musí dopadnout ve prospěch žalobce. V roce [rok] byla proti žalobci souběžně vedena tři trestní řízení, v roce [rok] dvě trestní řízení, v roce [rok] také dvě trestní řízení, ale v té době byl žalobce již ve výkonu trestu odnětí svobody. V době výkonu trestu odnětí svobody navštěvoval psychiatra zejména ohledně trestu, který byl žalobci již uložen. Rodina, když byl žalobce ve výkonu trestu odnětí svobody, nevynechala jedinou návštěvou do doby, než návštěvy byly zakázány, což bylo v březnu [rok], když návštěvy probíhaly jednou měsíčně.

16. Svědek [jméno] [celé jméno žalobce] mimo jiné vypověděl, že je synem žalobce, jehož trestní stíhání bylo zahájeno v roce [rok], bylo skončeno v minulém roce zproštěním obžaloby. Kromě tohoto trestního stíhání byl žalobce trestně stíhán také pro úvěrový podvod v obdobné věci, za což byl pravomocně odsouzen. Druhé trestní stíhání začalo o pár měsíců později než trestní stíhání prvé, ve kterém byl žalobce pravomocně zproštěn a druhé skončilo zhruba asi ve stejném roce jako první trestní stíhání. O prvém trestním stíhání, ve kterém byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby, se svědek dozvěděl od otce a matky stejným způsobem také i o druhém trestním stíhání. Trestní stíhání se prolínala. Svědek věřil, že žalobce je v obou případech nevinen. Po psychické stránce po začátku prvého trestního stíhání to bylo pro žalobce složité období. Psychický stav žalobce se zhoršil. Žalobce začal navštěvovat nějakou psychiatrickou nebo psychologickou pomoc zhruba asi rok poté, co byla zahájena trestní stíhání. Zásadní pro zlepšení zdravotního stavu bylo až nalezení nové práce u žalobce, který nechtěl dělat původní práci, pak bylo dlouhé krizové období a následovalo období, díky psychiatrické pomoci, že se dopracoval k dalšímu zaměstnání, kde byl po psychické stránce znát již nějaký pokrok. Původním zaměstnáním byl žalobce učitel, následně pracoval ve finanční sféře, mezitím ještě podniká v oblasti velkoobchod – maloobchod. Svědek má sestru, se kterou a společně i se svou matkou se dozvěděli o trestních stíháních žalobce. Přátelé věděli, že žalobce je trestně stíhán, svědek však nevěděl, zdali věděli o obou trestních stíháních. V době trestního stíhání žalobce, chodil svědek na vysokou školu. Věděl, že jeho nejbližší kamarádi něco tuší, tak jim poskytl vysvětlení tak, jak je dostal od svých rodičů. Žalobce byl aktivní člověk, společenský, působil v [anonymizována dvě slova]. Na základě případů, pro které byl trestně stíhán, se začal utlumovat, vyhýbat sociálním kontaktům, omezovat pracovní činnost, dodělával pouze práci, kterou měl rozdělanou, méně komunikoval v rámci rodiny. V [anonymizována dvě slova] se začal vyhýbat účasti na vystoupeních nebo na zkouškách, uzavřel se doma. Od prvého trestního stíhání přestal být aktivní v [anonymizováno], pro kterou to mělo efekt útlumu. V době, kdy byla trestní stíhání vedena, žil žalobce [anonymizováno] [obec], ve které žije asi [číslo] [anonymizováno], svědek nezaznamenal, že by od počátku veřejnost o trestních stíháních žalobce věděla, v té době žil svědek u rodiny, u [role v řízení] [anonymizováno] [obec] v domě. Žalobce byl komunikativní typ, když byl trestně stíhán, měl psychické problémy, uzavřel se, komunikace, nebyla jako dříve. Žalobce učil jako učitel na základní škole, následovalo období, kdy neměl motivaci, byl hodně opatrný, ostražitý, plachý nebo vyplašený ze sociálního kontaktu s možnými zákazníky nebo spolupracovníky, což toto období se však muselo překonat. Dále žalobce vykonával práce pásového typu na lince, což byla první práce po psychických problémech, byla na směny, byla náročná, žalobci to zpočátku pomohlo psychicky, ale jak byla práce náročná fyzicky, odrazilo se to na psychice. Žalobce dál hledal práci, aby našel něco efektivnějšího z hlediska psychického a fyzického stavu, jakož i z hlediska finančního. Zásadní roli sehrálo prvé trestní stíhání, ve kterém byl žalobce nakonec zproštěn obžaloby, protože se jednalo o finanční úkon zprostředkování finančních služeb. Na žalobce mělo nejsilnější vliv, v rámci tohoto případu proběhla v médiích informace, ve které sice otec nebyl jmenován, byl tam i věk a místní příslušnost údajného pachatele, což na žalobce značně negativně zapůsobilo. První trestní stíhání představovalo největší šok na žalobce a rodinu, druhé však již tak zdrcující šok nemělo. I v případě pravomocného odsouzení tak svědek neustále spoléhal na základě ujištění od tehdejšího advokáta, že případ dopadne ve prospěch žalobce. Vztah mezi svědkem a žalobcem se po odsouzení nezměnil. Ještě následovalo další trestní stíhání o rok nebo dva roky později, jednalo se taktéž o úvěrový podvod a žalobce tam zproštěn nebyl. Ve dvou trestních stíháních byl žalobce pravomocně odsouzen a v jednom byl pravomocně zproštěn obžaloby.

17. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] při výslechu vypověděl, že žalobce zná desítky let. Žalobce byl učitelem jeho bratrance. Žalobce byl trestně stíhán s nějakými finančními operacemi Trestní stíhání bylo zahájeno asi před pěti až šesti lety a skončeno asi před dvěma až třemi lety. Svědek také ví o dalších trestních stíháních, neví však, kolik přesně trestních stíhání u žalobce proběhlo. Svědek věřil, že žalobce je nevinen ve všech případech. Měl dojem, že na žalobce bylo hozeno něco, za to úplně nemohl, že se stal obětí větší skupiny, která páchala podvod. Další trestní stíhání byla velmi podobná, žalobce měl tzv. škraloup z prvního trestního stíhání a svědek si myslí, že to negativně ovlivnilo rozsudek v dalších případech. Pokud je svědkovi známo celkem byla proti žalobci vedena tři trestní stíhání. Svědek měl dojem, že se žalobce svezl s ostatními, kteří mohli tu danou trestnou činnost páchat. Žalobce bydlel v obci, v té době, v [obec] a jedná se o malou obec, ve které všechno známé a není jednoduché žít v obci s nějakým podezřením nebo škraloupem. Svědek bydlí v sousední obci. Vězení žalobce snášel špatně, když ho svědek ve vězení navštívil, žalobce na něj nepůsobil dobře. Rodina žalobce trestní stíhání snášela špatně, došlo k tomu, že se odstěhovali a bydlí jinde, manželka žalobce měla zdravotní problémy, psychické i fyzické. Několikrát se sesypala, hodně se změnila. Svědek věděl o tom, co se stalo, na vlastní oči to neviděl, ale jak je s asistentem, který je synem žalobce, každý den tak se s ním o tom bavil a začalo to nějaký měsíc po začátku trestního stíhání. Dále svědek vypověděl, že nejhorší trestní stíhání bylo to, ve kterém byl žalobce zproštěn z důvodu, že bylo první a dle svědka k odsouzení vedlo právě to, že v té době probíhalo trestní stíhání, kde byl následně zproštěn a soudce se na žalobce díval tak, že ten jej jasný. Svědek měl právě větší přehled, neboť spolupracuje se synem žalobce. Co se týká informací, lidé nerozlišovali a není ani nevěděli, zdali se jedná o prvé druhé nebo třetí trestní stíhání, když nálepka vznikla při prvním trestním stíhání.

18. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že je [anonymizována dvě slova] manželkou žalobce, který byl několikrát trestně stíhán, v roce 2014 bylo zahájeno jedno trestní stíhání, následovalo další a poté ještě jedno. Manželka si však již nevybavila, pro jaké trestné činy byl žalobce trestně stíhán. Žalobce se svědkyní moc o trestních stíháních nemluvil. V roce 2014 přestal úplně komunikovat, dřív byl velmi společenský a pak se vyhýbal přátelům, rodině, rád pracoval v [anonymizována dvě slova], vyhýbal se manželce, dětem, nechtěl nic říkat. S dětmi vyhledali psychiatrickou pomoc. V [anonymizováno] [příjmení] byl pořad, kde sice žalobce nejmenovali, ale žalobce říkal, že je to asi o něm, úplně se zhroutil. Pak pravidelně navštěvoval psychiatričku, nechtěl vycházet ven, do obchodu, nikam. Svědkyně věřila, že žalobce je nevinen. Žalobce byl dřív učitel, byl hodně mezi žáky, vážený člověk, měl spoustu přátel a kamarádů z vysoké školy, [anonymizována dvě slova], která na něm byla závislá, protože organizoval akce, což ho pak utlumilo, když nechtěl nikam chodit, styděl se, měl deprese. Trestní stíhání ovlivnilo vztahy v rodině, dcera se odcizovala, nechtěla se žalobcem komunikovat, svědkyně byla z toho zoufalá, musela vyhledat psychiatrickou pomoc, což bylo někdy v roce 2017. Dcera pracuje v bance, hodně se styděla, uzavřela se do sebe, také měla psychické stavy. Po profesní stránce trestní stíhání žalobce určitě poškodilo, protože se bál chodit mezi lidi, v té době pracoval v pojišťovnictví, lidem dělal hypotéky, trestní stíhání souviselo se zaměstnáním, žalobce měl strach, aby si o něm lidé nemysleli, že je trestně stíhán, všechno těžce nesl, byl si jistý, že byl nevinný. Svědkyně uvedla, že více do života žalobce zasáhlo asi první trestní stíhání, protože bylo nejdelší. Pokud by netrvalo tak dlouho, tak si svědkyně myslí, že by nedostal takové tresty, protože se na něj dívali jako na nevěrohodnou osobu a svědkyně si myslí, že ve všech třech případech byl nevinný, o čemž je přesvědčena.

19. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud blíže nehodnotil důkazy týkající se nesporných skutečností, důkazy vztahující se k nárokům žalobce, o nichž již bylo pravomocně rozhodnuto.

20. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

22. Soud se dále zabýval nárokem žalobce na přiznání finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím.

23. Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 trestního řádu je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk.

24. Nezákonným rozhodnutím tak je usnesení [stát. instituce] ze dne [datum] o zahájení trestního stíhání sdělením obvinění podle § 160 odst. 1 tr. řádu ze spáchání trestného činu (zločinu) úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů. Sdělení obvinění bylo odůvodněno zmíněnými skutečnostmi, které nasvědčovaly tomu, že byl spáchán trestný čin a byly důvody k podezření, že jej spáchala konkrétní osoba, tj. žalobce. Žalobci bylo usnesení doručeno dne [datum]. Nelze dospět k závěru o bezdůvodném zahájení trestního stíhání. Také soud nedospěl k závěru, že by se žalobce podílel na zahájení trestního stíhání proti jeho osobě, nebo že by si trestní stíhání sám zavinil. Trestní stíhání žalobce bylo zakončeno rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], kterým soud žalobce podle § 226 písm. c) tr. řádu zprostil obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že předmětný skutek, spáchal žalobce. Odvolací [název soudu] pak usnesením ze dne [datum] podle § 256 tr. řádu zamítl odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v [obec] proti zmíněnému rozsudku podané v neprospěch obžalovaného žalobce. Je tak splněna podmínka existence odpovědnostního titulu ve formě nezákonného rozhodnutí.

25. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena i nemateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod [číslo] 2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

26. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

27. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

28. Žalobce byl stíhán pro spáchání zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 5 písm. c), trestního zákoníku a byl ohrožen trestem odnětí svobody v rozmezí dvě léta až 8 let. Jedná se tak o závažnější trestný čin, což je patrné i z jeho označení„ zločin“ Tato trestná činnost však nevyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení jako je tomu například u trestných činů násilných nebo sexuálních. Soud kritérium povahy trestního řízení zhodnotil tím, že vyšel při porovnání z trestních stíhání, které byly vedeny pro stejné trestné činy, nebo pro trestné činy obdobné se stejnou sazbou.

29. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného.

30. V posuzovaném případě byl žalobce trestně stíhán v době od [datum] (doručení usnesení o zahájení trestního stíhání) do [datum] (právní moc rozhodnutí dovolacího soudu), trestní stíhání tak trvalo 5 let a 8 měsíců, což je doba nepřiměřená, účinky trestního stíhání působily na žalobce po dlouhou dobu a zasahovaly do jeho osobnostní sféry. Uvedenému závěru odpovídá také skutečnost, že došlo ke vzniku samostatného nároku z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání, v rámci kterého se žalobci dostalo odškodnění nejistoty spojené s touto délkou. Jelikož nejistota žalobce a s ní spojené obavy ohledně výsledku řízení již byly odškodněny, soud toto kritérium zohlednil tím, že jej posoudil v rámci posuzovaných případů, konkrétně vycházel z judikatury, v níž došlo k trestním stíháním obdobně dlouhým.

31. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

32. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

33. Žalobce tvrdil negativní dopady trestního stíhání spočívající v tom, že trpěl psychickými problémy, uzavíral se před světem, hrozbu nepodmíněného trestu odnětí svobody vnímal úkorně, přetrvával pocit nejistoty, uzavřel se do sebe, ztratil zájem o komunikaci, společenský život, angažoval se v rámci [anonymizováno], což však v souvislosti s trestním stíháním pominulo, na kvalitě trpěl jeho manželský vztah, v profesním životě v rámci výkonu práce finančního poradce ztratil důvěru ve své klienty s obavami z podání dalších trestních oznámení, na tuto práci zcela rezignoval. Tato tvrzení nepochybně směřují právě ke kritériu následků způsobených trestním stíháním a v této souvislosti i vykonanou vazbou.

34. Trestní stíhání žalobce bylo zahájeno dne [datum] a obžaloba byla podána dne [datum]. Následně bylo zahájeno další trestní stíhání žalobce dne [datum] a další dne [datum]. Konkrétně byl kromě posuzovaného řízení žalobce trestně stíhán též v rámci trestního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], které bylo zahájeno usnesením o sdělení obvinění ze dne [datum] a v němž byl žalobce shledán vinným ze spáchání zločinu úvěrového podvodu formou spolupachatelství dle § 23 k § 211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, a rozsudkem [název soudu] ze dne 16. 12. 2019 č.j. [číslo jednací] byl žalobce uznán vinným ze spáchání zločinu úvěrového podvodu dle § 211 odst. 1, 5 písm. c), tr. zákoníku, spáchaného formou spolupachatelství a dále byl žalobce trestně stíhán v rámci trestního řízení vedeného u [název soudu], [anonymizováno] [obec] pod sp. zn. [spisová značka], zahájeného usnesením o sdělení obvinění ze dne [datum] pro zločin úvěrového podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. a), d) ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve formě účastenství dle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, dále pro zločin legalizace výnosů trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Toto trestní řízení skončilo dne [datum] pravomocným odsouzením žalobce, kterému byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v délce 4,5 roku, jak žalobce sám vypověděl a do výkonu trestu odnětí svobody nastoupil dne [datum]. Tato následná trestní stíhání žalobce je nutné s ohledem na dopady posuzovaného trestního stíhání žalobce do jeho osobnostní sféry odlišit. Posuzované trestní stíhání na žalobce působilo samostatně cca 1 rok (v období do [datum]), následně byly dopady do sféry žalobce ovlivněny také dalšími souběžně probíhajícími trestními stíháními a jejich výsledky. Trestní stíhání vedené pod sp. zn. [spisová značka] skončilo v průběhu posuzovaného řízení pravomocným odsouzením žalobce, který nastoupil k výkonu trestu odnětí svobody dne [datum]. Druhé trestní stíhání vedené pod sp. zn. [spisová značka] bylo vedeno souběžně s posuzovaným řízením a skončilo cca 1 rok po jeho skončení.

35. Z provedeného dokazování má soud za zjištěné, že žalobce byl v důsledku trestního stíhání zasažen zejména na svém soukromém životě a zdraví, rodinném životě a částečně na životě profesním. Žalobce byl v období prvního roku od zahájení trestního stíhání v péči psychologa i psychiatra, užíval předepsanou medikaci, nemohl spát, začal se vyhýbat sociálním kontaktům (vč. organizace cimbálové muziky) a vyhledával samotu. Žalobce trpěl smutkem a úzkostmi, měl výčitky svědomí. Ačkoliv jej rodina podporovala a věřila v nevinu žalobce, žalobce s ní přestával komunikovat, neboť jí nechtěl dále ubližovat. Žalobce původně pracoval jako osoba samostatně výdělečně činná na pozici obchodního zástupce ve finanční sféře a následně pracoval na směny v lisovně, což vedlo k mírnému zlepšení jeho psychického stavu z důvodu, že v práci žalobce nemyslel na své trestní stíhání. Jelikož v souvislosti s profesní činností žalobce byla vedena další trestní stíhání a žalobce sám rezignoval na tuto činnost v obavě z chování klientů, nelze dospět k závěru, že činnost finančního poradce byla ukončena v přímém důsledku trestního stíhání. Trestní stíhání také ovlivnilo vztahy v rodině, dcera žalobce se odcizovala, nechtěla s ním komunikovat, manželka žalobce z toho byla zoufalá. Medializace trestního stíhání žalobce v rámci posuzovaného řízení neproběhla, případ žalobce nebyl medializován a ve svědky popisovaném případě nezaznělo jméno žalobce ani informace o jeho trestním stíhání v rámci posuzovaného řízení. Žalobce viděl v [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] ze soudu v [obec], v níž byl prezentován vzorový případ, což jej zasáhlo, neboť si to sám mylně vyložil tak, že se o jeho trestním stíhání ví.

36. Popsané dopady se projevovaly dále také v době, kdy již byl žalobce trestně stíhán i v rámci ostatních trestních řízení, což vypověděl svědek [jméno] [celé jméno žalobce] i svědkyně [jméno] [příjmení]. Žalobce žil na malé obci a lidé nerozlišovali, zda se jednalo o posuzované řízení či ostatní trestní stíhání. Nelze dospět k závěru, že lidé v místě bydliště žalobce vnímali pouze posuzované řízení a v této souvislosti změnili chování ve vztahu k žalobci. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení], který byl o posuzovaném řízení, jakož i o ostatních trestních řízeních, informován pouze zprostředkovaně od syna žalobce, spolu se svědkyní [jméno] [příjmení] odůvodňovali tvrzený vysoký zásah posuzovaného řízení do osobnostní sféry žalobce tím, že tzv. škraloup z posuzovaného řízení ovlivnil úsudek soudů v ostatních proti žalobci vedených trestních stíháních a pokud by posuzované řízení netrvalo tak dlouho, žalobce by nebyl odsouzen k tak vysokým trestům, neboť měl být nedůvěryhodnou osobou. Jedná se pouze o nepodložené úvahy napadající nezávislost soudního rozhodování.

37. Jak již bylo uvedeno, proti žalobci byla vedena celkem tři trestní řízení a ke zproštění žalobce obžaloby došlo pouze v rámci posuzovaného řízení. Zásahy do osobnostní sféry žalobce jsou výrazně ovlivněny dalšími trestními stíháními a skutečností, že v době posuzovaného řízení byl žalobce z důvodu pravomocného odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody v období od [datum] a že poslední trestní stíhání žalobce skončilo výrazně později než posuzované řízení. S ohledem na uvedené žalobce v období, kdy byl souběžně s posuzovaným řízením ve výkonu trestu odnětí svobody a kdy byl stíhán také v dalším trestním řízení, pociťoval jiné následky, než jaké by pociťoval v situaci, kdy by proti němu bylo vedeno pouze posuzované řízení. Žalobce nepociťoval hrozbu trestního postihu tak intenzivně jako osoba bezúhonná, naopak pociťoval následky způsobené dalšími trestními stíháními a intenzivněji pak pociťoval následky způsobené jeho odsouzením a výkonem trestu odnětí svobody. Následky v osobnostní sféře žalobce způsobené posuzovaným trestním stíháním tak byly výrazně ovlivněny a zmírněny a žalobci nelze přiznat finanční odškodnění ve výši, jaká by mu byla přiznána při jediném trestním stíhání.

38. Soud ve věci neshledal další zvláštní okolnosti, k nimž by bylo třeba přihlédnout v souvislosti se zahájením či vedením trestního řízení.

39. Pro zásahy do osobnostní sféry žalobce, kdy bylo nejvíce zasaženo do psychického prožívání žalobce a jeho rodinné sféry, soud uzavírá, že adekvátní formou odškodnění je rovněž s ohledem na úctu státu k životu a soukromí žalobce (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18) odškodnění finanční.

40. Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 uzavřel, že„ Výše zadostiučinění přiznaného podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 41. Pro účely porovnání přiznané výše finančního zadostiučinění soud vyšel z rozhodnutí [název soudu] ze dne 21. 4. 2021, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo]. V uvedeném případě se jednalo o trestný čin pojistného podvodu a poškozování cizí věci a o pokus trestného činu ublížení na zdraví a výtržnictví, za který hrozil trest odnětí svobody v délce 2 až 8 let, a trestní stíhání trvalo 6 let a 5 měsíců. U tamního poškozeného byly zásahy do osobnostní sféry výrazně ovlivněny jeho dřívějším trestním stíháním a pociťované následky byly touto skutečností zmírněny. Tamní poškozený byl osobou několikrát trestně stíhanou, která byla v době posuzovaného řízení opětovně vzata do vazby a navíc pravomocně odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Nebyly shledány rodinné ani zdravotní zásahy, nedošlo ani k medializaci přičitatelné státu, byl shledán zásah do života v oblasti politické angažovanosti. Tamní poškozený byl odškodněn finanční částkou 10 000 Kč. Ve vztahu k žalobci tak lze konstatovat, že je plně porovnatelnou povaha trestné činnosti i zranitelnost poškozeného v době trestního stíhání. Zásahy do osobnostní sféry tamního poškozeného jsou nižší. Hrozící trestní sazba trestu odnětí svobody i délka trestního stíhání tamního poškozeného je rovněž srovnatelná. V porovnání s tímto rozhodnutím tak soud dospívá k závěru, že adekvátní výší finančního odškodnění ve vztahu k žalobci je částka 20 000 Kč.

42. Soud dále vyšel z rozhodnutí [název soudu] ze dne 3. 6. 2020, č.j. [číslo jednací]. V uvedeném případě se jednalo o trestný čin úvěrového podvodu a padělání a pozměnění veřejné listiny, za který hrozil trest odnětí svobody v délce až 5 let, a trestní stíhání trvalo 2 roky a 9 měsíců. U tamního poškozeného byly shledány zásahy do rodinného života a poškození cti a důstojnosti. Tamní poškozený žil ve Velké Británii, kde pečoval o 2 nezletilé děti. Z důvodu trestního stíhání se musel přestěhovat zpět do České republiky, musel zajistit péči o nezletilé děti a byly mu odňaty finanční prostředky, což zasáhlo do jeho majetkové sféry. Tamní poškozený uplatnil také samostatný nárok z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání, který byl odškodněn, proto k délce stíhání nebylo dále přihlíženo. Tamní poškozený nebyl bezúhonnou osobou a byl odškodněn finanční částkou 20 000 Kč. Ve vztahu k žalobci tak lze konstatovat, že je plně porovnatelnou povaha trestné činnosti i zranitelnost poškozeného v době trestního stíhání. Hrozící trestní sazba trestu odnětí svobody i délka trestního stíhání tamního poškozeného byla nižší, zásahy do zdraví shledány nebyly, zásahy do rodinného života a majetkové sféry však byly vyšší. V porovnání s tímto rozhodnutím tak soud dospívá k závěru, že adekvátní výší finančního odškodnění ve vztahu k žalobci je stejná částka, tj. 20 000 Kč.

43. Soud dále vyšel z rozhodnutí [název soudu] ze dne 22. 2. 2021, č.j. [číslo jednací]. V uvedeném případě se jednalo o trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku a jednání výhody při zadávání veřejné zakázky při veřejné soutěži a veřejné dražbě (následně pletichy při veřejné dražbě), trestní stíhání trvalo 7 let. Tamní poškozený působil v pozici místostarosty, jeho jméno a trestní stíhání bylo zmiňováno v rámci politického boje, kauza byla medializována s uvedením jména poškozeného. U tamního poškozeného byly shledány zásahy do dobrého jména, důstojnosti a cti. Tamní poškozený uplatnil také samostatný nárok z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání, který byl odškodněn, proto k délce stíhání nebylo dále přihlíženo. Tamní poškozený byl bezúhonnou osobou a byl odškodněn finanční částkou 50 000 Kč. Ve vztahu k žalobci tak lze konstatovat, že je plně porovnatelnou povaha trestné činnosti. Délka trestního stíhání tamního poškozeného byla vyšší, média v souvislosti s jeho trestním stíháním uváděla jeho jméno a byla poškozena jeho politická pověst a pověst bezúhonného občana. Zdravotní ani rodinné dopady u tamního poškozeného prokázány nebyly. V porovnání s tímto rozhodnutím tak soud dospívá k závěru, že adekvátní výší finančního odškodnění ve vztahu k žalobci je částka cca poloviční, čemuž částka 20 000 Kč vyhovuje.

44. S ohledem na výše citovanou judikaturu tak soud dospěl k závěru, že žalobci náleží nárok na finanční zadostiučinění, a to ve výši 20 000 Kč. Žalovaná žalobci poskytla pouze nefinanční odškodnění, proto jí soud výrokem I. uložil povinnost tuto částku spolu se zákonným úrokem z prodlení žalobci zaplatit a ve zbývajícím rozsahu soud nárok na zadostiučinění za nezákonnost trestního stíhání výrokem II. jako nedůvodný zamítl.

45. Zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně je odůvodněn podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. za dobu od 24. 1. 2020 do zaplacení, neboť žalovaná se dostala do prodlení až po uplynutí 6 měsíční lhůty od předběžného uplatnění nároku, k uplatnění došlo dne 23. 7. 2019.

46. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) podle kterého, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch jen v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu.

47. Žalobce požadoval po žalované zaplacení 3 nároků. Ohledně nároků na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobeno nepřiměřenou délkou řízení a způsobenou nezákonným trestním stíháním byl žalobce plně úspěšný, když žalované bylo rozhodnutím soudu po podání žaloby a po uplynutí 6 měsíční lhůty k předběžnému projednání nároku uloženo uhradit žalobci jako kompenzaci za vzniklou újmu částku 36 563 Kč a částku 20 000 Kč (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3223/2013), čímž žalovaná procesně zavinila vedení řízení v tomto rozsahu. Ohledně nároku na náhradu nákladů vynaložených za obhajobu byl žalobce úspěšný pouze částečně, a to v žalovanou uhrazené částce 32 950 Kč po podání žaloby, neúspěch měl žalobce co do zbylé částky 10 650 Kč, ve které vzal žalobu zpět z důvodu přehodnocení svého stanoviska. Při určování úspěchu či neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok na peněžité plnění (objektivní kumulace), je pak třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále jen „advokátní tarif“ (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015). S ohledem na uvedené lze uzavřít, že žalobce procesně zavinil vedení řízení co do tarifní hodnoty 10 650 Kč (tarifní hodnota odpovídající nepřiznanému odškodnění majetkové škody), a tedy ze 7,4 %, a žalovaná co do tarifní hodnoty 132 950 Kč (tarifní hodnota určená podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu odpovídající odškodnění nemajetkové újmy 2x 50 000 Kč + tarifní hodnota odpovídající přiznanému odškodnění majetkové škody 32 950 Kč), a tedy z 92,6 %. Proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci z důvodu nepatrného neúspěchu náklady řízení v plné výši.

48. Náklady řízení žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 5 000 Kč (žalobce uhradil soudní poplatek ve výši 6 000 Kč, 1 000 Kč mu bylo soudem vráceno) podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích a dále náklady právního zastoupení v částce 82 320 Kč za 12 úkonů právní služby, každý v částce 6 860 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemná podání týkající se věci samé ze dne [datum], [datum], [datum], účast na jednáních soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], odvolání ze dne [datum]), podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu, a dále v částce 3 600 Kč za 12 paušálních náhrad z uvedených úkonů právní služby, každá v částce 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu a z náhrady za promeškaný čas na cestě k soudu ze sídla v [obec] do [obec] a zpět ve výši 7x 16 x 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT, v délce jedné cesty za použití MHD 4 h dle [webová adresa]) za cestu k jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]. Ve smyslu § 137 odst. 1 o.s.ř. náleží žalobci 21 % zákonná sazba daně z přidané hodnoty v částce 20 395 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem této daně, jak bylo zjištěno z osvědčení o registraci vystaveného Finančním úřadem pro Jihomoravský kraj s elektronickým podpisem ze dne [datum]. Zaplacení náhrady nákladů řízení v celkové výši 122 515 Kč soud uložil neúspěšné žalované k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

49. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.