20 C 127/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 448 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 448 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala na žalované zaplacení shora vedené částky jakožto přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v důsledku nepřiměřené délky konkursního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen jako„ posuzované řízení“ či„ konkursní řízení“). Žalobkyně ve své žalobě uvedla, že dne [datum] do konkursního řízení podala přihlášku pohledávky ve výši 860 964 Kč, jednalo se o jednoduché konkursní řízení, ke zpeněžení téměř veškerého majetku došlo již dne [datum], přičemž konečná správa byla podána až v lednu [rok]. Žalobkyně uvedla, že k průtahům v řízení nepřispěla, naopak postup orgánů veřejné moci byl v řízení liknavý, řízení trvalo 17 let, význam řízení žalobkyně hodnotila jako zvýšený z důvodu výše přihlášené pohledávky. Žalobkyně se se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy předběžně obrátila na žalovanou dne [datum], žalovaná stanoviskem ze dne [datum] konstatovala pochybení spočívající v průtazích v řízení, peněžité zadostiučinění však žalobkyni nebylo přiznáno.

2. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne [datum] učinila nesporným, že žalobkyně dne [datum] uplatnila u žalované nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, přičemž žalovaná konstatovala nepřiměřenost délky řízení, peněžitá náhrada však žalobkyni přiznána nebyla. Žalovaná předně vznesla námitku promlčení. Posuzované řízení bylo pravomocně skončeno dne [datum], dne [datum] byla podána žádost o mimosoudní projednání nároku, která byla vyřízena stanoviskem ze dne [datum] Stanovisko žalované bylo zástupci žalobkyně doručeno dne [datum], přičemž žaloba byla podána dne [datum]. Žalovaná dále uvedla, že žalobkyně se stala účastníkem posuzovaného řízení dne [datum], kdy soud rozhodl o jejím vstupu do řízení jako nabyvatele pohledávky, řízení bylo skončeno dne [datum]. Žalovaná uvedla, že délka posuzovaného řízení je nepřiměřená a žalobkyni vznikla nemajetková újma, výše nemajetkové újmy požadovaná žalobkyní je však zcela nepřiměřená a konstatování porušení práva je dostačující forma satisfakce.

3. Žalobkyně v replice k vyjádření žalované v podání ze dne [datum] uvedla, že nárok promlčen není, neboť promlčecí lhůta započala běžet dne [datum], kdy bylo zveřejněno usnesení o zproštění správce konkursní podstaty jeho funkce, neboť dříve se žalobkyně o pravomocném skončení konkursního řízení nemohla dozvědět, když v evidenci úpadců není právní moc vyznačována. Žalobkyně dále namítla, že vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, neboť posuzované řízení trvalo přes 17 let, většina rozhodnutí nebyla žalobkyni doručována, nýbrž pouze zveřejněna v evidenci úpadců, aniž by bylo přesně jasné, kdy které rozhodnutí nabyde právní moci.

4. Ze shodných tvrzení účastníků a ze stanoviska žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalobou uplatněný nárok uplatnila u žalované dne [datum]. Tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná.

5. Ze spisu vedeného [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], a to konkrétně z usnesení ze dne [datum] o nabytí pohledávky žalobcem, usnesení ze dne [datum] o prohlášení konkursu, usnesení ze dne [datum] o částečném rozvrhu, usnesení ze dne [datum] o rozvrhu, zprávy správce konkursní podstaty ze dne [datum] o provedení rozvrhu s přílohou v podobě výpisu z účtu, usnesení ze dne [datum] o zrušení konkursu, soud zjistil, že posuzované konkursní řízení bylo zahájeno v roce [rok], přičemž žalobkyně se stala účastníkem řízení dne [datum], kdy nabylo právní moci usnesení soudu ze dne [datum], kterým rozhodl o jejím vstupu do řízení jakožto nabyvatele pohledávky [číslo] (860 964 Kč), neboť se nezapočítává doba trvání účasti právního předchůdce ([spisová značka]). V průběhu řízení došlo k částečnému rozvrhu dle usnesení ze dne [datum] (71 761,18 Kč) a následně dle usnesení ze dne [datum] ke konečnému rozvrhu (28 665,97 Kč), k výplatě plnění žalobkyni dle konečného rozvrhu došlo dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto o zrušení konkursu, usnesení nabylo právní moci dne [datum].

6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.

7. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce následovně.

8. Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen jako„ zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

10. Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. Podle § 32 zákona (1) se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle odst. 2 nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Podle odst. 3 se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

14. Podle § 35 odst. 1 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

15. Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").

16. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

17. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).

19. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle zákona je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

20. Žalovaná vznesla ve vztahu k uplatněnému nároku námitku promlčení, soud se proto nejprve zabýval důvodností námitky promlčení.

21. Výslovně formulované ustanovení § 26 zákona určuje vztah zákona k občanskému zákoníku - jde o vztah speciality založený na tom, že zvláštní úprava se uplatní tam, kde speciální předpis stanoví něco jiného oproti úpravě obecné, přičemž obecnou úpravu je možno použít tam, kde speciální předpis její aplikaci nevylučuje výslovným zákazem anebo tím, že nestanoví něco jiného. To je odůvodněno tím, že právní vztah, který za podmínek stanovených zákonem č. 82/1998 Sb. mezi poškozeným a státem či územním samosprávným celkem vzniká, je občanskoprávním vztahem odpovědnosti za škodu. Není tak vyloučeno, že podle této legislativní konstrukce se ve sporech o náhradu škody způsobené veřejné moci podpůrně užijí některá občanskoprávní ustanovení k řešení zákonem č. 82/1998 Sb. neupravených dílčích otázek.

22. Podle § 32 odst. 3 zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. V případě namítané nepřiměřené délky konkursního řízení je rozhodnou skutečností pro určení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty den, kdy bylo vůči žalobkyni, jakožto konkursnímu věřiteli, splněno pravomocné rozvrhové usnesení (k tomuto srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010). V posuzovaném případě bylo rozvrhové usnesení vůči žalobkyni splněno dne [datum], od tohoto dne začala žalobkyni plynout subjektivní promlčecí lhůta, která marně uplynula dne [datum]. V tento okamžik byla ukončena nejistota žalobkyně ohledně výsledku řízení. Jedná se o lhůtu počítanou dle občanského zákoníku, tedy lhůtu hmotněprávní (viz IŠTVÁNEK, František, Pavel SIMON a František KORBEL. Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci: Komentář - ustanovení § 35 - (Systém ASPI)). Podle § 26 zákona a § 605 odst. 2 občanského zákoníku konec lhůty nebo doby určené podle měsíců připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované až dne [datum], proto nedošlo ani ke stavení promlčecí lhůty ve smyslu ust. § 35 odst. 1 zákona.

23. Dle § 32 odst. 3 věta druhá zákona, vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. V citovaném ustanovení je tak modifikován konec běhu subjektivní i objektivní promlčecí lhůty v případech, kdy je újma způsobená nesprávným úředním postupem spočívajícím v nedodržení zákonné či přiměřené lhůty pro učinění úkonu nebo vydání rozhodnutí. Vydáním rozhodnutí se přitom má na mysli vydání takového rozhodnutí, kterým se určité řízení končí. V případě předvídaném ve větě druhé odst. 3 neskončí běh promlčecí doby dříve než šest měsíců od konce řízení, jehož nezákonnou nebo nepřiměřenou délkou měla být způsobena nemajetková újma. Za okamžik skončení řízení je přitom třeba považovat právní moc posledního rozhodnutí, které bylo v řízení vydáno (NS Cpjn 206/2010).

24. Modifikace uvedená v § 32 odst. věta druhá zákona se tak užije i na posuzované řízení, jehož předmětem je nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou konkursního řízení. Relevantní pro počátek běhu promlčecí lhůty je tak otázka právní moci posledního rozhodnutí ve věci, neboť dle § 32 odst. 3 zákona za situace, kdy o újmě a odpovědné osobě žalobkyně věděla již před právní mocí konečného rozhodnutí, je posledním relevantním okamžikem pro počátek běhu promlčecí lhůty právní moc skončení řízení, neboť nemajetková újma v tomto případě neskončí dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

25. I v případě takto modifikovaného počátku běhu promlčecí lhůty však žalobkyni promlčecí lhůta marně uplynula. Rozhodnou skutečností pro určení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty je v tomto případě den, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí v posuzovaném řízení, kterým bylo usnesení o zrušení konkursu ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], nikoli pak usnesení o zproštění správce konkursní podstaty funkce, jak tvrdí žalobkyně. Subjektivní promlčecí lhůta na náhradu nemajetkové újmy tak počala běžet fakticky následujícím dnem. Promlčecí lhůta ve smyslu § 32 zákona by pak uplynula dne [datum] (to bylo úterý, nedošlo tedy k dalšímu posunu konce lhůty). Žalobkyně předběžně uplatnila svůj nárok u žalované dne [datum], tedy poslední den lhůty, proto došlo ke stavení promlčecí lhůty do skončení předběžného projednání. Žalovaná žádost o mimosoudní projednání vyřídila stanoviskem ze dne [datum], které bylo žalobkyni doručeno dne [datum], tímto dnem tedy uplynula i promlčecí lhůta. Žaloba však byla podaná u soudu až dne [datum], tedy po marném uplynutí promlčecí lhůty.

26. Soud se dále zabýval žalobkyní uvedenou argumentací, že vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na délku posuzovaného řízení a omezené možnosti žalobkyně dozvědět se o průběhu řízení. Obecně pak platí, že námitka promlčení by byla v rozporu s dobrými mravy zejména tehdy, pokud by její uplatnění bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatněného práva a s důvody, pro které právo včas neuplatnil (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 8. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1839/2020 či usnesení Nejvyššího soudu z 19. 3. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1367/2017). V kontextu odškodňovacího zákona by přitom bylo na místě námitku promlčení považovat za rozporuplnou s dobrými mravy i tehdy, jestliže by závěr o promlčení nároku poškozeného znamenal, že poškozený v důsledku vůbec neměl možnost svůj nárok na odškodnění vůči státu uplatnit a bylo by mu tak znemožněno naplnit ústavní právo na odškodnění vůči státu zaručené článkem 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (srov. Nález Ústavního soudu z 14. 9. 2016, sp. zn. I. ÚS 5321/2016, Nález Ústavního soudu z 3. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 76/2017 či Nález Ústavního soudu z 25. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 233/2016). Z provedeného dokazování vyšla najevo skutečnost, že rozvrhové usnesení bylo vůči žalobkyni splněno dne 17. 1. 2020. Od tohoto data tedy žalobkyni ničeho nebránilo, aby svůj nárok předběžně uplatnila u žalované, potažmo u soudu. Následně dne 15. 8. 2020 nabylo právní moci usnesení o zrušení konkursu ze dne 11. 6. 2020. Žalobkyně tak pro uplatnění nároku měla dostatečnou dobu. Pokud tak žalobkyně neučinila, sama svým laxním přístupem zavinila, že její nárok se promlčel a s ohledem na dostatečný časový prostor pro uplatnění nároku, neshledal soud námitku promlčení ani v rozporu s dobrými mravy. K tomuto soud pro úplnost odkazuje na závěry přijaté Ústavním soudem v nálezu sp. zn. I. ÚS 3391/15:„ Nejde navíc jen o ne zrovna přehlednou zákonnou úpravu uplatnění nároku, v jejímž rámci platí dvojí režim – předběžné uplatnění nároku u„ úřadu“ jednajícího jménem státu a uplatnění nároku u soudu, ale zejména o délku lhůt samotných, jejichž (ne) přiměřenost se nachází na samé hranici ústavnosti. V případě subjektivní lhůty pro uplatnění nároku na náhradu imateriální újmy platí paradoxně - právě vzhledem k povaze této újmy - mimořádně krátká šestiměsíční subjektivní lhůta, byť„ orámovaná“ desetiletým objektivním limitem. Neznamená to nic jiného, než že poškozený musí být mimořádně bdělý (vigilantibus iura ad absurdum), zatímco stát nabude vůči jedinci i ve svých vnitřních poměrech takřka extrémně brzy právní jistotu, že zaváhání poškozeného jednoduše„ odklidí“ formálně správně vznesenou námitkou promlčení“.

27. Nárok žalobkyně uplatněný žalobou je tak promlčen, a soud proto s ohledem na shora uvedené žalobu v celém rozsahu zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalované, která měla plný úspěch ve věci, právo na náhradu nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení žalované představuje paušální náhrada hotových výdajů za dva úkony ve věci (vyjádření k žalobě, účast na jednání dne [datum]) podle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., tj. 300 Kč á úkon podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu, celkem tedy 600 Kč Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.