20 C 154/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizováno údaje o zástupci proti žalovaná: země anonymizováno stát. instituce , IČO anonymizováno adresa státního zastupitelství anonymizováno 9 slov adresa o zaplacení 147 875 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 875 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 137 000 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 26 972,83 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou domáhal částky ve výši 147 875 Kč jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a následně pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“). Žalobce uvedl, že řízení trvalo více než 8 let, což s ohledem na to, že se jednalo o jednoduchou věc, žalobce považuje za nepřiměřené. Žalobce se na délce řízení nijak nepodílel, soud postupoval nekoncentrovaně, v souvislosti se zajištěním znaleckého posudku, bylo rozhodováno pouze na 2 stupních soudní soustavy a žalobce byl po dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku řízení. Nepřiměřeně dlouhé bylo i dědické řízení, pro které bylo posuzované řízení přerušeno, z důvodu, že bylo možné určit dědice dříve, v úvahu přicházel pouze 1. Řízení mělo pro žalobce vyšší význam, neboť se domáhal dodržení smluvního závazku ze smlouvy o dílo a byl nucen přerušit svou podnikatelskou činnost. Posuzované řízení bylo pro žalobce likvidační, protože měl v té době 3 velké dlužníky ze smluv o dílo a všechny pohledávky byl nucen vymáhat soudní cestou. A to vedle posuzovaného řízení dále v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] o částku 820 000 Kč, které bylo ukončeno po 2 letech smírem a žalobce obdržel plnění až v listopadu 2013, a v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] o částku 640 000 Kč, které bylo po 5 letech ukončeno dohodou o narovnání a žalobce obdržel plnění až v únoru 2019. Dále žalobce vedl spor ještě s [anonymizováno] [jméno] [příjmení] o pohledávku ve výši 600 000 Kč, který skončil mimosoudní dohodou o úhradě částky 200 000 Kč. Uvedené případy znamenaly pro žalobce jako pro malého podnikatele problém s financováním dalšího chodu podnikání. Posuzované řízení tak nebylo jedinou příčinou, ale bylo tzv. posledním hřebíčkem do rakve, kdy žalobce neměl s ohledem na vysokou výši vymáhaných pohledávek na financování další výstavby a placení zaměstnanců a zcela ztratil chuť podnikat a byl nucen zastavit svou činnost. Žalobce posuzovaným řízením vyčerpal veškeré volné finanční prostředky, neočekával, že se bude svého práva domáhat po tak dlouhou dobu. Žalobce dne 12. 7. 2022 uplatnil u žalované nárok na zaplacení částky 224 000 Kč, žalovaná stanoviskem ze dne [anonymizováno] [datum] žalobci přiznala částku 76 125 Kč, kdy základní odškodnění ponížila o 30 % z důvodu složitosti. Žalobce poskytnuté odškodnění nepovažuje za dostatečné, řízení nebylo složité, výslech několika svědků a vypracování znaleckého posudku je běžnou záležitostí v řízení.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobce dne 4. 7. 2022 předběžně svůj nárok uplatnil. Žalovaná nárok projednala a dospěla k závěru, že posuzované řízení trvalo 8 let a 3 měsíce, probíhalo na 2 stupních soudní soustavy, bylo 1 rok přerušeno z důvodu probíhajícího dědického řízení, bylo zatíženo nekoncentrovaností a průtahy v období od července do prosince 2014 a při znaleckém zkoumání v období od března 2017 do dubna 2019, proto je jeho délka nepřiměřeně dlouhá a žalobci bylo přiznáno odškodnění v částce 76 125 Kč. Žalovaná vycházela z částky 15 000 Kč za rok řízení a základní odškodnění snížila o 30 % z důvodu skutkové a procesní složitosti, která byla dána předmětem sporu (smlouva o dílo ze stavebnictví) a provedeným dokazováním znaleckým posudkem. Dále žalovaná poukázala na to, že o části předmětu posuzovaného řízení bylo rozhodnuto již v roce 2017 a že v dědickém řízení k žádnému prodlení nedošlo. Význam řízení pro žalobce žalovaná hodnotí jako standardní, neboť je běžné, že podnikatel vymáhá své dlužné pohledávky z obchodní činnosti a volí vlastní obchodní strategii. Poskytnuté odškodnění žalovaná považuje za dostatečné, proto navrhuje zamítnutí žaloby.

3. Účastníci učinili při jednání konaném dne 19. 4. 2023 nesporným, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil dne 4. 7. 2022 a že žalovaná na základě stanoviska ze dne 10. 10. 2022 vyplatila žalobci částku 76 125 Kč.

4. Ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] osud zjistil následující. Dne 11. 10. 2013 byl soudu podán návrh na vydání elektronického platebního rozkazu od žalobce [právnická osoba] proti žalovanému [jméno] [příjmení] o zaplacení částky 679 069,30 Kč s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o dílo, jejímž předmětem byla stavba rodinného domu. Žalovaná částka představuje cenu poskytnutých víceprací žalovanému a smluvní pokutu z důvodu prodlení se zaplacením zbylé ceny. Dne 14. 11. 2013 byl vydán elektronický platební rozkaz. Dne 22. 11. 2013 byl soudu doručen odpor žalovaného spolu s vyjádřením za věci. Vyjádření žalovaného bylo přeposláno žalobci dne 27. 11. 2013 s tím, aby se ve lhůtě 1 měsíce ve věci vyjádřil. Dne 7. 1. 2014 soud na den 11. 3. 2014 nařídil jednání. Dne 8. 1. 2014 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce, které bylo dne 9. 1. 2014 zasláno na vědomí žalovanému. Dne 11. 3. 2014 se konalo jednání. Soud se neúspěšně pokusil o smír, následně bylo účastníkům dáno poučení ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř. o tom, že řízení bude zkoncentrováno ve lhůtě 30 dnů od doručení protokolu z jednání. Jednání bylo odročeno na den 22. 4. 2014, a to z důvodu poskytnutí lhůty k doplnění rozhodných tvrzení a označení důkazů. Dne 21. 3. 2014 byl protokol rozeslán účastníkům. Dne 28. 3. 2014 právní zástupce žalobce nahlédl do spisu. Dne 7. 4. 2014 právní zástupce žalovaného nahlédl do spisu. Dne 16. 4. 2014 žalovaný podal vyjádření. Dne 17. 4. 2014 právní zástupce žalobce nahlédl do spisu. Dne 18. 4. 2014 právní zástupce žalovaného nahlédl do spisu. Dne 18. 4. 2014 žalobce doplnil skutková tvrzení a důkazní návrhy. Dne 22. 4. 2014 se konalo jednání. Byla přednesena žaloba a stanovisko k žalobě. Jednání bylo odročeno na neurčito za účelem ustanovení znalce a provedení znaleckého posudku, dále za účelem provedení dokazování listinnými důkazy a výslechem označených svědků, dále za účelem poskytnutí prostoru právnímu zástupci žalovaného na dnešního dne doručené doplnění skutkových tvrzení ze strany žalobce. Dne 23. 4. 2014 žalovaný podal vyjádření. Dne 25. 4. 2014 právní zástupce žalobce nahlédl do spisu. Dne 9. 5. 2014 byl protokol z jednání rozeslán. Dne 28. 5. 2014 právní zástupce žalovaného nahlédl do spisu. Usnesením ze dne 9. 5. 2014 soud uložil účastníkům, aby zaplatili zálohu na náklady důkazů znaleckého posudku. Dne 5. 6. 2014 žalovaný předložil otázky na znalce. Zálohy byly složeny dne 27. 6. 2014 a 1. 7. 2014. Dne 14. 7. 2014 žalobce zaslal otázky na znalce. Dne 19. 9. 2014 právní zástupce žalovaného nahlédl do spisu. Usnesením ze dne 10. 11. 2014 soud ustanovil znalce z oboru ekonomika a stavebnictví a uložil mu podání znaleckého posudku ve lhůtě 2 měsíců od doručení spisu. Dne 7. 1. 2015 znalec sdělil soudu, že z časových důvodů a pracovní vytíženosti nemůže posudek v dané věci vypracovat. Dne 28. 1. 2015 právní zástupce žalovaného sdělil soudu, že žalovaný zemřel dne 10. 1. 2015. Usnesením ze dne 17. 4. 2015 bylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení o projednání dědictví vedeného u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Dne 14. 5. 2015 žalobce podal rozšíření žaloby. Dne 12. 6. 2015 byl spis dán na lhůtu do odpadnutí překážky, pro které bylo řízení přerušeno. Dne 13. 8. 2015 [jméno] [příjmení] požádala o nahlédnutí do spisu s ohledem na to, že je účastnicí dědického řízení po žalovaném a s ohledem na to, že žalobce přihlásil do dědického řízení svou pohledávku. Dne 9. 10. 2015 [jméno] [příjmení] nahlédla do spisu. Dne 24. 2. 2016 soud zjistil, že dědické řízení po žalovaném stále není ukončeno. Dne 26. 5. 2016 soud zjistil, že dědické řízení po žalovaném stále není ukončeno. Dne 25. 8. 2016 právní zástupce žalobce nahlédl do spisu. Dne 30. 8. 2016 soud zjistil, že dědické řízení stále není ukončeno. Usnesením ze dne 27. 10. 2016 soud rozhodl o pokračování řízení s dědicem zemřelého žalovaného [jméno] [příjmení]. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 11. 2016. Usnesením ze dne 22. 12. 2016 soud připustil změnu žaloby, kterou se žalobce domáhá rozšíření žaloby o částku 314 987 Kč. Dne 20. 1. 2017 soud na den 14. 2. 2017 nařídil jednání. Dne 14. 2. 2017 se konalo jednání. Byly zopakovány výsledky dosavadního jednání. Soud sdělil svůj předběžný právní názor na požadovanou smluvní pokutu. Dále soud nastínil další postup ve věci. Jednání bylo odročeno na den 28. 3. 2017 z důvodu poskytnutí časového prostoru účastníkům ke sdělení jejich stanovisek na základě vyjádřeného názoru soudu. Dne 13. 3. 2017 žalobce podal vyjádření, které bylo dne 23. 3. 2017 přeposláno žalovanému. Usnesením ze dne 23. 3. 2017 soud rozhodl, že řízení o jistině dluhu v částce 236 876,30 Kč s příslušenstvím se vylučuje k samostatnému řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. 3. 2017. Dne 28. 3. 2017 se konalo jednání. Bylo provedeno dokazování listinnými důkazy. Byly předneseny závěrečné návrhy a byl vyhlášen rozsudek. Výrokem I. byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 442 193 Kč představující smluvní pokutu a částky 314 987 Kč představující další smluvní pokutu. Výrokem II. byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení. Dne 27. 4. 2017 soudce požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku. Lhůta byla prodloužena do 10. 5. 2017. Písemné vyhotovení rozsudku bylo rozesláno dne 10. 5. 2017. Dne 24. 5. 2017 žalobce podal odvolání do nákladového výroku II. rozsudku. Výrok I. rozsudku tak nabyl právní moci dne 27. 5. 2017. Dne 26. 5. 2017 bylo odvolání zasláno žalovanému. Dne 14. 6. 2017 žalovaný podal vyjádření k odvolání žalobce. V červnu 2017 došlo k zapsání nového návrhu, který byl vyloučen k samostatnému projednání do spisu [spisová značka]. Dne 3. 7. 2017 byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí o odvolání do nákladového výroku. Usnesením odvolacího soudu ze dne 21. 8. 2017 byl rozsudek soudu I. stupně ve výroku II. změněn tak, že soud změnil výši náhrady nákladů řízení, která byla uložena žalobci. Spis byl vrácen [název soudu] dne 24. 8. 2017. Rozhodnutí bylo rozesláno dne 5. 9. 2017 a nabylo právní moci dne 11. 9. 2017.

5. Ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] osud zjistil následující. Dne 16. 6. 2017 došlo na zápisové oddělení usnesení [název soudu] ze dne 23. 3. 2017, č.j. [číslo jednací], kterým došlo k vyloučení k samostatnému řízení nároku představující jistinu dluhu v částce 236 876,30 Kč příslušenstvím. Usnesením ze dne 10. 11. 2014 vydaným pod sp.zn. [spisová značka] byl ustanoven znalec z oboru ekonomiky a stavebnictví. Soud mu proto dne 27. 9. 2017 zaslal spis k vypracování znaleckého posudku. Dne 1. 11. 2017 znalec vrátil soudu spis, neboť z časových důvodů nemůže zpracovat znalecký posudek. Usnesením ze dne 24. 4. 2018 soud zprostil znalce povinnosti vypracovat znalecký posudek a ustanovil znalce nového. Dne 20. 6. 2018 soud zaslal spis znalci. Dne 20. 7. 2018 znalec požádal o zproštění povinnosti podat znalecký posudek, a to z důvodu nepříznivého zdravotního stavu, pokročilého věku a nedostatečné odbornosti. Usnesením ze dne 21. 12. 2018 soud zprostil znalce povinnosti vypracovat znalecký posudek. Dne 5. 2. 2019 soud sdělil účastníkům, že po konzultaci s jinými znalci mu bylo doporučeno, aby posudek zpracoval znalecký ústav. Soud proto navrhuje jako znalecký ústav [anonymizováno 6 slov] [obec] a žádá účastníky o vyjádření ve lhůtě 14 dnů. Dne 19. 2. 2019 žalobce souhlasil s tím, aby byl ustanoven znalecký ústav. Usnesením ze dne 12. 4. 2019 soud ustanovil znalecký ústav a uložil mu podání znaleckého posudku. Usnesení nabylo právní moci dne 10. 6. 2019. Dne 3. 7. 2019 byl znaleckému ústavu zaslán spis. Znalecký posudek měl být podán do 2 měsíců od doručení spisu a potřebné dokumentace. Dne 27. 12. 2019 byl soudu doručen vyhotovený znalecký posudek. Znalecký posudek čítá 84 stran včetně příloh. Posudek byl rozeslán účastníkům dne 28. 2. 2020 a zároveň bylo na den 21. 4. 2020 nařízeno jednání. Usnesením ze dne 4. 3. 2020 bylo rozhodnuto o znalečném. Dne 17. 4. 2020 právní zástupce žalobce požádal o odročení jednání z důvodu kolize. Jednání proto bylo odročeno na den 2. 6. 2020, zároveň soud požádal právní zástupce účastníků o sdělení možných termínů pro případ, že jednání bude dále odročováno na letní měsíce. Dne 2. 6. 2020 se konalo jednání. Byl čten znalecký posudek. Strany se vyjádřily k podanému znaleckému posudku a soud poskytl účastníkům prostor k uzavření smíru s tím, že žalobce navrhuje uhrazení jistiny bez úroků a dále to, že by si účastníci každý nesli své náklady a o náklady státu by se rozdělili. V případě tedy že nedojde k uzavření smíru, bude pokračováno v dokazování výslechem znalce, zároveň soud poskytl účastníkům lhůtu do 20. 7. 2020 k zaslání výhrad ke znaleckému posudku a doplňujících dotazů. Jednání bylo odročeno na den 3. 9. 2020. Dne 12. 6. 2020 žalovaný sdělil soudu, že ke smírnému vyřešení sporu nedošlo. Dne 20. 7. 2020 na žalobce podal vyjádření a námitky ke znaleckému posudku. Dne 3. 9. 2020 se konalo jednání, kdy bylo soudem zjištěno, že se nedostavil žalovaný ani jeho právní zástupce. Jednání proto bylo odročeno na den 24. 9. 2020. Dne 23. 9. 2020 soud odročil jednání ze dne 24. 9. 2020 na den 1. 10. 2020. Dne 23. 9. 2020 právní zástupce žalobce požádal o odročení jednání nařízeného na den 1. 10. 2020 z důvodu kolize. Zároveň sdělil termíny jednání, kterých se bude účastnit až do konce roku 2020. Dne 25. 9. 2020 soud proto jednání odročil na den 29. 10. 2020. Dne 29. 10. 2020 bylo jednání nařízené na den 29. 10. 2020 zrušeno z důvodu, že manželka právního zástupce žalovaného pracuje na oddělení covid pacientů. Dne 1. 4. 2021 byla věc přidělena nové soudkyni, a to [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z důvodu, že ke dni 31. 3. 2021 zanikla funkce soudkyně dosud rozhodující ve věci [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne 26. 5. 2021 soud vyzval právní zástupce účastníků ke sdělení možných termínů jednání do konce roku. Zároveň je vyzval ke sdělení aktuálního procesního stanoviska a ke smírnému řešení sporu. Dne 31. 5. 2021 právní zástupce žalovaného sdělil soudu, že mu v lednu roku 2021 vypověděl plnou moc, proto již žalovaného v řízení nezastupuje. Dne 23. 6. 2021 soud proto vyzval k vyjádření přímo žalovaného. Dne 1. 7. 2021 bylo soudu doručeno vyjádření žalobce o tom, že ve věci není dán prostor pro mimosoudní řešení sporu. Dále právní zástupce žalobce sdělil soudu termíny, v nichž má nařízeno jiné jednání. Dne 20. 7. 2021 soud na den 31. 8. 2021 nařídil jednání. Dne 30. 8. 2021 bylo nařízené jednání odročeno na den 5. 10. 2021 ze zdravotních důvodů na straně soudkyně. Dne 5. 10. 2021 žalovaný sdělil soudu, že má zájem na smírném řešení sporu na jednání, které je nařízeno. Dne 5. 10. 2021 se konalo jednání. Byl konstatován dosavadní průběh řízení a změna v obsazení senátu. Žalobce uvedl, že navrhuje smírné řešení věci tak, že žalovaný zaplatí jistinu a úrok z prodlení s tím, že náklady ponese každá ze stran. Žalovaný navrhl, že uhradí buď celou jistinu, nebo částku 170 000 Kč a náklady vynaložené na znalecký posudek. Žalovaný vychází ze svých finančních možností. Strany dále jednaly o smírném řešení a jednání bylo odročeno na den 9. 11. 2021. Dne 9. 11. 2021 se konalo jednání. K dohodě mezi účastníky nedošlo. Byla přednesena žaloba, vyjádření k žalobě, bylo provedeno dokazování listinnými důkazy a jednání bylo odročeno za účelem pokračování v dokazování na den 16. 12. 2021, a to výslechy k svědků. Dne 14. 12. 2021 žalovaný doručil soudu vyjádření ve věci. Dne 15. 12. 2021 žalovaný sdělil soudu, že mezi účastníky došlo k mimosoudní dohodě. Soud proto odvolal předvolané svědky na jednání dne 16. 12. 2021. Dne 16. 12. 2021 se konalo jednání, při kterém soud schválil smír účastníků, jímž se žalovaný zavázal zaplatit žalobci částku 390 000 Kč, dále se účastníci dohodli, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení, náklady státu nesou oba účastníci ve výši 1/2, dále bylo rozhodnuto, že žalobci se vrací část zaplaceného soudního poplatku. Účastníci se vzdali práva podání odvolání. Usnesení o schválení smíru nabylo právní moci dne 12. 1. 2022.

6. Ze spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Usnesením ze dne 16. 1. 2015 bylo zahájeno řízení ve věci pozůstalosti po zemřelém [jméno] [příjmení], který zemřel dne 10. 1. 2015, a byla pověřena notářka. Dne 29. 1. 2015 byla soudu doručena přihláška do dědického řízení od [ulice] [anonymizováno] [obec] [anonymizováno]. Dále byly prováděny lustrace majetku zemřelého. Dne 27. 2. 2015 proběhlo předběžné šetření majetku po zemřelém. Dne 4. 3. 2015 byla doručena přihláška do dědického řízení od žalobce. Dále soud šetřil majetek zemřelého a na den 9. 4. 2015 svolal předběžné šetření. Dne 27. 3. 2015 byla doručena přihláška do dědického řízení od [obec] spořitelny. Dne 9. 4. 2015 proběhlo předběžné šetření majetku po zemřelém. Dne 9. 4. 2015 soudní komisař požádal žalobce o sdělení výše pohledávky, kterou přihlašuje do dědického řízení. Dne 18. 5. 2015 byla doručena další přihláška do dědického řízení od [anonymizováno] [příjmení]. Dne 21. 5. 2015 žalobce doplnil svou přihlášku pohledávky do dědického řízení. Dále byl vyhotoven znalecký posudek ke stanovení ceny nemovitostí. Dne 25. 8. 2015 [jméno] [příjmení], syn, a [jméno] [příjmení], manželka zemřelého, namítli spornost pohledávky žalobce, kterou přihlásil do dědického řízení. Dne 1. 10. 2015 na den 19. 11. 2015 nařídil jednání. Dne 30. 11. 2015 byla doručena další přihláška do dědického řízení od [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Z důvodu úrazu [jméno] [příjmení] bylo jednání přeloženo na 13. 1. 2016. Předvolání se nepodařilo doručit, proto byl stanoven další termín jednání na 1. 2. 2016. Dne 1. 2. 2016 proběhlo jednání o pozůstalosti. Dne 8. 2. 2016 se žalobce dotázal na stav dědického řízení. Dne 9. 2. 2016 mu bylo sděleno, že dědické řízení dosud neskončilo. Dne 11. 3. 2016 byla doručena další přihláška pohledávky do dědického řízení, a to od [jméno] [příjmení]. Dne 23. 5. 2016 se konalo další jednání v řízení o pozůstalosti. Dále bylo konstatováno, že běží lhůta ohledně případného odmítnutí dědictví. Dne 27. 7. 2016 bylo na den 17. 8 2016 nařízeno jednání. Dne 17. 8. 2016 proběhlo jednání v řízení o pozůstalosti. Byla konstatována aktiva a pasiva pozůstalosti, dále rozsah jednotlivých dluhů zůstavitele s tím, že sporný zůstává dluh vůči žalobci, který je předmětem soudního sporu a není tak možné určit skutečnou hodnotu dědictví. Přítomní byli poučeni, že usnesení o vyrozumění o možnosti výhrady soupisu bude vydáno nejdříve po skončení soudního řízení o sporné pohledávce vůči žalobci. Následně dne 12. 9. a 11. 10. 2016 soudní komisař vyzval ke sdělení stavu řízení, které probíhá ohledně dluhu vůči žalobci. Dne 31. 10. 2016 soud na den 16. 11. 2016 nařídil jednání. Dne 7. 11. 2016 bylo sděleno, že v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] bylo rozhodnuto o pokračování s dědicem [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne 28. 11. 2016 bylo řízení o pozůstalosti přerušeno do pravomocného skončení řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením ze dne 10. 12. 2019 bylo v řízení o pozůstalosti pokračováno. Zároveň bylo téhož dne v dědickém řízení vydáno rozhodnutí, kterým bylo nahrazeno prohlášení dědice o majetku ze dne 10. 12. 2019. Konečné rozhodnutí bylo vydáno až dne 21. 1. 2020, kdy byla určena cena aktiv a pasiv pozůstalosti a bylo potvrzeno nabytí dědictví [jméno] [příjmení] s právní mocí ke dni 6. 2. 2020.

7. Ze zpětvzetí žalobního návrhu, z evropského platebního rozkazu ze dne 12. 11. 2014 a dohody o narovnání ve věci sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že řízení bylo u [název soudu] zahájeno dne 11. 6. 2014 o částku 636 927 Kč s příslušenstvím a z důvodu uzavřené dohody o narovnání ze dne 12. 2. 2019, kterou se žalovaní zavázali uhradit žalobci na základě smlouvy o dílo částku 470 000 Kč, došlo ke zpětvzetí žalobního návrhu dne 15. 2. 2019.

8. Z elektronického platebního rozkazu ze dne 21. 12. 2011, č.j. [číslo jednací] a usnesení [název soudu] ze dne 11. 9. 2013, č. j. [číslo jednací] o schválení smíru soud zjistil, že předmětem řízení bylo zaplacení částky 76 578 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 751 147 Kč a vzájemný návrh žalovaných, a to na základě smlouvy o dílo ze dne 13. 7. 2007 se žalovaní zavázali uhradit žalobci částku 325 000 Kč.

9. Z dohody o narovnání a smlouvy o advokátní úschově peněžních prostředků ze dne 1. 11. 2012 soud zjistil, že žalobce a [jméno] [příjmení] uzavřeli dohodu o narovnání ke smlouvě o dílo ze dne 4. 3. 2008, kdy spornou byla pohledávka na úhradu ceny díla s příslušenstvím a smluvní pokuta ve výši 5889 182 Kč. Dlužník zavázal žalobci uhradit částku 218 767 Kč.

10. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudních řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud neprovedl důkazy týkající se nesporných skutečností.

11. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. 12. [anonymizováno]. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

13. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

14. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

16. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 11. 10. 2013, kdy žalobce podal návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, do 12. 1. 2022, kdy nabylo právní moci usnesení o schválení smíru ze dne 16. 12. 2021, tj. 8 let a 3 měsíce, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud právě vyhodnocení kritérií § 31 odst. 3 odškodňovacího zákona, přičemž v posuzovaném případě tyto soud vyhodnotil souhrnně. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je dán. Existenci odpovědnostního titulu ostatně žalovaná ani nesporovala, když sama poskytla žalobci částečné plnění.

17. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani kvalifikovaně nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

18. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 OdpŠk nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 OdpŠk, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 OdpŠk), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby základní částka ročního odškodnění u posuzovaného řízení činila 15 000 Kč, celková nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění činí pro žalobce 108 750 Kč.

19. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

20. Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.

21. V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk). Řízení bylo složitějším po stránce skutkové i procesní, a soud proto pro složitost základní částku odškodnění ponížil o 30 %. Složitost věci byla dána zejména tím, že se jednalo o spor ze smlouvy o dílo, jejímž předmětem byla stavba rodinného domu. Žalobce se žalobou domáhal úhrady ceny poskytnutých víceprací a smluvní pokuty. Tyto spory jsou svou povahou složitější a vyžádají si rozsáhlejší dokazování, když je nutné nejprve zkoumat, jaké stavební práce byly realizovány, a následně je ocenit. Věc si vyžádala zadání znaleckého posudku z oboru ekonomiky a stavebnictví, z důvodu komplexnosti se znaleckého úkolu ujal až znalecký ústav, který zpracoval posudek čítající 84 stran. Uvedené svědčí o větší odborné složitosti posuzované otázky. Před soudem I. stupně proběhlo celkem 9 jednání, v období od 17. 4. 2015 do 27. 10. 2016 bylo řízení přerušeno z důvodu úmrtí žalovaného a probíhajícího dědického řízení, neboť nebyl znám okruh nástupců žalovaného, se kterým by bylo možné v řízení pokračovat, a soud pravidelně sledoval stav dědického řízení. Žalobce se svou žalobou původně domáhal zaplacení částky 679 069,30 Kč, následně žalobu rozšířil o částku 314 987 Kč. Soud prvního stupně dne 23. 3. 2017 rozhodl o vyloučení jistiny dluhu v částce 236 876,30 Kč příslušenstvím k samostatnému řízení pod sp. zn. 9 C 241/2017, následně dne 28. 3. 2017 žalobu v části týkající se smluvní pokuty (442 193 Kč + 314 987 Kč) zamítl s právní mocí ke dni 27. 5. 2017 a pokračoval v řízení s vyloučeným nárokem. Odvolací soud ve věci rozhodoval 1x, a to pouze o odvolání do nákladového výroku rozsudku ze dne 28. 3. 2017. Ve věci došlo ke změně v obsazení soudu prvního stupně, z tohoto důvodu muselo být přistoupeno k rekapitulaci dosavadních přednesů a provedených důkazů. Řízení skončilo schválením smíru účastníků. Pro počet soudních instancí soud základní částku nemodifikoval.

22. Ohledně kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) soud dospěl k závěru, že žalobce se svým chováním na délce řízení nepodílel. Soud pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval.

23. Pro kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) soud základní částku zvýšil o 10 % z důvodu, že ve věci shledal opakované průtahy a několik období nekoncentrovanosti, což k celkové délce řízení přispělo a zároveň nepostačuje zohlednění těchto skutečností pouze v závěru o celkové nepřiměřené délce řízení. Konkrétně se jedná o nečinnost v období od července 2014, kdy účastníci zaplatili zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem, do listopadu 2014, kdy soud rozhodl o ustanovení znalce; od března 2017, kdy nabylo právní moci usnesení o vyloučení jistiny s příslušenstvím k samostatnému řízení, do 27. 9. 2017, kdy soud zaslal spis znalci k vypracování znaleckého posudku, následně byl postup soudu nekoncentrovaný až do dubna 2019, kdy v mezidobí byl spis vrácen soudu znalcem z důvodu nedostatku kapacity pro vypracování posudku, soud ustanovil znalce nového, který věc rovněž vrátil soudu z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a nedostatku odbornosti, a soud následně ustanovil znalecký ústav. Dále soud shledal nečinnost od července 2019, kdy byl spis zaslán znaleckému ústavu, do prosince 2019, kdy byl soudu doručen vyhotovený posudek, který však měl být dle zadání vyhotoven do 2 měsíců, a soud jeho včasné vypracování u znalce neurgoval; od října 2020, kdy bylo nařízené jednání z důvodu epidemie Covid 19 zrušeno, do května 2021, kdy nová soudkyně vyzvala účastníky ke sdělení aktuálního procesního stanoviska.

24. K významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) soud uvádí, že Evropský soud pro lidská práva neřadí řízení ve věci smlouvy o dílo mezi řízení s typově zvýšeným významem řízení. Žalobce spatřoval zvýšený význam řízení v tom, že řízení pro něj bylo likvidační, protože měl v té době 3 velké dlužníky ze smluv o dílo a všechny pohledávky byl nucen vymáhat soudní cestou. Uvedené případy znamenaly pro žalobce jako pro malého podnikatele problém s financováním dalšího chodu podnikání, posuzované řízení bylo tzv. posledním hřebíčkem do rakve, kdy žalobce neměl s ohledem na vysokou výši vymáhaných pohledávek na financování další výstavby a placení zaměstnanců a zcela ztratil chuť podnikat a byl nucen zastavit svou činnost. Soud předně v souvislosti s významem řízení uvádí, že řízení bylo více než ½ celkové doby vedeno již jen pro jistinu v částce 236 876,30 Kč s příslušenstvím (původně bylo vedeno ještě pro smluvní pokutu v částce 442 93 Kč a 314 987 Kč, samostatný nárok vyloučen v březnu 2017) a až v této části bylo zatíženo průtahy a nekoncentrovaností. Účelem poskytnutí odškodnění nepřiměřené délky je kompenzace nejistoty ohledně výsledku řízení pro žalobce, nikoliv poskytnutí náhradního plnění. Dostal-li se žalobce do finančních problémů při své podnikatelské činnosti, kdy nemohl plnit své závazky, nelze příčinu spatřovat v délce posuzovaného řízení, ale v tom, že jeho dlužníci řádně a včas neplnili. Zároveň lze poukázat na to, že 2 ze 3 dalších sporů žalobce s jeho dlužníky skončily před zahájením posuzovaného řízení (u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a spor s [jméno] [příjmení]) a že výše pohledávek vůči ostatním dlužníkům přesahovala předmět sporu posuzovaného řízení. Délka ostatních sporů žalobce není v souvislosti s významem posuzovaného řízení relevantní. Soud proto uzavírá, že význam řízení byl prokázán jako běžný a základní odškodnění nebylo pro toto kritérium modifikováno.

25. Ohledně průběhu vedlejšího pozůstalostního řízení, které bylo důvodem přerušení posuzovaného řízení, soud uvádí následující. Ve smyslu stanoviska Nejvyššího sodu Cpjn 2016/2010 a rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2208/2016 je nutné zkoumat průběh vedlejšího řízení v rozsahu společného průběhu s posuzovaným řízením (17. 4. 2015 – 27. 10. 2016), a to z hlediska projednání věci v přiměřené lhůtě. Toto řízení bylo vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Usnesením ze dne [datum] bylo zahájeno řízení ve věci pozůstalosti po zemřelém [jméno] [příjmení] a výsledek tohoto řízení byl pro hlavní řízení významný z důvodu určení procesních nástupců po žalovaném. V řízení bylo průběžně prováděno šetření majetku zemřelého a jeho hodnoty, proběhlo několik jednání a věřitelé podávali své přihlášky a syn a manželka zemřelého namítli spornost přihlášené pohledávky žalobce. Poté, co uběhla lhůta pro případné odmítnutí dědictví, proběhlo dne 17. 8 2016 jednání, při kterém bylo mj. konstatováno, že sporný zůstává dluh vůči žalobci, který je předmětem soudního sporu, není tak možné určit skutečnou hodnotu dědictví a usnesení o vyrozumění o možnosti výhrady soupisu může být vydáno nejdříve po skončení soudního řízení o sporné pohledávce vůči žalobci. Následně dne 12. 9. a 11. 10. 2016 soudní komisař vyzval ke sdělení stavu řízení, které probíhá ohledně dluhu vůči žalobci, a usnesením ze dne 28. 11. 2016 bylo řízení o pozůstalosti přerušeno do pravomocného skončení řízení pod sp. zn. [spisová značka]. Délka pozůstalostního řízení je přiměřená okolnostem, v řízení v daném období nedošlo k žádným průtahům, řízení bylo procesně složitější, neboť bylo nutné vyčkat výsledku řízení o sporné pohledávce a teprve poté, mohl soud poučit účastníky o možnosti uplatnit výhradu soupisu. Za doby trvání tohoto řízení soud v posuzovaném řízení vyčkával určení okruhu dědiců, se kterými bude možné v řízení pokračovat, a poté, co uplynula lhůta k příp. odmítnutí dědictví, po sdělení spornosti pohledávky, která brání ukončení pozůstalostního řízení, rozhodl o pokračování řízení s dědicem.

26. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací namístě snížit o 20 % na výsledných 87 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci poskytla finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení v částce 76 125 Kč před podáním žaloby, soud žalobci ve výroku I. přiznal nárok v rozdílu (10 875 Kč) a ve zbývající části (137 000 Kč) žalobu výrokem II. zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

28. V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/ 2014). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady, které jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, odměnou právního zástupce za 5 úkonů právní služby po 3 100 Kč (převzetí zastoupení; žaloba; replika k vyjádření žalované ze dne 23. 2. 2023, vyjádření k výzvě soudu ze dne 22. 3. 2023, účast na jednání dne 19. 4. 2023) a 5x náhradou hotových výdajů po 300 Kč (dle § 6, 7, 9 odst. 4 písm. a) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 1, 4 AT) Celkem činí náklady právního zastoupení částku 19 000 Kč. Dále právnímu zástupci žalobce náleží náhrada za promeškaný čas na cestě k soudu z [obec] do [obec] dne [datum] (dle [webová adresa] trasa činí 149 km a délka cesty 1:50 h) a zpět ve výši 8x 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT) a náhrada cestovných výdajů ve výši 2 838,70 Kč za jízdu k jednání soudu [značka automobilu], [registrační značka] při průměrné spotřebě pohonných hmot (BA 95) 10,5 l /100 km, na trase [obec] – [obec] a zpět dne 19. 4. 2023 v délce 2x 149 km, při vyhláškové ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši 41,20 Kč litr (§ 13 odst. 1, 4 AT, § 158 zák. č. 262/2006 Sb. a § 4 písm. a) vyhl. č. 467/2022 Sb.) a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,2 Kč km. Ve smyslu § 137 občanského soudního řádu byla žalobci přiznána taktéž 21 % náhrada DPH ve výši 4 334,13 Kč, neboť právní zástupce je plátcem této daně. Náhrada nákladů řízení tak celkem činí 26 972,83 Kč, její zaplacení uložil soud neúspěšné žalované k rukám právního zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.

29. Za úkon vyjádření ze dne 22. 12. 2022 soud žalobci odměnu nepřiznal, nejedná se o účelně vynaložený úkon a vyjádření ve věci, neboť jím žalobce k výzvě soudu odstraňoval vady žaloby a nic mu nebránilo podat žalobu bez vad.

30. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.