20 C 154/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Datum narození zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 68 347 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku , částka, spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná částka představuje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla žalobci vzniknout nepřiměřenou délkou a průtahy v řízení vedeném u , Anonymizováno, , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)(dále jen „zákon“). Posuzované řízení bylo zahájeno dne , datum, , kdy právní předchůdkyně žalobce podala žalobu vůči žalované na zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, coby náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem. Usnesením , Anonymizováno, , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, bylo připuštěno, aby žalobce vstoupil do řízení na straně žalobce. Žalobce je tak účastníkem řízení od prosince 2019. Následně soud I. stupně rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , který byl zrušen odvolacím soudem, a to rozhodnutím ze dne , datum, . Po vrácení věci soud prvního stupně znovu rozhodl rozsudkem ze dne , datum, . K odvolání žalobce odvolací soud dne , datum, rozsudek částečně změnil, jinak ho potvrdil. Toto rozhodnutí bylo napadeno dovoláním, o kterém dne , datum, rozhodl Nejvyšší soud tak, že jej odmítl. Dne , datum, napadl žalobce shora uvedená rozhodnutí ústavní stížností, kterou Ústavní soud dne , datum, zamítl. Toto usnesení bylo žalobci doručeno dne , datum, . Délka řízení tak měla trvat bez dvou měsíců 10 let (od , datum, do , datum, ), tj. 118 měsíců. Žalobce pak byl účastníkem řízení 41 měsíců, a to od ledna 2020 do května 2023. Žalobce tak má za to, že délku posuzovaného řízení nelze brát za přiměřenou. Žalobce dále uvedl, že případ nebyl složitý, když nevyžadoval rozsáhlé dokazování svědků, výslechů znalců, ani v něm nebyl obsažen mezinárodní prvek. Žalobce k délce řízení nepřispěl jinak, než že podal opravné prostředky, které se ukázaly jako důvodné. Za délku řízení tak mohly především příslušné orgány. Význam řízení žalobce spatřuje ve výši předmětu řízení. Dne , datum, uplatnil žalobce svůj nárok u žalované.

2. Žalovaná k žalobě podáním ze dne , datum, uvedla, že nárok žalobce, uplatněný u ní dne , datum, , neuznává. Posuzované řízení vůči žalobci trvalo 3 roky a 5 měsíců. U singulární sukcese, kterou je postoupení pohledávky, není důvod žalobci přičítat dosavadní dobu trvání řízení. Za dobu účasti žalobce rozhodovaly soudy na prvním i druhém stupni soudní soustavy dvakrát, žalobce podal rovněž dovolání a ústavní stížnost. Žalovaná prodlevu shledala pouze v rozhodování dovolacího soudu, což však nelze považovat za nesprávný úřední postup dle ustálené judikatury. Řízení lze posoudit jako složitě, když se jednalo o náhradu škody za nesprávný úřední postup při sepsání veřejné listiny o právním úkonu. Nesprávný úřední postup měl spočívat v nedostatečném poučení notáře ohledně nebezpečí o neplatnosti právního úkonu při rozporu se zákonem. Bylo provedeno rozsáhlé dokazování listinami, výslechy jednatelů původní žalobkyně a výslechy svědků, z nichž někteří museli být vyslechnuti prostřednictvím videokonference. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Význam řízení pro žalobce nebyl velký. Dále pak žalovaná nepřičítala k tíži ani zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně, když ke zrušení došlo z důvodu jiného právního názoru odvolacího soudu, nikoliv pro procesní pochybení soudu I. stupně. Žalovaná tak došla k tomu, že dobu řízení za účasti žalobce lze hodnotit jako přiměřenou, tudíž nemohlo dojít k nesprávnému úřednímu postupu. Žalovaná tak trvá na tom, že nedošlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě.

3. Žalobce v replice ze dne , datum, k vyjádření žalované uvedl, že se žalovaná mýlí, když nepřiměřenost řízení posuzuje pouze za období, kdy řízení trvalo vůči žalobci. Tato úvaha dle žalobce odporuje ustálené praxi nejvyššího soudu. Žalobce požaduje újmu jen za doby svého účastenství, avšak závěr o nepřiměřené délce řízení musí být posuzován z celé délky.

4. Ze podání ze dne , datum, a stanoviska ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne , datum, . Žalovaná nehledala, že by řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, za dobu od vstupu žalobce do řízení do konečného rozhodnutí Ústavního soudu, když řízení trvalo 3 roky a 5 měsíců. Bylo provedeno rozsáhlé dokazování listinami, výslechy jednatelů původní žalobkyně a výslechy svědků, z nichž někteří museli být vyslechnuti prostřednictvím videokonference. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Význam řízení pro žalobce nebyl velký. Dále pak žalovaná nepřičítala k tíži ani zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně, když ke zrušení došlo z důvodu jiného právního názoru odvolacího soudu, nikoliv pro procesní pochybení soudu I. stupně. Posuzované řízení vůči žalobci je tak nutné hodnotit jako přiměřené.

5. Ze spisu vedeného , Anonymizováno, , adresa, , spisová značka, .

6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soude neprovedl důkazy duplicitní k provedenému spisu posuzovaného řízení.

7. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud věc rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aniž jednání nařizoval.

8. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.Podle § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.Podle § 31a odst. 2 zákona, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.Podle § 31a odst. 3 zákona, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu zákona, proto věc může být projednána před soudem.

10. Žalobce požadoval zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, která má představovat finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení.

11. Předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona jsou jednak existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody na straně poškozeného subjektu a příčinná souvislost mezi uvedenými.

12. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od , datum, (§ 31a zákona). Zakotvením tohoto nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z č. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. („…přechodné ustanovení umožní v určitém rozsahu aplikaci nových ustanovení na případy, které vznikly před nabytím účinnosti tohoto zákona, čímž se otevře možnost jejich případnému vyřešení před českými orgány a na základě českého právního řádu, bez toho aniž by je musel vyřizovat Evropský soud pro lidská práva.“). Není proto pochyb o tom, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou ESLP, tj. zejm. aby výklad rozhodujícího pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci koreloval výkladu podávanému ESLP.

13. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Nutno zdůraznit, že ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení (přiměřenost jeho délky) s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek ESLP ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005, § 36), a to s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (srov. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne , datum, , § 73).

14. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud neshledal splnění tohoto předpokladu, když v tomto řízení nedošlo vůči žalobci k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

15. Posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo ode dne , datum, (právní moc usnesení o přistoupení žalobce do posuzovaného řízení) do dne , datum, , kdy bylo žalobci doručeno rozhodnutí o odmítnutí ústavní stížnosti žalobce, celkem tak trvalo 3 roky a 5 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu ještě přiměřená. V této části soud považuje za důležité zdůraznit, že teprve od okamžiku právní moci rozhodnutí soudu o přistoupení žalobce do řízení mohlo dojít ke vzniku nemajetkové újmy žalobce v posuzovaném řízení. Když před tímto rozhodnutím nebyl žalobce účastníkem řízení, nemohla mu vzniknout nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení. Námitka žalobce, že nepřiměřenost řízení by se měla posuzovat z celé délky posuzovaného řízení tak není relevantní (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

16. K závěru o tom, že celkovou délku řízení je ještě třeba považovat za přiměřenou, vede soud vyhodnocení kritérií podle § 31a odst. 3 zákona, zejména pak vyhodnocení kritéria složitosti řízení v kombinaci s kritériem postupu orgánů veřejné moci během řízení.

17. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba o náhradu škody za nesprávný úřední postup při sepsání veřejné listiny o právním úkonu. Nesprávný úřední postup měl spočívat v nedostatečném poučení notáře ohledně nebezpečí o neplatnosti právního úkonu při rozporu se zákonem, kdy žalobce tvrdil, že uhradil kupní cenu v důsledku pochybení notáře na základě neplatné kupní smlouvy. Z obsahu posuzovaného řízení se podává, že řízení bylo složité po stránce skutkové, procesní i právní, když se soud musel zabývat platností kupní smlouvy dle staré právní úpravy, dále soud zevrubně zkoumal splnění podmínek pro vznik odpovědnosti státu za škodu, tj. existenci nesprávného postupu notáře a vznik škody a existenci příčinné souvislosti. Bylo provedeno rozsáhlé dokazování listinami, výslechy jednatelů původní žalobkyně a výslechy svědků, z nichž někteří museli být vyslechnuti prostřednictvím videokonference. Dokazování bylo také procesně ztíženo probíhající pandemií Covid 19, kdy někteří svědci se odmítli dostavit k soudu z obavy o ohrožení svých blízkých. Z toho důvodu byl soud nucen zajistit jejich výslech pomocí videokonference. Soud I. a II. stupně rozhodoval ve věci po vstupu žalobce do řízení dvakrát. Následně bylo v řízení rozhodováno o dovolání a ústavní stížnosti žalobce. Ve věci tak rozhodovaly soudy na třech stupních soudní soustavy. Již samotná skutečnost, že ve věci rozhoduje soud vyššího stupně, objektivně prodlužuje celkovou dobu řízení o dobu potřebou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení, pro dobu nutnou k vydání rozhodnutí, jeho vyhotovení a rozeslání účastníkům a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení. Účastníkům řízení nelze přičítat k tíži použití zákonných prostředků procesní obrany, a jestliže tedy účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů, ať se jedná o uplatnění opravných prostředků, nebo o nutnost rozhodování nadřízeného soudu v jiných otázkách. Stát proto nemůže nést odpovědnost za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavení.

18. Soud ve věci shledal pouze ojedinělou nečinnost, a to v období od , datum, , kdy byla věc předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání žalobce, do , datum, , kdy dovolací soud rozhodl o dovolání. Tuto však lze dle jeho názoru tolerovat, neboť celková délka řízení byla ještě přiměřená a soudy jinak v řízení postupovaly koncentrovaně a plynule a činily úkony v běžných lhůtách (viz např. rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci Žirovnický proti České republice ze dne , datum, ). Takovým způsobem ESLP toleroval více jak 12 měsíců období nečinnosti v řízení, které trvalo 5 let a 4 měsíce (viz např. rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci Krča proti České republice ze dne , datum, ). Navíc Nejvyšší soud zpravidla nečiní jiné úkony, než je vydání rozhodnutí o dovolání. S ohledem na povahu Nejvyššího soudu tak nelze zpravidla za průtah dobu okolo jednoho roku od zahájení řízení před nimi do vydání rozhodnutí. Dále nelze dovodit nesprávnost postupu soudu I. stupně s ohledem na zrušení jeho rozhodnutí ze dne , datum, rozhodnutím odvolacího soudu ze dne , datum, , neboť k jeho zrušení došlo z důvodu, že odvolací soud zastával jiné právní posouzení věci.

19. Žalobce na délce řízení nijak významně nepodílel. Dále však nelze dospět ani k závěru, že by se žalobce snažil o urychlení řízení, např. podáním návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu nebo stížnosti na průtahy.

20. Posledním kritériem je pak kritérium významu předmětu řízení. V tomto ohledu je třeba zdůraznit to, že posuzované řízení, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, nelze typově zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky. Podle judikatury ESLP poskytují poškozenému zvýšený význam řízení typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). V projednávaném případě se jednalo o spor mezi žalobcem a žalovanou ve věci náhrady majetkové škody v souvislosti s nesprávným úředním postupem při sepsání veřejné listiny o právním úkonu. Pohledávka na náhradu škody byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 11. 2019. Žalobce ani žádné konkrétní skutečnosti, v nichž by bylo možné spatřovat vyšší význam, netvrdí, pouze odkazuje na výši předmětu řízení. Pouze z toho, že předmětem řízení byla částka 2,7 miliónů Kč, nelze dospět k závěru, že by toto řízení bylo po subjektivní stránce pro žalobce výjimečně významným. Tedy ani toto kritérium významu řízení nehovoří pro vyhodnocení délky řízení jakožto nepřiměřeně dlouhého, když je ve vztahu k hodnocení délky spíše neutrálním.

21. Délka posuzovaného řízení tak byla s ohledem na všechny okolnosti případu přiměřená a v důsledku toho nedošlo ke vzniku nemajetkové újmy žalobce. Délka řízení vůči žalobci byla výrazně ovlivněna využitím mimořádných opravných prostředků, tj. dovoláním a ústavní stížností. Řízení bylo složité. V posuzovaném řízení sice došlo k uvedené ojedinělé nečinnosti, kterou, jak již bylo uvedeno výše, lze tolerovat. Průběh řízení byl jinak plynulý a postup soudu byl až na výjimku koncentrovaný, proto jej nelze klást státu k tíži, když pouze příčiny prodloužení řízení spočívající na straně státu mohou vést k závěru o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. Vojtek, P., Bičák, V. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, 340 s.).

22. Jelikož v dané věci soud neshledal existenci nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení, nebyl tak splněn základní předpoklad pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona, a proto soud žalobu jako zcela nedůvodnou ve výroku I. zamítl, aniž by se zabýval otázkou opodstatněnosti žalobcem požadované částky jakožto finančního zadostiučinění a otázkou příčinné souvislosti.

23. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzovaném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, a vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci, které jsou ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. představovány částkou , částka, za jeden úkon (vyjádření k žalobě). Ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. byla lhůta k plnění stanovena v délce tří dnů.