20 C 157/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovaná: země anonymizováno stát. instituce , IČO anonymizováno adresa státního zastupitelství anonymizováno 9 slov adresa o zaplacení 616 773,70 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně, co do zaplacení částky 230 750 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 250 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 24. 8. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 230 750 Kč od 24. 8. 2022 do 17. 4. 2023, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 346 773,70 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 8. 2022 do zaplacení se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 500 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 17. 10. 2022 domáhala částky ve výši 616 773,70 Kč jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“). Předmětem posuzovaného řízení bylo vydání bezdůvodného obohacení v částce 281 975 734 Kč, které žalobkyně uhradila společnosti [právnická osoba] v likvidaci (dále jen„ [anonymizováno]“) na základě nájemní smlouvy ze dne 7. 2. 1994, která byla posléze soudem shledána absolutně neplatnou, a žalobkyni byla uložena povinnost nemovitost vyklidit. Žalobkyně soudu v posuzovaném řízení vytýká, že trvalo bezmála 17 let, než byl vydán dne 24. 2. 2021 rozsudek, kterým jí byla přiznána částka 176 187 852,80 Kč s příslušenstvím, a že předchozí rozsudek ze dne 28. 5. 2014 byl zrušen odvolacím soudem z důvodu vad a nepřezkoumatelnosti. Dále soudu vytýká nedůvodnou nečinnost mezi jednotlivými jednáními. Proti rozsudku odvolacího soudu, který potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 24. 2. 2021, bylo podáno dovolání a řízení dosud neskončilo. Celkovou délku řízení žalobkyně hodnotí za nepřiměřenou, jednalo se o banální spor a od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008 pak spornou zůstala pouze otázka vyčíslení bezdůvodného obohacení. Žalobkyně podala dne 14. 12. 2016 návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu a na délce řízení se nijak nepodílela. Význam řízení pro žalobkyni byl dán částkou sporu, a to bez ohledu na skutečnost, že žalobkyně je bankou dosahujících pozitivních výsledků. Částka 176 187 852,80 Kč (resp. cca 256 mil. Kč včetně příslušenství) je pro žalobkyni materiálně významnou, nejednalo se o běžný spor a tato částka je v důsledku trvání řízení nevymahatelná, neboť dne 29. 12. 2021 bylo rozhodnuto o úpadku [anonymizováno] a o jeho řešení konkurzem, z jehož průběhu vyplývá neexistence majetku [anonymizována dvě slova] se v průběhu posuzovaného řízení v roce 2016 zbavil svého postižitelného majetku přes nařízené předběžné opatření. Pokud by žalobkyně v roce 2016 disponovala vykonatelným rozsudkem, mohl být tento vykonán proti majetku [anonymizováno]. S ohledem na uvedené žalobkyně požaduje finanční odškodnění v částce 20 000 Kč za rok řízení, kterou navyšuje o 50 % z důvodu významu řízení a postupu soudu a o 24,6 % z důvodu inflace mezi léty 2010 a 2021. Žalobkyně uplatnila dne 23. 2. 2022 u žalované nárok na zaplacení částky, žalovaná žádost dosud neprojednala.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobkyně dne 23. 2. 2022 předběžně uplatnila svůj nárok. Žalovaná nárok po podání žaloby projednala a dospěla k závěru, že posuzované řízení trvá od 22. 6. 2004 a dosud neskončilo. V postupu soudu byla shledána nekoncentrovanost a zásadní prodleva v období od září 2005 do října 2008. Řízení se vyznačuje vyšším stupněm skutkové, právní i procesní složitosti, bylo provedeno širší dokazování výslechy svědků, listinnými důkazy a opakovaného znaleckého zkoumání. Řízení opakovaně probíhalo na 3 stupních soudní soustavy i před Ústavním soudem. Bylo opakovaně rozhodováno o návrzích na přiznání osvobození od soudních poplatků, o předběžných opatřeních, o námitkách podjatosti, věcné příslušnosti, návrzích na určení lhůty, ustanovení znalce, připuštění vstupu dalšího účastníka a přerušení řízení. Délka řízení je z podstatné části způsobena procesní aktivitou účastníků a zásadní vliv na ni mělo obstrukční jednání žalovaného [příjmení], který se snažil oddálit meritorní rozhodnutí. Význam řízení žalovaná pro žalobkyni hodnotí jako běžný. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání nároku vyhodnotila délku řízení jako nepřiměřenou, a přiznala žalobkyni částku 230 750 Kč stanoviskem ze dne 13. 4. 2023. Žalovaná vycházela z částky 20 000 Kč za rok řízení, přičemž za první dva roky náleží částky v poloviční výši, a základní odškodnění snížila o 30 = z důvodu složitosti a o 20 = z důvodu četnosti rozhodování soudů, zároveň jej zvýšila o 15 % z důvodu postupu soudu. Poskytnuté odškodnění žalovaná považuje za dostatečné, proto navrhuje zamítnutí žaloby.

3. Účastnice učinily při jednání konaném dne 17. 4. 2023 nesporným, že žalobkyně žalobou uplatněné nároky u žalované předběžně uplatnila dne 23. 2. 2022, a při jednání dne 10. 7. 2023 učinily nesporným, že k úhradě částky 230 750 Kč ze strany žalované došlo dne 17. 4. 2023 a že posuzované řízení dosud neskončilo.

4. Podání ze dne 27. 6. 2023 žalobkyně vzala svou žalobu částečně, co do zaplacení částky 230 750 Kč zpět z důvodu plnění žalované ze dne 17. 4. 2023. Dále žalobkyně v replice k vyjádření žalované odmítla, že by se jednalo o složitý spor, a odkázala na svá žalobní tvrzení a judikaturu ESLP a Ústavního soudu. Žalobkyně rovněž nesouhlasila se snížením poskytnutého zadostiučinění ze strany žalované o celkem 50 % za složitost a četnost rozhodování soudů, neboť celková délka řízení je výrazně nepřiměřená a nelze jí takto ospravedlnit. Žalobkyni nelze klást k tíži chování protistrany v posuzovaném řízení, stát měl zajistit ochranu jejího práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době a nedopustit se vydání rozhodnutí, které bylo pro nepřezkoumatelnost zrušeno.

5. Ze stanoviska žalované ze dne 13. 4. 2023 soud zjistil, že žalovaná přiznala a vyplatila žalobkyni po podání žaloby částku 230 750 Kč z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení.

6. Z výpisu z obchodního rejstříku k osobě žalobkyně platného ke dni 10. 7. 2023 soud zjistil, že žalobkyně je bankou podnikající podle zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, její základní kapitál činí 19 004 926 000 Kč a dle účetní závěrky žalobkyně vykazovala za rok 2021 zisk ve výši 12 992 miliónů Kč.

7. Ze spisu vedeného u zdejšího soudu, sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Dne 22. 6. 2004 byla zdejšímu soudu doručena žaloba o zaplacení částky 281 975 734 Kč s příslušenstvím od žalobkyně, [právnická osoba], proti žalované, [právnická osoba] Tato částka má představovat bezdůvodné obohacení po odpadnutí neplatné nájemní smlouvy. Zároveň žalobkyně podala návrh na nařízení předběžného opatření, kterým by bylo žalované uloženo, že se zakazuje zcizovat nemovitosti. Usnesením ze dne 23. 6. 2004 soud vydal předběžné opatření. Usnesením ze dne 23. 6. 2004 soud vyzval žalobkyni, aby doplatila doplatek soudního poplatku. Dne 9. 7. 2004 žalovaná podala odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření. Toto bylo dne 11. 8. 2004 rozesláno. Dne 17. 8. 2004 byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí o odvolání. Dne 23. 8. 2004 žalovaná podala doplnění odvolání. Doplnění odvolání podala rovněž dne 14. 9. 2004 a dne 22. 9. 2004 a 30. 9. 2004. Dne 7. 10. 2004 byl spis vrácen bez věcného vyřízení z důvodu, že byla vznesena námitka podjatosti rozhodující soudkyně a je třeba, aby se tato ve věci vyjádřila. Zároveň je žádáno vyjádření předsedy soudu. Dne 26. 10. 2004 se v dané věci k rozvrhu práce vyjádřil předseda soudu. Dne 26. 10. 2004 se v dané věci vyjádřila soudkyně rozhodující ve věci. Dne 26. 10. 2004 byla rozeslána všechna doplnění odvolání žalobkyni. Dne 8. 11. 2004 podala žalobkyně vyjádření. Dne 25. 11. 2004 byl spis opětovně předložen [název soudu] k rozhodnutí. Dne 10. 2. 2005 soud zaslal druhou část spisu [název soudu]. Dne 7. 1. 2005 žalobkyně podala další návrh na nařízení předběžného opatření. Usnesením ze dne 13. 1. 2005 soud návrh na vydání druhého předběžného opatření zamítl. Zároveň soud informoval katastrální úřad o podání návrhu na nařízení předběžných opatření. Dne 3. 2. 2005 bylo soudu doručeno odvolání žalobkyně proti usnesení o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Toto bylo dne 9. 2. 2005 rozesláno. Usnesením odvolacího soudu ze dne 29. 3. 2005 bylo výrokem I. rozhodnuto, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 23. 6. 2004 se mění tak, že se zamítá návrh nařízení předběžného opatření, výrokem II. bylo rozhodnuto, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. 1. 2005 se potvrzuje. Spis byl vrácen [název soudu] dne 31. 3. 2005. Dne 11. 4. 2005 bylo rozhodnutí rozesláno a soud zároveň na den 3. 6. 2005 nařídil jednání. Dne 31. 5. 2005 bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně, které bylo přeposláno žalované. Dne 25. 2. 2005 bylo soudu doručeno vyjádření žalované, která vznesla, mimo jiné, námitku promlčení. Usnesením ze dne 2. 6. 2005 soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za žalobu. Dne 2. 6. 2005 soud odročil jednání nařízené na den 3. 6. 2005 na 24. 6. 2005 z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Dne 3. 6. 2005 právní zástupce žalované sdělil kolizi s termínem 24. 6. 2005, jednání proto bylo odročeno na 20. 6. 2005. Dne 10. 6. 2005 bylo soudu doručeno doplnění vyjádření žalované. Dne 9. 6. 2005 žalobkyně zaplatila soudní poplatek. Dne 16. 6. 2005 žalobkyně vznesla námitku věcné nepříslušnosti soudu. Z tohoto důvodu bylo dne 16. 6. 2005 jednání nařízené na 20. 6. 2005 odročeno. Zároveň byla žalobkyně vyzvána k podání vyjádření k vznesené námitce věcné nepříslušnosti soudu. Vyjádření žalobkyně bylo soudu doručeno 22. 6. 2005. Dne 24. 6. 2005 bylo přeposláno žalované. Dne 4. 7. 2005 byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí. Usnesením ze dne 22. 9. 2005 bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy. Spis byl vrácen [název soudu] dne 26. 9. 2005. Dne 29. 9. 2005 bylo rozhodnutí rozesláno, a na den 9. 12. 2005 bylo nařízeno jednání. Dne 7. 12. 2005 bylo soudu doručeno doplnění žaloby od žalobkyně. Dne 9. 12. 2005 se konalo jednání, byla přednesena žaloba a vyjádření, byly čtené listinné důkazy. Dále byl vyhlášen rozsudek, kdy výrokem I. byla žaloba na zaplacení částky 281 975 734 Kč s příslušenstvím zamítnuta, výrokem II. byla žalobkyni uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení. Dne 4. 1. 2006 soudce požádal o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku, tato byla prodloužena do 31. 1. 2006. Dne 31. 1. 2006 soudce požádal o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku, tato byla prodloužena do 20. 2. 2006. Dne 20. 2. 2006 byl rozsudek rozeslán. Dne 7. 3. 2006 bylo soudu doručeno odvolání žalobkyně, které bylo dne 9. 3. 2006 zasláno žalované. Usnesením ze dne 30. 3. 2006 soud vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání, tento byl zaplacen 7. 4. 2006. Dne 12. 4. 2006 bylo soudu doručeno vyjádření žalované k odvolání. Dne 20. 4. 2006 byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí. Rozsudkem ze dne 18. 12. 2006 byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrzen, ve výroku o nákladech řízení byl změněn tak, že se žalované náhrady nákladů řízení nepřiznává. Žaloba byla zamítnuta z důvodu, že nároky jsou promlčeny. Spis byl vrácen [název soudu] dne 30. 1. 2007 a rozhodnutí nabylo právní moci 7. 2. 2007. Dne 28. 3. 2007 žalobkyně podala dovolání. Zároveň zaplatila soudní poplatek. Dne 28. 3. 2007 bylo dovolání rozesláno. Dne 23. 4. 2007 žalovaná podala vyjádření k dovolání. Dne 9. 6. 2007 byl spis předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí. Rozsudkem ze dne 30. 4. 2008 byl rozsudek [název soudu] ze dne 18. 12. 2006 a rozsudek [název soudu] ze dne 9. 12. 2005 zrušen a věc byla vrácena [název soudu] k dalšímu řízení, a to z důvodu pochybení při právním posouzení promlčecí doby. Spis byl vrácen [název soudu] dne 16. 5. 2008. Dne 21. 5. 2008 bylo rozhodnutí rozesláno a nabylo právní moci 29. 5. 2008. Dne 4. 6. 2008 žalovaná sdělila soudu, že ve věci podala [ulice] stížnost, z tohoto důvodu žádá o nenařizování jednání. Dne [datum] podala ve věci vyjádření žalobkyně, a to k výzvě soudu k doplnění návrhu na dokazování. Dne 3. 7. 2008 žalobkyně založila do spisu usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2008, kterým byla Ústavní stížnost žalovaná proti rozhodnutí Nejvyššího soudu odmítnuta. Dne 8. 8. 2008 soud na den 15. 11. 2008 nařídil jednání. Dne 4. 9. 2008 bylo soudu doručeno vyjádření žalované, které bylo přeposláno žalobkyni dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně podala další návrh na vydání předběžného opatření z důvodu ohrožení následného výkonu rozhodnutí. Dne 21. 10. 2008 žalovaná podala námitku započtení. Usnesením ze dne [datum] soud výrokem I. žalované zakázal zcizit ve výroku uvedené nemovitosti a zatížit je zástavním právem. Ve výroku II. zamítl návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření, kterým se žalované ukládá povinnost zaplatit na účet soudu částku 208 773 334 Kč. Výrokem III. soud zamítl návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření, kterým se žalované zakazuje sjednávat nájemní smlouvy na pronájem nemovitostí uvedených ve výroku. Zároveň soud informoval [anonymizována tři slova] návrhu na vydání předběžného opatření. Dne 3. 11. 2008 právní zástupce žalované požádal o odročení jednání z důvodu pracovní neschopnosti, jednání proto bylo odročeno na [datum]. Dne [datum] bylo soudu doručeno odvolání žalované proti usnesení o nařízení předběžného opatření. Dne 11. 12. 2008 bylo soudu doručeno odvolání žalobkyně proti zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření. Dne 20. 11. 2008 byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí o odvolání, zároveň byla odvolání rozeslána. Dne 18. 12. 2008 žalobkyně podala vyjádření k odvolání žalované. Usnesením že dne 19. 1. 2009 bylo usnesení soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. a v zamítavém výroku III. potvrzeno. Spis byl vrácen [název soudu] dne [datum]. Dne 8. 1. 2009 bylo jednání nařízeno na 14. 1. 2009 odročeno z důvodu rozhodnutí odvolacího soudu o návrhu na nařízení předběžného opatření. Dne 2. 2. 2009 bylo rozhodnutí odvolacího soudu rozesláno a soud na den 18. 3. 2009 nařídil jednání. Dne 10. 2. 2009 soud rozeslal rozhodnutí o nařízení předběžného opatření spolu s doložkami na vydání [anonymizována dvě slova]. Dne 13. 2. 2009 bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně, které bylo dne 19. 2. 2009 rozesláno. Dne 18. 3. 2009 se konalo jednání, byla přednesena stanoviska stran, čteny listinné důkazy, dále byl čten znalecký posudek, dále bylo předneseno vyjádření k námitce započtení. S ohledem na rozdílná stanoviska stran a rozdílné založené znalecké posudky bylo jednání odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku. Dále bylo účastníkům uloženo, aby zaslali otázky na znalce. Dne 20. 3. 2009 soud vyžádal zapůjčení dvou přílohových spisů. Dne 27. 3. 2009 Ústavní soud vyzval, s ohledem na podanou [ulice] stížnost proti rozhodnutí, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, soud k vyjádření. Dne 31. 3. 2009 byl spis spolu s vyjádřením k podané Ústavní stížnosti ze strany žalované zaslán Ústavnímu soudu. Usnesením ze dne 17. 7. 2009 byla Ústavní stížnost žalované odmítnuta. Spis byl vrácen [název soudu] dne [datum]. Dne [datum] žalovaná zaslala otázky na znalce. Dne 9. 4. 2009 žalobkyně zaslala otázky na znalce. Dne 29. 4. 2009 žalovaná doplnila námitku započtení. Doplnění bylo rozesláno 5. 5. 2009. Dne 12. 8. 2009 žalovaná podala návrh na zrušení předběžného opatření. Tento návrh byl zamítnut usnesením ze dne 2. 9. 2009. Dne 10. 9. 2009 žalovaná podala vzájemný návrh, a dále návrh na nařízení předběžného opatření. Dne 15. 9. 2009 žalovaná podala odvolání proti usnesení, kterým byl zamítnut návrh na zrušení předběžného opatření. Usnesením ze dne 17. 9. 2009 soud výrokem I. návrh žalované na nařízení předběžného opatření, kterým měla být žalobkyni zakázána dispozice s veškerým majetkem, odmítl, výrokem II. soud zamítl návrh žalované na nařízení předběžného opatření, kterým měla být žalobkyni uložena povinnost zaplatit na účet soudu částku 311 267 900 Kč. Dne 1. 10. 2009 bylo soudu doručeno odvolání žalované proti usnesení. Dne 6. 10. 2009 žalovaná podala návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků. Dne 8. 10. 2009 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí. Usnesením ze dne 11. 1. 2010 soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. 9. 2009. Tímto usnesením byl zamítnut návrh na zrušení nařízeného předběžného opatření. Usnesením ze dne [datum] odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. 9. 2009 ve výroku I. o odmítnutí návrhu nařízení předběžného opatření potvrdil, ve výroku II. usnesení změnil tak, že se návrh žalované na vydání předběžného opatření odmítá. Spis byl vrácen [název soudu] dne 12. 2. 2010. Téhož dne byla rozhodnutí rozeslána. Usnesením ze dne 25. 2. 2010 soud rozhodl o vrácení jistoty žalované. Dne 4. 3. 2010 žalovaná podala návrh na nařízení předběžného opatření. Dne 4. 3. 2010 bylo soudu vyjádřeno vyjádření žalobkyně k vzájemnému návrhu. Dne 10. 3. 2010 žalovaná doplnila své majetkové poměry k žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne [datum] soud zamítl návrh žalované na nařízení předběžného opatření. Dne 29. 3. 2010 žalovaná rozhodnutí napadla odvoláním. Dne 22. 4. 2010 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí. Usnesením odvolacího soudu ze dne 10. 5. 2010 bylo usnesení soudu prvního stupně ze dne 11. 3. 2010 potvrzeno. Spis byl vrácen [název soudu] dne 18. 5. 2010. Dne 27. 4. 2010 Ústavní soud vyzval [název soudu] k vyjádření k podané Ústavní stížnosti žalované. Vyjádření bylo podáno dne 11. 5. 2010. Dne 19. 5. 2010 byl spis zaslán Ústavnímu soudu. Usnesením Ústavního soudu ze dne [datum] byla [ulice] stížnost žalované odmítnuta. Spis byl vrácen 1. 3. 2011. Dne 6. 5. 2011 soud vyzval žalovanou k doložení aktuálních majetkových poměrů. Výzvě soudu bylo vyhověno 18. 5. 2011. Dne 19. 7. 2011 soud vyzval žalovanou k založení majetkových poměrů za rok 2010. Výzvě soudu bylo vyhověno 3. 8. 2011. Usnesením ze dne 29. 8. 2011 byl návrh žalované na přiznání osvobození od soudních poplatků zamítnut. Dne 22. 9. 2011 rozhodnutí napadla odvoláním. Dne 27. 9. 2011 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí. Usnesením odvolacího soudu ze dne 21. 10. 2011 bylo usnesení soudu prvního stupně ze den 29. 8. 2011 potvrzeno. Spis byl vrácen [název soudu] dne 15. 11. 2011. Dne 15. 11. 2011 bylo rozhodnutí rozesláno, zároveň byl spis předložen, z důvodu podaného návrhu na určení lhůty, k provedení procesního úkonu. Návrh byl podán žalobkyní z důvodu průtahů v řízení. Usnesením ze dne 23. 11. 2011 [název soudu] návrh na určení lhůty k nařízení jednání a k vyhotovení kopie soudního spisu zamítl. Spis byl vrácen [název soudu] dne 29. 11. 2011 [název soudu] souhlasil s tím, že z důvodu procesní strategie žalované je řízení protahováno, a to účelově. Soud se vyrovnává s velkým počtem procesních návrhů, o kterých musí rozhodovat, zároveň s opravnými prostředky. Z tohoto důvodu dosud nebyl ustanoven znalec. Soud dále konstatoval, že soud prvního stupně je v prodlení s ustanovením znalce a vypracováním znaleckého posudku. K tomuto procesnímu úkonu však nemůže být stanovena lhůta. Dne 28. 11. 2011 žalovaná podala další návrh na přiznání osvobození od soudních poplatků. Dne 29. 11. 2011 bylo rozhodnutí [anonymizována dvě slova] rozesláno. Dne 27. 12. 2011 žalobkyně požádala o ustanovení znalce a vypracování znaleckého posudku. Usnesením ze dne 30. 3. 2012 soud ustanovil znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí. Uložil mu podání znaleckého posudku do třiceti dnů od doručení spisu. Úkolem znalce bylo stanovit obvyklou výši nájemného za užívání uvedených nebytových prostor, a to za období let 1994 až 2005. Dne 24. 4. 2012 soud vyzval žalovanou k doložení majetkových poměrů k žádosti o přiznání osvobození od soudních poplatků. Dne 21. 4. 2012 syn znalce sdělil, že znalec zemřel. Usnesením ze dne 2. 5. 2012 soud ustanovil nového znalce a uložil mu podání znaleckého posudku ve lhůtě třiceti dnů od doručení spisu. Usnesením ze dne 2. 5. 2012 soud zamítl návrh žalované na přiznání osvobození od soudních poplatků. Dne 14. 5. 2012 byl soudu doručen důkazní návrh žalované. Dne 24. 5. 2012 bylo soud doručeno odvolání žalované proti zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků. Dne 28. 5. 2012 soud vydal opravné usnesení k usnesení o ustanovení znalce. Dne 1. 6. 2012 byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí o odvolání. Usnesením odvolacího soudu ze dne 12. 7. 2012 bylo usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. 5. 2012 potvrzeno. Spis byl vrácen [název soudu] dne 14. 8. 2012. Dne 31. 5. 2012 znalec sdělil soudu, že jeho požadavku nelze z časových důvodů vyhovět. Dne 13. 6. 2012 znalec sdělil, opakovaně, soudu, že nemůže v dané věci z kapacitních důvodů znalecký posudek podat. Usnesením ze dne 3. 8. 2012 soud ustanovil jiného znalce a uložil mu podání znaleckého posudku ve lhůtě třiceti dnů od doručení spisu. Dne [datum] ustanovený znalec sdělil soudu, že z kapacitních důvodů není schopen podat znalecký posudek. Dne 21. 8. 2012 soud vyzval znalce ke sdělení lhůty, v jaké by byl schopen podat znalecký posudek. Usnesením ze dne [datum] soud vyzval žalovanou k zaplacení soudního poplatku za vzájemný návrh. Dne 19. 9. 2012 žalovaná sdělila soudu, že ve věci podala další Ústavní stížnost. Dne 16. 10. 2012 žalobkyně požádala soud, aby pokračoval v řízení a ve věci rozhodl. Usnesením ze dne 27. 11. 2012 soud zastavil řízení o vzájemném návrhu žalované ze dne 10. 9. 2009 pro nezaplacení soudního poplatku a dne 28. 11. 2012 zaslal spis znalci k vyhotovení znaleckého posudku. Dne 12. 12. 2012 znalec vrátil spis soudu, neboť tento mu byl doručen omylem. Dne [datum] žalovaná podala odvolání proti usnesení ze dne 27. 11. 2012. Toto bylo dne 11. 12. 2012 přeposláno žalobkyni. Dne 21. 12. 2012 žalobkyně podala vyjádření. Dne 3. 1. 2013 byla věc předložena [název soudu]. Zároveň soud vyrozuměl znalce o tom, že spis nebyl zaslán omylem, tento byl ve věci ustanoven a bylo mu zadáno podání znaleckého posudku. Nyní bude spis předložen odvolacímu soudu a následně bude opětovně zaslán znalci k podání znaleckého posudku. Usnesením odvolacího soudu ze dne 8. 1. 2013 bylo napadené usnesení ze dne 27. 11. 2012 zrušeno z důvodu nesprávně vyměřeného soudního poplatku a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení. Spis byl vrácen dne 24. 1. 2013. Dne 3. 2. 2013 bylo rozhodnutí rozesláno. Usnesením ze dne 13. 2. 2013 soud vyzval žalovanou k zaplacení soudního poplatku za vzájemný návrh. Dne 14. 2. 2013 žalovaná požádala o prodloužení lhůty k zaplacení soudního poplatku. Usnesením ze dne 14. 3. 2013 soud zastavil řízení o vzájemném návrhu žalované pro nezaplacení soudního poplatku. Dne 5. 4. 2013 žalovaná napadla usnesení odvoláním, toto bylo rozesláno žalobkyni dne [datum]. Dne 29. 4. 2013 znalec požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení znaleckého posudku. Usnesením ze dne 6. 5. 2013 byla lhůta prodloužena do 30. 6. 2013. Dne 30. 4. 2013 bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně k odvolání žalované. Dne 21. 5. 2013 znalec informoval soud, že dne 30. 5. 2013 proběhne místní šetření. Dne 20. 6. 2013 Ústavní soud požádal o zaslání spisu z důvodu podané [ulice] stížnosti. Dne [datum] soud vyzval znalce k zaslání spisu, jež mu byl doručen v březnu 2013 a z důvodu nutnosti jej předložit Ústavnímu soudu. Dne 8. 7. 2013 byl soudu doručen vyhotovený znalecký posudek a vrácen spis. Dne [datum] byl znalecký posudek rozeslán účastníkům. Usnesením ze dne [datum] soud rozhodl o znalečném. Dne 19. 7. 2013 byl spis zaslán Ústavnímu soudu. Dne 19. 2. 2014 soud požádal o vrácení spisu ze strany Ústavního soudu z důvodu, že žalobkyně podala návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Dne [datum] žalobkyně požádala o nařízení jednání ve věci. Dne 12. 2. 2014 žalobkyně podala návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Dne 27. 2. 2014 byl soudu vrácen spis s tím, že Ústavní soud znovu žádá o jeho zapůjčení. Dne 7. 3. 2014 soud na den 16. 4. 2014 nařídil jednání. Dne 13. 3. 2014 bylo podáno vyjádření žalované, které bylo zasláno téhož dne žalobkyni. Dne 13. 3. 2014 podala vyjádření i žalobkyně. Dne 4. 4. 2014 podala vyjádření žalobkyně. Dne 10. 4. 2014 soud pořídil kopii spisu a originál zapůjčil Ústavnímu soudu. Dne 11. 4. 2014 právní zástupce žalované požádal o odročení jednání z důvodu nemoci. Zároveň podal návrh na zrušení předběžného opatření. Nařízené jednání proto bylo odročeno na 19. 5. 2014. Dne 16. 4. 2014 bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně, která nesouhlasí s odročováním jednání k žádostem žalované. Dne 25. 4. 2014 soud sdělil žalované, že další žádost právního zástupce k odročení jednání ze zdravotních důvodů na jeho straně již nebude akceptována. Dne [datum] podala žalobkyně vyjádření k návrhu na zrušení nařízeného předběžného opatření. Dne 30. 4. 2014 žalovaná podala důkazní návrh. Dne 19. 5. 2014 se konalo jednání, byl konstatován dosavadní stav řízení, byly čteny listinné důkazy a znalecký posudek, bylo přistoupeno k výslechu znalce, byly předneseny závěrečné návrhy a jednání bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na 28. 5. 2014. Dne 28. 5. 2014 se konalo jednání, kdy došlo k vyhlášení rozsudku. Výrokem I. bylo rozhodnuto o zastavení řízení ve věci vzájemného návrhu žalované na zaplacení částky 281 975 734 Kč. Výrokem II. byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 176 187 852,80 Kč s příslušenstvím. Výrokem III. byla zamítnuta žaloba co do částky 105 787 881,20 Kč s příslušenstvím. Výrokem IV. bylo rozhodnuto o povinnosti nahradit náklady státu. Výrokem V. bylo rozhodnuto o povinnosti žalované nahradit žalobkyni náklady řízení. Dne 2. 6. 2014 bylo soudu doručeno doplnění vyjádření žalobkyně k návrhu žalované na zrušení předběžného opatření. Dne 27. 6. 2014 soudce požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí. Ta byla prodloužena do 28. 7. 2014. Dne 25. 7. 2014 soudce požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí. Ta byla prodloužena do 26. 8. 2014. Dne 28. 8. 2014 bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům. Dne 10. 9. 2014 byl soudu doručen návrh žalované na přiznání osvobození od soudních poplatků. Dne 10. 9. 2014 podala proti rozsudku odvolání žalovaná, a to proti všem výrokům, vyjma výroku III. Usnesením Ústavního soudu ze dne 16. 9. 2014 byla odmítnuta další Ústavní stížnost žalované. Dne 30. 9. 2014 soud vyzval žalovanou k doložení majetkových poměrů. Dne 15. 10. 2014 žalovaná podala odůvodnění odvolání a zaslala důkazy do spisu k posouzení majetkového stavu. Vydaný rozsudek nabyl ve výroku III. právní moci 13. 9. 2014. Usnesením ze dne 9. 3. 2015 soud zamítl návrh žalované na přiznání osvobození od soudních poplatků. Dne 21. 4. 2015 žalovaná napadla usnesení odvoláním. Dne 28. 4. 2015 byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí. Dne 13. 5. 2015 žalovaná doplnila své odvolání. Usnesením [název soudu] ze dne 19. 5. 2015 bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. Spis byl vrácen [název soudu] dne 2. 6. 2015. Dne 9. 6. 2015 žalovaná podala dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 19. 5. 2015 a návrh na odložení právní moci napadeného rozhodnutí. Usnesením ze dne 16. 6. 2015 soud vyzval žalovanou k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání. Dne 18. 6. 2015 a 24. 6. 2015 žalovaná požádala o prodloužení lhůty k úhradě soudního poplatku a o vyměření soudního poplatku ve správné výši. Usnesením ze dne 8. 7. 2015 soud zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Soudní poplatek byl zaplacen 29. 7. 2015. Usnesením ze dne 3. 8. 2015 soud usnesení o zastavení odvolacího řízení zrušil. Dne 9. 10. 2015 bylo odvolání žalované zasláno na vědomí žalobkyni. Dne 22. 10. 2015 soud předložil věc [název soudu] k rozhodnutí. Dne 13. 11. 2015 žalovaná požádala o předložení věci dovolacímu soudu k rozhodnutí o podaném dovolání. Dne [datum] odvolací soud na den 10. 2. 2016 nařídil jednání. Dne 11. 1. 2016 žalovaná podala námitku podjatosti odvolacího senátu. Dne 13. 1. 2016 odvolací soud sdělil žalované, že námitku neshledal jako důvodnou, věc proto nebude předložena Vrchnímu soudu v Praze a při nařízeném jednání bude odvolání projednáno. Dne 19. 1. 2016 žalovaná podala odůvodnění odvolání proti rozsudku. Dne 26. 1. 2016 žalovaná podala doplnění odvolání. Dne 27. 1. 2016 žalobkyně požádala o zaslání doplnění odvolání žalované. Dne 27. 1. 2016 žalobkyně podala vyjádření k odvolání žalované. Dne 29. 1. 2016 žalobkyně založila plnou moc pro nového právního zástupce. Dne 5. 2. 2016 žalobkyně podala vyjádření k doplnění odvolání. Dne 4. 2. 2016 žalovaná podala doplnění odvolání. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2016 soud výrokem I. potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 14. 3. 2013 o zastavení řízení o vzájemném návrhu, dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení. Výrokem II. odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že se řízení o vzájemném návrhu nezastavuje, ve vyhovujícím výroku II. a výrocích o nákladech řízení IV. a V. rozsudek zrušil, a v tomto rozsahu věc vrátil soudu k dalšímu řízení. Spis byl vrácen [název soudu] dne 1. 3. 2016. Rozhodnutí bylo zrušeno z důvodu, že soud se nezabýval obranou žalované, kdy uplatnila své pohledávky k započtení, nebyla v tomto rozsahu učiněna žádná skutková zjištění ani právní posouzení. Dále odvolací soud uvedl, že v odvolacím řízení předloženým znaleckým posudkem ze strany žalované byla zpochybněna správnost znaleckého posudku vypracovaného soudem ustanoveným znalcem a návrh na vydání revizního posudku byl podán již před soudem prvního stupně. Odvolací soud soudu prvního stupně uložil, aby v součinnosti s žalobkyní ujasnil, zda poznámka žalobkyně o promlčení ve vyjádření k odvolání je námitkou promlčení nároku žalované na zaplacení částky 128 751 000 Kč za rekonstrukci a případně posoudil, zda tato je důvodná. Pokud dojde k opačnému závěru, aby soud učinil potřebná skutková zjištění a zabýval se důvodností uplatněné námitky započtení. Dále aby se soud vypořádal s návrhy na doplnění dokazování. Dne 16. 2. 2016 podala ve věci vyjádření žalobkyně. Dne 7. 2. 2016 podala ve věci vyjádření žalovaná. Dne 2. 3. 2016 bylo rozhodnutí rozesláno. Usnesením ze dne 16. 3. 2016 soud rozhodl o znalečném. Dne 22. 3. 2016 žalovaná požádala o rozhodnutí o návrhu na zrušení předběžného opatření. Usnesením ze dne 2. 5. 2016 byl tento návrh zamítnut. Dne 9. 6. 2016 žalovaná podala proti rozhodnutí odvolání, které bylo rozesláno žalobkyni a dne [datum] byla věc předložena Městskému soudu v Praze k rozhodnutí. Dne 9. 8. 2016 se k odvolání žalované vyjádřila žalobkyně. Usnesením ze dne [datum] bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Spis byl vrácen [název soudu] dne 20. 10. 2016. Dne 29. 9. 2016 žalobkyně požádala o jmenování znalce a o další postup ve věci. Dne 26. 10. 2016 žalovaná požádala o předložení věci dovolacímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Dne 2. 12. 2016 soud pořídil fotokopii spisu a originál spisu zaslal Nejvyššímu soudu dne [datum] k rozhodnutí o podaném dovolání. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2017 bylo usnesení soudu prvního stupně ze dne 9. 3. 2015 a usnesení [název soudu] ze dne 19. 5. 2015 zrušeno a řízení o návrhu žalované bylo zastaveno. Spis byl vrácen [název soudu] dne 16. 2. 2017, a to z důvodu, že řízení o dalším návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků mělo být zastaveno pro překážku věci pravomocně rozhodnuté. Dne [datum] bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům. Dne 21. 12. 2016 žalobkyně informovala soud o tom, že žalovaná přes vydané předběžné opatření vyvedla nemovitosti ze svého majetku. Dne 22. 12. 2016 žalobkyně podala návrh na vydání předběžného opatření. Usnesením ze dne 22. 12. 2016 soud nařídil předběžné opatření, kterým uložil žalované a [jméno] [příjmení] povinnost složit do úschovy [anonymizována dvě slova] částku 116 666 667 Kč. Výrokem II. soud uložil [jméno] [příjmení] povinnost zdržet se s nakládáním s finančními prostředky, které obdržel v souvislosti s ve výroku uvedeným exekučním řízením. Výrokem III. soud uložil žalované povinnost zdržet se nakládání s finančními prostředky, které obdržela v souvislosti s ve výroku uvedeným exekučním řízením. Výrokem IV. soudu uložil [právnická osoba] [anonymizováno]. zákaz zcizit, zatížit zástavním právem ve výroku uvedené nemovitosti. Zároveň soud informoval [anonymizována dvě slova] o vydaném předběžném opatření. Dne 6. 1. 2017 bylo podáno odvolání ze strany [právnická osoba] [anonymizováno]. Dne 10. 1. 2017 žalovaná podala návrh na zrušení předběžného opatření. Dne 11. 1. 2017 bylo odvolání a návrh na zrušení nařízeného předběžného opatření rozeslány. Dne 10. 1. 2017 podal návrh na zrušení předběžného opatření [jméno] [příjmení]. Dne 11. 1. 2017 podala proti usnesení odvolání žalovaná a [jméno] [příjmení]. Usnesením ze dne [datum] soud ustanovil znalecký ústav a uložil mu podání revizního znaleckého posudku, kterým dojde k přezkoumání znaleckého posudku, který byl vyhotoven soudem ustanoveným znalcem, a dále čtyři znalecké posudky, jež byly založeny účastníky. Dne [datum] byla rozeslána odvolání. Dne 20. 1. 2017 [právnická osoba] doplnila své odvolání. Usnesením ze dne 23. 1. 2017 soud vyzval odvolatele k zaplacení soudních poplatků. Dne [datum] se žalobkyně vyjádřila k ustanovenému znalci. Dne 23. 1. 2017 se žalobkyně vyjádřila k návrhu žalované na zrušení předběžného opatření. Dne 25. 1. 2017 znalecký ústav sdělil soudu, že z časových důvodů není schopen podat znalecký posudek. Dne 2. 2. 2017 byl spis předložen [název soudu] k rozhodnutí o odvolání. V únoru 2017 žalobkyně podávala vyjádření k jednotlivým odvoláním Usnesením odvolacího soudu ze dne 24. 2. 2017 výrokem I. odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum] ve výroku I. změnil tak, že se návrh žalobkyně ohledně uložení povinnosti [jméno] [příjmení] zamítá, jinak se rozhodnutí potvrzuje. Výrokem II. odvolací soud rozhodl, že výrok II. napadeného rozhodnutí se mění tak, návrh žalobkyně na uložení povinnosti [jméno] [příjmení] se zamítá. Výrokem III. odvolací soud potvrdil výrok III. rozhodnutí soudu prvního stupně. Výrokem IV. odvolací změnil výrok IV. napadeného rozhodnutí tak, že návrh žalobkyně na uložení zákazu [právnická osoba] s.r.o. se [anonymizováno]. Výrokem V. byla žalobkyni povinnost zaplatit náklady řízení [jméno] [příjmení]. Výrokem VI. byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit náklady [právnická osoba] [anonymizováno]. Spis byl vrácen [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] 7. 3. 2017. Dne 9. 3. 2017 soud rozeslal rozhodnutí. Zároveň vyzval žalovanou, aby doložila, že splnila uloženou povinnost. Dne [datum] žalobkyně podala návrh na vstup [jméno] [příjmení] do řízení na stranu žalovanou. Dne 16. 3. 2017 žalovaná sdělila soudu, že uloženou povinnost nelze splnit, neboť na jejím účtu je nedostatek finančních prostředků. Dne 24. 3. 2017 bylo soud doručeno vyjádření žalobkyně. Dne 29. 3. 2017 [právnická osoba] [anonymizováno]. podala návrh na opravu výroku vydaného rozhodnutí odvolacího soudu. Usnesením [název soudu] dne 30. 3. 2017 byl návrh na opravu usnesení a na odložení vykonatelnosti zamítnut. Spis byl vrácen [název soudu] dne [datum]. Dne 13. 3. 2017 podala návrh na opravu výroku rozhodnutí a návrh na odložení vykonatelnosti žalobkyně. Zároveň podala návrh na opravu odůvodnění usnesení. Dne 6. 6. 2017 bylo rozhodnutí rozesláno. Usnesením ze dne 29. 5. 2017 soud nepřipustil vstup [jméno] [příjmení] do řízení jako dalšího účastníka na straně žalované. Dne [datum] žalobkyně napadla usnesením odvoláním, které bylo rozesláno a dne [datum] byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí. Usnesením odvolacího soudu ze dne 18. 7. 2017 bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla soudu vrácena k dalšímu řízení. Rozhodnutí bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost, pro nedostatek přiléhavých důvodů. Dne 25. 7. 2017 bylo rozhodnutí rozesláno. Dne 1. 8. 2017 žalobkyně podala upřesenní návrhu na vstup [jméno] [příjmení] do řízení. Dne 1. 8. 2017 podal vyjádření [jméno] [příjmení], který podal další vyjádření 8. 9. 2017. Dne 18. 9. 2017 se vyjádřila žalobkyně. Usnesením ze dne 20. 9. 2017 soud nepřipustil vstup [jméno] [příjmení] do řízení. Dne 18. 10. 2017 podala odvolání žalobkyně. Toto odvolání bylo rozesláno. Usnesením ze dne 23. 10. 2017 soud opravil napadené rozhodnutí a vložil do něj poučení. Dne 31. 10. 2017 byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí. Usnesením odvolacího ze dne 7. 11. 2017 bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Spis byl vrácen [název soudu] dne 14. 11. 2017. Dne 16. 11. 2017 bylo rozhodnutí rozesláno. Usnesením ze dne [datum] soud zamítl návrh žalované na zrušení usnesení ze dne 22. 12. 2016 a dále návrh [jméno] [příjmení] na zrušení usnesení ze dne 22. 12. 2016. Jedná se o usnesení o nařízení předběžného opatření. Usnesením ze dne 18. 12. 2017 soud výrokem I. zrušil výrok III. usnesení ze dne 13. 1. 2017, kterým byla uložena povinnost zaplatit zálohu na znalecký posudek žalobkyni. Výrokem II. soud uložil žalované, aby zaplatila zálohu na provedení znaleckého posudku. Dne 5. 1. 2018 soud sdělil znaleckému ústavu, že trvá na podání znaleckého posudku. Dne 8. 1. 2018 znalecký ústav požádal o zaslání spisu. Dne 12. 1. 2018 žalovaná složila zálohu na znalecký posudek. Dne 22. 1. 2018 žalovaná podala odvolání proti usnesení, kterým byl zamítnut její návrh na zrušení předběžného opatření. Odvolání bylo rozesláno a dne 6. 2. 2018 byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí. Dne 12. 2. 2018 se k odvolání vyjádřila žalobkyně. Usnesením odvolacího soudu ze dne 9. 3. 2018 bylo napadené rozhodnutí potvrzeno. Spis byl vrácen [název soudu] dne 15. 3. 2018. Dne 16. 3. 2018 bylo rozhodnutí rozesláno. Dne 25. 5. 2018 byl spis zaslán znaleckému ústavu k podání znaleckého posudku. Dne 1. 6. 2018 znalecký ústav požádal o prodloužení lhůty z kapacitních důvodů. Dne 24. 8. 2018 soud prodloužil znaleckému ústavu lhůtu k podání posudku do 20. 9. 2018. Dne 28. 8. 2018 znalecký ústav požádal o prodloužení lhůty, a to do konce října 2018, z kapacitních důvodů. Dne 31. 8. 2018 soud vyzval znalecký ústav k odůvodnění žádosti o prodloužení lhůty. Tato byla odůvodněna 12. 9. 2018. V reakci na vyjádření znaleckého ústavu, kdy tento sdělil, že ve spise chybí znalecké posudky účastníků, k nimž se má vyjádřit, soud vyzval znalecký ústav k vrácení spisu z důvodu zajištění chybějících znaleckých posudků. Spis byl vrácen 5. 10. 2018. Dne 5. 11. 2018 žalobkyně požádala o rozhodnutí ve věci. Dne 27. 12. 2018 soud vyzval žalovanou k založení kopií znaleckých posudků [anonymizována dvě slova] a [právnická osoba] Dne 30. 1. 2019 soud znovu zaslal spis znaleckému ústavu, neboť již zajistil chybějící znalecké posudky. Lhůtu k vypracování posudku prodloužil na 60 dnů. Dne 3. 4. 2019 byl soudu vrácen spis spolu s vyhotoveným znaleckým posudkem. Dne 15. 4. 2019 byl znalecký posudek rozeslán účastníkům k vyjádření. Dne [datum] podala vyjádření žalobkyně. Dne 7. 5. 2019 podala vyjádření i žalovaná. Dne 28. 6. 2019 soud vyzval znalecký ústav, aby se vyjádřil k námitkám účastníků vůči znaleckému posudku. Usnesením ze dne 6. 8. 2019 soud rozhodl o znalečném. Dne 30. 8. 2019 soud urgoval vyjádření znaleckého ústavu. Dále soud z úřední činnosti zjistil, že žalovaná společnost je toho času bez jednatele a nachází se v likvidaci. Dne 6. 9. 2019 bylo soudu vyjádřeno doručeno vyjádření znaleckého ústavu k výši přiznané odměny. Odvolání proti znalečnému bylo rozesláno dne 24. 9. 2019. Dne 26. 9. 2019 byl spis předložen [název soudu] k rozhodnutí. Dne 26. 9. 2019 bylo soudu doručeno vyjádření žalované k odvolání. Usnesením [název soudu] ze dne 11. 10. 2019 bylo napadené usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že znaleckému ústavu byla přiznána odměna ve vyšší výši. Spis byl vrácen [název soudu] dne 17. 10. 2019. Dne 18. 10. 2019 bylo rozhodnutí rozesláno. Usnesením ze dne 25. 2. 2020 soud řízení přerušil do doby určení nového statutárního orgánu žalované. Dne 12. 3. 2020 žalobkyně podala odvolání. Dne [datum] byla věc předložena [název soudu]. Usnesením odvolacího soudu ze dne [datum] bylo napadené rozhodnutí změněno tak, že řízení se nepřerušuje, a to z důvodu, že žalovaná společnost má likvidátora. Spis byl vrácen [název soudu] dne 5. 5. 2020. Dne 22. 5. 2020 bylo rozhodnutí rozesláno. Dne 30. 6. 2020 soud na den 23. 9. 2020 nařídil jednání. Dne 22. 9. 2020 bylo nařízené jednání ze zdravotních důvodů na straně soudce zrušeno. Dne [datum] soud na den 2. 12. 2020 nařídil jednání. Dne 2. 12. 2020 se konalo jednání. Bylo přistoupeno k výslechu znalců, byl proveden znalecký posudek a jednání bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na 27. 1. 2021, kdy bude dovyslechnut znalec, který podal ve věci první znalecký posudek. Dne 22. 1. 2021 předvolaná znalkyně požádala o zvážení nutnosti její účasti u jednání z důvodů zdravotních. Zároveň podala písemné stanovisko. Toto bylo zasláno účastníkům 26. 1. 2021. Dne 26. 1. 2021 soud odročil nařízené jednání na 24. 2. 2021 z důvodu omluvy znalce ze zdravotních důvodů a probíhající epidemie COVID-19. Dne 28. 1. 2021 podala žalobkyně vyjádření. Usnesením ze dne 3. 2. 2021 soud ustanovil znalkyni a uložil ji podat doplňující znalecké vyjádření. Dne 19. 2. 2021 znalkyně podala doplňující stanovisko. Dne 24. 2. 2021 se konalo jednání. Bylo provedeno doplňující stanovisko znalkyně. Byly čteny další listinné důkazy. Byly předneseny závěrečné návrhy a byl vyhlášen rozsudek, kdy výrokem I. byla žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 176 187 852,80 Kč s příslušenstvím. Výrokem II. bylo částečně zamítnuto příslušenství z této částky. Výrokem III. byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit České republice náklady státu. Výrokem IV. byla žalované uložena povinnost zaplatit České republice náklady státu. Výrokem V. byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení. Usnesením ze dne 10. 3. 2021 soud rozhodl o znalečném. Dne 24. 3. 2021 soudce požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí. Ta byla prodloužena do 30. 4. 2021. Dne 30. 4. 2021 soudce požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí. Ta byla prodloužena do 21. 5. 2021. Dne 21. 5. 2021 soudce požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí. Ta byla prodloužena do 24. 5. 2021. Dne 24. 5. 2021 bylo písemné vyhotovení rozsudku rozesláno účastníkům. Dne 8. 6. 2021 podala odvolání žalovaná. Dne 9. 6. 2021 podala odvolání žalobkyně. Dne 18. 6. 2021 byla odvolání rozeslána. Dne 22. 6. 2021 bylo soudu doručeno doplnění odvolání žalované. Dne 22. 7. 2021 byla věc předložena [název soudu] k rozhodnutí. Dne 1. 9. 2021 žalovaná doplnila své odvolání. Dne 11. 11. 2021 žalobkyně podala vyjádření k odvolání žalované. Dne [datum] žalovaná požádala o odročení jednání z důvodu opětovného podání návrhu na zahájení insolvenčního řízení. Téhož dne byla odvolacím soudem vyrozuměna, že k rozhodnutí o úpadku dosud nedošlo, odvolací jednání proto nebude odročováno. Rozsudkem odvolacího soudu ze dne 24. 11. 2021 odvolací soud výrokem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že zamítl část přiznaného příslušenství, jinak bylo rozhodnutí v tomto výroku a ve výroku II, III a IV potvrzeno. Výrokem II. odvolací soud rozhodl, že výrok V. napadeného rozsudku se mění tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 014 318 Kč. Výrokem III odvolací soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení. Spis byl vrácen [název soudu] dne 14. 12. 2021. Dne 16. 12. 2021 bylo rozhodnutí rozesláno a nabylo právní moci dne 20. 12. 2021. Dne 18. 2. 2022 žalovaná podala dovolání proti rozsudku odvolacího soudu a návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Dne 17. 3. 2022 bylo dovolání rozesláno účastníkům. Usnesením ze dne 8. 4. 2022 soud určil výši nákladů státu. Dne 30. 5. 2022 žalobkyně podala vyjádření k dovolání. Dne 29. 6. 2022 byla věc předložena Nejvyššímu soudu. Dne 20. 1. 2023 byl spis vrácen bez věcného vyřízení, neboť nastaly účinky rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu žalované, v řízení proto nelze pokračovat. Usnesením ze dne 1. 2. 2023 soud vyrozuměl účastníky o tom, že řízení je přerušeno z důvodu prohlášení konkursu na majetek žalované. Dne 6. 2. 2023 uvedené usnesení napadla žalobkyně námitkami. Usnesením ze dne 10. 3. 2023 bylo napadené rozhodnutí vydané asistentkou soudce potvrzeno.

8. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud neprovedl důkazy týkající se nesporných skutečností a důkazy duplicitní k provedenému spisu.

9. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

10. Jelikož žalobkyně vzala svou žalobu ohledně zaplacení částky 230 750 Kč pro plnění žalované zpět a žalovaná s tímto vyslovila souhlas, soud řízení ve smyslu § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. v uvedeném rozsahu ve výroku I. zastavil.

11. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně svůj nárok u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

12. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

13. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen„ ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

14. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

15. Předmětné řízení trvá ve vztahu k žalobkyni od 22. 6. 2004, kdy došlo z její strany k podání žaloby, a dosud neskončilo. K datu rozhodnutí soudu tak celková délka řízení činí 19 let, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud právě vyhodnocení kritérií § 31 odst. 3 odškodňovacího zákona, přičemž v posuzovaném případě tyto soud vyhodnotil souhrnně. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je dán. Existenci odpovědnostního titulu ostatně žalovaná ani nesporovala, když sama poskytla žalobkyni částečné plnění.

16. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani kvalifikovaně nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení.

17. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 OdpŠk nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 OdpŠk, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 OdpŠk), aby v každém [anonymizováno] případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne [datum], ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakým je zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby základní částka ročního odškodnění u posuzovaného řízení činila 20 000 Kč, celková nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění činí pro žalobkyni 360 000 Kč.

18. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).

19. Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.

20. V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk). Řízení bylo složitějším po stránce právní i procesní, a soud proto pro složitost základní částku odškodnění ponížil o 40 % (z toho o 10 % pro právní složitost a o 30 % pro procesní složitost). Právní složitost spočívala v samotném charakteru sporu, kdy předmětem bylo vydání bezdůvodného obohacení, které žalobkyně žalovanému uhradila na základě neplatné nájemní smlouvy, a v posouzení vznesené námitky promlčení. O uvedeném svědčí také to, že nejprve soud prvního stupně i soud odvolací dospěly k závěru o promlčení nároku žalobkyně a teprve po zásahu dovolacího soudu byla námitka promlčení posouzena správně. Následně bylo nutné zkoumat výši bezdůvodného obohacení žalobkyně, k čemuž bylo provedeno širší dokazování včetně znaleckého zkoumání ke stanovení obvyklé ceny nájemného v daném období. V řízení byly vyhotoveny 2 znalecké posudky a jedno doplnění. Soudy rozhodovaly o opakovaných návrzích na vydání předběžného opatření, o návrzích na zrušení předběžného opatření, o opakovaných návrzích na přiznání osvobození od soudních poplatků, o vzájemném návrhu, o námitce započtení, o námitce věcné nepříslušnosti soudu, o zastavení řízení o návrzích pro nezaplacení soudních poplatků a následně o zrušení těchto rozhodnutí po zaplacení soudního poplatku, o námitce podjatosti a o návrhu na přistoupení účastníka na stranu žalovanou. Ve věci samé byla vydána 3 rozhodnutí soudu prvního stupně, z toho jedno bylo zrušeno odvolacím soudem pro procesní pochybení a jedno pro nesprávné právní posouzení promlčecí doby bylo zrušeno soudem dovolacím, třetí rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem částečně změněno a částečně potvrzeno. Usnesení soudu prvního stupně o nepřipuštění vstupu dalšího účastníka na stranu žalovanou bylo dále zrušeno odvolacím soudem pro nepřezkoumatelnost. Před soudem prvního stupně proběhlo 5 jednání, ve věci i v procesních otázkách opakovaně rozhodoval soud odvolací i dovolací soud a o minimálně 4 ústavních stížnostech rozhodoval Ústavní soud. Pro počet soudních instancí soud základní částku dále snížil o 10 %.

21. Ohledně kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) soud dospěl k závěru, že žalobkyně se svým chováním na délce řízení nepodílela, naopak se pravidelně zajímala o průběh sporu a podala návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu. Soud pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval.

22. Pro kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) soud základní částku zvýšil o 25 % z toho důvodu, že rozhodnutí soudu prvního stupně byla 3x zrušena pro procesní pochybení, nesprávné právní posouzení a nepřezkoumatelnost, dále z důvodu nekoncentrovaného postupu při nařizování jednání, opakovaném zapůjčování spisu bez pořízení kopie, opakovaném posuzování žádostí žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků (aniž pro to byly procesní podmínky) a při zadávání znaleckého zkoumání, k čemuž se vyjádřil v řízení i [název soudu] v usnesení ze dne 23. 11. 2011, který již v roce 2011 zhodnotil, že řízení je účelově protahováno ze strany žalovaného a že soud je v prodlení s ustanovováním znalce a vyhotovením znaleckého posudku. Dále z důvodu, že řízení bylo zatíženo průtahy v období od 20. 4. 2006, kdy byla věc předložena odvolacímu soudu, do 18. 12. 2006, kdy odvolací soud rozhodl, od 19. 5. 2010, kdy byl spis zapůjčen Ústavnímu soudu, do 1. 3. 2011, kdy byl spis vrácen, a od 30. 6. 2020, kdy soud nařídil jednání na 23. 9. 2020, do 2. 12. 2020, kdy se jednání konalo. Uvedené mělo významný podíl na délce řízení a nepostačuje pouze zohlednění těchto skutečností v závěru o celkové nepřiměřené délce řízení.

23. Význam řízení pro poškozeného nebyl zanedbatelný, avšak z hlediska z hlediska kritéria dle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk jej lze hodnotit jako běžný. Evropský soud pro lidská práva neřadí řízení ve věci vydání bezdůvodného obohacení mezi řízení s typově zvýšeným významem řízení. Žalobkyně tvrdila, že význam řízení pro ni byl dán částkou sporu, kdy částka 176 187 852,80 Kč (resp. cca 256 mil. Kč včetně příslušenství) je pro ni materiálně významná, nejednalo se o běžný spor a tato částka se stala v důsledku trvání řízení nevymahatelná, neboť dne 29. 12. 2021 bylo rozhodnuto o úpadku [anonymizováno] a o jeho řešení konkurzem, z jehož průběhu vyplývá neexistence majetku [anonymizováno], a dále z důvodu, že [anonymizováno] se v průběhu posuzovaného řízení v roce 2016 zbavil svého postižitelného majetku přes nařízené předběžné opatření. Pokud by žalobkyně v roce 2016 disponovala vykonatelným rozsudkem, mohl být tento vykonán proti majetku [anonymizováno]. Soud má za to, že s ohledem na specifické podnikatelské postavení žalobkyně jako banky se základním kapitálem ve výši 19 004 miliónů Kč a její podnikatelské výsledky, kdy žalobkyně vykazovala např. jen za rok 2021 zisk ve výši 12 992 miliónů Kč, nepředstavuje částka 281 975 734 Kč s příslušenstvím, která byla v období od června 2004 do září 2014 předmětem posuzovaného řízení, zvýšený význam. V září 2014 dále nabyl právní moci zamítavý výrok rozsudku ze dne 28. 5. 2014 v částce 105 787 881,20 Kč s příslušenstvím a předmět řízení byl změněn na částku 176 187 852,80 Kč. Jistě se s ohledem na předmět sporu v podobě vydání bezdůvodného obohacení po prohlášení absolutní neplatnosti nájemní smlouvy a výši žalované částky nejednalo o běžný soudní spor žalobkyně, ale z pohledu poměru předmětu řízení k majetku žalobkyně toto soud nepovažuje za zvýšený význam řízení, který by v případě neúspěchu měl pro žalobkyni zvlášť nepříznivé následky. Zbavil-li se žalovaný [příjmení] během řízení svého majetku i přes vydané předběžné opatření a nyní se nachází v konkurzním řízení, pak toto nebylo vyvoláno samotnou délkou posuzovaného řízení, ale jednáním [anonymizováno], za které stát neodpovídá. Výsledek posuzovaného řízení není z pohledu odškodnění nepřiměřené délky relevantní, poskytnuté zadostiučinění nepředstavuje náhradní plnění, které se žalobkyni nedostalo např. v důsledku tvrzeného jednání [anonymizováno]. Rovněž je spekulativní závěr, že kdyby bylo k vymáhání pohledávky žalobkyně přistoupeno již v roce 2016, tato by se domohla po [anonymizováno] splnění jeho povinnosti, neboť žalobkyní by např. nemusela být jedinou věřitelkou [anonymizováno]. Soud proto uzavírá, že význam řízení byl prokázán jako běžný a základní odškodnění nebylo pro toto kritérium modifikováno.

24. Základní odškodnění tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací činí 270 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná poskytla žalobkyni finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení v částce 230 750 Kč po podání žaloby, soud žalobkyni ve výroku I. přiznal nárok v rozdílu (39 250 Kč) a ve zbývající části (346 773,70 Kč) žalobu výrokem II. zamítl.

25. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968, § 1970 a § 605 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona (23. 2. 2022). Úroky z prodlení pak soud přiznal v žalobkyní požadované výši z částky finančního zadostiučinění, kterou shledal za přiměřenou, za dobu prodlení od 24. 8. 2022 do zaplacení s tím, že žalovaná částečně plnila částku 230 750 Kč dne 17. 4. 2023.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla žalobkyně zcela úspěšná, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/ 2014). Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatek ve výši 2 000 Kč a paušální náhradou hotových výdajů nezastoupeného účastníka, která je tvořena ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. částkou 1 500 Kč za 5 úkonů po 300 Kč (podání žaloby, replika k vyjádření žalované a částečné zpětvzetí žaloby, příprava na první jednání, účast na jednání dne 17. 4. 223 a 10. 7. 2023). Náhrada nákladů řízení tak celkem činí 3 500 Kč, její zaplacení uložil soud neúspěšné žalované.

27. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobkyni jakoukoliv újmu.