20 C 164/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Datum narození zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/1 proti žalované: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 90 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně, co do částky 67 563 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 67 563 Kč od 19. 10. 2023 do 19. 10. 2023, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 22 437 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 22 437 Kč ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 14 342 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. 1 Žalobce se žalobou ze dne , datum, domáhal částky ve výši , částka, jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou mu v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u , spisová značka, . Rozsudkem , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, bylo rozhodnuto, že se žalobce zprošťuje obžaloby dle § 226 písm. b) t. ř. Žalobce byl stíhán pro spáchání , podezřelý výraz, činu krádeže podle § 205 odst. 1, odst. 3 t. z., přičemž mu hrozil trest odnětí svobody v trvání až 5 let. V rámci řízení byl navíc vydán , podezřelý výraz, příkaz , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým byl žalobci uložen trest odnětí svobody ve výši 1 roku, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Tento byl zrušen po odporu žalobce. , podezřelý výraz, řízení trvalo 4 roky, 11 měsíců a 11 dnů, neboť prvotní usnesení o zahájení , podezřelý výraz, stíhání, č. j. , Anonymizováno, , tel. číslo, /, Anonymizováno, dne , datum, . Jedná se tak o dobu zjevně nepřiměřenou. Žalobci vycházel ze základní částky ve výši , částka, (, Anonymizováno, , částka, ). Kauza nebyla nijak složitá, když se konala pouze před soudem 1. stupně, přičemž pokud by byl žalobce řádně vyslechnut žádné řízení by se konat nemuselo. Poškozený se na průtazích nijak nepodílel. Řízení pro žalobce měla zvýšený význam. Žalobce by tak základní částku zvedl o 50 % (15 % za složitost; 5 % za nepodílení se na průtazích; 10 % za postup orgánů veřejné moci a 20 % za význam pro žalobce). Žalobce svůj nárok uplatnil u žalované , datum, , přičemž ke dni podání žaloby nebylo žalovanou rozhodnuto. Podáním ze dne , datum, bylo žalobci sděleno, že jeho žádosti nebude vyhověno.2 Žalovaná ve vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobce u ní uplatnil dne , datum, svůj nárok na nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení ve výši , částka, , a to v souvislosti s řízením vedeném u , spisová značka, . Shora uvedeným přípisem bylo žalobci jen potvrzeno přijetí jeho žádosti a zároveň mu byly sděleny obecné informace. Žalovaná žádost žalobce řádně projednala a shledala jej důvodným, co do částky , částka, , což žalobci sdělila stanoviskem ze dne , datum, . Stanovisko bylo žalobci odesláno týž den do datové schránky jeho právního zástupce, který si jej převzal dne , datum, . Žalobce tak podal žalobu předčasně, když žalovaná projednala jeho žádost v zákonné lhůtě. Žalovaná dále rekapitulovala průběh posuzovaného řízení. Předmětem řízení trvalo 4 roky a 11 měsíce. V daném řízení rozhodoval pouze soud I. stupně, a to dvakrát. Přípravné řízení trvalo ve vztahu k žalobci po dobu 1 roku a 2 měsíců. Žalovaná posoudila celkovou dobu řízení jako nepřiměřenou. Žalovaná při výpočtu odškodnění vycházela z částky , částka, za rok řízení a základní odškodnění snížila o 5 % z důvodu složitosti (byli vyslýcháni obžalovaní a několik svědků, dále byly provedeny listinné důkazy). Z důvodu počtu instancí a chování žalobce žalovaná konečnou částku nijak nemodifikovala, neboť o věci rozhodoval pouze soud I. stupně a žalobce se na délce řízení nijak významně nepodílel. Žalovaná navýšila odškodnění o 10 % z důvodu postupu orgánu veřejné moci, když shledala průtah od , datum, (podání odporu žalobcem) až do , datum, (nařízení hlavního líčení) a o 10 % z důvodu zvýšeného významu. Poskytnuté odškodnění žalovaná považuje za dostatečné, proto navrhuje zamítnutí žaloby, když přiznané zadostiučinění vyplatila žalobci na účet dne , datum, .3 Podáním ze dne , datum, vzal žalobce částečně, co do částky , částka, , žalobu zpět pro plnění žalované. Shora uvedená částka mu byla uhrazena dne , datum, .4 Ze stanoviska žalované ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, se podává, že žalovaná shledala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u , Anonymizováno, zn. , spisová značka, a přiznala žalobci částku , částka, . Toto stanovisko bylo zasláno žalobci k rukám jeho právního zástupce dne , datum, a bylo doručeno dne , datum, .5 Z podání s názvem Uplatnění nároku na náhradu škody ve vztahu k poskytnutí zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup – náhrada nemajetkové újmy soud zjistil, že podáním ze dne , datum, uplatnil žalobce u žalované nárok na , částka, s příslušenstvím z titulu nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u , Anonymizováno, , spisová značka, .6 Z potvrzení o přijetí podání žalované ze dne , datum, se podává, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne , datum, .7 Z transakční historie ze dne , datum, u účtu žalobce vedeného u , Anonymizováno, se podává, že dne , datum, byla žalobci na účet připsána částka , částka, .8 , spisová značka, .9 Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud neprováděl důkazy duplicitní k provedeným spisům a metodiku pro výpočet odškodnění nemajetkové újmy týkající se právního posouzení věci.10 Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili postupem dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1969 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud věc rozhodl podle § 115a o.s.ř., aniž jednání nařizoval.11 Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení , podezřelý výraz, , a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.Podle § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Podle § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

1. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to z části nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. Podle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Podle § 96 odst. 4 o. s. ř. ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání., právnická osoba, ohledem na částečné zpětvzetí žaloby žalobcem soud v souladu s citovanými ustanoveními řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku., právnická osoba, řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

4. Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.

5. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

6. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).

7. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 30. 11. 2017, kdy bylo žalobci doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání, do , datum, , kdy nastala právní moc zprošťujícího rozsudku, tj. celé 4 roky a 11 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud právě vyhodnocení kritérií § 31 odst. 3 odškodňovacího zákona, přičemž v posuzovaném případě tyto soud vyhodnotil souhrnně. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je dán. Existenci odpovědnostního titulu ostatně žalovaná ani nesporovala, když sama poskytla žalobci částečné plnění.

8. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani kvalifikovaně nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení.

9. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 OdpŠk nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 OdpŠk, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 OdpŠk), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne , datum, , odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč, Anonymizováno, za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakým je zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o , částka, za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud proto uzavírá, že základní částka ročního odškodnění u řízení trvajícího 4 roky a 11 měsíce činí 15 000 Kč, celková nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění činí 58 750 Kč.

10. Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.

11. V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk). Řízení bylo složitějším po stránce procesní (výslech velkého množství svědků, vracení většího množství věcí, rozhodování o větším počtu stížností a komplexnost skutku), a soud proto pro složitost základní částku odškodnění ponížil o 5 %. Z důvodu počtu instancí a chování žalobce soud konečnou částku nijak nemodifikoval, neboť o věci rozhodoval pouze soud I. stupně a žalobce se na délce řízení nijak významně nepodílel. Pro kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) soud základní částku modifikoval zvýšením o 10 %, neboť soud I. stupně způsobil nedůvodný průtah od , datum, do , datum, , přičemž dle zdejšího soudu nestačí tuto prodlevu zohlednit jen v závěru o nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení. Vyjma uvedeného byl postup orgánů plynulý a koncentrovaný. K významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) soud uvádí, že Evropský soud pro lidská práva řadí řízení ve věcech trestních mezi řízení s typově zvýšeným významem řízení. Jak již bylo uvedeno, proti žalobci bylo vedeno trestní řízení pro spáchání přečinu krádeže dle § 205 odst. 1. odst. 3 t. z. ve formě spolupachatelství dle § 23 t. z. Takové řízení pak jistě mělo pro žalobce a jeho běžný život vyšší význam. Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením žalobce, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení. S ohledem na charakter sporu soud pro kritérium významu základní částku navýšil o 10 %.

12. Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací namístě zvýšit o 20 % a zároveň snížit o 5 %, výsledná výše tak činí 67 563 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci poskytla finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení v částce 67 563 Kč dne 19. 10. 2023, což koresponduje s vydaným stanoviskem žalované, vyjádřením žalobce i výpisem z účtu žalobce, soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl (výrok III.).

13. S ohledem na znění shora citovaného § 15 odst. 2 zákona stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem teprve uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty jej proto stíhá povinnost zaplatit úrok z prodlení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Plní-li tedy žalovaná, byť dobrovolně, po lhůtě šesti měsíců, která je určena k projednání nároku, je s plněním dluhu v prodlení. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 18. 4. 2023. Uznala-li žalovaná částku 67 563 Kč za důvodnou, byla povinna ji uhradit žalobci do šesti měsíců od uplatnění nároku dle § 15 zákona, tedy do dne 18. 10. 2023. Žalovaná plnila až dne 19. 10. 2023, pročež se dostala do prodlení za 1 den (, datum, ). Žalobce má tedy právo na úrok z prodlení z uvedené částky podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené proto soud přiznal žalobci příslušenství z poskytnuté částky za den 19. 10. 2023. Lhůtu k plnění stanovil soud odlišně od § 160 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu (výrok II.).

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žaloba byla podána důvodně v celém rozsahu ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3223/2013 ze dne , datum, , když žalobce vzal žalobu částečně zpět z důvodu úhrady přiměřeného zadostiučinění žalovanou po datu podání žaloby, a zároveň bylo žalovanou plněno až po uplynutí 6 měsíční lhůty pro projednání uplatněného nároku podle § 15 zákona č. 82/1998 Sb., když žalobce svůj nárok uplatnila dne , datum, , 6 měsíční lhůta uběhla dne , datum, . Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, dále odměna advokáta ve výši dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“), za 3 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, podání žaloby a zpětvzetí žaloby, když soud vycházel z tarifní hodnoty 50 000 Kč v souladu s ustanovením § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu, dále paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby á 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % náhrada DPH z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů ve výši , částka, . Celkem tedy náhrada nákladů činí 14 342 Kč. Soud přitom stanovil žalované podle § 160 odst. 1 o.s.ř. lhůtu k plnění v délce 15 dnů s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu a k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o. s. ř (výrok IV.).