20 C 167/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: Anonymizováno proti žalovaným: 1) Jméno zainteresované osoby 0/0 IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Adresa zainteresované společnosti 0/1 2) Adresa zainteresované společnosti 0/2 Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 1 050 126 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému 1) a žalované 2) zaplatit žalobci částku 1 050 126 Kč s úrokem z prodlení ve výši 21 % ročně od 1. 11. 1996 do zaplacení a 65 925 Kč a částku 15 950 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit 1) žalovanému náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit 2) žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal, aby žalovaným byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 050 126 Kč s příslušenstvím, 65 925 Kč a 15 950 Kč jako náhradu škody, která je tvořena vymáhanou pohledávkou ve výši 1 050 126 Kč a náklady nalézacího řízení 65 925 Kč a 15 950 Kč. Škoda měla být žalobci způsobena nesprávným úředním postupem soudního exekutora , Jméno zainteresované osoby 0/0, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“). Nesprávný úřední postup žalobce spatřuje v tom, že v posuzovaném exekučním řízení, v němž žalobce vystupoval jako oprávněný, který se po povinném , jméno FO, . , jméno FO, na základě rozsudku , Anonymizováno, , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem , Anonymizováno, , datum, , sp. zn. , spisová značka, domáhal vymožení pohledávky ve výši 1 050 126 Kč s příslušenstvím a ve výši 65 925 Kč a 15 950 Kč na nákladech řízení, soudní exekutor v období od února 2008 do března 2012 neprováděl lustrace majetku povinného. V důsledku nečinnosti soudního exekutora nebylo po dobu exekučního řízení vymoženo ničeho a exekuce skončila dne 12. 5. 2021 zastavením z důvodu úmrtí povinného a zastavení dědického řízení, neboť povinný zanechal majetek pouze nepatrné hodnoty. Žalobce byl po dobu exekučního řízení aktivní, činil dotazy na stav řízení, podával návrhy a upozornění směřující ke zjištění výdělečných aktivit povinného a toho, že povinný hradí své životní náklady a že ze své činnosti má ve Slovenské republice k dispozici mnohamiliónové hodnoty. Jelikož aktivity povinného zůstaly stranou pozornosti soudního exekutora, nemohlo dojít k uspokojení pohledávky žalobce a žalobci vznikla škoda ve výši vymáhané pohledávky a jejího příslušenství. Žalobce se obrátil na dohledový orgán Ministerstva spravedlnosti, který dospěl k závěru, že soudní exekutor postupoval v rozporu s § 46 exekučního řádu. Žalobce nárok předběžně uplatnil u 2) žalované dne 25. 1. 2023 a 1) žalovaného vyzval předžalobní upomínkou k úhradě, žalovaní nároku nevyhověli.

2. Žalovaný 1) ve vyjádření k žalobě navrhoval zamítnutí žaloby v plném rozsahu z důvodu, že exekuční řád nestanoví žádnou povinnou periodu lustrací majetku povinného a soudní exekutor postupuje přiměřeně ke zjištěním o povinném. V předmětném období započalo na majetek povinného minimálně dalších 40 exekucí, v nichž byly prováděny lustrace majetku povinného a opakovaně lustrovat majetek v posuzovaném řízení je zbytečné a neekonomické. Povinný byl nemajetný a ani každodenní lustrace majetku by tento stav nezměnily. Proti povinnému bylo vedeno větší množství exekucí a všechny bezúspěšně. Soudní exekutor je přesvědčen, že na něho nelze přenášet plnou odpovědnost za 100 % vymožení pohledávky oprávněného a že žalobce neprokazuje vznik škody na své straně ani skutečnost, že by povinný měl v České republice v době posuzovaného řízení postižitelný majetek. Oprávněný na žádný postižitelný majetek soudního exekutora neupozornil. A ani po smrti povinného nebyl v rámci dědického řízení nalezen žádný majetek.

3. Žalovaná 2) ve vyjádření k žalobě navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Potvrdila předběžné uplatnění nároku žalobce ze dne 25. 1. 2023 s tím, že došlo k vydání zamítavého stanoviska dne 10. 1. 2024. Žalovaná 2) konstatovala, že posuzované řízení trvalo od 29. 5. 2002 do 12. 5. 2021 a v průběhu řízení povinný v roce 2016 zemřel, zanechal majetek nepatrné hodnoty, a exekuce byla proto zastavena. Od zahájení řízení do smrti povinného uběhlo 14 let, z toho soudní exekutor majetek nelustroval po dobu 4 let. Během řízení nedošlo k žádnému uspokojení vymáhané pohledávky. Na majetek povinného byla vedena další exekuční řízení, která skončila rovněž bezvýsledně. Povinný tak po větší část posuzovaného řízení nedisponoval žádným postižitelným majetkem a nelze dospět k závěru, zda a kolik mohl soudní exekutor během 4 let, kdy nebyla prováděna lustrace, vymoci na pohledávku žalobce. Tvrzený majetek povinného ve Slovenské republice není pro exekuci vedenou na území České republiky relevantní. Žalovaná 2) tak dospěla k závěru o absenci příčinné souvislosti mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou.4. , Jméno zainteresované osoby 0/0, . , datum, , datum, , datum, .

5. Ze sdělení soudního exekutora ze dne 8. 2. 2023 a z výzvy žalobce k náhradě škody soud zjistil, že žalobce vyzval 1) žalovaného k úhradě žalovaného nároku a 1) žalovaný tento nárok odmítl pro nesplnění kumulativních podmínek vzniku odpovědnosti za škodu.

6. Z potvrzení 2) žalované ze dne 25. 1. 2023, ze stanoviska ze dne 10. 1. 2024 a z výzvy žalobce ze dne 25. 1. 2023 soud zjistil, že žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u 2) žalované dne 25. 1. 2023, tato jej projednala a stanoviskem ze dne 10. 1. 2024 nárok odmítla pro nesplnění kumulativních podmínek vzniku odpovědnosti za škodu.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu v tom směru, že posuzované řízení k vymožení pohledávky oprávněného (žalobce) v žalované výši trvalo od 19. 3. 2002 do 12. 5. 2021 a v jeho průběhu soudní exekutor pravidelně zjišťoval existenci postižitelného majetku povinného v obchodním rejstříku, u Ministerstva vnitra, Magistrátu HMP, Policie ČR, katastrálního úřadu, bankovních a spořitelních ústavů, u pojišťoven, u Notářské komory ČR, u Úřadu práce ČR a u ČSSZ, a to vyjma období od srpna 2006 do března 2012, kdy ze strany soudního exekutora prováděny lustrace majetku povinného nebyly. V posuzovaném řízení byl zjištěn majetek povinného v podobě obchodních podílů, které soudní exekutor postihl exekučními příkazy k provedené exekuce jejich prodejem, dále byl proveden soupis 10 movitých věcí povinného (televize, obrazy, mikrovlnná trouba, mobil, pračka, fotoaparát) a zjištěny zůstatky na účtech povinného ve výši 0-500 Kč, které již byly postihnuty exekučními příkazy jiných exekutorů. Povinný se snažil převést jeden z postižených obchodních podílů na třetí osobu, soudní exekutor z tohoto důvodu podal trestní oznámení a následně došlo i k podání obžaloby na povinného. V průběhu exekuce nebylo na pohledávku oprávněného vymoženo ničeho. Oprávněný byl po dobu posuzovaného řízení nečinný, zajímal se o stav řízení až po úmrtí povinného. Konkrétně poprvé v únoru 2017, kdy současně soudnímu exekutorovi poprvé sdělil, že povinný měl být vlastníkem bytu v Bratislavě, podílu na SJM, obchodních podílů v blíže nespecifikovaných společnostech, bankovního účtu na Slovensku a majetku v desítkách miliónů slovenských korun. Exekuce skončila zastavením z důvodu úmrtí povinného a zanechání nepatrného majetku, což bylo zjištěno v rámci dědického řízení. Žalobce vyzval oba žalované k náhradě tvrzené škody, žalovaní vyjádřeními z února 2023 a ledna 2024 nároky odmítli.

8. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Zbylé důkazy žalobce -účastnický výslech, korespondence žalobce s exekutorským úřadem, podnět k výkonu dohledu ze dne 3. 8. 2021 a dopis žalovaného ze dne 11. 3. 2022 – nebylo možné provést pro nedostavení se žalobce k jednání a nezaložení označených listin do spisu. Důkaz spisem , adresa, sp. zn. , spisová značka, , dalšími výzvami žalobce k náhradě škody, účastnickým výslechem 1) žalovaného a spisy jiných soudních exekutorů soud neprovedl pro nadbytečnost, kdy výše vymáhané pohledávky dle exekučního titulu, uplatnění nároku u žalovaných, průběh posuzovaného řízení a nemajetnost povinného byly prokázány již provedenými důkazy.

9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)(dále jen „zákon“),, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.Podle § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle § 13 odst. 2 zákona, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u 2) žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 zákona, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 zákona).

11. Co se týká činnosti soudního exekutora, pak ta je podle § 4 odst. 2 zákona považována za úřední postup při výkonu státní správy (§ 3 odst. 1 písm. b/ zákona), pokud se jedná o úkony při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu (§ 4 odst. 1 zákona). Odpovědnost státu za činnost soudního exekutora se v tomto rozsahu řídí ustanoveními zák. č. 82/1998 Sb. bez možnosti liberace. Za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem (jako úřední osoba ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. b/ zák. č. 82/1998 Sb.) tak odpovídá stát, exekutor sám odpovídá za podmínek § 32 zák. č. 120/2001 Sb. za činnosti, na něž se nevztahuje § 4 odst. 1 zákona.

12. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobce se domáhala uhrazení v exekuci vymáhané pohledávky ve výši 1 050 126 Kč s příslušenstvím, 65 925 Kč a 15 950 Kč jakožto náhrady majetkové škody. Předpokladem pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona je kumulativní splnění následujících podmínek: nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody na straně poškozeného subjektu a příčinná souvislost mezi uvedenými.

13. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k zákonu (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v zákoně blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (sem patří celá škála případů s konkrétním obsahem, počínaje například posuzováním podmínek pro vydání rozhodnutí ve stavebním řízení, konče shromažďováním podkladů v trestním řízení, které skončilo odložením věci).

14. Žalobce skutkově tvrdil, že v posuzované exekuci v důsledku jednání soudního exekutora, který neprováděl lustrace majetku povinného v období od února 2008 do března 2012 a nezjišťovat tak existenci postižitelného majetku povinného, nedošlo k vymožení pohledávky žalobce v posuzovaném řízení, ačkoliv žalobce soudního exekutora na postižitelný majetek povinného upozorňoval, čímž žalobci měla vzniknout majetková škoda představující výši celého nevymoženého plnění. Nesprávný úřední postup tak žalobce spatřuje v tom, že soudní exekutor postupoval v rozporu s § 46 exekučního řádu.

15. Z provedeného dokazování spisem soudního exekutora soud zjistil, že soudní exekutor skutečně v období od srpna 2006 do března 2012 neprováděl lustrace majetku povinného, tzn. úkony směřující k jejímu provedení ve smyslu § 46 odst. 1 exekučního řádu, resp. § 46 odst. 2 exekučního řádu (ve znění účinném v předmětném období), čímž porušil své povinnosti. V této souvislosti neobstojí námitka 1) žalovaného o nehospodárnosti provádění dalších lustrací majetku povinného v situaci, kdy na jeho majetek byly v předmětném období zahájeny a vedeny další exekuce, v rámci nichž jiní soudní exekutoři majetek povinného lustrovali. Žádná zjištění z těchto lustrací nebyla soudnímu exekutorovi známa, výsledky do spisu založeny nebyly. Z průběhu posuzovaného řízení je dále patrné, že ve zbylém období soudní exekutor prováděl pravidelné lustrace majetku povinného, vydal několik exekučních příkazů k postižení obchodních podílů povinného a movitých věcí, na vymáhanou pohledávku se však nepodařilo ničeho vymoci. Dále bylo zjištěno, že na majetek povinného bylo vedeno větší množství exekučních řízení a že ani v průběhu dědického řízení nebyl zjištěn žádný majetek povinného.

16. Soud měl při jednání konaném dne 6. 5. 2024 v úmyslu poskytnout žalobci poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů stran toho, kdy a jakým způsobem vyrozuměl soudního exekutora o tom, že povinný má postižitelný majetek, a o jakém konkrétním postižitelném majetku povinného soudního exekutora vyrozuměl. Dále aby žalobce uvedl tvrzení a důkazní návrhy ohledně existence příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a tvrzeným nesprávným úředním postupem soudního exekutora a ohledně vzniku škody, tedy že v důsledku neprovádění lustrací majetku povinného v tvrzeném období od 2/2008 do 3/2012 v posuzovaném řízení došlo ke vzniku škody v takovém rozsahu a ve výši dle tvrzení žalobce a že tvrzený nesprávný úřední postup byl hlavní příjičnou vzniku tvrzené škody. Vzhledem k tomu, že se žalobce ani jeho právní zástupce k jednání nedostavili, vzdal se žalobce dobrodiní poučení podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění kusých tvrzení ohledně existence postižitelného majetku povinného, existence příčinné souvislosti a vzniku škody v tvrzené výši a k označení důkazů k jejich prokázání. S ohledem na rezignaci žalobce na řádné tvrzení a prokázání uplatněného nároku soud nemá existenci nároku žalobce za prokázanou, když z provedeného spisu bylo pouze zjištěno, že žalobce teprve po úmrtí povinného v únoru 2017 soudnímu exekutorovi sdělil, že povinný měl být vlastníkem bytu v Bratislavě, podílu na SJM, obchodních podílů v blíže nespecifikovaných společnostech, bankovního účtu na Slovensku a majetku v desítkách miliónů slovenských korun. V předmětném období, kdy mělo dojít k nesprávnému postupu soudního exekutora, žalobce o žádném postižitelném majetku povinného v České republice dle spisu soudního exekutora neinformoval. Případný majetek povinného v zahraničí není, jak správně poukazují žalovaní, relevantní, neboť soudní exekutor je oprávněn provádět exekuci pouze na území České republiky. Žalobce tak dostatečně netvrdil, a ani neprokazoval, že v době tvrzeného nesprávného úředního postupu povinný disponoval postižitelným majetkem, který by byl soudním exekutorem zjištěn v případě, že by řádně prováděl v předmětném období lustrace majetku, a který by mohl být postihnut a vymožen ve prospěch pohledávky žalobce, čímž by došlo k uspokojení v plném rozsahu. Žalobce tak své břemeno tvrzení a důkazní břemeno v otázce existence příčinné souvislosti a vzniklé škody neunesl, a soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

17. Výroky II. a III. o nákladech řízení žalovaných jsou odůvodněny podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzovaném případě byli zcela úspěšní žalovaní, proti nimž byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, a vzniklo tak každému z nich právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci, které jsou ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b, c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. představovány částkou 900 Kč za tři úkony, každý po 300 Kč (vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu 6. 5. 2024, příprava na první jednání). Ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. byla lhůta k plnění stanovena v délce tří dnů.