20 C 169/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Datum narození zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: IČO zainteresované společnosti 0/0 Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 78 491 Kč

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 78 491 Kč se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 78 491 Kč jako náhradu škody, která je tvořena částkou 9 000 Kč představující hodnotu dalekohledu, částkou 59 491 Kč představující cestovní výdaje za cesty do , Anonymizováno, v , adresa, dne , datum, a , datum, vč. výdajů na zapůjčení vozidel, odměn doprovázejících osob, nákladů na poštovní a telefonní služby, nákladů souvisejícího právního zastoupení a částečného plnění na exekuci a částkou , částka, představující přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobkyni v důsledku postupu soudního exekutora, který měl vliv na zhoršení jejího zdravotního stavu. Škoda a újma měly být žalobkyni způsobeny nesprávným úředním postupem soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, Z , adresa, v řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, . Nesprávný úřední postup žalobkyně spatřuje v tom, že dne , datum, při provedení mobiliární exekuce v domě povinného , jméno FO, , syna žalobkyně, na adrese , adresa, byl zahrnut do soupisu pod položkou č. , hodnota, a následně byl odnesen dalekohled značky , jméno FO, , který byl ve vlastnictví žalobkyně, o čemž soudní exekutor věděl již při soupisu. V protokole o soupisu movitých věcí je sice uvedena pouze poznámka „sepsáno,“ dalekohled měl být na místě ponechán, ale přesto byl vykonavatelem odnesen, což je patrné z pořízeného videozáznamu. Následně se žalobkyně prostřednictvím svého syna domáhala vrácení dalekohledu, soudním exekutorem jí ale bylo sděleno, že tento odvezen nebyl a ve skladu se nenachází. Žalobkyně nárok předběžně uplatnila u žalované dne , datum, , žalovaná stanoviskem ze dne , datum, nároku nevyhověla.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobkyně dne , datum, a vydání zamítavého stanoviska dne , datum, a konstatovala, že v postupu soudního exekutora nelze shledat nesprávný úřední postup. V rámci mobiliární exekuce došlo pouze k sepsání dalekohledu pod položkou č. , hodnota, , nikoliv k jeho odcizení, usnesením ze dne , datum, bylo rozhodnuto o vyškrtnutí dalekohledu ze soupisu. Syn žalobkyně následně převzal ostatní sepsané movité věci, které byly vyškrtnuty ze soupisu, a neučinil žádných námitek o tom, že by nějaké věc ze strany soudního exekutora nebyla vrácena. Dále žalovaná sporovala výši škody v podobě ceny dalekohledu a cestovních výdajů včetně absence příčinné souvislosti a účelnosti vynaložených nákladů. Ohledně nároku na náhradu nemajetkové újmy žalovaná dále vznesla námitku promlčení, nejpozději se o vzniklé újmě žalobkyně dozvěděla dne , datum, , kdy byla žalobkyně soudním exekutorem vyrozuměna o odmítnutí nároku na náhradu škody. Žádost o předběžné projednání nároku byla podána po více než 6 měsících, a to dne , datum, a žaloba až dne , datum, . Dále žalovaná poukázala na to, že posouzení, zda je vlastnické právo k předmětu, který má být zabaven při mobiliární exekuci, prokázáno dostatečně, nepřísluší povinnému ani jiným přítomným osobám, ale vykonavateli samotnému, příp. soudnímu exekutorovi či soudu.

3. Nesporné mezi účastnicemi je, že žalobkyně žalobou uplatňované nároky u žalované předběžně před podáním žaloby uplatnila dne , datum, a že žalovaná v rámci předběžného projednání nárokům žalobkyně stanoviskem ze dne , datum, nevyhověla.

4. Ze spisu , tituly před jménem, .

5. Z videozáznamu pořízeného z mobiliární exekuce dne , datum, soud zjistil, že po výzvě vykonavatele soudního exekutora byl zaměstnancům soudního exekutora umožněn vstup do domu, kde se nacházel povinný a jeho matka (nyní v postavení žalobkyně). Vykonavatel osoby poučil o nutnosti prokázat vlastnické právo k jednotlivým movitým věcem, které nemají být sepsány, s tím, že pouhé tvrzení o vlastnictví jiné osoby nepostačuje. Povinným předložené doklady byly nekonkrétní a starého data. Povinný dále věc telefonicky konzultoval se svým právním zástupcem. Přítomná matka povinného úkony zaměstnanců soudního exekutora nechápala, byla zmatená, z počátku se snažila bránit úkonům a žádala opakovaně o vysvětlení. Povinný ji uklidňoval a situaci vysvětloval. V rámci výkonu bylo sepsáno více movitých věcí, věci byly oblepovány žlutou nálepkou vykonavatele. Co se týká dalekohledu, tento byl zaměstnanci soudního exekutora prohlížen včetně krabice, v níž se nacházel a která ležela na posteli v jednom z pokojů při odchodu vykonavatele z místnosti. Následně bylo přistoupeno k odnosu věcí do automobilu zaměstnanců soudního exekutora. Ze záznamu není patrné, že by byl z domu povinného odnesen dalekohled. O průběhu soupisu movitých věcí byl pořízen protokol s označením věcí, které byly odvezeny. Povinný protokol podepsal a kopie protokolu mu byla ponechána.

6. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu v tom směru, že v rámci exekučního řízení vedeného soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, na majetek povinného došlo po vydání exekučního příkazu k prodeji movitých věci povinného dne , datum, k soupisu movitých věcí v domě na adrese , adresa, za přítomnosti povinného a jeho matky. Celkem bylo sepsáno 30 věcí, jednou z nich byl pod č. 18 dalekohled. Odvezeno bylo 7 věcí, s dalekohledem pod položkou č. 18 bylo manipulováno zaměstnanci soudního exekutora v domě povinného, kdy došlo k jeho vyjmutí z obalu a prohlídce. Matka povinného podala 2 neúspěšné návrhy na vyškrtnuté věcí ze soupisu, dalekohled byl vyškrtnut až k návrhu oprávněného usnesením soudního exekutora ze dne 15. 8. 2019. Dne 29. 8. 2019 si povinný vyzvedl ve skladu soudního exekutora 5 vyškrtnutých věcí. Dne 13. 10. 2020 matka povinného vyzvala soudního exekutora k náhradě škody za ztracený dalekohled, oznámením ze dne 21. 10. 2020, doručeným právnímu zástupci matky povinného dne , datum, , soudní exekutor nárok odmítl.

7. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Zbylé důkazy (výslech syna žalobkyně – pozn. následně odvolán žalobkyní, nabídky z , Anonymizováno, , potvrzení o vykonání cest, lékařské zprávy o zdravotním stavu, rozsudek , Anonymizováno, ze dne 3. 5. 2022, uplatnění nároku, stanovisko, spis exekučního soudu) soud neprovedl, neboť se jednalo o důkazy týkající se nesporných skutečností, důkazy duplicitní k provedenému exekučnímu spisu a o důkazy nadbytečné v situaci, kdy soud žalobě nevyhověl pro absenci odpovědnostního titulu a je již nadbytečné vést dokazování k příčinné souvislosti a k tvrzené škodě (veškeré důkazy vztahující se k prokázání odpovědnostního titulu byly provedeny).

8. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)(dále jen „zákon“),, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.Podle § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle § 13 odst. 2 zákona, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

9. Co se týká činnosti soudního exekutora, pak ta je podle § 4 odst. 2 zákona považována za úřední postup při výkonu státní správy (§ 3 odst. 1 písm. b/ zákona), pokud se jedná o úkony při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu (§ 4 odst. 1 zákona). Odpovědnost státu za činnost soudního exekutora se v tomto rozsahu řídí ustanoveními zák. č. 82/1998 Sb. bez možnosti liberace. Za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem (jako úřední osoba ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. b/ zák. č. 82/1998 Sb.) tak odpovídá stát, exekutor sám odpovídá za podmínek § 32 zák. č. 120/2001 Sb. za činnosti, na něž se nevztahuje § 4 odst. 1 zákona.

10. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobkyně se domáhala uhrazení částky 78 491 Kč jakožto náhrady majetkové a nemajetkové újmy. Předpokladem pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona je kumulativní splnění následujících podmínek: nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody na straně poškozeného subjektu a příčinná souvislost mezi uvedenými.

11. Úkolem žalobkyně je pochybení na straně státu skutkově tvrdit, právní kvalifikace je věcí soudu.

12. Úprava nezákonného rozhodnutí stojí především na předpokladech § 7 a § 8 odst. zákona, kdy je upraveno, že za nezákonné lze mít obecně, s výjimkami, pouze rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, a kterému se měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, procesně bránit. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. Judikatura pak vymezuje případy, kdy není nutné trvat na požadavku využití opravných prostředků. Rozhodnutím příslušných orgánů je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Je přitom bezvýznamné, zda zrušené rozhodnutí bylo rozhodnutím ve věci samé z důvodů skutkových nebo pro nesprávné právní posouzení, či zda šlo o nezákonné rozhodnutí procesní povahy, jímž byla způsobena škoda či nemajetková újma (NS 28 Cdo 3940/2009). Aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí tedy jít o rozhodnutí pravomocné nebo vykonatelné bez ohledu na právní moc a zároveň musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013).

13. Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k zákonu (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, str. 146, 147) konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v zákoně blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (sem patří celá škála případů s konkrétním obsahem, počínaje například posuzováním podmínek pro vydání rozhodnutí ve stavebním řízení, konče shromažďováním podkladů v trestním řízení, které skončilo odložením věci).

14. Soud se proto nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu, přičemž v tomto ohledu uzavírá, že z důvodů uvedených níže není ve věci dán odpovědnostní titul, proto žalobu v celém rozsahu výrokem I. zamítl.

15. Žalobkyně skutkově tvrdila, že v exekuci vedené soudním exekutorem , tituly před jménem, , jméno FO, pod sp. zn. , spisová značka, dne , datum, při provedení mobiliární exekuce v domě povinného , jméno FO, na adrese , adresa, byl zahrnut do soupisu pod položkou č. , hodnota, a následně byl odnesen dalekohled značky , jméno FO, , který byl ve vlastnictví žalobkyně (matky povinného). Následně došlo soudním exekutorem k vyškrtnutí této věci ze soupisu, dalekohled však žalobkyni vrácen nebyl, čímž žalobkyni měla vzniknout tvrzená majetková škoda a nemajetková újma. Nesprávný úřední postup tak žalobkyně spatřuje v tom, že dalekohled byl z domu odnesen a nebyl jí vrácen, ačkoliv měl být pouze sepsán a ačkoliv byl následně ze soupisu vyškrtnut.

16. Z provedeného dokazování spisem soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že v souvislosti se soupisem movitých věcí nebylo vydáno žádné nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona. Tvrzená škoda z tohoto titulu tak žalobkyni vzniknout nemohla.

17. Pokud jde o druhý z možných odpovědnostních titulů - nesprávný úřední postup, pak soud odkazuje na výše uvedené závěry provedeného dokazování.

18. Dalekohled byl soudním exekutorem sepsán správně z důvodu, že při mobiliární exekuci soudní exekutor sepíše všechen majetek, o kterém se domnívá, že patří do vlastnictví povinného. Při soupisu movitých věcí není povinností soudního exekutora zjišťovat vlastnické právo k věci, do soupisu se nezahrne pouze majetek, u něhož je na místě nepochybně prokázáno vlastnictví jiné osoby. Taková situace ohledně dalekohledu nenastala. O vyškrtnutí věci ze soupisu movitých věcí bylo soudním exekutorem dne , datum, k návrhu oprávněného rozhodnuto rovněž správně, neboť dalekohled byl pod č. , hodnota, sepsán. V tomto ohledu není rozhodné, zda věc byla ponechána na místě soupisu nebo zda byla odvezena.

19. Soud dále po provedeném dokazování dospěl k závěru, že nebylo žalobkyní prokázáno, že by dalekohled z místa mobiliární exekuce skutečně zaměstnanci soudního exekutora byl odnesen. Stěžejním důkazem je spis soudního exekutora a videozáznam z mobiliární exekuce, z nichž je zřejmé, že dalekohled byl pod č. , hodnota, sepsán, byl vyjmut z obalu a prohlížen zaměstnanci soudního exekutora, ale není zřejmé, že by byl vykonavatelem soudního exekutora nebo druhým zaměstnancem z domu povinného skutečně odnesen. Nebylo tak prokázáno, že se dalekohled dostal do dispozice soudního exekutora. Sepsáno bylo 30 movitých věcí, dle protokolu o soupisu bylo odneseno pouze 7 věcí (dalekohled mezi nimi nebyl), zbylé věci byly ponechány na místě. Protokol byl rovněž stvrzen podpisem povinného.

20. Soud při jednání konaném dne , datum, vyzval žalobkyni ve smyslu § 118 odst. 3 o.s.ř. k doplnění důkazních návrhů k prokázání tvrzení, že dne , datum, při mobiliární exekuci vykonavatel soudního exekutora odvezl dalekohled, který ani po jeho vyškrtnutí ze soupisu movitých věcí žalobkyni nevrátil, neboť z dosud provedeného dokazování soud toto nemá za prokázané. Zároveň soud žalobkyni poučil o možných následcích nesplnění výzvy soudu v podobě neunesení břemene důkazního. Žalobkyně po poučení uvedla, že žádné další důkazní návrhy nevznáší, neboť žádné další důkazy k prokázání této skutečnosti neexistují. Žalobkyně tak své důkazní břemeno v tomto směru neunesla. Jelikož nebylo prokázáno, že v rámci předmětné mobiliární exekuce byl z domu povinného po soupisu skutečně dalekohled odnesen, nemohla žalobkyni ani vzniknout tvrzená škoda, kterou z této skutečnosti vyvozovala. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

21. Pro úplnost soud uvádí, že i žalovanou vznesenou námitku promlčení vůči nároku na náhradu nemajetkové újmy lze považovat za důvodnou.

22. Dle § 32 odst. 3 zákona se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Dle § 35 odst. 1 zákona promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

23. Ze shora učiněných skutkových zjištění vyplynulo, že k odvozu sepsaného dalekohledu mělo dojít dne 19. 3. 2019, k vrácení vyškrtnutých a odvezených věcí povinnému došlo dne 29. 8. 2019, dne , datum, žalobkyně požádala soudního exekutora o vrácení dalekohledu a o náhradu škody a dne , datum, bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno odmítavé vyjádření soudního exekutora. Nejpozději v tomto okamžiku se žalobkyně dozvěděla o vzniklé újmě, která jí měla být způsobena postupem soudního exekutora, od , datum, tedy počala běžet šestiměsíční promlčecí lhůta nároků na náhradu nemajetkové újmy, jejíž konec připadl na den 27. 4. 2021 (§ 605 odst. 2 o. z.). Jelikož žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované až dne 7. 3. 2022 a žalobu podala až dne , datum, , došlo k promlčení nároku bez stavení běhu promlčecí lhůty po dobu uplatnění nároku u žalované.

24. Výrok II. o nákladech řízení žalované je odůvodněn podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzovaném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, a vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni, které jsou ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b, c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. představovány částkou , částka, za tři úkony, každý po , částka, (vyjádření k žalobě, účast na jednání soudu , datum, a , datum, ). Ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. byla lhůta k plnění stanovena v délce tří dnů.