20 C 176/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr Zdeňkem Douděrou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa zastoupeného titul . jméno příjmení , advokátem, sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupené titul . jméno příjmení , advokátem, sídlem adresa pro částku 65 264 Kč

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 65 264 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení v částce 14 665,20 Kč, k rukám právního zástupce žalované, [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23. 9. 2020 domáhal na žalované zaplacení ve výroku I. uvedené částky s odůvodněním, že dne 22. 5. 2017 došlo k dopravní nehodě, jejímiž účastníky byl žalobce a klientka žalované, jako pojistitele. Při této dopravní nehodě došlo k poškození vozidla žalobce, který byl nucen zapůjčit si po dobu opravy poškozeného vozidla vozidlo jiné a oprava vozidla trvala od 6. 11. 2017 do 22. 12. 2012, tj. 46 dnů, z důvodu nedostupnosti dílů nezbytných pro opravu vozidla. Žalobce si zapůjčil vozidlo u [právnická osoba] se sídlem [adresa], za toto zapůjčení byla žalobci dne 2. 1. 2018 vystavena faktura č. 20180002 na částku 59 774 Kč, kterou žalobce uhradil. Náhradní vozidlo žalobce musel zmíněné společnosti vrátit dne 8. 12. 2017, což je době, kdy ještě poškozené vozidlo nebylo opraveno a z tohoto důvodu byl nucen vypůjčit si jiné vozidlo od pana [jméno] [jméno], [datum narození], bytem [adresa]. Po dobu opravy poškozeného vozidla činila částka pronájmu 25 410 Kč včetně DPH. V uvedené pojistné události obdržel žalobce od žalované, dne 14. 2. 2018 dopis, týkající se uzavření pojistné události, ze kterého vyplynulo, že žalobci bude ze strany žalované vyplaceno z titlu pojistné události v podobě zmíněné dopravní nehody pouze částečné plnění v částce 19 920 Kč namísto požadované částky 59 774 Kč. Dále žalobce uvedl, že oprava předmětného poškozeného vozidla trvala delší dobu než žalovanou vypočtených 18 dnů, z důvodu nedostupnosti potřebných dílů, a protáhla se tak až na dobu 46 dnů, o kterou měl žalobce zapůjčena postupně 2 náhradní vozidla. Skutečná škoda na straně žalobce tak činí 85 184 Kč, žalovaná však hradila pouze částku 19 920 Kč, a žalobce proto požaduje rozdíl mezi zmíněnými částkami.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě nesporovala, že dne 22. 5. 2017 došlo k pojistné události – střet vozidla [značka automobilu], [registrační značka] [anonymizováno] a vozidla [značka automobilu], [registrační značka] [anonymizováno] a dále nesporovala, že ke dni pojistné události byla pojistitelem odpovědnosti z provozu vozidla [značka automobilu]. Poukázala na to, že z ustálené judikatury dovolacího soudu vyplývá, že skutečnou škodu spočívající v nutně a účelně vynaložených nákladech na pronájem náhradního vozidla po dobu, kdy poškozený nemůže užívat své vozidlo v důsledku poškození, představuje nájemné zaplacené za pronájem vozidla srovnatelného s poškozeným vozidlem, pokud převyšuje výdaje spojené v užitím vlastního vozidla (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 11. 1990, sp. zn. 1 Cz 86/90, dále rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 10. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2703/2006, dále rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3911/2007). Žalovaná náklady vynaložené na pronájem náhradního vozidla nepovažuje za nutně a účelně vynaložené a upozornila i na časovou prodlevu mezi dnem kdy došlo k dopravní nehodě, tj. 22. 5. 2017 a dnem zahájení opravy vozidla, tj. 6. 11. 2017, což je více jak 5 měsíců. Oprava vozidla trvala do 22. 12. 2017, v době od 22. 5. 2017 do 6. 11. 2017, tj. 47 dnů bylo poškozené vozidlo buď užíváno (žalovaná to dovozuje z tvrzení žalobce, že vozidlo nutně potřebuje k výkonu podnikatelské činnosti), nebo odstaveno (z důvodu poškození vzniklých při dopravní nehodě a neprovedené opravě). Žalobci tak zcela zjevně v této době nic nebránilo v tom, aby vozidlo přistavil k provedení prohlídky do autoservisu, a v případě, že by bylo zjištěno, že k opravě je nezbytně nutný náhradní díl, který nemá servis k dispozici, mohl žalobce vozidlo buď nadále užívat jako doposud, nebo ho mohl ponechat i nadále odstavené, jako doposud, a to do doby, než by byl náhradní díl dostupný a mohla být provedena oprava. Tímto by tak žalobce předešel nutnosti pronájmu náhradního vozidla po dobu, kdy servis čeká na dodání chybějícího náhradního dílu. Dále žalovaná upozornila na to, že ačkoliv k zahájení opravy vozidla došlo dne 6. 11. 2017, žalobce nárokuje pojistné plnění již od 1. 11. 2017. Podle smlouvy o nájmu dopravního prostředku, uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], bylo náhradní vozidlo skutečně pronajato od 1. 11. 2017, v té době však oprava vozidla ještě vůbec nebyla zahájena (sám žalobce tvrdí, že k tomu došlo až 6. 11. 2017. Žalovaná má k dispozici také zakázkový list na opravu poškozeného vozidla [registrační značka] [anonymizováno], na kterém je uvedeno, že k přijetí zakázky servisem došlo dne 30. 10. 2017). Pokud by žalobce byl nucen užívat náhradní vozidlo již od 1. 11. 2017, pak zcela jednoznačně z důvodu prodlení na straně servisu, a toto prodlení tak nevzniklo v příčinné souvislosti s dopravní nehodou, když servis s opravou vozidla začal až 6. 11. 2017, ačkoli měl vozidlo od 30. 10. 2017 k dispozici. Dále žalobce tvrdil, že v době od 9. 12. 2017 do 27. 12. 2017 měl pronajaté náhradní vozidlo na základě smlouvy uzavřené s [jméno] [jméno] a nájemné dle této smlouvy činilo 1 500 Kč včetně DPH za den. Žalobou je uplatňována částka 25 410 Kč včetně DPH. Takto uplatněná částka nekoresponduje s výší denního nájemného (žalobce měl pronajaté vozidlo 16,94 dne?). Dále byla pronajímateli ke dni 21. 12. 2017 zrušena registrace k DPH. Žalovaná dovodila, že žalobce nemá nárok na pojistné plnění odpovídající DPH z denního nájemného, neboť datum uskutečnění zdanitelného plnění spadá do doby, kdy pronajímatel již nebyl plátcem DPH (a proto ani nebyl vydán daňový doklad). Dále žalovaná vznesla námitku promlčení, odkázala na ustanovení občanského zákoníku § 609, § 611, § 629 odst. 1, § 620 odst. 1 § 635 odst. 2, podle kterého právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1510/2019, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 2. 2020, sp. zn. 25 Cdo 79/2020). Ke škodní události v podobě dopravní nehody došlo dne 22. 5. 2017. Tento den se tak žalobce nepochybně dozvěděl o skutečnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody a dle § 626 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta ve vztahu k uplatněnému nároku začala skutečně běžet za 1 rok od pojistné události, tj. dne 22. 5. 2017, zároveň však dle § 635 odst. 2 občanského zákoníku se právo na pojistné plnění promlčí nejpozději s právem na náhradu škody (újmy), na kterou se pojištění vztahuje. Právo na náhradu škody se v tomto případě promlčelo dne 22. 5. 2020, tj. za 3 roky ode dne škodní události, kdy žalobci začala běžet subjektivní promlčecí lhůta u práva na náhradu škody. S ohledem na dikci § 635 odst. 2 občanského zákoníku nezbývá než konstatovat, že dne 22. 5. 2020 se promlčelo právo na pojistné plnění, když k zahájení řízení došlo až dne 27. 7. 2020. Dále žalovaná doplnila, že poškozený se o škodě dozví v okamžiku, kdy lze objektivně škodu vyčíslit v penězích a toto právo uplatnit u soudu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 12. 2019, sp. zn. 29 Cdo 339/2018). Žalobci objektivně nic nebránilo v tom, aby k opravě vozidla, a k s tím souvisejícímu pronájmu náhradního vozidla, přistoupil bezprostředně po dopravní nehodě, za předpokladu, že by oprava vozidla trvala stejně dlouho, tj. 46 dnů, došlo by k ukončení opravy a pronájmu náhradního vozidla kolem [datum]. Ke dni zahájení tohoto řízení proto má žalovaná za to, že nárok žalobce je promlčen. Žalovaná závěrem navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Soud vzal v řízení za prokázané, že dne 22. 5. 2017 došlo k dopravní nehodě v ulici [ulice] [obec], při které došlo ke střetu vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizováno], pojištěného u žalované na jméno pojištěného [jméno] [příjmení] a vozidla [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizováno], pojistitel [právnická osoba] a pojištěný [právnická osoba], řidič žalobce, jak bylo zjištěno ze záznamu o dopravní nehodě z uvedeného data.

4. Dne 24. 5. 2017 žalovaná zasílala na [anonymizována dvě slova] potvrzení registrace pojistné události ze zmíněné dopravní nehody. Žalovaná v dopise ze dne 14. 2. 2018 informovala [právnická osoba], že ukončila šetření pojistné události z pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a stanovila výši náhrady, když pojistné plnění za náhradní vozidlo je v částce 19 920 Kč. Žalovaná v dopise ze dne 26. 3. 2018 [právnická osoba] sdělila, že co se týká škodní události z pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, při posouzení vzneseného nároku za náhradní vozidlo vycházela z veškerých obdržených podkladů v průběhu likvidace a stanovila, že technologická doba opravy poškozeného vozidla činí 18 dní. Ke vzniku dopravní nehody došlo 22. 5. 2017, vozidlo bylo dle informací předáno do opravy 6. 11. 2017. Dopisem ze dne 22. 1. 2020 adresovaným žalované, [titul]. [jméno] [příjmení], advokát, v zastoupení žalobce, se obrátil na žalovanou, a vyzval k úhradě částky 65 264 Kč do 3 dnů od obdržení tohoto přípisu. Dne 23. 1. 2020 byla zásilka od odesilatele [titul]. [jméno] [příjmení] předána k poštovní přepravě, adresát [právnická osoba], jak bylo zjištěno z podacího lístku.

5. Dne 30. 10. 2017 přijala [právnická osoba] zakázku od zákazníka [právnická osoba], se sídlem na [anonymizována dvě slova], [obec a číslo], [IČO], a to [značka automobilu], [registrační značka] [anonymizováno], když toto vozidlo je vedené u žalované pod č. [číslo].

6. Dne 1. 11. 2017 byla mezi žalobcem, jako nájemcem na straně jedné, a [právnická osoba], [adresa], [IČO], jako pronajímatelem na straně druhé, uzavřena smlouva o nájmu dopravního prostředku, jejímž předmětem se stalo motorové vozidlo [anonymizována dvě slova], [registrační značka] [anonymizováno], a nájem byl sjednán ode dne 1. 11. 2017 na dobu určitou do 8. 12. 2017. Nájemné bylo hrazeno [právnická osoba], složená jistina 10 000 Kč, vrácena jistina 10 000 Kč. Dne 9. 12. 2017 uzavřel žalobcem s [jméno] [jméno], bytem [adresa], smlouvu o nájmu dopravního prostředku, sjednanou na dobu určitou, a to ode dne předání a převzetí předmětu nájmu do 27. 12. 2017, když předmětem nájmu se stal [značka automobilu] [anonymizováno]. Nájemné bylo stanoveno v částce 1 500 Kč s DPH.

7. Z potvrzení o úhradě finanční částky v hotovosti z 29. 12. 2017, faktury č. 20180002, faktury – daňového dokladu č. 5171002308, kalkulace opravy ze dne 14. 2. 2018 soud žádné skutečnosti podstatné pro toto řízení nezjistil, a proto se těmito důkazy v odůvodnění rozsudku již blíže nezabýval.

8. Podle § 609 odst. 1 občanského zákoníku, nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 611 občanského zákoníku, promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví. Podle § 619 odst. 1 občanského zákoníku, jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 občanského zákoníku, právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 620 odst. 1 občanského zákoníku, okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy. Podle § 626 občanského zákoníku, u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu. Podle § 635 odst. 2 občanského zákoníku, právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje.

9. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení výše zmíněné částky, která má představovat náhradu škody vzniklé žalobci v souvislosti s výše uvedenou pojistnou událostí, ke které došlo při zmíněné dopravní nehodě.

10. Soud se nejprve zabýval důvodností žalovanou vnesené námitky promlčení. Dne 22. 5. 2017 došlo k pojistné události spočívající ve střetu vozidla [značka automobilu], [registrační značka] [anonymizováno] a vozidla [značka automobilu], [registrační značka] [anonymizováno]. Žalovaná byla v době pojistné události pojistitelem odpovědnosti z provozu vozidla [značka automobilu] Tyto skutečnosti ostatně nebyly mezi účastníky sporné. Žalobce uplatnil právo poškozeného na plnění vůči pojistiteli škůdce podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy originární právo založené zvláštním právním předpisem, které nemá povahu nároku na náhradu škody (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 25 Cdo 113/2006). Pojištění odpovědnosti zabezpečuje pojištěnému právo, aby pojistitel za něho v případě pojistné události nahradil poškozenému škodu.

11. Soudní praxe i právní teorie promlčením rozumí marné uplynutí doby stanovené v zákoně pro vykonání práva; znamená výrazné oslabení subjektivního práva oprávněného účastníka, neboť promlčením sice jeho nárok nezaniká, nemůže však být soudem přiznán, jestliže povinný před soudem čelí uplatněnému právu námitkou promlčení. Nárok oprávněného účastníka trvá i nadále, stává se však prostřednictvím soudu nevymahatelným.

12. U práva na pojistné plnění stanoví § 626 občanského zákoníku počátek promlčecí lhůty k okamžiku uplynutí jednoho roku od pojistné události. Jedná se o objektivní promlčecí lhůtu, která začíná běžet bez ohledu na vědomost osoby oprávněné čerpat pojistné plnění. U práva na náhradu škody je počátek subjektivní promlčecí lhůty určen § 620 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Objektivní promlčecí lhůtu práva na náhradu škody upravuje § 636 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého se právo na náhradu škody nebo jiné újmy promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla.

13. Obě dvě promlčecí lhůty (objektivní a subjektivní) počínají běžet a končí nezávisle na sobě. Obecně však platí, že nárok je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty, tj. lhůta objektivní a v jejím rámci lhůta subjektivní; marným uplynutím jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, i když ještě běží i druhá promlčecí lhůta.

14. Účelem § 635 odst. 2 občanského zákoníku je sjednocení konce promlčecí lhůty u práva na náhradu škody a práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Má zamezit situacím, kdy může poškozený vymáhat pojistné plnění po pojišťovně, i když je nárok vůči poškozenému promlčen. Z toho vyplývá, že závazek z pojištění odpovědnosti má akcesorickou povahu k povinnosti pojištěného nahradit vzniklou újmu, která je tudíž předpokladem vzniku práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Opačná situace by zjevně odporovala zásadě zákazu obohacení z pojištění a koncepci pojistného zájmu zakotvené v § 2761 občanského zákoníku (srov. TÉGL a WEINHOLD in: MELZER, F. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek III, § 419-654 a související společná a přechodná ustanovení. Praha: Leges, 2014, s. 1004 ISBN 978-80-7502 -003-1).

15. Slovo„ nejpozději“ v § 635 odst. 2 občanského zákoníku znamená, že právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti by nemělo být žalovatelné déle než právo na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. Z toho vyplývá, že právo na pojistné plnění se může promlčet dříve, než uplyne promlčecí lhůta stanovená v § 626 občanského zákoníku, a to uplynutím subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění práva na náhradu škody (srov. TÉGL a WEINHOLD in: MELZER, F. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek III, § 419–654 a související společná a přechodná ustanovení. Praha: Leges, 2014, s. 1004 ISBN 978-80-7502 -003-1).

16. Případný výklad, že § 635 odst. 2 občanského zákoníku odkazuje pouze na § 636 odst. 1 občanského zákoníku, které stanoví desetiletou objektivní promlčecí lhůtu pro právo na náhradu škody nebo újmy, nelze použít, neboť § 635 odst. 2 občanského zákoníku jej nepřipouští a byl by v rozporu se smyslem a účelem zmíněného ustanovení. Pro jeho účely je irelevantní, zda se právo na náhradu škody promlčí v subjektivní promlčecí lhůtě (§ 619 a § 620 ve spojení s § 629 občanského zákoníku) nebo v promlčecí lhůtě objektivní (§ 636 odst. 1 o. z.).

17. To ovšem neznamená, že by se u práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti nikdy fakticky nemohlo použít § 626 občanského zákoníku, a to především ze dvou důvodů. Zaprvé § 626 občanského zákoníku je ustanovením obecným vztahujícím se na všechny druhy pojištění. Ustanovení § 635 odst. 2 občanského zákoníku má charakter pravidla speciálního, neboť se vztahuje pouze na pojištění z odpovědnosti. Na ostatní druhy pojištění se neaplikuje. Druhým důvodem je skutečnost, že promlčecí lhůta podle § 626 občanského zákoníku a subjektivní promlčecí lhůta pro uplatnění práva na náhradu škody mají různě stanovené počátky. Promlčecí lhůta u práva na pojistné plnění počíná běžet za jeden rok od pojistné události. Subjektivní promlčecí lhůta u práva na náhradu škody počíná v souladu s § 619 odst. 1 občanského zákoníku běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 občanského zákoníku může být právo uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. U práva na náhradu škody okolnosti rozhodné specifikuje § 620 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy. Z výše uvedeného je patrné, že počátek běhu subjektivní lhůty pro náhradu škody se nemusí shodovat s okamžikem pojistné události a může nastat později.

18. Z toho vyplývá, že právo na pojistné plnění se ve smyslu § 635 odst. 2 občanského zákoníku promlčuje nejen současně s uplynutím objektivní promlčecí lhůty stanovené pro právo na náhradu škody, ale i uplynutím promlčecí lhůty subjektivní. Uvedený výklad je v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1510/2019, sp. zn. 25 Cdo 1976/2019, sp. zn. 25 Cdo 79/2020).

19. V posuzovaném případě počala promlčecí lhůta podle § 626 občanského zákoníku běžet 22. 5. 2018 (tj. jeden rok od pojistné události) a uplynula dnem 22. 5. 2019. Současně však běžela subjektivní promlčecí lhůta poškozeného na náhradu škody přímo po škůdci, která uplynula v souladu s § 635 odst. 2 občanského zákoníku nejpozději dnem 22. 5. 2020, kdy uplynula tříletá subjektivní promlčecí lhůta ohledně nároku na náhradu škody. Žalobce totiž již dne 22. 5. 2017, kdy došlo ke škodní události, získal povědomí o tom, že došlo ke škodě a kdo za ni nese odpovědnost, a tím i o skutečnostech rozhodných pro uplatnění práva z titulu náhrady škody. Poškozený se totiž o škodě dozví v okamžiku, kdy lze škodu objektivně vyčíslit v penězích a toto právo uplatnit u soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 229/2018). Žalobci nic nebránilo v tom, aby k opravě poškozeného vozidla a s tím souvisejícímu pronájmu přikročil bezprostředně po dopravní nehodě. Pokud by se měl počátek běhu promlčecí lhůty odvíjet teprve ode dne dokončení opravy, jak argumentuje žalobce, záviselo by její plynutí pouze na libovůli žalobce a nikoli na zákonné úpravě, kdy žalobce poškozené vozidlo předal do opravy teprve dne 30. 10. 2017 a až dne 1. 11. 2017 uzavřel smlouvu o pronájmu náhradního vozidla. Žaloba byla podána dne 23. 9. 2020, tj. po marném uplynutí promlčecí lhůty. Žalovaná vznesla námitku promlčení důvodně, a proto soud žalobu ve výroku I. pro její nedůvodnost zamítl, aniž by se dále zabýval otázkou opodstatněnosti výše žalobcem uplatňované škody.

20. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) podle úspěchu ve věci za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch přiznal soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzovaném případě byla zcela úspěšná žalovaná proti které byla žaloba zamítnuta, a proto jí soud přiznal náhradu nákladů vůči žalobci v plné výši. Náklady řízení žalované jsou představovány náklady právního zastoupení v částce 11 220 Kč za 3 úkony právní služby, každý v částce 3 740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání týkající se věci samé učiněné vůči soudu ze dne 22. 10. 2020 a účast na jednání soudu dne 22. 2. 2021) podle § 7, ve spojení s § 6 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. b), d), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) a dále v částce 900 Kč za 3 paušální náhrady hotových výdajů advokáta z uvedených úkonů právní služby, každá v částce 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Dále byla žalované ve smyslu § 137 odst. 1 o.s.ř. přiznána 21 % zákonná sazba daně z přidané hodnoty v částce 2 545,20 Kč z uvedených nákladů právního zastoupení, tj. z částky 12 120 Kč, neboť právní zástupce žalované je plátcem této daně s registrací platnou ode dne 1. 2. 2007, u Finančního úřadu pro Středočeský kraj, územní pracoviště v Benešově Celkem tak náklady žalované jsou v částce 14 665,20 Kč. <b>Poučení</b>