20 C 184/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Adresa zainteresované společnosti 0/0 Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Anonymizováno Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/2 , Anonymizováno Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1 o zaplacení 168 363 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 168 363 Kč s úrokem z prodlení výši 15 % ročně z této částky od 21. 11. 2023 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 168 363 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 21. 11. 2023 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaná částka představuje přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla žalobci vzniknout nepřiměřenou délkou v řízení vedeném u , Anonymizováno, (dále jen „posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)(dále jen „zákon“). Žalobce požaduje odškodnění nepřiměřené délky posuzovaného řízení za období od 19. 12. 2013 do 19. 5. 2023 z důvodu, že svou účast v řízení odvozuje od společnosti , právnická osoba, ., jehož je univerzálním nástupcem. Žalobce soudu vytýká, že délku řízení nelze považovat za přiměřenou z důvodu, že řízení trvá více než 9,5 let, došlo v něm k nedůvodným prodlevám a k rušení rozhodnutí ve věci. Právní předchůdce žalobce zanikl fúzí sloučením do , Anonymizováno, , na jehož účet jakožto obhospodařovatel vlastním jménem jedná žalobce. O procesním nástupnictví bylo v posuzovaném řízení rozhodnuto usnesením ze dne 7. 2. 2023. Předmětem posuzovaného řízení byl peněžitý spor, který nevykazoval složitost. Žalobce ani jeho právní předchůdce se na délce řízení nepodíleli. Nárok žalobce u žalované předběžně uplatnil dne 19. 5. 2023.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok žalobce, uplatněný u ní dne 19. 5. 2023, neuznává, což žalobci sdělila stanoviskem ze dne 3. 11. 2023. Posuzované řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé a došlo v něm dne 7. 2. 2023 vydání usnesení o tom, že namísto 3. žalované bude nadále pokračováno s žalobcem. K odvolání bylo rozhodnutí potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 29. 8. 2023, na kterém však dosud není vyznačena doložka právní moci a žalobce se tak nestal účastníkem řízení. I v případě, že se žalobce účastníkem stal, délka řízení vůči jeho osobě činí 2 měsíce a v tomto období k nečinnosti soudu nedocházelo. S ohledem na to, že žalobce je akciovou společností, nelze u něho ani předpokládat intenzitu nemajetkové újmy takového rozsahu, který by odůvodňoval odškodnění v penězích. Dále žalovaná poukázala na složitost věci a sdílenou újmu na straně žalovaných v posuzovaném řízení.

3. Žalobce v replice k vyjádření žalované uvedl, že nesouhlasí s argumentací žalované, neboť je univerzálním nástupcem svého právního předchůdce, z tohoto důvodu pravomocně vstoupil do posuzovaného řízení a převzal újmu zaniklého právního předchůdce. Žalobce se rovněž ohradil vůči tomu, že by jeho újma bez uvedení konkrétních důvodů ze strany žalované byla nižší oproti újmě, která by vznikla osobě fyzické, a že by proto neměl právo na přiznání finančního odškodnění.

4. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce dopisem ze dne 19. 5. 2023, podaným žalované téhož dne, uplatnil nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení a požadoval zaplacení částky 168 363 Kč jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona. Žalovaná dne 3. 11. 2023 vydala k uplatněnému nároku zamítavé stanovisko. Uvedené ani mezi účastníky nebylo sporné.

5. Dále bylo v řízení prokázáno, že dne 19. 12. 2013 podala společnost , Anonymizováno, (dále jako žalobkyně), žalobu proti společnosti , právnická osoba, . (dále jen jako žalovaná), o zaplacení částky 12 584 554 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o dílo ze dne 10. 4. 2012 a návrh na vydání předběžného opatření. , jméno FO, .

6. Z projektu sloučení ze dne 22. 9. 2022, včetně dvou příloh, společnosti , Anonymizováno, jako přejímajícího fondu a , právnická osoba, . jako zanikajícího fondu a úplného výpisu z obchodního rejstříku pořízeného ke dni 3. 2. 2023 k osobě , právnická osoba, . soud zjistil, že , právnická osoba, . byla ke dni 21. 11. 2022 vymazána z obchodního rejstříku z důvodu zániku fúzí sloučením do přejímajícího fondu , Anonymizováno, jako přejímajícího fondu, na základě projektu ze dne 22. 9. 2022.

7. Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud neprovedl zbylé důkazy duplicitní k provedenému spisu. Soud žádný důkazní návrh nezamítl, byly provedeny všechny důkazní návrhy8. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.Podle § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.Podle § 31a odst. 2 zákona, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.Podle § 31a odst. 3 zákona, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

9. Žalobce požadoval zaplacení částky 168 363 Kč s příslušenstvím, která má představovat finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení.

10. Předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona jsou jednak existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody na straně poškozeného subjektu a příčinná souvislost mezi uvedenými. Podmínky pro projednání nároku žalobce u soudu v podobě předběžného uplatnění nároku u žalované před podáním žaloby jsou ve věci splněny.

11. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením tohoto nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z č. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. („…přechodné ustanovení umožní v určitém rozsahu aplikaci nových ustanovení na případy, které vznikly před nabytím účinnosti tohoto zákona, čímž se otevře možnost jejich případnému vyřešení před českými orgány a na základě českého právního řádu, bez toho aniž by je musel vyřizovat Evropský soud pro lidská práva.“). Není proto pochyb o tom, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou ESLP, tj. zejm. aby výklad rozhodujícího pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci koreloval výkladu podávanému ESLP.

12. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Nutno zdůraznit, že ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení (přiměřenost jeho délky) s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek ESLP ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005, § 36), a to s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (srov. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 7. 2003, § 73).

13. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud neshledal splnění tohoto předpokladu, když v tomto řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

14. Posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvá ode dne 10. 10. 2019, kdy bylo rozhodnuto o přistoupení společnosti , právnická osoba, . do řízení jako třetí žalované, jejímž univerzálním nástupcem se na základě projektu přeměny ze dne 22. 9. 2022 do přejímajícího fondu , Anonymizováno, stal žalobce jako obhospodařovatel fondu (o nástupnictví bylo v posuzovaném řízení rozhodnuto usnesením ze dne 7. 2. 2023 ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 29. 8. 2023, , právnická osoba, . zanikl a byl vymazán z obchodního rejstříku), a dosud neskončilo. Celkem tak trvá 4 roky a 7 měsíců. Počátek celkové délky řízení ve vztahu k žalobci nelze odvozovat od okamžiku podání žaloby v posuzovaném řízení, ale je nutné jej odvozovat až od okamžiku, kdy se stal účastníkem řízení právní předchůdce žalobce. Teprve od tohoto okamžiku mohl tento pociťovat újmu a tato doba účasti právního předchůdce se do celkové délky řízení ve vztahu k žalobci započítává. Žalobce však požaduje přiznat odškodnění pouze za období do 19. 5. 2023, celková délka tak k tomuto datu činí 3 roky a 7 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu ještě přiměřená.

15. K závěru o tom, že celkovou délku řízení je ještě třeba považovat za přiměřenou, vede soud vyhodnocení kritérií podle § 31a odst. 3 zákona, zejména pak vyhodnocení kritéria složitosti řízení v kombinaci s kritériem postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu řízení.

16. Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba na zaplacení částky 12 584 554 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o dílo, s žalobou byl podán rovněž návrh na vydání předběžného opatření. Z obsahu posuzovaného řízení se podává, že řízení bylo složité po stránce skutkové, právní i procesní. Uvedené je dáno již samotným charakterem sporu, který se opíral o smlouvu o dílo, kdy k projednání sporu se konalo 7 jednání, bylo vyslýcháno množství svědků a provedeno větší množství listinných důkazů. Bylo třeba posoudit zejména otázky provedení díla, jeho předání, vznik práva na úhradu ceny a zádržného a platného odstoupení od smlouvy. K posouzení odborných otázek byl vyslýchán znalec. Jednání byla odročována z důvodu složitosti a žádostí účastníků, aby byl poskytnut prostor pro nastudování věci. Soud se vedle věcného řešení sporu musel vypořádávat s námitkami vůči procesním rozhodnutím, žádostí o přiznání osvobození od soudních poplatků a změnami právního zastoupení účastníků. Dále bylo opakovaně rozhodováno o okruhu účastníků na straně žalované, žalobce byl vyzýván k odstranění vad petitu žaloby. Ve věci byla účastníky podána odvolání ve věci i do procesních otázek, žaloba pro zmatečnost a 2 dovolání, první dovolací řízení je již skončeno, druhé stále probíhá a je důvodem pro přerušení řízení o žalobě pro zmatečnost. Účastníkům řízení nelze přičítat k tíži použití zákonných prostředků procesní obrany, a jestliže tedy účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů, ať se jedná o uplatnění opravných prostředků, nebo o nutnost rozhodování nadřízeného soudu v jiných otázkách. Stát proto nemůže nést odpovědnost za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavení.

17. Soud ve věci shledal pouze ojedinělou nečinnost, a to v období od 21. 3. 2023, kdy byla věc předložena odvolacímu soudu, do 29. 8. 2023, kdy odvolací soud rozhodl. Tuto však lze dle jeho názoru tolerovat, neboť celková délka řízení byla ještě přiměřená a soudy jinak v řízení postupovaly koncentrovaně a plynule a činily úkony v běžných lhůtách (viz např. rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Takovým způsobem ESLP toleroval více jak 12 měsíců období nečinnosti v řízení, které trvalo 5 let a 4 měsíce (viz např. rozhodnutí ESLP o přijatelnosti ve věci Krča proti České republice ze dne 18. 3. 2003). Žalobce navíc požaduje odškodnění pouze za období do 19. 5. 2023.

18. K závěru o nepřiměřenosti celkové délky řízení nevede soud ani vyhodnocení kritéria jednání poškozeného, které se do řízení promítlo tím, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce, opakovaně měnil právní zastoupení, což bylo důvodem žádostí o poskytnutí časového prostoru pro nastudování složité věci a žádostí o odročení jednání. Dále tím, že ze strany žalobce došlo k opakovanému podání blanketních opravných prostředků, což si vyžádala, aby byl ze strany osudu vyzván k odstranění vad a doplnění. Jinak se žalobce na délce řízení nepodílel. Dále nelze dospět ani k závěru, že by se žalobce snažil o urychlení řízení, např. podáním návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu nebo stížnosti na průtahy.

19. Zásadním pro závěr o tom, že celková délka posuzovaného řízení je ještě přiměřenou, je i vyhodnocení kritéria významu řízení pro poškozeného. V tomto ohledu je třeba zdůraznit to, že posuzované řízení, jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010, nelze typově zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky. Podle judikatury ESLP poskytují poškozenému zvýšený význam řízení řízení typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). V projednávaném případě se jednalo o spor mezi právnickými osobami o zaplacení pohledávky ze smlouvy o dílo, žalobce sdílel své postavení a příp. újmu s dalšími účastníky na straně žalované a takové řízení nemělo pro žalobce vyšší význam. Rovněž nelze dospět k závěru, že by žalobce v důsledku posuzovaného řízení byl stižen nějakými negativními důsledky. Toto nebylo ze strany žalobce ani tvrzeno.

20. Délka posuzovaného řízení tak byla s ohledem na všechny okolnosti případu přiměřená a v důsledku toho nedošlo ke vzniku nemajetkové újmy žalobce. Jelikož v dané věci soud neshledal existenci nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení, nebyl tak splněn základní předpoklad pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona, a proto soud žalobu jako zcela nedůvodnou ve výroku I. zamítl, aniž by se zabýval otázkou opodstatněnosti žalobcem požadované částky jakožto finančního zadostiučinění a otázkou příčinné souvislosti.

21. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzovaném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, a vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci, které jsou ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. představovány částkou 1 200 Kč za čtyři úkony, každý po 300 Kč (vyjádření k žalobě, příprava na jednání, 2x účast na jednání). Ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. byla lhůta k plnění stanovena v délce tří dnů.