20 C 191/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce , Jméno advokáta B zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A /II, Jméno advokáta B proti žalované: právnická osoba o zaplacení 735 000 Kč

I. Změna žaloby učiněná žalobcem při jednání dne 11. 9. 2024, kterou se žalobce dále domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 735 000 Kč od 1. 12. 2023 do zaplacení, se nepřipouští.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 735 000 Kč se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. 1 Žalobce se žalobou domáhal částky ve výši 735 000 Kč jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou mu v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 64/2009, které bylo rovněž vedeno pod sp. zn. 3 Sm 271/99 a 42/3 Cm 64/2009 (dále jen „posuzované řízení“). Žalobce byl účastníkem řízení a považuje délku řízení trvající ve vztahu k jeho osobě přes 23 let za nepřiměřenou. Žalobce počátek řízení odvozuje od 28. 1. 2000, kdy oprávněný vůči jeho osobě podal u Okresního soudu v , Jméno advokáta B, neúspěšný návrh na nařízení výkonu rozhodnutí pod sp. zn. E 836/2000 a kdy byla žalobci doručena výzva k zaplacení, neboť od tohoto okamžiku žalobce věděl o posuzovaném řízení. Následně byla na majetek žalobce nařízena exekuce Okresním soudem v , Jméno advokáta B, pod sp. zn. Nc 2366/2003-57 dne 28. 3. 2003 a usnesením ze dne 21. 3. 2005 byl exekuční návrh zamítnut. Žalobce je přesvědčen, že tato doba má být započítána do celkové délky posuzovaného řízení, neboť o řízení již věděl. Nárok žalobce u žalované uplatnil, žalovaná stanoviskem ze dne 28. 11. 2023 žalobci přiznala odškodnění v částce 145 000 Kč, které mu následně i vyplatila. Žalobce jej však považuje za nedostatečné a nesouhlasí se snížením náhrady o 50 % z důvodu nízkého významu řízení, neboť věc ohrožuje bydlení žalobce i rodiny jeho dcery. Směnečná žaloba byla nedílnou součástí záměru o soudní legalizaci směnečného podvodu za pomocí padělané směnky, v důsledku čehož má být žalobce připraven o svůj majetek, který slouží k bydlení jeho samého i rodiny jeho dcery. Vzniklá újma je mimořádně závažná, protože se dotýká nemovitého majetku žalobce. Řízení nebylo skutkově ani procesně složité, jak tvrdí žalovaná, a žalobce podával návrhy na určení lhůty k provedení úkonu a snažil se průtahy soudu odstranit. Žalobce má rovněž za to, že by měl být v rámci odškodnění zohledněn jeho dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, vysoký věk a inflace.2 Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce svůj nárok uplatnil dne 2. 6. 2023. Žalovaná nárok žalobce předběžně projednala a dne 28. 11. 2023 mu odeslala stanovisko, ve kterém mu přiznala odškodnění ve výši 145 000 Kč a které žalobci již vyplatila. Žalovaná dále rekapitulovala průběh posuzovaného řízení, které ve vztahu k žalobci ke dni vydání stanoviska trvalo 15 let a 6 měsíců. Počátek řízení ve vztahu k žalobci žalovaná odvozuje od doručení směnečného platebního rozkazu dne 10. 5. 2008, kdy teprve od tohoto okamžiku mohl žalobce trpět nejistotou ohledně výsledku řízení. Teprve v roce 2008 došlo ke zrušení doložky právní moci na směnečném platebním rozkaze. Žalovaná dospěla k závěru o nepřiměřené délce posuzovaného řízení. Řízení probíhalo před 3 stupni soudní soustavy, byla řešena žaloby pro zmatečnost a v řízení docházelo k prodlevám. Řízení bylo složité po skutkové i procesní stránce, předmětem byl návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, následně projednání námitek, opakovaně bylo rozhodováno o žádostech žalobce o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce, o návrzích žalobce na odstranění doložek právní moci, o návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti, bylo vyčkáváno na zaplacení soudního poplatku ze strany žalobce a žalobce podával četné opravné prostředky. Význam řízení pro žalobce žalovaná hodnotila jako snížený zejména v části řízení, kdy bylo rozhodováno o žalobách žalobce pro zmatečnost, neboť k pravomocnému skončení řízení v meritu věci došlo již v roce 2012, dále byly řešeny pouze žaloby pro zmatečnost a opakované žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků. První žaloba byla zamítnuta pro nepřípustnost a druhá jako zjevně opožděná. S ohledem na ustanovení zástupce žalobci byl neúspěch těchto žalob žalobci zřejmý. O nízkém významu dle názoru žalované svědčí i postup žalobce samotného, kdy tento tvrdí, že se o posuzovaném řízení dozvěděl z průběhu několika proti němu vedených exekucí, ale o posuzované řízení a doručení rozhodnutí se přesto nijak nezajímal po dobu mnoha let. Žalovaná při výpočtu odškodnění vycházela z částky 20 000 Kč za rok řízení a základní odškodnění snížila o 30 % za složitost a o 20 % z důvodu sníženého významu. Žalovaná považuje poskytnuté odškodnění za dostatečné a navrhuje zamítnutí žaloby., právnická osoba, uplatnění nároku ze dne 30. 5. 2023, doplnění uplatnění ze dne 27. 6. 2023, stanoviska žalované ze dne 28. 11. 2023 vč. doručenky a kopie poštovní poukázky o výplatě částky 145 000 Kč soud zjistil, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil dne 2. 6. 2023, následně jej doplnil a že žalovaná na základě stanoviska ze dne 28. 11. 2023, které bylo žalobci doručeno dne 1. 12. 2023, žalobci přiznala částku 145 000 Kč, která byla uhrazena před podáním žaloby.4 Z výpisu ze statistického zjišťování ze dne 11. 1. 2024 soud zjistil, že od roku 2000 do roku 2023 v České republice dochází k nárustu průměrné roční míry inflace v rozmezí 0,1 % až 15,1 %.5 Z výzvy k zaplacení ze dne 28. 1. 2000 soud zjistil, že právní zástupce společnosti , právnická osoba, . vyzval žalobce před podáním návrhu na výkon rozhodnutí k zaplacení dluhu dle vykonatelného směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským obchodním soudem v Brně dne 9. 11. 1999, č.j. 3 Sm 271/99-11.6 Ze spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 3 Cm 64/2009, který byl rovněž veden pod sp. zn. 3 Sm 271/99 a 42/3 Cm 64/2009 soud zjistil následující. Dne 9. 8. 1999 podala společnost , právnická osoba, . návrh na vydání směnečného platebního rozkazu proti žalovanému, , Jméno žalobce, – nyní v postavení žalobce. Dne 16. 8. 1999 byla žalobkyně vyzvána k uhrazení soudního poplatku. Dne 9. 9. 1999 navrhla žalobkyně, aby byl spis postoupen Krajskému soudu v , adresa, , neboť ten má být místně příslušným. Dne 14. 9. 1999 byla žalobkyně vyzvána k uhrazení soudního poplatku. Dne 26. 10. 1999 žalobkyně uhradila soudní poplatek. Dne 9. 11. 1999 byl vydán směnečný platební rozkaz, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 7. 12. 1999. Tato doložka byla zrušena dne 24. 4. 2008. Nová doložka na rozhodnutí byla vyznačena dne 15. 12. 2014 s datem právní moci 6. 12. 2012 a vykonatelností 11. 12. 2012. Žalovanému byl směnečný platební rozkaz původně zaslán na adresu , adresa, . Žalovaný si zásilku do vlastních rukou nepřevzal. Žalovaný žalobu a směnečný rozkaz převzal do vlastních rukou dne 10. 5. 2008 na adrese , adresa, , což je jeho trvalý pobyt platný od 11. 10. 2006. Dne 13. 12. 1999 vyzval soud žalobkyni, aby zajistila převzetí směnky u soudu. Dne 18. 9. 2002 žalovaný nahlížel do spisu. Dne 18. 4. 2008 zažádala žalobkyně o opětovné doručení směnečného platebního rozkazu, neboť nedošlo k nařízení exekuce z důvodu, že směnečný platební rozkaz nebyl řádně žalovanému doručen. Dne 29. 4. 2008 došlo k zaslání žaloby a směnečného platebního rozkazu žalovanému. Dne 15. 5. 2008 podal žalovaný námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu. Dne 19. 5. 2008 podal žalovaný návrh na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce z řad advokátů. Dne 27. 5. 2008 podal žalovaný návrh na doplnění dokazování. Dne 6. 6. 2008 podal žalovaný návrh na zastavení řízení pro překážku věci rozsouzené. Dne 3. 2. 2009 soud na den 5. 3. 2009 nařídil jednání. Dne 23. 2. 2009 žalovaný podal další žádost o osvobození od soudních poplatků, návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů, námitku místní nepříslušnosti a žádost o odročení jednání. Dne 25. 2. 2009 byl dán pokyn k odročení jednání na 2. 4. 2009. Stejného dne bylo rozhodnuto, že se žalovanému neustanovuje právní zástupce. Ve spise byl dále téhož dne nahlížet právní zástupce žalobkyně. Dne 5. 3. 2009 zažádal žalovaný o možnost nahlédnout do spisu. Dne 16. 3. 2009 podal žalovaný odvolání proti rozhodnutí o neustanovení zástupce. Dne 23. 3. 2009 byl dán pokyn ke zrušení jednání nařízeného na 2. 4. 2009 z důvodu podaného odvolání. Dne 24. 3. 2009 odůvodnil žalovaný své odvolání. Dne 17. 4. 2009 bylo odvolání zasláno žalobkyni. Dne 3. 6. 2009 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 21. 12. 2009 rozhodl odvolací soud tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Dne 19. 1. 2010 byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne 27. 1. 2010 bylo rozhodnutí odvolacího soudu rozesláno. Dne 26. 1. 2010 soud předvolal k jednání na den 25. 2. 2010 účastníky. Dne 19. 2. 2010 podal žalovaný vzájemný návrh s projevem započtení, návrh na přistoupení vedlejšího účastníka na stranu žalovanou, návrh na přerušení a návrh na jednání o smíru. Tato písemnost nebyla podepsána, k doplnění podpisu došlo dne 23. 2. 2010. Za vedlejšího účastníka měla vstoupit společnost , právnická osoba, ., za kterou jednal rovněž žalovaný. Dne 23. 2. 2010 bylo rozhodnuto o tom, že se vzájemný návrh žalovaného vylučuje k samostatnému řízení. Dne 25. 2. 2010 se konalo jednání: Byly projednány jednotlivé námitky žalovaného. Jednání bylo odročeno na dobu 3 měsíců k ověření tvrzení žalovaného, že faktury byly hrazeny. Dne 3. 3. 2010 bylo vydáno opravné usnesení vůči rozhodnutí ze dne 23. 2. 2010. Stejného dne podal žalovaný a vedlejší účastník návrh na přezkum podmínek řízení a další návrh na zastavení řízení. Dne 8. 3. 2010 byla podání zaslána žalobkyni. Dne 12. 3. 2010 bylo vydáno opravné usnesení k rozhodnutí ze dne 3. 3. 2010. Dne 22. 3. 2010 podal žalovaný námitky proti znění protokolu a návrh na změnu protokolu. Dne 25. 5. 2010 se vyjádřila žalobkyně. Dne 14. 6. 2010 bylo vyjádření zasláno žalovanému a vedlejšímu účastníkovi. Dne 20. 10. 2010 bylo vydáno předvolání k jednání na den 25. 11. 2010. Dne 25. 11. 2010 se konalo jednání, které bylo odročeno na 16. 12. 2010, neboť se nedostavil žalovaný, ani vedlejší účastník, a zároveň nebylo vykázáno doručení žalovanému. Dne 6. 12. 2010 žalovaný požádal o odročení jednání z důvodu kolize s jiným jednáním. Dne 7. 12. 2010 bylo jednání odročeno na 13. 1. 2011 k žádosti žalovaného. Dne 12. 1. 2011 žalovaný požádal o odročení jednání z důvodu nemoci. Dne 13. 1. 2011 se jednání konalo. Dostavil se k němu právní zástupce žalobkyně. Nebylo navrhováno další dokazování, soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného a vedlejšího účastníka. Došlo k vyhlášení rozsudku, kterým soud ponechal směnečný platební rozkaz v plné platnosti a dále opravil část, v níž byly uvedeny adresy žalovaného. Zároveň uložil žalovanému nahradit žalobkyni náklady řízení. Dne 17. 1. 2011 žalovaný doplnil svůj návrh na odročení jednání, podal další návrh na doplnění dokazování. Dne 31. 1. 2011 byl rozsudek rozeslán účastníkům řízení. Dne 24. 2. 2011 podali žalovaný a vedlejší účastník odvolání proti rozsudku, toto nepodepsali, podpis byl doplněn dne 25. 2. 2011. Dne 28. 2. 2011 podal vedlejší účastník prohlášení, že odvolání podal i svým jménem. Dne 1. 3. 2011 soud vyzval žalovaného k úhradě soudního poplatku za odvolání. Dne 3. 3. 2011 bylo odvolání zasláno žalobkyni. Dne 9. 3. 2011 podal žalovaný návrh na vydání opravného usnesen k výzvě o zaplacení soudního poplatku. Dne 10. 3. 2011 podal žalovaný další žádost o osvobození od soudních poplatků. Dne 15. 3. 2011 byl žalovaný vyzván, aby doložil své poměry. Dne 29. 3. 2011 žalovaný soudu předložil prohlášení o majetkových poměrech. Dne 7. 4. 2011 doplnil žalovaný svou žádost o osvobození od soudních poplatků. Dne 8. 4. 2011 bylo rozhodnuto, že se žalovaný od soudních poplatků neosvobozuje, zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě soudního poplatku za žádost o povolení posečkání se soudním poplatkem. Dne 10. 5. 2011 podal žalovaný odvolání proti rozhodnutí ze dne 8. 4. 2011. Dne 26. 5. 2011 byl spis předložen odvolacím soudu. Dne 30. 6. 2011 rozhodl odvolací soud tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Dne 19. 7. 2011 požádal Obvodní soud pro , adresa, o zapůjčení spisu. Dne 20. 7. 2011 bylo Obvodnímu soudu pro , adresa, sděleno, že se spis nachází u odvolacího soudu. Dne 25. 7. 2011 byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne 4. 8. 2011 uhradil žalovaný soudní poplatek z návrhu na posečkání s úhradou soudního poplatku a podal další návrh na vydání opravného usnesení. Dne 10. 8. 2011 byl spis předložen předsedovi soudu k rozhodnutí o návrhu na posečkání s úhradou soudního poplatku. Dne 21. 9. 2011 vyzval předseda soudu žalovaného k doložení skutečností obsažených v prohlášení o majetkových poměrech. Dne 7. 10. 2011 podal žalovaný a vedlejší účastník návrh na opravu odůvodnění rozsudku. Dne 27. 10. 2011 bylo na soud doručeno doplnění žádosti žalovaného. Dne 2. 2. 2012 požádal Obvodní soud pro , adresa, o zapůjčení spisu. Dne 7. 2. 2012 bylo na soud doručeno další doplnění žádosti žalovaného. Dne 2. 3. 2012 bylo rozhodnuto o tom, že se povoluje posečkání se zaplacením soudního poplatku z odvolání do 5. 6. 2012. Dne 7. 3. 2012 byl spis předsedou soudu vrácen. Dne 8. 3. 2012 byl o rozhodnutí informován žalovaný. Dne 15. 6. 2012 byl učiněn záznam do spisu, že soudní poplatek z odvolání nebyl uhrazen. Dále bylo rozhodnuto o tom, že se odvolací řízení zastavuje pro neuhrazení soudního poplatku. Dne 20. 6. 2012 urgoval žalovaný vyřízení jeho žádosti stran posečkání, zároveň vznesl námitku podjatosti soudce. Dne 27. 6. 2012 byly námitky podjatosti zaslány na vědomí žalobkyně. Dne 10. 7. 2012 podal žalovaný návrh na opravu rozhodnutí a vydání opravného usnesení. Návrh je bez podpisu, tento byl doplněn dne 12. 7. 2012. Dne 11. 7. 2012 podal žalovaný návrh na určení lhůty k provedení úkonu, a to k rozhodnutí o návrzích žalovaného, o kterých dosud nebylo rozhodnuto. Návrh je bez podpisu, tento byl doplněn dne 13. 7. 2012. Dne 16. 7. 2012 bylo vydáno opravné usnesení do rozhodnutí ze dne 14. 6. 2012. Stejného dne podal žalovaný a vedlejší účastník odvolání do rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení. Podpis na odvolání byl doplněn dne 17. 7. 2012. Dne 19. 7. 2012 byl spis předložen odvolacímu soudu s návrhem na určení procení lhůty. Dne 13. 8. 2012 podal žalovaný a vedlejší účastník odvolání do opravného usnesení s tím, že podpis doplnili 14. 8. 2012. Dne 17. 8. 2012 byl návrh žalovaného a vedlejšího účastníka na určení lhůty zamítnut. Dne 12. 9. 2012 byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne 17. 9. 2012 bylo rozhodnutí odvolacího soudu rozesláno účastníkům řízení. Dne 18. 10. 2012 byl spis předložen odvolacímu soudu s odvoláními. Dne 24. 10. 2012 rozhodl odvolací soud tak, že se usnesení ze dne 14. 6. 2012 a opravné usnesení ze dne 16. 7. 2012 potvrzují. Rozhodnutí nabyla právní moci dne 6. 12. 2012. Dne 21. 11. 2012 byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne 27. 11. 2012 bylo rozhodnutí odvolacího soudu rozesláno účastníkům řízení. Dne 10. 12. 2012 podal žalovaný a vedlejší účastník odvolání do rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení. Podpis byl doplněn dne 11. 12. 2012. Dne 13. 12. 2012 bylo žalovanému a vedlejšímu účastníkovi oznámeno, že řízení o odvolání bylo skončeno a proti rozhodnutí není odvolání přípustné. Dne 31. 12. 2012 podali žalovaný a vedlejší účastník žalobu pro zmatečnost proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 24. 10. 2012. Podpis doplnili dne 2. 1. 2013. Stejného dne podali žalovaný a vedlejší účastník doplnění odvolání. Dne 4. 1. 2013 byl žalovaný a vedlejší účastník vyzváni k úhradě soudního poplatku za žalobu pro zmatečnost. Dne 10. 1. 2013 podali žalovaný a vedlejší účastník návrh na vydání opravného usnesení s tím, že svůj podpis doplnili dne 11. 1. 2013. Dne 24. 1. 2013 podal žalovaný návrh na osvobození od soudních poplatků. Podpis na návrh doplnil dne 28. 1. 2013. Dne 29. 1. 2013 byl žalovaný vyzván k doložení majetkových poměrů. Dne 11. 3. 2013 předložil žalovaný prohlášení o majetkových poměrech. Dne 20. 3. 2013 bylo rozhodnuto, že se žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Dne 14. 5. 2013 byl učiněn záznam o tom, že soudní poplatek z žaloby pro zmatečnost nebyl uhrazen. Dne 20. 5. 2013 požádal právní zástupce žalobkyně o sdělení, zda rozhodnutí nabyla právní moci. Stejného dne podal žalovaný odvolání proti rozhodnutí ze dne 20. 3. 2013 spolu s návrhem na prominutí zmeškání lhůty. Dne 21. 5. 2013 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 22. 5. 2013 bylo žalobkyni odpovězeno. Dne 19. 8. 2013 požádal Obvodní soud pro Prahu 4 o sdělení stavu řízení. Dne 26. 8. 2013 bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 4 odpovězeno. Dne 20. 11. 2013 byl spis vrácen bez vyřízení věci, neboť nebylo rozhodnuto o návrhu na prominutí lhůty k podání odvolání. Dne 20. 1. 2014 požádal právní zástupce žalobkyně o sdělení, zda rozhodnutí nabylo právní moci. Dne 22. 1. 2014 soud žalobkyni odpověděl. Dne 10. 4. 2014 bylo rozhodnuto o tom, že se žádosti o prominutí zmeškání lhůty nevyhovuje. Dne 2. 5. 2014 podal žalovaný do rozhodnutí ze dne 10. 4. 2014. Podpis doplnil dne 7. 5. 2014. Dne 2. 7. 2014 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 31. 7. 2014 bylo rozhodnuto o tom, že se rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 10. 4. 2014 potvrzuje. Dne 27. 8. 2014 byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne 23. 9. 2014 bylo rozhodnutí rozesláno. Dne 2. 10. 2014 požádal právní zástupce žalobkyně o sdělení, zda některá rozhodnutí nabyla právní moci. Dne 16. 10. 2014 požádal Okresní soud v Jindřichově Hradci o zapůjčení spisu. Dne 21. 10. 2014 byl spis předložen odvolacímu soudu s odvoláním. Stejného dne bylo odpovězeno Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci, že spis nelze zapůjčit. Dne 31. 10. 2014 bylo rozhodnuto, že se odvolání žalovaného proti rozhodnutí ze dne 20. 3. 2013 odmítá. Právní moc nastala dne 26. 11. 2014. Dne 2. 11. 2014 požádal žalovaný o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Svůj podpis doplnil dne 10. 11. 2014. Dne 19. 11. 2014 byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne 25. 11. 2014 bylo rozhodnutí odvolacího soudu rozesláno účastníkům. Dne 1. 12. 2014 požádal Okresní soud v Jindřichově Hradci o zapůjčení spisu. Dne 3. 12. 2014 bylo odpovězeno, že spis nelze zapůjčit. Dne 5. 12. 2014 zažádal Okresní soud v Jindřichově Hradci o zaslání části spisu. Dne 15. 12. 2014 byl žalovaný vyzván k doplnění žádosti o osvobození od soudních poplatků. Dne 16. 12. 2014 bylo žádosti Okresního soudu v Jindřichově Hradci vyhověno. Dne 21. 1. 2015 doplnil žalovaný svou žádost o osvobození od soudních poplatků. Dne 27. 1. 2015 bylo rozhodnuto o tom, že se žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznává a neustanovuje se mu zástupce pro řízení o žalobě pro zmatečnost. Dne 27. 2. 2015 podal žalovaný odvolání. Dne 26. 3. 2015 byl žalovaný vyzván k odstranění vad. Dne 15. 4. 2015 opravil žalovaný své odvolání a doplnil podpis dne 17. 4. 2015. Dne 8. 6. 2015 doplnili žalovaný a vedlejší účastník žalobu pro zmatečnost s tím, že uvedli, že nově podávají i žalobu pro zmatečnost proti rozsudku ze dne 13. 1. 2011 a proti směnečnému platebnímu příkazu. Dne 3. 7. 2015 rozhodl soud, že se odvolání proti rozhodnutí ze dne 27. 1. 2015 odmítá. Dne 15. 9. 2015 bylo rozhodnutí zasláno žalovanému. Dne 12. 1. 2016 byl dán pokyn ke kontrole, zda byl uhrazen soudní poplatek z žaloby pro zmatečnost. Dne 13. 1. 2016 bylo zjištěno, že soudní poplatek uhrazen nebyl. Dne 19. 1. 2016 bylo rozhodnuto o tom, že se řízení o žalobě pro zmatečnost proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 24. 10. 2012 zastavuje; zároveň bylo rozhodnuto o tom, že nikdo nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dne 7. 3. 2016 podali žalovaný a vedlejší účastník odvolání proti rozhodnutí a žádost o osvobození od soudních poplatků či posečkání; podpis byl doplněn dne 10. 3. 2016. Dne 6. 5. 2016 bylo žalovanému uloženo, aby doložil své poměry. Dne 1. 6. 2016 předložil žalovaný prohlášení o majetkových poměrech. Dne 14. 6. 2016 bylo rozhodnuto o tom, že se žalovanému přiznává osvobození od soudních poplatků v rozsahu 50 %. Dne 7. 7. 2016 podal žalovaný odvolání proti rozhodnutí ze dne 14. 6. 2016, podpis doplnil dne 12. 7. 2016. Dne 8. 9. 2016 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 27. 9. 2016 odvolací soud rozhodl o tom, že se rozhodnutí ze dne 14. 6. 2016 potvrzuje. Dne 19. 10. 2016 byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne 10. 11. 2016 bylo rozhodnutí odvolacího soudu rozesláno. Dne 14. 11. 2016 vzal žalovaný zpět své odvolání proti rozhodnutí ze dne 14. 6. 2016 a požádal o ustanovení zástupce. Dne 7. 8. 2017 požádal žalovaný o sdělení, jaká je výše soudního poplatku a navrhl opakovaně, aby mu byl ustanoven právní zástupce. Dne 16. 8. 2018 byla vydána výzva k uhrazení soudního poplatku. Dne 24. 9. 2018 byl učiněn záznam o tom, že nebyl uhrazen soudní poplatek z žaloby pro zmatečnost po částečném osvobození žalovaného. Dne 12. 11. 2018 bylo rozhodnuto o tom, že se řízení o žalobě pro zmatečnost zastavuje a žádnému z účastníků řízení nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Dne 29. 11. 2018 podal žalovaný odvolání proti rozhodnutí; podpis doplnil dne 3. 12. 2018. Dne 30. 11. 2018 uhradil žalovaný soudní poplatek z žaloby pro zmatečnost. Dne 2. 1. 2019 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 18. 1. 2019 požádal Okresní soud v Jindřichově Hradci o zapůjčení spisu. Dne 21. 1. 2019 bylo sděleno, že se spis nachází u odvolacího soudu. Dne 5. 6. 2019 byl spis vrácen bez věcného vyřízení, neboť v odvolání ze dne 19. 1. 2016 bylo uvedeno, že vedlejší účastník z řízení vystupuje. Dále nebylo rozhodnuto o návrzích žalovaného o ustanovení zástupce. Dne 11. 8. 2020 podal žalovaný u Vrchního soudu v Olomouci návrh na určení procesní lhůty. Dne 12. 8. 2020 bylo soudu prvního stupně postoupeno podání žalovaného, a to návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Dne 31. 8. 2020 soud rozhodl o tom, že se žalovanému pro řízení o žalobě pro zmatečnost ustanovuje zástupce z řad advokátů, zároveň zrušil rozhodnutí ze dne 12. 11. 2018 pro dodatečné zaplacení soudního poplatku. Dne 6. 9. 2020 podal ustanovený zástupce odvolání proti rozhodnutí ze dne 31. 8. 2020, neboť již v minulosti s žalovaným spolupracovali a nepanuje mezi nimi důvěra. Dne 22. 9. 2020 podal žalovaný odvolání proti rozhodnutí z důvodu, že vůči ustanovenému zástupci nemá důvěru. Dne 23. 10. 2020 bylo rozhodnuto o změně ustanoveného právního zástupce. Dne 16. 11. 2020 byl do spisu nahlížet ustanovený zástupce žalovaného. Dne 2. 10. 2021 podal žalovaný návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu; podpis doplnil dne 5. 10. 2021. Dne 5. 10. 2021 podal žalovaný návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku ze dne 13. 1. 2011. Dne 6. 10. 2021 doplnil žalovaný svůj návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Dne 8. 10. 2021 byl dán pokyn k nařízení jednání na 21. 1. 2022. Stejného dne vyzval soud žalovaného, aby upřesnil svá podání. Dne 21. 10. 2021 žalovaný sdělil své procesní stanovisko. Dne 2. 11. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě soudního poplatku z žaloby pro zmatečnost. Stejného dne bylo rozhodnuto, že se návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti zamítá. Dne 15. 11. 2021 podal žalovaný odvolání proti výzvě o uhrazení soudního poplatku. Dne 16. 11. 2021 podal žalovaný odvolání do rozhodnutí ze dne 2. 11. 2021, kterým byl zamítnut návrh na odklad vykonatelnosti. Dne 18. 11. 2021 uhradil žalovaný soudní poplatek z žaloby pro zmatečnost. Dne 2. 12. 2021 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 14. 12. 2021 odvolací soud rozhodl, že se rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na odklad vykonatelnosti potvrzuje. Dále bylo odmítnuto odvolání žalovaného proti výzvě k úhradě soudního poplatku. Dne 12. 1. 2022 požádal právní zástupce žalovaného o zaslání rozhodnutí odvolacího soudu. Dne 13. 1. 2022 byla rozhodnutí rozeslána. Dne 14. 1. 2022 byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne 17. 1. 2022 se žalobkyně vyjádřila. Dne 18. 1. 2022 bylo vyjádření zasláno žalovanému. Tento stejný den reagoval. Dne 20. 1. 2022 požádal žalovaný o odročení jednání z důvodu akutního lékařského vyšetření. Dne 21. 1. 2022 se konalo jednání o žalobě pro zmatečnost proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 24. 10. 2012 a o žalobě pro zmatečnost proti rozsudku ze dne 13. 1. 2011 a proti směnečnému platebnímu rozkazu. Jednání se účastnili oba právní zástupci, byly provedeny listinné důkazy a následně bylo vyhlášeno rozhodnutí, kdy obě žaloby pro zmatečnost byly zamítnuty. První z důvodu nepřípustnosti a druhý z důvodu opožděného podání. Dále byla žalovanému uložena povinnost nahradit náklady řízení o žalobách pro zmatečnost. Dne 24. 1. 2022 uhradil , jméno FO, soudní poplatek. Dne 17. 2. 2022 požádal soudce o prodloužení lhůty k vyhotovení usnesení. Žádosti bylo vyhověno do 10. 3. 2022. Dne 9. 3. 2022 bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům. Právní moc rozhodnutí nastala dne 1. 12. 2022. Dne 28. 2. 2022 podal žalovaný návrh na odstranění doložky právní moci, návrh na pokračování v odvolacím řízení proti rozsudku ze dne 13. 1. 2011 a žádost o osvobození od soudních poplatků; podpis doplnil dne 2. 3. 2022. Dne 23. 3. 2022 podal žalovaný blanketní odvolání do rozhodnutí ze dne 21. 1. 2022. Dne 1. 4. 2022 odůvodnil žalovaný své odvolání. Dne 4. 4. 2022 bylo podání ze dne 28. 2. 2022 předloženo předsedovi soudu k rozhodnutí, jaký soudce bude věc rozhodovat z důvodu zániku funkce původního soudce. Dne 5. 4. 2022 soud vyzval žalovaného a žalobkyni k identifikaci osoby , jméno FO, . Stejného dne soud vyzval žalovaného k úhradě soudního poplatku za odvolání a žalobkyni přeposlal podání žalovaného. Dne 7. 4. 2022 předseda soudu rozhodl o přidělení věci do příslušného senátu. Dne 13. 4. 2022 žalovaný uvedl, že , jméno FO, je jeho vnuk a uhradil za něj soudní poplatek z odvolání. Dne 14. 4. 2022 uhradil žalovaný soudní poplatek ve výši 2 000 Kč. Dne 22. 4. 2022 se žalobkyně vyjádřila k odvolání žalovaného. Dne 17. 5. 2022 bylo rozhodnuto o tom, že se zamítá návrh žalovaného ze dne 28. 2. 2022. Dne 3. 6. 2022 podal právní zástupce žalovaného blanketní odvolání do rozhodnutí ze dne 17. 5. 2022 z procesní opatrnosti, neboť se věc netýká žaloby pro zmatečnost. Dne 6. 6. 2022 podal žalovaný blanketní odvolání do rozhodnutí ze dne 17. 5. 2022. Dne 8. 6. 2022 byla vydána výzva k odstranění vad odvolání. Tato byla zaslána žalovanému. Dne 23. 6. 2022 vzal zástupce žalovaného odvolání zpět. Dne 28. 6. 2022 žalovaný odůvodnil své odvolání prostřednictvím zástupce. Dne 30. 6. 2022 bylo odvolání zasláno na vědomí žalobkyni. Dne 20. 7. 2022 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 27. 7. 2022 bylo odvolacímu soudu předloženo vyjádření žalobkyně ze dne 15. 7. 2022. Dne 17. 8. 2022 bylo odvolacímu soudu předloženo doplnění odvolání žalovaného. Dne 23. 8. 2022 odvolací soud rozhodl, že řízení o odvolání právního zástupce žalovaného se zastavuje, dále bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. 5. 2022 a žalovanému byla uložena povinnost uhradit náklady řízení. Právní moc nastala dne 3. 10. 2022. Dne 14. 9. 2022 byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne 15. 9. 2022 bylo rozhodnutí odvolacího soudu rozesláno. Dne 29. 9. 2022 byl spis předložen odvolacímu soudu s odvoláním proti rozhodnutí ze dne 21. 1. 2022. Dne 4. 10. 2022 byl dán pokyn k nařízení jednání před odvolacím soudem na den 10. 11. 2022. Dne 8. 11. 2022 podal žalovaný svou repliku. Dne 10. 11. 2022 se konalo jednání před odvolacím soudem. Dostavili se oba právní zástupci i žalovaný, bylo provedeno dokazování listinami a bylo vyhlášeno usnesením, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno a žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Právní moc nastala dne 1. 12. 2022. Dne 30. 11. 2022 byl spis vrácen soud prvního stupně. Dne 1. 12. 2022 bylo rozhodnutí rozesláno. Dne 8. 11. 2022 podal žalovaný dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 23. 8. 2022. Dne 14. 12. 2022 podal žalovaný dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 10. 11. 2022. Dne 9. 1. 2023 požádal právní zástupce žalobkyně o vyznačení doložek právní moci. Dne 10. 1. 2023 byla vydána výzva žalovanému k doložení plné moci k podání dovolání. Dne 16. 1. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě soudního poplatku za dovolání. Dne 17. 1. 2023 opravil žalovaný dovolání a doložil plnou moc. Dne 25. 1. 2023 požádal žalovaný o osvobození od soudních poplatků a podal návrh na spojení věcí ke společnému řízení. Dne 27. 1. 2023 byl žalovaný vyzván k doložení majetkových poměrů. Dne 30. 1. 2023 uhradil žalovaný soudní poplatek z dovolání. Dne 31. 1. 2023 doplnil žalovaný jedno z dovolání. Dne 15. 3. 2023 bylo rozhodnuto o odměně ustanoveného zástupce žalovaného. Stejného dne byl dán pokyn k rozeslání součinnostních dotazů stran majetkových poměrů žalovaného. Dne 26. 4. 2023 žalovaný opravil písařskou chybu ve svém dovolání. Dne 28. 4. 2023 požádal zástupce žalovaného o nahlédnutí do spisu. Dne 4. 5. 2023 byl zástupce žalovaného nahlížet do spisu. Dne 18. 5. 2023 bylo rozhodnuto o odměně ustanoveného zástupce. Dne 19. 5. 2023 bylo rozhodnuto o tom, že se žalovanému osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení o dovolání proti rozhodnutí ze dne 10. 11. 2022 nepřiznává. Dne 9. 6. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě soudního poplatku za dovolání. Stejného dne byla vyzvána žalobkyně k vyjádření k dovolání. Dne 20. 6. 2023 byl žalovaný nahlížet do spisu. Stejného dne uhradil soudní poplatek. Dne 22. 6. 2023 se žalobkyně vyjádřila k dovolání. Dne 27. 6. 2023 bylo žalobkyni zasláno na vědomí dovolání proti rozhodnutí ze dne 23. 8. 2022. Dne 18. 7. 2023 byl spis předložen dovolacímu soudu. Dne 25. 7. 2023 bylo dovolacímu soudu postoupeno odvolání žalovaného proti rozhodnutí o zastavení dovolacího řízení k rozhodnutí ze dne 14. 6. 2012. Dne 8. 8. 2023 byl dovolacímu soudu ke spisu postoupen návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku, který žalovaný podal dne 1. 8. 2023. Dne 18. 10. 2023 požádalo Ministerstvo spravedlnosti o zapůjčení spisu. Spis byl zapůjčen dne 23. 10. 2023. Dne 24. 11. 2023 byl spis vrácen. Dne 20. 3. 2024 byl zástupce žalovaného nahlížet do spisu u Nejvyššího soudu. Dne 27. 3. 2024 rozhodl dovolací soud, že se obě dovolání odmítají. Právní moc nastala dne 23. 4. 2024. Dne 19. 4. 2024 byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne 22. 4. 2024 soud prvního stupně rozeslal rozhodnutí dovolacího soudu.7 Ze spisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci vedeného pod sp. zn. E 836/2003 soud zjistil následující. Dne 26. 4. 2000 podala oprávněná společnost , právnická osoba, ., návrh na výkon rozhodnutí odepsáním z účtů u peněžitého ústavu, a to na základě směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 9. 11. 1999, č. j. 3 Sm 271/99–11, který nabyl právní moci dne 7. 12. 1999 a byl vykonatelný. Dne 15. 5. 2000 byla oprávněná vyzvána k úhradě soudního poplatku. Dne 18. 5. 2000 bylo soudu sděleno, že byl zadán příkaz k bance k uhrazení soudního poplatku. Dne 19. 5. 2000 byl uhrazen soudní poplatek. Dne 26. 5. 2000 bylo vydáno usnesení, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu na základě směnečného platebního rozkazu. Dne 2. 6. 2000 peněžní ústav soudu sdělil, že povinný nemá u nich otevřen žádný účet. Dne 27. 7. 2000 bylo toto sdělení peněžního ústavu zasláno oprávněné na vědomí s tím, že tak zanikl výkon rozhodnutí.8 Ze spisu Okresního soudu v Jindřichově Hradci vedeného pod sp. zn. Nc 2366/2003 soud zjistil následující. Dne 16. 4. 2003 podala u posuzovaného soudu oprávněná společnost , právnická osoba, , návrh na nařízení exekuce proti povinnému, žalobci, na základě směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 9. 11. 1999, č. j. 3 Sm 271/99–11. Dne 28. 4. 2003 soud nařídil exekuci na majetek povinného na základě vydaného směnečného platebního rozkazu, pověřil vedením exekuce , jméno FO, z EÚ ve Zlíně. Dne 4. 6. 2003 byl do spisu nahlížet povinný. Dne 9. 4. 2003 podal povinný odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, zároveň požádal o odklad exekuce a dal námitky podjatosti exekutora. Dne 13. 6. 2003 byly uvedené písemnosti zaslány soudnímu exekutorovi. Dne 16. 6. 2003 doplnil povinný své odvolání. Dne 25. 6. 2003 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 30. 6. 2003 soudní exekutor sdělil, že námitka podjatosti vůči jeho osobě neobsahuje zákonné skutečnosti, a proto je přesvědčen, že nemá být z řízení vyloučen. Dne 8. 7. 2003 byl odvolacímu soudu zaslán spis soudního exekutora. Dne 16. 7. 2003 si odvolací soud vyžádal přílohové spisy. Dne 4. 8. 2003 byl spis vrácen soudu prvního stupně s tím, že byl odvolacímu soudu předložen předčasně – nejprve musí být rozhodnuto o námitce podjatosti soudního exekutora. Dne 24. 9. 2003 soud rozhodl, že soudní exekutor není vyloučen. Dne 10. 10. 2003 bylo rozhodnutí o námitkách zasláno exekutorovi, tento je dále doručoval. Dne 10. 11. 2003 povinný znovu doplnil své odvolání. Dne 26. 11. 2003 požádal soudní exekutor o vyznačení doložky. Dne 22. 12. 2003 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 7. 1. 2004 odvolací soud, že se rozhodnutí o nařízení exekuce ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení z důvodu, že nebylo dostatečně doloženo, že pohledávka z exekučního titulu přešla na oprávněnou. Zároveň je nutné se vypořádat s námitkami povinného stran doručení exekučního titulu. Dne 15. 5. 2024 byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne 27. 1. 2004 bylo rozhodnutí odvolacího soudu rozesláno spolu s výzvou k označení důkazů. Dne 11. 2. 2004 požádala oprávněná o prodloužení lhůty. Dne 9. 3. 2004 předložila oprávněná své důkazní návrhy. Dne 17. 3. 2004 exekuční soud požádal o připojení přílohových spisů. Dne 21. 3. 2005 exekuční soud rozhodl, že se návrh na nařízení exekuce zamítá a zamítá se návrh na pověření soudního exekutora z důvodu, že exekuci nelze nařídit, když chybí pravomocný exekuční titul a nebyl prokázán přechod práv na oprávněnou. Právní moc nastala dne 20. 4. 2005.9 Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše s tím, že ve stručnosti uvádí, že posuzované řízení bylo ve vztahu k žalobci zahájeno dne 18. 9. 2002, kdy byl žalobce (v posuzovaném řízení v postavení žalovaného) nahlížet do spisu posuzovaného řízení a poprvé se s řízením seznámil, a skončeno bylo dne 23. 4. 2024, kdy nabylo právní moci usnesení dovolacího soudu ze dne 27. 3. 2024. V meritu věci došlo k pravomocnému skončení ke dni 6. 12. 2012, následně byly řešeny 2 neúspěšné žaloby pro zmatečnost zahrnují i dovolací řízení. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak činila celých 21 let a 7 měsíců, k datu 6. 12. 2012 činila 10 let a 2 měsíce. Na základě exekučního titulu vydaného v posuzovaném řízení byl pod sp. zn. E 836/2003 nařízen výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu žalobce jako povinného, který byl neúspěšný, neboť povinný u peněžního ústavu neměl žádný účet. Žalobce se toho řízení aktivně neúčastnil, do spisu nenahlížel. Dále pod sp. zn. Nc 2366/2003 došlo k nařízení exekuce na majetek povinného podle exekučního titulu vydaného v posuzovaném řízení, rozhodnutí o nařízení bylo následně k obraně povinného změněno tak, že exekuční návrh byl zamítnut mmj. z důvodu absence pravomocného exekučního titulu. Žalobce byl do spisu tohoto řízení nahlížet dne 4. 6. 2003, následně započal se svou obranou, v tento okamžik však ke spisu nebyl připojen spis posuzovaného řízení. Bylo dále prokázáno, že žalobce byl za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení již odškodněn částkou 145 000 Kč, která byla plněna před podáním žaloby.10 Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Provedené lékařské zprávy ke zdravotnímu stavu žalobce soud nehodnotil a účastnický výslech k tomuto tvrzení soud neprovedl pro nadbytečnost z důvodu, že tvrzený nepříznivý zdravotní stav by bylo možné v rámci posouzení nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení zohledňovat pouze v případě, kdy by byl soud v posuzovaném řízení s tímto seznámen. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalobce seznámil soud v posuzovaném řízení se svým zdravotním stavem, žalobce toto ostatně ani netvrdil. Soud dále neprovedl zbylé listinné důkazy (listiny z řízení sp. zn. Nc 929/2000, smlouva o běžném účtu žalobce, sdělení Investiční a poštovní banky, a.s., trestní rozsudky týkající se osoby žalobce, rozsudek o vyloučení druhého jednatele ze společnosti , Anonymizováno, , tabulky míry inflace) z důvodu, že jsou duplicitní k provedenému dokazování nebo nerelevantní věci. Soud neprovedl ani účastnický výslech žalobce k prokázání tvrzeného zvýšeného významu řízení z důvodu nadbytečnosti, neboť již ze samotných tvrzení žalobce vyplývá, že zvýšený význam řízení nelze spatřovat v nesouhlasu žalobce s vedením řízení a jeho přesvědčení o podání žaloby v posuzovaném řízení jako o záměru o soudní legalizaci směnečného podvodu, v důsledku čehož má být žalobce v exekuci připraven o svůj majetek, který slouží k bydlení jeho samého i rodiny jeho dcery. Za uvedené stát v rámci náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení neodpovídá. Soudu v odškodňovacím řízení nepřísluší posuzovat, zda směnka, na jejímž podkladě byl vydán exekuční titul, byla padělaná či nikoliv, s tímto se vypořádal soud v posuzovaném řízení a zdejší soud není oprávněn jeho závěry přezkoumávat. Pokud bude žalobce v exekuci zbaven svého majetku pak tomu nebude z důvodu nepřiměřené délky posuzovaného řízení, ale z důvodu, že svůj závazek nesplnil řádně a včas, a to ani po vydání vykonatelného exekučního titulu. Předmětem posuzovaného řízení ani nebylo vymáhání splnění povinnosti žalobce, ale žaloba o zaplacení. Posuzované řízení se netýkalo nemovitého majetku žalobce, jak se žalobce domnívá.11 Žalobce v rámci svého závěrečného návrhu předneseného při jednání dne 11. 9. 2024 rozšířil žalobu o zaplacení zákonného úroku z prodlení z žalované částky od 1. 12. 2023 do zaplacení. Soud výrokem I. rozsudku tuto změnu nepřipustil podle § 95 odst. 2 o.s.ř., neboť připuštění rozšíření žaloby by nebylo v souladu se zásadou hospodárnosti řízení. Dokazování ve věci již bylo skončeno a z výsledků dokazování vyplynulo, že žaloba je nedůvodná. Žalovaná se jednání neúčastnila, se změnou žaloby tak nebyla seznámena a ve věci by nebylo možno rozhodnout při prvním jednání.12 Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.13 V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).14 Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.15 Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.16 Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).17 Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 18. 9. 2002, kdy byl žalobce (v posuzovaném řízení v postavení žalovaného) nahlížet do spisu posuzovaného řízení a poprvé se s řízením seznámil, a skončeno bylo dne 23. 4. 2024, kdy nabylo právní moci usnesení dovolacího soudu ze dne 27. 3. 2024, tj. celých 21 let a 7 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud právě vyhodnocení kritérií § 31 odst. 3 odškodňovacího zákona, přičemž v posuzovaném případě tyto soud vyhodnotil souhrnně. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je dán. Existenci odpovědnostního titulu ostatně žalovaná ani nesporovala, když sama poskytla žalobci částečné plnění.18 Soud se neztotožnil s tvrzením žalované o počátku řízení v okamžiku, kdy byl žalobci opětovně z důvodu nenařízení exekuce doručován směnečný platební rozkaz (4/2008), neboť žalobce se s řízením seznámil již dříve, a to při nahlížení do spisu a od tohoto okamžiku mu mohla vznikat nemajetková újma.19 Soud se neztotožnil ani s tvrzením žalobce o počátku řízení v okamžiku, kdy mu byla doručena výzva ze dne 28. 1. 2000, kterou byl na základě exekučního titulu (směnečného platebního rozkazu) vydaného v posuzovaném řízení oprávněnou stranou vyzván k úhradě. Doložka právní moci a vykonatelnosti byla na exekučním titulu vyznačena v období od 7. 12. 1999 do 24. 4. 2008 a zrušena byla v reakci na zamítnutí exekučního návrhu oprávněného. V řízení vedeném pod sp. zn. E 836/2003 byl na základě exekučního titulu nařízen výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu žalobce jako povinného, který byl neúspěšný, neboť povinný u peněžního ústavu neměl žádný účet. Žalobce se toho řízení aktivně neúčastnil, do spisu nenahlížel. Dále došlo v řízení vedeném pod sp. zn. Nc 2366/2003 k nařízení exekuce na majetek žalobce podle exekučního titulu, žalobce byl do spisu tohoto řízení nahlížet dne 4. 6. 2003 a následně započal se svou obranou mmj. i vůči řádnému doručení exekučnímu titulu, v tento okamžik však ke spisu nebyl připojen spis posuzovaného řízení. Obsah posuzovaného řízení však již byl v této době žalobci znám, neboť do jeho spisu nahlížel již dne 18. 9. 2002. V kontextu věci se tak jedná pouze o sdělení právního zástupce protistrany o vydání exekučního titulu, k této výzvě nebyl doložen exekuční titul a žalobce se v reakci na ní o věc nezajímal, s řízením se neseznámil a vůči exekučnímu titulu nebrojil. S tím započal až po nahlížení do spisu dne 18. 9. 2002 a doručení usnesení o nařízení exekuce ve věci sp. zn. Nc 2366/2003. Žalobce tak netrpěl nejistotou ohledně výsledku řízení a nemohla mu vznikat nemajetková újma již v době od ledna 2000.20 V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani kvalifikovaně nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.21 Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 OdpŠk nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 OdpŠk, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 OdpŠk), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakým je zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění navýšena vždy o 1 000 Kč za každé dva roky řízení přesahující dobu 10 let. Soud proto uzavírá, že základní částka ročního odškodnění u řízení trvajícího 21 let a 7 měsíců činí 20 000 Kč, celková nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění by činila 411 667 Kč.22 Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018). Žalobcem požadovaná částka 40 000 Kč za 1 rok řízení je zcela nepřiměřená.23 Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.24 V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk). Řízení bylo enormně složité po procesní stránce, soud proto základní částku snížil o 30 %. Předmětem řízení byl návrh na vydání směnečného platebního rozkazu z důvodu nezaplacení faktur ze strany žalobce. Soud opakovaně rozhodoval návrzích žalobce na přiznání osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (9x), na zastavení řízení (2x), o námitce místní nepříslušnosti soudu, o návrhu na přerušení řízení, o návrhu na opravu odůvodnění rozhodnutí, o námitkách podjatosti, o návrhu na vydání opravného usnesení, o návrhu na prominutí zmeškání lhůty k podání opravného prostředku, o návrhu na určení lhůty k provedení úkonu, o návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí a o návrhu na odstranění doložky právní moci a vykonatelnosti z rozhodnutí. Dále soud opakovaně vyzýval k úhradě soudních poplatků, rozhodoval o vyloučení vzájemného návrhu žalobce k samostatnému řízení, o posečkání s úhradou soudního poplatku, o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, o námitkách vůči směnečnému platebnímu rozkazu, o 2 žalobách pro zmatečnost a o 2 dovoláních. Do řízení přistoupil vedlejší účastník , Anonymizováno, ., za něhož jednal rovněž žalobce. Ve věci proběhla 2 jednání před soudem prvního stupně. Věc byla opakovaně vedena na všech stupních soudní soustavy. Kromě obnovy řízení a ústavní stížnosti využil žalobce všechny opravné prostředky a délka řízení byla významně ovlivněna jeho procesní aktivitou a obstrukčním chováním, kdy věc byla v meritu skončena ke dni 6. 12. 2012 a následně bylo řízení více než 11 let vedeno pouze o nepřípustné a zjevně opožděné žalobě pro zmatečnost a do rozhodnutí o nich směřujícího dovolání.25 Ohledně kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) soud dospěl k závěru, že žalobce se svým chováním na délce řízení nepodílel, když mu nelze jeho procesní aktivitu přičítat k tíži a sám podal návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu, proto soud základní částku nemodifikoval.26 Pro kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) soud základní částku nemodifikoval, když prodlevy v rozhodování a nekoncentrovanost postupu byly zohledněny již tím, že soud dospěl k závěru o celkové nepřiměřené délce řízení a přiznal žalobci odškodnění finanční v horní hranici sazby (20 000 Kč za 1 rok), tato sazba odráží nejen délku řízení, ale i postup orgánů. Soud shledal nečinnost v období od vyznačení doložky na směnečný platební rozkaz ke dni 7. 12. 1999 do 29. 4. 2008, kdy soud k návrhu přistoupil k jeho opětovnému doručení, od května 2008, kdy žalobce podal námitky vůči rozkazu, do února 2009,kdy bylo nařízeno jednání, od června 2009, kdy byla věc předložen odvolacímu soudu k rozhodnutí o neustanovení zástupce, do prosince 2009, kdy bylo rozhodnutí vydáno, od června 2010, kdy bylo rozesláno vyjádření účastníkům, do října 2010, kdy bylo nařízeno jednání, od ledna 2019, kdy byl spis předložen odvolacímu soudu, do srpna 2020 kdy po vrácení věci bez věcného vyřízení soud prvního stupně rozhodl.27 K významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) soud uvádí, že Evropský soud pro lidská práva neřadí řízení ve věci žaloby na zaplacení dluhu z faktur a směnečná řízení mezi řízení s typově zvýšeným významem řízení. Žalobce poukazoval na zvýšený význam posuzovaného řízení, který spatřoval ve svém nepříznivém zdravotním stavu, vysokém věku a v tom, že věc se týká jeho nemovitého majetku a ohrožuje bydlení žalobce i rodiny jeho dcery, neboť směnečná žaloba byla nedílnou součástí záměru o soudní legalizaci směnečného podvodu za pomocí padělané směnky, v důsledku čehož má být žalobce připraven o svůj majetek, který slouží k bydlení jeho samého i rodiny jeho dcery.28 Soud v uvedeném nespatřuje zvýšený význam posuzovaného řízení. Pokud jde o tvrzení žalobce o nepříznivém zdravotním stavu, nebylo provedeným dokazováním prokázáno, že by žalobce o svém zdravotním stavu informoval soud v posuzovaném řízení. Žalobce soudu v posuzovaném řízení svůj tvrzený nepříznivý zdravotní stav nedoložil, ani nežádal o přednostní vyřízení věci z tohoto důvodu. Žalobce ani v odškodňovacím řízení netvrdil, že by tomu tak bylo. Jelikož soud v posuzovaném řízení nevěděl, že žalobce mohl být osobou s nepříznivým zdravotním stavem, nemohl k němu takto přistupovat a k řízení přistupovat přednostně (NS sp. zn. 30 Cdo 802/2011). Pokud jde o tvrzení žalobce, že byl osobou vyššího věku, tuto námitku soud shledal jako přiléhavou, avšak pouze pro dobu posuzovaného řízení od května 2020, kdy žalobce dosáhl věku 75 let a kdy bylo vedeno řízení pouze o žalobách pro zmatečnost (NS sp. zn. 30 Cdo 3296/2014). Pokud jde o poslední z důvodů tvrzeného zvýšeného významu řízení, již ze samotných tvrzení žalobce vyplývá, že zvýšený význam řízení nelze spatřovat v nesouhlasu žalobce s vedením řízení a jeho přesvědčení o podání žaloby v posuzovaném řízení jako o záměru o soudní legalizaci směnečného podvodu, v důsledku čehož má být žalobce v exekuci připraven o svůj majetek, který slouží k bydlení jeho samého i rodiny jeho dcery. Za uvedené stát v rámci náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení neodpovídá. Soudu v odškodňovacím řízení nepřísluší posuzovat, zda směnka, na jejímž podkladě byl vydán exekuční titul, byla padělaná či nikoliv, s tímto se vypořádal soud v posuzovaném řízení a zdejší soud není oprávněn jeho závěry přezkoumávat. Pokud bude žalobce v exekuci zbaven svého majetku pak tomu nebude z důvodu nepřiměřené délky posuzovaného řízení, ale z důvodu, že svůj závazek nesplnil řádně a včas, a to ani po vydání vykonatelného exekučního titulu. Předmětem posuzovaného řízení ani nebylo vymáhání splnění povinnosti žalobce, ale žaloba o zaplacení. Posuzované řízení se netýkalo nemovitého majetku žalobce, jak se žalobce domnívá.29 Soud naopak přisvědčil námitce žalované a dospěl k nepatrnému významu řízení pro žalobce v období po 7. 12. 2012 a s ohledem na specifika věci přiznal žalobci finanční odškodnění pouze za délku od 18. 9. 2002 do 6. 12. 2012 (za 10 let a 2 měsíce), kdy došlo v meritu věci k pravomocnému skončení. V následujícím období již žalobce nebyl v nejistotě ohledně výsledku posuzovaného řízení a nemohla mu vznikat žádná nemajetková újma z důvodu, že jím podávané mimořádné opravné prostředky nemohly výsledek věci žádným způsobem zvrátit. Konkrétně první žaloba pro zmatečnost byla zamítnuta pro nepřípustnost a druhá žaloba pro zmatečnost byla zamítnuta pro zjevnou opožděnost. Dovolání žalobce směřovala do rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odstranění doložky právní moci a vykonatelnosti, o neosvobození od soudních poplatků a do rozhodnutí o zamítnutí žalob pro zmatečnost, obě dovolání byla odmítnuta současně. Další formální trvání řízení, v němž soudy reagovaly na rozličná podání žalobce, nemohlo mít za následek vznik nemajetkové újmy v osobnostní sféře žalobce, který opakovaně podával velké množství různých procesních návrhů, brojil proti rozhodnutím řádnými i mimořádnými opravnými prostředky, podání podával nepodepsaná či nehradil soudní poplatky. Žalobce vyvíjel procesní aktivitu pouze z důvodu svého nesouhlasu s pravomocným a vykonatelným rozhodnutím, které bylo vydáno v jeho neprospěch. Řízení o takových žalobách pro zmatečnost opakovaně podávaných po skončení věci, s nimiž žalobce nebyl úspěšný, nemohlo mít pro žalobce význam a nelze připustit, aby žalobce takto mohl svévolně uměle donekonečna navyšovat délku řízení a své odškodnění. Tento závěr i logicky vyplývá z toho, že účastník určitého řízení může opakovaně podávat žaloby pro zmatečnost, a nelze přičítat k tíži státu, že některý z účastníků takové procesní návrhy činí, a v důsledku toho pak přičítat státu i délku řízení, která tím byla způsobena. Zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je pro něho význam předmětu řízení, a nepředstavuje náhradní plnění poškozeného za předmět posuzovaného řízení.30 S ohledem na shora uvedené soud shledal význam řízení pro žalobce jako běžný v období do 6. 12. 2012, kdy pro kritérium významu základní částku nemodifikoval, a v období od 7. 12. 2012 shledal význam za nepatrný, kdy z tohoto důvodu žalobci za další období žádné odškodnění nepřiznal.31 Základní odškodnění tak po zohlednění shora provedených kritérií bylo soudem modifikováno o mínus 30 %, výsledná výše tak za 10 let a 2 měsíce činí 128 333 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci poskytla finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky řízení v částce 145 000 Kč před podáním žaloby, což koresponduje s vydaným stanoviskem žalované a vyjádřením žalobce, soud žalobu na poskytnutí dalšího finančního odškodnění pro nedůvodnost výrokem II. zamítl.32 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, žaloba byla proti žalované zamítnuta, a žalobce je proto povinen hradit žalované náklady řízení, které jsou tvořeny ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. částkou 300 Kč za jeden úkon po 300 Kč (vyjádření k žalobě). Lhůta k plnění v délce 3 dnů byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.