20 C 192/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Adresa zainteresované společnosti 0/1 Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 164 859,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 86 143,07 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 78 716,43 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 9 417,38 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 638,82 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 54 000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 605,62 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 16 934,04 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 32 143,07 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a úrok ve výši 29 % ročně z částky 32 143,07 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném úhrady nedoplatku z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 14. 1. 2020 a z titulu smlouvy o zápůjčce č. , tel. číslo, ze dne 29. 8. 2019, které žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , , Anonymizováno, : , IČO, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, . Pohledávky ze vzniklých smluv byly společností , právnická osoba, postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 žalobci. , Anonymizováno, , právnická osoba, na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému úvěr ve výši 54 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu se sjednanými poplatky splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 24,57 % p. a. v pravidelných měsíčních splátkách do, Anonymizováno, 14. 7. 2022. Žalovaný svým závazkům ze smlouvy o úvěru nedostál, nehradil řádně a včas splátky a žalobci vzniklo podle smlouvy právo požadovat po žalovaném jednorázové vrácení nesplacené jistiny v částce 54 000 Kč a poplatku v částce 55 061,19 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru v částce 5 638,82 Kč za dobu od 15. 7. 2022 do 14. 12. 2022 z dlužné jistiny, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 9 417,38 Kč za dobu od 14. 11. 2020 do 14. 12. 2022 z dlužné jistiny, s úrokem z úvěru ve výši 24,57 % p. a. z dlužné jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z dlužné jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení. , Anonymizováno, , právnická osoba, na základě smlouvy o zápůjčce poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, které se žalovaný zavázal spolu se sjednanými poplatky splatit spolu se smluvním úrokem ve výši 29 % p. a. v pravidelných měsíčních splátkách do 28. 2. 2021. Žalovaný svým závazkům ze smlouvy o zápůjčce nedostál, nehradil řádně a včas splátky a žalobci vzniklo podle smlouvy právo požadovat po žalovaném jednorázové vrácení nesplacené jistiny v částce 32 143,07 Kč a poplatku v částce 23 655,24 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z úvěru v částce 16 934,04 Kč za dobu od 1. 3. 2021 do 14. 12. 2022 z dlužné jistiny, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5 605,62 Kč za dobu od 14. 11. 2020 do 14. 12. 2022 z dlužné jistiny, s úrokem z úvěru ve výši 29 % p. a. z dlužné jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z dlužné jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce posoudil před poskytnutím úvěru a zápůjčky schopnost žalovaného splácet, když provedl vyhodnocení informací získaných od žalovaného ohledně rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů, které ověřil proti dokladům uvedeným v zákaznické kartě žalovaného, a to pracovní smlouvě, výplatním páskám za poslední 3 měsíce a nájemní smlouvě. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Žalovaný svůj dluh neuhradil ani k předžalobní výzvě žalobce.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne 14. 1. 2020 vč. smluvních podmínek soud zjistil, že společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 54 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal úvěr splatit pravidelnými 30 měsíčními splátkami spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 55 429 Kč, pojistným a s úrokem ve výši 37,8 % ročně.

4. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ve výši 54 000 Kč ze dne 14. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije v nájemním bydlení, je svobodný, má vysokoškolské vzdělání, je jednatelem společnosti , Anonymizováno, . s čistým příjmem 68 000 Kč měsíčně na základě pracovní smlouvy na dobu neurčitou a dalším čistým příjmem domácnosti ve výši 8 000 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalovaného činí 16 000 Kč, externí splátky 20 000 Kč a interní splátky 4 498 Kč. Žalovaný má zápůjčku u jiné společnosti. K žádosti žalovaný připojil pracovní smlouvu (nepředložena soudu) a výpisy z bankovního účtu za období 11-12/2019, z nichž soud zjistil, že počáteční zůstatek ke dni 1. 11. 2019 činil 311,03 Kč, konečný zůstatek ke dni 30. 11. 2019 činil 0 Kč a v měsíci listopadu byly na účtu pohyby v řádech desítek tisíc Kč. Počáteční zůstatek ke dni 1. 12. 2019 činil 0 Kč, konečný zůstatek ke dni 31. 12. 2019 činil 901,37 Kč a v měsíci prosinci byly na účtu pohyby v řádech desítek tisíc Kč.

5. Z tabulky umoření vyhotovené ke dni 19. 12. 2022 ke, Anonymizováno, smlouvě č. , tel. číslo, soud zjistil, že nesplacená část jistiny úvěru činí 54 000 Kč.

6. Ze smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti ze dne 29. 8. 2019, č. , tel. číslo, vč. smluvních podmínek soud zjistil, že společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 45 000 Kč v hotovosti a žalovaný se zavázal úvěr splatit pravidelnými 18 měsíčními splátkami spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 35 959 Kč a s úrokem ve výši 29 % ročně.

7. Ze zákaznické karty - žádosti o spotřebitelský úvěr ve výši 45 000 Kč ze dne 28. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije v nájemním bydlení, je svobodný, má vysokoškolské vzdělání, je jednatelem společnosti , Anonymizováno, . s čistým příjmem 35 850 Kč měsíčně na základě pracovní smlouvy na dobu neurčitou a dalším čistým příjmem domácnosti ve výši 18 000 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalovaného činí 17 000 Kč, externí splátky 17 000 Kč. Žalovaný má zápůjčku u jiné společnosti. K žádosti žalovaný připojil pracovní smlouvu (nepředložena soudu) a výpisy z bankovního účtu za období 7-8/2019 (nepředloženo soudu).

8. Z tabulky umoření vyhotovené ke dni 19. 12. 2022 ke smlouvě č. , tel. číslo, soud zjistil, že nesplacená část jistiny úvěru činí 32 143,07 Kč.

9. Z výzvy k plnění ze dne 1. 6. 2023 a podacího lístku ze dne 2. 6. 2023 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě celkové částky 216 396,03 Kč na základě smluv specifikovaných v žalobě, a to ve lhůtě do 16. 6. 2023 s upozorněním na možnost soudního vymáhání.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 vč. příloh, z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 16. 12. 2022 a podacího lístku ze dne 13. 1. 2023 soud zjistil, že společnost , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, jako postupitel postoupila na žalobce jako postupníka pohledávky ze smluv specifikovaných v žalobě, což žalovanému bylo oznámeno dopisem ze dne 16. 12. 2022, podaném dne 13. 1. 2023.

11. Soud ve věci učinil následující závěr o skutkovém stavu.

12. Mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným došlo dne 29. 8. 2019 a 14. 1. 2020 k uzavření 2 smluv o úvěru, na základě kterých byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 54 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet 30 měsíčními splátkami spolu se sjednaným poplatkem, pojištěním a úrokem ve výši 37,8 %, a úvěr ve výši 45 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet 18 měsíčními splátkami spolu se sjednaným poplatkem a úrokem ve výši 29 %. Žalovaný úvěry nesplácel řádně a včas a u smlouvy č. , tel. číslo, činí nesplacená část jistiny 32 143,07 Kč a u smlouvy č. , tel. číslo, činí nesplacená část jistiny 54 000 Kč. Před poskytnutím úvěrů byl žalovaný dotazován na své majetkové poměry, kdy uvedl, že žije v nájemním bydlení, je svobodný, má vysokoškolské vzdělání, je jednatelem společnosti , Anonymizováno, . s čistým příjmem 35 850 Kč/68 000 Kč měsíčně na základě pracovní smlouvy na dobu neurčitou a dalším čistým příjmem domácnosti ve výši 18 000 Kč/8 000 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalovaného činí 17 000 Kč/16 000 Kč, externí splátky 17 000 Kč/20 000 Kč a interní 4 498 Kč. Žalovaný má zápůjčku u jiné společnosti. K žádostem žalovaný měl připojit pracovní smlouvu, tato nebyla doložena soudu a výpisy z bankovního účtu za období 7-8/2019, které nebyly doloženy soudu, a za období 11-12/2019, z nichž vyplývá, že žalovaný měl na účtu měsíční zůstatky ve výši od 0 Kč do 1 000 Kč. Pohledávky ze smluv byly postoupeny na žalobce smlouvou ze dne 14. 12. 2022. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván upomínkou ze dne 1. 6. 2023.

13. Soud posoudil věc podle následujících ustanovení:

14. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o.z.), ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ZSU) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; podle odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 téhož zákona (ve znění účinném ke dni uzavření úvěrové smlouvy, tj. do 28. 5. 2022) pak poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Úvodem soud uvádí, že obě uzavřené smlouvy dle obsahu a souvisejících dokumentů posoudil jako smlouvy o úvěru, a to i přes označení jedné smlouvy jako smlouvy o zápůjčce. Úvěry poskytl podnikající subjekt s licencí ČNB, v textu smluv jsou odkazy na ZSU, smlouvy jsou koncipovány výhradně na poskytnutí finančních prostředků za úplatu a byla rovněž shromažďována data pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného a v interním systému byly smlouvy vedeny jako úvěrové dle tabulky umoření.

18. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobce je podnikatelem, a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smluv nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s podnikatelskou činností a nic takového žalobce ostatně ani netvrdil.

19. Dle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel posoudí úvěruschopnost spotřebitele „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů.“ Dle § 86 odst. 2 ZSU by měl poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vycházet (především) z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 ZSU je poskytovatel povinen provozovat svou činnost „s odbornou péčí.“ Podle § 76 odst. 1 ZSU poskytovatel jedná čestně, transparentně a „zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.“ Co se rozumí odbornou péčí, pak stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“20. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 28. 5. 2022) je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava přitom má představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a Ústavy České republiky, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C -6/64). K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak Soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně (viz např. rozsudky ze dne 27. června 2000, Océano Grupo Editorial a Salvat Editores (C -240/98 až C -244/98), ze dne 4. června 2009, Pannon GSM (C -243/08), ze dne 4. června 2015, Faber (C -497/13) a ze dne 13. září 2018, Profi Credit Polska (C -176/17). Dále lze v této souvislosti zmínit rozsudek ze dne 21. listopadu 2002, Cofidis (C -473/00), kde Soudní dvůr označil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení práva na ochranu spotřebitelů za opatření nezbytné k dosažení ochrany spotřebitele. Rozpor předmětné části ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se shora citovanou směrnicí výslovně konstatoval Soudní dvůr EU ve svém nedávném rozhodnutí ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance (C-679/18) a stvrdil tak povinnost soudů členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Z uvedeného vyplývá povinnost soudu z úřední povinnosti, i bez návrhu spotřebitele, se zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru splnil v řešeném případě svou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele s případným následkem v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tehdy, pokud této své povinnosti řádně nedostál. Uvedená zákonná povinnost soudu vyplývá též z ust. § 2 a § 588 o. z.

21. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevycházel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků).

22. Z citovaného ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních závazků“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké závazky měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených“.

23. V posuzovaném případě pak soud dospěl k závěru, že žalobce nesplnil svoji povinnost řádně ověřit úvěruschopnost žalovaného. Z provedeného dokazování se zejména podává, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce sice zjistil, že žalovaný má příjmy v měsíčním objemu mezi cca 36 – 68 000 Kč ze zaměstnání a další příjem ve výši 8-18 000 Kč, nicméně zejména ze založeného výpisu z účtu žalovaného za období 11-12/2019 muselo být žalobci zřejmým, že měsíční rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného činí pouze částku ve výši do 1 000 Kč. Z tohoto se pak dle názoru soudu jasně podává, že žalobce měl dospět k závěru o tom, že žalovaný není schopen splácet za této situace další úvěry, když jenom výše měsíčních splátek výrazně přesahuje disponibilní prostředky, které žalovanému na účtu zůstávají. Schopnost splácet úvěr v tomto rozsahu za této situace nelze mít za prokázanou. Konkrétní příjmy, výdaje a náklady na bydlení žalobce nebyly ověřeny, nebylo ověřeno ani plnění dosavadních závazků, a to ve vztahu k schopnosti poskytnuté úvěry splácet. Žalobce se spoléhal pouze na informace uvedené žalovaným v zákaznických kartách. Nelze dospět k závěru o tom, že před poskytnutím úvěru žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací.

24. Žalobce tvrdil, že posoudil před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného splácet tak, že provedl vyhodnocení informací získaných od žalovaného, které ověřil proti dokladům uvedeným v zákaznické kartě žalovaného, a to pracovní smlouvě, výplatním páskám za poslední 3 měsíce a nájemní smlouvě. Soudu však nedoložil žádnou pracovní smlouvu ani nájemní smlouvu či výplatní pásky, a to ani přes poučení dané při jednání dne 20. 3. 2024 ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř. k prokázání tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného, tj. jeho příjmů, výdajů, způsobu plnění dosavadních dluhů schopnosti splácet, včetně poučení o následcích nesplnění výzvy. Doloženy byly pouze výpisy z účtů za období 11-12/2019 a žalobce neunesl břemeno důkazní ve vztahu k prokázání tvrzení o řádném ověření úvěruschopnosti žalovaného.

25. Předmětné smlouvy je tedy nutno považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a žalovaný tak byl od počátku povinen vrátit žalobci pouze poskytnuté jistiny, a to z titulu bezdůvodného obohacení, tak jak je to upraveno v § 2993 občanského zákoníku.

26. V řízení má soud za prokázané, že původní věřitel skutečně poskytl žalovanému částku 54 000 Kč a 45 000 Kč a že k navrácení byl žalovaný vyzván, naposledy výzvou ze dne 1. 6. 2023.

27. Žalobce tvrdil, že z poskytnuté částky 54 000 Kč nebylo vráceno – na jistině – 54 000 Kč a z poskytnuté částky 45 000 Kč nebylo vráceno – na jistině – 32 143,07 Kč. S odkazem na § 2993 o.z. tak má žalobce nárok na vrácení jistiny poskytnutých částek v celkové výši 86 143,07 Kč.

28. Soud se dále musel zabývat otázkou úroků z prodlení, přičemž vyšel z rozsudku NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ze kterého se podává, že obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení, tento požadavek tedy neshledal soud po právu, a to vzhledem k výše uvedenému. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a speciální úpravě § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se žalovaný do prodlení ještě nedostal. Proto žalobci nemohl nárok na úroky z prodlení, smluvené úroky a poplatky dosud vzniknout, a soud mu je proto nepřiznal.

29. Ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru pak soud tedy vyhodnotil skutkové tvrzení žalobce i tak, že mezi stranami je spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele (žalovaný i přes urgence nehradí; spor tedy evidentně je) a soud tedy zároveň tímto rozhodnutím fakticky musel i určit lhůtu, ve které žalovanému plnění uloží. Touto je lhůta k plnění uvedená ve výroku tohoto rozhodnutí, kterým soud přiznal žalobci nárok na plnění. Tím se tedy stává nevrácená jistina úvěru, jakožto toto specifické bezdůvodné obohacení, splatnou. Soud ji proto přiznat může, nicméně nárok na úroky z prodlení žalobce nemá, neboť soud zároveň lhůtu splatnosti teprve stanovil tímto rozhodnutím.

30. Soud proto žalobci přiznal pouze jistinu ve výši 86 143,07 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Všechny další požadavky žalobce, tedy smluvní úrok za poskytnutý úvěr (kapitalizovaný i procentně vyjádřený), jakož i požadavek na úhradu poplatků, jakož i požadavek na úhradu zákonných úroků z prodlení soud zamítl, neboť mají oporu ve smlouvách, která jsou absolutně neplatné.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobce byl v řízení úspěšný pouze v rozsahu 52 %, proto soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.