20 C 21/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Douděrou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 4 586,50 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 4 586,50 Kč spolu s 8,25 % p.a. zákonným úrokem z prodlení z částky 4 586,50 Kč od 27. 8. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení v částce 600 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení 4 586,50 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o majetkovou škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“), vzniklou mu v souvislosti s nesprávným úředním postupem soudní exekutorky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v řízení vedeném před Exekutorským úřadem ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“). V odůvodnění žalobce uvedl, že na základě exekučního návrhu žalobce (oprávněného věřitele) ze dne 17. 9. 2007, byla usnesením [název soudu] ze dne 20. 9. 2007, č. j. [číslo jednací] nařízena exekuce na majetek povinného dlužníka [jméno] [příjmení] a to na základě rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 11. 5. 2005 vydaného žalobcem. [název soudu] současně pověřil provedením exekuce soudní exekutorku [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Výkon exekutorského úřadu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zanikl k datu 30. 6. 2016. Příkazem k úhradě nákladů exekuce č. j. [číslo jednací] ze dne 23. 6. 2016 bylo určeno, že odměna a náhrada hotových výdajů [anonymizováno] [příjmení], za dosavadní vedení exekuce je 0 Kč. Dále bylo usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 23. 6. 2016 určeno, že bývalé soudní exekutorce [anonymizováno] [příjmení] se zvláštní náklady vzniklé v souvislosti se změnou exekutora nepřiznávají, je tedy zřejmé, že [anonymizováno] [příjmení] nemá právo na žádnou část vymoženého plnění. Dne 16. 7. 2019 byla exekuce z důvodu úmrtí povinného a absence dědiců zastavena. Žalobci bylo dne 6. 1. 2020 doručeno vyjádření [anonymizováno] [jméno] [příjmení], nástupce [anonymizováno] [příjmení], jímž byl informován o tom, že v exekučním řízení byla vymožena částka 6 120 Kč, kterou soudní exekutorka započetla na náklady exekuce. Celková částka vymožená v exekučním řízení zahrnující i plnění vymožené [anonymizováno] [jméno] [příjmení] činí 14 020 Kč, přičemž žalobci byla do dnešního dne uhrazena pouze částka 3 665 Kč. Žalobci ovšem vznikl nárok na úhradu jistiny ve výši 100 Kč a nákladů exekuce ve výši 8 151,50 Kč, když do dnešního dne mu byla uhrazena pouze částka 3 665 Kč. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne 26. 2. 2020, když dne 16. 11. 2020 obdržel stanovisko žalované, která uplatněnému nároku nevyhověla, neboť jej považuje za promlčený. Žalobce k námitce promlčení vznesené žalovanou uvedl, že o vymožení částky 6 120 Kč, [anonymizováno] [příjmení] se dozvěděl až z přípisu [anonymizováno] [příjmení] ze dne 3. 1. 2020. Žalobce zároveň odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 769/2006, dle kterého je při stanovení počátku běhu promlčecí doby nutné vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě, když tento okamžik nastal dle žalobce dnem doručení přípisu ze dne 3. 1. 2020.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, nespornou skutečností učinila předběžné uplatnění nároku žalobcem dne 26. 2. 2020 z titulu nesprávného úředního postupu soudní exekutorky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v řízení vedeném před Exekutorským úřadem ve [obec], pod sp. zn. [spisová značka], jakožto nároku na náhradu škody ve výši 4 586,50 Kč. Žalovaná uvedla, že dne 6. 10. 2020 vyzvala žalobce k doplnění plné moci dne 6. 10. 2020 pro právního zástupce žalobce, neboť s ohledem na přiloženou plnou moc již z roku 2012 měla pochybnosti o aktuálnosti a oprávněnosti právního zastoupení žalobce, neboť plná moc byla podepsána starostou žalobce, který již nepůsobil ve své funkci. Žalobce odmítl žalované poskytnout součinnost, novou plnou moc nezaložil, až následně doručil žalované plnou moc datovanou dne 11. 9. 2020. Žalovaná proto sporovala řádné doložení plné moci ze strany žalobce a tedy oprávnění právního zástupce jej v tomto řízení zastupovat. Nad rámec shora uvedeného potom uvedla, že ze spisu soudního exekutora zjistila, že dne 20. 9. 2007 bylo vydáno usnesení o nařízení exekuce na částku 100 Kč. Dne 23. 1. 2008 byl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce, kdy výrokem II. bylo povinné uloženo nahradit oprávněnému náklady exekuce ve výši 8 151,50 Kč. Dne 30. 6. 2016 soudní exekutorka ukončila svou činnost, když následně dne 14. 12. 2017 bylo vydáno usnesení dědického soudu o úmrtí povinné. Následně dne 16. 7. 2019 bylo exekuční řízení zastaveno. S ohledem na shora uvedené pak žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku ve smyslu ustanovení § 32 odst. 1 zákona, když uvedla, že žalobce měl dbát prevenční povinnosti vzniku škody na jeho majetku, když mu bylo známo, že soudní exekutorka ukončila činnost ke dni 30. 6. 2016, s tím že je trestně stíhaná a následně odsouzená za trestnou činnost spočívající ve výkonu její činnosti. Uplatněný nárok proto žalovaná shledávala promlčeným. V případě jiného právního posouzení pak taktéž sporovala vznik a výši vzniklé škody.

3. Na jednání konaném dne 2. 8. 2021 žalovaná sporovala výši žalobcem požadované škody, neboť měla za to, že byla vypočtena chybně, když žalobci v exekučním řízení vznikly prokazatelné náklady za dva úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě právního zastoupení a podání exekučního návrhu, za které mu dle § 3 odst. 1 ve spojení s § 12 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 484/2000 Sb. náleží odměna 500 Kč za 1 úkon právní služby, tj. celkem 1 000 Kč a dále 600 Kč, jakožto režijní paušál dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif (dále jen„ a. t.“) a dále náhrada DPH ve výši 19 % dle platné sazby, tj. částky 304 Kč. Žalovaná dále uvedla, že nesporuje výši vyplacené částky 3 665 Kč a pakliže byla žalobci vyplacena, nemohla mu vzniknout škoda, když žalovanému měla být na nákladech exekučního řízení dle shora uvedeného správně uhrazena částka 1 904 Kč.

4. Žalobce u žalované uplatnil dopisem ze dne 26. 2. 2020 u žalované nárok na náhradu škody ve výši 4 586,50 Kč, vzniklé mu v souvislosti s nesprávným úředním postupem soudní exekutorky [anonymizováno] [příjmení] v řízení vedeném před [exekutorský úřad] sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná ve sdělení ze dne 5. 11. 2020 informovala právního zástupce žalobce, že z důvodu nedoložení aktuální plné moci nelze nárok žalobce na náhradu škody považovat za řádně uplatněný. Žalovaná dopisem ze dne 6. 10. 2020 a dále emailem ze dne 14. 10. 2020 vyzvala právního zástupce žalobce k doložení aktuální plné moci plné moci. Následně ve stanovisku ze dne 13. 11. 2020 žalovaná nároku uplatněnému žalobcem dne 26. 2. 2020 nevyhověla, když vznesla námitku promlčení uplatněného nároku dle § 32 odst. 1 zákona.

5. Z vyjádření [exekutorský úřad], soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 3. 1. 2020 a doručenky do datové schránky ze dne 6. 1. 2020, jakož i potvrzení o přijetí zprávy dne 6. 1. 2020, soud zjistil, že žalobci bylo dne 6. 1. 2020 doručeno vyjádřením, kterým byl informován, že v exekučním řízení vedeném [anonymizováno] [příjmení] vymožena částka 6 120 Kč.

6. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 23. 6. 2016, č. j. [číslo jednací] vydaného [exekutorský úřad] – [anonymizováno], soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že odměna soudní exekutorky [anonymizováno] [příjmení] byla stanovena na částky 0 Kč, stejně tak náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času a za doručování písemností.

7. Z usnesení ze dne 23. 6. 2021 č. j. [číslo jednací] vydaného [exekutorský úřad] – [anonymizováno], soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že [anonymizováno] [příjmení] nebyla přiznána náhrada zvláštních nákladů vzniklých v souvislosti se změnou soudního exekutora.

8. Z exekutorského spisu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že podáním ze dne 17. 9. 2007, se žalobce domáhal nařízení exekuce proti povinné [jméno] [příjmení]. Usnesením [název soudu] ze dne 20. 9. 2007, č. j. [číslo jednací] byla nařízena exekuce na majetek povinné, když pověřena vymáháním pohledávky oprávněného věřitele (žalobce) byla soudní exekutorka [anonymizováno] [příjmení], [exekutorský úřad]. Dne 23. 1. 2008 byl vydán soudní exekutorkou příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. [číslo jednací], kdy povinné byla výrokem I. uložena povinnost uhradit soudnímu exekutorovi náklady ve výši 7 735 Kč, a výrokem II. povinnost zaplatit oprávněnému na nákladech řízení částku 8 151,50 Kč stanovenou dle § 3 odst. 1 a § 12 odst. 1 písm. a) bod 1) a § 12 odst. 1 písm. b) tehdy platné vyhlášky č. 484/2000 Sb. a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Dne 25. 10. 2016 bylo vydáno oznámení o změně soudního exekutora č. j. [číslo jednací], když novým exekutorem se stal [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Z přehledu úhrad plnění soud zjistil, že od 5. 1. 2016 do 25. 5. 2016 bylo soudní exekutorkou vymoženo plnění ve výši 6 120 Kč, následně od data 22. 8. 2016 do 22. 3. 2017 byla vymožena částka 7 900 Kč. Usnesením ze dne 16. 7. 2019, č. j. [číslo jednací] bylo exekuční řízení zastaveno, neboť povinná dne 3. 10. 2017 zemřela bez právních nástupců. Dále bylo rozhodnuto, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nemá nárok na náhradu nákladů řízení a dále, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. Usnesení nabylo právní moci 2. 8. 2019.

9. Z rámcové dohody A3180178 soud žádné skutečnosti podstatné pro toto řízení nezjistil, a proto se tímto důkazem v odůvodnění tohoto rozsudku již blíže nezabýval.

10. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 13 odst. 2 zákona, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 32 odst. 1 zákona, nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle ust. § 46 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ exekuční řád“), se peněžitá plnění na vymáhanou povinnost hradí exekutorovi nebo oprávněnému. Nedohodnou-li se exekutor a oprávněný jinak, exekutor po uplynutí lhůty podle odstavce 6 zajistí po odpočtu nákladů exekuce výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel. Podle § 5 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, nestanoví-li se dále jinak, je základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky výše exekutorem vymoženého plnění.

11. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobce se domáhal zaplacení uvedené částky se zmíněným příslušenstvím s tím, že se jedná o náhradu škody podle zákona, která mu vznikla v souvislosti s nesprávným úředním postupem soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení] spočívajícím v tom, že v posuzovaném řízení soudní exekutorka žalobci nevyplatila vymožené plnění právě v uvedené částce.

12. Ke vzniku objektivní odpovědnosti státu za škodu, jíž se nelze zprostit (§ 2 zákona), je zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím /nesprávným úředním postupem/ a vznikem škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 1999 sp. zn. 2 Cdon 129/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, č. 5, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3536/2011).

13. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou. Z § 32 odst. 1 věty první OdpŠk i z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1793/2004, nebo ze dne 2. 8. 2011, sp. zn. 28 Cdo 590/2011) vyplývá, že tříletá subjektivní promlčecí doba začíná běžet od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu škoda v určité výši vznikla a že za ni odpovídá stát. Zároveň je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě, nikoliv jen z jeho domnělé či předpokládané vědomosti o této škodě (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 477/2001, nebo ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 769/2006, uveřejněný pod č. 55/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). U nároků na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem se počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený o škodě dozvěděl, tedy kdy prokazatelně získal vědomost o tom, že vznikla.

14. V usnesení ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1559/2011, Nejvyšší soud konstatoval:„ Otázkou počátku běhu promlčecí doby a její délky, má-li jít o škodu způsobenou nesprávným úředním postupem (§ 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.), se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již opakovaně zabýval. Vždy přitom uzavřel, že v tomto případě se uplatní pouze jediná, a to subjektivní promlčecí doba podle ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., která počíná běžet okamžikem, kdy poškozený prokazatelně nabyl vědomost o tom, že mu vznikla škoda a kdo za ni odpovídá, tedy když zjistí takové skutkové okolnosti, z nichž (krom určení odpovědného subjektu) lze dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1793/2004, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 2. srpna 2011, sp. zn. 28 Cdo 590/2011). Nejde přitom o vědomost o škodné události (o nesprávném úředním postupu), která škodu vyvolala, nýbrž o vědomost o vzniku majetkové újmy na straně poškozeného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 477/2001, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1168, sv. 16). Znalost poškozeného o osobě škůdce se pak váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, která konkrétní osoba je za škodu odpovědná.“ Obdobně uzavřel Nejvyšší soud i v rozsudku ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 477/2001.

15. Ze spisu posuzovaného řízení je zřejmé, že přípisem soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], doručeného žalobci dne 6. 1. 2020 byl žalobce informován o skutečnosti, že v exekučním řízení vedeném soudní exekutorkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byla vymožena částka 6 120 Kč.

16. Pro počátek běhu jeho subjektivní promlčecí doby ve vztahu ke vzniku škody nepostačuje informace, že finanční plnění bylo předchozí soudní exekutorkou vymoženo, nýbrž je naprosto významné zjištění o tom, že vymožené finanční plnění nelze vyplatit, ať již z důvodu jeho ztráty či zpronevěry předchozí soudní exekutorkou [anonymizováno] [příjmení], která vymáhání exekuované pohledávky realizovala. Teprve tímto okamžikem se totiž žalobce prokazatelně dozvěděl o tom, že mu vznikla škoda v určité výši a že za ní je odpovědna předchozí soudní exekutorka, potažmo stát. Soud v této souvislosti znovu odkazuje na recentní soudní judikaturu upínající se k této sporné otázce, podle níž je třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě, nikoliv jen z jeho domnělé či předpokládané vědomosti o této škodě. Žalobce se prokazatelným způsobem o vzniku škody, její výši a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděl až ze sdělení ze dne 6. 1. 2020 a tento den je proto rozhodným dnem pro určení počátku běhu promlčecí lhůty. Za situace, kdy žalobce svůj nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu soudní exekutorky [anonymizováno] [jméno] [příjmení], uplatnil u žalované dne 26. 2. 2020 učinil tak v tříleté subjektivní promlčecí době podle § 32 odst. 1 zákona a jeho nárok proto nemůže být promlčený a následně žaloba byla podána dne 2. 2. 2021. Žalobce uplatnil svůj nárok včas a námitka promlčení vznesená žalovanou není důvodná. K námitce žalované ohledně nedostatku plné moci na straně žalobce v rámci předběžného projednání nároku u žalované, která poukázala na neaktuálnost udělené plné moci z důvodu, že tato je z roku 2012 a byla udělena starostou města, který již ve funkci nepůsobí, lze uvést, že žalobce doložil generální plnou moc pro svého zástupce ze dne 21. 2. 2012, o které nebylo zjištěno, že by byla v době předběžného projednání nároku u žalované odvolána či došlo k jinému jejímu zániku. Tato námitka žalované proto není důvodná.

17. Soud se dále zabýval otázkou žalobci vzniklé škody a související otázkou existence nesprávného úředního postupu. Ze sdělení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 6. 1. 2020, kterým bylo žalobci zasláno oznámení o vymožení částky 6 120 Kč bývalou soudní exekutorkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], inkasovanou na náklady exekuce, následně soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který exekuci převzal, vymohl částku 7 900 Kč, celkem tak byla vymožena částka 14 020 Kč, zatímco žalobci byla vyplacena částka 3 665 Kč ze strany [anonymizováno] [příjmení]. Finanční prostředky vymožené [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nebyly předány soudnímu exekutorovi, který exekuci vede. Příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 23. 6. 2016 soudní exekutor [anonymizováno] [příjmení] určil, že odměna a náhradu hotových výdajů se [anonymizováno] [příjmení] nepřiznává, když žalobci jakožto oprávněnému má dle příkazu k úhradě nákladů exekuce [anonymizováno] [příjmení] ze dne 23. 1. 2008 náležet částka 8 151,50 Kč na nákladech exekuce a dále částka 100 Kč představující vymáhanou jistinu, celkem 8 251,50 Kč a byla mu vyplacena částka 3 665 Kč, pak žalobce požaduje rozdíl v částce 4 586,50 Kč.

18. Náhrada nákladů exekuce žalobce jakožto oprávněného byla exekutorem určena (poprvé) v příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 23. 1. 2008 v částce 8 151,50 Kč Soudní exekutorka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v odůvodnění příkazu uvedla, že tato částka představuje náklady právního zástupce určené podle § 3 odst. 1 a § 12 odst. 1 písm. a) bod 1. a § 12 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 484/2000 Sb. a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dvakrát režijní paušál po 300 Kč) včetně 19 % DPH. Exekuce byla vedena pro vymožení částky 100 Kč, tj. peněžitého plnění. V té době byla platná vyhláška č. 484/2000 Sb. a podle § 3 odst. 1 bod 1 této vyhlášky, není-li stanoveno jinak, ve věcech, v nichž je předmětem řízení zaplacení peněžité částky nebo jiné penězi ocenitelné plnění, činí sazba odměny do 100 Kč 1 000 Kč, podle § 12 odst. 1 písm. a) této vyhlášky, ve věcech výkonu rozhodnutí nebo exekuce činí sazba odměny, jde-li o vymožení peněžité částky 50 % sazby odměny podle § 3 odst. 1, nejméně 500 Kč. Odměna právního zástupce žalobce tak měla být správně stanovena v částce 1 600 Kč, tj. 1 000 Kč za dva úkony právní služby (každý v částce 500 Kč) a 600 Kč za dva režijní paušály (každý v částce 300 Kč) podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění platném v době vydání uvedeného příkazu k úhradě nákladů exekuce. K částce 1 600 Kč je ve smyslu § 137 odst. 1 o.s.ř. třeba připočítat v té době platnou 19 % sazbu DPH v částce 336 Kč Celkem tak žalobci měla být vyplacena na nákladech exekuce částka 1 904 Kč, nikoli 8 151,50 Kč a dále vymáhaná částka 100 Kč. Žalobci jakožto oprávněnému tak v uvedené exekuci vznikl nárok na zaplacení částky 2 004 Kč. Jestliže mu proto byla zaplacena částka 3 665 Kč, dostalo se mu vyššího plnění oproti plnění, na které měl nárok. Za této situace proto žalobci žádná škoda nevznikla, byť postup soudní exekutorky za předpokladu správného výpočtu nákladů exekuce oprávněného by byl nesprávným úředním postupem, pokud by plnění nebylo poskytnuto ve lhůtě dle citovaného § 46 odst. 4 exekučního řádu.

19. S ohledem na uvedené závěry proto soud žalobu pro její nedůvodnost ve výroku I. zamítl.

20. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle úspěchu ve věci za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzovaném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, a proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci, které jsou ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), d), § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. představovány částkou 600 Kč za dva úkony, každý v částce 300 Kč (písemné podání ze dne 21. 4. 2021 a účast na jednání dne 2. 8. 2021). Ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. byla lhůta k plnění stanovena v délce 3 dnů.