20 C 35/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Douděrou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupeného advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 217 050 Kč

I. Řízení se co do částky 29 150 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 81 700 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 29 150 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 29 150 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 24 450 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 23 450 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení v částce 68 785,78 Kč, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 27. 1. 2021 domáhá na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že od března roku 2011 je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v domě [adresa], stojícím na pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v obci [obec] v [katastrální uzemí] (dále jen„ bytová jednotka“), když žalovaný je právnickou osobou založenou za účelem zajišťování správy domu [adresa], [obec], [část obce] a žalobce jakožto vlastník bytové jednotky je zároveň členem žalovaného. Žalovaný v rámci zajišťování správy domu zajišťuje pro žalobce mj. dodávky služeb ve smyslu ust. § 3 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon č. 67/2013 Sb.“) a měl by na tyto služby vybírat zálohy dle § 4 zákona č. 67/2013 Sb. a tyto následně rozúčtovat žalobci, jakož i dalším příjemcům služeb a předložit řádné vyúčtování dle § 7 zákona č. 67/2013 Sb.. Žalovaný ovšem žalobci vyúčtování záloh za dodávky služeb dlouhodobě neposkytoval i přesto, že byl žalobcem k jeho předložení vyzýván (např. dopisem ze dne [datum]) a vyúčtování služeb byl povinen žalobci předložit nejpozději 4 měsíce od skončení zúčtovacího období. Žalovaná částka tak představuje pokutu ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb. za prodlení s předložením vyúčtování služeb za roky 2014 až 2018. Žalobce po žalovaném požaduje úhradu pokutu ve výši 81 700 Kč za nepředložené vyúčtování za rok 2014, za období od 2. 11. 2018 do 27. 1. 2021, tj. za 817 dnů, když výše smluvní pokuty činila 100 Kč dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném ke dni 31. 12. 2015. Dále úhradu pokuty ve výši 58 300 Kč, za prodlení s předložením vyúčtování služeb za rok 2015, za období od 27. 1. 2018 do 2. 9. 2019, tj. za 583 dnů když výše smluvní pokuty činila 100 Kč dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném ke dni 31. 12. 2015. Dále úhradu pokuty ve výši 29 150 Kč, za prodlení s předložením vyúčtování služeb za rok 2016, za období od 27. 1. 2018 do 2. 9. 2019, tj. za 583 dnů když výše smluvní pokuty činila 50 Kč dle § 13 zákona ve znění účinném ke dni 1. 1. 2016. Dále úhradu pokuty ve výši 24 450 Kč, za prodlení s předložením vyúčtování služeb za rok 2017, za období od 1. 5. 2018 do 2. 9. 2019, tj. za 489 dnů když výše smluvní pokuty činila 50 Kč dle § 13 zákona ve znění účinném ke dni 1. 1. 2016 a dále úhradu pokuty ve výši 23 450 Kč, za prodlení s předložením vyúčtování služeb za rok 2018, za období od 1. 5. 2019 do 12. 8. 2020, tj. za 469 dnů když výše smluvní pokuty činila 50 Kč dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. ve znění účinném ke dni 1. 1. 2016. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou ze dne 19. 8. 2020, žalovaný ovšem do dnešního dne ničeho neuhradil.

2. Proti elektronickému platebnímu rozkazu č. j. EPR 21608/2021-6 ze dne 29. 1. 2021 podal žalovaný dne 21. 2. 2021 odpor, ve kterém nárok uplatněný žalobcem neuznal. Dále uvedl okolnosti vzniku společenstvím vlastníků jednotek, když dům [adresa], v k. ú. [část obce], [obec] byl výlučným vlastnictvím [jméno] [příjmení], po jejíž smrti byl v rámci dědického řízení rozdělen mezi manžela a dva syny, kdy zároveň došlo k naplnění podmínek § 9 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb. o vlastnictví bytů (dále jen „ zákon o vlastnictví bytů“) a vzniku společenství vlastníků jednotek. Poměry společenství se s ohledem na příbuzenský poměr mezi vlastníky bytových jednotek řídily a nadále řídí stanovami ve smyslu § 9 odst. 10 zákona o vlastnictví bytů. A v souladu s § 9 odst. 9 zákona o vlastnictví bytů byla veškerá správa, včetně úhrad nákladů a oprav zajišťována většinovým vlastníkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dále jen„ jednatel žalovaného“), který měl na své jméno uzavřeny smlouvy s dodavateli energií a zároveň ze svých finančních prostředků hradil náklady na opravu a úklid domu. V březnu roku 2011 byla jedna z bytových jednotek převedena do vlastnictví žalobce, který proti nastolenému stavu neměl námitek. Následně ovšem vznikl mezi žalobcem a jednatelem žalovaného spor o to, kdo bude nájemcem nebytové jednotky ve vlastnictví jednatele žalovaného, když žalobce navrhoval jemu známou osobu. V době vzniku tohoto sporu byl žalobce již 7 let vlastníkem bytové jednotky a nijak se nezajímal o skutečnost, že nehradí příspěvky do fondu oprav nebo zálohy na dodávky služeb. Žalovaný dále uvedl, že spor eskaloval do té míry, že žalobce zaslal jednateli výzvu k úhradě pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., kterou se domáhal částky převyšující 600 000 Kč. Přesto, že na dodávky služeb nehradil do té doby ničeho. Následně bylo jednatelem žalovaného, jakožto fyzickou osobou realizováno vyúčtování za roky 2016 až 2018, které bylo žalobcem odmítnuto, neboť se jedná o nárok společenství vlastníků jednotek, nikoliv fyzické osoby. Jednatel žalovaného poté zajistil zápis společenstvím vlastníků jednotek do obchodního rejstříku a odeslal za něj též žalobci vyúčtování služeb. Žalovanému není známo, jak by měl žalobci vyúčtovat zálohy za dodávky služeb, když žalobce nikdy ničeho neuhradil, o úhradu služeb se sám nezajímal. Zároveň žalovaný uvádí, že žalobci se v roce 2016 či 2017 narodil potomek a změnu počtu osob v domácnosti se žalobce nenamáhal žalovanému oznámit. Žalovaný uzavřel, že žalobci nárok na poskytnutí vyúčtování nesvědčí, neboť nerealizoval žádné platby a žaloba je z tohoto hlediska nemravná a projevem zneužití práva a jako taková má být zamítnuta.

3. Žalobce v replice ze dne 14. 4. 2021 uvedl, že žalovaný ve svém vyjádření nesporuje skutková tvrzení, že vyúčtování za roky 2014 a 2015 nebyla žalobci do dnešního dne doručena. Zároveň žalovaný ani nesporuje tvrzení, že vyúčtování za roky 2016 až 2019 bylo žalovanému doručeno, avšak opožděně. Žalobce dále uvedl, že poskytovatel služeb tj. žalovaný má povinnost vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby bez ohledu na to, zda byly hrazeny či vůbec stanoveny zálohy na dodávky služeb. Žalobce nesouhlasí s žalovaným, že poskytovatel služeb je povinen vyhotovovat vyúčtování a doručovat je příjemci služeb jen v případě, že příjemce hradil v daném období zálohy. Žalobce se ve svém podání dále vyjádřil k údajné nemravnosti žaloby, když uvedl, že jednatele žalovaného upozornil na skutečnost, že nejpozději poté co nabyl do vlastnictví bytovou jednotku, došlo ke vzniku společenství vlastníků jednotek a že správa domu má být vykonávána právě společenstvím. Žalobce se tedy o dění a správu domu zajímal, když zaslal jednateli žalovaného email s návrhem stanov, neustále ovšem narážel na nečinnost ze strany jednatele žalovaného, který uvedl skutečný stav do souladu se stavem právním až v roce 2020, kdy došlo k zápisu žalovaného do rejstříku společenství vlastníků jednotek. Správa domu však nedoznala změn, když dosud nedošlo ke svolání ustavující schůze shromáždění vlastníků ani dosud nebyla stanovena výše příspěvků na správu doma a záloh na dodávky služeb.

4. Na jednání soudu dne 19. 5. 2021 a dne 21. 6. 2021 žalovaný uvedl, že nesporuje výši žalovaných částek ani délku doby, za kterou jsou jednotlivé nároky požadovány. Žalovaný zopakoval, že žaloba představuje zneužití práva, když žalobce věděl kým je prováděna správa domu, což potvrdil v kupní smlouvě. Dále žalobce ani neoznámil změnu počtu osob v domácnosti a vyúčtování tak nebylo možné provést z důvodů na straně žalobce. Žaloba pak představuje zneužití práva a jako taková má být zamítnuta, neboť nárok uplatněný žalobcem je šikanózní, když penalizuje žalovaného, který realizoval z dobré vůle úhradu služeb za žalobce. Žalovaný pak poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1105/2020, když navrhnul výši žalobcem uplatněného nároku žalobce moderovat. Dále poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu 28 Cdo5014/2009, ve kterém se soud zabýval výkladem zneužití práva. Žalovaný dále navrhnul moderovat výši nákladů řízení dle § 150 o. s. ř.

5. Podáním doručeným soudu dne 20. 5. 2021 vzal žalobce svou žalobu zpět co do částky 29 150 Kč, požadovanou jako pokutu za vyúčtování za rok 2015 za období od 27. 1. 2018 do 2. 9. 2019, tj. 583 dnů, když uvedl, že denní výše pokuty není 100 Kč ale 50 Kč, a nadále trvá na úhradě částky za shora uvedené období ve výši 29 150 Kč. Žalovaný se se zpětvzetím vyslovil souhlas na jednání dne 21. 6. 2021, soud proto postupem podle § 96 odst. 2 o. s. ř. (dále jen „o. s. ř.“) řízení v tomto rozsahu ve výroku I. tohoto rozsudku zastavil.

6. Z oznámení o započtení pohledávek ze dne 17. 9. 2020 zaslané žalobcem žalovanému soud zjistil, že žalobce započetl pohledávky žalovaného představované vyúčtováním za roky 2017, 2018 a 2019 ve výši 44 574,21 Kč oproti částce 628 300 Kč, požadované jako pokutu dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. Žalobce pak po započtení trvá na úhradě částky 583 725,79 Kč.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku [název žalované] ze dne [datum], má soud za prokázané, že žalovaný byl zapsán do obchodního rejstříku dne 10. 7. 2020 a jednatelem žalovaného je [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa žalované].

8. Z emailové komunikace s daty 9. 2. 2021, 14. 10. 2011 a 26. 10. 2011 mezi žalobcem a jednatelem žalovaného má soud za prokázané, že žalobce zaslal v příloze jednateli žalovaného k revizi návrh stanov. Tato emailová komunikace byla následně dne 9. 2. 2021 přeposlána právnímu zástupci žalobce.

9. Ze stanov žalovaného má soud za prokázané, že dle čl. XV odst. 1 platí členové příspěvky na správu domu a pozemku a dále zálohy na úhradu za služby. Dle odst. 2 vyúčtování záloh za služby prování výbor jedenkrát za zúčtovací období, nejpozději do 6 kalendářních měsíců po jeho skončení.

10. Z oznámení o pokračování řízení ze dne [datum] má soud za prokázané, že Úřad [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], odbor výstavby, rozhodl ve věci dodatečného povolení stavby a povolení užívání stavby: stavební úpravy v prodejně nepotravinářského zboží 1.NP v domě, [adresa] v souvislosti se zrušením levého vstupu do prodejny a dispozičními úpravami prodejny [anonymizována dvě slova] [část Prahy], [ulice a číslo], o pokračování v řízení.

11. Z dopisu ze dne 19. 8. 2020 a dodejky do datové schránky z téhož dne má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou k úhradě pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. v celkové výši 646 600 Kč.

12. Z dopisu ze dne 11. 8. 2020 má soud za prokázané, že žalovaný informoval žalobce o převzetí právního zastoupení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a zároveň zaslal žalobci vyúčtování služeb za roky 2017 a 2018.

13. Z dopisu ze dne 5. 6. 2019 a dodejky s datem podání 12. 6. 2019 má soud za prokázané, že žalobce požadoval po žalovaném poskytnutí informací o jeho hospodaření a správě a zároveň vyzval žalovaného ke svolání shromáždění za účelem změny stanov, tak aby byly uvedeny do souladu s platnými zákony.

14. Ze Vzorových stanov společenství vlastníků jednotek má soud za prokázané, že se jedná o platné stanovy žalované uveřejněné ve sbírce listin, jak soud zjistil nahlédnutím do obchodního rejstříku. Dle č. XVII odst. 1. stanov, příspěvky na správu domu a pozemku, dále zálohy na úhradu za služby hradí členové společenství v částkách a termínech stanovených příslušným orgánem společenství na účet společenství. Dle odst. 2 se vyúčtování záloh provádí výbor jedenkrát za zúčtovací období, kterým je kalendářní rok, nejpozději do 4 kalendářních měsíců po jeho skončení.

15. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 18. 5. 2020, pro [územní celek], [katastrální uzemí], z [list vlastnictví] soud zjistil, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky [číslo], zapsané na [list vlastnictví] v budově [adresa], [část obce] na pozemku par. c. [anonymizováno] a to na základě kupní smlouvy ze dne 10. 3. 2011.

16. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 18. 5. 2020, pro [územní celek], [katastrální uzemí], z LV: [rok] soud zjistil, že vlastnické právo budovy [část obce], [adresa], bytového domu, na pozemku parc. [číslo] je zapsáno ve prospěch tří osob: [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a žalobce.

17. Ze smlouvy o převodu vlastnictví jednotky ze dne [datum] (dále jen„ smlouva o převodu jednotky“) má soud za prokázané, že prodávající převedli na žalobce vlastnické právo k bytové jednotce [číslo] v budově s [adresa] v části [územní celek], stojící na pozemku [parcelní číslo] a na pozemku jiného vlastníka p. [číslo] zapsanou u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] včetně vlastnického práva k jednotce příslušejících spoluvlastnických podílů na společných částech budovy a pozemku. Žalobce dle bodu III. odst. 4 smlouvy o převodu vlastnictví jednotky prohlásil, že současný stav předmětných nemovitostí je mu znám, stejně tak se seznámil se způsobem a zajišťováním správy a provozu a oprav společných částí domu vlastníkem většinového počtu bytových a nebytových jednotek, kterým je [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

18. Z dopisu ze dne [datum] žádosti o doložení nákladů k vyúčtování služeb za rok 2020 spolu s doručenkou do datové schránky z téhož dne, soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému dopis ve které mj. uvedl, že bytovou jednotku obývají čtyři osoby.

19. Po provedeném dokazování má soud za zjištěný tento skutkový stav: Žalobce se stal na základě smlouvy o převodu vlastnictví jednotky ze dne [datum] vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově s [adresa] v části obce Vinohrady, stojící na pozemky [parcelní číslo], zapsané u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví] a spoluvlastníkem na společných částech domu a pozemku, když nejpozději dnem [datum] v domě vzniklo dle § 9 odst. 3 bytového zákona společenství vlastníků jednotek, kdy funkci orgánů společenství plnil dle § 9 odst. 9 bytového zákona [anonymizováno] [jméno] [příjmení], o této skutečnosti byl žalobce informován v bodu III. odst. 4 smlouvy o převodu jednotky. Nabytím vlastnického práva k bytové jednotce se žalobce zároveň stal členem žalovaného. V souvislosti se správnou domu zajišťoval žalovaný pro žalobce dodávky služeb, na které ovšem od žalobce nevybíral zálohy a uhrazené dodávky služeb žalobci ani řádně nevyúčtoval.

20. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Žalovaný jako poskytovatel služeb měl tak povinnost nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, kterým je kalendářní rok, doručit žalobci vyúčtování služeb, což se z jeho strany nestalo a vyúčtování za jednotlivá období byla žalobci zaslána opožděně. Žalovaný byl jako poskytovatel služeb dle § 2 písm. a) bod. 1 zákona č. 67/2013 Sb., povinen žalobci jako příjemci služeb dle § 2 písm. b) bodu 2 zákona č. 67/2013 Sb., vyúčtovat služby a vyúčtování služeb doručit nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, které je nejvýše dvanáctiměsíční. Jelikož tuto povinnost nesplnil, dostal se tak do prodlení s předložením vyúčtování za roky 2014, 2015, 2016, 2017 a 2018. Ve smyslu § 13 zákona č. 67/2013 Sb. žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu. Žalobce se proto na žalovaném oprávněně domáhal uhrazení této pokuty, a to dle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění platném do 31. 12. 2015 (pokuta za rok 2014), podle kterého jestliže poskytovatel nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost upravenou tímto zákonem ve stanovené lhůtě, je povinen zaplatit druhé straně pokutu ve výši 100 Kč za každý započatý den prodlení, ledaže by splnění povinností v této lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé smluvní strany. To neplatí pro případy uvedené v odstavci 2. Zároveň se žalobce domáhal uhrazení pokut za období let 2015 – 2018 podle citovaného ustanovení ve znění platném od 1. 1. 2016, podle něhož jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Výše smluvní pokuty za prodlení s předložením vyúčtování činí za rok 2014, tj. období od 2. 11. 2018 do 27. 1. 2021 (817 dnů) částku 81 700 Kč, za rok 2015, tj. od 27. 1. 2018 do 2. 9. 2019 (583 dnů) činí částku 29 150 Kč, za rok 2016, tj. za období od 27. 1. 2018 do 2. 9. 2019 (583 dnů) činí částku 29 150 Kč, za rok 2017, tj. za období od 1. 5. 2018 do 2. 9. 2019 (489 dnů) činí částku 24 450 Kč a za rok 2018, tj. za období od 1. 5. 2019 do 12. 8. 2020 (469 dnů) činí částku 23 450 Kč. Výše jednotlivých smluvních pokut nebyla mezi účastníky sporná. Žalovaný nesporoval, že uvedenou zákonem stanovenou povinnost splnil opožděně a požadoval moderaci žalobcem požadovaných smluvních pokut s tím, že v daném případě se ze strany žalobce jedná o postup v rozporu s dobrými mravy a zneužití výkonu práva a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1105/2020 a rozhodnutí ze dne 8. 9. 2010 sp. zn. 28 Cdo 5014/2009. V daném případě však postup žalobce domáhajícího se zákonem stanovené pokuty za nesplnění uvedené povinnosti, nelze považovat za zneužití práva, když žalobce se domáhá pouze zákonem přiznávané sankce v případě nesplnění zmíněné povinnosti, což v daném případě ze strany žalovaného nastalo a žalovaný to ostatně nikterak nepopíral a postup žalobce není ani v rozporu s dobrými mravy, představujícími souhrn etických, obecně uznávaných a zachovávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 3. 2001 sp. zn. II. ÚS 544/2000 (N 41/21 SbNU 363) či bod 32. nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2017 sp. zn. I. ÚS 3391/15 (N 209/87 SbNU 413)). Nejedná se o šikanózní výkon práva a na straně žalovaného není dán žádný zdravotní, sociální, nebo ekonomický důvod, který by mu bránil ve splnění zákonem stanovené povinnosti, což ostatně žalovaný ani netvrdil. Žalobce opakovaně vyzýval jednatele žalovaného ke sjednání nápravy, žalovaný byl ovšem dlouhodobě nečinný a na výzvy žalobce nereagoval, o čemž svědčí dopisy žalobce ze dne 5. 6. 2019, 19. 8. 2020 či emailová komunikace z roku 2011. Žalobce se tak před podáním žaloby snažil dosáhnout smírného vyřešení věci, což se však ze strany žalovaného nesetkalo s náležitou odezvou. Žalovaným použitá argumentace, že žalobce sám neplní své povinnosti a nehradí vyúčtování je v souvislosti s neplněním povinnosti žalovaného irelevantní a nikterak žalovanému nebránila v tom, aby uvedenou zákonem stanovenou povinnost splnil. Nejsou tak dány ani žádné okolnosti, svědčící ve prospěch žalovaným navrhovaným snížením zákonem stanovené pokuty.

21. S ohledem na uvedené závěry proto soud ve výrocích II. až VI. uložil žalovanému povinnost splnit jednotlivé částky představující zákonem stanovené pokuty za porušení uvedené povinnosti. Lhůty k plnění byly ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. stanoveny v délce 3 dnů.

22. Výrok VII. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 146 odst. 2 věta druhá, podle zásady zavinění ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř. podle úspěchu ve věci. V posuzovaném případě vzal žalobce žalobu co do částky 29 150 Kč zpět, když důvody zpětvzetí leží na straně žalobce, ve zbývajícím rozsahu tj. celkové částce 187 900 Kč byl žalobce úspěšný. Procentuálně byl žalovaný úspěšný v rozsahu 86,56 % a neúspěšný v rozsahu 13,43 %. Po odečtení neúspěchu od úspěchu tak žalobci ve vztahu k žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 73,13 % Náklady řízení žalobce jsou představovány uhrazeným soudním poplatkem v částce 8 682 Kč podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších právních předpisů odměnou advokáta ve výši 77 295, 60 Kč. Odměna advokáta byla stanovena dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) (dále jen„ a. t.“), když advokát ve věci vykonal 7 úkonů právní služby á 9 180 Kč spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, zaslání předžalobní upomínky, podání žaloby, vyjádření ze dne 14. 4. 2021, účasti na jednání dne 19. 5. 2021 a 21. 6. 2021, a částečném zpětvzetí ze dne 20. 5. 2021 dle § 7. a.t. a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. K odměně advokáta je dále připočítána paušální náhrada hotových výdajů 7 x 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 a. t., tj. v částce 2 100 Kč. Ve smyslu § 137 odst. 1 o.s.ř. soud přiznal žalobci též 21 % daň z přidané hodnoty v částce 14 817,60 Kč z nákladů právního zastoupení, tj, z částky 70 560 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem této daně, jak bylo zjištěno z osvědčení o registraci vystaveného Finančním úřadem pro [část Prahy] [datum] Celkem náklady řízení žalobce jsou v částce 94 059,60 Kč a 73,13 % z této částky je v částce 68 785,78 Kč.

23. K žalovaným navrhované aplikaci § 150 o.s.ř., podle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat, soud nepřistoupil, neboť tu nejsou důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by soud výjimečně žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal. Za situace, kdy soud neshledal postup žalobce v rozporu s dobrými mravy či šikanózním uplatněním práva a naopak na straně žalovaného shledal nedbalost, jejímž následkem bylo opožděné zaslání vyúčtování žalobce za jednotlivá období, což si žalovaný zavinil sám, nelze ani uvažovat o tom, že by bylo na místě aplikovat ustanovení § 150 o.s.ř., jak žalovaný navrhoval. Tento postup proto v daném případě nepřichází v úvahu.