20 C 35/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Anonymizováno za níž jedná Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 52 266 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 29 866 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 24. 2. 2024 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 22 400 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 24. 2. 2024 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 14 342 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce. 1 Žalobce se žalobou domáhal částky ve výši 52 266 Kč s příslušenstvím jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou mu v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, (dále jen „posuzované řízení“). Žalobce uvádí, že svůj nárok u žalované uplatnil, žalovaná jej projednala a stanoviskem ze dne 2. 2. 2024 přiznala žalobci odškodnění ve výši 97 067 Kč, což žalobce považuje za nedostatečné odškodnění. Žalobce nesouhlasí se snížením základního odškodnění pro složitost a stupně osudní soustavy bez současného zvýšení za prostup soudu. Posuzované řízení bylo zahájeno dne 16. 4. 2013 a skončilo dne 3. 10. 2023, trvalo tak nepřiměřeně dlouhou dobu 10 let a 5 měsíců. Řízení probíhalo na 2 stupních soudní soustavy, bylo zatíženo průtahy, zejména v letech 2018 – 2022 a žalobce se na jeho délce nepodílel.2 Žalovaná ve vyjádření k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne 23. 8. 2023 nárok uplatnil. Žalovaná dne 2. 2. 2024 nároku žalobce částečně vyhověla, přičemž konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 97 067 Kč, ve zbytku nárok žalobce shledala nedůvodným. Žalovaná zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a uvedla, že řízení trvalo celkem 10 let a 4 měsíce. Žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k prodlevám v postupu soudu v období od června 2013 do února 2014 a od května 2018 do listopadu 2018. V roce 2019 byl postup soudu nekoncentrovaný. Žalovaná vycházela ze základní částky 16 000 Kč za rok trvání řízení, přičemž základní odškodnění snížila o 35 % pro složitost řízení a průběh na 2 stupních soudní soustavy. Do posuzovaného řízení bylo spojeno několik soudních řízení, předmětem byla náhrada za neoprávněné užívání cizích pozemků, byly vypracovány 4 znalecké posudky a 1 dodatek, 1x došlo ke zrušení rozhodnutí ve věci. Žalobce se na délce řízení nepodílel, podal stížnost a průtahy a návrh na určení lhůty, který byl zamítnut. Význam řízení pro žalobce žalovaná shledala standardním. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby, poskytnuté odškodnění považuje za dostatečné., právnická osoba, uplatnění nároku ze dne 23. 8. 2023 a stanoviska žalované ze dne 2. 2. 2024 soud zjistil, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil dne 23. 8. 2023 a že žalovaná na základě vydaného stanoviska ze dne 2. 2. 2024 přiznala na odškodnění částku 97 067 Kč.4 Z předžalobní výzvy ze dne 23. 2. 2024 a reakce žalované ze dne 27. 2. 2024 soud zjistil, že žalobce vyzval před podáním žaloby žalovanou k přehodnocení stanoviska a plnění částky 52 266 Kč. Žalovaná v reakci na výzvu uvedla, že na vydaném stanovisku trvá a další odškodnění neposkytne.5 Ze spisu vedeného u , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil následující. Dne 16. 4. 2013 byla , právnická osoba, podána žaloba o zaplacení 98 036 Kč s příslušenstvím proti žalovanému , Jméno žalobce, . Žaloba se týkala uhrazení bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný měl hospodařit s pozemky žalobce. Dne 30. 4. 2013 byl žalobce vyzván k odstranění vad žaloby. Dne 9. 5. 2013 žalobce doplnil žalobu. Dne 15. 5. 2013 vydal soud platební rozkaz, platební rozkaz a žaloba byly žalovanému doručeny dne 20. 5. 2013. Dne 17. 5. 2013 vyzval soud žalovaného ke kvalifikovanému vyjádření v případě, že podá proti rozkazu odpor. Dne 24. 5. 2013 podal žalovaný blanketní odpor. Dne 3. 6. 2013 se žalovaný ve věci vyjádřil. Dne 7. 6. 2013 byl dán pokyn k připojení spisu posuzovaného soudu, a to sp. zn. , Anonymizováno, , sp. zn. , Anonymizováno, a sp. zn. , Anonymizováno, . Dne 26. 11. 2013 se žalovaný vyjádřil. Dne 7. 2. 2014 byl dán pokyn k nařízení jednání na 5. 3. 2014. Dne 5. 3. 2014 s konalo jednání, na které se dostavili žalobce a zástupce žalovaného, před zahájením jednání účastníci požádali o odročení z důvodu mimosoudních jednání, jednání proto bylo odročeno na 2. 6. 2014. Dne 2. 6. 2014 se konalo jednání, na které se dostavil žalobce i žalovaný spolu se svým zástupcem, bylo soudu oznámeno, že k mimosoudnímu vyřešení sporu nedošlo, strany byly upozorněny na změnu zákonné úpravy spojenou s novým občanským zákoníkem, byla přednesena žaloba, vyjádření, provedeny listinné důkazy i znalecký posudek, na to soud účastníky poučil o koncentraci řízení a dal jim lhůtu 30 dnů, jednání bylo odročeno na 9. 7. 2014. Dne 12. 6. 2014 navrhl žalovaný spojení věci s řízením vedeným pod sp. zn. , Anonymizováno, , dále žalovaný podal vyjádření. Dne 4. 7. 2014 byl dán pokyn k odročení jednání na neurčito z důvodu návrhu na spojení věcí, stejného dne byl spis předložen předsedovi soudu, který rozhodl o přidělení věci , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne 29. 7. 2014 bylo rozhodnuto, že se řízení u posuzovaného soudu vedená pod sp. zn. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, spojují s tím, že vedoucím spisem je sp. zn. , Anonymizováno, , právní moc nastala dne 4. 8. 2014. Stejného dne bylo rozhodnuto o ustanovení znalce k vyhotovení znaleckého posudku ve lhůtě 90 dnů, žalovanému bylo zároveň uloženo, aby uhradil zálohu na znalecký posudek ve výši 2 000 Kč. Dále bylo dne 24. 9. 2014 rozhodnuto, že se ke společnému řízení spojují věci vedené u posuzovaného soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, s tím, že vedoucím spisem je sp. zn. , Anonymizováno, . Stejného dne bylo rozhodnuto, že soud nevyhovuje námitce žalovaného vůči osobě znalce, zároveň bylo vydáno opravné usnesení o ustanovení znalce ze dne 29. 7. 2014 a k rozhodnutí o spojení věci ze dne 29. 7. 2014. Dne 9. 10. 2014 podal žalovaný odvolání do rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno jeho námitce vůči znalci. Stejného dne soud rozhodl, že ze společného řízení se vylučuje spis sp. zn. , Anonymizováno, a novým vedoucím spisem je spis sp. zn. , Anonymizováno, , řízení vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí návrhu, rozhodnutí o vyloučení věci nabylo právní moci dne 16. 10. 2014. Dne 3. 12. 2014 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 15. 12. 2014 odvolací soud rozhodl, že se odvolání žalovaného odmítá, neboť je nepřípustné. Dne 21. 1. 2015 byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne 26. 2. 2015 bylo rozhodnuto, že se řízení přerušuje do skončení odvolacího řízení vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, , právní moc nastala dne 31. 3. 2015. Dne 2. 4. 2015 byl učiněn úřední záznam o tom, že žalovaný neuhradil zálohu na znalečném. Dne 20. 4. 2015 byla ustanovena znalkyně k vypracování znaleckého posudku ve lhůtě 60 dnů a žalovanému vylo uloženo uhradit zálohu ve výši 2 000 Kč, zároveň bylo rozhodnuto, že se v řízení pokračuje, neboť rozhodnutí o zastavení řízení pod sp. zn. , Anonymizováno, bylo odvolacím soudem potvrzeno. Dne 27. 4. 2015 složil žalovaný zálohu na znalecký posudek. Dne 29. 4. 2015 byl do spisu nahlížet žalobce. Dne 25. 5. 2015 byl dán pokyn k zaslání spisu znalci. Dne 7. 7. 2015 předložil jeden ze znalců znalecký posudek. Dne 13. 7. 2015 byl znalecký posudek zaslán účastníkům řízení s výzvou k vyjádření. Dne 21. 7. 2015 bylo rozhodnuto o odměně znalkyně, stejného dne se žalovaný vyjádřil ke znaleckému posudku. Dne 5. 8. 2015 bylo rozhodnuto, že se spojují řízení pod sp. zn. , Anonymizováno, s tím, že vedoucím spisem je posuzovaný spis. Dne 13. 8. 2015 se žalobce vyjádřil ke znaleckému posudku. Dne 18. 8. 2015 předložil znalec svůj znalecký posudek. Dne 19. 8. 2015 byla znalci přiznána odměna a zároveň byl znalecký posudek rozeslán účastníkům k vyjádření. Dne 26. 8. 2015 se žalovaný vyjádřil ke znalci. Dne 3. 9. 2015 se žalobce vyjádřil ke znaleckému posudku. Dne 6. 10. 2015 byly znalci zaslány námitky žalobce spolu s výzvou k vyjádření ve lhůtě 1 měsíce. Dne 29. 10. 2015 se znalec vyjádřil k námitkám. Dne 9. 11. 2015 byl dán pokyn k nařízení jednání na 17. 122. 2015. Dne 10. 12. 2015 podal žalobce návrh na provedení důkazu. Dne 17. 12. 2015 se konalo jednání, na které se dostavil žalobce i žalovaný se svým zástupcem, účastníci uvedli, že je možné spor vyřešit mimosoudně, jednání proto bylo odročeno na neurčitu a účastníkům byla poskytnuta lhůta do 31. 3. 2016 k mimosoudnímu řešení sporu. Dne 18. 2. 2016 žalovaný soudu sdělil, že žalobce je nečinný a je tak předpoklad, že nemá o mimosoudní vyřešení sporu zájem, dále uvedl, že závěry znalce jsou nepoužitelné, neboť překročil svou odbornost. Dne 23. 2. 2016 byl spis dán opět na lhůtu. Dne 8. 4. 2016 žalobce soudu sdělil, že nedošlo k mimosoudnímu vyřešení sporu. Dne 18. 4. 2016 se soud dotázal žalobce, k jakému výsledku vedla mimosoudní jednání. Dne 22. 4. 2016 předložil žalovaný soudu technickou zprávu. Dne 29. 4. 2016 byl dán pokyn k nařízení jednání na 10. 6. 2016. Dne 10. 6. 2016 se konalo jednání, na které se dostavili oba účastníci řízení a právní zástupce žalovaného, byly provedeny listinné důkazy a znalecký posudek, jednání bylo odročeno na 17. 6. 2016 za účelem provedení místního šetření. Dne 13. 6. 2016 byla znalkyně vyzvána, aby se vyjádřila k připomínce žalobce ve lhůtě 1 měsíce. Dne 17. 6. 2016 se konalo místní šetření, kterého se účastnili všichni účastníci, ti byli seznámeni s tím, že ve věci bude zadán další znalecký posudek. Dne 1. 7. 2016 se znalkyně vyjádřila k připomínkám žalovaného. Dne 7. 7. 2016 bylo rozhodnuto, že se ke společnému řízení spojují řízení vedená u posuzovaného soudu pod sp. zn. , Anonymizováno, a to do posuzovaného řízení. Dne 4. 8. 2016 podal žalobce návrh na ustanovení znalce a důkazní návrhy. Dne 9. 8. 2016 byl k vyhotovení znaleckého posudku ustanoven znalec Jícha ve lhůtě 60 dnů, soud uložil žalovanému, aby uhradil zálohu ve výši 3 000 Kč. Dne 19. 10. 2016 byl spis zaslán znalci. Dne 10. 12. 2016 požádal znalec o prodloužení lhůty od konce ledna 2017. Dne 21. 12. 2016 bylo žádosti vyhověno. Dne 22. 12. 2016 se na stav řízení dotázal Okresní soud v , adresa, . Dne 30. 12. 2016 byl sdělen stav. Dne 31. 1. 2017 znalec vypracoval znalecký posudek. Dne 9. 3. 2017 byl znalecký posudek zaslán účastníkům řízení s žádostí o vyjádření. Dne 19. 3. 2017 znalec vyúčtoval znalečné. Dne 23. 3. 2017 soud rozhodl o znalečném. Dne 3. 4. 2016 se žalobce vyjádřil ke znaleckému posudku. Dne 10. 4. 2017 se žalovaný se žalovaný vyjádřil ke znaleckému posudku. Dne 5. 5. 2017 byl dán pokyn k nařízení jednání na 9. 6. 2017. Dne 9. 6. 2017 se konalo jednání, na které se dostavili oba účastníci řízení a právní zástupce žalovaného, účastníkům byla poskytnuta lhůta 1 měsíce k navržení důkazů. Dne 27. 6. 2017 se vyjádřil žalovaný. Dne 4. 7. 2017 se vyjádřil žalobce. Dne 14. 7. 2017 se na stav řízení dotázal Okresní soud v , adresa, . Dne 25. 7. 2017 byl dán pokyn k nařízení jednání na 25. 8. 2017. Dne 25. 8. 2017 se konalo jednání, na které se dostavili oba účastníci řízení i právní zástupce žalovaného a vyly provedeny listinné důkazy a znalecké posudky, byl sdělen podstatný obsah připojených spisů a došlo k vyhlášení rozsudku, kterým bylo žalobě částečně vyhověno a částečně byla žaloba zamítnuta. Dne 5. 9. 2017 se na stav řízení dotázal Okresní soud v , adresa, . Dne 14. 9. 2017 byla podána žádost o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku do 20. 10. 2017, žádost byla schválena tentýž den. Dne 16. 10. 2017 byl rozsudek rozeslán účastníkům. Dne 27. 10. 2017 podal žalovaný odvolání. Dne 30. 10. 2017 podal žalobce odvolání. Dne 2. 11. 2017 bylo rozhodnuto o nákladech žalovaného a o vrácení části zálohy. Dne 3. 11. 2017 požádal Okresní soud v , adresa, o zapůjčení spisu. Dne 9. 11. 2017 se žalobce odvolal proti usnesení o nákladech žalovaného. Dne 22. 12. 2017 byl žalobce i žalovaný vyzván k odstranění vad odvolání proti rozsudku, zároveň bylo zasláno vyjádření Okresnímu soudu v , adresa, . Dne 10. 1. 2018 doplnil žalovaný své odvolání, stejného dne odvolání doplnil i žalobce. Dne 18. 1. 2048 byl dán pokyn k zapůjčení spisu Okresnímu soudu v , adresa, s tím, že spis je nutné vrátit ve lhůtě 3 týdnů. Dne 22. 1. 2018 byl žalovaný vyzván k uhrazení soudního poplatku, zároveň byla odvolání rozeslána účastníkům k vyjádření. Dne 24. 1. 2018 žalovaný uhradil soudní poplatek z odvolání. Dne 5. 2. 2018 byl spis předložen Okresnímu soudu v , adresa, . Dne 28. 5. 2018 byl spis vrácen soudu. Dne 29. 5. 2018 bylo rozhodnuto o tom, že z důvodu zániku funkce , tituly před jménem, , jméno FO, byl spis přidělen , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne 21. 9. 2018 se na stav řízení dotázal Okresní soud v , adresa, . Dne 5. 11. 2018 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 12. 11. 2018 odvolací soud rozhodl tak, že rozsudek ze dne 25. 8. 2017 a usnesení ze dne 2. 11. 2017 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, a to z důvodu nepřezkoumatelnosti, neboť se závěry znalců rozcházely, přičemž nesrovnalosti nebyly soudem řádně vyřešeny, nedošlo k výslechu znalců, což je v rozporu s § 127 odst. 1 o. s. ř., neboť nedostatky znaleckého posouzení nelze nahrazovat volní úvahou soudce. Dne 26. 11. 2018 byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne 28. 11. 2018 bylo rozhodnutí odvolacího soudu zasláno účastníkům řízení. Dne 15. 1. 2019 byla provedena kontrola spisu předsedou soudu, který požádal o činění procesních úkonů směřujících k ukončení věci s tím, že ve spise shledal nedůvodné průtahy. Dne 22. 3. 2019 vzal žalobce svou žalobu zpět v řízení, které bylo původně vedeno pod sp. zn. 20 C 40/2013, neboť žalovaný žalovanou částku uhradil. Dne 27. 7. 2019 byl dán pokyn k zaslání výzvy žalobci ke specifikování zpětvzetí žaloby. Dne 12. 8. 2019 podal žalobce žádost o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne 19. 8. 2019 bylo žalobci sděleno, že se lhůta prodlužuje do 13. 9. 2019. Dne 30. 8. 2019 požádal žalovaný o sdělení, kdy lze předpokládat pokračování v řízení. Dne 10. 9. 2019 se žalobce vyjádřil. Dne 29. 10. 2019 podal žalovaný návrh na určení lhůty. Dne 30. 10. 2019 byl učiněn úřední záznam o tom, že v období od 25. 10. 2019 do 30. 11. 2019 byl spis připojen ke sp. zn. , Anonymizováno, . Dne 5. 11. 2019 byl učiněn úřední záznam o sdělení informací právnímu zástupci žalovaného, zároveň byl dán pokyn k zaslání částečného zpětvzetí žaloby žalovanému a k nařízení jednání na 12. 12. 2019, poté byl spis předložen krajskému soudu k rozhodnutí o návrhu na určení lhůty. Dne 11. 11. 2019 se žalovaný vyjádřil ke zpětvzetí žalobce, stejného dne podal žalovaný návrh na spojení posuzovaného řízení s dalšími řízeními. Dne 14. 11. 2019 rozhodl krajský soud tak, že se návrh na určení lhůty zamítá, neboť v mezidobí byl úkon učiněn. Dne 3. 12. 2019 se znalkyně omluvila z jednání pro zdravotní důvody. Dne 12. 12. 2019 se konalo jednání, na které se dostavili oba účastníci řízení a právní zástupce žalovaného, následně bylo přistoupeno k výslechu znalce, byl proveden znalecký posudek a jednání bylo odročeno na 5. 2. 2020 z důvodu předvolání znalce. Dne 20. 12. 2019 předložil znalec vyúčtování znalečného. Dne 31. 1. 2020 byl žalovaný nahlížet do spisu. Dne 3. 2. 2020 byl učiněn úřední záznam, že dne 31. 1. 2020 bylo hovořeno se znalkyní, která soudu sdělila, že je v pracovní neschopnosti do února, stejný den byl dán pokyn na odročení jednání na 18. 3. 2020. Dne 5. 2. 2020 bylo rozhodnuto o znalečném znalce za jednání ze dne 12. 12. 2019. Dne 17. 3. 2020 se znalkyně telefonicky omluvila z jednání z důvodu pracovní neschopnosti, proto bylo jednání odročeno na 13. 5. 2020. Dne 13. 5. 2020 se konalo jednání, na které se dostavili oba účastníci řízení i zástupce žalovaného, došlo k výslechu znalkyně a jednání bylo odročeno na 24. 6. 2020. Dne 15. 5. 2020 bylo soudem rozhodnuto o tom, že řízení se částečně zastavuje. Dne 22. 5. 2020 bylo rozhodnuto o odměně znalkyně za jednání ze dne 13. 5. 2020. Dne 22. 6. 2020 byl dán pokyn ke zrušení jednání ze dne 24. 6. 2020 a odročení na neurčito z důvodu zadání znaleckého posudku znaleckému ústavu. Dne 21. 8. 2020 byl znaleckému ústavu zaslán nástin zadání znaleckého posudku. Dne 28. 8. 2020 znalecký ústav sdělil, že k vypracování posudku bude potřebovat delší časový horizont do konce ledna roku 2021. Dne 12. 10. 2020 byla vedena komunikace mezi znaleckým ústavem a soudem ohledně zadání posudku. Dne 10. 11. 2020 byl ustanoven znalecký ústav a byla mu dáno lhůta 150 dnů k vypracování posudku. Dne 14. 4. 2021 pozval účastníky řízení znalecký ústav na místní šetření. Dne 26. 4. 2021 ústav informoval soud o probíhajících pracích a požádal o prodloužení lhůty, lhůta byla soudem prodloužena pro podání posudku do 31. 5. 2021. Dne 31. 5. 2021 byl vypracován znalecký posudek. Dne 3. 6. 2021 byl soudu prvního stupně vrácen spis sp. zn. , Anonymizováno, od ústavu. Dne 11. 6. 2021 zaslal znalecký ústav svoje vyúčtování. Dne 29. 6. 2021 bylo rozhodnuto o odměně znaleckého ústavu a zároveň byli účastníci vyzváni, zda jim vyhovuje termín 11. 8. 2021 a zda trvají na výslechu znalce. Dne 9. 7. 2021 žalovaný reagoval na výzvu soudu s tím, že termín jednání mu vyhovoval a výslech znalce nežádal, stejného dne se vyjádřil i žalobce, který uvedl, že na výslechu znalce netrvá, avšak v navrženém termínu čerpá dovolenou. Dne 19. 7. 2021 se žalovaný odvolal do rozhodnutí o znalečném. Dne 16. 8. 2021 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 24. 8. 2021 bylo odvolání zasláno žalobci a znaleckému ústavu k vyjádření. Dne 26. 8. 2021 se znalecký ústav vyjádřil k odvolání. Dne 27. 8. 2021 se k odvolání vyjádřil žalobce. Dne 31. 8. 2021 rozhodl odvolací soud tak, že zkrátil odměnu znaleckého ústavu a uložil soudu prvního stupně opravit označení žalovaného v rozhodnutí. Dne 13. 9. 2021 byl spis vrácen soudu prvního stupně, téhož dne soud prvního stupně vydal opravné usnesení, dále nařídil jednání na 6. 10. 2021. Dne 6. 10. 2021 se konalo jednání, na které se dostavili oba účastníci i právní zástupce žalovaného, na jednání byl proveden znalecký posudek a soud dopěl k závěru, že je třeba jej doplnit, jednání proto bylo odročeno na neurčito. Dne 7. 10. 2021 byl znaleckému ústavu zaslán přípis. Dne 12. 10. 2021 se žalovaný vyjádřil ke znaleckému posudku ústavu. Dne 15. 10. 2021 ústav sdělil soudu, že mu byly poskytnuty nesprávné podklady, ze kterých vycházel, nyní pracuje na získání správných podkladů. Dne 21. 10. 2021 bylo podání rozeslánu účastníkům řízení. Dne 2. 11. 2021 se vyjádřil žalobce. Dne 18. 11. 2021 znalecký ústav navrhl soudu další postup, toto bylo zasláno na vědomí účastníkům dne 2. 12. 2021. Následně byl spis zapůjčen ke sp. zn. , Anonymizováno, . Dne 14. 12. 2021 se vyjádřil žalovaný. Dne 3. 1. 2022 požádal Okresní soud v , adresa, o zapůjčení spisu, žádosti bylo vyhověno s tím, že spis má být vrácen do 14 dnů. Dne 2. 2. 2022 žalovaný požádal o odstranění průtahů v řízení. Dne 29. 3. 2022 byl soudu předložen dodatek znaleckého posudku. Dne 11. 4. 2022 znalecký ústav předložil vyúčtování. Dne 3. 5. 2022 byl Okresní soud v , adresa, urgován o vrácení spisu, spis byl vrácen 10. 5. 2022. Dne 30. 5. 2022 podal žalovaný stanovisko k dodatku znaleckého posudku. Dne 14. 6. 2022 bylo rozhodnuto o odměně znaleckého ústavu, zároveň soud vyzval účastníky, zda trvají na výslechu znalce. Dne 23. 6. 2022 podal žalovaný odvolání do rozhodnutí o znalečném. Dne 24. 6. 2022 žalovaný soudu sdělil, že výslech znalce nenavrhuje, zároveň žalobce uvedl, že netrvá na výslechu znalce. Dne 30. 6. 2022 byl žalobce i ústav vyzváni k vyjádření k odvolání žalovaného. Dne 11. 7. 2022 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 10. 7. 2022 se znalecký ústav vyjádřil k odvolání. Dne 26. 7. 2022 bylo rozhodnutí o znalečném odvolacím soudem potvrzeno. Dne 9. 8. 2022 se spis vrátil soud prvního stupně. Dne 1. 9. 2022 bylo rozhodnutí rozesláno a byl dán pokyn k zjištění termínu jednání u účastníků řízení. Dne 23. 9. 2022 bylo jednání nařízeno na 12. 10. 2022. Dne 4. 10. 2022 se omluvil znalec z jednání z důvodu hospitalizace. Dne 6. 10. 2022 proto bylo jednání zrušeno a soud vyzval znalce, zda jim vyhovuje termín 16. 11. 2022. Dne 7. 10. 2022 sdělil žalobce, že tento termín mu vyhovuje, uvedený sdělil i žalovaný. Dne 1. 11. 2022 bylo jednání nařízeno na 16. 11. 2022. Dne 14. 11. 2022 požádal odvolací soud o předložení posuzovaného spisu. Dne 16. 11. 2022 se konalo jednání, na které se dostavili oba účastníci řízení i zástupce žalovaného, došlo k výslechu znalce, byly provedeny listinné důkazy a jednání bylo odročeno na 22. 11. 2022 za účelem vyhlášení rozsudku. Dne 22. 11. 2022 předložil znalecký ústav vyúčtování, zároveň se konalo jednání, na kterém soud konstatoval, že k vyhlášení rozsudku nemůže dojít z důvodu nedostatku času na přípravu, na jednání proto bylo rozhodnuto o odměně znaleckého ústavu a vyhlášení rozsudku bylo odročeno na 25. 11. 2022, zároveň soud informoval odvolací soud, že mu nemůže zaslat spis. Dne 25. 11. 2022 byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě částečně vyhověno a částečně byla žaloba zamítnuta. Dne 29. 11. 2022 byl spis půjčen odvolacímu soudu. Dne 29. 12. 2022 bylo požádáno o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku z důvodu složitosti věci a z důvodu, že spis se nachází u odvolacího soudu, žádosti bylo vyhověno do 25. 1. 2023. Dne 2. 1. 2023 soud urgoval vrácení spisu u odvolacího soudu, spis byl vrácen 16. 1. 2023, soudce následně požádal o prodloužení lhůty k vypracování rozsudku do 25. 2. 2023, žádosti bylo vyhověno, následně opět bylo žádáno o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku do 13. 3. 2023, kdy žádosti bylo vyhověno. Dne 13. 4. 2023 žalovaný předložil novou plnou moc pro právního zástupce. Dne 2. 5. 2023 byl vypraven rozsudek soudu prvního stupně spolu s opravným usnesením ze dne 29. 4. 2023 do výroku V. a

VI. Dne 16. 5. 2023 podal žalovaný blanketní odvolání proti rozsudku. Dne 22. 5. 2023 žalovaný byl vyzván k úhradě soudního poplatku za odvolání, tento byl zaplacen 26. 5. 2023. Dne 12. 6. 2023 bylo zasláno odvolání na vědomí žalobci. Dne 26. 6. 2023 byl žalovaný vyzván k odstranění vad odvolání. Dne 9. 7. 2023 žalovaný odůvodnil své odvolání, toto bylo zasláno dne 14. 7. 2023 žalobci k vyjádření, zároveň bylo rozhodnuto o vrácení přeplatku soudního poplatku za odvolání. Dne 17. 7. 2023 byl spis předložen odvolacímu soudu, který dne 20. 7. 2023 na dne 17. 8. 2023 nařídil jednání. Dne 25. 7. 2023 se žalobce vyjádřil k odvolání. Dne 27. 7. 2023 požádal právní zástupce žalovaného o odročení jednání z důvodu dovolené, jednání proto bylo odročeno na 15. 8. 2023. Dne 9. 8. 2023 doplnil žalovaný důkazy k odvolání. Dne 15. 8. 2023 se konalo jednání před odvolacím soudem. Dne 16. 8. 2023 zaslal žalovaný údaje k vrácení přeplatku soudního poplatku. Dne 17. 8. 2023 byl vyhlášen rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen v napadeném výroku a výroky týkající se náhrady nákladů řízení byly změněny. Dne 6. 9. 2023 znalecký ústav požádal o zaslání protokolu z výslechu znalce, žádosti bylo vyhověno 12. 9. 2023. Dne 14. 9. 2023 byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne 2. 10. 2023 bylo rozhodnutí rozesláno a právní moc rozhodnutí odvolacího soudu nastala dne 3. 10. 2023.6 Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše s tím, že posuzované řízení bylo ve vztahu k žalobci zahájeno dne 20. 5. 2013, kdy mu byl doručen platební rozkaz spolu s žalobou, a skončeno bylo dne 3. 10. 2023, kdy nabylo právní moci usnesení ze dne 17. 8. 2023. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak činila celých 10 let a 4 měsíce. Bylo dále prokázáno, že žalobce byl za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení již odškodněn částkou 97 067 Kč, která byla plněna před podáním žaloby.7 Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující.8 Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.9 V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).10 Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.11 Soud se zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.12 Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).13 Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 20. 5. 2013, kdy mu byl doručen platební rozkaz spolu s žalobou, do 3. 10. 2023, kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu ze dne 17. 8. 2023, tedy 10 let a 4 měsíce, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud právě vyhodnocení kritérií § 31 odst. 3 odškodňovacího zákona, přičemž v posuzovaném případě tyto soud vyhodnotil souhrnně. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je dán. Existenci odpovědnostního titulu ostatně žalovaná ani nesporovala, když sama poskytla žalobci částečné plnění.14 V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani kvalifikovaně nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.15 Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 OdpŠk nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 OdpŠk, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 OdpŠk), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakým je zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění u řízení trvajícího více než 10 let činila 16 000 Kč, celková nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění tak činí pro žalobce 149 333 Kč.16 Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018). Soud k tomu dále dodává, že poskytnuté peněžité zadostiučinění není ani trestem pro žalovaný stát za to, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouho dobu, ani nemá poškozenému kompenzovat majetkovou újmu. Poskytnuté zadostiučinění má odčinit nejistotu, v níž se žalobce nacházel ohledně toho, jak řízení dopadne. Tato újma je stále stejná a nesnižuje se ani nezvyšuje s ohledem na kupní sílu měny. Není proto žádný důvod tuto částku navyšovat z důvodu inflačních vlivů.17 Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.18 Ve smyslu stanoviska Nejvyššího sodu Cpjn 2016/2010 a rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2208/2016 je nutné zkoumat průběh vedlejšího řízení v rozsahu společného průběhu s posuzovaným řízením, a to z hlediska projednání věci v přiměřené lhůtě. V posuzovaném řízení bylo vyčkáváno na skončení vedlejšího řízení, posuzované řízení však bylo přerušeno pouze od 26. 2. 2015 (právní moc 31. 3. 2015) do 20. 4. 2015 pro vedlejší řízení vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, . Vzhledem k tomu, že se jedná o období necelých 2 měsíců a v řízení bylo hned pokračováno ustanovením znalkyně, nelze v tomto období shledat žádný průtah, který by vedl k nepřiměřené délce řízení.19 Řízení bylo složitější po stránce právní, skutkové i procesní. Předmětem posuzovaného řízení bylo vydání bezdůvodného obohacení v souvislosti s neoprávněným užíváním pozemků za několik období. Bylo nutné posoudit, zda je užívání pozemků ze strany žalovaného v různých obdobích po právu či nikoliv a následně určit výši náhrady za jejich užívání. V průběhu posuzovaného řízení došlo ke spojení s několika dalšími řízeními, která spolu souvisela, a bylo vedeno jedno řízení společné. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, soud I. stupně rozhodoval ve věci 2x, z toho první rozhodnutí bylo zrušeno pro nepřezkoumatelnost, neboť se soud nevypořádal s rozcházejícími se závěry znalců, a druhé rozhodnutí bylo částečně potvrzeno a částečně změněno. Odvolací soud tak ve věci rozhodoval 2x, dále rozhodoval rovněž o procesních otázkách (2x odměna znalce, návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu). V řízení proběhlo 10 jednání před soudem prvního stupně a 1 jednání před soudem odvolacím. Byly vypracovány 3 znalecké posudky (z toho 1 znaleckým ústavem) a 1 dodatek znaleckého posudku z důvodu nejednotných závěrů znalců a potřeby hlubšího odborného zkoumání, což rovněž svědčí o složitosti věci. Soud s ohledem na toto kritérium základní částku snížil o 25 %.20 Žalobce se na délce řízení nepodílel, naopak se opakovaně dotazoval na stav řízení a podal návrh na určení lhůty k procesnímu úkonu, který byl zamítnut z důvodu, že v mezidobí soud nařídil ve věci jednání. Soud s ohledem na toto kritérium základní částku nemodifikoval.21 Pokud se jedná o postup soudu, nutno konstatovat, že soud I. stupně nepostupoval plynule a řízení zatížil nekoncentrovaným postupem a průtahy, a to konkrétně v období od 7. 6. 2023, kdy došlo k připojení dalších spisů, do 7. 2. 2014, kdy soud ve věci nařídil jednání; od 5. 2. 2018, kdy byl spis zapůjčen Okresnímu soudu v , adresa, , do 5. 11. 2018, kdy byl předložen odvolacímu soudu k rozhodnutí ve věci; od 21. 11. 2018, kdy došlo k rozeslání rozhodnutí odvolacího soudu, do 27. 7. 2019, kdy byl účastník vyzván ke specifikování částečného zpětvzetí žaloby; od 13. 9. 2019, kdy skončila účastníkovi lhůta k doplnění, do 5. 11. 2019, kdy soud ve věci nařídil jednání. Soud shledal nekoncentrovaný postup při ustanovování znalců, nařizování jednání a zapůjčování spisů. K závěru o průtazích v řízení dospěl při prověřování spisu k podnětu žalobce v lednu 2019 rovněž předseda Okresního soudu v , Anonymizováno, . Dále je nutné poukázat rovněž na zrušení prvního rozsudku soudu I. stupně pro nepřezkoumatelnost. Uvedené ve svém souhrnu k celkové délce řízení významně přispělo a zároveň nepostačuje zohlednění těchto skutečností pouze v závěru o celkové nepřiměřené délce řízení, proto soud přistoupil ke zvýšení zadostiučinění o 10 %.22 Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestní (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinně právní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Posuzované řízení lze typově zařadit mezi ta, která mají standardní význam pro účastníky, neboť se sice jednalo o spor týkající se majetku žalobce, ovšem v tomto případě není presumovaný zvýšený význam řízení pro žalobce a z provedeného dokazování nelze ani dovodit závěr o vyšší míře významu řízení pro žalobce. Žalobce ostatně ani zvýšený význam řízení pro svou osobu netvrdil. Soud proto základní částku pro toto kritérium nemodifikoval.23 Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací namístě snížit o 15 % na výsledných 126 933 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci poskytla finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení v částce 97 067 Kč před podáním žaloby, což mezi účastníky bylo nesporné, soud žalobci ve výroku I. přiznal nárok v rozdílu (29 866 Kč) a ve zbývající části (22 400 Kč s příslušenstvím) žalobu výrokem II. pro nedůvodnost zamítl.24 Úrok z prodlení z plnění přiznaného soudem je odůvodněn § 1968 a § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 15 odst. 1 zákona, podle kterého přizná-li žalovaná náhradu škody, je třeba jí nahradit do 6 měsíců od uplatnění nároku, ode dne následujícího po uplynutí lhůty vzniká žalobci právo na úrok z prodlení. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne 23. 8. 2023, šestiměsíční lhůta k plnění uplynula dne 23. 2. 2024, proto se následující den ocitla žalovaná s plněním peněžitého dluhu v prodlení. Soud proto ve výroku I. přiznal žalobci právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z další částky přiznané soudem ode dne 24. 2. 2024 do zaplacení.25 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.26 V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady, které jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, odměnou právního zástupce za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí zastoupení; žaloba; 1x účast na jednání) a 3x náhradou hotových výdajů po 300 Kč (dle § 6, 7, 9 odst. 4 písm. a) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 1, 4 AT). Dále právnímu zástupci žalobce náleží náhrada 21 % DPH ve výši 2 142 Kč. Celkem činí náhrada nákladů 14 342 Kč, její zaplacení uložil soud neúspěšné žalované.27 Soud žalobci nepřiznal náhradu za úkon – předžalobní upomínka a uplatnění nároku u žalované, neboť podle § 31 odst. 4 zákona taková náhrada nepřísluší.28 O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.