20 C 61/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno sídlem Anonymizováno jednající Jméno žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení 193 192 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 193 192 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 2. 5. 2024 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 1 Žalobkyně se žalobou domáhala částky ve výši 193 192 Kč s příslušenstvím představující v částce 38 750 Kč finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Krajského soudu v , Anonymizováno, , v částce 40 000 Kč finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Krajského soudu v , Anonymizováno, (dále jen „posuzované řízení“) a v částce 114 442 Kč majetkovou škodu v podobě vynaložených nákladů právního zastoupení vzniklých v posuzovaném řízení, neboť soud měl rozhodnout o žalobách žalobkyně dříve, než došlo ke změně v osobě správce SVJ na nekonfliktní osobu a k odpadnutí řízení, pročež žalobkyně vzala své žaloby zpět. Kdyby ke zpětvzetí žalob nedošlo, nebyla by žalobkyni uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 114 442 Kč. Žalobkyně vyčerpala všechny dostupné opravné prostředky, ke zrušení rozhodnutí o náhradě nákladů řízení však nedošlo. S názorem Ústavního soudu vysloveným ve věci, kdy tento uvedl, že v řízení mohlo být pokračováno, jelikož výsledek mohl být základem pro další nároky žalobkyně vůči protistraně, žalobkyně nesouhlasí. Žalobkyně neměla jiných nástrojů, jak se bránit situaci nastalé v SVJ, když správu vykonávala osoba zcela nevhodná. Žalobkyně uhradila náklady řízení protistraně, čímž jí vznikla ze strany státu škoda. Co se týká délky posuzované řízení, žalobkyně uvedla, že podala dne 11. 7. 2018 žalobu o určení zneužití hlasovacího práva účastníka v otázce nevhodnosti vybraného nového dočasného správce (sp. zn. , Anonymizováno, ), která byla pravomocně zamítnuta a po zásahu Nejvyššího soudu, který rozhodnutí změnil z důvodu nutnosti projednat věc ve společném řízení s druhou žalobou žalobkyně, byla věc spojena s druhou žalobou ke společnému řízení. Dne 12. 7. 2018 podala žalobkyně druhou žalobu o určení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek (sp. zn. , Anonymizováno, ). Dne 5. 9. 2022 vzala žalobkyně obě žaloby zpět pro chování žalovaných, kdy došlo ke změně osoby správce, kterou žalobkyně požadovala, a k odpadnutí předmětu řízení. Žalobkyni byla uložena povinnost k náhradě nákladů řízení účastníkům. Celková délka řízení trvajících přes 5 let byla nepřiměřená, celkem obě řízení trvala 7 let. Žalobkyně soudu vytýkala, že řízení od počátku nespojil ke společnému řízení, čímž došlo k prodloužení věci, a že vydal nezákonné rozhodnutí ze dne 2. 5. 2019, č.j. , Anonymizováno, o pravomocném zastavení řízení. Žalobkyně podání 2 žalob zvlášť učinila z procesní opatrnosti, tento postup jí přišel jistější než podávat společnou žalobu. Soud nekonal od srpna 2020 do nařízení jednání v roce 2021. Žalobkyně odškodnění vyčíslila dle základní částky 20 000 Kč za 1 rok řízení, žalovaná již plnila částku 61 250 Kč, se stanoviskem žalované se však žalobkyně o tom, že jí vznikla z obou řízení újma jediná, neztotožňuje, proto se svou žalobou domáhá zbylé části. Význam řízení žalobkyně s ohledem na jeho předmět považuje za značný.2 Žalovaná ve vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobkyně dne 1. 11. 2023 předběžně své nároky uplatnila. Žalovaná nároky projednala a dospěla k závěru, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky, když obě řízení trvala 5 let a 1 měsíc. Žalovaná rekapitulovala průběh řízení s tím, že v řízení byly zjištěny prodlevy v postupu soudu v době od září 2020 do května 2021 a nekoncentrovanost od jednání v září 2021 do zpětvzetí návrhů v září 2022. Vzhledem k tomu, že obě řízení probíhala současně a od poloviny roku 2020 byla vedena společně, přičemž měla být dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2020 vedena společně od samého počátku, je nutné je považovat za natolik provázaná, že újmu, která žalobkyni vznikla, je namístě považovat za újmu jedinou. Po dobu, kdy bylo řízení pod sp. zn. , Anonymizováno, vedeno samostatně, nebyly zjištěny prodlevy v postupu soudu. Poskytnuté zadostiučinění na základě stanoviska ze dne 13. 3.2 024 v částce 61 250 Kč (15 000 Kč/1 rok) žalovaná považuje s ohledem na procesní složitost řízení, průběh na 2 stupních soudní soustavy, podílu žalobkyně v otázce placení soudních poplatků, kdy docházelo k prodlení a k zastavení řízení pro neuhrazení soudního poplatku, a běžný význam řízení za dostatečné. Dle názoru žalované by byly dány podmínky i pro snížení základního odškodnění, k čemuž však žalovaná nepřistoupila. K nároku na náhradu majetkové škody žalovaná uvedla, že o nákladech řízení bylo v posuzovaném řízení pravomocně rozhodnuto a že k jejich vypořádání slouží zásadně samo řízení, v němž náklady vznikly. Neúspěch účastníka mu nemůže založit právo požadovat náklady z titulu náhrady škody po státu. S ohledem na uvedené žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby.3 Při jednání konaném dne 23. 9. 2024 žalobkyně zdůraznila, že nesouhlasí se stanoviskem žalované stran hodnocení vzniklé nemajetkové újmy v posuzovaných řízení. Dle názoru žalobkyně se jedná o dvě řízení a vznikla jí nejistota ohledně výsledků řízení u obou. V tomto směru doplnila, že stran řízení vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, žalobkyně v tomto předmětném řízení požaduje částku 38 750 Kč s příslušenstvím z celkové částky 78 750 Kč s příslušenstvím, která byla žalována. V této souvislosti doplňuje, že nemajetkovou újmu vzniklou z tohoto řízení vyčíslila v částce 100 000 Kč a ze strany žalované došlo k plnění částky 61 250 Kč. Proto nyní požaduje částku 38 750 Kč za toto řízení. Za druhé řízení, které bylo vedeno pod sp. zn. , Anonymizováno, , žalovaná požaduje na nemajetkové újmě částku 40 000 Kč s příslušenstvím, a to z důvodu, že délku tohoto řízení žalovaná ve svém stanovisku nijak nezohlednila a na toto řízení ničeho žalobkyni neplnila. K nároku na náhradu majetkové škody ve výši 114 442 Kč s příslušenstvím žalobkyně uvádí, že setrvává na formulaci nároku v žalobě, kdy tato odpovídá výši náhrady nákladů řízení, kterou byla žalobkyně povinna hradit v posuzovaném řízení. Usnesením vyhlášeným při jednání soud změnu žaloby připustil., právnická osoba, uvedené změně žalobních tvrzení žalovaná uvedla, že vůči nemajetkové újmě vzniklé z řízení pod sp. zn. , Anonymizováno, , za které nyní žalobkyně požaduje částku 40 000 Kč s příslušenstvím, vznáší žalovaná námitku promlčení tohoto nároku, neboť nejpozději se o vzniklé újmě žalobkyně dozvěděla dne 1. 7. 2020, kdy jí bylo doručeno rozhodnutí dovolacího soudu v posuzovaném řízení. Žalobkyně považuje vznesenou námitku promlčení za nedůvodnou.5 Z uplatnění nároku ze dne 30. 10. 2023 vč. doručenky a stanoviska žalované ze dne 13. 3. 2024 vč. doručenky soud zjistil, že žalobkyně žalobou uplatněné 3 nároky na náhradu nemajetkové újmy a majetkové škody z titulu nepřiměřené délky obou posuzovaných řízení u žalované předběžně uplatnila dne 1. 11. 2023, žalované je projednala stanoviskem ze dne 13. 3. 2024, doručeným žalobkyni dne 14. 3. 2024, a přiznala zadostiučinění ve výši 61 250 Kč, ve zbylém rozsahu nároky odmítla.6 Ze spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil následující. Dne 12. 7. 2018 podala navrhovatelka (v řízení před zdejším soudem na straně žalobkyně) návrh na zahájení řízení o určení zneužití hlasovacího práva členem obchodní korporace a na určení neplatnosti usnesení shromáždění vlastníků jednotek. Navrhovatelka se domáhala toho, aby se nepřihlíželo k hlasům společnosti , právnická osoba, , (dále jen „účastník řízení“). Dále se domáhala toho, aby bylo určeno, že část usnesení společenství vlastníků jednotek je neplatné. Dne 10. 8. 2018 byla navrhovatelce zaslána výzva k úhradě soudního poplatku. Dne 17. 8. 2018 navrhovatelka kolky uhradila soudní poplatek. Dne 19. 9. 2018 byli Společenství vlastníků jednotek v budově C areálu , Anonymizováno, (dále jen „SVJ“) a účastník řízení vyzváni k vyjádření k žalobě. Dne 26. 9. 2018 požádali SVJ a účastník řízení o prodloužení lhůty k vyjádření prostřednictvím svého právního zástupce. Dne 27. 9. 2018 byl spis založen na lhůtu do 30. 10. 2018. Dne 30. 10. 2018 se SVJ i účastník řízení vyjádřili k návrhu na zahájení řízení. Dne 29. 11. 2018 bylo vyjádření zasláno navrhovatelce s tím, že se k němu má vyjádřit ve lhůtě 10 dnů. Dne 11. 12. 2018 navrhovatelka předložila soudu svou repliku. Dne 18. 12. 2018 byl dán pokyn k nařízení jednání na 1. 4. 2019. Dne 17. 1. 2019 byla rozeslána předvolání. Dne 18. 3. 2019 předložilo SVJ soudu svou dupliku. Dne 1. 4. 2019 se konalo jednání, na které se dostavila navrhovatelka se svým právním zástupcem, účastník řízení a právní zástupce SVJ. Po přednesení stanovisek bylo účastníkům řízení uloženo předložit soudu listiny do 15. 4. 2019. Následně bylo jednání odročeno na 29. 4. 2019. Dne 4. 4. 2019 SVJ a účastník řízení předložili soudu listiny k výzvě. Dne 12. 4. 2019 byl do spisu nahlížet právní zástupce navrhovatelky. Dne 26. 4. 2019 se navrhovatelka vyjádřila a podala návrh na připuštění změny žaloby. Dne 29. 4. 2019 se konalo jednání, na které se dostavila navrhovatelka se svým právním zástupcem, účastník řízení i právní zástupce SVJ. Na jednání byla připuštěna změna žaloby, byly provedeny listinné důkazy a závěrečné návrhy. Jednání bylo odročeno na 6. 5. 2019 za účelem vyhlášení rozhodnutí ve věci. Dne 6. 5. 2019 byl usnesením návrh navrhovatelky ze dne 11. 7. 2018 zamítnut a navrhovatelce bylo uloženo uhradit účastníkovi řízení a SVJ náklady ve výši 33 737,32 Kč. Dne 30. 5. 2019 bylo rozhodnutí ze dne 6. 5. 2019 rozesláno. Dne 17. 6. 2019 podala navrhovatelka blanketní odvolání. Dne 10. 7. 2019 bylo blanketní odvolání zasláno na vědomí SVJ a účastníkovi řízení. Stejného dne byla navrhovatelka vyzvána k úhradě soudního poplatku z odvolaní. Dne 31. 7. 2019 byl dán pokyn k prověření úhrady soudního poplatku. Dne 6. 8. 2019 byl učiněn záznam o tom, že soudní poplatek nebyl ke dni 5. 8. 2019 zaplacen. Dne 8. 8. 2019 bylo rozhodnuto o zastavení odvolacího řízení pro neuhrazení soudního poplatku. Vydáno a rozesláno bylo 4. 9. 2019. Dne 12. 8. 2019 byl do spisu nahlížet právní zástupce navrhovatelky. Dne 5. 9. 2019 uhradila navrhovatelka soudní poplatek za odvolání. Dne 19. 9. 2019 se navrhovatelka odvolala proti rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení. Dne 31. 10. 2019 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 5. 11. 2019 odvolací soud rozhodl, že se usnesení soudu I. stupně mění tak, že se odvolací řízení nezastavuje. Právní moc usnesení nastala dne 22. 11. 2019. Odvolací soud v odůvodnění uvedl, že navrhovatelka měla být poučena o důsledcích neuhrazení soudního poplatku z odvolání. S ohledem na nesprávné poučení následky výzvy nemohly nastat. Dne 20. 11. 2019 byl spis vrácen soudu I. stupně. Dne 21. 11. 2019 bylo rozhodnutí odvolacího soudu rozesláno. Dne 17. 12. 2019 byla navrhovatelce zaslána výzva k odstranění vad odvolání. Dne 30. 12. 2019 doplnila navrhovatelka své odvolání. Dne 28. 1. 2020 bylo doplnění odvolání zasláno na vědomí SVJ a účastníka řízení. Dne 13. 2. 2020 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 21. 5. 2020 byla Nejvyššímu soudu k jeho žádosti zaslána žaloba z posuzovaného spisu. Dne 4. 6. 2020 dal odvolací soud pokyn k nařízení jednání na 17. 6. 2020. Dne 11. 6. 2020 zažádal právní zástupce navrhovatelky o odročení jednání z důvodu, že si zlomil ruku. Stejného dne se k odvolaní vyjádřilo SVJ a účastník řízení. Dne 12. 6. 2020 byl dán pokyn k odročení jednání na 8. 7. 2020 z důvodu omluvy právního zástupce navrhovatelky. Dne 2. 7. 2020 byl dán pokyn k odročení jednání na neurčito z důvodu potřeby připojení spisu sp. zn. , Anonymizováno, . Dne 8. 7. 2020 požádal odvolací soud o připojení spisu sp. zn. , Anonymizováno, . Dne 22. 7. 2020 byl spis předložen. Dne 28. 7. 2020 odvolací soud rozhodl, že se rozhodnutí ze dne 6. 5. 2019 zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Právní moc nastala dne 7. 9. 2020. Rozhodnutí bylo zrušeno z důvodu, že soud I. stupně postupoval nesprávně, když nezohlednil předpoklady uvedené v § 1209 odst. 1 o.z. a zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když nespojil a neprojednal posuzované řízení spolu s řízením vedeným pod sp. zn. , Anonymizováno, v jednom řízení. Dne 19. 8. 2020 byl spis vrácen soudu I. stupně. Dne 24. 8. 2020 byl dán pokyn k připojení spisu sp. zn. , Anonymizováno, . Dne 4. 9. 2020 došlo k rozeslání rozhodnutí odvolacího soudu. Dne 25. 9. 2020 byl dán pokyn k nařízení jednání na 21. 6. 2021. K vypravení pokynu došlo dne 12. 5. 2021. Dne 21. 6. 2021 se konalo jednání, na které se dostavila navrhovatelka se svým právním zástupcem, účastník řízení a právní zástupce SVJ. Na jednání byla navrhovatelka vyzvána k doplnění důvodů, které jí vedli k podání návrhu na zahájení řízení. Zároveň byli účastníci vyzváni k vyjádření se k doplnění návrhu navrhovatelky. Jednání bylo odročeno na 19. 7. 2021. Dne 28. 6. 2021 doplnila navrhovatelka žalobní tvrzení. Dne 7. 7. 2021 se SVJ a účastník řízení vyjádřili k tvrzením navrhovatelky. Dne 9. 7. 2021 doplnilo SVJ a účastník řízení své vyjádření. Dne 19. 7. 2021 se konalo jednání, na které se dostavila navrhovatelka se svým právním zástupcem, účastník řízení i právní zástupce SVJ. Na jednání účastníci řízení přednesli svá stanoviska a jednání bylo odročeno na 20. 9. 2021. Dne 17. 9. 2021 navrhovatelka doplnila svá tvrzení. Dne 19. 9. 2021 se SVJ a účastník řízení vyjádřili. Dne 20. 9. 2021 se konalo jednání, na které se dostavila navrhovatelka se svým právním zástupcem, účastník řízení i právní zástupce SVJ. Opět účastníci řízení přednesli svá stanoviska. Byl stanoven termín, kdy navrhovatelka bude moci nahlédnout do účetnictví SVJ a řízení odročeno na 25. 10. 2021. Dne 22. 10. 2021 doplnila navrhovatelka svá tvrzení. Dne 25. 10. 2021 byl dán pokyn ke zrušení jednání, zároveň byli SVJ a účastník řízení vyzváni k vyjádření k dalšímu podání navrhovatelky. Dne 26. 10. 2021 byl dán pokyn k nařízení jednání na 14. 2. 2022. Předvolání byla vypravena 10. 11. 2021. Dne 10. 11. 2021 se SVJ a účastník řízení vyjádřili k podání navrhovatelky. Dne 4. 1. 2022 požádal právní zástupce navrhovatelky o odročení jednání z důvodu čerpání dovolené. Dne 10. 1. 2022 byl dán pokyn k odročení jednání k žádosti právního zástupce navrhovatelky, a to na 30. 5. 2022. Dne 30. 5. 2022 byl dán pokyn k zrušení jednání z důvodu zdravotní indispozice soudce. Dne 21. 6. 2022 byl dán pokyn k nařízení jednání na 7. 11. 2022. Dne 22. 7. 2022 doplnila navrhovatelka svá tvrzení. Dne 10. 8. 2022 byla předvolání rozeslána. Dne 19. 8. 2022 byl spis založen na lhůtu do 30. 8. 2022. Dne 5. 9. 2022 vzala navrhovatelka svůj návrh na zahájení řízení, a to pod sp. zn. , Anonymizováno, i v posuzovaném řízení, neboť byl nárok navrhovatelky uspokojen, když došlo ke změně správce, který není ovládán účastníkem řízení. Dne 8. 9. 2022 byl dán pokyn ke zrušení jednání nařízeného na 7. 11. 2022. Dne 9. 9. 2022 bylo SVJ a účastník řízení vyzváni, zda souhlasí se zastavením řízení. Dne 15. 9. 2022 vyjádřilo SVJ a účastník řízení svůj souhlas se zastavením řízení, zároveň požádali o náhradu nákladů řízení. Dne 5. 12. 2022 bylo rozhodnuto o zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu, zároveň bylo rozhodnuto, že je navrhovatelka povinna uhradit SVJ a účastníkovi řízení náklady řízení ve výši 121 691,72 Kč. Dne 19. 12. 2022 bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům řízení. Právní moc výroku I. o zastavení řízení nastala dne 5. 1. 2023. Právní moc výroku II. o náhradě nákladů řízení nastala dne 30. 5. 2023. Dne 3. 1. 2023 podala navrhovatelka blanketní odvolání. Dne 11. 1. 2023 bylo blanketní odvolání zasláno na vědomí SVJ a účastníku řízení. Dne 13. 3. 2023 byla navrhovatelka vyzvána k doplnění odvolání. Dne 30. 3. 2023 doplnila navrhovatelka své odvolání. Dne 31. 3. 2023 bylo doplnění odvolání zasláno na vědomí SVJ a účastníkovi řízení. Dne 5. 4. 2023 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 18. 4. 2023 rozhodl odvolací soud tak, že změnil výrok II. usnesení soudu ze dne 5. 12. 2022 tak, že navrhovatelka je povinna uhradit náhradu nákladů řízení SVJ a účastníkovi řízení ve výši 114 442 Kč. Soud konstatoval, že soud prvního stupně správně uložil náklady řízení k úhradě navrhovalce, neboť nebyla v řízení neúspěšná. Dne 17. 5. 2023 byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne 29. 5. 2023 bylo rozhodnutí rozesláno účastníkům řízení a nabylo právní moci 30. 5. 2023. Ústavní stížnost navrhovatelky proti usnesení odvolacího soudu ze dne 18. 4. 2023 a proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 5. 12. 2022 byla jako zjevně neopodstatněný návrh odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 29. 8. 2023, v němž Ústavní soud poukázal na odůvodnění rozhodnutí soudů nižší instance, které odůvodnily, že důvody, pro které byla řízení zahájena ze strany navrhovatelky zjevně trvaly i poté, co došlo ke změně v osobě správce SVJ, a že případný úspěch navrhovatelky by mohl být základem pro další nároky navrhovatelky, která by se postupem protistrany cítila poškozena.7 Ze spisu vedeného u Krajského soudu v , Anonymizováno, soud zjistil následující. Dne 12. 7. 2018 podala navrhovatelka (v řízení před zdejším soudem na straně žalobkyně) návrh na zahájení řízení o úpravu záležitosti společenství vlastníků jednotek. Navrhovatelka se domáhala zrušení části usnesení společenství vlastníků jednotek, neboť bylo podstatně zasaženo do její majetkové sféry a do majetkové sféry dalších vlastníků jednotek. Domáhá se tak přezkoumání hlasování na základě toho, že jeden z vlastníků sledoval při hlasování svůj majetkový prospěch a zneužil svého práva. Dne 13. 8. 2018 byla navrhovatelce zaslána výzva k úhradě soudního poplatku. Dne 17. 8. 2018 navrhovatelka kolky uhradila soudní poplatek. Dne 19. 9. 2018 bylo Společenství vlastníků jednotek v budově C areálu , Anonymizováno, vyzváno k vyjádření k žalobě. Dne 26. 9. 2018 požádalo SVJ o prodloužení lhůty k vyjádření. Dne 27. 9. 2018 byl spis založen na lhůtu do 30. 10. 2018. Dne 30. 10. 2018 se SVJ vyjádřilo k návrhu na zahájení řízení. Dne 22. 11. 2018 bylo vyjádření zasláno navrhovatelce s tím, že se k němu má vyjádřit ve lhůtě 10 dnů. Dne 10. 12. 2018 byl dán pokyn k dání spisu na lhůtu do 20. 12. 2018. Dne 11. 12. 2018 navrhovatelka předložila svou repliku. Dne 18. 12. 2018 byl dán pokyn k nařízení jednání na 1. 4. 2019. Dne 17. 1. 2019 byla rozeslána předvolání. Dne 18. 3. 2019 předložilo SVJ svou dupliku. Dne 21. 3. 2019 byla duplika zaslána navrhovatelce na vědomí. Dne 1. 4. 2019 se konalo jednání, na které se dostavila navrhovatelka se svým právním zástupcem a právní zástupce SVJ. Po přednesení stanovisek bylo jednání odročeno na neurčito z důvodu probíhajícího řízení pod sp. zn. , Anonymizováno, . Dne 2. 5. 2019 bylo řízení zastaveno z důvodu litispendence. Toto rozhodnutí bylo rozesláno dne 30. 5. 2019. Dne 17. 6. 2019 podala navrhovatelka blanketní odvolání do rozhodnut. Dne 10. 7. 2019 bylo blanketní odvolání zasláno na vědomí SVJ. Dne 8. 8. 2019 byl dán pokyn k zaslání výzvy k doplnění odvolání navrhovatelce. Tento byl následně zrušen z důvodu, že 9. 8. 2019 doplnila navrhovatelka své odvolání. Dne 5. 9. 2019 bylo doplnění odvolání zasláno na vědomí SVJ. Dne 19. 9. 2019 byl spis předložen odvolacímu soudu. Dne 24. 9. 2019 odvolací soud rozhodl, že se rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 2. 5. 2019 potvrzuje. Dne 9. 10. 2019 byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne 11. 10. 2019 bylo rozhodnutí odvolacího soudu rozesláno. Dne 16. 12. 2019 podala navrhovatelka dovolání. Dne 28. 1. 2020 byla navrhovatelka vyzvána k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Zároveň bylo dovolání zasláno na vědomí SVJ. Dne 5. 2. 2020 byl uhrazen soudní poplatek z dovolání. Dne 4. 3. 2020 byl spis předložen dovolacímu soudu. Dne 13. 5. 2020 požádal dovolací soud o zaslání žaloby v řízení pod sp. zn. , Anonymizováno, . Dne 15. 5. 2020 bylo žádosti dovolacího soudu vyhověno. Dne 22. 6. 2020 se SVJ vyjádřilo k dovolání. Stejného dne dovolací soud rozhodl, že se rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 24. 9. 2019 mění tak, že se řízení nezastavuje. Dovolací soud v odůvodnění uvedl, že řízení pod sp. zn. , Anonymizováno, a posuzované řízení jsou řízeními spojenými a nemůžou probíhat samostatně. Odvolací soud přehlédl znění § 88 odst. 4 z. ř. s. a neposoudil správně návrh navrhovatelky. Právní moc rozhodnutí nastala dne 2. 7. 2020, k doručení usnesení žalobkyni došlo dne 1. 7. 2020. Dne 2. 7. 2020 zažádal Vrchní soud v Olomouci o zapůjčení posuzovaného spisu. Dne 17. 7. 2020 byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne 20. 7. 2020 byl spis zapůjčen Vrchnímu soudu v Olomouci. Dne 19. 8. 2020 byl spis vrácen soudu prvního stupně. Dne 28. 8. 2020 byl dán pokyn k připojení posuzovaného spisu ke spisu sp. zn. , Anonymizováno, . Dne 5. 9. 2022 vzala navrhovatelka svůj návrh na zahájení řízení zpět, a to pod sp. zn. , Anonymizováno, i v posuzovaném řízení. Navrhovatelka ve svém zpětvzetí uvádí, že z pohledu procesního byl její návrhu uspokojen, pokud došlo ke změně osoby správce v důsledku čehož nemá navrhovatelka, čeho se domáhat, neboť předmět řízení byl takovou změnou zcela vyčerpán. Žalovaný rozhodl znovu o osobě správce, přičemž jím již není určená osoba ve vztahu k , právnická osoba, V případě nového správce se nejedná o osobu přímo majetkově propojenou s touto společností. Pokud navrhovatelka svůj návrh opírala o skutečnost, že odměna správce, proti kterému brojila, byla nepřiměřená, je tato námitka rovněž konzumována skutečností, že bylo ze strany SVJ rozhodnuto o zvýšení odměny správce do budoucna o tzv. inflační doložku negativně. Z pohledu žalobkyně tak došlo k nové úpravě, a to výhodnější.8 Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše s tím, že ve stručnosti uvádí, že posuzovaná řízení byla ve vztahu k žalobkyni zahájena dne 12. 7. 2018, kdy žalobkyně oba návrhy podala, a skončila 29. 8. 2023, kdy došlo k odmítnutí ústavní stížnosti žalobkyně. Řízení byla vedena do července 2020 samostatně, následně došlo k jejich spojení do společného řízení. Délka řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně tak činila celých 5 let a 1 měsíc. Na základě konečného rozhodnutí ve věci byla žalobkyni uložena povinnost nahradit protistraně náklady řízení v částce 114 442 Kč. Bylo dále prokázáno, že žalobkyně byla za nepřiměřenou délku řízení již odškodněna částkou 61 250 Kč, která byla plněna před podáním žaloby.9 Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud neprovedl důkazy duplicitní k provedenému dokazování a důkaz zápisy ze schůzí SVJ z roku 2018 z důvodu, že pro posouzení věci není rozhodující, zda se na schůzích řešila osoba správce a předmět posuzovaných řízení či nikoliv. Důvody zpětvzetí žalob ze strany žalobkyně již byly provedeným dokazováním prokázány a další dokazování v tomto směru by bylo nadbytečné.10 Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:Podle § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.Podle § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle § 13 odst. 2 zákona, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.Podle § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z.").Podle § 31 odst. 1 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení a zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně.Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.11 V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně své nároky u žalované předběžně uplatnila ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk). Soud nesdílí názor žalované, že žalobkyně nárok na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, uplatněn nebyl.12 Žalovaná vznesla ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu nemajetkové újmy vzniklé z řízení sp. zn. , Anonymizováno, námitku promlčení, soud se proto nejprve zabýval důvodností námitky promlčení.13 Výslovně formulované ustanovení § 26 OdpŠk určuje vztah OdpŠk k občanskému zákoníku - jde o vztah speciality založený na tom, že zvláštní úprava se uplatní tam, kde speciální předpis stanoví něco jiného oproti úpravě obecné, přičemž obecnou úpravu je možno použít tam, kde speciální předpis její aplikaci nevylučuje výslovným zákazem anebo tím, že nestanoví něco jiného. To je odůvodněno tím, že právní vztah, který za podmínek stanovených zákonem č. 82/1998 Sb. mezi poškozeným a státem či územním samosprávným celkem vzniká, je občanskoprávním vztahem odpovědnosti za škodu. Není tak vyloučeno, že podle této legislativní konstrukce se ve sporech o náhradu škody způsobené veřejné moci podpůrně užijí některá občanskoprávní ustanovení k řešení zákonem č. 82/1998 Sb. neupravených dílčích otázek.14 Podle § 32 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí v subjektivní promlčecí lhůtě tří let ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá a je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží subjektivní promlčecí lhůta ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí; nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě. Podle odst. 3 se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.15 V ust. § 32 odst. 3 věta druhá OdpŠk je tak modifikován konec běhu subjektivní i objektivní promlčecí lhůty v případech, kdy je újma způsobená nesprávným úředním postupem spočívajícím v nedodržení zákonné či přiměřené lhůty pro učinění úkonu nebo vydání rozhodnutí. Vydáním rozhodnutí se přitom má na mysli vydání takového rozhodnutí, kterým se určité řízení končí. V případě předvídaném ve větě druhé odst. 3 neskončí běh promlčecí doby dříve než šest měsíců od konce řízení, jehož nezákonnou nebo nepřiměřenou délkou měla být způsobena nemajetková újma. Za okamžik skončení řízení je přitom třeba považovat právní moc posledního rozhodnutí, které bylo v řízení vydáno (NS Cpjn 206/2010).16 Jelikož předpokladem pro uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení je pravomocné ukončení věci, počíná běžet subjektivní promlčecí lhůta ode dne, kdy nabylo právní moci poslední rozhodnutí ve věci (obecně k počátku běhu promlčení lhůty viz NS 30 Cdo 2371/2009 a NS 30 Cdo 962/2012). Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. V obou případech se jedná o lhůtu počítanou dle občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.), tedy lhůtu hmotněprávní /viz IŠTVÁNEK, František, Pavel SIMON a František KORBEL. Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci: Komentář - ustanovení § 35 - [Systém ASPI]/. Podle § 26 OdpŠk a § 605 odst. 2 občanského zákoníku konec lhůty nebo doby určené podle měsíců připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá.17 V posuzovaném případě tak žalobkyni vznikala nemajetková újmy způsobená délkou trvání řízení již v průběhu tohoto řízení, tedy právě tím, že řízení bylo stále vedeno a nebylo v tomto rozhodnuto. Toto se jednoznačně podává i ze žalobních tvrzení. Žalobkyně tak o vzniku nemajetkové újmy dle žalobních tvrzení a o tom, že za tuto odpovídá stát, věděla již v průběhu řízení. Nejpozději se pak o vzniklé újmě a o tom, kdo za tuto odpovídá, dozvěděla okamžikem doručení posledního rozhodnutí ve věci (jeho právní mocí).18 Relevantní je tak pro počátek běhu promlčecí lhůty otázka právní moci posledního rozhodnutí ve věci, neboť dle § 32 odst. 3 OdpŠk za situace, kdy o újmě a odpovědné osobě žalobkyně věděla již před právní mocí konečného rozhodnutí, je posledním relevantním okamžikem pro počátek běhu promlčecí lhůty právní moc skončení řízení, neboť nemajetková újma v tomto případě neskončí dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.19 V tomto případě posuzované řízení neskončilo okamžikem jeho spojení do řízení vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, (resp. okamžikem doručení rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 22. 6. 2020 žalobkyni), jak se domnívá žalovaná, ale bylo dále vedeno v rámci společného řízení a skončilo až okamžikem právní moci konečného rozhodnutí ve věci, kterým bylo odmítnutí ústavní stížnosti dne 29. 8. 2023. Subjektivní promlčecí lhůta na náhradu nemajetkové újmy tak počala běžet fakticky následujícím dnem. Promlčení lhůta ve smyslu § 32 OdpŠk by pak marně uplynula dne 29. 2. 2024. Běh této lhůty byl přerušen předběžným uplatněním nároku od 1. 11. 2023 (tedy po uplynutí 3 měsíců a 2 dnů) do 14. 3. 2024, kdy bylo žalobkyni doručeno stanovisko žalované o ukončení předběžného projednání nároku. Žaloba byla podána soudu včas dne 9. 5. 2024, nárok žalobkyně proto nemůže být promlčen a vznesená námitka žalované není důvodná.20 Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.21 Soud se nejprve zabýval nároky na přiznání zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení a otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.22 Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).23 Předmětná řízení trvala ve vztahu k žalobkyni shodně od 12. 7. 2018, kdy žalobkyně podala žaloby, do 29. 8. 2023, kdy došlo k odmítnutí její ústavní stížnosti, tj. 5 let a 1 měsíc, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud právě vyhodnocení kritérií § 31 odst. 3 odškodňovacího zákona, přičemž v posuzovaném případě tyto soud vyhodnotil souhrnně. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaných soudních řízeních k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je dán.24 Soud přisvědčil žalované, že újmu žalobkyně vzniklou nepřiměřenou délkou posuzovaných řízení je nutno posuzovat jako újmu jedinou. Žalobkyně svými návrhy chtěla dosáhnout jednoho výsledku, a to přezkoumání hlasování 1 konkrétního vlastníka na shromáždění vlastníků jednotek a s tím souvisejícího vyslovení neplatnosti přijatého usnesení, které bylo výsledkem zneužití hlasovacího práva uvedeného vlastníka. Úzká souvislost věcí je zcela zřejmá, tato řízení jsou spojena ze zákona a žalobkyně tak trpěla pouze jedinou nejistotou ohledně výsledku řízení. Sama žalobkyně ve své odškodňovací žalobě uvádí, že pouze z procesní opatrnosti došlo z její strany k podání 2 žalob namísto jedné žaloby společné. Řízení o nárocích byla zahájena současně, po dobu 2 let probíhala odděleně, následně byla spojena do společného řízení a současně rovněž skončila. Na uvedeném závěru soudu ničeho nemění skutečnost, že soud ke spojení řízení nepřistoupil ihned po podání žalob, ale teprve na základě rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 22. 6. 2020.25 V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani kvalifikovaně nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobkyně a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobkyně na přiměřenou délku řízení.26 Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 OdpŠk nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 OdpŠk, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 OdpŠk), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby základní částka ročního odškodnění u posuzovaného řízení činila 15 000 Kč, celková nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění činí pro žalobkyni 61 250 Kč.27 Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018). Žalobkyní požadovaná částka základního odškodnění ve výši 20 000 Kč za 1 rok řízení je zcela nepřiměřená délce.28 Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit. Kritéria obou řízení lze hodnotit s ohledem na blízkost předmětu řízení a vedení společného řízení shodně co do složitosti, jednání poškozeného, postupu orgánů i významu.29 V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk). Řízení nebylo složitějším po stránce skutkové, právní ani procesní, a soud proto pro složitost základní částku odškodnění nemodifikoval. Předmětem řízení bylo přezkoumání hlasování 1 konkrétního vlastníka na shromáždění vlastníků jednotek a s tím související vyslovení neplatnosti přijatého usnesení, které bylo výsledkem zneužití hlasovacího práva uvedeného vlastníka. Ve věci nebylo prováděno rozsáhlé dokazování, ani odborné zkoumání. Celkem se konalo 6 jednání soudu (z toho pouze jedno ve věci sp. zn. , Anonymizováno, ), řízení probíhalo na 3 stupních soudní soustavy a před soudem Ústavním.30 Ohledně kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) soud dospěl k závěru, že žalobkyně se svým chováním na délce řízení nepodílela, když jí k tíži nepřikládal podání blanketních opravných prostředků ani nezaplacení soudních poplatků spolu s podáním návrhů. Je pravdou, že žalobkyně hradila soudní poplatky až k výzvám soudu a že ve věci došlo k nepravomocnému zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, avšak stalo se tak na základě nesprávné výzvy soudu, kdy absentovalo řádné poučení o následcích nezaplacení soudního poplatku, proto toto nelze klást žalobkyni k tíži. Soud pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval.31 Pro kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) soud základní částku nemodifikoval z důvodu, že zejména toto kritérium vedlo soud k tomu, že v posuzovaném řízení shledal existenci nesprávného úředního postupu a přistoupil k přiznání finanční kompenzace, takové zohlednění soud považuje za dostatečné. Soud ve věci shledal průtahy a období nekoncentrovanosti v období, kdy probíhalo řízení společné, což k celkové délce řízení přispělo. Konkrétně se jedná o nečinnost v období od 25. 9. 2020, kdy byl dán pokyn k nařízení jednání, do 21. 6. 2021, kdy se jednání konalo, a o nekoncentrovaný postup při nařizování a odročování jednání v období od října 2021 do listopadu 2022 (jednání nařízena v dlouhých lhůtách na 25. 10. 2021, 14. 2. 2022, 30. 5. 2022 a 7. 11. 2022). Dále lze poukázat na skutečnost, že ve věci vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, došlo k vydání pravomocného usnesení soudu I. stupně o zastavení řízení ze dne 2. 5. 2019 ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 24. 9. 2019, které bylo změněno rozhodnutím dovolacího soudu ze dne 22. 6. 2020.32 K významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) soud uvádí, že Evropský soud pro lidská práva neřadí řízení ve věci přezkoumání hlasování vlastníka na shromáždění vlastníků jednotek a s tím související vyslovení neplatnosti přijatého usnesení mezi řízení s typově zvýšeným významem řízení, jak se domnívá žalobkyně. Subjektivně zvýšený význam řízení nebyl ze strany žalobkyně tvrzen. Soud proto uzavírá, že význam řízení byl prokázán jako běžný a základní odškodnění nebylo pro toto kritérium modifikováno.33 Pro úplnost soud doplňuje, že mu při posuzování nepřiměřené délky řízení nepřísluší hodnotit rozhodovací činnost soudu a že ani výsledek řízení, kdy došlo k zastavení řízení pro zpětvzetí návrhů ze strany žalobkyně pro chování protistrany, není v této souvislosti relevantní. Ve věci vedené pod sp. zn. , Anonymizováno, došlo k vydání nezákonného rozhodnutí v podobě pravomocného zastavení řízení usnesením soudu I. stupně ze dne 2. 5. 2019 ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 24. 9. 2019, jak žalobkyně v žalobě správně uvedla, z tohoto titulu však žádné nároky neuplatnila.34 Základní odškodnění tak po zohlednění shora provedených kritérií soud nemodifikoval a dospěl ke shodné výši jako žalovaná 61 250 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná již před podáním žaloby žalobkyni poskytla finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení ve shodné výši, soud žalobu v rozsahu částky 78 750 Kč s příslušenstvím jako nedůvodnou výrokem I. zamítl.35 Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na náhradu majetkové škody v podobě nákladů řízení, které byla povinna uhradit v řízení úspěšné protistraně, neboť žalobce toto považuje za vzniklou škodu v důsledku nesprávného úředního postupu soudu, který měl rozhodnout o žalobách žalobkyně dříve, než došlo ke změně v osobě správce SVJ na nekonfliktní osobu a k odpadnutí řízení, což vedlo žalobkyni ke zpětvzetí žalob. Kdyby ke zpětvzetí žalob nedošlo, nebyla by žalobkyni uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 114 442 Kč. Žalobkyně vyčerpala všechny dostupné opravné prostředky, ke zrušení rozhodnutí o náhradě nákladů řízení však nedošlo. S názorem Ústavního soudu vysloveným ve věci, kdy tento uvedl, že v řízení mohlo být pokračováno, jelikož výsledek mohl být základem pro další nároky žalobkyně vůči protistraně, žalobkyně nesouhlasí. Žalobkyně neměla jiných nástrojů, jak se bránit situaci nastalé v SVJ, když správu vykonávala osoba zcela nevhodná.36 Soud v návaznosti na komentářovou literaturu k zákonu (Vojtek, P., Bičák, V.; Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, str. 146, 147) dále konstatuje, že s výjimkou § 13 odst. 1 věty druhé a třetí není nesprávný úřední postup v zákoně blíže definován, jde ostatně o úmysl zákonodárce, neboť podle důvodové zprávy výstižnou definici nesprávného úředního postupu nelze pro jeho mnohotvárnost podat. Je tedy třeba se opřít zejména o výklady tohoto pojmu podávané právní teorií a o závěry rozhodovací praxe soudů, které vycházejí z toho, že jde o ty případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (sem patří celá škála případů s konkrétním obsahem, počínaje například posuzováním podmínek pro vydání rozhodnutí ve stavebním řízení, konče shromažďováním podkladů v trestním řízení, které skončilo odložením věci).37 Soud se nejprve zabýval otázkou existence odpovědnostního titulu, přičemž v tomto ohledu uzavírá, že z důvodů uvedených níže není ve věci dán odpovědnostní titul, proto žalobu v rozsahu částky 114 442 Kč s příslušenstvím výrokem I. zamítl a nezabýval se dalšími podmínkami odpovědnosti státu za škodu (příčinná souvislost, vznik a výše škody).38 Žalobkyně se po skutkové stránce domáhá pochybení soudů, které spatřuje v tom, že při samotné rozhodovací činnosti, tedy konkrétně vyhodnocení kritérií pro stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení, si soudy rozhodující ve věci nepočínaly řádně, neboť povinnost stanovily podle zavinění žalobkyně na zastavení řízení, ačkoliv došlo k odpadnutí předmětu řízení po změně osoby správce.39 Soud s odkazem na výše uvedené uvádí, že pojmově nemůže jít o nesprávný úřední postup, neboť uvedené je typicky činností, která vede k vydání rozhodnutí a v jeho obsahu se projeví. Nesprávnosti či vady úkonů úředního postupu přímo směřujícího k vydání rozhodnutí, které nacházejí svůj odraz v jeho obsahu, mohou být zvažovány pouze z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, samy o sobě odpovědnostní titul představovat nemohou. Úvahy o správnosti či nesprávnosti takového postupu jsou tak zcela bezpředmětné, o nesprávný úřední postup se jednat nemůže. Vydá-li soudce rozhodnutí, aniž jsou ve věci splněny zákonné předpoklady, jedná se o vadu řízení, která se přímo odrazí v rozhodnutí a která může být důvodem jeho zrušení k podanému řádnému či mimořádnému opravnému prostředku. Rozhodnutí bylo přezkoumáno odvolacím soudem i Ústavním soudem, nesouhlas žalobkyně s jeho obsahem nemůže založit její právo požadovat po státu náhradu škody. Povinnost k náhradě nákladů řízení byla pravomocně vypořádána v posuzovaném řízení, tyto náklady vznikly podáním žalob ze strany žalobkyně a zaviněním na zastavení řízení. Lze poukázat na odůvodnění usnesení Ústavního soudu, v němž soud poukázal na odůvodnění rozhodnutí soudů nižší instance, které pečlivě odůvodnily, že důvody, pro které byla řízení zahájena ze strany navrhovatelky, zjevně trvaly i poté, co došlo ke změně v osobě správce SVJ, a že případný úspěch navrhovatelky by mohl být základem pro další nároky navrhovatelky, která by se postupem protistrany cítila poškozena. Předmět řízení neodpadl. Soud v odškodňovacím řízení není dále oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, ani ji přezkoumávat.40 Soud tak shrnuje, že povinnost k náhradě nákladů řízení byla žalobkyni uložena pravomocným rozhodnutím soudu, které nebylo pro nezákonnost zrušeno, a tato povinnost žalobkyni vznikla v důsledku jejího rozhodnutí a přesvědčení, na základě kterých vzala žaloby zpět, nikoliv v důsledku nepřiměřené délky řízení či chování protistrany v řízení.41 O náhradě nákladů řízení ve výroku II. rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, žaloba byla proti žalované zamítnuta, a žalobce je proto povinen hradit žalované náklady řízení, které jsou tvořeny ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. částkou 900 Kč za 3 úkony po 300 Kč (vyjádření k žalobě, příprava na jednání, účast na jednání). Lhůta k plnění v délce 3 dnů byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.