20 C 69/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Datum narození zainteresované osoby 0/0 1480/33, 100 00 Praha 10 proti žalované: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 230 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se částečně co do zaplacení částky 158 550 Kč zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17 850 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 158 550 Kč od 9. 3. 2023 do 2. 8. 2023, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 53 600 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobce náklady řízení ve výši 3 500 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku. 1 Žalobce se žalobou podanou dne , datum, domáhal částky ve výši , částka, s příslušenstvím jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou mu v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u , adresa, , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“). Žalobce uvádí, že dědické řízení bylo zahájeno 16. 12. 2008 a dosud neskončilo, což je doba zcela nepřiměřená, řízení bylo zatíženo průtahy a nekoncentrovaným postupem, opakovaným rušením rozhodnutí soudu prvního stupně a předáváním spisů mezi institucemi. Řízení bylo stiženo obstrukčním jednáním dalšího účastníka. Dědické řízení znamená pro účastníky smutek po odchodu osoby blízké, který byl zvýrazněn způsobem vedení řízení a klesající hodnotou dědictví. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne 7. 9. 2022, žalovaná v zákonné lhůtě nerozhodla.2 Žalovaná ve vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobce dne 7. 9. 2022 předběžně svůj nárok uplatnil. Žalovaná nárok projednala a dospěla k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, k datu projednání trvalo 13 let a 7 měsíců a na základě stanoviska ze dne 31. 7. 2023 poskytla žalobci částku 158 550 Kč, kterou považuje za dostatečné odškodnění. Žalovaná vycházela z částky 18 000 Kč za rok řízení a základní odškodnění snížila o 30 % z důvodu složitosti, a to zejména s ohledem na rozsah majetkové podstaty dědictví. Předmětem dědictví byl podnik zůstavitelky, nemovité i movité věci, finanční prostředky a závazky. Zůstavitelka zanechala závěť, byl ustanoven správce dědictví, vypracováno několik znaleckých posudků a bylo nutné rovněž vypořádat společné jmění zůstavitelky a jejího manžela. Průběh řízení byl komplikován postoji obou dědiců, kteří se na ničem neshodli. Manžel zůstavitelky v řízení podával velké množství podání, návrhů a opravných prostředků. Řízení probíhalo opakovaně u soudního komisaře i odvolacího soudu, postup řízení nebyl vždy koncentrovaný a na délku mělo negativní vliv opakované rušení rozhodnutí soudního komisaře. Žalobce se na délce řízení výrazně nepodílel, došlo k prodlevě při vypracování znaleckého posudku, když nepředložil znalci požadované podklady. Poskytnuté odškodnění žalovaná považuje za dostatečné, proto navrhuje zamítnutí žaloby.3 Žalobce v podání ze dne 28. 8. 2023 a při jednání dne 17.1. 2024 sdělil, že žalovaná mu uhradila částku 158 550 Kč, proto vzal žalobce žalobu v tomto rozsahu zpět. Se snížením poskytnuté odškodnění žalovanou žalobce nesouhlasil.4 Nesporným mezi účastníky je, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil dne , datum, a že žalovaná na základě vydaného stanoviska vyplatila částku 158 550 Kč dne 2. 8. 2023.5 Ze stanoviska žalované ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaná projednala nárok žalobce a přiznala mu částku , částka, , kterou považuje za přiměřené odškodnění.6 , adresa, , datum, , adresa, , datum, , datum, , datum, , Anonymizováno, , datum, . , datum, , datum, .7 Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud neprovedl důkazy týkající se nesporných skutečností a důkazy duplicitní k provedenému spisu.8 Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení , podezřelý výraz, , a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.9 V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).10 Jelikož žalobce vzal svou žalobu ohledně zaplacení částky 158 550 Kč pro plnění žalované před zahájením jednání zpět a souhlas žalované se v takovém případě nevyžaduje, soud řízení ve smyslu § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. v uvedeném rozsahu ve výroku I. zastavil.11 Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.12 Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.13 Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).14 Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci (v postavení dědice a správce části dědictví) od , datum, , kdy bylo zahájeno dědické řízení a pověřen soudní komisař, do , datum, , kdy nabylo právní moci usnesení dovolacího soudu ze dne 23. 11. 2023, tedy 15 let, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud právě vyhodnocení kritérií § 31 odst. 3 odškodňovacího zákona, přičemž v posuzovaném případě tyto soud vyhodnotil souhrnně. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je dán. Existenci odpovědnostního titulu ostatně žalovaná ani nesporovala, když sama poskytla žalobci částečné plnění.15 V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani kvalifikovaně nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.16 Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 OdpŠk nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 OdpŠk, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 OdpŠk), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne , datum, , odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakým je zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění u řízení trvajícího více než 15 let činila 18 000 Kč, celková nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění tak činí pro žalobce 252 000 Kč. Žalobcem požadovaná základní částka ve výši 20 000 Kč za 1 rok řízení je nepřiměřená.17 Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).18 Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.19 V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk). Řízení bylo složitějším po právní, skutkové i procesní stránce, a soud proto pro složitost základní částku odškodnění snížil o 30 %. Předmětem řízení bylo vypořádání dědictví po zůstavitelce, která zanechala závěť a rozsáhlý majetek. Bylo nutné vypořádat společné jmění zůstavitelky a jejího manžela, ke zjištění hodnoty nemovitého majetku a podniku (stomatologické praxe) bylo nutné vypracovat několik znaleckých posudků. Dále se v dědictví nacházely movité věci vč. obsahu bezpečnostních schránek. Ke zjištění majetku zůstavitelky a jeho vypořádání se konalo 7 jednání. Byl ustanoven správce části dědictví, bylo rozhodováno o návrhu na vstup vedlejšího účastníka , jméno FO, a o místní nepříslušnosti soudu. Majetek byl průběžně správcem části dědictví po vyslovení souhlasu soudem zpeněžován, pro část věci se však opakovaně nedařilo najít kupce. Čtyři rozhodnutí soudního komisaře o určení ceny dědictví, dědických podílů a vypořádání společného jmění byla zrušena z důvodu nutnosti vyjasnění zařazení majetku do pasiv a aktiv společného jmění manželů, možnosti disparitního vypořádání společného jmění manželů, přezkoumatelného stanovení obvyklé ceny majetku a výše dluhů. Mezi účastníky řízení (žalobcem a manželem zůstavitelky) byly významné rozpory. Řízení bylo zatíženo vysokou procesní aktivitou manžela zůstavitelky, který podával opakované stížnosti na činnost správce části dědictví (žalobce) a soudního komisaře, opravné prostředky, návrhy na určení lhůty k provedení úkonu a návrhy na přerušení. Odvolací soud ve věci rozhodoval 12x a dovolací soud 1x. Pro počet soudních instancí soud základní částku snížil o 10 %.20 Ohledně kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) soud dospěl k závěru, že žalobce se svým chováním na délce řízení nepodílel, naopak se zajímal o průběh řízení při nahlížení do spisu a žádal o postup ve věci. Ojedinělé neposkytnutí podkladů znalci k vyhotovení znaleckého posudku soud žalobci k tíži nepřikládal, neboť následně bylo žádosti o součinnost vyhověno. Soud pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval.21 Pro kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) soud základní částku zvýšil o 10 % z důvodu, že ve věci shledal opakovaný nekoncentrovaný postup a průtahy, a z důvodu opakovaného rušení rozhodnutí soudního komisaře (z toho 2x pro nepřezkoumatelnost), což ve svém souhrnu k celkové délce řízení přispělo, a zároveň nepostačuje zohlednění těchto skutečností pouze v závěru o celkové nepřiměřené délce řízení. Konkrétně se jedná o nečinnost v období od června 2012, kdy byla věc předložena odvolacímu soudu, do ledna 2013, kdy odvolací soud rozhodl, od května 2014, kdy byla věc předložena odvolacímu soudu, do listopadu 2014, kdy odvolací soud rozhodl, a následně do července 2015, kdy bylo vydáno rozhodnutí o určení obvyklé ceny majetku ve společném jmění manželů a o jeho rozdělení, od května 2017, kdy byla věc předložena odvolacímu soudu, do října 2017, kdy odvolací soud rozhodl, a od dubna 2020, kdy byl spis zapůjčen , adresa, července 2021, kdy byl spis vrácen.22 K významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) soud uvádí, že Evropský soud pro lidská práva neřadí řízení ve věci dědictví mezi řízení s typově zvýšeným významem řízení. Žalobce ani zvýšený význam řízení pro svou osobu netvrdil. Soud pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval.23 Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací namístě snížit o 30 % na výsledných 176 400 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci poskytla finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení v částce 158 550 Kč dne 2. 8. 2023, což mezi účastníky bylo nesporné, soud žalobci ve výroku II. přiznal nárok v rozdílu (17 850 Kč) a ve zbývající části (53 600 Kč s příslušenstvím) žalobu výrokem III. pro nedůvodnost zamítl.24 Úrok z prodlení z poskytnutého plnění a z plnění přiznaného soudem je odůvodněn § 1968 a § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 15 odst. 1 zákona, podle kterého přizná-li žalovaná náhradu škody, je třeba jí nahradit do 6 měsíců od uplatnění nároku, ode dne následujícího po uplynutí lhůty vzniká žalobci právo na úrok z prodlení. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne 7. 9. 2022, šestiměsíční lhůta k plnění uplynula dne 7. 3. 2023, proto se následující den ocitla žalovaná s plněním peněžitého dluhu v prodlení. Soud proto ve výroku II. přiznal žalobci právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky dobrovolně plněné žalovanou i z částky přiznané soudem ode dne 9. 3. 2023 do zaplacení, jak požadoval žalobce.25 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.26 V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Náklady žalobce jsou ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b, c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. představovány částkou 1 500 Kč za pět úkonů, každý po 300 Kč (podání žaloby, vyjádření k výzvě soudu dne 28. 8. 2023 vč. částečného zpětvzetí žaloby, příprava na první jednání, 2x účast na jednání) a dále za zaplacený soudní poplatek částkou 2 000 Kč. Celkem činí náhrada , částka, , její zaplacení uložil soud neúspěšné žalované.27 O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.