20 C 74/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Douděrou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupená zákonným zástupcem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 29 723,65 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci částku 29 723,65 Kč spolu s 10% p. a. úrokem z prodlení od 10. 3. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení v částce 9 438 Kč k rukám právního zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se na žalovaném domáhal zaplacení ve výroku I. uvedené částky se zmíněným příslušenstvím s odůvodněním, že má od [územní celek] v pronájmu autobusové nádraží v [obec] dle smlouvy o pronájmu nemovitostí č: [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi [územní celek] a společností [právnická osoba], [IČO], [obec], kdy následně na základě fúze přešel majetek, pohledávky, závazky a práva a povinnosti ze smluvních vztahů i pracovněprávních vztahů od 1. 6. 2017 na žalobce. Z uvedené smlouvy vyplývá, že nájemce (žalobce) je povinen umožnit ostatním dopravcům, kteří mají dle platného jízdního řádu zastávku [obec] autobusové nádraží, použití autobusového nádraží, a dále pak je nájemce (žalobce) oprávněn s ostatními dopravci uzavřít smlouvy o zpoplatnění užívání stanovišť dle jízdních řádů. Žalovaný odmítl uzavření smlouvy o užívání autobusového nádraží, přesto i v roce 2019 využíval pro svoji dopravní činnost autobusové nádraží v [obec] pro svoji linku [číslo] – [obec] – [obec] – [obec] – [obec] – tedy bez smluvního vztahu, což ani nepopíral, a provedl si výlepy této své linky na označení autobusového nádraží. Za využívání autobusového nádraží [obec] v roce 2017 žalobce vystavil žalovanému fakturu č. 9002000029 na částku 29 723,65 Kč se splatností dne 9. 3. 2017. Žalovaný úhradu této faktury odmítl s tím, že žalobce nemá právo účtovat úhradu za využívání autobusového nádraží v [obec], své stanovisko nezměnil ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalobce se proto domáhá zmíněné částky. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobou vznesený nárok ani jeho výši neuznává. Žalovaný jako dopravce byl v roce 2019 oprávněn provozovat linkovou osobní dopravu, a to linku veřejné osobní dopravy vnitrostátní [číslo] [obec] – [obec] – [obec] – [obec] – [anonymizováno] [obec], [ulice] [anonymizováno] dle příslušné licence vydané dopravním úřadem (viz rozhodnutí Krajského úřadu Kraje Vysočina, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a schválený jízdní řád platný od 15. 9. 2018 do 9. 6. 2020). Jednou ze zastávek dle toho rozhodnutí o licenci je zastávka [obec] autobusové nádraží. Pozemní komunikaci, na které je umístěna uvedená zastávka, dopravce může užívat bezplatně v rámci tzv. obecního užívání pozemní komunikace dle § 19 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, tedy bez jakéhokoliv souhlasu vlastníka pozemku, na kterém je umístěna předmětná pozemní komunikace nebo vlastníka předmětné pozemní komunikace. Nárok žalobce je neurčitý, když z něj není zřejmé, zda žalovanou částku požaduje za užívání autobusového nádraží v [obec] pro dopravní činnost žalovaného, nebo za„ výlepy své linky na označení autobusového nádraží“. Žalobcem označená faktura vystavená dne 24. 2. 2020 má přitom následující předmět plnění„ za využívání autobusového nádraží v [obec] v období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019 Vám účtujeme: linka [číslo] vjezdů krát 85 Kč“. Žalobce účtuje úplatu za užívání pozemní komunikace pro příjezd autobusů obsluhujících uvedenou linku nikoliv za„ výlepy své linky na označení autobusového nádraží“. Žalovaný vznesl námitku, že žalobce nemá aktivní legitimaci k vymáhání jakéhokoliv nároku týkajícího se užívání pozemní komunikace pro příjezd autobusů dopravce, který má na daném místě pozemní komunikace dle platné licence schválenou zastávku své linky. Aktivní legitimaci nemá ani vlastník pozemku ani vlastník komunikace, neboť tzv. obecné užívání pozemní komunikace je dle § 19 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. bezplatné. Žalobce je proto povinen strpět užívání příslušného pozemku a pozemní komunikace žalovaným v roce 2019 k obsluze jeho linky [číslo] nejen na základě zákona, ale též na základě smluvního ujednání, když z předložené smlouvy o nájmu nemovitostí vyplývá, že„ nájemce je povinen umožnit ostatním dopravním dopravcům použití autobusového nádraží pro všechny spoje, které mají dle platného jízdního řádu příslušných linek zastávku [obec] autobusové nádraží“. Nárok na úplatu za takové užívání pozemku a jeho částí a pozemní komunikace vzniká žalobci podle uvedené smlouvy pouze v případě, že má s jiným subjektem uzavřenou smlouvu, což vyplývá z článku V odst. 4 smlouvy o nájmu nemovitostí ze dne 31. 3 2002. Výše uvedené„ nájemce je oprávněn uzavřít s ostatními dopravci svým jménem smlouvy na zpoplatnění užívání stanovišť pro spoje uvedené v odst. 3, toto oprávnění se netýká spojů, které jsou součástí základní dopravní obslužnosti okresu [obec], podrobný seznam zpoplatněných spojů je přílohou [číslo] této nájemní smlouvy“. Žalovaný žádnou smlouvu s žalobcem v období roku 2019 ani kdykoliv jindy uzavřenou neměl, a proto vystavenou fakturu žalobci vrátil. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Usnesením ze dne 14. 6. 2021 bylo řízení co do zaplacení 0,25% p.a. úroku z prodlení z částky 29 723,65 Kč od 10. 3. 2020 do zaplacení zastaveno. Soud vzal v řízení za prokázané, že dne 31. 3. 2002 byla mezi [územní celek] se sídlem [adresa], [IČO], jako pronajímatelem na straně jedné a společností [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO], jako nájemcem na straně druhé, uzavřena smlouva o nájmu nemovitosti [číslo] podle § 663 a následující v té době platného občanského zákoníku. Podle této smlouvy je předmětem nájmu autobusové nádraží na pozemkové parcele parc. [číslo] ostatní plochy, o výměře 9 618 m² spolu s uvedenou pozemkovou parcelu specifikovanou v článku I. odst. 1 smlouvy, na které se nachází autobusové nádraží. Smlouva byla uzavřena od 1. 4. 2002 na dobu neurčitou, smluvní strany si sjednaly nájemné za pronájem uvedených nemovitostí ve výši ročního nájemného v částce 360 000 Kč splatného ve čtvrtletních úhradách k 5. dni prvého měsíce daného čtvrtletí v částce 90 000 Kč, dále si sjednali, že nájemce je oprávněn užívat pronajatou nemovitost způsobem stanovenými v této nájemní smlouvě, to je provozovat na ni autobusové nádraží, je povinen umožnit ostatním dopravcům použití autobusového nádraží pro všechny spoje, které mají dle platného jízdního řádu příslušných linek zastávku [obec] autobusové nádraží, a dále podle bodu 4 článku V. je nájemce oprávněn uzavřít s ostatními dopravci svým jménem smlouvy na zpoplatnění užívání stanovišť pro spoje uvedené v odst. 3, toto oprávnění se netýká spojů, které jsou součástí základní dopravní obslužnosti okresu [obec], podrobný seznam zpoplatněných spojů je přílohou č. 1 této nájemní smlouvy. Fakturou č. 9002000029 vystavenou dne 24. 2. 2020 se splatností dne 9. 3. 2020 vyúčtoval dodavatel, tj. žalobce, odběrateli, tj. žalovanému, částku 29 723,65 Kč včetně DPH za využívání autobusového nádraží v [obec] v období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019, a to za 289 vjezdů krát 85 Kč linkou [číslo]. Dopisem ze dne 3. 2. 2020 JUDr. [jméno] [příjmení], právní zástupce žalobce, vyzval žalovaného k úhradě částky 29 723,65 Kč. Dopisem ze dne 22. 10. 2020 žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce uvedl, že ze sdělení Městského úřadu v Trutnově, odboru výstavby jako silničního a správního úřadu dle § 40 odst. 5 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb. vyplývá, že předmětná parcela v [katastrální uzemí], a to pozemek parc. [číslo] na kterém je umístěna zastávka žalobce, má způsob využití jako autobusové nádraží, což plyne i z kolaudačního rozhodnutí, a dále, co se týká toho, že smlouva o nájmu nemovitostí [číslo] uzavřená dne [datum] mezi [územní celek] a společností [právnická osoba], která následně po provedené fúzi přešla na žalobce, není uvedena v rejstříku smluv, tak dle zákona č. 340/2015 Sb., o registru smluv, se do tohoto registru zapisují všechny smlouvy uzavřené po 1 7. 2016, a tato předmětná smlouva byla uzavřena 31. 3. 2002, dodatek 10. 4. 2002 a nemusí tak být v registru uvedena. Krajský úřad kraje Vysočina, odbor dopravy a silničního hospodářství, rozhodnutím ze dne 25. 4. 2018, č.j. KUJI 32218/2018, sp.zn. ODSH [číslo], udělil společnosti žalovaného licenci k provozování veřejné linkové osobní dopravy vnitrostátní na lince [číslo] [obec] – [obec] – [obec] – [obec] – [anonymizováno] [obec], [ulice] [anonymizováno] s datem zahájení provozu veřejné linkové osobní dopravy dne 10. 6. 2018, a to do 9. 6. 2020. Z jízdního řádu s platností od 15. 9. 2018 do 9. 6. 2020 [číslo] fotografií jízdních řádů [číslo] s platností od 5. 4. 2019 do 31. 10. 2019, dále od 9. 12. 2018 do 14. 12. 2019, od 2. 9. 2018 do 8. 12. 2018, dodatku č. 1 k nájemní smlouvě [číslo] návrhu smlouvy na užívání autobusových stání na autobusovém nádraží v [obec], katastrální mapy, části katastrální mapy [obec], sdělení ze dne 30. 9. 2020, 22. 10. 2020, dopisu ze dne 18. 2. 2002, dále 30. 8. 2002 soud žádné skutečnosti podstatné pro toto řízení nezjistil, z tohoto důvodu se pak těmito důkazy v odůvodnění rozsudku již blíže nezabýval. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. S ohledem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobce se domáhal žalované částky s tím, že tato má představovat náhradu za užívání autobusového nádraží v [obec]. Žalobce užívá autobusové nádraží na základě výše zmíněné nájemní smlouvy, podle které je zároveň povinen umožnit ostatním dopravcům používat autobusové nádraží, pokud dle platného jízdního řádu mají zastávku [obec] – autobusové nádraží. Z tohoto důvodu vystavil žalobce žalovanému dne 24. 2. 2020 fakturu na částku 29 723,65 Kč včetně DPH za využívání autobusového nádraží v období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2019. V daném případě by se eventuálně mohlo jednat o bezdůvodné obohacení, kdy žalovaný by využíval danou zastávku, aniž by za toto užívání zaplatil žalobci, který má v pronájmu autobusové nádraží v [obec] ekvivalentní částku. Vzhledem k tomu, že žalobce však ani nedoložil, jakým způsobem dospěl k žalované částce, proč je požadována právě v uvedené výši, k jednání dne 8. 12. 2021 se nedostavil a nemohl být poučen ve smyslu § 118a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud již z tohoto důvodu žalobu bez dalšího zamítl. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) podle úspěchu ve věci. Žalovaný, proti kterému byla žaloba zamítnuta, byl v řízení úspěšný, a vzniklo mu tak vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady jsou představovány náklady právního zastoupení v částce 6 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ze dne 27. 7. 2021, účast na jednání soudu dne 8. 12. 2021), každý v částce 2 300 Kč, podle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších právních předpisů a dále v částce 900 Kč za tři náhrady hotových výdajů z uvedených úkonů právní služby, každá v částce 300 Kč podle § 13 advokátního tarifu. Soud nepřiznal žalovanému náhradu za podání ze dne 7. 7. 2021 ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, když se nejednalo o kvalifikované podání ve věci samé a ani neobsahovalo skutkový či právní rozbor věci. Ve smyslu § 137 odst. 1 o. s. ř. soud žalobci přiznal i daň z přidané hodnoty v zákonné 21 % sazbě v částce 1 638 Kč z nákladů právního zastoupení v částce 7 800 Kč, neboť právní zástupce žalovaného je plátcem této daně, jak bylo zjištěno z osvědčení o registraci vystaveného Finančním úřadem pro Moravskoslezský kraj s elektronickým podpisem dne 12. 9. 2018 Lhůta k plnění byla ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů.