20 C 78/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr Zdeňkem Douděrou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o částku 61 187 Kč

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 61 187 Kč se zamítá.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení v částce 12 200 Kč k rukám právního zástupce žalobce [titul]. [jméno] [jméno], advokáta, do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 180 000 Kč s příslušenstvím představující přiměřené zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu a povinnosti konstatovat porušení práva žalobce na projednání věci bez zbytečných průtahů s odůvodněním, že se jedná o odškodnění nemajetkové újmy, která měla žalobci vzniknout v příčinné souvislosti s nepřiměřenou délkou a průtahy v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“) podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“). Posuzované řízení bylo zahájeno dne 18. 8. 2010, ve vztahu k žalobci skončilo dne 24. 9. 2019 a trvalo více něž osm let. Žalobce se žalobou v posuzovaném řízení domáhal odstranění stavby kanalizace ze svého pozemku. První jednání bylo ve věci nařízeno až čtvrtý rok po podání žaloby, rok bylo řízení přerušeno z důvodu snahy účastníků dojít ke smíru a rozhodnutí ve věci bylo vydáno až dne 3. 11. 2017. Žalobce byl průběhem řízení frustrován, byl udržován v nejistotě a nemohl se domoci ochrany svých práv, proto se nakonec vzdal svého záměru darovat pozemky dceři jako stavební parcelu a pozemky pod cenou prodal. Na jeho místo v řízení následně vstoupil nový majitel pozemků. Předmět řízení měl pro žalobce mimořádný význam, neboť zděděné pozemky pro něj představovaly jedinou možnost, jak dceři pomoci získat zázemí pro založení vlastní rodiny. Žalobce je starobní důchodce a nemá žádné významné úspory.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že nárok žalobce, který byl u ní uplatněn dne 6. 11. 2019, uznala a poskytla na základě stanoviska ze dne 10. 9. 2020 žalobci odškodnění v částce 78 813 Kč, neboť v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky. Žalovaná vycházela z částky 15 000 Kč za rok řízení (za první dva roky náleží částka v poloviční výši), přičemž základní částku snížila o 20 % s ohledem na složitost řízení a o 15% z důvodu podílu žalobce na délce řízení. Celkem tak žalobce v rámci odškodnění nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení obdržel částku 78 813 Kč, kterou žalovaná považuje za přiměřené odškodnění za 9 let a 1 měsíc trvající řízení. Posuzované řízení bylo skutkově i právně složité, bylo provedeno rozsáhlé dokazování, žalobce 4x změnil žalobu, řízení bylo přerušeno a jednání byla odročována za účelem mimosoudního jednání účastníků. Soud se dopustil nekoncentrovanosti a nečinnosti v řízení v období od 24. 3. 2011 do 16. 4. 2014. S ohledem na uvedené žalovaná navrhla žalobu zamítnout a požádala o přiznání náhrady nákladů řízení.

3. Usnesením ze dne 7. 10. 2020, č.j. 20 C 78/2020-90 bylo řízení částečně, co do zaplacení částky 78 813 Kč a co do uložení povinnosti žalované konstatovat porušení práva žalobce, zastaveno z důvodu částečného zpětvzetí žaloby pro plnění žalované. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobce na zaplacení částky 61 187 Kč.

4. Podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Vzhledem k tomu, že účastníci souhlasili s projednáním a rozhodnutím bez nařízení jednání, postupoval soud podle citovaného § 115a o.s.ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.

6. Soud vzal v řízení za prokázané, že žalobce dopisem ze dne 6. 11. 2019, doručeným žalované téhož dne, prostřednictvím svého právního zástupce uplatnil u žalované nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení a požadoval zaplacení částky 140 000 Kč jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona. Dne 10. 9. 2020 žalovaná vydala po předběžném projednání nároku žalobce stanovisko, na základě kterého uhradila žalobci dne 14. 9. 2020 na přiměřeném zadostiučinění částku 78 813 Kč.

7. Dále bylo v řízení prokázáno, že dne 18. 8. 2010 byla [název soudu] doručena žaloba od žalobce [celé jméno žalobce] proti žalované [příjmení] [anonymizována dvě slova] v [obec] o odstranění stavby kanalizace. Soudní poplatek byl zaplacen v kolcích současně s podáním žaloby. Dne 13. 9. 2010 byla žaloba doručena žalovanému spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřil. Vyjádření žalovaného bylo soudu doručeno dne 13. 10. 2010 a dne 15. 10. 2010 bylo zasláno na vědomí žalobci. Dne 2. 11. 2010 žalobce požádal o zaslání příloh k vyjádření žalovaného, výzvě žalobce bylo vyhověno 3. 11. 2010. Dne 7. 3. 2011 byla soudu doručena změna žaloby, změna se týká pouze označení předmětného pozemku po digitalizaci katastrálního aparátu. Usnesením ze dne 24. 3. 2011 soud připustil změnu žaloby, toto usnesení nabylo právní moci 22. 4. 2011. Dne 4. 1. 2012 žalobce požádal o nařízení jednání. Dne 8. 10. 2012 žalobce nahlížel do spisu. Dne 29. 10. 2012 žalobce opakovaně požádal o nařízení jednání. Dne 31. 10. 2012 soud sdělil žalobci, že žaloby jsou projednávány podle nápadu. Dne 3. 2. 2014 žalobce požádal o nařízení jednání. Dne 6. 2. 2014 soud sdělil žalobci, že žaloby jsou projednávání dle pořadí nápadu a že k nařízení jednání by mohlo dojít v průběhu tohoto roku. Dne 25. 2. 2014 soud na den 16. 4. 2014 nařídil jednání. Dne 15. 4. 2014 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného. Dne 15. 4. 2014 žalobce založil do spisu důkazní materiály. Dne 16. 4. 2014 se konalo jednání, soud strany vyzval ke smírnému vyřešení sporu, žalobce z tohoto důvodu navrhl přerušení řízení podle § 110 o.s.ř. a žalovaný s tímto návrhem souhlasil, proto bylo vyhlášeno usnesení o přerušení řízení. Dne 13. 4. 2015 žalovaný požádal o pokračování v řízení z důvodu, že ke smírnému řešení nedošlo. Dne 21. 4. 2015 žalobce požádal o pokračování v řízení. Usnesením ze dne 27. 4. 2015 bylo rozhodnuto, že v řízení se pokračuje. Dne 7. 7. 2015 soud na den 23. 9. 2015 nařídil jednání. Dne 2. 9. 2015 žalovaný požádal o odročení jednání z důvodu kolize právního zástupce s jiným jednáním, jednání proto bylo odročeno na 18. 11. 2015. Dne 18. 11. 2015 se konalo jednání, které bylo bez dalšího za účelem řádného předvolání účastníků odročeno na 9. 12. 2015. Dne 20. 11. 2015 žalobce požádal o odročení jednání z důvodu kolize s jiným jednáním právního zástupce, jednání proto bylo odročeno na 11. 12. 2015. Dne 9. 12. 2015 žalobce požádal o odročení jednání z důvodu nemoci právního zástupce. Dne 11. 12. 2015 se konalo jednání, které bylo bez dalšího odročeno na 8. 1. 2016 z důvodu nemoci právního zástupce žalobce. Dne 1. 1. 2016 žalobce podal změnu žaloby a vyjádření. Dne 8. 1. 2016 se konalo jednání, na němž byl zamítnut návrh žalobce na přerušení řízení podle § 109 o.s.ř., dále soud připustil změnu žaloby a jednání bylo za účelem poskytnutí času účastníkům k mimosoudnímu jednání odročeno na 29. 1. 2016. Dne 26. 1. 2016 žalobce požádal o odročení nařízeného jednání z důvodu nemoci právního zástupce a z důvodu, že probíhají mimosoudní jednání, jednání proto bylo odročeno na 26. 2. 2016. Dne 21. 2. 2016 žalobce požádal o odročení jednání z důvodu, že stále probíhá jednání o smírném řešení sporu, jednání proto bylo odročeno na 18. 3. 2016. K této žádosti o odročení jednání žalobce se připojil i žalovaný, a to dne 22. 2. 2016. Dne 8. 3. 2016 žalovaný požádal o odročení jednání z důvodů jednání o smíru. Dne 14. 3. 2016 žalovaný navrhl přerušení řízení z důvodu jednání o smíru. Dne 18. 3. 2016 se konalo jednání, byla přednesena žaloba a vyjádření žalovaného, dále byly čteny listinné důkazy a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem zpracování znaleckého posudku. Usnesením ze dne 2. 5. 2016 soud vyzval žalobce k zaplacení zálohy na provedení znaleckého posudku. Záloha byla zaplacena dne 9. 5. 2016. Unesením ze dne 20. 5. 2016 soud ustanovil znalce a uložil mu určit tržní hodnotu věcného břemene spočívajícího v provozování kanalizace na pozemcích žalobce, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení spisu. Dne 29. 6. 2016 byl spis doručen znalci. Dne 21. 7. 2016 žalovaný podal návrhy na doplnění dokazování. Dne 26. 9. 2016 soud urgoval vyhotovení znaleckého posudku. Dne 8. 11. 2016 soud u znalkyně zjistil, že spis jí byl doručen teprve minulý týden, pravděpodobně se někde ztratil. Znalkyně zpracuje posudek do jednoho týdne. Dne 19. 12. 2016 soud urgoval vyhotovení znaleckého posudku. Dne 22. 12. 2016 byl soudu doručen znalecký posudek, který byl dne 23. 12. 2016 rozeslán účastníkům spolu s výzvou, aby se k němu vyjádřili ve lhůtě 10 dnů. Dne 13. 1. 2017 žalobce požádal o prodloužení lhůty k podání vyjádření ke znaleckému posudku. Dne 17. 1. 2017 soud na den 8. 3. 2017 nařídil jednání. Usnesením ze dne 17. 1. 2017 soud rozhodl o znalečném. Dne 19. 1. 2017 žalobce podal vyjádření k znaleckému posudku. Dne 8. 3. 2017 se konalo jednání. Žalobce navrhl změnu žaloby, dále bylo přistoupeno k dokazování a byl čten znalecký posudek a jednání bylo za účelem výslechu znalců odročeno na 5. 5. 2017. Usnesením ze dne 9. 3. 2017 soud ustanovil dalšího znalce z oboru stavebnictví a ekonomiky. Dne 5. 5. 2017 se konalo jednání, byly čteny listinné důkazy, byla připuštěna změna žaloby, bylo přistoupeno k výslechu znalkyně a jednání bylo odročeno na 16. 6. 2017 za účelem výslechu druhého znalce. Usnesením ze dne 19. 5. 2017 soud rozhodl o znalečném. Dne 9. 6. 2017 žalobce požádal o odročení jednání z důvodu nemoci právního zástupce, jednání proto bylo odročeno na 28. 7. 2017. Dne 29. 6. 2017 žalovaný požádal o odročení jednání z důvodu dovolené právního zástupce, jednání proto bylo odročeno na 1. 9. 2017. Dne 20. 7. 2017 požádal o odročení jednání žalobce z důvodu dovolené právního zástupce. Jednání proto bylo odročeno na 8. 9. 2017. Dne 8. 9. 2017 se konalo jednání, byly čteny listinné důkazy a vyslechnut druhý znalec, dokazování bylo skončeno a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem rozhodnutí o znalečném. Usnesením ze dne 25. 9. 2017 soud rozhodl o znalečném. Dne 2. 10. 2017 byl soudu doručen závěrečný návrh žalovaného. Dne 3. 10. 2017 soud na den 3. 11. 2017 nařídil jednání. Dne 29. 10. 2017 žalobce podal závěrečný návrh a návrh na změnu žaloby. Dne 3. 11. 2017 se konalo jednání, navržená změna žaloby nebyla připuštěna a byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti odstranit stavbu kanalizace, zamítnuta (výrok I.), žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě za povinnost strpět na jeho pozemcích dešťovou kanalizaci vybudovanou žalovaným částku 104 000 Kč (výrok II.). Dále byla žaloba v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal náhrady za povinnost strpět na pozemcích kanalizaci částku 2 039 200 Kč, zamítnuta (výrok III.). Výrokem IV. byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení a výrokem V. byla žalobci uložena povinnost zaplatit státu náklady řízení. Dne 4. 12. 2017 soudce požádal o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí z důvodu velké nemocnosti v kanceláři a většího množství práce, lhůta byla prodloužena do 11. 12. 2017. Dne 5. 12. 2017 bylo písemné vyhotovení rozesláno účastníkům. Dne 11. 12. 2017 žalobce podal proti rozsudku odvolání, které bylo dne 19. 12. 2017 zasláno žalovanému. Usnesením ze dne 22. 1. 2018 soud vyzval žalobce k odstranění vad odvolání. Dne 31. 1. 2018 žalobce doplnil odvolání. Usnesením ze dne 1. 2. 2018 soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání, ten byl zaplacen 12. 2. 2018. Dne 19. 2. 2018 bylo odvolání zasláno žalovanému. Dne 13. 3. 2018 žalovaný podal vyjádření k odvolání. Dne 21. 3. 2018 byl spis předložen [anonymizována tři slova] Brně k rozhodnutí o odvolání. Odvolací soud dne 7. 8. 2019 na den 12. 9. 2019 nařídil jednání. Dne 14. 8. 2019 žalobce sdělil soudu, že předmětné pozemky převedl na nové vlastníky a zároveň žádá o odročení jednání z důvodu dovolené právního zástupce. Dne 26. 8. 2019 noví vlastníci pozemků souhlasili se vstupem do řízení. Dne 27. 8. 2019 soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda s novými vlastníky pozemku probíhá mimosoudní jednání. Dne 2. 9. 2019 noví vlastníci pozemků sdělili soudu, že s žalovaným probíhá mimosoudní jednání. Dne 6. 9. 2019 soud odročil nařízené jednání. Unesením ze dne 13. 9. 2019 odvolací soud připustil, aby do řízení namísto dosavadního žalobce vstoupili [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], toto rozhodnutí nabylo právní moci 24. 9. 2019, zároveň byli noví žalobci vyzváni k doplnění žaloby. Doplnění žaloby bylo soudu doručeno 30. 9. 2019. Dne 22. 10. 2019 soud vyzval účastníky ke sdělení, zda došlo k mimosoudnímu vyřešení věci. Dne 4. 11. 2019 žalobci sdělili soudu, že došlo k mimosoudnímu vyřešení věci a berou žalobu zpět. Dne 4. 11. 2019 byl žalovaný vyzván, aby se k podání žalobců vyjádřil. Dne 7. 11. 2019 bylo soudu doručeno vyjádření žalovaného. Dne 7. 11. 2019 žalobci doplnili své podání o zpětvzetí žaloby tak, aby mělo veškeré náležitosti, tedy doložili originály s vlastnoručními podpisy. Usnesením odvolacího soudu ze dne 13. 11. 2019 byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a řízení bylo zastaveno (výrok I.), dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.), a dále že žalovaný je povinen zaplatit státu náklady ve výši 3 614 Kč (výrok III.). Spis byl vrácen [název soudu] 28. 11. 2019 a téhož dne bylo rozhodnutí rozesláno. Usnesení nabylo právní moci 13. 12. 2019. Uvedené skutečnosti byly zjištěny ze spisu [název soudu], sp. zn. [spisová značka].

8. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 13 odst. 2 zákona, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31 odst. 1 zákona, náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle § 31a odst. 1 zákona, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona, zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 zákona, v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

8. Soud s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení dospěl po provedeném dokazování k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. Žalobce požadoval zaplacení částky 61 187 Kč, která má představovat finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délkou posuzovaného řízení. Předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu podle zákona jsou jednak existence nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí, vznik škody na straně poškozeného subjektu a příčinná souvislost mezi uvedenými.

9. Nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který byl do právního řádu České republiky zakotven novelou zákona č. 82/1998 Sb., provedenou zákonem č. 160/2006 Sb., s účinností od 27. 4. 2006 (§ 31a zákona). Zakotvením tohoto nároku zákonodárce naplnil požadavek vyvěrající z č. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen„ Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novely tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen„ ESLP“) na vnitrostátní úroveň, což ostatně zákonodárce výslovně vyjádřil v důvodové zprávě k čl. II zákona č. 160/2006 Sb. („ …přechodné ustanovení umožní v určitém rozsahu aplikaci nových ustanovení na případy, které vznikly před nabytím účinnosti tohoto zákona, čímž se otevře možnost jejich případnému vyřešení před českými orgány a na základě českého právního řádu, bez toho aniž by je musel vyřizovat Evropský soud pro lidská práva“). Není proto pochyb o tom, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, je nanejvýš žádoucí, aby jeho rozhodování vycházelo z kritérií ustavených judikaturou ESLP, tj. zejm. aby výklad rozhodujícího pojmu přiměřenosti lhůty k projednání a rozhodnutí věci koreloval výkladu podávanému ESLP.

10. Délka řízení je ve smyslu judikatury ESLP nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Nutno zdůraznit, že ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální pohled na řízení, posuzuje řízení (přiměřenost jeho délky) s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek ESLP ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005, § 36), a to s ohledem na kritéria vyvozená z vlastní judikatury, jimiž jsou zejména složitost věci, chování stěžovatele a jednání příslušných orgánů, jakož i význam sporu pro stěžovatele (srov. rozsudek ESLP ve věci Hartman proti České republice ze dne 10. 7. 2003, § 73).

11. Co se týká existence prvého z uvedených předpokladů, tj. nesprávného úředního postupu či nezákonného rozhodnutí v posuzovaném řízení, soud shledal splnění tohoto předpokladu, když v tomto řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kterým se rozumí porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti a zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Podle konkrétních okolností může jít o jakoukoliv činnost spojenou s výkonem pravomoci státního orgánu, dojde-li při ní nebo v jejím důsledku k porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu nebo k porušení pořádku určeného povahou a funkcí postupu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 966/2008).

12. Nesprávný úřední postup v posuzovaném řízení spočíval v průtazích mezi jednotlivými úkony soudu, a to v období od 3. 11. 2010, kdy soud zaslal žalovanému k jeho žádosti přílohy k žalobě, do 24. 3. 2011 (4 měsíce), kdy soud rozhodl o připuštění změny žaloby, a dále od 24. 3. 2011 do 25. 2. 2014 (2 roky a 11 měsíců), kdy soud nařídil na den 16. 4. 2014 jednání.

13. Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 zákona je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V daném případě dospěl soud k závěru, že zmíněný nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.

14. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 zákona nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl ESLP ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 zákona, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 zákona), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakými jsou délka samotného kompenzačního řízení (za situace, kdy samotné kompenzační řízení je nepřiměřeně dlouhé, lze přiměřeně zvýšit danou částku, pokud se toho poškozený dovolává) či zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení.

15. Ve vztahu k žalobci trvalo posuzované řízení ode dne 18. 8. 2010, kdy podal žalobu, do dne 24. 9. 2019, kdy nabylo právní moci usnesení [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 13. 9. 2019, jímž odvolací soud připustil, aby do řízení namísto dosavadního žalobce vstoupili [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Soud při posouzení imateriální újmy za zmíněný nesprávný úřední postup vycházel ze základní sazby v částce 15 000 Kč za rok trvání řízení s tím, že za prvé dva roky se počítá částka poloviční. Základní sazba pro přiměřené finanční zadostiučinění za uvedené období odpovídá částce 121 250 Kč (9 let a 1 měsíc). Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.

16. Z hlediska složitosti bylo posuzované řízení složité z hlediska procesního, když bylo nutné za účelem posouzení tržní hodnoty věcného břemene spočívajícího v provozování kanalizace na pozemcích žalobce vypracovat k zodpovězení odborných otázek znalecký posudek, jehož podání z důvodu ztracení spisu při doručování znalci namísto uložených 30 dnů trvalo 6 měsíců (29. 6. 2016 - 22. 12. 2016). Dále bylo nutné ustanovit také znalce z oboru stavebnictví a ekonomiky, když žalobce se domáhal uložení povinnosti odstranit stavbu kanalizace a také uložení povinnosti zaplatit žalobci náhradu v částce 2 143 200 Kč za povinnost strpět na pozemcích dešťovou kanalizaci vybudovanou žalovaným. Byla provedena řada listinných důkazů a výslechy znalců. Soud musel dále rozhodovat o 4 návrzích žalobce na změnu žaloby (ze dne 7. 3. 2011, 1. 1. 2016, 8. 3. 2017, 29. 10. 2017), z toho 3 bylo vyhověno a o 2 návrzích žalobce a o 1 návrhu žalovaného na přerušení řízení z důvodu možného mimosoudního vyřešení věci. Před soudem prvního stupně se konalo 9 jednání, při prvním jednání (16. 4. 2014) bylo řízení k návrhu účastníků za účelem mimosoudních jednání podle § 110 o.s.ř. přerušeno a pokračováno bylo až dne 27. 4. 2015. Druhé jednání (18. 11. 2015) bylo z důvodu, že k němu nebyli řádně předvolání účastníci řízení, odročeno. Třetí jednání (11. 12. 2015) bylo odročeno z důvodu nemoci právního zástupce žalobce a čtvrté (8. 1. 2016) z důvodu mimosoudních jednání účastníků. Teprve na pátém jednání (18. 3. 2016) byla přednesena žaloba a následně při šestém (8. 3. 2017), sedmém (5. 5. 2017) a osmém (8. 9. 2017) bylo provedeno dokazování. Při devátém jednání (3. 11. 2017) byl vyhlášen rozsudek, kterým byla žaloba v části, v níž se žalobce domáhal uložení [anonymizováno] odstranit stavbu kanalizace, zamítnuta, žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě za povinnost strpět na jeho pozemcích dešťovou kanalizaci vybudovanou žalovaným částku 104 000 Kč. Dále byla žaloba v části, v níž se žalobce po žalovaném domáhal náhrady za povinnost strpět na pozemcích kanalizaci částku 2 039 200 Kč zamítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů státu a o náhradě nákladů účastníků. Žalobce proti rozsudku podal vadné odvolání, proto musel být soudem vyzván k odstranění vad odvolání. Před odvolacím soudem žalobce z důvodu prodeje pozemků navrhl, aby do řízení na jeho místo vstoupili nabyvatelé pozemků, a právní mocí takového usnesení (24. 9. 2019) bylo řízení vůči žalobci skončeno. V této je nutné uvést, že účastníkům nelze přičítat k tíži využití jejich procesních práv, a jestliže tedy účastníkovi řízení nelze na jedné straně vyčítat, že na ochranu svých práv využívá procesní prostředky, které mu dává zákon k dispozici, na druhou stranu je zřejmé, že prodloužení řízení, ke kterému dojde v důsledku nutnosti se s těmito procesními prostředky vypořádat, nemůže jít na vrub státních orgánů, ať se jedná o uplatnění opravných prostředků, nebo o nutnost rozhodování nadřízeného soudu v jiných otázkách. Stát proto nemůže nést odpovědnost za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudů a jejich institucionálním a organizačním vybavení. Jen průtahy přičitatelné státu mohou vést k závěru, že délka řízení byla nepřiměřená (viz. např. rozsudek ESLP ve věci Papachellas proti Řecku ze dne 25. 3. 1999, § 40, Dostál proti České republice ze dne 25. 5. 2004, § 240). Soud proto z hlediska složitosti věci základní částku ponížil o 20 %.

17. Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, odvolací soud však rozhodoval pouze o připuštění vstupu nových nabyvatelů pozemků do řízení na místo dosavadního žalobce, soud proto z hlediska stupňů soudní soustavy, jakožto součásti kritéria složitosti věci základní částku nesnižoval, ani nezvyšoval.

18. Z hlediska postupu soudů během posuzovaného řízení, soud základní částku nesnižoval ani nezvyšoval, když přihlédl ke skutečnosti, že postup soudu v posuzovaném řízení je zohledněn již tím, že pouhé konstatování porušení práva se v daném případě nejevilo jako dostačujícím prostředkem nápravy, a proto bylo přistoupeno k poskytnutí přiměřeného zadostiučinění v peněžité formě.

19. Žalobce v první fázi (do 25. 2. 2014) posuzovaného řízení sám poukazoval na nečinnost soudu, nahlížel do spisu a dotazoval se na stav řízení a na nařízení jednání, následně se však podílel na délce řízení tím, že opakovaně měnil žalobu (4x), 6x žádal o odročení jednání, 2x žádal o přerušení řízení a podal vadný opravný prostředek. Účastníci po celou dobu posuzovaného jednání vedli mimosoudní jednání a z důvodu jejich snahy o smírné vyřešení sporu bylo řízení v délce 1 roku přerušeno a opakovaně odročováno. Žalovaný požádal o odročení jednání 3x a podal 1 návrh na přerušení řízení. Soud proto z hlediska podílu účastníků na délce posuzovaného řízení základní částku snížil o 20%.

20. Jak vyplývá ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, Cpjn 206/2010 (dostupného na stránkách www.nsoud.cz), dále jen„ stanovisko Nejvyššího soudu“ nelze posuzované řízení typově zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky. Podle judikatury ESLP určitý typ řízení vyžaduje a poskytuje poškozenému zvýšený význam řízení a mezi taková řízení se řadí řízení typu: opatrovnických sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice ze dne 9. 1. 2007, č. 26634/03, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci Jírů proti České republice ze dne 26. 10. 2004, č. 65195/01, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku ze dne 26. 7. 2005, č. 71731/01, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku ze dne 12. 11. 2002, č. 38978/97, § 38), trestní věci (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR pod č. 67/2005) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci Silva Pontes proti Portugalsku ze dne 23. 3. 1994, č. 14940/89, č. 14940/89, § 39). Tyto druhy řízení v obecné rovině více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2010). Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba na uložení povinnosti žalovanému odstranit stavbu kanalizace z pozemků žalobce a na uložení povinnosti zaplatit žalobci náhradu v částce 2 143 200 Kč za povinnost strpět na pozemcích dešťovou kanalizaci vybudovanou žalovaným, soud proto uzavřel, že význam řízení pro žalobce byl běžný a z tohoto důvodu základní částku nezvyšoval, ani nesnižoval. Žalobce sice tvrdil, že význam řízení byl pro něho mimořádný a že byl průběhem řízení frustrován nejistotou a tím, že se nemohl domoci ochrany svých práv, a že se z těchto důvodů nakonec vzdal svého záměru darovat pozemky dceři jako stavební parcelu a pozemky pod cenou prodal, nejistota žalobce způsobená nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení je však již důvodem pro přiznání finančního odškodnění a nepředstavuje tak skutečnost, která by zvýšila kritérium významu řízení.

21. Základní částka byla snížena celkem o 40 %. Výsledná částka 72 750 Kč představuje přiměřené a vnitrostátní úrovni odpovídající finanční zadostiučinění za žalobci vzniklou nemajetkovou újmu v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná již po podání žaloby a po uplynutí lhůty ve smyslu § 15 odst. 1, 2 zákona, podle kterého má stát povinnost uspokojit požadavek poškozeného nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy poškozený svůj nárok řádně uplatnil postupem podle § 14 zákona (viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010), poskytla žalobci finanční zadostiučinění v částce 78 813 Kč, což ostatně nebylo sporné, soud proto žalobu ve výroku I. pro její nedůvodnost zamítl.

22. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) podle úspěchu ve věci za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzovaném případě byl úspěšný žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3223/2013), neboť jeho nároku bylo v základu zcela vyhověno, žalovaná mu plnila po podání žaloby a po uplynutí lhůty podle § 15 odst. 1, 2 zákona, když nárok byl u ní uplatněn dne 6. 11. 2019 a přiměřené zadostiučinění v částce 78 813 Kč bylo žalobci přiznáno až stanoviskem ze dne 10. 9. 2020 a vyplaceno bylo až dne [datum] a zároveň výše plnění závisela na úvaze soudu, proto má žalobce proti neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci vznikly náklady řízení za soudní poplatek v částce 2 000 Kč a za náklady právního zastoupení v částce 10 200 Kč, které se sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 9 300 Kč za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby) podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3378/2013), § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), a 3 náhrad hotových výdajů, každá po 300 Kč, podle § 13 odst. 1, 4 AT. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud uložil neúspěšné žalované k rukám zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř., přičemž lhůtu k plnění pro zaplacení určil odlišně od § 160 odst. 1 o.s.ř. na patnáct dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech.