20 C 78/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizováno advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 6 slov adresa o zaplacení 48 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 48 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 5. 12. 2021 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 48 000 Kč s příslušenstvím, která představovala přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v souvislosti s vydáním nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání žalobce podle zákona č. 82/1998 Sb. Trestní řízení bylo vedeno u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 21 T 128/2020 pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku ve stádiu pokusu a žalobce byl obžaloby zproštěn. Žalobce uvedl, že byl ohrožen trestní sazbou odnětí svobody v délce 2 až 10 let, byl umístěn do cely předběžného zadržení, trestní stíhání trvalo 15,5 měsíce. Žalobce od počátku svou vinu popíral. Žalobce dále uvedl, že je osobou bezúhonnou, je ženatý a má dítě a trestní stíhání jej poškodilo na osobním a rodinném životě a uvedlo jej v nejistotu. Trestní stíhání žalobce stresovalo také proto, že je cizincem. Žalobce nárok u žalované předběžně uplatnil dne 4. 12. 2021.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce u ní nárok uplatnil dne 4. 12. 2021 a že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná proto poskytla žalobci na základě stanoviska ze dne 25. 8. 2022 omluvu. Trestní stíhání probíhalo 15,5 měsíce, žalobce byl ohrožen vyšší sazbou trestu odnětí svobody a žalovaná však nemá za prokázané zásahy do osobnostní sféry žalobce, které by odůvodňovaly přiznání finančního odškodnění. Žalovaná též upozornila, že do případného prodlení se nemohla dostat až dne 5. 6. 2022. Jelikož žalobce nenabídl konkrétní žalobní tvrzení ke vzniku nemajetkové újmy a k zásahu do jeho osobnostní sféry, žalovaná považuje poskytnuté odškodnění stále za dostatečné.

3. V podání ze dne 7. 2. 2023 žalobce doplnil, že jeho manželka byla o obsahu trestního stíhání informována, vzájemný vztah byl trestním stíháním negativně ovlivněn a žalobce se ze strany manželky setkal s nedůvěrou. Žalobce trpěl úzkostí a nejistotou ohledně výsledku trestního stíhání. Povaha trestní věci byla způsobilá zapříčinit nejvyšší společenské odsouzení žalobce, jednání, které bylo žalobci kladeno za vinu je společností obecně vnímáno jako maximálně zavrženíhodné. Žalobce trpěl frustrací a beznadějí. Poskytnutou omluvu žalobce vnímá jako nedostatečnou.

4. Za nesporné mezi účastníky lze považovat předběžné uplatnění nároku u žalované dne 4. 12. 2021 a existenci odpovědnostního titulu v podobě vydání nezákonného rozhodnutí.

5. Sporné mezi účastníky zůstalo, zda žalobci náleží peněžité zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání a žalobcem tvrzené dopady do jeho osobnostní sféry.

6. Z dopisu žalované ze dne 25. 7. 2022 soud zjistil, že žalovaná vyzvala žalobce k doplnění tvrzení a důkazů k zásahům do jednotlivých sfér žalobce nezákonným trestním stíháním.

7. Ze stanoviska žalované k uplatněným nárokům ze dne 25. 8. 2022 soud zjistil, že žalovaná v posuzovaném řízení dospěla k závěru o existenci odpovědnostního titulu a jako odškodnění žalobci poskytla konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a omluvu, relutární satisfakci neposkytla z důvodu nedoložení zásahů do osobnostní sféry.

8. Ze spisu vedeného u [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující. Dne 12. 6. 2020 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro podezření ze spáchání trestného činu zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku ve stádiu pokusu. Dne 13. 6. 2020 žalobce prostřednictvím ustanoveného obhájce podat stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Usnesením státní zástupkyně ze dne 25. 6. 2020 byla stížnost žalobce zamítnuta pro nedůvodnost. Dne 11. 6. 2020 byl žalobce zadržen. Dne 12. 6. 2020 byl žalobce vyslechnut policejním orgánem. Dne 11. 6. 2020 byl žalobce vyslechnut jako osoba zadržená. Dále bylo ze spisu zjištěno, že žalobce byl bezúhonnou osobou. Dne 11. 12. 2020 byla podána obžaloba. Usnesením soudu ze dne 30. 12. 2020 byla věc vrácena státnímu zástupci k došetření. Toto usnesení bylo napadeno stížností ze strany státního zastupitelství. Usnesení [název soudu] ze dne 24. 2. 2021 bylo napadené usnesení zrušeno a věc byla vrácena soudu I. stupně, kterému bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Dne 11. 3. 2021 žalobce podal vyjádření k obžalobě. Dne 12. 4. 2021 se konalo hlavní líčení. Dále se konalo hlavní líčení dne 3. 5. 2021, 26. 5. 2021. Rozsudkem ze dne 26. 5. 2021, č.j. [číslo jednací], byl žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. b) trestního řádu. Při hlavním líčení státní zástupce podal odvolání v neprospěch obžalovaného, které doplnil dne 27. 7. 2021. Usnesením [název soudu] ze dne 29. 9. 2021 bylo odvolání státního zástupce zamítnuto. Rozhodnutí nabylo právní moci 29. 9. 2021.

9. Z kopií pasu dcery žalobce [příjmení] [celé jméno žalobce] a manželky žalobce [příjmení] [celé jméno žalobce] soud nezjistil pro rozhodnutí žádné relevantní informace.

10. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku. Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud nezamítal žádný z navržených důkazů. Soud blíže nehodnotil důkazy týkající se nesporných skutečností (uplatnění nároku), neprovedl důkazy duplicitní k provedenému trestnímu spisu..

11. Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

13. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

14. Záznam o sdělení podezření ze spáchání trestného činu nebo usnesení o zahájení trestního stíhání je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk. Existenci odpovědnostního titulu žalovaná ostatně ani nesporovala.

15. Nezákonným rozhodnutím tak je usnesení o zahájení trestního stíhání pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku ve stádiu pokusu ze dne 12. 6. 2020, na jehož základě pak byla podána dne [datum] obžaloba, která byla odklizena rozsudkem [název soudu] ze dne 26. 5. 2021, který žalobce obžaloby zprostil, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Právní moc nastala dne 29. 9. 2021.

16. Soud se dále zabýval nárokem žalobce na přiznání finančního odškodnění nemajetkové újmy v částce 48 000 Kč s příslušenstvím, jež mu měla být způsobena nezákonným rozhodnutím.

17. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena i nemateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

18. Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 nebo ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2256/2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

19. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).

20. Žalobce byl stíhán pro závažnější trestnou činnost – pokus znásilnění dítěte, tato trestná činnost vyvolává zvýšenou míru společenského odsouzení, jedná se o trestnou činnost proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. Žalobci za spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. b) trestního zákoníku hrozila sazba trestu odnětí svobody v rozmezí dva až deset let.

21. Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného.

22. Trestní stíhání se ve vztahu k žalobci vedlo od 12. 6. 2020, kdy bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, a skončilo dne 29. 9. 2021, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek. Celková doba tak činila 1 rok a 3 měsíce, což nelze hodnotit jako dobu nepřiměřenou. Trestní řízení probíhalo na 2 stupních soudní soustavy. Soudy v řízení postupovaly plynule a koncentrovaně, nedopustily se žádných průtahů.

23. Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.

24. Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění„ liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. II. ÚS 590/08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy.

25. Z trestního spisu bylo k osobě žalobce zjištěno, že byl osobou bezúhonnou.

26. Pokud se jedná o zásahy do jednotlivých sfér žalobce, jejich rozsah a intenzita zůstaly pouze v rovině velmi obecných a nedostatečně konkrétních tvrzení, když žalobce v žalobních tvrzeních pouze uvedl, že bylo zasaženo do jeho osobního života, což se projevovalo stresem, beznadějí a nejistou z výsledku řízení, a do rodinného života, kdy došlo k negativnímu ovlivnění vztahu s manželkou. Žalobce tak neuvedl žádné konkrétní dopady na své rodinné či osobní poměry. K prokázání zásahů žalobce neoznačil žádné důkazy. Následky způsobené nezákonným trestním stíháním v osobnostní sféře poškozeného jsou nejvýznamnějším kritériem pro stanovení závěru o vzniku a míře nemajetkové újmy, která spočívá v osobním psychickém prožitku. Soud měl v úmyslu při jednání konaném dne [datum] poskytnout žalobci poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a důkazních návrhů stran konkretizace zásahů do osobnostní sféry žalobce v důsledku nezákonného trestního stíhání. Vzhledem k tomu, že se žalobce ani jeho právní zástupce k jednání nedostavili (ačkoliv soud – i přes to, že dané poučení se poskytuje ústně při jednání - avizoval poskytnutí tohoto poučení písemně v předstihu), vzdal se žalobce dobrodiní poučení podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. k doplnění kusých tvrzení ohledně zásahů do jeho práv trestním stíháním a označení důkazů k jejich prokázání. S ohledem na rezignaci žalobce na řádné tvrzení a prokázání uplatněného nároku soud nemá existenci skutečností, která lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétních práv žalobce a vznik nemajetkové újmy, za prokázanou. Z tohoto důvodu se nezabýval ani otázkou formy a výše zadostiučinění a žalobu ohledně tohoto nároku výrokem I. zamítl.

27. Pouze pro úplnost soud shrnuje, že v posuzovaném řízení ve vztahu k žalobci skutečně došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, žalovaná konstatovala nezákonnost trestního stíhání a žalobci se omluvila a soud má za to, že minimálně konstatování porušení práva by se mělo dostat každé nezákonně stíhané osobě, a to bez ohledu na intenzitu zásahů do osobních sfér.

28. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzovaném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, a vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci, které jsou ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b, c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. představovány částkou 900 Kč za tři úkony, každý po 300 Kč (vyjádření k žalobě, příprava na první jednání, účast na jednání soudu). Ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. byla lhůta k plnění stanovena v délce tří dnů.