20 C 78/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 1/0 ) Jméno zainteresované osoby 2/0 , Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 2/1 Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 2/0 proti žalované: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 3x 5 100 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit každému z žalobců částku 5 100 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 5. 2023 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni nahradit žalované společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. 1 Žalobci se žalobou domáhali pro každého z nich částky ve výši 5 100 000 Kč s příslušenstvím jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou jim v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u , adresa, (dále jen „posuzované řízení“). Řízení bylo zahájeno dne 11. 9. 2001 a dodnes nebylo skončeno, žalobci vystupují v trestním řízení jako poškození. Celkovou dobu řízení 21 let žalobci považují za nepřiměřenou. Žalobci své nároky předběžně uplatnili u žalované dne 24. 11. 2022 a 12. 1. 2023, žalovaná stanoviskem ze dne 28. 4. 2023 plnit odmítla.2 Žalovaná ve vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobci a) a b) dne 21. 11. 2022 a žalobkyně c) dne 12. 1. 2023 předběžně své nároky u žalované uplatnili. Žalovaná nároky projednala a dne 28. 4. 2023 vydala zamítavé stanovisko. Dále žalovaná uvedla, že žalobci a) a b) vystupovali v řízení jako poškození, kteří se však se svým nárokem na náhradu škody v trestním řízení nepřipojili. Žalobkyně c) se trestního řízení neúčastnila, byla jednatelkou společnosti , právnická osoba, , která je další poškozenou v trestním řízení. Žalovaná poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu, podle které se pouze na poškozeného, který svůj občanskoprávní nárok uplatňuje v rámci trestního řízení, se vztahují záruky vyplývající z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalovaná proto uzavřela, že žádnému z žalobců nesvědčí právo na projednání věci v přiměřené době a navrhla žalobu zamítnout.3 Usnesením ze dne 8. 1. 2024 byla připuštěna změna žaloby, podle níž se žalobci domáhají z žalovaných částek zákonného úroku z prodlení od 22. 5. 2023 do zaplacení.4 Při jednání konaném dne 8. 1. 2024 žalobci k výzvě soudu dané ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. doplnili svá tvrzení v tom směru, že v dané trestní věci nebylo respektováno ustanovení § 206 trestního řádu, neboť nikdy nebylo řádně zahájeno první hlavní líčení, ani nebyly splněny podmínky pro podání obžaloby. Žádnému žalobců tak nemohla uplynout lhůta k tomu, aby se přihlásili se svými nároky na náhradu škody do trestního řízení, neboť toto jim přísluší nejpozději při prvním hlavním líčení, které dosud nebylo řádně zahájeno. K prvnímu hlavnímu líčení žalobci nebyly předvoláni a nemohli uplatňovat svá práva. Žalobci své nároky na náhradu škody v trestním řízení dosud vůbec neuplatnili. V dalším odkázali na rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu v dané trestní věci, která se opakovaně vyjadřovala k tomu, že v trestní věci došlo k popření práv poškozených. Dále žalobkyně c) rovněž uvedla, že nárok uplatnila v rámci podané svědecké výpovědi před soudem při hlavním líčení dne 14. 10. 2013.5 Nesporným mezi účastníky je, že žalobci žalobou uplatněné nároky u žalované předběžně uplatnili a že žalovaná po předběžném projednání nároků vydala dne 28. 4. 2023 zamítavá stanoviska.6, Anonymizováno, Z , adresa, , , tituly před jménem, , tituly před jménem, .7 , právnická osoba, , Jméno zainteresované osoby 2/0, .8 Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud neprovedl listinné důkazy týkající se nesporných skutečností, duplicitní důkazy a důkazy vztahující se k jiným nesprávným úředním postupům v posuzovaném řízení nebo k nárokům jiných poškozených (vč. spisu zdejšího soudu sp. zn. , Anonymizováno, ), které nebyly pro rozhodnutí v této věci podstatné.9 Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.10 V řízení bylo nesporné, že žalobci své nároky u žalované předběžně uplatnili ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).11 Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.12 Účelem poskytnutí odškodnění nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl udržován (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Odškodňuje se tak stav nejistoty ohledně výsledku řízení, kdy poškozený vyčkává, jak pro něho řízení skončí.13 V rozsudku ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. 30 Cdo 987/2015, Nejvyšší soud přijal a odůvodnil závěr, podle kterého se na poškozeného, který uplatňuje svůj občanskoprávní nárok v rámci trestního řízení, vztahují záruky vyplývající z čl. 6 odst. 1 Úmluvy (srov. též věc P. proti Francii, č. 47287/99, rozsudek velkého senátu ESLP ze dne 12. 2. 2004, k české právní úpravě srov. věc P. proti České republice, č. 58116/00, rozsudek ESLP ze dne 27. 2. 2004, § 39-40, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1273/2016). Jinými slovy, právo na přiměřenou délku řízení podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy má poškozený, který se se svým nárokem na náhradu škody připojil k trestnímu řízení. Den, kdy se poškozený v adhezním řízení připojil se svým nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení, lze brát za počátek jeho účasti v řízení a teprve od tohoto okamžiku může být poškozený v nejistotě ohledně výsledku řízení a může mu vzniknout nemajetková újma z titulu nepřiměřené délky řízení.14 Žalobci a) a b) vystupovali v posuzovaném trestním řízení jako poškození, žalobkyně c) jako jednatelka poškozené společnosti , právnická osoba15 K výzvě soudu dané při jednání dne 8. 1. 2024 k doplnění tvrzení a důkazních návrhů stran toho, kdy každý z nich uplatnil svůj nárok na náhradu škody v trestním řízení, v jaké výši a kdy jej vyčíslil, žalobci uvedli, že se se svými nároky na náhradu škody do trestního řízení dosud nepřipojili s ohledem na tvrzená procesní pochybení soudu, kdy nebyly řádně předvoláni k prvnímu hlavnímu líčení a nebyly splněny podmínky pro podání obžaloby ve věci.16 Ve smyslu § 43 odst. 3 a § 206 odst. 1 trestního řádu musí poškozený svůj nárok na náhradu škody v trestním řízení uplatnit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování. K hlavnímu líčení se předvolává pouze poškozený, který nárok uplatnil.17 Žádný z žalobců svůj nárok na náhradu škody v trestním řízení neuplatnil, ačkoliv se žalobci a) a b) jako poškozeným dostalo řádného poučení a bylo jim umožněno uplatnění procesních práv při jejich výslechu v přípravném řízení dne 22. 10.2001 a 1. 11. 2001. Žalobkyně c) vůbec v postavení poškozené osoby v trestním řízení nevystupovala, vystupovala jako jednatelka poškozené společnosti , právnická osoba, , za kterou při výslechu dne 24. 10. 2001 rovněž uvedla, že se s nárokem na náhradu škody nepřipojuje. Totožně se vyjádřil druhý jednatel společnosti , právnická osoba, . dne 20. 2. 2003. Žalobci v rámci trestního řízení výslovně uváděli, že se necítí poškozeni a žádné nároky neuplatňují. Ani při podání svědeckých výpovědí před soudem žalobce b) a žalobkyně c) žádné nároky neuplatnili. Žalobce a) ve věci odmítl vypovídat s ohledem na skutečnost, že jedním z obžalovaných byl jeho otec.18 Tvrdí-li nyní žalobkyně c) v tomto kompenzačním řízení, že se se svým nárokem připojila v rámci hlavního líčení, při němž byla vyslechnuta jako svědkyně dne 14. 10. 2013, pak tomuto tvrzení odporuje zjištění učiněné z protokolu o tomto hlavním líčení, kterým bylo prokázáno, že žalobkyně c) v rámci výslechu uvedla, že je jednatelkou a společníkem společnosti , právnická osoba, a že se cítí být poškozena jednáním policie a státu, neboť již dříve policistce říkala, že se k trestnímu řízení nepřipojí, že následně požádá o odškodnění stát za to, že jednal proti tomu, co je normální, neboť je přesvědčena, že vyšetřovaný skutek je v pořádku a že došlo k poškození její společnosti, která byla dobře nastartovaná, postupem policie. Nadto i kdyby při podání této svědecké výpovědi skutečně svůj nárok uplatnila, jednalo by se o uplatnění opožděné.19 Za subjekt adhezního řízení, o jehož nároku na náhradu škody se rozhoduje v trestním řízení, je považován jen ten poškozený, který včas a řádně uplatnil svůj nárok proti obviněnému. Jen takovému poškozenému svědčí právo napadnout rozsudek, ale pouze pro nesprávnost výroku o náhradě škody (pozn. soudu – což bylo rovněž hlavním důvodem zamítnutí odvolání žalobce b) a , právnická osoba, , kteří nárok na náhradu škody neuplatnili, nikoliv jejich zastoupení obecným zmocněncem, jak se žalobci domnívají).20 Tvrdí-li nyní žalobci v tomto kompenzačním řízení, že své nároky na náhradu škody vůbec neuplatnili z důvodu procesních pochybení trestního soudu, pak zdejšímu soudu v rámci řízení vedeného na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou řízení nepřísluší přezkoumávat jiné tvrzené nesprávné úřední postupy v posuzovaném řízení, resp. by to bylo pro rozhodnutí v této věci nadbytečné. V trestním řízení bylo (nepravomocně) rozhodnuto o nárocích všech poškozených, kteří se se svým nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení připojili, a nynější tvrzení žalobců soud hodnotí za účelová.21 K „přepuštění“ pohledávky ze společnosti , právnická osoba, na žalobkyni c), což žalobkyně c) dokládá dohodou ze dne 11. 4. 2016, z níž soud zjistil, že strany se dohodly na postoupení budoucí možné pohledávky z nároku , právnická osoba, na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za újmu způsobenou orgány veřejné moci plynoucí z délky posuzovaného řízení, soud uvádí, že ani toto na závěru soudu nemůže ničeho změnit. Žalobkyně c) nárok u žalované uplatnila a následně podala žalobu jako fyzická osoba, ne jako nástupce společnosti , právnická osoba, , ničeho v tomto směru ostatně ani netvrdila (jednalo by se o jiný nárok). V řízení bylo dále prokázáno, že ani poškozené společnosti , právnická osoba, by právo na přiměřenou délku trestního řízení nesvědčilo, když za ní nebyl uplatněn nárok na náhradu škody.22 Soud znovu poukazuje na to, že nemajetková újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení a průtahy v řízení může vzniknout pouze účastníkovi tohoto řízení. Již ze samotné podstaty tohoto institutu vyplývá, že není možné, aby nemajetkovou újmu utrpěl někdo, kdo nebyl účastníkem řízení, v němž k nepřiměřené délce či průtahům došlo. Je totiž otázkou, jaká nemajetková újma mohla vzniknout subjektu, který se řízení neúčastnil, a toto na něj žádným způsobem nedoléhalo (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3079/2009). V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3908/2009, je uvedeno, že při rozhodování o náhradě škody vzniklé nepřiměřeně dlouze vedeným řízením není při postoupení pohledávky důvodu přičítat postupníkovi dosavadní dobu původního řízení, jež bylo vedeno při vymáhání pohledávky. V případě singulární sukcese je tedy při posuzování délky řízení z hlediska nemateriální újmy možné brát v úvahu toliko dobu, v níž byl poškozený účastníkem řízení. Z těchto rozhodnutí výkladem a contrario vyplývá, že jestliže se žalobkyně c) nestala účastníkem řízení, nemohla jí nemateriální újma vzniknout a zároveň není možné, aby na ni byl takový nárok postoupen.23 Jelikož o právech žalobců v trestním řízení vůbec nebylo rozhodováno, když tito v rámci trestního řízení nároky na náhradu škody neuplatnili, naopak se vyjadřovali v tom směru, že jim žádná škoda nevznikla a že k protiprávnímu jednání obviněných vůbec nedošlo, nemohli být žalobci v nejistotě ohledně výsledku řízení - jak bude o jejich nárocích rozhodnuto a nemohlo tak dojít k zásahu do jejich práv tvrzenou nepřiměřenou délkou trestního řízení.24 S ohledem na shora uvedené soud nedůvodnou žalobu zamítl, neboť žalobcům právo na odškodnění z tvrzené nepřiměřené délky trestního řízení nesvědčí.25 Výrok II. o nákladech řízení žalované je odůvodněn podle § 142 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci za použití § 151 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V posuzovaném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, a vzniklo jí tak právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobcům, které jsou ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b, c) vyhlášky č. 254/2015 Sb. představovány částkou 900 Kč za tři úkony, každý po 300 Kč (vyjádření k žalobě, příprava na první jednání, účast na jednání soudu 8. 1. 2024). Ve smyslu § 160 odst. 1 o.s.ř. byla lhůta k plnění stanovena v délce tří dnů.