20 C 82/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Douděrou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem JUDr. jméno příjmení , příjmení sídlem adresa proti žalovaná: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, IČO sídlem adresa státního zastupitelství o částku 2 494 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 494 Kč spolu s 8,25% zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 6. 2021 do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci 8,25% p.a. zákonný úrok z prodlení z částky 2 494 Kč od 22. 5. 2021 do 7. 6. 2021 se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 6 719 Kč k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení], advokáta, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení 2 494 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se jedná o majetkovou škodu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon“), vzniklou mu v souvislosti s nesprávným úředním postupem soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení] v řízení vedeném před Exekutorským úřadem ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“). V odůvodnění žalobce uvedl, že na základě exekučního návrhu žalobce (oprávněného věřitele) ze dne 29. 10. 2007, byla usnesením [název soudu] ze dne 5. 11. 2007, č. j. [číslo jednací] nařízena exekuce na majetek povinného dlužníka [jméno] [příjmení], a to na základě rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 9. 11. 2005 vydaného žalobcem. [název soudu] současně pověřil provedením exekuce soudní exekutorku JUDr. [jméno] [příjmení]. Výkon exekutorského úřadu JUDr. [jméno] [příjmení] zanikl k datu 30. 6. 2016. Příkazem k úhradě nákladů exekuce č. j. [číslo jednací] ze dne 23. 6. 2016 bylo určeno, že odměna a náhrada hotových výdajů JUDr. [příjmení], za dosavadní vedení exekuce je 0 Kč. Dále bylo usnesením č. j. [číslo jednací] ze dne 23. 6. 2016 určeno, že bývalé soudní exekutorce JUDr. [příjmení] se zvláštní náklady vzniklé v souvislosti se změnou exekutora nepřiznávají, je tedy zřejmé, že JUDr. [příjmení] nemá právo na žádnou část vymoženého plnění. Žalobci bylo dne 7. 12. 2017 doručeno vyjádření JUDr. [jméno] [příjmení], nástupce JUDr. [příjmení], jímž byl informován o tom, že v exekučním řízení byla vymožena částka 15 163 Kč, část vymoženého plnění náležící oprávněnému však nebyla JUDr. [příjmení] předána. Žalobci vznikl nárok na úhradu jistiny ve výši 500 Kč a nákladů exekuce ve výši 4 357 Kč, když do dnešního dne mu byla uhrazena pouze částka 2 363 Kč. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne 7. 12. 2020, když dne 21. 5. 2021 obdržel stanovisko žalované, která uplatněnému nároku nevyhověla, neboť jej považuje za promlčený. Žalobce k námitce promlčení vznesené žalovanou uvedl, že o vymožení částky JUDr. [příjmení] se dozvěděl až z přípisu JUDr. [příjmení]. Žalobce zároveň odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 769/2006, dle kterého je při stanovení počátku běhu promlčecí doby nutné vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě, když tento okamžik nastal dle žalobce dnem doručení přípisu ze dne 5. 2. 2020. Dále žalobce poukázal na to, že prevenční povinnost z jeho strany nebyla porušena. V podání ze dne 21. 9. 2021 žalobce pouze zrekapituloval svá žalobní tvrzení.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Ze spisu soudního exekutora zjistila, že dne 5. 11. 2007 bylo zahájeno exekuční řízení, dne 23. 6. 2016 byl vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce, kdy bylo určeno, že odměna JUDr. [příjmení] činí 0 Kč. Dne 30. 6. 2016 soudní exekutorka ukončila svou činnost. JUDr. [jméno] [příjmení] následně vyzval oprávněného ke sdělení, zda souhlasí se zastavením exekuce, přípisem ze dne 6. 12. 2017 oprávněný souhlasil a dne 8. 1. 2018 bylo vydáno oznámení o ukončení exekuce. Žalobce se tak nejpozději dne 6. 12. 2017 dozvěděl, že mu vznikla škoda, neboť si byl vědom, že byla vymožena nějaká částka, která mu měla být vyplacena. S ohledem na shora uvedené pak žalovaná vznesla námitku promlčení uplatněného nároku ve smyslu ustanovení § 32 odst. 1 zákona, když uvedla, že žalobce měl dbát prevenční povinnosti vzniku škody na jeho majetku, když mu bylo známo, že soudní exekutorka ukončila činnost ke dni 30. 6. 2016. Uplatněný nárok proto žalovaná shledávala promlčeným. V případě jiného právního posouzení pak taktéž sporovala výši vzniklé škody.

3. Na jednání konaném dne 13. 10. 2021 žalovaná učinila nespornou výši žalobcem požadované škody.

4. Žalobce u žalované uplatnil dopisem ze dne 4. 12. 2020, doručeným dne 7. 12. 2020, u žalované nárok na náhradu škody ve výši 2 494 Kč, vzniklé mu v souvislosti s nesprávným úředním postupem soudní exekutorky JUDr. [příjmení] v řízení vedeném před [exekutorský úřad] sp. zn. [spisová značka]. Dne 20. 5. 2021 žalovaná vydala k uplatněnému nároku stanovisko, kterým žádosti žalobce nevyhověla, když vznesla námitku promlčení uplatněného nároku dle § 32 odst. 1 zákona.

5. Z vyjádření [exekutorský úřad], soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 4. 2. 2020, doručeného dne 5. 2. 2020, soud zjistil, že právní zástupce žalobce byl informován, aby dotazy ohledně posuzovaného exekučního řízení směřoval na JUDr. [jméno] [příjmení]. Bývalou soudní exekutorkou byla vymožena částka 13 163 Kč, její osud však není JUDr. [jméno] [příjmení] znám.

6. Z výzvy k vydání zadržované částky ze dne 6. 12. 2017 soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] byl vyzván k vydání částky 15 163 Kč vymožené JUDr. [jméno] [příjmení] v exekuční věci oprávněného (žalobce) proti povinnému [jméno] [příjmení], která dosud nebyla vydána oprávněnému.

7. Z emailu ze dne 6. 12. 2017 zaslaného právním zástupcem oprávněného soudnímu exekutorovi soud zjistil, že oprávněný k výzvě sdělil soudnímu exekutorovi, že jeho nárok ke dni 6. 12. 2017 činí 500 Kč na jistině a 4 312 Kč na nákladech a dosud oprávněný obdržel od soudního exekutora částku 2 363 Kč. S ohledem na skutečnost, že oprávněnému bylo soudním exekutorem sděleno, že JUDr. [příjmení] vymohla částku 15 163 Kč, požádal oprávněný o získání uvedené částky od původního exekutora a o její následné vydání.

8. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 28. 11. 2017, č. j. [číslo jednací] vydaného [exekutorský úřad] – [anonymizováno], soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že náklady oprávněného činí 3 812 Kč. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 6. 12. 2017, č.j. [číslo jednací] vydaného [exekutorský úřad] – [anonymizováno], soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že náklady oprávněného činí 545 Kč. Z příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 23. 6. 2016, č.j. [číslo jednací] vydaného [exekutorský úřad] – [anonymizováno], soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že odměna soudní exekutorky JUDr. [příjmení] byla stanovena na částky 0 Kč, stejně tak náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času a za doručování písemností.

9. Z usnesení ze dne 23. 6. 2021 č. j. [číslo jednací] vydaného [exekutorský úřad] – [anonymizováno], soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že JUDr. [příjmení] nebyla přiznána náhrada zvláštních nákladů vzniklých v souvislosti se změnou soudního exekutora.

10. Z usnesení [název soudu] ze dne 5. 11. 2007, č. j. [číslo jednací] soud zjistil, že byla nařízena exekuce na majetek povinného [jméno] [příjmení], když pověřena vymáháním pohledávky oprávněného věřitele (žalobce) byla soudní exekutorka JUDr. [příjmení], [exekutorský úřad].

11. Z usnesení [anonymizováno] soudu v [obec], [anonymizována dvě slova] [obec], ze dne 17. 5. 2016, [číslo jednací] [spisová značka], z usnesení [název soudu], [anonymizováno] v [obec], ze dne 8. 10. 2015, č.j. [číslo jednací] z usnesení [anonymizováno] soudu v [obec] ze dne 5. 3. 2015, sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo], z usnesení [název soudu] – [anonymizováno] v [obec] ze dne 12. 2. 2015, č.j. [číslo jednací] a z rámcové dohody [anonymizováno] soud žádné skutečnosti podstatné pro toto řízení nezjistil, a proto se těmito důkazy v odůvodnění tohoto rozsudku již blíže nezabýval.

12. Podle § 1 odst. 1 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 zákona, odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 zákona, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 13 odst. 1 zákona, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle § 13 odst. 2 zákona, právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 32 odst. 1 zákona, nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Podle ust. § 46 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ exekuční řád“), se peněžitá plnění na vymáhanou povinnost hradí exekutorovi nebo oprávněnému. Nedohodnou-li se exekutor a oprávněný jinak, exekutor po uplynutí lhůty podle odstavce 6 zajistí po odpočtu nákladů exekuce výplatu celé vymožené pohledávky oprávněnému do 30 dnů od doby, kdy peněžité plnění obdržel. Podle § 5 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, nestanoví-li se dále jinak, je základem pro určení odměny za provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky výše exekutorem vymoženého plnění.

13. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce se domáhal zaplacení uvedené částky se zmíněným příslušenstvím s tím, že se jedná o náhradu škody podle zákona, která mu vznikla v souvislosti s nesprávným úředním postupem soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení] spočívajícím v tom, že v posuzovaném řízení soudní exekutorka žalobci nevyplatila vymožené plnění právě v uvedené částce.

14. Ke vzniku objektivní odpovědnosti státu za škodu, jíž se nelze zprostit (§ 2 zákona), je zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1) nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím /nesprávným úředním postupem/ a vznikem škody (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 1999 sp. zn. 2 Cdon 129/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, č. 5, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 3536/2011).

15. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovanou. Z § 32 odst. 1 věty první OdpŠk i z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1793/2004, nebo ze dne 2. 8. 2011, sp. zn. 28 Cdo 590/2011) vyplývá, že tříletá subjektivní promlčecí doba začíná běžet od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu škoda v určité výši vznikla a že za ni odpovídá stát. Zároveň je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě, nikoliv jen z jeho domnělé či předpokládané vědomosti o této škodě (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 477/2001, nebo ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 769/2006, uveřejněný pod č. 55/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). U nároků na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem se počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty odvíjí od okamžiku, kdy se poškozený o škodě dozvěděl, tedy kdy prokazatelně získal vědomost o tom, že vznikla.

16. V usnesení ze dne 15. 2. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1559/2011, Nejvyšší soud konstatoval:„ Otázkou počátku běhu promlčecí doby a její délky, má-li jít o škodu způsobenou nesprávným úředním postupem (§ 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.), se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již opakovaně zabýval. Vždy přitom uzavřel, že v tomto případě se uplatní pouze jediná, a to subjektivní promlčecí doba podle ustanovení § 32 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., která počíná běžet okamžikem, kdy poškozený prokazatelně nabyl vědomost o tom, že mu vznikla škoda a kdo za ni odpovídá, tedy když zjistí takové skutkové okolnosti, z nichž (krom určení odpovědného subjektu) lze dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1793/2004, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 2. srpna 2011, sp. zn. 28 Cdo 590/2011). Nejde přitom o vědomost o škodné události (o nesprávném úředním postupu), která škodu vyvolala, nýbrž o vědomost o vzniku majetkové újmy na straně poškozeného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 477/2001, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C [číslo], sv. 16). Znalost poškozeného o osobě škůdce se pak váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, která konkrétní osoba je za škodu odpovědná.“ Obdobně uzavřel Nejvyšší soud i v rozsudku ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 477/2001.

17. Z listinných důkazů je zřejmé, že dne 6. 12. 2017 žalobce v emailové odpovědi na výzvu soudního exekutora potvrdil, že byl informován o skutečnosti, že v exekučním řízení vedeném soudní exekutorkou JUDr. [jméno] [příjmení] byla vymožena částka 15 163 Kč a že požádal o její vyplacení.

18. Pro počátek běhu jeho subjektivní promlčecí doby ve vztahu ke vzniku škody nepostačuje informace, že finanční plnění bylo předchozí soudní exekutorkou vymoženo, nýbrž je naprosto významné zjištění o tom, že vymožené finanční plnění nelze vyplatit, ať již z důvodu jeho ztráty či zpronevěry předchozí soudní exekutorkou JUDr. [příjmení], která vymáhání exekuované pohledávky realizovala. Teprve tímto okamžikem se totiž žalobce prokazatelně dozvěděl o tom, že mu vznikla škoda v určité výši a že za ní je odpovědna předchozí soudní exekutorka, potažmo stát. Soud v této souvislosti znovu odkazuje na recentní soudní judikaturu upínající se k této sporné otázce, podle níž je třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě, nikoliv jen z jeho domnělé či předpokládané vědomosti o této škodě. Žalobce se prokazatelným způsobem o vzniku škody, její výši a o tom, kdo za ni odpovídá, dozvěděl až ze sdělení ze dne 5. 2. 2020, kdy mu byl doručen přípis ze dne 4. 2. 2020, kterým mu bylo sděleno, že není známo, kde se vymožená částka nachází, a tento den je proto rozhodným dnem pro určení počátku běhu promlčecí lhůty. Za situace, kdy žalobce svůj nárok na náhradu škody z titulu nesprávného úředního postupu soudní exekutorky JUDr. [jméno] [příjmení] uplatnil u žalované dne 7. 12. 2020 učinil tak v tříleté subjektivní promlčecí době podle § 32 odst. 1 zákona, a jeho nárok proto nemůže být promlčený a následně žaloba byla podána dne 21. 5. 2021. Žalobce uplatnil svůj nárok včas a námitka promlčení vznesená žalovanou není důvodná.

19. Soud se dále zabýval otázkou žalobci vzniklé škody a související otázkou existence nesprávného úředního postupu.

20. Co se týká činnosti soudního exekutora, ta je podle § 4 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. považována za úřední postup při výkonu státní správy (§ 3 odst. 1 písm. b/ zák. č. 82/1998 Sb.), pokud se jedná o úkony při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu (§ 4 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb.). Odpovědnost státu za nesprávný úřední postup soudního exekutora se řídí ustanoveními zák. č. 82/1998 Sb. bez možnosti liberace. Za škodu způsobenou exekutorem při výkonu veřejné moci přenesené na něj zákonem (jako úřední osoba ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písm. b/ zák. č. 82/1998 Sb.) odpovídá vedle státu též exekutor sám za podmínek § 32 zák. č. 120/2001 Sb. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo 970/2006). Toto však nezbavuje stát odpovědnosti a žalobci je dáno k volbě, koho bude žalovat.

21. V řízení bylo prokázáno, že bývalá soudní exekutorka JUDr. [příjmení] vymohla v rámci předmětné exekuce částku 15 163 Kč a že žalobci ze strany exekutorky nebyla z vymoženého plnění vyplacena vymáhaná pohledávka a náklady exekuce v plné výši. Z předmětného dokazování se přitom podává, že původní exekutorka JUDr. [příjmení] si část vymoženého ponechala a toto nepředala ani exekutorovi, který po ní exekuci převzal, JUDr. [jméno] [příjmení]. Zadržení těchto finančních prostředků a jejich nepředání exekutorovi či nevyplacení přímo oprávněnému na náhradě nákladů oprávněného v rámci exekuce, je tak nutno kvalifikovat jakožto nesprávný úřední postup, když plnění nebylo poskytnuto ve lhůtě dle citovaného § 46 odst. 4 exekučního řádu. Podmínka existence odpovědnostního titulu tak je splněna. Pokud se jedná o požadovanou výši škody, ta nebyla mezi účastníky sporná, a soud se jí proto již blíže nezabýval.

22. S ohledem na uvedené závěry soud žalobě o zaplacení částky 2 494 Kč pro její důvodnost ve výroku I. vyhověl. Zároveň bylo žalobci přiznáno i příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, ve spojení s § 15 odst. 1, 2 zákona, podle kterého má stát povinnost uspokojit požadavek poškozeného nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy poškozený svůj nárok řádně uplatnil postupem podle § 14 zákona. Marným uplynutím této lhůty se i stát dostává do prodlení, neboť i on sám má postavení dlužníka z odpovědnostního závazkového právního vztahu (§ 1968 věta prvá občanského zákoníku) a může i u něj nastat prodlení, pokud svůj závazek nesplní v šestiměsíční lhůtě ode dne, kdy poškozený v zákonem stanovené lhůtě u státu svůj požadavek na přiměřené zadostiučinění uplatní. Tento závěr byl potvrzen v nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2010 sp. zn. II. ÚS 1612/09. V posuzované věci byl nárok u žalované ze strany žalobce uplatněn dne 7. 12. 2020, kdy byla žalované doručena žádost o náhradu škody v rámci předběžného projednání nároku podle § 14 zákona a od tohoto data počala běžet šestiměsíční lhůta ve smyslu § 15 odst. 2 zákona, v jejímž průběhu mohl být nárok žalobce uspokojen. K jejímu marnému uplynutí došlo dne 7. 6. 2021 a ode dne 8. 6. 2021 se žalovaná ocitla v prodlení. Soud proto žalobci ve výroku I. přiznal úroky z prodlení z částky 2 494 Kč za období od 8. 6. 2021 do zaplacení a ve výroku II. pro nedůvodnost zamítl žalobcem požadované úroky z prodlení z této částky již za dobu od 22. 5. 2021 do 7. 6. 2021, neboť v tomto období ještě žalovaná v prodlení nebyla.

23. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn podle § 142 odst. 1 o. s. ř. podle úspěchu ve věci. Žalobce byl v řízení zcela úspěšný a vzniklo mu tak vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Tyto jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem v částce 2 000 Kč podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění pozdějších právních předpisů a dále náklady právního zastoupení v částce 3 000 Kč za tři úkony právní služby, každý v částce 1 000 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, replika k vyjádření žalované ze dne 21. 9. 2021) podle § 6 odst. 1 ve spojení s § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších právních předpisů a dále v částce 900 Kč za 3 náhrady hotových výdajů z uvedených úkonů právní služby, každý v částce 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Soud dále ve smyslu § 137 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalobci 21 % daň z přidané hodnoty v částce 819 Kč z nákladů právního zastoupení, tj. z částky 3 900 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem této daně, jak bylo zjištěno z osvědčení o registraci k dani z přidané hodnoty. Náklady řízení jsou tak v celkové částce 6 719 Kč.

24. Lhůty k plnění byly stanoveny v délce 15 dnů, neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech ve znění pozdějších právních předpisů.