20 C 83/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Adresa zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Anonymizováno Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/2 Anonymizováno Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1 o zaplacení 193 096,55 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 31 367 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 24. 6. 2023 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 161 729,55 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 23. 12. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 31 367 Kč od 23. 12. 2022 do 23. 6. 2023 se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 18 456 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. 1 Žalobce se žalobou domáhal částky ve výši 193 096,55 Kč s příslušenstvím jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou mu v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u , Anonymizováno, . , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“). Žalobce uvádí, že svůj nárok u žalované uplatnil dne 23. 12. 2022, žalovaná jej projednala a stanoviskem ze dne 19. 5. 2023 přiznala žalobci odškodnění ve výši 82 000 Kč, což žalobce považuje za nedostatečné odškodnění a poukazuje rovněž na nárůst inflace a kupní sílu stanoviska Nejvyššího soudu z roku 2010. Žalovaná navíc tuto částku plnila na účet insolvenčního správce žalobce, a nikoliv přímo žalobci. Posuzované řízení bylo po dlouhou dobu nedůvodně přerušeno, bylo zatíženo průtahy a jeho nepřiměřená délka byla způsobena rovněž průtahy ve vedlejších řízeních vedených u totožného soudu pod sp. zn. , spisová značka, . Předmětem posuzovaného řízení byla žaloba členů představenstva žalobce, kteří se domáhali určení, že vykonávali své funkce s péčí řádného hospodáře. Žalobce zrekapituloval průběh posuzovaného řízení a konstatoval, že celková délka posuzovaného řízení činí více než 11 let. Řízení mělo pro žalobce význam v tom, jak jeho hospodářská činnost bude vnímána jeho členy zejména poté, co byl na jeho majetek prohlášen konkurs a insolvenční správce o činnosti členů představenstva žalobce opakovaně uváděl dezinformace a vedl řízení o náhradu škody proti statutárním zástupcům žalobce, což mu vyhovovalo a prodlužoval je.2 Žalovaná ve vyjádření k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce dne 23. 12. 2022 nárok uplatnil. Žalovaná dne 19. 5. 2023 nároku žalobce částečně vyhověla, přičemž konstatovala, že v řízení vedeném u , Anonymizováno, . , spisová značka, došlo k nesprávnému úřednímu postupu a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 82 000 Kč, ve zbytku nárok žalobce shledala nedůvodným. Částku žalovaná plnila do konkursní podstaty žalobce k rukám insolvenčního správce. Žalovaná zrekapitulovala průběh posuzovaného řízení a uvedla, že řízení trvalo od 18. 4. 2011 do 13. 7. 2022. Žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k prodlevám v postupu soudu v období od července 2011 do června 2012 a dále od května 2013 do ledna 2014. Žalovaná vycházela ze základní částky 16 000 Kč za rok trvání řízení. S ohledem na skutečnost, že posuzované řízení bylo přerušeno do skočení řízení vedeného u , Anonymizováno, . , spisová značka, , je třeba do celkové doby započítat i toto řízení, v němž rovněž došlo k nesprávnému úřednímu postupu v podobě nepřiměřené délky řízení. Nesprávný úřední postup již byl opakovaně zjištěn v kompenzačních řízeních vedených u Obvodního soud pro Prahu 2. Žalobci proto žalovaná poskytla zadostiučinění za 11 let a 3 měsíce řízení, přičemž základní odškodnění snížila o 50 % pro složitost vedlejšího řízení. Význam řízení pro žalobce shledala nepatrným s ohledem na to, že otázka, zda členové představenstva plnili svou funkci s péčí řádného hospodáře byla již řešena jako otázka předběžná ve vedlejších řízeních a měla význam pouze pro tyto členy, a nikoliv pro žalobce samotného. Žalobce k délce řízení svým chováním nepřispěl. Dále žalovaná poukázala na nedostatek aktivní legitimace na straně žalobce k podání žaloby z důvodu, že k tomuto je legitimován pouze insolvenční správce. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.3 Nesporným mezi účastníky je, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil dne 23. 12. 2022 a že žalovaná na základě vydaného stanoviska ze dne 19. 5.2023 přiznala částku 82 000 Kč.4 Ze spisu vedeného u , spisová značka, .5 Ze spisu vedeného u , spisová značka, . , částka, . , spisová značka, .6 Z rozsudku , spisová značka, ze dne , Anonymizováno, , Anonymizováno, , spisová značka, soud zjistil, že v řízeních o odškodnění nepřiměřené délky řízení vedeného u , Anonymizováno, , spisová značka, soudy dospěly k závěru o existenci tohoto odpovědnostního titulu a přiznaly poškozeným odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu ze základní částky 15 000 – 16 000 Kč za 1 rok řízení, kterou dále modifikovaly z důvodu složitosti právní, procesní i skutkové o – 40%, z důvodu postupu orgánů o + 10%, z důvodu zvýšeného významu o + 20% a z důvodu sdílení újmy členy představenstva o – 10%.7 Z rozsudku , spisová značka, a rozsudku zdejšího soudu č. j. , spisová značka, ze dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, zjistil, že v řízeních o odškodnění nepřiměřené délky posuzovaného řízení ve věci žalob členů představenstva žalobce soudy nepravomocně dospěly k závěru o existenci tohoto odpovědnostního titulu a přiznaly poškozeným odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu ze základní částky 16 000 Kč za 1 rok řízení, kterou dále modifikovaly z důvodu složitosti právní, procesní i skutkové o – 10 až - 40%, z důvodu postupu orgánů o 0 až + 10%, z důvodu zvýšeného významu pro vyvracení nařčení ze pronevěry o 0 až + 20% a z důvodu sdílení újmy členy představenstva o 0 až –10%.8 Z výpisu insolvenčního rejstříku k osobě žalobce pořízeného dne 18. 12. 2023 soud zjistil, že na majetek žalobce byl před podáním žaloby prohlášen konkurs, který stále trvá, a řízení je u , Anonymizováno, vedeno pod sp. zn. , Anonymizováno, , spisová značka, .9 Z e-mailové komunikace mezi , jméno FO, a , jméno FO, a dále bankovního výpisu ze dne 22. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaná požádala insolvenčního správce o sdělení, zda má být přiznané odškodnění za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení vyplaceno na účet majetkové podstaty nebo přímo žalobci. V reakci na sdělení insolvenčního správce byla částka 82 000 Kč vyplacena na sdělený účet majetkové podstaty dne 22. 5. 2023.10 Ze soupisu majetkové podstaty ze dne 2. 8. 2020 soud zjistil, že v rámci konkursního řízení vedeného na majetek žalobce byla do podstaty zahrnuta pohledávka ve výši 82 000 Kč přiznaná žalovanou jako odškodnění nepřiměřené délky posuzovaného řízení a plněná do majetkové podstaty dne 22. 5. 2023.11 Ze sdělení insolvenčního správce , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 24. 1. 2024 k dotazu soudu, zda insolvenční správce vstoupí do řízení namísto žalobce a bude uplatňovat práva nebo zda vstupovat nebude a souhlasí s tím, aby žalobce sám dále pokračoval v řízení, soud zjistil, že insolvenční správce do řízení namísto žalobce vstupovat nebude a nebude uplatňovat práva.12 Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudních řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše s tím, že posuzované řízení bylo zahájeno dne 18. 4. 2011 a skončeno bylo dne 12. 7. 2022, kdy nabylo právní moci usnesení ze dne 20. 6. 2022. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak činila 11 let a 2 měsíce. Bylo dále prokázáno, že žalobce byl za nepřiměřenou délku posuzovaného řízení již odškodněn částkou 82 000 Kč, která byla plněna před podáním žaloby na účet majetkové podstaty z důvodu prohlášeného konkursu na majetek žalobce. Dále bylo prokázáno, že ve zbylém rozsahu nebyla pohledávka na přiznání odškodnění sepsána do majetkové podstaty žalobce a že insolvenční správce, ačkoliv má vědomost o její existenci, tuto nehodlá vymáhat.13 Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud neprovedl důkazy týkající se nesporných skutečností, důkazy duplicitní k provedeným spisům a listiny týkající se nárůstu meziroční inflace a minimální mzdy v období od 2011 do 2023 a platů představitelů státní moci, neboť tyto nejsou pro rozhodnutí ve věci relevantní.14 Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.15 V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).16 Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.17 Soud se nejprve zabýval otázkou legitimace na straně žalobce a dospěl k závěru, že tento aktivně legitimován k vedení řízení je. Lze přisvědčit žalované, že podle zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, od okamžiku prohlášení konkursu na majetek dlužníka přechází dispoziční oprávnění k majetku na insolvenčního správce. Pokud však dá insolvenční správce najevo, že pohledávku dlužníka nehodlá vymáhat, přechází toto právo zpět na dlužníka. V této věci byl na majetek žalobce prohlášen konkurs dříve, než byla podána žaloba. Před podáním žaloby insolvenční správce sepsal do majetkové podstaty žalobce pohledávku ve výši 82 000 Kč představující odškodnění přiznané žalovanou z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení a žalovaná správně před podáním žaloby tuto částku plnila přímo do majetkové podstaty k rukám insolvenčního správce (dne 22. 5. 2023). Co do dalšího odškodnění dal insolvenční správce po seznámení se s uplatněnou pohledávkou žalobce dne 24. 1. 2024 najevo, že pohledávku žalobce vymáhat nehodlá. Pouze v rozsahu částky 82 000 Kč by žalobce nebyl legitimován k podání žaloby, tato částka však předmětem žaloby nebyla. Proto v situaci, kdy insolvenční správce nehodlá pohledávku vymáhat a ani ji do majetkové podstaty nesepsal, ač mu je její existence známa, přešlo oprávnění s ní nakládat zpět na žalobce (např. NS sp. zn. 29 Cdo 1655/2009).18 Soud se dále zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.19 Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).20 Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 18. 4. 2011, kdy bylo zahájeno, do 12. 7. 2022, kdy nabylo právní moci usnesení soudu ze dne 20. 6. 2022, tedy 11 let a 2 měsíce, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud právě vyhodnocení kritérií § 31 odst. 3 odškodňovacího zákona, přičemž v posuzovaném případě tyto soud vyhodnotil souhrnně. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je dán. Existenci odpovědnostního titulu ostatně žalovaná ani nesporovala, když sama poskytla žalobci částečné plnění.21 V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani kvalifikovaně nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.22 Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 OdpŠk nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 OdpŠk, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 OdpŠk), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakým je zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění u řízení trvajícího více než 11 let činila 16 000 Kč, celková nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění tak činí pro žalobce 162 667 Kč. Žalobcem požadované zvýšení základní částky za 1 rok řízení je nepřiměřené.23 Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018). Soud k tomu dále dodává, že poskytnuté peněžité zadostiučinění není ani trestem pro žalovaný stát za to, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouho dobu, ani nemá poškozenému kompenzovat majetkovou újmu. Poskytnuté zadostiučinění má odčinit nejistotu, v níž se žalobce nacházel ohledně toho, jak řízení dopadne. Tato újma je stále stejná a nesnižuje se ani nezvyšuje s ohledem na kupní sílu měny. Není proto žádný důvod tuto částku navyšovat z důvodu inflačních vlivů.24 Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.25 Ve smyslu stanoviska Nejvyššího sodu Cpjn 2016/2010 a rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 2208/2016 je nutné zkoumat průběh vedlejšího řízení v rozsahu společného průběhu s posuzovaným řízením, a to z hlediska projednání věci v přiměřené lhůtě. V posuzovaném řízení bylo vyčkáváno na skončení vedlejšího řízení, proto je třeba zohlednit, že posuzované řízení bylo přerušeno od 24. 3. 2014 do 1. 2. 2020 a od 27. 2. 2020 do 21. 1. 2022 pro vedlejší řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 41/2011. Vzhledem k tomu, že v jednom měsíci bylo v řízení pokračováno i opětovně přerušeno (únor 2020), soud pro zjednodušení vyšel z toho, že od 24. 3. 2014 do 21. 1. 2022 sdílelo posuzované řízení osud řízení vedlejšího. V rámci vedlejšího řízení byl shledán průtah od 19. 7. 2018 do 10. 6. 2019, jednání dne 8. 4. 2022 nebylo řádně připraveno a byl vydán i rozsudek, který byl zrušen jako nepřezkoumatelný. Délka vedlejšího řízení byla nepřiměřená.26 Soud při modifikaci kritérií částečně vycházel ze shodných kritérií jako v odškodňovacím řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, , neboť neměl dobrého důvodu se od nich odchýlit, když v průběhu části posuzovaného řízení, která neprobíhala souběžně s řízením vedeným pod sp. zn. , spisová značka, , neshledal žádné zásadní aspekty pro jejich změnu, ve stručnosti soud proto odkazuje na závěry rozsudku , Anonymizováno, č. j. , spisová značka, o nepřiměřené délce vedlejšího řízení a hodnocení jednotlivých kritérií.27 Řízení bylo složitější po stránce skutkové i procesní. Předmětem posuzovaného řízení bylo určení, že členové představenstva žalobce vykonávali funkci členů představenstva s péčí řádného hospodáře. O právně složité problematice svědčí fakt, že k projednání sporu v prvním stupni byl příslušný , Anonymizováno, (krajský soud), neboť obecně spory, u nichž je typická skutková a právní složitost rozhodují právě krajské soudy (např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2020, č. j. 23 Co 318/2020- 122). Posuzované řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, soud I. stupně rozhodoval ve věci toliko jedenkrát, soud odvolací rozhodoval dvakrát o odvolání proti usnesení o vedlejším účastenství a o přerušení řízení. Řízení bylo třeba přerušit do skončení vedlejšího řízení (na dobu cca 8 let), ve kterém byla projednávána odpovědnost členů představenstva za škodu způsobenou porušením povinnosti jednat s péčí řádného hospodáře, v němž bylo prováděno velké množství listinných důkazů, byl zadán důkaz znaleckým posudkem z oboru účetnictví, prováděno dokazování účetnictvím žalobce a výslechy svědků a rozhodováno na třech stupních soudní soustavy. Lze shrnout, že řízení bylo složité procesně (minus 20 %) i skutkově (minus 20 %).28 Žalobce se na délce řízení nepodílel. Soud tak s ohledem na toto kritérium základní částku nemodifikoval.29 Pokud se jedná o postup soudu, nutno konstatovat, že soud I. stupně postupoval v zásadě plynule, úkony činil v obecně doktrínou i judikaturou akceptovatelné přiměřené lhůtě. K ojedinělému průtahu došlo po rozhodnutí Vrchního soudu ze dne 26. 2. 2012, kdy byl spis soudu I. stupně vrácen až dne 10. 7. 2012 a soud I. stupně učinil úkon dne 2. 8. 2012. V posuzovaném řízení se jednalo o průtah ojedinělý, který lze tolerovat. Ve vedlejším řízení byla shledána období nečinnosti, nepřipravenost jednoho jednání a zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost (viz rovněž odst. 25 tohoto rozsudku), což ve svém souhrnu k celkové délce řízení přispělo, a zároveň nepostačuje zohlednění těchto skutečností pouze v závěru o celkové nepřiměřené délce řízení, proto soudu přistoupil ke zvýšení zadostiučinění (plus 10 %).30 Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestní (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinně právní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Posuzované řízení lze typově zařadit mezi ta, která mají standardní význam pro účastníky, neboť se sice jednalo o spor týkající se majetku žalobce, ovšem v tomto případě není presumovaný zvýšený význam řízení pro žalobce a z provedeného dokazování nelze ani dovodit závěr o vyšší míře významu řízení pro žalobce. Význam řízení lze spatřovat v tom, že se členové představenstva žalobce svým návrhem snažili vyvracet nařčení ze zpronevěry a nesprávného hospodaření s majetkem žalobce, v čemž nelze spatřovat nepatrný význam řízení pro žalobce, který je založen za účelem uspokojování bytových potřeb členů a takové určující rozhodnutí může mít vliv na jeho chod. Zároveň nelze mít za to, že vyřešení této otázky jako otázky předběžné v rámci vedlejších řízení by bylo pro žalobce stejně významné. Význam řízení je však nutno hodnotit za nižší než pro samotné členy představenstva, pro které posuzované řízení mělo zvýšený význam. Soud rovněž poukazuje na to, že žalované nelze přičítat k tíži, pokud insolvenční správce podal na žalobce a další členy představenstva jiné žaloby a tvrzeným způsobem je dehonestoval. Soud proto základní částku pro toto kritérium nemodifikoval.31 Pokud jde o další argumentaci žalobce, že většího smyslu by dávalo přerušení vedlejšího řízení do posuzovaného řízení, tomu soud přitakává. Přerušení do vedlejšího řízení, ve kterém byla řešena otázka náhrady škody za porušení péče řádného hospodáře však nelze hodnotit jako průtah ve smyslu zásadního procesního pochybení. Ostatně , Anonymizováno, přerušení vyhodnotil jako účelné a logické a nebylo zapotřebí provádět v takovém rozsahu dokazování k údajnému způsobení škody, čímž argumentoval opatrovník žalobce. V odškodňovacím řízení se v rámci zadostiučinění nemá zohledňovat, zda zpětným pohledem soudce v posuzovaném řízení zvolil postup nejvhodnější, ale zda se nedopustil zcela zjevných zásadních procesních pochybení (nečinnost či nepřezkoumatelnost). Soud rozhodující o odškodnění za nepřiměřenou délku řízení totiž není nijak instančně nadřazen tamním soudům a nemá pravomoc diktovat soudům řešícím věc samu, při kolika jednání měli věc rozhodnout a jaké procesní úkony mají činit, či které důkazy byly nadbytečné. Samotný nehospodárný způsob vedení řízení je zohledněn jako nesprávný úřední postup při nesprávném úředním postupu v podobě nepřiměřené délky řízení. Pokud jde o námitky o opožděnosti dalších rozhodnutí, v poměrech odvolacího řízení soud nehodnotí rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jako opožděné. Docházelo i k opravám rozhodnutí, avšak v s ohledem na celkovou dobu řízení se jednalo o nepatrná zdržení. Procesní aktivita druhé strany sporu (insolvenčního správce), kterému mělo vyhovovat, že spor není skončen, nelze přičítat k tíži žalované.32 Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací namístě snížit o 30 % na výsledných 113 367 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci poskytla finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení v částce 82 000 Kč před podáním žaloby, což mezi účastníky bylo nesporné, soud žalobci ve výroku I. přiznal nárok v rozdílu (31 367 Kč) a ve zbývající části (161 729,55 Kč s příslušenstvím) žalobu výrokem II. pro nedůvodnost zamítl.33 Úrok z prodlení z plnění přiznaného soudem je odůvodněn § 1968 a § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 15 odst. 1 zákona, podle kterého přizná-li žalovaná náhradu škody, je třeba jí nahradit do 6 měsíců od uplatnění nároku, ode dne následujícího po uplynutí lhůty vzniká žalobci právo na úrok z prodlení. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne 23. 12. 2022, šestiměsíční lhůta k plnění uplynula dne 23. 6. 2023, proto se následující den ocitla žalovaná s plněním peněžitého dluhu v prodlení. Soud proto ve výroku I. přiznal žalobci právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z další částky přiznané soudem ode dne 24. 6. 2023 do zaplacení. V rozsahu nedůvodného úroku z prodlení za dobu od 23. 12. 2022 do 23. 6.2023, kdy žalovaná v prodlení nebyla, soud žalobu výrokem II. zamítl.34 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.35 V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady, které jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, odměnou právního zástupce za 4 úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí zastoupení; žaloba; 2x účast na jednání) a 4x náhradou hotových výdajů po 300 Kč (dle § 6, 7, 9 odst. 4 písm. a) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 1, 4 AT). Dále právnímu zástupci žalobce náleží náhrada 21 % DPH ve výši 2 856 Kč. Celkem činí náhrada nákladů 18 456 Kč, její zaplacení uložil soud neúspěšné žalované.36 Soud žalobci nepřiznal náhradu za úkon – porada ze dne 23. 1. 2024, neboť tuto neshledal za účelnou v situaci, kdy porada se konala před druhým jednáním ve věci dne 31. 1. 2024, jehož obsahem bylo pouze dokončení dokazování listinnými důkazy a přednes závěrečného návrhu. Účel porady ani doba jejího konání z potvrzení o konání porady patrná není.37 O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.