20 C 85/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Balážovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce A, advokátem sídlem Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno zastoupená Jméno Zástupce B, advokátem sídlem Jméno advokáta o zaplacení 42 159,40 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 42 159,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,2 % denně z částky 26 141,60 Kč od 19. 1. 2023 do 31. 7. 2023, z částky 25 254,20 Kč od 1. 8. 2023 do 31. 8. 2023, z částky 23 867,90 Kč od 1. 9. 2023 do 30. 9. 2023, z částky 22 861,80 Kč od 1. 10. 2023 do 31. 10. 2023, z částky 22 366 Kč od 1. 11. 2023 do 30. 11. 2023, z částky 21 255,60 Kč od 1. 12. 2023 do 31. 12. 2023, z částky 20 745,20 Kč od 1. 1. 2024 do 31. 1. 2024, z částky 4 077 Kč od 1. 2. 2024 do 29. 2. 2024, z částky 3 716,60 Kč od 1. 3. 2024 do 31. 3. 2024, z částky 2 456,20 Kč od 1. 4. 2024 do 30. 4. 2024, z částky 2 065,80 Kč od 1. 5. 2024 do 31. 5. 2024, z částky 1 405,40 Kč od 1. 6. 2024 do 30. 6. 2024, z částky 415 Kč od 1. 7. 2024 do 31. 7. 2024, z částky 16 667,40 Kč od 16. 3. 2023 do 31. 7. 2024, z částky 16 022,60 Kč od 1. 8. 2024 do 31. 8. 2024, z částky 14 987,20 Kč od 1. 9. 2024 do zaplacení, z částky 5 928,60 Kč od 16. 4. 2023 do zaplacení, z částky 21 243,70 Kč od 16. 5. 2023 do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 4 800 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení 68 696,53 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 náhradu nákladů řízení ve výši 390,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu domáhala po žalované vrácení finančních prostředků, které byly vyplaceny žalované, a na které žalované zanikl následně nárok. Žalobkyně jako pojišťovací agent poskytující zprostředkovatelské služby v pojišťovnictví uzavírá s dalšími samostatnými podnikateli smlouvy o spolupráci, na jejichž základě obstarávají uvedení podnikatelé pro žalobkyni úkony související s její podnikatelskou činností, za což jim v souladu se smlouvou jsou vypláceny provize. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spolupráci dne 8. 12. 2021, nedílnou součást tvořily Všeobecné provizní podmínky (dále jen „VPP“). Žalovaná se na základě smlouvy o spolupráci podílela na zprostředkovatelské činnosti, a to na zprostředkování pojištění, investic, doplňkového penzijního spoření a důchodového spoření, hypotečních úvěrů a úvěrů ze stavebního spoření a realitního zprostředkování. V důsledku předčasného ukončení některých smluv však došlo k zániku nároku žalované na vyplacenou provizi. Žalovaná v souladu s článkem 6, odst. 6.14 smlouvy se stala odpovědnou vyplacenou provizi žalobkyni vrátit. Žalobce vůči žalované uplatnil svůj nárok, a to fakturou Anonymizováno vystavenou dne 18. 11. 2022, splatnou dne 15. 12. 2022 na částku 6 537,50 Kč, a to za provizi za uzavřené smlouvy č. hodnota vystavenou 19. 12. 2022, splatnou dne 18. 1. 2023, na částku 26 141,60 Kč, a to za provizi za uzavřené smlouvy č. hodnota, dále fakturu č. hodnota vystavenou dne 18. 2. 2023, splatnou dne 15. 3. 2023, na částku 16 667,40 Kč, a to za provizi za uzavřené smlouvy č. hodnota, dále fakturu č. hodnota vystavenou dne 17. 3. 2023, splatnou dne 15. 4. 2023, na částku 5 928,60 Kč za smlouvu č. hodnota a dále fakturu č. hodnota vystavenou dne 19. 4. 2023, splatnou dne 15. 5. 2023, na částku 21 243,70 Kč za smlouvu č. hodnota. Z důvodu předčasného ukončení nebo změny smluv došlo v souladu se smlouvou o spolupráci smlouvou uzavřenou mezi účastníky k zániku nároku žalované na vyplacenou provizi, a to v rozsahu určeném zvláštními provizními podmínkami platnými v době uzavření předmětné smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou svých shora uvedených dluhů, vznikla jí povinnost uhradit žalobkyni smluvního úroku z prodlení ve výši 0,2 procenta denně z částky s jejíž úhradou je v prodlení, a to v souladu s článkem 6, odst. 6.14 smlouvy, dále s ohledem na prodlení související s její podnikatelskou činností na základě nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše nákladů spojených s uplatněním pohledávky činí 1 200 Kč za každou pohledávku, tj. celkem 6 000 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala k plnění, a to výzvou ze dne 9. 5. 2023, žalovaná však ke dni podání žaloby svůj dluh neuhradila.

2. Žalobkyně dále po poučení soudu na jednání dne 14. 2. 2024 doplnila svá tvrzení tak, že dle čl. 3, odst. 3.9 VPP bylo mezi stranami sjednáno, že pokud žalovaná do 180 dní ode dne doručení provizní sestavy neoznámí písemně žalobkyni, že s obsahem sestavy nesouhlasí, pak platí, že žalované vzniklo právo pouze na odměny uvedené v předmětné provizní sestavě a povinnost vrátit žalobkyni storno provizí v ní uvedené. Žalovaná vůči žádné provizní sestavě námitky neuplatnila.

3. Podáním ze dne 30. 4. 2024 pak žalobkyně učinila částečné zpětvzetí žaloby co do částky 28 254 Kč včetně specifikovaného příslušenství z důvodu, že v době po podání žaloby došlo k opravě provize ohledně smlouvy č. hodnota, a dále k novému vystavení provizních sestav za období 05/2023–03/2024, přičemž žalobkyně v souladu s čl. 40 VPP provedla jednostranné započtení vzájemných pohledávek, a to konkrétně vůči nároku z faktury č. hodnota. Usnesením ze dne 25. 6. 2024, č. j. 20 C 85/2023-577, pak zdejší soud řízení co do požadavku žalobkyně na částku 28 254 Kč s příslušenstvím částečně zastavil, neboť žalovaná se zpětvzetím vyslovila souhlas.

4. Podáním ze dne 31. 10. 2024 pak žalobkyně učinila částečné zpětvzetí žaloby co do částky 4 136,40 Kč včetně specifikovaného příslušenství z důvodu nového vystavení provizních sestav za období 04/2024–09/2024, přičemž žalobkyně v souladu s čl. 40 VPP provedla jednostranné započtení vzájemných pohledávek, a to konkrétně vůči nároku z faktury č. hodnota. Usnesením ze dne 22. 11. 2024, č. j. 20 C 85/2023-690, pak zdejší soud řízení co do požadavku žalobkyně na částku 4 136,40 Kč s příslušenstvím částečně zastavil, neboť žalovaná se zpětvzetím nevyslovila nesouhlas.

5. Při jednání soudu dne 22. 1. 2025 pak byla usnesením připuštěna změna žaloby učiněná v návrhu žalobkyně ze dne 31. 10. 2024.

6. Žalovaná v řízení sporovala celý nárok, a to včetně samotného vyúčtování provizí i storno provizí. Namítala, že údajná storna produktů jsou výsledkem účelového jednání žalobkyně, přičemž v případě smluv a produktů uvedených v žalobě se nejedná o případy, kdy by se klienti rozhodli z vlastní vůle smlouvy ukončit. Jiný pracovník žalobkyně klienty pouze přesvědčil k formálnímu ukončení smluv, které následně v de facto shodném znění s klienty opětovně za žalobkyni uzavřel. Žalobkyně tak ze smluvního vztahu s klienty i nadále profituje. Jedná se tedy o zjevné zneužití práva dle § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Na jednání dne 13. 5. 2024 pak byla soudem poučena o nutnosti doplnit tvrzení a důkazní povinnost v tom směru, zda písemně oznámila žalobkyni, že s obsahem provizních sestav vystavených žalobkyní nesouhlasí, kdy se tak stalo a z jakých důvodů. Po tomto poučení žalovaná pouze doplnila, že provizní sestavy nerozporovala, neboť je neobdržela.

7. Soud hodnotil důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech. Ze smlouvy o spolupráci a všeobecných provizních podmínek, která byla mezi účastníky uzavřena dne 8. 12. 2021, vyplývá, že žalovaná se zavázala pro žalobkyni jako samostatný podnikatel vykonávat mimo jiné činnost směřující ke zprostředkování klientských smluv. Žalobkyně se zavázala poskytovat žalované odměnu v rozsahu a výši, jež je stanovena smlouvou a VPP. Dle čl. 6 bodu 6.14 smlouvy, dojde-li ke stornu provize (vymezeno VPP), je žalovaná povinna vrátit žalobkyni vyplacenou provizi nebo její část, a to nejpozději do 14 dnů ode dne, co k tomu byla vyzvána. Rovněž z článku vyplývá právo žalobkyně na smluvní úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 0,2 % denně. V čl. 40 VPP si pak strany sjednaly, že dojde k pozastavení výplaty odměn v případě, že v důsledku prodlení klienta s plněním jeho dluhu dojde ke zrušení nebo omezení uzavřené pojistné smlouvy, včetně možnosti jednostranného započtení pohledávek žalobkyně vůči žalované a povinnost k úhradě dlužné částky ze strany žalované, pokud žalobkyně nebude mít možnost své pohledávky jednostranně započíst. (smlouva o spolupráci z 8. 12. 2021, VPP, zvláštní provizní podmínky). Žalobkyně uplatnila u žalované dne 18. 11. 2022 svůj nárok na úhradu částky 6 537,50 Kč za storno vyplacené provize ze smlouvy č. hodnota (faktura č. hodnota, provizní sestavy za období 05/2022, 07/2022, 10/2022, transakční historie – výplata provize za 07/2022 a 05/2022), dne 19. 12. 2022 svůj nárok na úhradu částky 26 141,60 Kč za storno vyplacené provize ze smlouvy č. hodnota (faktura č. hodnota, provizní sestavy za období 05/2022, 06/2022, 07/2022, 11/2022, transakční historií – výplata provize za 05/2022, 07/2022 a 06/2022), dne 18. 2. 2023 svůj nárok na úhradu částky 16 667,40 Kč za storno vyplacené provize ze smlouvy č. hodnota (faktura č. hodnota, provizní sestavy za období 05/2022, 07/2022, 8/2022, 01/2023, transakční historie – výplata provize za 07/2022, 05/2022 a 08/2022, poštovní podací arch k faktuře č. hodnota), dne 17. 3. 2023 svůj nárok na úhradu částky 5 928,60 Kč za storno vyplacené provize ze smlouvy č. hodnota (faktura č. hodnota, provizní sestava za období 06/2022, 02/2023, transakční historie – výplata provize za 06/2022, poštovní podací arch k faktuře č. hodnota) a dne 19. 4. 2023 svůj nárok na úhradu částky 21 243,70 Kč za storno vyplacené provize ze smlouvy č. hodnota. (faktura č. hodnota, provizní sestava za období 05/2022, 07/2022, 10/2022, 12/2022, 03/2023, transakční historie – výplata provize za 5/2022 a 07/2022, poštovní podací arch k faktuře č. hodnota) Z upomínky ze dne 9. 5. 2023 plyne, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě vzniklého dluhu. (výzva z 9. 5. 2023, vč. doručenky) Žalobkyně k vystaveným provizním sestavám ani storno fakturám před podáním žaloby ničeho nenamítala. Z výpovědi svědků soud zjistil, že mezi zprostředkovateli žalobkyně nepanovali dobré mezilidské vztahy a že k ukončení spolupráce se žalovanou došlo z důvodu nespokojenosti žalobkyně s výkony žalované (výpověď jméno FO a jméno FO). Kontakty na klienty ve většině případů zajistila spolupracovnice žalované jméno FO, která s nimi zároveň i smlouvy uzavírala, přičemž občas tomu byla přítomna i žalovaná. K výpovědi předmětných smluv pak většinou docházelo z důvodu nespokojenosti klientů s produkty. (výpověď svědků jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO, jméno FO)

8. Výpovědi svědka jméno FO považoval za nevěrohodnou, neboť svědek si i po letech na rozdíl od ostatních svědků velmi detailně pamatoval postup uzavírání smluv a jednání s žalovanou, přičemž jako jediný ze svědků vypovídal ve shodě s tvrzeními žalované, přičemž svědek sám ve své výpovědi přiznal, že svou výpověď před soudním jednáním konzultoval se žalovanou.

9. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí v projednávané věci. Soud zamítl návrh žalobkyně na opakování výslechu svědka jméno FO a jméno FO, neboť jejich výpověď považoval za dostatečnou pro objasnění věci, a dále zamítl návrh na výslech svědkyně jméno FO, neboť měl za to, že z provedené dokazování je již dostatečné pro rozhodnutí ve věci a žalobkyně netvrdila žádné nové skutečnosti, které by měla svědkyně svou výpovědí potvrdit.

10. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tamtéž se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (dále jen „nařízení“), jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.

12. Po právní stránce zjištěný skutkový stav soud posoudil na základě výše citovaných ustanovení, kdy žalobkyně žalované zaplatila na základě smlouvy sjednané provize za zprostředkované služby, posléze však došlo k zániku takového nároku, když byly zprostředkované smlouvy předčasně ukončeny nebo změněny, žalobkyni tedy vznikl nárok na vrácení proplacené provize dle příslušných smluvních ujednání. Žalovaná se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 a násl. o. z., když právní důvod, na základě kterého majetkový prospěch žalovaná získala, následně odpadl. Žalobkyně v řízení dostatečně prokázala, že žalované za zprostředkovatelskou činnost vyplatila tvrzenou provizi a že žalované vznikla povinnost vyplacené provize v souladu se smlouvou ve výši dle VPP vrátit, tuto však nesplnila. Žalovaná nejprve samotné vyplacení provizí a jejich storna sporovala, přes poučení soudu však nijak nedoložila, že by uplatnila své právo na vyjádření nesouhlasu s vystavenými provizními sestavami dle VPP a její námitky se následně omezily pouze na skutečnost, že k ukončování smluv docházelo účelovým jednáním ze strany žalobkyně. To však soud na základě výpovědi svědků považuje za vyvrácené.

13. Soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl, když žalované uložil rovněž zaplatit sjednaný smluvní úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč plus DPH dle § 3 nařízení, neboť se jedná o závazek mezi podnikateli a za situace, kdy žalovaná neuhradila předmětnou fakturu v době její splatnosti (přestože jí byla zaslána), tato měla a mohla předpokládat, že daná pohledávka bude vymáhána i prostřednictvím soudu, tedy budou jí účtovány rovněž tyto náklady.

14. Soud tak dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena mandátní smlouva mezi podnikateli podnikajícími, dle shora uvedeného je možné aplikovat na celou problematiku právě ustanovení § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Jelikož žalovaná neuhradila dobrovolně dlužné částky, žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 3 Nařízení vlády č. 351/2013. Soud tak dospěl k závěru, že je na místě přiznat i zbytek požadované částky spočívající ve třech položkách nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle ustanovení § 3 Nařízení vlády č. 351/2013., a to poté co jednu položku nákladů spojených s uplatněním pohledávky vzala žalobkyně na základě provedené opravy zpět a řízení bylo co do této částky zastaveno.

15. Soud tedy žalobě v celém rozsahu vyhověl, když žalované uložil kromě požadované jistiny rovněž zaplatit sjednaný smluvní úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky, a to v rozsahu po výše uvedených započtení ze strany žalobkyně.

16. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Při stanovení výše splátek je třeba vycházet z konkrétních okolností případu a osobních a majetkových poměrů účastníků, a současně je třeba posoudit, zda stanovení zaplacení dlužné částky v měsíčních splátkách v určité výši nepředstavuje s ohledem na výši dlužné částky, délku prodlení dlužníka s placením a dobu, za kterou by tímto způsobem došlo k zaplacení dlužné částky, neúměrné zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele, přičemž uvedeným hlediskům nelze vždy nadřadit osobní a majetkové poměry dlužníka.

17. Žalovaná v závěrečném návrhu uvedla, že je matkou samoživitelkou, pobírá invalidní důchod a pečuje o své rodiče, přičemž předložila potvrzení ČSSZ o invalidním důchodu a výpis z účtu potvrzující příjem tohoto invalidního důchodu. Z výpisu účtu však soud dále zjistil, že měsíční příjmy žalované činí 107 784 Kč, což tvrzením žalované neodpovídá. Žalovaná pak dále ke svým osobním poměrům a finanční situaci netvrdila a nedoložila ničeho bližšího, soud tak neměl dostatek podkladů, aby mohl rozhodnout, zda jsou dány důvody pro přiznání možnosti splnit dluh ve splátkách.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení, jelikož žalobkyně měla ve věci plný úspěch a současně doložila, že žalované zaslala ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. výzvu k plnění v požadované výši. Plný úspěch ve věci ze strany žalobkyně soud hodnotil i ve vztahu ke dvěma částečným zastavením v průběhu řízení, neboť občanský soudní řád ve sporném civilním řízení pro účely rozhodování o nákladech řízení v případě, že řízení bylo zastaveno, vychází ze zásady, že je třeba vždy zkoumat, kdo toto zastavení z procesního hlediska zavinil (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Použití § 146 odst. 2 věty druhé přichází v úvahu jen tehdy, je-li příčinou zpětvzetí výlučně (jen) chování žalovaného (jiného účastníka řízení). Bylo-li touto příčinou chování osoby odlišné (žalobcův nárok uspokojil někdo jiný) nebo chování obou (více) stran v řízení, použití tohoto pravidla nepřichází v úvahu; v obou uvedených případech bude o nákladech řízení rozhodováno podle § 146 odst. 2 věty první (Drápal, L., Bureš, J. a kol., Občanský soudní řád I. § 146. Komentář. Prvé vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, strana 991). V projednávané věci však byla žaloba v plném rozsahu podána důvodně a k částečným zastavením došlo z důvodu jednostranného započtení pohledávky žalobkyně vůči pohledávce žalované, tj. částečnou úhradou, která však nastala až po podání žaloby. Zavinění je tak zcela na straně žalované.

19. Náhradu nákladů řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 728 Kč, dále odměna advokáta dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen a. t.) za 7 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní upomínky, podání žaloby, doplnění skutkových tvrzení ze dne 14. 3. 2024, účast u jednání soudu dne 14. 2. 2024 a 13. 5. 2024 a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 30. 4. 2024) ve výši 4 100 Kč za jeden úkon, za 3 úkony právní služby (účast u jednání soudu dne 16. 8. 2024 a 4. 11. 2024 a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 31. 10. 2024) ve výši 2 980 Kč za jeden úkon a za 1 úkon právní služby (účast u jednání soudu dne 22. 1. 2025) ve výši 2 820 Kč za úkon, 10 x paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 3 000 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 a 1 x paušální náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. ve znění od 1. 1. 2025. Dále 4 x cestovné adresa a zpět vozidlem při průměrné spotřebě 6,2 l/km, celkem 170 km, a cestovní náhrady ve výši 5,60 Kč/km a 1 x cestovné Žatec – Praha a zpět vozidlem při průměrné spotřebě 6,2 l/km, celkem 170 km, a cestovní náhrady ve výši 5,80 Kč/km, dále 5 x promeškaný čas 6 půlhodin á 100 Kč a DPH ve výši 21 %, celkem tedy 68 696,53 Kč.

20. Výrok IV o nákladech řízení státu je odůvodněn § 148 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V posuzovaném případě státu vznikly náklady v podobě proplaceného svědečného v celkové částce 390,70 Kč na základě usnesení ze dne 20. 11. 2024, č.j. 20 C 85/2023-689. S ohledem na úspěch žalované jí pak soud uložil nahradit státu náhradu takto vzniklých nákladů v rozsahu 100 %. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.