20 C 86/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Adresa zainteresované společnosti 0/0 Anonymizováno Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Anonymizováno Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/2 Anonymizováno Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1 o zaplacení 217 335 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 59 523 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 157 812 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 23 194,40 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. 1 Žalobce se žalobou podanou dne 2. 6. 2023 domáhal částky ve výši 217 335 Kč s příslušenstvím jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou mu v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u , Anonymizováno, pod sp. zn. , spisová značka, (dále jen „posuzované řízení“). Žalobce uvádí, že řízení trvalo téměř 9 let, což je doba nepřiměřená, řízení bylo zatíženo průtahy a nekoncentrovaným postupem soudů, rozhodnutí soudu prvního stupně byla opakovaně rušena a řadu z konaných jednání žalobce považuje za zbytečná. Řízení nebylo složité, žalobce se na jeho délce nijak nepodílel. Žalobce byl po dobu řízení omezen v chodu společnosti, protože byl v nejistotě ohledně výsledku řízení, neboť v případě prohry by byl vystaven riziku uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení, která s ohledem na nepřiměřenou délku řízení značně převyšovala předmět řízení a byla by v řádu statisíců. Takovými finančními prostředky žalobce vůbec nedisponoval a výsledek posuzovaného řízení tak byl důležitý pro plánování další činnosti žalobce. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované, žalovaná mu poskytla odškodnění v částce 17 665 Kč, což žalobce považuje za nedostatečné.2 Žalovaná ve vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobce dne 10. 2. 2023 předběžně svůj nárok uplatnil. Žalovaná nárok projednala a dospěla k závěru, že posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, trvalo 8 let a 11 měsíců a na základě stanoviska ze dne 29. 5. 2023 poskytla žalobci částku 17 665 Kč, kterou považuje za dostatečné odškodnění. Žalovaná v posuzovaném řízení shledala průtah v délce 5 měsíců a nekoncentrovaný postup soudů, ve věci rozhodoval 3x soud prvního stupně i soud odvolací, řízení bylo po stránce skutkové i právní do určité míry složité. Význam řízení žalovaná zhodnotila za snížený s ohledem na jistinu sporu v částce 17 665 Kč a příslušenství v částce 0 Kč a dále konstatovala, že žalobce měl na délce řízení významný podíl, neboť zde byla potřeba rozsáhlého dokazování ve vztahu k 438 jízdám, za které požadoval přiznat náhradu škody. Odškodnění žalobce je tak limitováno předmětem řízení, který byl pro něj v sázce. Poskytnuté odškodnění žalovaná považuje za dostatečné, proto navrhuje zamítnutí žaloby.3 Při jednání konaném dne 11. 12. 2023 strany učinily nesporným uplatnění nároku žalobce u žalované dne 10. 2. 2023 s tím, že žalovaná na základě stanoviska ze dne 29. 5. 2023 ke dni 31. 5. 2023 plnila žalobci částku 17 665 Kč.4 V řízení vedeném , spisová značka, , Anonymizováno, . , podezřelý výraz, . , částka, .5 Z účetních závěrek žalobce za období roku 2018-2022 soud zjistil, že výsledek hospodaření žalobce v celých tisících Kč činil za rok 2018 -1 345, za rok 2019 činil + 72, za rok 2020 činil +782, za rok 2021 činil + 589 a za rok 2022 činil -125. Obrat žalobce se v uvedených letech pochyboval v rozmezí 3 – 4,5 miliónů. Žalobce je menší společností.6 Z účastnického výslechu žalobce soud k významu posuzovaného řízení zjistil, že předmětem činnosti žalobce jsou slaboproudé elektromontáže. V době budování firmy od roku 2008 a v době zahájení posuzovaného řízení měl žalobce 10-13 zaměstnanců a obrat 6-7 miliónů, následně se počet v reakci na vývoj na trhu snížil na 5-6 zaměstnanců a obrat na 2-3 milióny. V průběhu posuzovaného řízení žalobce vykazoval malou ztrátu nebo malý zisk v řádu desetitisíců. Úhradu nákladů protistraně ve výši cca 100 000 Kč za posuzované řízení žalobce považuje za likvidační z důvodu, že nedisponuje volnými prostředky v této výši, výdělek dává zpět do provozu a na mzdy zaměstnanců. Žádné jiné soudní spory žalobce po dobu posuzovaného řízení nevedl.7 Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud neprovedl důkazy týkající se nesporných skutečností a důkazy duplicitní ke spisu posuzovaného řízení.8 Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.9 V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).10 Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.11 Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.12 Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).13 Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 30. 10. 2013, kdy žalobce podal žalobu, do 17. 10. 2022, kdy nabylo právní moci usnesení odvolacího soudu ze dne 16. 8. 2022, tedy 8 let a 11 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud právě vyhodnocení kritérií § 31 odst. 3 odškodňovacího zákona, přičemž v posuzovaném případě tyto soud vyhodnotil souhrnně. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je dán. Existenci odpovědnostního titulu ostatně žalovaná ani nesporovala, když sama poskytla žalobci částečné plnění.14 V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani kvalifikovaně nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.15 Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 OdpŠk nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 OdpŠk, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 OdpŠk), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakým je zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění u řízení trvajícího více než 8 let činila 15 000 Kč, celková nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění tak činí pro žalobce 118 750 Kč. Žalobcem požadovaná základní částka ve výši 25 000 Kč, Anonymizováno, za 1 rok řízení je nepřiměřená.16 Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).17 Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.18 V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk). Řízení bylo složitějším po skutkové i procesní stránce, a soud proto pro složitost základní částku odškodnění snížil o 25 %. Předmětem řízení byla náhrada škody za 438 jízd služebním vozidlem k soukromým účelům, které žalovaný vykonal. Bylo provedeno rozsáhlé dokazování listinnými důkazy i výslechy účastníků, bylo nutné přezkoumat výstupy z GPS lokátoru ke každé cestě, účel každé cesty a to, zda žalovaný měl či neměl souhlas k použití vozidla k soukromým účelům. V tomto směru bylo nutné účastníky vyzývat k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, k čemuž docházelo po celou dobu řízení s ohledem na silnější důkazní postavení žalobce jako zaměstnavatele disponujícího potřebnými důkazy a procesní povinnosti žalovaného, kterého stíhalo důkazní břemeno.19 Před soudem prvního stupně se konalo 24 jednání a byla vydána tři rozhodnutí ve věci, z toho první bylo zrušeno odvolacím soudem z důvodu, že řízení bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí (důkazní břemeno leží na žalovaném, a nikoliv na žalobci), a je nutné provést rozsáhlejší dokazování. Druhé bylo zrušeno odvolacím soudem pro nepřezkoumatelnost a třetí bylo částečně změněno a potvrzeno. Odvolací soud ve věci rozhodoval 3x. Pro počet soudních instancí soud základní částku snížil o 10 %.20 Ohledně kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) soud dospěl k závěru, že žalobce se svým chováním na délce řízení podílel tím, že musel být opakovaně vyzýván k doplnění rozhodných skutkových tvrzení a důkazních návrhů, k čemuž došlo až v průběhu dokazování za využití silnějšího důkazního postavení žalobce, který jediný disponoval údaji z GPS lokátoru a zakázkovými listy. Žalobce měl rovněž podíl na vzniku sporu svým netransparentním jednáním, kdy jeho zaměstnanec neměl vědomost o monitorování pohybu vozidla, a žalobce jako zaměstnavatel neprováděl včasnou kontrolní činnost nad zaměstnanci, čímž došlo k navýšení závadového stavu na 438 jízd a k nárustu škody. V tomto směru lze odkázat rovněž na odůvodnění nákladového výroku rozsudku odvolacího soudu ze dne 16. 8. 2022. Soud pro toto kritérium základní částku odškodnění snížil o 10 %.21 Pro kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) soud základní částku zvýšil o 10 % z důvodu, že ve věci shledal opakovaný nekoncentrovaný postup soudu prvního stupně a průtahy a rozhodnutí soudu prvního stupně bylo 2x zrušeno z důvodu procesních vad a nepřezkoumatelnosti, což ve svém souhrnu k celkové délce řízení významně přispělo, a zároveň nepostačuje zohlednění těchto skutečností pouze v závěru o celkové nepřiměřené délce řízení. Konkrétně se jedná o nečinnost v období od května 2014, kdy žalobce doručil vyjádření, do ledna 2015, kdy se konalo jednání; od února 2015, kdy žalobce doručil vyjádření, do září 2015, kdy se konalo jednání; od března 2018, kdy bylo nařízené jednání zrušeno, do srpna 2018, kdy se konalo jednání. Jednání měla být (nejen s ohledem na stáří věci) nařizována přednostněji, mezi konáním jednotlivých jednání však uplynula řada měsíců.22 K významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) soud uvádí, že Evropský soud pro lidská práva neřadí řízení ve věci náhrady škody zaměstnavatele po zaměstnanci mezi řízení s typově zvýšeným významem řízení. Žalobce spatřoval zvýšený význam řízení pro svou osobu v tom, že v případě neúspěchu ve sporu by byl vystaven vysoké náhradě nákladů řízení, která by pro něj byla likvidační a která v důsledku délky řízení stoupala. Soud má z účetních dokladů a účastnického výslechu za prokázané, že žalobce je menší společností dosahující v době posuzovaného řízení ročního obratu v rozmezí 2-4 miliónů Kč, výsledek hospodaření se pohyboval v rozmezí -1 345 000 Kč až +782 000 Kč. Rozsah činnosti společnosti se od roku 2008 zmenšoval v reakci na vývoj na trhu. Uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení neúspěšnému účastníkovi je běžnou součástí řízení, s níž musí být každý žalobce podávající žalobu srozuměn. Rizika spojená s podnikáním a příp. uložením náhrady nákladů řízení v rozsahu cca 100 000 Kč by měl být žalobce schopen překlenout. Soud nedospěl k závěru o tom, že by uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení bylo pro žalobce likvidační s ohledem na jeho výsledky hospodaření, jistě by jej to však zatížilo a žalobce by se s tím vypořádával v dalším období (např. odepisováním ztráty v dalších letech). Zvýšený význam řízení pro žalobce tak nebyl shledán.23 Žalovaná oproti tomu tvrdila snížený význam řízení pro žalobce z důvodu limitace předmětem posuzovaného řízení. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 17 665 Kč a dále zákonného příslušenství, které v kapitalizované výši dosahuje cca 13 tisíc Kč, a náhrady nákladů řízení žalobce, které by činily cca 60 tisíc Kč. Soud nepřisvědčil žalované, že v sázce pro žalobce byla pouze jistina sporu ve výši 17 665 Kč, za předmět sporu je třeba brát rovněž zákonné příslušenství a náhradu nákladů řízení (rozhodnutí NS sp. zn. 30 Cdo 2528/2013). Význam řízení pro žalobce proto nebyl shledán snížený, ale běžný. Soud pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval.24 Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací namístě snížit o 35 % na výsledných 77 188 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci poskytla finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení v částce 17 665 Kč před podáním žaloby, soud žalobci ve výroku I. přiznal nárok v rozdílu (59 523 Kč) a ve zbývající části (157 812 Kč) žalobu výrokem II. pro nedůvodnost zamítl.25 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.26 V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, vznikly v řízení náklady, které jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, odměnou právního zástupce za 4 úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí zastoupení; žaloba; 2x účast na jednání) a 4x náhradou hotových výdajů po 300 Kč (dle § 6, 7, 9 odst. 4 písm. a) AT; tarifní hodnota 50 000 Kč dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, § 11 odst. 1 písm. a), d), g), § 13 odst. 1, 4 AT). Dále právnímu zástupci žalobce náleží náhrada za promeškaný čas na cestě k soudu z Plzně do Prahy dne 11. 12. 2023 a dne 15. 1. 2024 (dle www.mapy.cz trasa činí 93 km a délka cesty 1:15 h) a zpět ve výši 12x 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT) a náhrada cestovných výdajů ve výši 2 716 Kč (1 300 Kč + 1 416 Kč) za jízdu k jednání soudu osobním automobilem zn. Volkswagen Tiguan, reg. zn. , SPZ, při průměrné spotřebě pohonných hmot (NM) 5,2 l /100 km, na trase , adresa, a zpět dne 11. 12. 2023 v délce 2x 93 km a dne 15. 1.2024 v délce 2x 93 km, při vyhláškové ceně nafty motorové ve výši 34,40 Kč/1 litr dne 11. 12. 2023 a 38,70 Kč/1 litr dne 15. 1. 2024 (§ 13 odst. 1, 4 AT, § 158 zák. č. 262/2006 Sb. a § 4 písm. a) vyhl. č. 191/2023 Sb., č. 398/2023 Sb.) a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,2 Kč/1 km dne 11. 12. 2023 a 5,6 Kč/1 km dne 15. 1. 2024. Dále právnímu zástupci žalobce náleží náhrada 21 % DPH ve výši 3 678,40 Kč. Celkem činí náhrada nákladů 23 194,40 Kč, její zaplacení uložil soud neúspěšné žalované.27 O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.