20 C 88/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Adélou Balážovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného B zastoupený opatrovnicí Jméno opatrovnice , IČO IČO opatrovnice , sídlem Adresa opatrovnice o zaplacení 59 348,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku ve výši 59 348,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 062 Kč od 1. 5. 2023 do zaplacení, ve výši 15 % ročně z částky 369 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení, 15 % ročně z částky 459 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení, 15 % ročně z částky 2 820 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení, 15 % ročně z částky 13 490 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení, 15 % ročně z částky 500 Kč od 22. 6. 2023 do zaplacení, 15 % ročně z částky 1 000 Kč od 29. 6. 2023 do zaplacení, 15 % ročně z částky 1 500 Kč od 2. 7. 2023 do zaplacení, 15 % ročně z částky 15 663,83 Kč od 31. 7. 2023 do zaplacení, 15 % ročně z částky 7 278,05 Kč od 31. 7. 2023 do zaplacení, 15 % ročně z částky 3 378 Kč od 21. 8. 2023 do zaplacení, 15 % ročně z částky 1 827,49 Kč od 21. 8. 2023 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 20 947,5‬0 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 23. 4. 2024 domáhala zaplacení částky 59 348,26 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného a nedoplatků z vyúčtování zálohových plateb za služby, a to na základě podnájemní smlouvy uzavřené dne 29. 6. 2022. Žalobkyně se uvedenou smlouvou zavázala žalovanému přenechat k dočasnému užívání byt č. 2120/17 na adrese , adresa, a žalovaný se za to zavázal platit žalobkyni podnájemné a další poplatky za služby s užíváním bytu. Trvání podnájmu si strany ujednaly od 1. 7. 2022 do 30. 6. 2023 za měsíční podnájemné ve výši 13 490 Kč, zálohové platby za služby ve výši 2 820 Kč měsíčně a dále poplatky za služby spojené s užíváním předmětu podnájmu ve výši 828 Kč měsíčně. Žalovaný však sjednané platby řádně nehradil, čímž mu vznikl dluh ve výši 48 171,87 Kč. Dále v souladu se smluvními pokutami žalobkyně naúčtovala žalovanému smluvní pokuty. Na základě uvedeného žalobkyně ke dni 25. 3. 2024 eviduje u žalovaného nedoplatek v celkové výši 59 348,26 Kč. Žalovaný svůj dluh neuhradil přesto, že ho žalobkyně k úhradě dluhu vyzvala předžalobní výzvou.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Jelikož současný pobyt žalovaného v České republice není znám, ustanovil mu soud opatrovníka usnesením ze dne 21. 10. 2024, č. j. 20 C 88/2024-73, jež nabylo právní moci dne 27. 11. 2024.

4. Ustanovená opatrovnice žalovaného sdělila, že se s žalovaným nemá jak spojit. K věci samé namítla, že v dané věci není sporné, že k uzavření smlouvy označené jako podnájemní smlouva došlo, je však nutné upozornit na to, že na mnoha místech tato smlouva odporuje ustanovením zákona a je zcela jednostranná ve prospěch žalobkyně, která v dané věci navíc vystupuje jako profesionál, jedná se o společnost zabývající se nájmy a podnájmy nemovitostí, resp. realitní činností. Příkladmo v čl. VI. Poskytnutí jistoty se žalovaný jako podnájemce výslovně zbavuje svého nároku požadovat úrok z jistoty, který mu dle ustanovení § 2254 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) náleží. Navíc žalobkyně smluvně eliminuje možnost požadovat zákonný úrok z prodlení z jistoty v případě jejího řádného nevrácení, a dokonce v případě opačného postupu ze strany žalovaného, stanovuje žalobkyni možnost požadování smluvní pokuty po žalovaném. Žalobkyně tak nejenže porušuje kogentní ustanovení občanského zákoníku, ale sjednává v případě domáhaní se svého zákonného nároku možnost požadovat po oprávněné straně smluvní pokutu. Toto ustanovení zcela odporuje zákonu i dobrým mravům. Žalobkyně si dále stanovuje možnost započíst si i pohledávky nejisté, neurčité, dokonce i pohledávky doposud nesplatné. Rozsah smluvní pokut odporuje v souhrnu ustanovení § 2254 odst. 1 o. z., dle kterého ujednají-li strany, že nájemce dá pronajímateli peněžitou jistotu, že zaplatí nájemné a splní jiné povinnosti vyplývající z nájmu, nebo ujednají-li si pro případ porušení těchto povinností smluvní pokutu, nesmí jistota a právo na zaplacení smluvní pokuty v souhrnu přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného. Navíc sankciován je vždy pouze žalovaný – slabší strana smlouvy, zatímco v případě porušení jakékoliv povinnosti ze strany žalobkyně není sjednána sankce žádná. Podle § 2235 odst. 1 o. z. se nepřihlíží k ujednáním zkracujícím nájemcova práva podle ustanovení tohoto pododdílu. Mezi účastníky byla sjednána podnájemní smlouva, nikoliv smlouva nájemní, což však nijak nevylučuje užití ustanovení občanského zákoníku pro nájem bytu. Především tak za situace, kdy podnájem poskytuje právnická osoba, která uzavírá nájemní smlouvy s vlastníky bytu či domu pouze proto, aby je dále pronajímala třetí osobě jakožto podnájemci. Jedná se tak o situaci, kdy nájemní smlouva již na první pohled a zcela evidentně není uzavírána za účelem uspokojování bytové potřeby nájemce, ale pouze za účelem uzavření dalšího nájemního, resp. podnájemního vztahu s třetí osobou. Jedná se tak o obcházení zákona za účelem eliminace možnosti aplikace kogentních ustanovení občanského zákoníku týkající se nájmu a ochraně nájemníka. Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu, nezáleží na tom, jak je označeno, přičemž podle § 555 odst. 2 o. z. „má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle pravé povahy“. V projednávané věci je tak namístě aplikovat na vztah sjednaný mezi účastníky ustanovení občanského zákoníku o nájmu bytu a nájmu domu. V dané věci je tedy prvotní otázkou, zda byla platně uzavřena nájemní smlouva, když žalobkyně z pozice podnikatele zabývajícího se ve svém předmětu podnikání realitní činností, použije zastřené právní jednání tak, aby zkrátila práva nájemníků, tedy i žalovaného, a i takto koncipovanou smlouvu stylizuje zcela jednostranně nevýhodně směrem ke slabší straně, nájemníkovi – žalovanému. Dle § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Žalovaný prostřednictvím opatrovníka tímto vznáší námitku neplatnosti právního jednání spočívající v uzavření nájemní smlouvy, neboť se příčí dobrým mravům a žalobkyně v dané věci účelově obchází znění zákona, aby zkrátila práva slabší straně. Pokud by smlouva mezi účastníky byla shledána jako částečně platná, resp. neplatná by byla shledána pouze ustanovení odporující ustanovením občanského zákoníku a dobrým mravům, měla by být žalobkyni přiznána pouze ta část nároku týkající se samotného nájemného a poplatků spojených s užíváním bytu, nikoliv však smluvní pokuta. K jednotlivým platbám či jejich neuhrazení se není schopna opatrovnice vyjádřit, neboť nemá od žalovaného relevantní informace, zda k nim došlo či nikoliv. Dále poukázala na skutečnost, že pokud by soud i přes shora uvedené námitky nárok žalobkyně shledal (částečně) důvodným, výše požadovaných nákladů řízení, je zcela nepřiměřená. Opatrovnice žalovaného je přesvědčena, že v daném případě se jedná o typizovanou žalobu, pro kterou by v případě žaloby do částky 50 000 Kč bylo namístě aplikovat ustanovení § 14b advokátního tarifu. Žalobkyně je profesionál, který vykonává činnost v dané oblasti ve značném množství, nebylo zde nutné právní zastoupení, které mu však samozřejmě nelze nijak upřít, žaloba je však svým obsahem žalobou typizovanou, ve své podstatě generovanou s doplněním základních informací o žalovaném, předžalobní výzva k plnění odpovídá svým obsahem jednoduché výzvě ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu (za které náleží odměna ve výši ½). Opatrovník žalovaného tedy navrhuje, aby soud aplikoval moderační právo na náhradu nákladů řízení.

5. Na základě vyjádření opatrovnice pak žalobkyně doplnila své podání tak, že mezi stranami není sporu, že dne 29. 1. 2022 byla uzavřena podnájemní smlouva č. 8023888, na jejímž základě žalovaný užíval byt č. 2120/17 nacházející se na adrese , adresa, , a to na období od 1. 7. 2022 do 30. 6. 2023. Žalovaný se zavázal platit žalobkyni pravidelné měsíční platby za předmět podnájmu ve výši 17 138 Kč. Strany se dle čl. V odst. 5.3 Všeobecných obchodních podmínek (dále jen „VOP“), které tvoří neoddělitelnou součástí podnájemní smlouvy, dohodly, že veškeré platby mají být žalovaným hrazeny vždy předem, nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, za který jsou pravidelné měsíční platby hrazeny. Listina „Obratová historie_8023888“ zobrazuje platební bilanci žalovaného, jenž byl trvale od prosince 2022 v prodlení s úhradou pravidelných měsíčních plateb. Dne 27. 3. 2023 uzavřel žalovaný s žalobkyní uznání dluhu a dohodu o splátkách, kde se zavázal uhradit dluh ve výši 23 141 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 000 Kč. Do dnešního dne žalovaný uhradil pouze první splátku splatnou dne 25. 4. 2023, a to platbou ze dne 27. 3. 2023. Žalovaný následně zcela rezignoval na úhrady pravidelných měsíčních plateb a měsíčcích splátek, ke kterým se zavázal na základě uznání dluhu. Žalobkyně se opakovaně pokoušela spojit s žalovaným, reagoval však pouze na telefonické hovory. Žalovaný měl zájem na úhradě dlužné částky ve splátkách, přičemž jako potvrzení dohody, která již v minulosti selhala, zaslal na účet právního zástupce žalobkyně částku ve výši 10 000 Kč, a to bezhotovostní platbou ze dne 7. 7. 2023. V návaznosti na uvedené mu byl dne 12. 7. 2023 zaslán e-mail s návrhem dohody o uznání dluhu a splátkovým kalendářem, žalovaný jej však nepodepsal a ani neuhradil první splátku. Je však zřejmé, že žalovaný si byl zcela jistě vědom svého závazku vůči žalobkyni a nerozporoval jej. Dále se žalobkyně vyjádřila k povaze samotného závazkového vztahu, přičemž uvedla, že podnájemní smlouva, na jejímž základě vznikla pohledávka žalobkyně za žalovaným, je závazek rozdílný od smlouvy nájemní. K tomu odkázala na např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1524/2019, ze dne 20. 8. 2024, č. j. 26 Cdo 2018/2023-244, ze dne 13. 3. 2024, sp. zn. 26 Cdo 1002/2023 či ze dne 20. 8. 2024, sp. zn. NS 26 Cdo 2018/2023. Žalobkyně má za to, že podnájemní smlouva byla mezi stranami platně sjednána. Mezi účastníky byla platně sjednána smluvní pokuta v čl. IX. odst. 9.1 VOP, jež tvoří součást podnájemní smlouvy. V tomto ujednání byl stanoven nárok žalobkyně na smluvní pokutu v případě, octne-li se žalovaný v prodlení s úhradou jakéhokoliv peněžitého plnění dle podnájemní smlouvy. Výše smluvní pokuty pak činí v případě prodlení od 5 do 19 dnů po splatnosti částku 300 Kč denně za každý započatý den prodlení. Od 20. dne prodlení pak činí smluvní pokuta částku ve výši 1 000 Kč denně za každý započatý den prodlení. Žalobkyně konstatovala, že žalovaný byl ke dni 21. 6. 2023 v prodlení s úhradou pravidelných měsíčních plateb za měsíce duben, květen, červen 2023, kdy žalovanému vznikl dluh po splatnosti ve výši 51 690 Kč. Žalovaný byl v prodlení 80 dní. Žalobkyně při ukládání smluvní pokuty ve výši 500 Kč, 1000 Kč a 1 500 Kč sama moderovala výši smluvní pokuty a udělila nižší, než na jakou by měla nárok v plné výši tj. [(300 Kč x 19) + (1 000 Kč x 61)], ale pouze částku v souhrnné výši 3 000 Kč. Žalobkyně se rozhodla pro mírnější postup, účelem bylo motivovat žalovaného k placení, nikoliv jeho penalizace. Ani na základě uložení pokuty však žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho, pročež mu žalobkyně dne 28. 6. 2023 a dne 1. 7. 2023 uložila další pokutu. Stran tvrzení žalovaného, že žalobkyně vystupuje jako profesionál, se dle žalobkyně jedná o ryze účelové tvrzení žalovaného. Žalobkyně si v rámci produktu IdealniNajemce.cz od vlastníků nemovitostí nemovitost pronajímá, resp. uzavírá s vlastníky nájemní smlouvy k nemovitostem, a to včetně všech práv a povinností, jež se s nájemním vztahem váží. Nevystupuje v roli zprostředkovatele, ale smluvní strany. Nezprostředkovává zájemci uzavření realitní smlouvy s třetí osobou vzhledem k tomu, že mezi vlastníkem nemovitosti a konečným uživatelem, tj. podnájemcem, nedochází k uzavření realitní smlouvy dle realitního zákona. V souladu s § 2245 o. z. a důvodové zprávy k realitnímu zákonu tak žalobkyně nezprostředkovává zájemci uzavření realitní smlouvy s třetí osobou vzhledem k tomu, že mezi vlastníkem nemovitosti a konečným uživatelem, tj. podnájemcem, nedochází k uzavření realitní smlouvy dle realitního zákona. Dále stran tvrzení, že by měl být žalovaný posuzován jako spotřebitel odkázala žalobkyně na judikaturu Nejvyššího soudu, např. na usnesení ze dne 16. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 4307/2017, či usnesení ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1536/2014. Žalobkyně podotýká, že podnájemní smlouva nemůže být kvalifikována jako smlouva spotřebitelská ve smyslu zákona o ochraně spotřebitele. Podle § 1 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele se tento zákon se vztahuje na nabízení a prodej výrobků a na nabízení a poskytování služeb spotřebiteli. Podle § 2 odst. 1 písm. b) je prodávající podnikatel, který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby. Již zmíněný § 7 tohoto zákona míří právě na činnost „prodávajícího“. Žalobkyně je přesvědčena, že její činnost nelze v intencích zákona o ochraně spotřebitele podřadit pod prodej výrobků [§ 2 odst. 1 písm. f)]. Aby se tedy na žalobkyni mohly aplikovat příslušná ustanovení zákona o ochraně spotřebitele, tak by bylo nutné uzavřít, že její činnost spočívá v poskytování služeb. Takto se jeví jako nezbytné přistoupit k výkladu pojmu „služba“. Z níže uvedeného je dále zřejmé, že činnost žalobkyně v souvislosti s uzavíráním podnájemních smluv nelze kvalifikovat jako poskytování služeb. Žalobkyně působí v oblasti uzavírání nájemních smluv s majiteli bytových jednotek, jež v rámci své správy následně poskytuje osobám k dočasnému užívání prostřednictvím podnájemních smluv. Objektivně tedy nelze vždy individualizovat podání soudu z titulu neuhrazených pohledávek vzniklých ze závazku z podnájemní smlouvy, což je dáno již samotným předmětem činnosti žalobkyně. Žalobkyně však neuplatňuje své nároky nadměrným počtem podání soudu, avšak z důvodu pravidelných měsíčních plateb, musí jednat aktivně v uplatňování svého nároku, aby zamezila dalšímu růstu neuhrazených plateb za podnájem. Nejedná se však o hromadné žaloby z titulu úvěrových, pojistných či telefonních smluv. Žalobkyně uplatňuje svůj nárok vždy z individuálního smluvního závazku, kde je nezbytné ze strany žalobkyně ke každému podnájemníkovi specificky přistupovat a osobně prověřovat stav bytové jednotky v průběhu trvání podnájemní smlouvy a zejména po jejím ukončení, což má i za následek individualizaci pokladů, z nichž nárok na zaplacení vyplývá. Na základě výše uvedených skutečností žalobkyně trvala na oprávněnosti svého nároku v plném rozsahu.

6. Při jednání dne 7. 3. 2025 pak účastníci zopakovali již uvedené argumenty uvedené v písemných vyjádřeních.

7. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

8. Žalobkyně se žalovaným uzavřeli dne 29. 6. 2022 podnájemní smlouvu k bytu č. 2120/17 na adrese , adresa, , přičemž doba podnájmu byla sjednána od 1. 7. 2022 do 30. 6. 2023 a žalovaný se zavázal hradit měsíční platby ve výši 13 490 Kč jako podnájemné, 2 820 Kč jako zálohové platby a 828 Kč za doplňkové služby. Kromě uvedeného se zavázal uhradit jistotu ve výši 13 490 Kč a první podnájemné navýšené o poplatek za podnájem celkem ve výši 31 138 Kč. (podnájemní smlouva č. 8023888 na č. l. 35, předávací protokol č. l. 26) Smluvní strany si dále sjednaly, že žalovaný nebude požadovat úroky z poskytnuté jistoty a že žalobkyně má právo proti jistotě započíst veškeré své pohledávky vůči žalovanému, a dále smluvní pokutu nezaplatí-li žalovaný jakékoliv peněžité plnění dle podnájemní smlouvy od 5 do 19 dnů po jejich splatnosti ve výši 300 Kč za každý den prodlení a počínaje 20 dnem ve výši 1 000 Kč za každý den prodlení. (příloha č. 1 – všeobecné obchodní podmínky č. l. 36) Žalovaný uhradil žalobkyni bezhotovostním převodem na účet částku 30 648 Kč dne 27. 6. 2022, částku 17 152 Kč dne 15. 7. 2022, částku 17 152 Kč dne 13. 8. 2022, částku 17 138 Kč dne 17. 9. 2022, částku 17 138 Kč dne 7. 10. 2022, částku 15 090 Kč dne 14. 12. 2022, částku 30 000 Kč dne 10. 3. 2023, částku 6 000 Kč dne 27. 4. 2023, částku 17 138 Kč dne 27. 4. 2023 a částku 10 000 Kč dne 27. 2. 2024 Kč. (obratová historie č. l. 24) Na základě účtovaných měsíčních plateb se tak dostal do prodlení s úhradou podnájemného ve výši 11 062 Kč se splatností dne 30. 4. 2023, dále s úhradou zálohové platby a dalších poplatků ve výši 369 Kč, 459 Kč a 2 820 Kč se splatností dne 31. 5. 2023 a s úhradou podnájemného ve výši 13 490 Kč se splatností dne 31. 5. 2023. Žalobkyně tedy žalovanému naúčtovala smluvní pokutu ve výši 500 Kč se splatností dne 21. 6. 2023, smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč se splatností dne 28. 6. 2023 a smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč se splatností dne 1. 7. 2023. Dále na základě vyúčtování za služby žalobkyně vyúčtovala žalovanému nedoplatek ve výši 15 663,83 Kč se splatností dne 30. 7. 2023, nedoplatek ve výši 7 278,05 Kč se splatností dne 30. 7. 2023, nedoplatek ve výši 3 378,89 Kč se splatností dne 20. 8. 2023 a nedoplatek ve výši 1 827,49 Kč se splatností dne 20. 8. 2023. (obratová historie č. l. 24, přehled uložených smluvních pokut č. l. 22, přehled dlužných částek č. l. 23, vyúčtování energií a služeb č. l. 20 a č. l. 44) Žalovaný v průběhu trvání podnájemní smlouvy uznal svůj dluh co do důvodu i výše ve výši 23 414 Kč ke dni 27. 3. 2023 a zavázal se jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 6 000 Kč měsíčně, přičemž žalovaný uhradil pouze první splátku dne 27. 4. 2023. (uznání dluhu na č. l. 85, obratová historie č. l. 24) Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 26. 3. 2024. (předžalobní výzva na č. l. 40, podací arch na č. l. 33).

9. Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:

10. Podle § 2215 odst. 1 o. z. souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu.

11. Podle § 2216 o. z. umožní-li nájemce užívat věc třetí osobě, odpovídá pronajímateli za jednání této osoby stejně, jako kdyby věc užíval sám.

12. Žalobce se v řízení domáhal zaplacení částky 59 348,26 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného podnájemného a nedoplatků na službách na základě podnájemní smlouvy uzavřené dne 29. 6. 2022.

13. V řízení bylo prokázáno, že došlo k uzavření podnájemní smlouvy i k předání bytu žalovanému, stejně tak že se žalovaný zavázal hradit stanovené měsíční nájemné a platby za služby spojené s užíváním bytu. Dále se žalovaný zavázal hradit příslušné smluvní pokuty.

14. Podle např. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1524/2019: „V občanském zákoníku je podnájem upraven v pododdíle o obecných ustanoveních o nájmu (§ 2215, 2216) a dále v pododdíle o zvláštních ustanoveních o nájmu bytu a nájmu domu (§ 2274–2278). Jde o právní úpravu poměrně kusou, zabývající se zejména podmínkami, za nichž může nájemce dát předmět nájmu či jeho část do podnájmu, následky porušení těchto povinností pro nájemce (presumpce hrubého porušení povinností) a je zdůrazněna závislost podnájemního vztahu na vztahu nájemním. Z právní úpravy je zřejmé, že se na tradičním vnímání podnájmu nic nemění. Podstatou podnájmu, který bývá vymezován jako „nájem nájemního práva“, je, že nájemce přenechává za úplatu pronajatou věc k užití třetí osobě a užívací právo jí může zřídit jen na dobu nájmu věci (§ 2215 odst. 3, 2277, 2278 o. z.). Podnájemní vztah se tedy vyznačuje vůči nájemnímu vztahu akcesoritou, tzn., že je na nájemním (hlavním) vztahu závislý, a to co do svého vzniku, obsahu i trvání. Zanikne-li nájemní vztah, zanikne i vztah podnájemní, a to bez zřetele k tomu, z jakého důvodu k zániku nájemního vztahu došlo, a bez zřetele k tomu, co si ohledně skončení podnájmu sjednali nájemce a podnájemce. Pokud není upraveno jinak, řídí se podnájem subsidiárně úpravou užití věci, která je obsahu daného podnájmu nejbližší. Při její aplikaci je však třeba vždy vycházet z povahy podnájemního vztahu jako vztahu závislého na nájemním (hlavním) vztahu (co do svého vzniku, obsahu i trvání). Je-li podnájemní vztah „slabší“ než vztah nájemní, nemůže podnájemce ani požívat stejné ochrany jako nájemce.“15. Dále např. v rozsudku ze dne 20. 8. 2024, sp. zn. 26 Cdo 2018/2023, Nejvyšší soud uvedl: „Platí-li, že podnájem je vztahem „slabším“ než je vztah nájemní, a proto podnájemce nepožívá stejné ochrany jako nájemce, pak se na něj (logicky) nemůže – i když předmětem podnájmu je byt – ani vztahovat relativně kogentní úprava chránící nájemce bytu (viz již citovaný rozsudek sp. zn. 26 Cdo 1002/2023). Není důvod zvláštní ochranu nájemce bytu rozšiřovat i na jiné právní vztahy zakládající právo užívat byt. Zákaz sjednání smluvní pokuty byl v úpravě nájmu bytu do 30. 6. 2020 výrazem právě této relativně kogentní úpravy, proto se uplatní jen při ochraně nájemce bytu a nevztahuje se na podnájemce. Jen pro úplnost lze dodat, že ostatně § 2239 o. z. po novele provedené zákonem č. 163/2020 Sb. již od 1. 7. 2020 nevylučuje sjednání smluvní pokuty ani u nájmu bytu.“16. V projednávané věci tak soud v souladu s konstantní judikaturou považuje smluvní ujednání mezi stranami za platná, neboť se jedná o podnájemní vztah a tento smluvní vztah nepožívá stejně silné ochrany jako vztah nájemní. Soud se dále neztotožňuje s námitkou ze strany opatrovnice žalovaného, že žalobkyně svou činností obchází kogentní ustanovení občanského zákoníku ohledně nájemních smluv, neboť sama žalovaná nepožívá pouze výhod z uzavřených smluvních vztahů, ale naopak sama do nájemních vztahů vstupuje, přičemž sama odpovídá vůči vlastníkům bytů jako nájemce, a tedy jako by předmět nájmu sama užívala. Toto jednání tak nelze shledat v rozporu s dobrými mravy.

17. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný řádně nehradil své závazky, přičemž v průběhu času navíc částečně svůj závazek uznal, co do důvodu i výše. Soud tedy zkoumal, zda se žalovaný dopustil takových porušení, na základě kterých byla žalobkyně oprávněna účtovat smluvní pokutu, přičemž dospěl k závěru, že žalovaný se těchto porušení nehrazením svých závazků dopustil a žalobkyně v souladu s č. 9. odst. 1 VOP byla oprávněna smluvní pokuty účtovat. Otázkou tak zůstala přiměřenost sjednaných smluvních pokut, nicméně s ohledem na to, že žalobkyně sama výši smluvní pokuty moderovala soud požadovanou výši považuje za zcela přiměřenou.

18. Soud proto výrokem I žalobě vyhověl v plném rozsahu.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, právo na plnou náhradu nákladů řízení. Soud tak ve výroku II přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v částce 20 947,5‬0 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 2 374 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 59 348,26 Kč sestávající z částky 3 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 3 500 Kč za předžalobní výzvu k plnění podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 3 500 Kč za podání žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t a z částky 3 500 Kč za účast na soudním jednání dne 7. 3. 2025 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 a jedné paušální náhradě ve výši 450 Kč dle § 13 a. t. ve znění od 1. 1. 2025, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 3 223,50 Kč, tj. v celkové výši 18 573,5‬0 Kč. Soud nevyhověl návrhu opatrovnice žalovaného, aby náklady moderoval ve smyslu § 14b a. t., neboť žalovaná částka přesahovala částku 50 000 Kč. Soud dále nepřiznal žalobkyni náhradu odměny za vyjádření ze dne 28. 2. 2025, neboť se nejednalo o skutečnosti, které by žalobkyně nemohla uvést již v žalobě a bylo tak na žalobkyni, aby již v prvním podání vylíčila a doložila veškeré skutečnosti potřebné k uplatnění jejího práva.

20. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.