20 C 9/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce bytem adresa žalobce zastoupeného anonymizováno jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované se sídlem Vyšehradská 16, 128 10 Praha 2 za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem adresa o zaplacení 31 081 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobci částku 17 287,30 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 22. 8. 2020 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 411 105,94 Kč od 22. 8. 2020 do 9. 4. 2021, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na uložení povinnosti žalované uhradit žalobci částku 13 793,70 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 22. 8. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 72 994,06 Kč od 22. 8. 2020 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 42 656,90 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal nároku na náhradu majetkové škody představující vynaložené náklady související s obhajobou v trestním řízení, které bylo vůči němu zahájeno dne 23. 4. 2014 usnesením policejního orgánu o zahájení trestního stíhání pro podezření ze spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, 3, 4 písm. a) trestního zákoníku a přečinu podvodu spáchaného ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c), § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Usnesením státního zástupce ze dne 14. 5. 2014 bylo usnesení o zahájení trestního stíhání zrušeno. Usnesením policejního orgánu ze dne 22. 5. 2014 o zahájení trestního stíhání pro podezření ze spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, 3, 4 písm. a) trestního zákoníku a pomoci k přečinu podvodu dle § 24 odst. 1 písm. c), § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku bylo opětovně zahájeno trestní stíhání žalobce, rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 12. 3. 2019 byl žalobce obžaloby zproštěn podle § 226 písm. c) trestního řádu. Žalobce se původně domáhal částky 515 181 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25 % ročně od 22. 8. 2020 do zaplacení, nárok u žalované uplatnil dne 21. 2. 2020.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 7. 4. 2021, v němž uvedla, že nárok byl u ní uplatněn dne 21. 2. 2020. Žalovaná uznala existenci nezákonného rozhodnutí a žalobce po podání žaloby odškodnila částkou 411 105,94 Kč, přičemž přesně specifikuje, za jaké úkony nebyla žalobci náhrada škody přiznána či jaké úkony uznala pouze částečně.

3. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil, a to dne 21. 2. 2020.

4. Podáním ze dne 21. 4. 2021 žalobce vzal žalobu pro plnění žalované ze dne 9. 4. 2021 zpět co do částky 411 105,94 Kč. Soud v návaznosti na tento úkon usnesením ze dne 20. 5. 2021, č.j. 20 C 9/2021-88 řízení v tomto rozsahu zastavil.

5. Podáním ze dne 21. 4. 2022 a podáním ze dne 17. 2. 2022 žalobce vzal dále žalobu z důvodu změny svého stanoviska zpět co do částky 72 994,06 Kč. Soud v návaznosti na tyto úkony usnesením ze dne 14. 3. 2022, č.j. 20 C 9/2021-223 řízení v tomto rozsahu zastavil. Předmětem řízení tak zůstala částka 31 081 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 22. 8. 2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 484 100 Kč od 22. 8. 2020 do zaplacení.

6. Ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že usnesením [anonymizováno] [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ze dne 23. 4. 2014, [číslo jednací] bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, 3, 4 písm. a) trestního zákoníku a přečinu podvodu § 209 odst. 1, 3 spáchaného účastenstvím ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Usnesením státního zástupce [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] ze dne 14. 5. 2014, č.j. [číslo jednací] bylo usnesení o zahájení trestního stíhání ohledně žalobce k jeho stížnosti zrušeno. Usnesením [anonymizováno] [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ze dne 22. 5. 2014, [číslo jednací] bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu opětovně zahájeno trestní stíhání žalobce jako obviněného ze spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, 3, 4 písm. a) trestního zákoníku a přečinu podvodu § 209 odst. 1, 3 spáchaného účastenstvím ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku. Dne 24. 10. 2014 byla okresním státním zástupcem podána obžaloba. Rozsudkem [název soudu] ze dne 12. 3. 2019, č.j. [číslo jednací] byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) trestního řádu. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] bylo usnesením [název soudu] ze dne 2. 8. 2019, č.j. [číslo jednací] zamítnuto, čímž došlo k pravomocnému skončení věci.

7. Z příjmového pokladního dokladu [číslo] ze dne 19. 5. 2014, z příjmového pokladního dokladu [číslo] ze dne 20. 10. 2014, z příjmového pokladního dokladu [číslo] z příjmového pokladního dokladu [číslo] ze dne 5. 8. 2015, z výpisu z běžného účtu ze dne 29. 1. 2016, z výpisu z běžného účtu ze dne 29. 4. 2016, z výpisu z běžného účtu ze dne 29. 7. 2016, z výpisu z běžného účtu ze dne 30. 11. 2016, z výpisu z běžného účtu ze dne 31. 1. 2017, z výpisu z běžného účtu ze dne 31. 5. 2017, z výpisu z běžného účtu ze dne 31. 12. 2017, z výpisu z běžného účtu ze dne 29. 6. 2018, z výpisu z běžného účtu ze dne 31. 8. 2018, z výpisu z běžného účtu ze dne 31. 12. 2018, z výpisu z běžného účtu ze dne 31. 1. 2019, z výpisu z běžného účtu ze dne 31. 5. 2019, z výpisu z běžného účtu ze dne 28. 6. 2019 a ze dne 30. 8. 2019 a z příjmového pokladního dokladu [číslo] ze dne 12. 12. 2019 soud zjistil, že žalobce svému právnímu zástupci v souvislosti se shora uvedeným trestním řízením uhradil za vynaložené náklady na obhajobu celkovou částku 515 181 Kč.

8. Z daňového dokladu ze dne 23. 6. 2014 vystaveného společností [právnická osoba] soud zjistil, že právní zástupce žalobce uhradil za 1 noc ubytování v [anonymizováno] [obec] v [obec] v termínu od 23. 6. 2014 do 24. 6. 2014 částku 1 087 Kč bez DPH.

9. Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení a úkonů v něm učiněných. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující – z téhož důvodu soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel. Soud tak zejm. nehodnotí důkazy týkající se průběhu trestního řízení, který byl mezi stranami nesporný, a dále týkající se realizace úkonů právní služby, když žalovaná žalobce na většině úkonů odškodnila a pro posouzení neodškodněného zbytku tohoto nároku nebylo mezi stranami sporu o skutkových okolnostech (realizace úkonů), ale pouze ohledně jejich právního posouzení.

10. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení: Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 cit. zák. odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 31 odst. 1 OdpŠk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle odst. 3 téhož ustanovení náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

11. V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

12. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

13. Usnesení o zahájení trestního stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu je nutno považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu obecně srov. např. závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 1487/2001). V daném případě trestní stíhání žalobce neskončilo pravomocným odsouzením (viz výše). Je tak naplněn předpoklad odpovědnostního titulu žalované z důvodu vydání nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení [anonymizováno] [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ze dne 23. 4. 2014, [číslo jednací], které bylo odklizeno ve vztahu k žalobci usnesením státního zástupce [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] ze dne 14. 5. 2014, č.j. [číslo jednací], a usnesení [anonymizováno] [stát. instituce], [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ze dne 22. 5. 2014, [číslo jednací], které bylo odklizeno rozsudkem [název soudu] ze dne 12. 3. 2019, č.j. [číslo jednací], jímž byl žalobce zproštěn obžaloby dle § 226 písm. c) trestního řádu. Odvolání státního zástupce proti rozsudku bylo pravomocným usnesením [název soudu] ze dne 2. 8. 2019, č.j. [číslo jednací] zamítnuto. Je tak splněna podmínka existence odpovědnostního titulu ve formě nezákonného rozhodnutí.

14. Žalobce se žalobou domáhá náhrady škody ve formě nákladů vynaložených na obhajobu, a to ve výši 31 081 Kč. Pokud jde o specifikaci, žalobce ji po částečných zpětvzetích žaloby provedl vyjádřením ze dne 17. 2. 2022 a předmětem řízení tak zůstaly pouze uvedené neodškodněné úkony.

15. Náklady vynaložené na obhajobu v trestním řízení jsou náklady, které byly vynaloženy na zrušení nezákonného rozhodnutí (§ 31 odst. 1 OdpŠk). Zahrnují pouze účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování, přičemž výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně, kterým je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále i jen„ AT“ (§ 31 odst. 3 OdpŠk).

16. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobce se domáhá odškodnění za úkony právní služby, které byly všechny realizovány za účinnosti o.z. (po 1. 1. 2014), soud s odkazem na § 26 OdpŠk a § 2952 o.z. uvádí, že není nutným se zabývat jakožto podmínkou vzniku tohoto nároku tím, zda skutečně došlo k úhradě odměny, resp. nákladů právních služeb žalobcem jeho právnímu zástupci, když postačuje samotný vznik dluhu. Samotný vznik dluhu pak má soud za prokázaný z příjmových podkladních dokladů a výpisů z bankovního účtu žalobce uvedených v odst. 7, když na jejich základě soud navíc zjistil, že tento závazek byl žalobcem právnímu zástupci i uhrazen. Žalovaná navíc vznik dluhu nesporovala, když ve výše uvedeném rozsahu plnila a nic v tomto směru nenamítala.

17. Předmětem žaloby tak zůstaly tyto úkony právní služby a související náklady (+ odpovídající náhrady hotových výdajů a náhrada 21 % DPH), přičemž soud připojuje i závěr žalované ohledně každého z dílčích nároků: - porada ze dne 24. 4. 2014 (1. poradu s klientem dle žalované nelze účtovat zvlášť, je obsahem úkonu převzetí a přípravy) - porada ze dne 28. 4. 2014 - porada ze dne 5. 5. 2014 - porada ze dne 9. 6. 2014 - porada ze dne 20. 10. 2014 - porada ze dne 11. 11. 2014 - porada ze dne 29. 1. 2015 - porada ze dne 24. 3. 2015 - porada ze dne 29. 4. 2015 - porada ze dne 2. 3. 2017 - porada ze dne 12. 9. 2017 (uvedené porady nepředstavují dle žalované účelně vynaložené náklady na právní služby, v trestní věci se konalo velké množství porad a uvedené porady nepředcházely žádnému úkonu právní služby) - náklady vynaložené na ubytování právního zástupce ze dne 23. 6. 2014 (žalovaná na náklady neplnila z důvodu nedoložení dokladu o zaplacení)

18. Soud ohledně zbylých úkonů právních služeb a souvisejících nákladů dospěl k následujícím závěrům: Datum + úkon právní služby; Závěr soudu; Poznámka porada 24. 4. 2014; nejedná se o úkon dle § 11 odst. 1 písm. c) AT; předmětná porada se konala bezprostředně po převzetí obhajoby a byla již žalovanou odškodněna v rámci poskytnuté náhrady za úkon převzetí a příprava obhajoby ze dne 23. 4. 2014; není rozhodné, že úvodní porada započala dne 23. 4. 2014 a trvala více dnů, stále se jedná o 1 úkon právní služby; úkon žalovanou správně neodškodněn porada 28. 4. 2014; jedná se o úkon dle § 11 odst. 1 písm. c) AT; porada následovala po výslechu žalobce, jednalo se o rozsáhlejší trestní věc 7 obžalovaných; soud dospěl k závěru, že se jedná o účelně vynaložený náklad; není rozhodné, že tentýž den se konala také porada připravující žalobce na výslech, která již byla žalovanou odškodněna; úkon žalovanou neodškodněn, žalobce má na odškodnění nárok porada 5. 5. 2014; jedná se o úkon dle § 11 odst. 1 písm. c) AT; porada následovala po provedení výslechů většího množství svědků a obviněných a založení listinných důkazů do spisu; soud dospěl k závěru, že se jedná o účelně vynaložený náklad;; úkon žalovanou neodškodněn, žalobce má na odškodnění nárok porada 9. 6. 2014; jedná se o úkon dle § 11 odst. 1 písm. c) AT; porada následovala po provedení výslechů většího množství svědků a obviněných a založení listinných důkazů do spisu; soud dospěl k závěru, že se jedná o účelně vynaložený náklad; žalobce požadoval proplacení celkem 12 porad v daném období, odškodněno bude z důvodu rozsáhlejší trestní věci celkem 6 porad; úkon žalovanou neodškodněn, žalobce má na odškodnění nárok porada 20. 10. 2014; nejedná se o úkon dle § 11 odst. 1 písm. c) AT; jedná se o opakovanou poradu po seznámení se s 1 svazkem spisu; předchozí porady související s nahlížením ze dne 28. 4. 2014 do 8 svazků spisu i porada ze dne 6. 10. 2014 následující po seznámení se se spisem byly odškodněny; soud dospěl k závěru, že se nejedná o účelně vynaložený náklad ; úkon žalovanou správně neodškodněn porada 11. 11. 2014; nejedná se o úkon dle § 11 odst. 1 písm. c) AT; jedná se o opakovanou poradu po seznámení se s 1 svazkem spisu; předchozí porady související s nahlížením ze dne 28. 4. 2014 do 8 svazků spisu i porada ze dne 6. 10. 2014 následující po seznámení se se spisem byly odškodněny; soud dospěl k závěru, že se nejedná o účelně vynaložený náklad; úkon žalovanou správně neodškodněn porada 29. 1. 2015; nejedná se o úkon dle § 11 odst. 1 písm. c) AT; jedná se o poradu před hlavním líčením, které se konalo až dne 12. 5. 2015; soud dospěl k závěru, že se nejedná o účelně vynaložený náklad, na který by navazoval nějaký další úkon; úkon žalovanou správně neodškodněn porada 24. 3. 2015; jedná se o úkon dle § 11 odst. 1 písm. c) AT; porada bezprostředně souvisela s přípravou na nařízené hlavní líčení na den 12. 5. 2015; soud dospěl k závěru, že se jedná o účelně vynaložený náklad; žalobce požadoval proplacení celkem 6 porad v daném období, odškodněny budou z důvodu rozsáhlejší trestní věci celkem 3 porady; úkon žalovanou neodškodněn, žalobce má na odškodnění nárok porada 29. 4. 2015; jedná se o úkon dle § 11 odst. 1 písm. c) AT; porada bezprostředně souvisela s přípravou na nařízené hlavní líčení na den 12. 5. 2015; soud dospěl k závěru, že se jedná o účelně vynaložený náklad; žalobce požadoval proplacení celkem 6 porad v daném období, odškodněny budou z důvodu rozsáhlejší trestní věci celkem 3 porady; úkon žalovanou neodškodněn, žalobce má na odškodnění nárok porada 2. 3. 2017; jedná se o úkon dle § 11 odst. 1 písm. c) AT; porada následovala po hlavním líčení, které se konalo dne 3. 2. 2017; soud dospěl k závěru, že se jedná o účelně vynaložený náklad; úkon žalovanou neodškodněn, žalobce má na odškodnění nárok porada 12. 9. 2017; nejedná se o úkon dle § 11 odst. 1 písm. c) AT; jedná se o poradu, které nepředcházel žádný úkon a ani na ni žádný úkon nenavazoval; soud dospěl k závěru, že se nejedná o účelně vynaložený náklad; úkon žalovanou správně neodškodněn výdaje za ubytování ze dne 23. 6. 2014; jedná se o účelně vynaložený výdaj směřující k odstranění nezákonného rozhodnutí s ohledem na sídlo právního zástupce žalobce a konání výslechů v trestní věci ve 2 po sobě následujících dnech v [obec], při kterých byl právní zástupce žalobce přítomen; úhrada výdajů byla prokázána dokladem uvedeným v odst. 8; žalovanou neodškodněno, žalobce má na odškodnění nárok 18. Soud při posuzování účelnosti vynaložených nákladů vycházel z dosavadní judikatury (zejm. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn 30 Cdo 2533/2013), která vychází z výkladu, že v případě nákladů na obhajobu jedním obhájcem jde vždy o náklady účelně vynaložené, není-li prokázán opak. Tím je jednak respektováno výše zmíněné právo obviněného na obhajobu a zároveň tento výklad umožňuje vyhnout se zjevným obtížím při posuzování účelnosti nákladů vynaložených na obhajobu jako takových, tj. hledání odpovědi na otázku, zda skutečně zastoupení obviněného konkrétním obhájcem přispělo k zastavení trestního stíhání nebo zproštění obžaloby. Ostatně takový přístup by byl absurdní, neboť by vyžadoval po poškozeném tvrzení a prokázání skutečností objektivně nezjistitelných, nebo zjistitelných jen s nemalými obtížemi (například výslechem státních zástupců či soudců, kteří se podíleli na rozhodování v trestním řízení a zjišťování, do jaké míry k jejich rozhodnutí činnost obhájce přispěla).

19. Soud tak dospěl k závěru, že žalovaná neodškodnila žalobce za 6 úkonů právních služeb a za výdaje vynaložené za ubytování dne 23. 6. 2014, ačkoliv uznala, že po skutkové stránce došlo k realizaci uvedených úkonů.

20. Soud vyšel při výpočtu škody ze znění advokátního tarifu, když proti žalobci bylo zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu podvodu dle § 209 odst. 1, 3, 4 písm. a) trestního zákoníku a přečinu podvodu spáchaného ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c), § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, kdy byl žalobce ohrožen trestní sazbou odnětí svobody až na 8 let, s tím, že dne 24. 10. 2014 došlo s podáním obžaloby ke změně právní kvalifikace a žalobce byl obžalován podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, kdy byl žalobce ohrožen trestní sazbou odnětí svobody v délce 1 až 5 let.

21. Podle § 10 odst. 3 písm. b) AT, nejde-li o věci podle odstavce 2, se při obhajobě v trestním řízení částka jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje jeden rok a nepřevyšuje pět let, považuje za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč. Podle § 10 odst. 3 písm. c) AT nejde-li o věci podle odstavce 2, se při obhajobě v trestním řízení jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let a nepřevyšuje deset let, považuje za tarifní hodnotu částka 30 000 Kč. Podle § 7 AT pak sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z této tarifní hodnoty částku 2 300 Kč a částku 1 500 Kč. Dále podle § 13 odst. 1, 4 AT advokátu náleží náhrada hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby, nedohodl-li se advokát s klientem na jiné paušální částce jako náhradě výdajů na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí tato částka 300 Kč na jeden úkon právní služby. K těmto částkám je třeba připočítat DPH v zákonné výši, jehož byl právní zástupce žalobce plátcem.

22. Žalobce tak má nárok na náhradu škody za 6 úkonů právních služeb, z toho se jedná o 3 úkony po 2 300 Kč a 3 úkony po 1 500 Kč (realizované po změně právní kvalifikace), za 6 paušálních náhrad hotových výdajů, každá po 300 Kč, za náhradu výdajů vynaložených za ubytování ze dne 23. 6. 2014 v částce 1 087 Kč a za náhradu 21 % DPH v částce 3 000,30 Kč Celkem tak žalobci náleží částka 17 287,30 Kč.

23. Nad rámec žalovanou poskytnutého plnění je tak žaloba důvodnou do částky 17 287,30 Kč, tuto soud žalobci přiznal vč. zákonných úroků z prodlení z této částky od 22. 8. 2020 do zaplacení a vč. zákonných úroků z prodlení z částky 411 105,94 Kč od 22. 8. 2020 do 9. 4. 2021 (plnění poskytnuté žalovanou po podání žaloby dne 9. 4. 2021, což mezi účastníky nebylo sporné) a ve zbytku žalobního požadavku na zaplacení částky 13 793,70 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky od 22. 8. 2020 do zaplacení a na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 72 994,06 Kč od 22. 8. 2020 do zaplacení (o níž bylo řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí pro změnu procesního stanoviska žalobce) soud žalobu zamítl (výrok I., II.).

24. Úrok z prodlení je odůvodněn § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále i jen „o. z.“), § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Žalobce svůj nárok na náhradu škody uplatnil u žalované dne 21. 2. 2020, dne 22. 8. 2020 se žalovaná dostala do prodlení (§ 605 odst. 2 o. z.). Soud proto žalobci přiznal úrok z prodlení z částek, které shledal důvodnými.

25. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o.s.ř., podle kterého jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Žalobce požadoval po žalované zaplacení částky 515 181 Kč představující náhradu majetkové škody a byl úspěšný pouze částečně, když žalovaná nárok žalobce v částce 411 105,94 Kč uspokojila až po podání žaloby a poté, co uplynula 6 měsíční lhůta k předběžnému projednání nároku podle § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., a dále v částce 17 287,30 Kč, ve které bylo žalobě vyhověno. Celkem měl žalobce úspěch co do částky 428 393,24 Kč (83,15 %) a neúspěch tak měl v částce 86 787,76 Kč (bezdůvodné zpětvzetí žaloby co do částky 72 994, 006 Kč + zamítnutí žaloby co do částky 13 793,70 Kč, představující 16,85 %). Proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 66,30 % (odečtení zavinění žalobce od zavinění žalované). Žalobci vznikly náklady řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, odměny za 3 úkony právní služby po 10 380 Kč (tarifní hodnota 515 181; převzetí a příprava zastoupení; žaloba; částečné zpětvzetí žaloby ze dne 21. 4. 2021), za 3 úkony právní služby po 5 300 Kč (tarifní hodnota 104 075,06; účast na jednání dne 12. 7. 2021 a dne 2. 2. 2022, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 21. 1. 2022), za 1 úkon právní služby po 2 380 Kč (tarifní hodnota 31 081 Kč; účast na jednání dne 16. 3. 2022), za 7 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč a za 21 % DPH v částce 10 819,20 Kč dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, §11 odst. 1 a), d), g), § 13 odst. 1, 4 AT. Soud nepřiznal odměnu za další podání žalobce, kterými pouze doplňoval či upřesňoval skutečnosti, které žalobce soudu opomněl sdělit podáním předchozím, což nelze považovat za účelně vynaložený úkon právní služby (podání ze dne 27. 4. 2021 a ze dne 17. 2. 2022). Celkem činí náklady řízení žalobce částku 64 339,20 Kč, z čehož činí přiznaných 66,30 % částku 42 656,90 Kč. Jejich zaplacení soud uložil neúspěšné žalované k rukám právního zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok III.).