20 C 94/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Městeckou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: IČO zainteresované společnosti 0/0 Adresa zainteresované společnosti 0/1 Anonymizováno Adresa zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 66 563 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 13. 7. 2023 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 53 437 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 6. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 66 563 Kč od 13. 6. 2023 do 12. 7. 2023 se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 26 756,60 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. 1 Žalobce se žalobou domáhal částky ve výši 120 000 Kč s příslušenstvím jakožto finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou mu v souvislosti s nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u , Anonymizováno, 2021 (dále jen „posuzované řízení“). Žalobce uvádí, že řízení o odškodnění nemajetkové újmy bylo zahájeno 13. 11. 2015 a skončilo 14. 11. 2022, což je doba zcela nepřiměřená. Řízení bylo zatíženo průtahy, neboť soud více než 5 let v řízení nekonal. Ohledně určení počátku řízení žalobce poukázal na odůvodnění rozsudku ze dne 15. 7. 2022, v němž soud posuzoval vznesenou námitku promlčení a dospěl k závěru, že nárok žalobce promlčen není, neboť jej žalobce vůči žalované uplatnil již podáním ze dne 13. 11. 2015 doručeným ve věci sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , v níž žalobce vůči žalované uplatnil jiný nárok. Odvolací soud se s tímto posouzením ztotožnil v rozhodnutí ze dne 11. 10. 2022. Pokud by soud přistoupil na argumentaci žalované o zahájení řízení až v roce 2021, nárok žalobce by byl promlčen a okresní soud by mu nemohl vyhovět. V podání ze dne 13. 11. 2015 nebyla uvedena žádná spisová značka, jednalo se o samostatný nárok žalobce, který byl následně uznán za důvodný. Žalobci nelze klást k tíži, že toto podání bylo založeno do jiného spisu. Žalobce svůj nárok předběžně uplatnil u žalované dne 12. 1. 2023.2 Žalovaná ve vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobce dne 12. 1. 2023 předběžně svůj nárok uplatnil. Žalovaná nárok projednala stanoviskem ze dne 10. 7. 2023 a dospěla k závěru, že posuzované řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé. V původní věci bylo vedeno řízení u , Anonymizováno, věci žalobce proti , jméno FO, o částku 4 488 Kč, v této věci žalobce požádal již v žalobě ze dne 10. 8. 2015 o přiznání osvobození od soudních poplatků a žádosti bylo vyhověno usnesením ze dne 27. 8. 2015. Po nařízení jednání na dne 14. 12. 2015 bylo do spisu založeno podání žalobce ze dne 13. 11. 2015 s označením „Žaloba na odškodnění mé osoby proti žalované , jméno FO, , přidělení právního zástupce." Podání bylo dle obsahu posouzeno jako žádost o přidělení právního zástupce a žádosti bylo vyhověno. Skutkové okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že jde o žalobu na odškodnění, v podání obsaženy nejsou. Ustanovený zástupce ve věci podání ze dne 13. 11. 2015 nečinil žádné další kroky. Dne 14. 12. 2015 se konalo jednání, při kterém vzal žalobce žalobu zpět, a řízení bylo pro zpětvzetí pravomocně zastaveno. Dne 5. 5. 2016 podal žalobce stížnost pro nečinnost soudu, v níž poukázal na to, že dne 13. 11. 2015 podal žalobu na paní , jméno FO, , tato byla z nepochopitelných důvodů založena do spisu sp. zn. , Anonymizováno, vůbec o ní nebylo rozhodováno. Tehdejší předsedkyně soudu , tituly před jménem, Vaňurová stížnost vyhodnotila jako nedůvodnou, když konstatovala, že v postupu soudu neshledala žádné nedostatky, neboť podání ze dne 13. 11. 2015 je svým obsahem žádostí o přidělení zástupce. Dne 27. 1. 2021 podal žalobce stížnost pro nečinnost soudu II. s tím, že spisový materiál ze dne 13. 11. 2015 nebyl vyňat ze spisu sp. zn. , Anonymizováno, dosud o něm nebylo rozhodnuto. Tehdejší pověřená místopředsedkyně soudu , tituly před jménem, Solínová opět dospěla k závěru, že v postupu soudu nedošlo k pochybení a shledala stížnost nedůvodnou. Dne 2. 6. 2016 podal žalobce u soudu podání s označením „Žaloba na odškodnění, přidělení právního zástupce“, přičemž usnesením čj. , Anonymizováno, ze dne 1. 7. 2016 byla žádost o ustanovení právního zástupce zamítnuta. Žalobce byl v této věci dále nečinný, teprve podáním ze dne 11. 6. 2021, učiněným prostřednictvím právního zástupce a označeným jako „O náhradu nemajetkové újmy“ proti žalované , jméno FO, popsal rozhodné skutkové okolnosti, z nichž bylo možno podání posuzovat jako řádnou žalobu. Podání ze dne 13. 11. 2015 tedy nebylo dle obsahu žalobním návrhem ve smyslu občanského soudního řádu. Posuzované řízení tak bylo zahájeno dne 11. 6. 2021 a skončilo dne 10. 11. 2022, předmětem řízení byla žaloba na odškodnění nemajetkové újmy ve výši 100 000 Kč. Řízení bylo standardně složité, probíhalo na 2 stupních soudní soustavy, význam řízení byl pro žalobce běžný a délka byla ovlivněna procesní aktivitou účastníků. Délku 1 rok a 5 měsíců žalovaná hodnotí za přiměřenou, proto navrhuje zamítnutí žaloby.3 Nesporným mezi účastníky je, že žalobce žalobou uplatněný nárok u žalované předběžně uplatnil dne 12. 1. 2023.4 Ze stanoviska žalované ze dne 10. 7. 2023 soud zjistil, že žalovaná projednala nárok žalobce a pro absenci nesprávného úředního postupu náhradu žalobci nepřiznala.5 , Anonymizováno, , jméno FO, .6 , Anonymizováno, , jméno FO, .7 , Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0, .8 , Jméno zainteresované osoby 0/0, .9 Ze stížnosti na nečinnost ze dne 5. 5. 2016 a z vyřízení stížnosti ze dne 6. 5. 2016 soud zjistil, že žalobce podal u , Anonymizováno, stížnost na nečinnost, jelikož žalobce podal dne 13. 11. 2015 žalobu na , jméno FO, , o které nebylo dosud jednáno. Žaloba byla z nepochopitelných důvodů zařazena do nesprávného spisu sp. zn. , Anonymizováno, . Žalobce zdůraznil, že v žalobě není uvedena žádná spisová značka. Stížnost byla shledána za nedůvodnou, neboť podání žalobce sice bylo označeno jako žaloba, ale dle obsahu se jednalo o žádost o přidělení právního zástupce a bylo zařazeno do správného spisu, v němž o ní bylo také rozhodnuto. Podání neobsahovalo konkrétní žalobní návrh vůči žalované.10 Ze stížnosti pro nečinnost soudu II. ze dne 17. 1. 2021 a z vyřízení stížnosti ze dne 18. 2. 2021 soud zjistil, že žalobce podal u , Anonymizováno, opětovnou stížnost na nečinnost, jelikož podání žalobce ze dne 13. 11. 2015 nebylo ani k žádostem žalobce vyjmuto z nesprávného spisu sp. zn. , Anonymizováno, a nebylo zahájeno soudní řízení. Žalobce zdůraznil, že v žalobě není uvedena žádná spisová značka ani předmět sporu ve výši 4 488 Kč a z nepochopitelných důvodů byla žaloba zařazena do nesprávného spisu. Pokud se soud domníval, že podání je vadné, měl žalobce vyzvat k odstranění vad žaloby či doplnění. Stížnost byla shledána za nedůvodnou, postup soudu při vyhodnocení podání ze dne 13. 11. 2015 byl řádný a ve věci nebyl důvod provádět další úkony.11 Soud učinil ve věci závěr o skutkovém stavu ohledně průběhu soudního řízení korespondující se skutkovými zjištěními popsanými výše. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud níže podává, plně postačující. Soud neprovedl zbylé důkazy, které se týkaly nesporných skutečností nebo byly duplicitní k provedeným spisům. Soud žádný důkazní návrh nezamítl, byly provedeny všechny důkazní návrhy s tím, že dle sdělení , Anonymizováno, převeden do sp. zn. , Anonymizováno, .12 Soud posoudil předmětnou věc po právní stránce podle těchto ustanovení:Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“ nebo „zákon“), stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.Podle § 2 zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.Podle ust. § 5 písm. a), b) zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.Podle ust. § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ust. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.13 Ust. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.14 V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).15 Obecně platí, že předpokladem odpovědnosti státu za škodu dle OdpŠk je splnění tří podmínek: 1) existence odpovědnostního titulu (nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu), 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku. Absence i jen jednoho z těchto předpokladů odpovědnosti je přitom důvodem pro zamítnutí nároku na náhradu škody.16 Soud se nejprve zabýval otázkou, zda soud vydal rozhodnutí v předmětném řízení v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. Pro řízení není obecně stanovena žádná lhůta, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (dále i jen „ESLP“) za aspekty přiměřenosti lhůty považuje jednak zájem účastníka na rychlém vyřízení věci a jednak obecný zájem na řádném výkonu spravedlnosti. Přitom přihlíží ke složitosti věci, chování účastníků a státních orgánů a významu řízení pro účastníka. Tomu odpovídá i ustanovení § 31a odst. 3 OdpŠk, dle kterého soud přihlíží při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného.17 Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že pro závěr, zda byla či nebyla konkrétní věc projednána v přiměřené lhůtě, je třeba celkovou délku jejího projednávání poměřit kritérii uvedenými v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Jak přitom plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3331/2011, je z hlediska závěru o přiměřenosti délky řízení třeba hodnotit všechna takto jmenovaná kritéria, ať již v neprospěch žalobce nebo v jeho prospěch. Platí totiž, že na závěru o nepřiměřenosti délky řízení a v návaznosti na něm i o případné výši zadostiučinění, se projeví kritéria uvedená v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 30 Cdo 35/2012).18 Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobci od 13. 11. 2015, kdy bylo zahájeno podáním žalobce označeným jako „žaloba na odškodnění mé osoby proti žalované paní , jméno FO, , přidělení právního zástupce.“ V podání žalobce bez uvedení jakékoliv spisové značky uvádí, že žalovaná , jméno FO, mu způsobila nejen zdravotní újmu, ale také existenční újmu a tuto žádá odškodnit a zároveň žádá o ustanovení právního zástupce a o osvobození od soudních poplatků s ohledem na své příjmy. Soud dospěl k závěru, že toto podání je nutné brát za počátek řízení s ohledem to, že podání bylo označeno jako žaloba na odškodnění, v němž byli označeni účastníci řízení, a z obsahu se podávalo, že se jedná o žalobu na náhradu nemajetkové újmy, když žalobce uvedl, že paní , jméno FO, mu způsobila nejen zdravotní újmu, ale také existenční újmu a tuto žádá odškodnit. Podání se netýkalo majetkové škody (nákladů za sepis exekutorského zápisu), která byla předmětem řízení vedeného pod sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , v němž byla žaloba označena jako „žaloba na zaplacení částky 4 488 Kč.“ Je pravdou, že v podání nebyl vyčíslen konkrétní žalobní požadavek a že jeho obsahem byla rovněž žádost o ustanovení právního zástupce a osvobození od soudních poplatků, toto však na závěru soudu ničeho nemění. V případě vad podání je na soudu, aby žalobce vyzval k doplnění žaloby a odstranění vad podání, příp. k vyjasnění obsahu. Žalobce žalobu 2x sám doplnil, první doplnění bylo vedeno pod sp. zn. , Anonymizováno, a spis byl následně po zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce bez dalšího založen. Druhé obsahově podobné doplnění bylo vedeno pod sp. zn. , Anonymizováno, a soud ustanovil žalobci zástupce, který následně žalobu doplnil a věc byla převedena pod sp. zn. , Anonymizováno, . Ve spojení se závěrem soudů prvního stupně i odvolacího stupně rozhodujících ve věci, které považovaly okamžik 13. 11. 2015 za rozhodující okamžik zahájení řízení, od něhož se odvíjelo posouzení věci (rozsudek ze dne 15. 7. 2022 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 11. 10. 2022), nelze obsah podání ze dne 13. 11. 2015 nyní vykládat jinak. Stížnosti na nečinnost ze strany správy , Anonymizováno, byly vyřízeny před rozhodnutím soudů v posuzovaném řízení a zdejší soud těmito závěry není vázán. Řízení ve vztahu k žalobci trvalo do 10. 11. 2022, kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu ze dne 11. 10. 2022, tedy celých 6 let a 11 měsíců, což je doba s ohledem na veškeré dále uvedené okolnosti případu nepřiměřená. K uvedenému závěru vede soud právě vyhodnocení kritérií § 31 odst. 3 odškodňovacího zákona, přičemž v posuzovaném případě tyto soud vyhodnotil souhrnně. Soud tak dospěl k závěru, že došlo v posuzovaném soudním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve formě nepřiměřené délky řízení a odpovědnostní titul je dán.19 V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to (jde o vyvratitelnou domněnku), že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma (srov. např. rozsudek ESLP ve věci Apicella vs. Itálie ze dne 29. 3. 2006, § 93). Presumovaný vznik újmy žalovaná v řízení ani kvalifikovaně nevyvracela a soud se dále zabýval otázkou odškodnění nemajetkové újmy, jejíž příčiny tkví v nesprávném úředním postupu. V citovaném ust. § 31a odst. 2 OdpŠk je vymezena jak forma, tak rozsah náhrady. Peněžitá kompenzace je označena za způsob zásadně subsidiární, nastupující tehdy, není-li možno nemajetkovou újmu nahradit jinak, přičemž dostačujícím prostředkem nápravy by se nejevilo pouhé konstatování porušení práva. V posuzovaném případě nesprávný úřední postup dosahuje již takové intenzity, že je na místě přiznat finanční zadostiučinění, když zároveň je dána i existence příčinné souvislosti mezi uvedeným nesprávným úředním postupem a újmou žalobce a jako dostačujícím prostředkem nápravy se nejeví konstatování porušení práva žalobce na přiměřenou délku řízení.20 Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1145/2009 dovodil, že náhrada imateriální újmy podle § 1 odst. 3 a § 31a odst. 3 OdpŠk nemusí dosahovat výše, k níž by dospěl Evropský soud pro lidská práva ve smyslu čl. 41 Úmluvy. Zdůraznil rovněž s poukazem na § 31a odst. 3 OdpŠk, že výše odškodnění nemajetkové újmy, jež vznikla nesprávným úředním postupem, spočívajícím v tzv. průtazích řízení, není stanovena pevnými částkami. Je přenecháno soudu (popř. v předběžném projednání nároku příslušnému ministerstvu či ústřednímu správnímu úřadu uvedenému v § 6 OdpŠk), aby v každém jednotlivém případě uvážil, jaký rozsah zadostiučinění je přiměřený všem okolnostem za použití zákonem demonstrativně vyjmenovaných kritérií. Z rozsudku senátu první sekce ESLP ze dne 10. 11. 2004, ve věci Apicella proti Itálii, stížnost č. 64890/01, odst. 26 je patrno, že ESLP při stanovení výše odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vychází z částky 1 000 až 1 500 EUR za jeden rok trvání řízení jako základu pro stanovení celkového zadostiučinění. Tuto částku však snižuje o 30 % v případě, kdy již bylo národními orgány shledáno porušení práva stěžovatele a dále ji upravuje především v závislosti na významu předmětu řízení pro stěžovatele, složitosti věci projevující se zejména v počtu stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc projednávána a jednání stěžovatele, jímž přispěl k celkové délce řízení. S takovým způsobem výpočtu výše přiměřeného zadostiučinění, byť v obecné rovině, se ztotožnil i velký senát ESLP v rozsudku v téže věci ze dne 29. 3. 2006, odst.

66. Z rozsudku velkého senátu ESLP v dané věci lze dále vyčíst, že ESLP považuje za přiměřené, pokud je vnitrostátním orgánem přiznáno poškozenému asi 45 % částky, kterou by přiznal sám. Konstantní judikatura přitom pro poměry České republiky považuje za přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení (tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč, Anonymizováno, za jeden měsíc s tím, že v prvních dvou letech trvání řízení jde o částky poloviční). Přiznání částky v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, ve kterém představuje částka 15 000 Kč částku základní, lze zvažovat například podle takových kritérií, jakým je zcela zjevně nepřiměřená (extrémní) délka posuzovaného řízení. Vyšší než spodní hranice této základní částky se dle zavedené praxe užije u soudních řízení, která překročí délku trvání 10 let. Nejvyšší soud při závěru, že každé řízení vždy nějakou dobu trvá, vychází z doby dvou let. Při úvaze, že výše uvedené rozmezí má být rovnoměrně rozloženo a horní hranice tohoto rozmezí se použije až u mimořádně dlouhých řízení, považuje soud za odpovídající, aby byla základní částka ročního odškodnění u řízení trvajícího více než 6 let činila 15 000 Kč, celková nemodifikovaná částka finančního zadostiučinění tak činí pro žalobce 88 750 Kč. Žalobcem požadovaná základní částka ve výši 20 000 Kč za 1 rok řízení je nepřiměřená.21 Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1433/2020, k možnosti překonání závěrů učiněných ve Stanovisku s ohledem na ekonomický růst se Nejvyšší soud vyjadřoval v usnesení ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 30 Cdo 3171/2018, kde zopakoval, že při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 4539/2011), a že na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1964/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2989/2011, ze dne 24. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3331/2012, a ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 30 Cdo 5760/2017). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 30 Cdo 1153/2019). Z poslední doby se Nejvyšší soud k této otázce vyjádřil též v usnesení ze dne 18. 8. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2184/2020. Při vydání Stanoviska Nejvyšší soud vycházel zejména z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva, jež v tomto ohledu nedoznala změn (viz NS sp. zn. 30 Cdo 3171/2018).22 Takto stanovenou základní částku odškodnění je nutné přizpůsobit okolnostem konkrétního případu s přihlédnutím ke kritériím uvedeným v § 31a odst. 3 písm. b) až e) OdpŠk, tj. složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Podle těchto kritérií, představujících neuzavřený výčet okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout, je možno základní částku přiměřeně zvýšit či snížit.23 V rámci posouzení složitosti řízení je třeba zohlednit skutkovou, právní i procesní stránku řízení a počet soudních instancí (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. b/ OdpŠk). Řízení bylo složitějším po právní i procesní stránce, a soud proto pro složitost základní částku odškodnění snížil o 25 %. Předmětem řízení byla žaloba o náhradu nemajetkové újmy v souvislosti se sepsáním exekutorského zápisu a následným podáním exekučního návrhu k vymožení pohledávky podle tohoto exekučního titulu po žalobci, čímž mělo dojít ke zhoršení zdravotního stavu žalobce. Tyto spory již ze své podstaty bývají složitějšími. Bylo nutné určit, jaká právní úprava bude na věc použita s ohledem na okamžik vzniku újmy na straně žalobce (zákon č. 89/2012 Sb. nebo zákon č. 40/1964 Sb.). V průběhu řízení došlo ke změně právního názoru soudu na věc, což rovněž svědčí o složitosti řízení. Soud se musel vypořádat se vznesenou námitkou započtení i námitkou promlčení a určit, zda se žalovaná dopustila zaviněného protiprávního jednání, zda na straně žalobce existuje spoluzavinění na vzniklé škodě a jaká výše odškodnění žalobci náleží. Dále bylo rozhodováno o žádostech žalobce na přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce a bylo nutné odstraňovat vady žaloby. Ve věci proběhlo 5 jednání a odvolací soud rozhodoval 1x. Pro počet soudních instancí soud základní částku nemodifikoval.24 Ohledně kritéria jednání poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c/ OdpŠk) soud dospěl k závěru, že žalobce se svým chováním na délce řízení nepodílel. Žalobce se částečně zajímal o průběh řízení při nahlížení do spisu v březnu 2016, v prosinci 2020 a v lednu a březnu 2021 a v rámci doplnění podání, stížností a žádostí o vyjmutí podání ze dne 13. 11. 2015 z nesprávného spisu, které činil v květnu a v červnu 2016 a následně v lednu 2021. Soud pro toto kritérium základní částku odškodnění nemodifikoval.25 Pro kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ OdpŠk) soud základní částku nemodifikoval z důvodu, že postačuje zohlednění těchto skutečností v závěru o celkové nepřiměřené délce řízení a ve stanovení formy odškodnění, kdy bylo přistoupeno k odškodnění finančnímu. Konkrétně se jedná o nečinnost v období od listopadu 2015, kdy bylo soudu doručeno podání žalobce ze dne 13. 11. 2015, do května 2021, kdy soud pro tuto věc žalobci ustanovil zástupce. V uvedeném období bylo podání žalobce ze dne 13. 11. 2015 založeno do spisu sp. zn. , Anonymizováno, a teprve po doplnění podaném dne 25. 1. 2021, které bylo zapsáno pod sp. zn. , Anonymizováno, , došlo k ustanovení zástupce žalobce pro tuto věc a dalšímu postupu ve věci.26 K významu předmětu řízení pro poškozeného (kritérium podle § 31a odst. 3 písm. e/ OdpŠk) soud uvádí, že Evropský soud pro lidská práva řadí řízení ve věci života a zdraví mezi řízení s typově zvýšeným významem řízení, které soud ohodnotil zvýšením o 10 %. Na duhou stranu je však nutno zohlednit skutečnost, že žalobce v období od června 2016 do prosince 2020 neprojevoval žádný zájem o osud věci, a takový postoj naopak hovoří pro snížení o 10 %. Oba tyto faktory se tak vzájemně kompenzují a soud uzavírá, že řízení mělo pro žalobce běžný význam, a pro toto kritérium základní částka odškodnění nebyla modifikována.27 Základní odškodnění je tak po zohlednění shora provedených procentních modifikací namístě snížit o 25 % na výsledných 66 563 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci neposkytla finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky soudního řízení, soud žalobci ve výroku I. přiznal tuto částku a ve zbylém rozsahu žalobu pro nedůvodnost výrokem II. zamítl.28 Úrok z prodlení z poskytnutého plnění a z plnění přiznaného soudem je odůvodněn § 1968 a § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 15 odst. 1 zákona, podle kterého přizná-li žalovaná náhradu škody, je třeba jí nahradit do 6 měsíců od uplatnění nároku, ode dne následujícího po uplynutí lhůty vzniká žalobci právo na úrok z prodlení. Žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne 12. 1. 2023, šestiměsíční lhůta k plnění uplynula dne 12. 7. 2023, proto se následující den ocitla žalovaná s plněním peněžitého dluhu v prodlení. Soud proto ve výroku I. přiznal žalobci právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky přiznané soudem ode dne 13. 7. 2023 do zaplacení a ve zbylém rozsahu výrokem II. požadavek na zaplacení příslušenství za dobu, kdy žalovaná v prodlení nebyla, pro nedůvodnost zamítl.29 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.30 V souzeném případě byl žalobce zcela úspěšný, proto má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, v plné výši, neboť výsledek řízení projevující se tím, že poškozený dosáhne satisfakce uložením povinnosti škůdce nahradit mu nemateriální újmu, lze hodnotit ve smyslu zásad úspěchu ve věci obdobně jako plný úspěch, byť poškozenému nebylo přiznáno jím požadované plnění v celé jeho výši (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2013, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 40/2014). Náklady jsou představovány zaplaceným soudním poplatek ve výši 2 000 Kč, odměnou za právní zastoupení žalobce za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání dne 12. 2. 2024 a 24. 4. 2024) v sazbě mimosmluvní odměny dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) ve spojení s ust. § 7, § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tj. v částce 3 100 Kč, dále náklady za 4 paušální náhrady hotových výdajů, každá po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celkem činí náklady právního zastoupení částku 15 600 Kč. Dále právnímu zástupci žalobce náleží náhrada za promeškaný čas na cestě k soudu z , adresa, dne 12. 2.2 024 a 24. 4. 2024 (dle , Anonymizováno, trasa činí 131 km a délka cesty 2:06 h) a zpět ve výši 2x 10x 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT) a náhrada cestovných výdajů ve výši 4 860 Kč (2x 2 430 Kč) za jízdu k jednání soudu osobním automobilem zn. , jméno FO, , Anonymizováno, . , SPZ, při průměrné spotřebě pohonných hmot (NM) 9,5 l /100 km, na trase , adresa, a zpět dne 12. 2. 2024 a 24. 4. 2024 v délce 2x 262 km, při vyhláškové ceně nafty ve výši 38,70 Kč/1 litr (§ 13 odst. 1, 4 AT, § 158 zák. č. 262/2006 Sb. a § 4 písm. a) vyhl. č. 398/2023 Sb.) a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 5,6 Kč/1 km (§ 157 odst. 4 písm. b) zák. č. 262/2006 Sb.). Ve smyslu § 137 občanského soudního řádu byla žalobci přiznána taktéž 21 % náhrada DPH ve výši 4 296,60 Kč, neboť právní zástupce je plátcem této daně. Celkem činí náhrada 26 756,60 Kč, její zaplacení uložil soud neúspěšné žalované k rukám právního zástupce žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.31 O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.