21 C 11/2019

Plný text

název soudu rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Vernerovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o náhradu škody a nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním

I. Řízení se co do požadavku žalobce na zaplacení částky 1 340 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, a to do patnácti dnů ode dne právní moci rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 428 255 Kč za dobu od [datum] do [datum], a to do patnácti dnů ode dne právní moci rozsudku.

IV. Žaloba se v části požadavku žalobce na zaplacení částky 70 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 55 161 Kč, k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do patnácti dnů ode dne právní moci rozsudku.

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu se žalobce domáhal po žalované náhrady škody a nemajetkové újmy, která mu byla dle jeho přesvědčení způsobena nezákonným trestním stíháním vedeným vůči jeho osobě. Žalobce v žalobě uvedl, že usnesením vydaným dne [datum] bylo žalobci sděleno obvinění pro trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) trestního zákona a pro trestný čin pojistného podvodu dle § 250a odst. 3, 4 trestního zákona, přičemž jeho trestní stíhání pak trvalo po dobu téměř 12 let, když jeho trestní stíhání bylo ukončeno až právní mocí rozsudku vydaného dne [datum], který nabyl právní moci dne [anonymizována dvě slova] jímž byl žalobce zproštěn obžaloby z výše uvedených trestných činů. V této souvislosti žalobce uváděl, že výše uvedenou délku trestního řízení, tedy trestní řízení trvající 12 let, považuje za naprosto bezprecedentní a zcela zjevně nepřiměřenou, když žalobce v tomto směru poukazoval na nesprávný úřední postup spočívající v průtazích v řízení s tím, že z titulu nepřiměřené délky soudního řízení tedy žalobce požadoval jako odškodnění jemu vzniklé nemajetkové újmy částku 165 000 Kč. Dále žalobce požadoval nemajetkovou újmu z důvodu svého nezákonného trestního stíhání, kdy poukazoval na to, že mu hrozil trest odnětí svobody v rozsahu 2-8 let, přičemž hrozbě tohoto trestu musel čelit po dobu 12 ti let, kdy trestní řízení probíhalo, což bylo velkou psychickou zátěží jak v jeho osobním, tak společenském životě a zejména pak v pracovní oblasti, když v této souvislosti bylo žalobcem poukazováno na to, že žalobce byl policistou, byť zároveň připouštěl, že krátce před zahájením soudního řízení službu u policie opustil. V souvislosti s odškodněním za své nezákonné trestní stíhání pak žalobce zdůrazňoval, že od počátku se jednalo o zcela nedůvodné a nesmyslné obvinění, které se nakonec ukázalo jako liché, avšak že nicméně toto celé trestní řízení významně zasáhlo do jeho života, neboť nebylo jednoduché žít s pocitem křivdy z nesmyslného obvinění a vypořádávat se s pocitem postavení obžalovaného. V rámci doplňujících skutkových tvrzení žalobce uvedl, že v důsledku nezákonného trestního stíhání došlo k zásahům do jeho rodinného života, když žalobce dovozoval, že v jeho důsledku došlo k rozpadu jeho manželství. K zásahům do svého osobního života, zejména pak rodinného, žalobce doplnil, že z počátku, první 4 roky, své trestní stíhání zvládal poměrně dobře, avšak následně, cca po 4 letech, ho stále více deprimovalo, že trestní řízení se protahuje, že věc není skončena, když žalobce byl přesvědčen o své nevině, přičemž v důsledku vleklého trestního řízení, byl ve stresu, měl špatné nálady, začal pít a v důsledku toho pak docházelo ke konfliktům s manželkou, a to hlavně o víkendech, kdy konzumoval nadměrně alkoholické nápoje, přičemž s ohledem na to, že následně pak došlo i k fyzickému ataku jeho osobou vůči manželce došlo následně i k rozvodu jejich manželství. Dále žalobce doplnil, že nicméně následně, cca před 7 lety, se z těchto stavů dostal, avšak že je přesvědčen o tom, že rozpad jeho manželství byl zapříčiněn pouze a jen jeho trestním stíháním. Dále žalobce v souvislosti se zásahy do jeho osobnostní sféry poukazoval i na přerušení sociálních kontaktů a tvrdil i zásahy v pracovní oblasti, když uváděl, že se mu bývalí kolegové začali vyhýbat a že byl neúspěšný i při hledání zaměstnání, neboť přísliby, které měl před zahájením trestního řízení, nebyly realizovány, a nakonec musel přijmout pracovní místo hlídače vojenských lesů, tedy pouze podřadnou práci. V rámci doplňujících skutkových tvrzeních učiněných na výzvu soudu pak žalobce ve vztahu k pracovní oblasti upřesnil, že u Policie ČR ukončil pracovní poměr k [datum], následně byl asi měsíc nezaměstnaný, přičemž poté nastoupil jako dispečer u autobusů [příjmení], kde pracoval po dobu 3 měsíců. Následně ve zkušební době odešel z tohoto zaměstnání a vyhledal si zaměstnání u [anonymizována dvě slova], kde začal pracovat počátkem roku [rok] jako hlídač, kde pracoval cca 4 roky, přičemž pracovní poměr sám ukončil, neboť měl možnost jiného zaměstnání s tím, že v roce [rok] tedy odešel pracovat k [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. V [anonymizována dvě slova] pracuje jako [anonymizována dvě slova] do současnosti s tím, že začínal pracovat jako [anonymizováno] a následně, cca po dobu posledních 4 let pracuje jako [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Dále žalobce zdůrazňoval i své vážné psychické problémy, když v této souvislosti uváděl, že trpěl nespavostí a neurotickými problémy, cítil se vyloučen ze společnosti a ztratil zájem o běžné životní radosti. Zároveň však žalobce v rámci doplnění tvrzení na výzvu soudu připouštěl, že v souvislosti se svým tvrzeným psychickým stavem k žádnému psychologovi ani k psychiatrovi nedocházel a nebral žádné léky. Z titulu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání pak byla požadována původně částka 500 000 Kč. Následně pak žalobce svůj požadavek na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání rozšířil o požadavek, aby vedle již původně požadované částky ve výši 500 000 Kč mu byla přiznána ještě částka 1 000 000 Kč, tedy celkově částka 1 500 000 Kč. Dále pak byla žalobou požadována i majetková škoda spočívající ve finanční úhradě jízdného z místa bydliště žalobce k jednáním u [název soudu] s tím, že tato škoda byla žalobcem vyčíslena na částku 8 480 Kč. Celkově tedy byla žalobcem jako náhrada nemajetkové újmy a majetkové škody za nezákonné trestní stíhání požadována částka 1 673 480 Kč. V neposlední řadě pak bylo v žalobě uvedeno, že žalobce se svou žádostí na náhradu nemajetkové újmy a majetkové škody obrátil po pravomocném skončení svého trestního stíhání na Ministerstvo spravedlnosti, které však v zákonné šestiměsíční lhůtě žalobci odškodnění neposkytlo, a proto se tedy žalobce obrátil se žalobou na soud a žádal, aby soud rozhodl o povinnosti žalované uhradit částky požadované touto žalobou a jejími doplněními.

2. V průběhu řízení pak vzal žalobu žalobce částečně zpět v částce 253 480 Kč, to vše za situace, kdy v meziobdobí žalovaná strana uhradila žalobci částku 165 000 Kč, kterou žalobce požadoval jako náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení, dále vzal žalobce žalobu zpět co do částky 80 000 Kč, kterou mu v mezidobí žalovaná vyplatila jako náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání a dále vzal žalobce žalobu zpět i v částce 8 479 Kč (následně bylo upřesněno, že žaloba z titulu cestovného je brána zpět v částce 8 480 Kč), kterou žalobce požadoval jako úhradu cestovného, kdy na náhradě cestovného byla žalobci sice uhrazena pouze částka 3 254,77 Kč, avšak žalobce se rozhodl vzít žalobu v rozsahu náhrady majetkové škody zpět v plném rozsahu, to vše za situace, kdy částka přiznaná žalovanou žalobci v průběhu řízení, konkrétně částka 248 254,77 Kč byla žalobci uhrazena Následně byla ze strany žalobce vzata žaloba zpět ještě co do požadavku žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 253 480 Kč od [datum] a v požadavku žalobce na zaplacení zákonného úroku z částky 5 224,23 Kč za dobu od [datum] do [datum] a bylo požádáno o připuštění změny žaloby v rozsahu požadavku na úroky z prodlení s tím, že v průběhu řízení tedy bylo postupně rozhodováno o těchto částečných zpětvzetích žaloby i o připuštění změny žaloby. Následně se pak žalobce ještě rozhodl vzít žalobu zpět i co do požadavku na zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 1 340 000 Kč s příslušenstvím, což odůvodnil tím, že s ohledem na skutečnost, že žalobci tedy byla od Ministerstva spravedlnosti již uhrazena částka 80 000 Kč z titulu nezákonného trestního stíhání, domnívá se, že přiměřenou částkou odškodnění by měla být částka celkově 160 000 Kč. Předmětem řízení se tedy po opakovaných částečných zpětvzetích žaloby, kdy o posledním částečném zpětvzetí žaloby pak bylo rozhodnuto pod bodem I výroku tohoto rozsudku, stal požadavek na zaplacení částky 80 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení a dále požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 248 255 Kč za dobu od [datum] do [datum]. Na svém konečném návrhu ve výše uvedeném znění pak žalobce setrval i po provedeném dokazování, když zdůraznil, že v řízení byl dle jeho přesvědčení prokázán zásah do jednotlivých složek jeho osobnostní sféry, přičemž částka, která je požadována po žalované, je zároveň částkou, která byla přiznána i vůči jedné z osob spoluobžalovaných s žalobcem, přičemž žalobce tedy částku 160 000 Kč považuje za zcela přiměřenou a odpovídající i ve vztahu k jeho osobě a to při zohlednění rozsahu zásahů do jeho osobnostní sféry způsobených stejným trestním stíháním jako právě v případě spoluobžalovaného [jméno] [příjmení].

3. Žalovaná v rámci vyjádření k žalobě uvedla, že žalobce u ní dne [datum] uplatnil svůj nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu nezákonným trestním stíháním ve výši 500 000 Kč a nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání ve výši 165 000 Kč a dále požadoval i náhradu majetkové škody ve výši 8 480 Kč. Dále žalovaná k žalobě uvedla, že po projednání žádosti přiznala žalobci náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové částce 248 254,77 Kč, a to konkrétně za nezákonné trestní stíhání částku 80 000 Kč, za nepřiměřenou délku trestního stíhání částku 165 000 Kč a jako majetkovou škodu pak částku 3 254,77 Kč. Žalovaná pak v rámci vyjádření k žalobě uvedla, že činí nesporným, že vůči žalobci bylo zahájeno dne [datum] trestní stíhání, které vůči jeho osobě skončilo až dnem [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí, jímž byl žalobce obžaloby zproštěn. V rámci vyjádření k žalobě pak bylo žalovanou poukazováno na to, že ačkoliv se jednalo o velmi dlouhé období, je nutno zohlednit, že trestní řízení bylo vedeno proti velkému počtu osob, kdy 14 z nich bylo [anonymizováno] pro pojistné podvody z dopravních nehod., přičemž samotní účastníci dopravních nehod nakonec byli odsouzeni pro pojistné podvody, byť žalovaná nesporovala, že však žalobce a další dva policisté byli obžaloby zproštěni, a to za situace, kdy nebylo prokázáno, že by o fingování dopravních nehod věděli. Dále bylo ve vyjádření k žalobě uvedeno, že s ohledem na to, že tedy žalovaná dospěla k závěru, že trestní řízení vedené proti žalobci bylo skutečně nepřiměřeně dlouhé, přiznala tedy žalovaná žalobci odškodnění za nepřiměřenou délku soudního řízení v rozsahu částky 165 000 Kč, jak bylo žalobcem požadováno. Ve vztahu k nemajetkové újmě za nezákonné trestní stíhání pak žalovaná uvedla, že žalobci byla za nezákonné trestní stíhání poskytnuto odškodnění v částce 80 000 Kč, přičemž tuto částku žalovaná považuje za adekvátní, a to za situace, kdy žalobce byl ohrožen sazbou 2-8 let, přičemž s ohledem na jeho osobu mu však reálně hrozil trest odnětí svobody při spodní hranici trestní sazby. V této souvislosti pak bylo žalovanou poukazováno i na to, že v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] byl v důsledku téhož nezákonného trestní stíhání odškodňován jeden ze spoluobžalovaných žalobce, přičemž tomuto jinému žalobci pak byla přiznáno v souvislosti se stejným nezákonným trestním stíháním odškodnění ve výši 100 000 Kč, a to za situace, kdy bylo vyhodnoceno, že na rozdíl od žalobce v tomto řízení, došlo u výše uvedené osoby k většímu zásahu zejména do jeho pracovní sféry, když tato odškodňovaná osoba byla, na rozdíl od žalobce, po celou dobu trestního stíhání policistou, tato osoba byla i krátce postavena mimo službu, zatímco žalobce ukončil práci u policie již dne [datum], tedy téměř 8 měsíců před zahájením trestního stíhání s tím, že pokud tedy ve srovnatelném případě bylo výše uvedené osobě poskytnuto odškodnění 100 000 Kč, pak odškodnění v částce 80 000 Kč, které žalovaná poskytla žalobci v tomto řízení, se jeví jako přiměřené. Ve vztahu k rozšíření žaloby na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání nad částku uplatněnou u Ministerstva spravedlnosti pak vznesla žalovaná námitku promlčení (v tomto rozsahu nicméně v průběhu řízení byla žaloba vzata zpět). Ze všech shora uvedených důvodů tedy žalovaná, po zohlednění částečného plnění, z důvodu kterého byla žaloba vzata částečně zpět, navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Na tomto návrhu pak žalovaná setrvala i po provedeném dokazování.

4. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že usnesením ze dne [datum] bylo vůči žalobci zahájeno trestní stíhání, které bylo následně vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobci výše uvedeným usnesením bylo sděleno obvinění pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele dle § 158 odst. 1 písm. a) trestního zákona, pro trestný čin pojistného podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 a v některých skutcích pak i dle § 250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona ve formě účastenství podle § 10 odst. 1 písm. c) trestního zákona a dále i pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 2 písm. c) trestního zákona. Mezi účastníky pak nebylo sporu ani o tom, že žalobce byl rozsudkem [název soudu] vydaným dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací], který nabyl ve vztahu k žalobci právní moci dne [datum], zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, tedy že se skutek, který byl kladen žalobci za vinu, nestal. Mezi stranami bylo nesporné i to, že žalobce byl v souvislosti s obviněním pro výše uvedený trestný čin ohrožen trestní sazbou v odnětí svobody v rozsahu 2-8 let.

5. Z důkazů provedených v tomto řízení, a to z potvrzení Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum] ve spojení s doplněním žádosti o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ze dne [datum] a dále výzvou žalobce k náhradě škody a nemajetkové újmy ze dne [datum] ve spojení se stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že dne [datum] bylo Ministerstvu spravedlnosti doručeno podání žalobce, jehož obsahem byla žádost o odškodnění majetkové škody a nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání žalobce vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Dále bylo shora uvedenými důkazy prokázáno, že tato žádost byla následně doplněna podáním ze dne [datum], přičemž přípisem ze dne [datum] pak byla žalovaná urgována o poskytnutí plnění v rámci mimosoudního projednání věci. Žalovaná pak žalobci svým stanoviskem ze dne [datum] sdělila, že po mimosoudním projednání věci dospěla k závěru, že nároky uplatňované žalobcem jsou částečně důvodné, přičemž v souvislosti s majetkovou škodou pak žalobci přiznala částku 3 254,77 Kč, jako satisfakci za nepřiměřenou délku soudního řízení přiznala žalobci částku 165 000 Kč a jako náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání pak přiznala žalobci částku 80 000 Kč, kterou považovala za přiměřenou konkrétním okolnostem případu. V této souvislosti pak v rámci srovnání přiměřené výše zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání žalobce žalovaná odkázala na rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka], v rámci něhož bylo poskytnuto odškodnění za nezákonné trestní stíhání poškozenému, který byl společně s dalšími osobami trestně stíhán pro trestný čin zneužívání pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, přičemž jemu vytýkané jednání souviselo s jeho pracovní činností vedoucího policisty územního odboru, po dobu svého trestního stíhání byl postaven mimo službu a jeho trestní stíhání bylo rozsáhle medializováno, přičemž po provedeném dokazování v rámci výše uvedeného řízení byl shledán i citelný zásah do sféry soukromé, rodinné, pracovní i ekonomické s tím, že za těchto okolností bylo tedy této osobě poskytnuto odškodnění jí vzniklé nemajetkové újmy v částce odpovídající závažnosti zásahů shora uvedených. ([příjmení] přiznaná v tomto výše uvedeném řízení byla 150 000 Kč).

6. Pokynem Ministerstva spravedlnosti k úhradě částky 248 254,77 Kč, s datem příkazu k výplatně dne [datum], ve spojení s nespornými skutkovými tvrzeními, vzal soud za prokázané, že shora uvedená částka byla tedy žalobci uhrazena dnem [datum].

7. Rozsudkem [název soudu], č. j. [číslo jednací], vzal soud za prokázané, že výše uvedeným rozsudkem byl žalobce společně se spoluobžalovaným, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], zproštěn obžaloby dle § 226 písm. a) trestního řádu.

8. Výpovědí žalobce pak vzal v řízení za prokázané, že z počátku trestního řízení, po dobu cca 4 let, snášel průběh svého trestní stíhání poměrně dobře, a to zejména na počátku, kdy mu bylo sděleno obvinění, přičemž žalobce v té době, že s ohledem na to, že obvinění považoval za nesmyslné, věřil tomu, že se jeho nevina rychle prokáže a řízení bude ukončeno. Následně pak s ohledem na neustálé prodlužování trestního řízení s ohledem na skutečnost, že jednání byla opakovaně z různých důvodů odročována, začalo být trestní řízení pro žalobce psychicky náročné, a to byť žalobce nikdy nevyhledal žádnou odbornou pomoc (návštěvy psychiatra, psychologa) a nebral ani žádné léky. Dále bylo touto výpovědí ve vztahu k rodinnému životu žalobce prokázáno, že se svou tehdejší manželkou se žalobce seznámil v roce [rok] a od té doby žili jako partneři. V roce [rok] (tedy již v průběhu trestního řízení – poznámka soudu) uzavřeli manželství. V roce [rok] [anonymizováno] [rok] pak dle žalobce došlo rozvodu manželství s tím, že nicméně ve společné domácnosti žili s manželkou ještě cca 1 rok po rozvodu, tedy do doby, dokud si bývalá manželka nevyhledala své vlastní bydlení. V této souvislosti pak bylo prokázáno i to, že manželka žalobce o zahájení a následném vedení trestního řízení proti žalobci věděla, přičemž nevěřila, že by se dopustil skutků, ze kterých byl obviněn. Dále bylo touto výpovědí prokázáno, že v souvislosti se stresem souvisejícím s vleklým trestním řízením začal být žalobce postupně velmi nervózní, přičemž v důsledku toho začal konzumovat více alkoholické nápoje, což mu manželka vyčítala a nelíbilo se jí to. Při konzumaci alkoholických nápojů, zejména o víkendech a ve svém volnu pak byl žalobce po konzumaci alkoholu nepříjemný, docházelo mezi ním a manželkou k řadě konfliktů, přičemž jeden z těchto konfliktů skončil tím, že„ [role v řízení] [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována dvě slova]“. Následně pak došlo k rozpadu manželství. Dále bylo touto výpovědí prokázáno, že nejbližší příbuzní žalobce sice také věřili, že žalobce se nedopustil žádného trestného činu, avšak v důsledku toho, že v souvislosti se stresem a pitím alkoholických nápojů byl žalobce nepříjemný, docházelo k tomu, že postupně nebyl zván ani na různé akce, neboť právě tam docházelo ke konzumaci většího množství alkoholických nápojů žalobcem a umocňovalo se jeho negativní nastavení. Dále bylo touto výpovědí prokázáno, že nicméně v průběhu trestního řízení nakonec žalobce své stavy nadužívání alkoholu zvládl bez odborné pomoci, a to za situace, kdy mu dala nejbližší rodina najevo, že musí svou situaci řešit, avšak zároveň ho i podpořila.

9. Výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], bývalé manželky žalobce, pak vzal soud za prokázané, že důvod rozpadu manželství spatřovala bývalá manželka žalobce v tom, že žalobce byl protivný, křičel na ni, začínal být i agresivní a měl problémy s alkoholem, který užíval zejména o víkendech, s tím, že nicméně k nadužívání alkoholu žalobcem začalo docházet až v průběhu trestního řízení, kdy se dle svědkyně k celé situaci přidaly i jiné okolnosti, konkrétně že byl žalobce nervózní i z toho, co bude dál, když řízení se neustále protahovala a žalobce měl i obavy, zda bude moci platit hypotéku na dům, který v mezidobí dostavěli a do nějž se přestěhovali, to vše za situace, kdy k započetí stavby domu došlo v roce [rok], tedy ještě před uzavřením sňatku, jehož uzavření svědkyně datovala do roku [rok] (na rozdíl od žalobce, který uváděl rok [rok]) s tím, že nicméně i ona potvrzovala, že k uzavření sňatku došlo již v době probíhajících trestního stíhání žalobce. Touto výpovědí pak bylo prokázáno i to, že bezprostřední ukončení manželství pak souviselo s fyzickým útokem na osobu svědkyně ze strany žalobce.

10. Výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], dcery žalobce, pak vzal soud za prokázané, že také dcera žalobce po dobu trestního stíhání svého otce, o kterém se však dozvěděla až cca v roce [rok], zaznamenala problémy v rodinném životě svého otce. O trestním stíhání žalobce se svědkyně dozvěděla od tehdejší manželky žalobce, přičemž bližší informace o trestním stíhání žalobce však neměla a ani se o to nezajímala. Také ona však nevěřila tomu, že by se žalobce dopustil trestných činů. Dále bylo touto svědeckou výpovědí prokázáno, že svědkyně však zaregistrovala, že cca od roku [rok], pokud přijela na návštěvu na víkend, žalobce se většinou o víkendu opil, přičemž s postupujícím časem to bylo častější. O důvodech toho však svědkyně se žalobcem nehovořila. Dále bylo touto svědeckou výpovědí potvrzeno, že následně došlo k rozvodu manželství žalobce a jeho bývalé manželky. Dále bylo touto svědeckou výpovědí prokázáno i to, že následně se situace s nadužíváním alkoholu žalobcem postupně zlepšila, přičemž své problémy s alkoholem pak žalobce při následných rozhovorech se svědkyní dával do souvislosti s trestním řízením a s nervozitou z toho, že se dlouhodobě nic v rámci trestního řízení nedělo a situace se neřešila. Dále bylo touto svědeckou výpovědí prokázáno, že problémy s alkoholem žalobce dle svědkyně v dřívější době neměl, když v tomto směru svědkyně uvedla, že se žalobcem žila v minulosti, tedy do roku [rok], ve společné domácnosti a následně jej, cca do roku [rok], pravidelně dvakrát do měsíce na víkend navštěvovala, přičemž poté jezdila na návštěvy již méně často. Touto svědeckou výpovědí pak bylo prokázáno i to že svědkyně se osobně nesetkala s tím, že by se jí nějací známí ptali na trestní stíhání jejího otce, nebo že by se k němu vyjadřovali. 11. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce], bratra žalobce, pak vzal soud za prokázané, že o tom, že je žalobce trestně stíhán se bratr žalobce a další členové rodiny dozvěděli až se zpožděním, cca v roce [rok], kdy zaznamenali změny v chování žalobce, který byl v minulosti vždy společenský a veselý, přičemž postupně však docházelo k tomu, že žalobce začal být protivný, nekomunikoval a jakmile byli někde na nějaké společenské akci, žalobce se opil a měl buď hodně plačtivou, nebo nerudnou náladu. Změny v chování pak byly pozorovány dle svědka nejen svědkem, tedy bratrem žalobce, ale i matkou žalobce, s tím, že tedy právě v té době tedy žalobce následně přiznal, že je trestně stíhán. Svědek však neměl žádné informace o tom, jak dlouho trestní stíhání trvalo, nebo kdy skončilo, pouze měl informaci o tom, že ve věci byl vydán ve vztahu k žalobci osvobozující rozsudek. Svědek věděl, že trestní stíhání žalobce se mělo týkat obvinění z pojišťovacích podvodů, avšak bližší informace o trestním řízení neměl, neboť žalobce se s ním o tom nebavil. Dále byl touto výpovědí prokázáno i to, že rodina se snažila žalobce podporovat a že nikdo z rodiny nevěřil tomu, že by se jednání, které bylo žalobci kladeno za vinu, žalobce dopustil. Dále bylo touto výpovědí prokázáno, že následně, po nějakou dobu po rozvodu manželství žalobce s jeho manželkou, se začaly problémy s pitím a špatnými náladami žalobce postupně zlepšovat, a to za situace, kdy v řešení situace ohledně nadužívání alkoholu byl žalobce podporován rodinou, přičemž dle svědka byl zřejmě žalobce při změně svého přístupu k alkoholu motivován i tím, že si uvědomil důsledky svého chování.

12. Výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], známé žalobce, vzal soud za prokázané, že tato svědkyně měla jen obecnou povědomost o tom, že žalobce byl dlouhodobě trestně stíhán pro činnost, k níž mělo dojít ještě v době jeho práce u policie. O trestním stíhání žalobce neměla svědkyně bližší informace a nevěděla ani to, že trestní stíhání žalobce již bylo skončeno a jakým způsobem. Touto výpovědí vzal soud za prokázané pouze to, že v průběhu trestního stíhání začal být žalobce uzavřený a protivný a takto se choval i na různých oslavách, což vedlo k tomu, že nebyl na společné akce tak často zván jako v minulosti, přičemž toto období trvalo kolem roku cca [rok] po dobu asi tří let s tím, že následně pak opětovně došlo k zintenzivnění vzájemných kontaktů svědkyně se žalobcem, s nímž jsou nadále přátelé. Dále bylo touto výpovědí prokázáno, že svědkyně od manželky žalobce byla informována o tom, že žalobce začal hodně pít, byl nepříjemný a agresivní.

13. Výpovědí svědka [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že [jméno] [příjmení] se s žalobcem zná již cca 14 či 15 let a je již řadu let i jeho přímým nadřízeným v zaměstnání. Svědek znal žalobce již v době zaměstnání žalobce u [anonymizována čtyři slova] a následně se tedy stal jeho přímým nadřízeným poté, kdy žalobce začal pracovat u [stát. instituce] [anonymizována tři slova]. Dále bylo touto výpovědí prokázáno, že svědek [příjmení] věděl o trestním stíhání žalobce, o kterém ho žalobce informoval, nicméně bližší informace o průběhu trestního řízení neměl. Svědek pak neměl ani žádný názor na to, zda se žalobce skutku, ze kterého byl obviněn, případně dopustil či nikoliv, přičemž k této záležitosti přistupoval tak, že pokud žalobce nebyl odsouzen, není důvod se touto věcí blíže zabývat a zajímat se o ni, byť svědek poukázal na to, že je pravdou, že v případě pravomocného odsouzení pro úmyslný trestný čin by žalobci byla odebrána prověrka a musel by okamžitě ukončit zaměstnání pro [stát. instituce]. Dále vzal soud v řízení touto výpovědí za prokázané, že svědek [příjmení], jako nadřízený žalobce, hodnotí žalobce jako dobrého pracovníka, se kterým není žádný problém, byť připustil, že cca před 8 až 10 lety byl problém s tím, že žalobce ztratil vysílačku, avšak že jinak měl žalobce po celou dobu svého pracovního poměru plnou hmotnou odpovědnost za všechny svěřené hodnoty, stejně tak jako svědek. Dále vzal soud v řízení za prokázané, že svědek obecně věděl o problémech žalobce v rodině, co však bylo příčinou těchto problémů, svědek nevěděl.

14. Dle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

16. Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

17. Podle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

18. Podle ust. § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

19. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

20. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a po zhodnocení důkazů provedených v tomto řízení ve vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že v daném případě byla žaloba v této věci podána v částečném rozsahu důvodně, a to jak co do požadavku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání žalobce, tak i v souvislosti s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení a náhradu škody vzniklé v souvislosti s nezákonně vedeným trestním řízením. S ohledem na to, že však v průběhu řízení bylo ze strany žalované plněno na požadavek na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení (v plném rozsahu) a na požadavek na náhradu majetkové škody (v částečném rozsah), přičemž žaloba však byla vzata zpět v plném rozsahu jistiny jak ve vztahu k požadavku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení, tak i v plném rozsahu jistiny majetkové škody, zůstal tedy předmětem řízení jednak požadavek na přiznání úroků z prodlení z majetkové škody a nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení a za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání (z částky 80 000 Kč) za dobu prodlení žalované a jednak (po zohlednění dalších částečných zpětvzetí žaloby, včetně částečného zpětvzetí žaloby uvedeného pod bodem I tohoto rozsudku) požadavek na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ještě ve výši 80 000 Kč společně s příslušenstvím. Ve vztahu k těmto nárokům pak soud tedy dospěl k závěru, že v daném případě je dán odpovědností titul žalované k plnění, a to za situace, kdy za nezákonné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, je třeba v daném případě považovat usnesení Policie ČR ze dne [datum], jímž bylo ve vztahu k žalobci zahájeno trestní stíhání pro trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) trestního zákona a trestný čin pojistného podvodu dle § 250a odst. 1, odst. 3, odst. 4 trestního zákona ve formě účastenství podle § 10 odst. 1 písm. c) trestního zákona, to vše za situace, kdy nezákonnost celého trestního stíhání žalobce byla deklarována zprošťujícím rozsudkem vydaným dne [datum] v rámci trestního řízení vedeného u [název soudu] pod č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. V této souvislosti soud uvádí, že výše uvedený závěr soud pak vyplývá již z konstantní judikatury navazující na rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] publikovaný pod [číslo] ve sbírce soudních rozhodnutí, ročník 91, z níž vyplývá, že nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, je na místě v určitých případech posoudit jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, přičemž rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby, je tedy rozhodnutím, které, byť nikoliv výslovně, ruší účinky zahájeného trestního stíhání a rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno je tak ve smyslu odškodňovacího zákona č. 82/1998 Sb. nutno považovat za rozhodnutí nezákonné, které zakládá nárok na náhradu škody ve smyslu ust. § 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. Proto tedy soud i v tomto případě dospěl k závěru (ze strany žalované toto nebylo ani sporováno), že zde tedy existuje odpovědností titul jak ve vztahu k požadavku žalobce na náhradu majetkové škody (která byla ze strany Ministerstva spravedlnosti v částečném rozsahu uhrazena), tak i ve vztahu k požadavkům na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení (v průběhu řízení uhrazena v plném rozsahu) a dále i za nezákonné trestní stíhání (újma uhrazena v částečném rozsahu). S ohledem na to, že pak předmětem řízení po částečných zpětvzetích žaloby, byl tedy primárně požadavek na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním žalobce v rozsahu částky 80 000 Kč, která byla požadována nad částku 80 000 Kč, která byla již ze strany Ministerstva spravedlnosti v průběhu řízení plněna, soud se tedy při rozhodování této věci zabýval zejména tím, zda finanční plnění, které bylo ze strany Ministerstva spravedlnosti v rámci mimosoudního projednání věci žalobci poskytnuto, bylo odškodněním adekvátním či nikoliv. Při tomto hodnocení pak soud vycházel nejen ze závažnosti trestného činu, pro který byl žalobce stíhán (povaha trestní věci), ale i z doby, po kterou byl žalobce tomuto trestnímu stíhání vystaven a dále soud posuzoval i závažnost zásahů způsobených trestním stíháním v osobnostní sféře žalobce, které však musely být v řízení prokázány (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011). V této souvislosti soud uvádí, že s ohledem na to, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., tedy podle zákonného ustanovení, které je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a přenechává tak soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, a to za situace, kdy při stanovení formy či výše zadostiučinění, tedy má být soudem vycházeno především z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a především pak z dopadu trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, přičemž přiznaná výše zadostiučinění pak nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti a její přiznání nad rámec konstatování porušení práva je na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti mělo poškozenému satisfakce skutečně dostat, soud tedy na základě výše uvedených závěrů (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011) v kontextu provedeného dokazování vyhodnoceného ve vzájemných souvislostech dospěl k závěru, že je na místě žalobci přiznat za jemu vzniklou nemajetkovou újmu v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vedeným vůči jeho osob, celkově částku 90 000 Kč, přičemž s ohledem na skutečnost, že v rámci mimosoudního projednání věci Ministerstvo spravedlnosti žalobci již vyplatilo z důvodu nezákonného trestního stíhání částku 80 000 Kč, soud tedy pod bodem II výroku tohoto rozsudku přiznal žalobci ještě částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení požadovaným od [datum], to vše za situace, kdy s ohledem na skutečnost, že nárok na náhradu nemajetkové újmy byl u Ministerstva spravedlnosti uplatněn dne [datum], je zřejmé, že lhůta k plnění marně uplynula dnem [datum], přičemž jestliže je tedy úrok z prodlení požadován po tomto datu, pak úroky z prodlení jsou požadovány v řízení důvodně, neboť v dané době tedy žalovaná již skutečně byla v prodlení s plněním. Úrok z prodlení pak byl přiznán ve shora uvedené výši s odkazem na ust. § 1970 o. z.

21. V souvislosti s výší přiznaného zadostiučinění za nemajetkovou újmu pak soud k věci uvádí, že při vyhodnocení adekvátní částky, která by měla být žalobci jako přiměřené zadostiučinění poskytnuta soud při svém rozhodování zohlednil, že žalobce byl v době zahájení trestního stíhání bezúhonnou osobu, které v případě odsouzení potenciálně hrozil trest odnětí svobody v rozsahu 2-8 let, přičemž důsledkům trestního stíhání byl vystaven po dlouhou dobu, konkrétně po dobu 12 let, byť zároveň soud při svých úvahách zároveň nemohl přehlédnout fakt, že žalobce byl za nepřiměřenou délku svého trestního stíhání odškodněn samostatnou částkou ve výši 165 000 Kč. Dále se soud při rozhodování této právní věci zabýval tím, jakým způsobem trestní stíhání žalobce zasáhlo do osobnostní sféry žalobce, tedy do jednotlivých oblastí života žalobce. V tomto směru soud vzal v řízení výše uvedenou účastnickou výpovědí ve spojení se svědeckými výpověďmi shora uvedených svědků za prokázané, že žalobce své trestní stíhání z počátku, po dobu cca 4 let nesl poměrně dobře, neboť věřil v prokázání své nevinny. Následně se však zejména délka trestního řízení a nevyjasnění situace ohledně jeho trestního stíhání začala projevovat v psychické sféře žalobce a to tak, že žalobce byl nervózní a měl špatné nálady, přičemž jeho nervozita pak vyústila v nadměrné užívání alkoholickýmch nápojů, které pak vedlo k nepříjemnému a negativnímu jednání žalobce v opilosti, k hádkám a konfliktům s manželkou žalobce, což následně vedlo k ukončení manželství žalobce. V této souvislosti však soud uvádí, že byť soud nezpochybňuje a v řízení tedy vzal za prokázané, že trestní stíhání mělo negativní dopad do psychické sféry žalobce a spolupodílelo se tedy částečně i na rozpadu manželství žalobce, rozhodně však nebylo jeho jedinou a hlavní příčinou. Jak totiž vyplývá z provedeného dokazování, hlavní příčinou rozpadu manželství žalobce bylo jeho nadměrné nadužívání alkoholických nápojů, v důsledku kterého primárně docházelo k hádkám mezi manželi a následně i k vyhrocené situaci, při níž došlo i k fyzickému ataku žalobce vůči jeho manželce, přičemž toto jednání žalobce však nelze dávat do přímé a bezprostřední souvislosti s trestním stíháním žalobce, neboť za nadměrné užívání alkoholu a na to navazující chování žalobce nelze činit odpovědnou žalovanou. Navíc, jak vyplývá z provedeného dokazování, jak bývalá manželka žalobce, tak i jeho dcera a další příbuzné osoby vždy věřily v nevinu žalobce a pokud vnímaly ve vztazích k žalobci nějaký problém, pak to souviselo právě s nadměrným užíváním alkoholických nápojů žalobce v určitém časovém období jeho trestního stíhání. Přihlédl-li pak soud i k tomu, že sám žalobce v řízení v rámci doplňujících skutkových tvrzení uvedl, že v důsledku svého psychického stavu nevyhledal žádné odborné lékaře a neužíval ani žádné léky, musí tedy soud konstatovat, že byť v řízení bylo prokázáno, že zejména dlouhý časový úsek vedení trestního stíhání a s tím související dlouhodobé nevyřešení důvodnosti či nedůvodnosti vzneseného obvinění proti žalobci mělo na psychiku žalobce dopad, je soud přesvědčen o tom, že však nadměrné užívání alkoholických nápojů žalobcem a v důsledku toho rozpad jeho manželského vztahu, případně i to, že v určitém časovém období, kdy se tedy žalobce nebyl schopen vypořádat se svým nadměrným užíváním alkoholu a kdy v důsledku toho nebyl případně vítán na různých oslavách svých známých a příbuzných, nelze dávat do přímé příčinné souvislosti s trestním stíháním, neboť nadměrné užívání alkoholických nápojů žalobcem bylo jeho vlastním rozhodnutím, za které nemůže být přímo odpovědný stát. Soud tedy uvěřil tomu, že dlouhotrvající stres způsobený extrémní délkou trestního řízení měl na psychiku žalobce vliv, a že trestní stíhání do určité míry mělo vliv na jeho další chování, avšak důkazy provedenými v řízení vzal soud za vyvrácené (viz účastnická výpověď žalobce a výpověď bývalé manželky žalobce, jakož i nepřímo dalších svědků), že rozpad manželství žalobce a omezení jeho setkávání s příbuznými a přáteli na různých setkáních mělo přímou a bezprostřední souvislost s vedením trestního stíhání vůči žalobci, když sice trestní stíhání případně působilo žalobci stres (byť nikterak neléčený) a změnu nálad, avšak reakce žalobce na situaci jeho nadměrným užíváním alkoholických nápojů a jednání s tím související již znamenaly přerušení příčinné souvislosti s následky žalobcem uváděnými. Co se pak týká zásahu do pracovní oblasti, soud v tomto směru vzal v řízení za prokázané toliko to, že žalobci po celou dobu trestního stíhání, resp. po dobu, kdy začal v roce [rok] pracovat pro [stát. instituce], hrozilo, že v případě pravomocného odsouzení pro úmyslný trestný čin bude muset své zaměstnání v důsledku ztráty„ prověrky“ opustit, tedy že případně může dojít k ukončení jeho pracovního poměru u tohoto zaměstnavatele. Jiné zásahy do pracovního života žalobce však prokázány nebyly, respektive byly v řízení vyvráceny již samotnými doplňujícími skutkovými tvrzeními žalobce v kontextu svědecké výpovědi svědka [příjmení], a to za situace, kdy sám žalobce připustil, že od Policie ČR odešel již v roce [rok], tedy několik měsíců před zahájením trestního stíhání, přičemž samotnými skutkovými tvrzeními žalobce bylo vyvráceno i jeho původní tvrzení že musel přijmout podřadnou práci v důsledku svého trestního stíhání, neboť jako hlídač [anonymizována tři slova] začal žalobce pracovat ještě před zahájením trestního stíhání, přičemž v průběhu trestního stíhání naopak došlo ke změně zaměstnání a k postupnému přechodu na perspektivnější pracovní pozici u [stát. instituce], což rozhodně nesvědčí o tom, že by v důsledku svého trestního stíhání žalobce měl ztížené podmínky najít si vhodného zaměstnání, to vše za situace, kdy ze svědecké výpovědi svědka [příjmení] vyplynulo, že žalobce je hodnocen jako dobrý pracovník a je dlouhodobě, a to i v průběhu trestního stíhání, civilním zástupcem svého nadřízeného. S ohledem na to, že tedy další zásahy do života žalobce prokázány nebyly, soud dospěl k závěru, že adekvátní částkou odškodnění je právě částka celkově 90 000 Kč, která byla žalobci po zohlednění plnění ze strany žalované přiznána, když soud při stanovení této částky tedy zohlednil zejména dobu, po kterou byl žalobce trestnímu stíhání vystaven a po kterou mu hrozil trest odnětí svobody v rozmezí 2 až 8 let, s tím, že po tuto dobu tedy byl žalobce, byť v různé intenzitě, vystaven dopadům vleklého soudní řízení, což ovlivňovalo psychický stav žalobce v rozsahu shora rozebraném a to včetně potencionální možnosti nutnosti ukončení pracovního poměru u [stát. instituce] v případě pravomocného odsouzení. V této souvislosti však soud uvádí, že soud pochopitelně sice přihlédl k samostatnému odškodnění nepřiměřené délky soudního řízení, avšak zároveň musel v rámci odškodnění nezákonného trestního stíhání zohlednit i dobu, po kterou byl žalobce prokázaným negativním dopadům trestního stíhání vystaven.

22. V souvislosti s výší přiznaného odškodnění žalobci v tomto řízení pak soud ve vztahu k srovnatelným případům odškodnění uvádí, že s ohledem na skutečnost, že u zdejšího soudu byly projednávány případy odškodnění nezákonného trestního stíhání dalších dvou osob spoluobžalovaných společně se žalobcem, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], soud tedy učinil primárně srovnání právě s odškodněními poskytnutými výše uvedeným osobám. S ohledem na to, že jak u žalobce, tak i u obou výše uvedených osob se jednalo o obvinění z totožné trestné činnosti, přičemž všechny výše uvedené osoby byly osobami bezúhonnými, hrozila jim stejná trestní sazba a jejich trestní řízení trvalo stejnou dobu, soud se tedy při porovnání těchto případů zaměřil zejména na zásahy do osobnostní sféry těchto jednotlivých osob. V této souvislosti pak tedy soud konstatuje, že za případ nejlépe srovnatelný s případem žalobce se soudu jeví rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 8/2019-98, jímž byla pravomocně zamítnuta žaloba s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání [jméno] [příjmení], a to za situace, kdy nicméně v mezidobí tomuto žalobci, tedy [jméno] [příjmení], byla vyplacena ze strany Ministerstva spravedlnosti jako náhrada nemajetkové újmy za výše uvedené nezákonné trestní stíhání částka 100 000 Kč. Tato částka byla výše uvedené osobě vyplacena za situace, kdy tento žalobce, na rozdíl od žalobce v tomto řízení, byl v době sdělení obvinění nadále policistou České republiky a byl dokonce, byť na kratší časový úsek, postaven mimo službu Také u tohoto žalobce pak došlo ke změnám v projevech a chování, když dříve byl, stejně tak jako žalobce v nyní projednávané věci, kamarádský, následně však trestní řízení psychicky špatně nesl, nepřiměřeně doma křičel na děti a manželku, začal pít alkohol, navíc však vyhrožoval i tím, že se zastřelí. K rozpadu jeho manželství nedošlo. Také tento žalobce v porovnávaném případě, stejně tak jako žalobce, své problémy s odborníky neřešil. Rodina tohoto žalobce, stejně tak jako v případě žalobce v projednávané věci, věřili v jeho nevinu. S ohledem na shora uvedené pak tedy soud vyhodnotil, že částka odškodnění žalobce v tomto řízení by se měla blížit částce přiznané [jméno] [příjmení], byť by měla být nižší, a to s ohledem na to, že [příjmení] [příjmení] byl, na rozdíl od žalobce v projednávané věci, který již v době zahájení trestního stíhání nebyl policistou, krátkodobě postaven mimo službu. Co se pak týká dalšího srovnatelného případu, kdy v rámci řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 48/2019 ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze, č. j. 58 Co 231/2020-171, byl žalobce ve výše uvedeném řízení, tedy [jméno] [příjmení], odškodněn částkou celkově 160 000 Kč, která mu tedy byla přiznána jakožto náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání co do délky a hrozícího trestu shodného jako v případě žalobce v tomto řízení (druhý spoluobžalovaný), soud v této souvislosti uvádí, že je přesvědčen o tom, že zásahy do života výše uvedené osoby byly podstatně širší, než v případě žalobce v tomto řízení, když tento žalobce na rozdíl od žalobce v řízení posuzovaném, pracoval v době zahájení trestního stíhání nadále u Policie ČR, také on byl postaven mimo službu, v době trestního stíhání byl tento žalobce vystaven jistému despektu ze strany svých kolegů, policistů, v řízení bylo prokázáno, že tento žalobce se rozešel se svou přítelkyní, chodil k psychologovi, užíval medikaci, musel začít dočasně bydlet u své sestry. S ohledem na to, že tyto zásahy, zejména pak postavení mimo službu, dočasná změna bydliště, návštěvy psychologa, braní léků z důvodu špatného psychického stavu a dehonestace před kolegy, policisty, a to za situace, kdy tento žalobce nadále práci policisty vykonával, soud skutečně považuje za podstatně větší zásahy do osobnostní sféry tohoto žalobce, než zásahy, které byly prokázány u žalobce v tomto řízení, Proto tedy soud dospěl k závěru, že při posouzení výše uvedených případů a provedení jejich porovnání je sice důvodné mírně navýšit částku poskytnutou žalobci jako zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, tedy celkově na částku 90 000 Kč, avšak nikoliv na částku vyšší, to vše za situace, kdy, jak již shora uvedeno, zásahy u [jméno] [příjmení] byly podstatně vyššího rozsahu, přičemž i zásah v případě [jméno] [příjmení] byl vyšší minimálně v tom rozsahu, že byl stíhán v pozici policisty, byl postaven mimo službu, přičemž v daném případě, stejně tak jako u žalobce, je třeba konstatovat, že i výše uvedeným spoluobžalovaným pochopitelně hrozilo to, že pokud by byli shledáni pravomocně vinnými z trestných činů, které jim byly kladeny za vinu, i tyto osoby by musely opustit práci policisty, stejně tak jako by žalobce případně musel ukončit svou práci pro Ministerstvo obrany. Ze všech shora uvedených důvodů tedy je soud přesvědčen o tom, že částka, která byla žalobci přiznána, je částkou skutečně odpovídající konkrétním okolnostem případu, a proto tedy bylo pod bodem II rozhodnuto tak, že žalobci byla nad již vyplacené částky náhrady nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání v rozsahu částky 80 000 Kč přiznána ještě částka 10 000 Kč společně s příslušenstvím, tedy zákonným úrokem z prodlení přiznaným dle § 1970 o. z. od data, od něhož byl úrok z prodlení žalobcem požadován, když do prodlení se zaplacením této částky se žalovaná dostala již v předchozím období.

23. Pouze pro úplnost soud uvádí, že pokud žalovaná v rámci předběžného projednání nároku u Ministerstva spravedlnosti odkazovala na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 15 Co 395/2015 i z tohoto rozhodnutí pak dle přesvědčení soudu vyplývá, že částka přiznaná žalobci v tomto řízení je adekvátní prokázaným skutečnostem, když v rámci výše uvedeného rozhodnutí byly prokázány skutečně významnější zásahy do osobnostní sféry stíhané osoby (viz blíže bod 5 odůvodnění tohoto rozsudku).

24. Pod bodem III výroku rozsudku pak soud ještě přiznal žalobci zákonný úrok z prodlení z částky 248 255 Kč od data, od něhož žalobce úrok z prodlení požadoval, když do prodlení se zaplacením této částky se žalovaná dostala již v předchozím období, přičemž zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. byl žalobci z této částky přiznán do dne [datum], když v řízení bylo prokázáno a mezi účastníky učiněno nesporným, že tohoto dne došlo k úhradě výše uvedené částky.

25. Protože pak pod bodem II výroku tohoto rozsudku byla tedy žalobci jako náhrada nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání přiznána toliko částka 10 000 Kč (při zohlednění již uhrazené částky 80 000 Kč), přičemž předmětem řízení se po částečných zpětvzetí žaloby a po připuštění změny žaloby stala částka 80 000 Kč, soud tedy pod bodem IV výroku rozsudku žalobu žalobce co do požadavku na zaplacení částky 70 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení jako nedůvodnou zamítl.

26. Pod bodem V výroku rozsudku pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodováno s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a to podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, a to za situace, kdy v řízení byla uplatněna vedle majetkové škody i nemajetková újma za nepřiměřenou délku soudního řízení a nemajetková újma za nezákonné trestní stíhání, přičemž soud tedy za těchto okolností v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1435/2015 vyšel z toho, že v daném případě je třeba při určování úspěchu a neúspěchu ve věci zohlednit to, že vedle nároku na zadostiučinění za dvě nemajetkové újmy byl žalobcem v řízení uplatněn rovněž i nárok na peněžité plnění spočívající v náhradě majetkové škody s tím, že za těchto okolností je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jak se stanoví podle § 8 a následujících advokátního tarifu, přičemž činí-li tarifní hodnota nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 9 odst. 4, písm. a) advokátního tarifu 50 000 Kč, pak tarifní hodnota nároku na peněžité plnění vychází v zásadě přímo z výše uplatněného plnění. Za situace, kdy tedy žalobce v řízení uplatnil dva nároky na náhradu nemajetkové újmy, a to jednak za nezákonné trestní stíhání a jednak za nepřiměřenou délku soudního řízení, a dále nárok na náhradu majetkové škody, je tedy třeba vycházet ve vztahu k nemajetkové újmě z tarifní hodnoty 2 x 50 000 Kč, přičemž jestliže z majetkové škody pak žalobci bylo poskytnuto žalovanou plnění ve výši 3 254,77 Kč, ačkoliv žalobce požadoval na majetkové škodě částku 8 480 Kč je tedy pro účely posouzení úspěchu a neúspěchu žalobce vycházet z toho, že předmětem řízení tedy byla dle shora uvedeného rozhodnutí NS ČR částka 108 480 Kč (2 x 50 000 Kč jako 2 nemajetkové újmy a 8 480 Kč jako majetková škoda, pak, je zřejmé, že žalobce byl se svou žalobou úspěšný v rozsahu 95,2 % a neúspěšný v rozsahu 4,8 %, což znamená že žalobci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 90,4 % z celkové náhrady nákladů žalobce (po zohlednění částečného zpětvzetí žaloby ve vztahu k majetkové škodě ve výši 5 225,23 Kč, když z procesního hlediska toto zpětvzetí zavinil žalobce). V případě plného úspěchu ve věci by žalobci přináležela na náhradě nákladů řízení celkově částka 61 018,83 Kč skládající se z přiznané odměny za tyto úkony právní služby – přípravu a převzetí věci, podání žaloby, doplnění žaloby ze dne [datum], doplnění žaloby společně s částečným zpětvzetím ze dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], dne [datum] a dne [datum], tedy za 7 úkonů právní služby (mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí v souladu s závěry vyplývajícími ze shora uvedeného rozhodnutí NS ČR částku 5 460 Kč), tedy částka 38 220 Kč přičemž součástí přiznané náhrady nákladů řízení ve 100 % rozsahu by pak byla i částka 2 100 Kč, jakožto paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce v souvislosti s výše uvedenými úkony právní služby (jedna paušální náhrada á 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a dále částka 4 000 Kč za zaplacené soudní poplatky v tomto řízení (část zaplacených soudních poplatků ve výši 2 000 Kč byla pro částečné žaloby žalobci vrácena, když původně byla na soudních poplatcích zaplacena částka 6 000 Kč). Součástí náhrady nákladů řízení je pak i částka 2 400 Kč jakožto náhrada za promeškaný čas právního zástupce žalobce při cestách ke třem jednáním soudu a zpět (celkem 24 půlhodin á 100 Kč dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a dále z částky 4 403 Kč jakožto cestovného při třech cestách právního zástupce žalobce k jednání soudu a zpět na trase [obec] – [obec] a zpět při počtu najetých kilometrů 118 při jedné cestě [obec] – [obec], či [obec] – [obec], tedy 6 x 118 km, ceně pohonných hmot 27,20 Kč, průměrné spotřebě paliva 5,2 l [číslo] Km a amortizaci vozidla 4,40 na 1 km, to vše z situace, kdy cesta byla konána [značka automobilu] [registrační značka], a dále částka odpovídající 21 % DPH, tedy částka 9 895,83 Kč. Pouze pro úplnost soud uvádí, že pokud soud nepřiznal jako úkon právní služby doplnění žaloby ze dne [datum], soud tak učinil s ohledem na to, kdy tento úkon soud nevyhodnotil jako úkon právní služby účelně učiněný, a to za situace, kdy právní zástupce žalobce musel být soudem vyzýván k odstranění rozporů a nesrovnalostí v jeho předchozích podáních. Stejně tak soud nevyhodnotil jako účelně vynaložený úkon právní služby doplnění žaloby ze dne [datum], když žaloba má být podána řádně, přičemž její doplnění a rozšíření podáním zaslaným soudu o cca týden později, než byla zaslána podaná žaloba, nelze skutečně považovat za účelné. Pokud pak soud nepřiznal žalobci v rámci náhrady nákladů řízení úkony právní služby ze dne [datum] a [datum] a [datum] spočívající v uplatnění nároků u Ministerstva spravedlnosti v rámci mimosoudního projednání věci, soud tak učinil s ohledem na ustanovení § 31 odst. 4 z. č. 82/1998 Sb., podle kterého poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu. Jestliže tedy soud dospěl k závěru, že v případě 100 % úspěchu by žalobci ve věci přináležela náhrada nákladů řízení v částce 61 018,83 Kč, pak s ohledem na to, že žalobci vznikl nárok na zaplacení pouze 90,4 % náhrady nákladů řízení, byla tedy žalobci přiznána pod bodem V výroku tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částka 55 161 Kč odpovídající poměru jeho úspěchu a neúspěchu ve věci.

27. Lhůta k plnění pak byla žalované poskytnuta dle § 160 o. s. ř., patnáctidenní, a to za účelem organizačního zajištění převodu finančních prostředků, když poskytnutí lhůty v tomto rozsahu nezasahuje dle přesvědčení soudu podstatným způsobem do oprávněných zájmů žalobce.