21 C 15/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Vernerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 108 750 Kč za dobu od 8. 4. 2020 do 14. 8. 2020, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části požadavku žalobkyně na za zaplacení částky 33 027 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 027 Kč od 7. 4. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 108 750 Kč za dobu od 7. 4. 2020 do 8. 4. 2020 a úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 6 250 Kč za dobu od 7. 4. 2020 do 14. 8. 2020 zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 12 200 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 domáhala na žalované zaplacení částky 148 027 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení vedeného u [název soudu] (dále jen„ [soud] [obec a číslo]“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jako„ posuzované řízení“).

2. Žalobkyně uvedla, že byla účastníkem posuzovaného řízení, které bylo zahájeno dne 14. 8. 2008 a bylo pravomocně ukončeno dne 5. 4. 2019, přičemž celková délka řízení dosáhla 3 967 dnů, což žalobkyně považuje za délku řízení zcela nepřiměřenou s tím, že tedy tímto postupem bylo zasaženo do základního práva žalobkyně na projednání její věci bez zbytečných průtahů. S ohledem na délku posuzovaného řízení žalobkyně dále v žalobě uváděla, že má za to, že samotné konstatování porušení jejího práva je v tomto případě zcela nedostačující a že je tedy důvodné, aby jí byla přiznána satisfakce za vzniklou nemajetkovou újmu formou finančního plnění. Ke složitosti posuzovaného řízení žalobkyně uvedla, že v řízení nebyl zapojen mezinárodní prvek a nejednalo se ani o nijak významně složitou skutkovou věc. Dále žalobkyně v žalobě uvedla, že ona sama nezavdala příčinu ke vzniklým průtahům. Za přiměřené zadostiučinění za 1 rok řízení žalobkyně požadovala částku 15 000 Kč, s výjimkou prvních dvou let řízení, za které požadovala částku poloviční. Žalobkyně tak výši zadostiučinění vyčíslila na částku 148 027 Kč. Žalobkyně dále v žalobě uvedla i to, že uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy u žalované dne 7. 10. 2019, avšak žalovaná do podání žaloby o její žádosti nijak nerozhodla, a proto se žalobkyně se svým nárokem obrátila na soud a po žalované požadovala zaplacení částky 148 027 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ode dne 7. 4. 2020 do zaplacení.

3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby, a to i s ohledem na skutečnost, že v meziobdobí žalobkyni byla jako náhrada za jí vzniklou nemajetkovou újmu uhrazena částka 115 000 Kč. Dále žalovaná k věci uvedla, že u ní žalobkyně žádostí došlou dne 7. 10. 2019 uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění za nesprávný úřední postup v posuzovaném řízení, jímž bylo požadováno zaplacení částky 148 027 Kč. Žádost žalobkyně pak byla vyřízena stanoviskem ze dne 11. 8. 2020, v rámci něhož žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 115 000 Kč, to vše za situace, kdy žalovaná k posuzovanému řízení uvedla, že posuzované řízení trvalo celkem 10 let a 7 měsíců, probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, v průběhu řízení docházelo k drobným prodlevám, např. při nařizování jednání nebo při rozhodování o ustanovení znalce s tím, že první meritorní rozhodnutí bylo vydáno po více než 8 letech od zahájení řízení. Celková délka řízení byla tedy žalovanou vyhodnocena jako nepřiměřená, a proto žalovaná žalobkyni poskytla zadostiučinění ve výši 115 000 Kč. Na svém závěru o tom, že tato poskytnutá částka je dostatečnou a odpovídající satisfakcí pak žalovaná setrvala i v rámci řízení vedeného před soudem, když uvedla, že je přesvědčena, že poskytnuté zadostiučinění odpovídá všem okolnostem případu a není dán důvod pro jeho navýšení, to vše za situace, kdy při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, tedy ze základní částky odškodnění 15 000 Kč za rok řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let. Žalovaná dále uvedla, že neshledala důvody pro navýšení této částky z hlediska trvání řízení, neboť délka posuzovaného řízení činila 10 let a 7 měsíců, což dle žalované není délka extrémní. Naopak žalovaná shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění o 20 % z důvodu složitosti řízení. Žalovaná dále uvedla, že nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že řízení nebylo složité, naopak poukazovala na to, že posuzované řízení bylo skutkově složité, byl vypracováván znalecký posudek a jeho doplnění a bylo provedeno obsáhlejší dokazování. Dále žalovaná zdůrazňovala, že řízení bylo i procesně složité, kdy účastníci podávali soudu obšírná vyjádření a různé procesní návrhy, např. na zastavení řízení či na nařízení předběžného opatření, přičemž meritorně bylo rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy, a to na každém stupni dvakrát a účastníci často žádali o odročení jednání. K významu řízení pro žalobkyni pak žalovaná uvedla, že význam byl hodnocen jako standardní a že ani sama žalobkyně zvýšený význam pro sebe netvrdila. Žalovaná tak shrnula, že jí poskytnuté zadostiučinění představuje odpovídající a dostatečné odškodnění vzniklé nemajetkové újmy a navrhla zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Dále žalovaná namítala, že zákonný úrok z prodlení žalobkyně žádá již ode dne 7. 4. 2020, avšak že s odkazem na výše uvedené stanovisko Nejvyššího soudu ČR, se žalovaná mohla dostat do prodlení až uplynutím zákonné lhůty k vyřízení předběžně uplatněného nároku, přičemž jestliže byla žádost žalobkyně žalované doručena dne 7. 10. 2019, náleží žalobkyni případný úrok z prodlení až ode dne 8. 4. 2020.

4. Následně žalobkyně vzala žalobu co do poskytnuté částky 115 000 Kč zpět a řízení tedy bylo co do požadavku na zaplacení této částky zastaveno s tím, že žalobkyně dále trvala na zaplacení zbývající části požadované částky, tj. 33 027 Kč s příslušenstvím a požadovala i zákonný úrok z prodlení z částky 115 000 Kč do jejího zaplacení dne 14. 8. 2020.

5. Soud ve věci postupoval dle § 115a o. s. ř. a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění: Žalobou došlou [název soudu] (dále jen„ OS [soud]“) dne 14. 8. 2008 se žalobkyně po [anonymizováno] [jméno] [příjmení] domáhala zaplacení částky 335 556,20 Kč z titulu nesplacené odměny za činnosti provedené pro [anonymizováno] [příjmení], a to na základě mandátní smlouvy uzavřené mezi účastníky, popř., dle posouzení soudu, z titulu bezdůvodného obohacení. Uvedené částky se žalobkyně v žalobě domáhala s odůvodněním, že v období od 1. 11. 2016 do 30. 10. 2017 zajišťovala žalobkyně technický dozor na stavbě rodinného domu [anonymizováno] [příjmení] na [obec a číslo], který v uvedené výši vyúčtovala fakturou [číslo] přičemž [anonymizováno] [příjmení] však na takto vyčíslený dluh ani přes výzvy žalobce ničeho neuhradila. Usnesením ze dne 22. 8. 2008, vypraveným dne 2. 10. 2008, byla žalobkyně vyzvána k úhradě soudního poplatku ve výši 13 420 Kč, poplatek byl na účet soudu uhrazen dne 9. 10. 2008. Usnesením ze dne 18. 11. 2008 byla [anonymizováno] [příjmení] kvalifikovanou výzvou vyzvána k vyjádření se k žalobě ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení. Podáním došlým soudu dne 4. 12. 2008 se žalobkyně dotazuje na stav řízení. [anonymizováno] [příjmení] se k žalobě vyjádřila podáním došlým soudu dne 31. 12. 2008 tak, že zejména uvedla, že nepopírá, že předmětnou fakturu žalobkyni neuhradila s tím, že žalobkyně žádné práce navíc neprovedla, že po dobu účtovaného období [anonymizována tři slova] neprobíhala žádná stavební činnost na rodinném domu a neprobíhala tak ani žádná inženýrská činnost žalobkyně, přičemž vzájemná mandátní smlouva, na kterou se žalobkyně odvolává, žádnou hodinovou mzdu ani cestovné neupravuje, přičemž [anonymizováno] [příjmení] vyjádřila pouze ochotu z dobré vůle uhradit žalobkyni částku 30 000 Kč. Dále žalovaná v posuzovaném řízení uváděla, že to byla naopak žalobkyně, která porušením svých povinností způsobila [anonymizováno] [příjmení] škodu ve výši minimálně 550 000 Kč. Vyjádření [anonymizováno] [příjmení] bylo odesláno k vyjádření žalobkyni dne 19. 3. 2009. Na vyjádření [anonymizováno] [příjmení] pak žalobkyně reagovala podáním došlým soudu dne 21. 4. 2009, s tím, že na žalobě trvá, přičemž bylo poukazováno na to, že pro předmětné vyúčtované období byla uzavřena smlouva nová, a to ústní formou. K vyčísleným výdajům (škodě) [anonymizováno] [příjmení] pak žalobkyně uvedla, že tyto má za neodůvodněné a nedoložené a dále žalobkyně poukázala na to, že ve vztahu k ní ani nebyly uplatněny. Na základě opatření předsedy [příjmení] [obec a číslo] ze dne 31. 8. 2009 přidělena předsedovi senátu [anonymizováno] [jméno řešitele] [příjmení řešitele] jako soudci zastupujícímu za nemocnou [anonymizováno] [příjmení] s tím, že zastupujícímu soudci byl spis předložen dne 21. 9. 2009. Dne 21. 9. 2009 bylo nařízeno jednání na 26. 11. 2009. [anonymizováno] [příjmení] se ve věci opětovně vyjádřila podáním doručeným soudu dne 18. 11. 2009, v němž zopakovala, že vymáhaný nárok neexistuje a žaloba je nedůvodná. Ve vztahu k vícenákladům (škodě) v souvislosti s nedokončením stavby v původním termínu [anonymizováno] [příjmení] uvedla, že tento nárok nezapočetla, neboť má nárok žalobkyně uplatněný předmětnou fakturou za neexistující. Dne 26. 11. 2009 se konalo první jednání ve věci, při kterém [anonymizováno] [příjmení] namítla místní příslušnost soudu s ohledem na její bydliště [anonymizováno] [země], soud však při jednání rozhodl o tom, že [příjmení] [soud] je soudem příslušným k projednání věci. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů o uzavření smlouvy s [anonymizováno] [příjmení] v předmětném vyúčtovaném období a jejího obsahu, s tím, že teprve po prokázání těchto skutkových tvrzení žalobkyně, se soud bude eventuálně zabývat obranou [anonymizováno] [příjmení], že to byla právě žalobkyně, která způsobila zdržení stavby, a ve výsledku tak eventuálně měla nárok na vyšší odměnu. Jednání bylo odročeno na 25. 2. 2010. Podáním došlým soudu dne 30. 11. 2009 [anonymizováno] [příjmení] doplnila svou námitku místní nepříslušnosti s tím, že nemá na území České republiky své bydliště. Dne 9. 12. 2009 bylo vypraveno písemné vyhotovení usnesení o místní příslušnosti vydané při jednání dne 26. 11. 2009. Dne 17. 12. 2009 byl spis předložen soudkyni [anonymizováno] [příjmení] z důvodu změnu rozvrhu práce. Žalobkyně v podání došlém soudu dne 19. 1. 2010 navrhla, aby druh a rozsah provedených prací ve vyúčtovaném období byly dokázány stavebním deníkem společnosti [právnická osoba], jež byla zhotovitelkou předmětné stavby, a dále odkázala na dodatek uzavřený mezi [právnická osoba] a [anonymizováno] [příjmení] ze dne 13. 4. 2007 spolu s přílohami, ve kterém byl jednatel žalobkyně výslovně uveden jako osoba oprávněná za [anonymizováno] [příjmení] jednat ve funkci technického dozoru nad stavbou. Své další úkoly ve vyúčtovaném období žalobkyně dále dokládala emailovou korespondencí s [anonymizováno] [příjmení]. Mimoto žalobkyně navrhovala výslech několika svědků. Co se týká vyúčtované odměny za prokázané vyhotovené práce, žalobkyně navrhla určení její výše znaleckým posudkem. Dne 21. 1. 2010 bylo zrušeno jednání dne 25. 2. 2010 z důvodu doplněných žalobních tvrzení a zároveň bylo podání žalobkyně ze dne 19. 1. 2010 zasláno [anonymizováno] [příjmení] k vyjádření. Dne 3. 3. 2010 [anonymizováno] [příjmení] urgována o vyjádření, které bylo soudu doručeno dne 6. 4. 2010, přičemž [anonymizováno] [příjmení] se s doplněnými žalobními tvrzením neztotožnila a nadále trvala na neunesení důkazního břemene žalobkyně a na zamítnutí žaloby. Následně byl dne 28. 7. 2010 spis předložen nově příslušnému soudci dle rozvrhu práce. Dne 31. 8. 2010 byl zadán znalecký posudek [jméno] [příjmení], aby určil, zda vyúčtovaná cena za výkon technického dozoru, převzetí stavby a kolaudace stavby nad rámec mandátní smlouvy odpovídá účelně provedenému rozsahu prací a předpisům v době provádění prací. Spis byl znalci doručen dne 30. 9. 2010. Znalec stanovil na den 3. 11. 2010 místní šetření na adrese předmětného rodinného domu. Podáním došlým soudu dne 25. 10. 2010 zástupkyně [anonymizováno] [příjmení] zaslala omluvu, že se z důvodu kolize jednání nemůže zúčastnit místního šetření a zároveň požádala, aby se soud zabýval její uplatněnou námitkou místní nepříslušnosti. Datum místního šetření pak bylo stanoveno na den 8. 11. 2010. Dne 8. 12. 2010 byl soudu doručen vyhotovený znalecký posudek včetně vyúčtování. Znalecký posudek byl účastníkům rozeslán dne14. 12. 2010. Dne 21. 1. 2011 se ke znaleckému posudku vyjádřila [anonymizováno] [příjmení] a dne 31. 1. 2011 žalobkyně, přičemž žalobkyně požadovala jeho doplnění. Dne 2. 2. 2011 bylo nařízeno jednání na 7. 3. 2011, ke kterému se žalobkyně nedostavila, přičemž [anonymizováno] [příjmení] opětovně navrhla, aby soud rozhodl o místní nepříslušnosti dle místa jejího trvalého bydliště. K jednání se dostavil též znalec, který upravil své vyúčtování a následně byl jeho výslech přerušen a jednání za účelem vydání procesního rozhodnutí bylo odročeno na neurčito. Dne 12. 4. 2011 bylo nařízeno jednání na 23. 5. 2011, při kterém byl proveden výslech znalce, a žalobkyně byla soudem vyzvána ve lhůtě 1 měsíce předložit důkazy k prokázání svých tvrzení, že na stavbě odpracovala ve vyúčtovaném období v průměru 9 hodin týdně, a to zejm. zápisy ze stavebního deníku a výpisy z elektronické korespondence, přičemž jednání bylo odročeno na neurčito. Ve dnech 27. 6. 2011 a 2. 8. 2011 žalobkyně založila uvedené důkazy do spisu. Dne 11. 8. 2011 bylo nařízeno jednání na den 14. 9. 2011, při kterém byla [anonymizováno] [příjmení] upozorněna na to, že o místní příslušnosti bylo již pravomocně rozhodnuto usnesením ze dne 26. 11. 2009, dále byly provedeny některé listinné důkazy a jednání bylo odročeno na 2. 11. 2011 za účelem předvolání jednatele žalobkyně a svědků k výslechu, žalovaná byla vyzvána k předložení stavebního deníku. Při jednání dne 2. 11. 2011 však došlo pouze k výslechu jednoho svědka a soud zkonstatoval, že v předloženém stavebním deníku chybí záznamy za období roku 2007, kdy ještě bylo pokračováno ve stavbě s tím, že pokračování v jednání bylo stanoveno na 23. 11. 2011. Dne 21. 11. 2011 žalobkyně předložila soudu další listinné důkazy. Dne 22. 11. 2011 [anonymizováno] [příjmení] soudu sdělila, že soudu nemůže stavební deníky za období roku 2007 předložit, neboť je nemůže najít a dále navrhla, aby soud řízení zastavil, a to s ohledem na nedostatek pravomoci rozhodnout dle Nařízení Rady (ES) s tím, že žalovaná nemá bydliště na území ČR od 10. 4. 2007. Při jednání dne 23. 11. 2011 byl zrekapitulován stav řízení, žalobkyni bylo krátkou cestou předloženo rozsáhlé vyjádření [anonymizováno] [příjmení] k důkazům předloženým žalobkyní a žalobkyně vyzvána k předložení rozpisu odpracovaných hodin s odkazem na důkazy s tím, že soud předestřel, že věc bude posuzovat dle příslušných ustanovení o příkazní smlouvě. Za tímto účelem bylo řízení odročeno na 8. 2. 2012. Dne 6. 12. 2011 byl k nařízenému jednání předvolán svědek [příjmení] [příjmení] ze [anonymizováno] [právnická osoba], který se dne 25. 1. 2012 omluvil z jednání s tím, že bude v zahraničí. Dne 7. 2. 2012 žalobkyně soudu předložila své sdělení k vyjádření [anonymizováno] [příjmení] k důkazům předloženým žalobkyní. Při jednání dne 8. 2. 2012 byl krátkou cestou žalobkyni předán návrh [anonymizováno] [příjmení] na zastavení řízení, přičemž soud tento návrh [anonymizováno] [příjmení] zamítl. Při jednání pak byla vyslechnuta [anonymizováno] [příjmení] a za účelem dalšího dokazování a předvolání svědka – stavbyvedoucího se jednání odročilo na 16. 5. 2012. Dne 16. 2. 2012 pak byli k nařízenému jednání předvoláni svědci [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] [příjmení] a pan [příjmení]. Dne 7. 5. 2012 podala [anonymizováno] [příjmení] odvolání proti usnesení o zamítnutí návrhu na zastavení řízení, vydané při jednání dne 8. 2. 2012. Podáním došlým soudu dne 15. 5. 2012 [anonymizováno] [příjmení] se opětovně vyjádřila k věci sporu, učinila námitky vůči protokolaci předchozího jednání a navrhla zastavení řízení z důvodu, že v žalobě uplatněná pohledávka je fiktivní. [příjmení] dne byl soudu doručen návrh na vstup vedlejšího účastníka – [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na straně [anonymizováno] [příjmení]. Následně byl usnesením připuštěn vstup vedlejšího účastníka [příjmení] [jméno] [příjmení], účastníci se vzdaly práva odvolání a nepožadovaly jeho písemné vyhotovení. [anonymizováno] [příjmení] při jednání soudu předložila své nesouhlasné stanovisko k předběžnému právnímu hodnocení věci soudem v předchozím jednání. Při jednání byli vyslechnuti předvolaní svědci a z důvodu předložení spisu odvolacímu soudu bylo jednání odročeno na neurčito. Spis byl [název soudu] předložen dne 19. 6. 2012, odvolací soud rozhodnutí o zamítnutí návrhu [anonymizováno] [příjmení] na zastavení řízení potvrdil usnesením ze dne 30. 7. 2012. Usnesení odvolacího soudu bylo účastníkům odesláno dne 23. 8. 2012. Dne 7. 9. 2012 došel soudu dotaz [název soudu], zda u [anonymizována tři slova] probíhá řízení ve věci žalobkyně a [anonymizováno] [příjmení] s tím, že v jejich věci [spisová značka] jako žalobkyně vystupuje [anonymizováno] [příjmení] a jako žalovaná žalobkyně. Dne 17. 9. 2012 bylo nařízeno jednání na 3. 10. 2012. Dne 25. 9. 2012 byl soudu doručen návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ve věci [spisová značka] vedené u OS [soud], ve kterém [anonymizováno] [příjmení] po žalobkyni požaduje vrácení částky 107 100 Kč vyplacené na základě mandátní smlouvy s tím, že fakturu, na jejímž základě došlo k zaplacení předmětné částky, považuje za neplatnou, neboť byla vystavena, ačkoli nebyly provedeny veškeré činnosti uvedené v mandátní smlouvě. Dne 25. 9. 2012 byla doručena žádost [anonymizováno] [příjmení] na odročení jednání z důvodu kolize zástupce s jiným jednáním. Dne 27. 9. 2012 bylo jednání odročeno na 12. 11. 2012. Dne 4. 10. 2012 byla doručena žádost Policie ČR o součinnost v souvislosti s prověřováním podezření z možného spáchání přečinu zkrácení daně v souvislosti s fakturami [číslo] ([částka]) a [číslo] ([částka]). Dne 11. 12. 2012 byly soudu doručeny připomínky [anonymizováno] [příjmení] k protokolaci jednání dne 16. 5. 2012. Při jednání dne 12. 11. 2012 byly soudu krátkou cestou předány vyjádření k výpovědím svědků provedených při jednání konaném 16. 5. 2012 a vyjádření k tvrzení žalobkyně ze dne 21. 11. 2011, přičemž jednání bylo odročeno na neurčito za účelem dopracování znaleckého posudku [jméno] [příjmení] a žalovaná byla vyzvána k návrhu otázek na znalce ve lhůtě 14 dnů. [anonymizováno] [příjmení] dne 22. 11. 2012 požádala o prodloužení lhůty k předložení otázek. Dne 23. 11. 2012 bylo soudu doručeno vyjádření žalobkyně, ve kterém mj. navrhla ustanovení jiného znalce. Dne 18. 12. 2012 byl soudu doručen návrh [anonymizováno] [příjmení] na celkem 354 otázek na znalce. Usnesením ze dne 8. 2. 2013 byl znalec [jméno] [příjmení] vyzván k doplnění znaleckého posudku, a to zjištění účelně vynaložených hodin práce žalobkyně za období od 1. 11. 2006 do převzetí stavby a její kolaudace. Dne 25. 2. 2013 bylo soudu doručeno vyjádření vedlejšího účastníka ve věci s tím, že nárok žalobkyně považuje za neopodstatněný, neboť z výslechu svědků dovozuje, že mezi žalobkyní a [anonymizováno] [příjmení] byla po 30. 10. 2006 sjednáno pouze to, že žalobkyně bude pokračovat ve stavebním dozoru dle mandátní smlouvy ze dne 12. 5. 2006, kdy nad odměnu sjednanou v mandátní smlouvě [anonymizováno] [příjmení] nebude žalobkyni ničeho dalšího plnit. Dne 15. 3. 2013 bylo soudu doručeno usnesení Ústavního soudu, kterým byla odmítnuta ústavní stížnost proti rozhodnutí [příjmení] [obec a číslo] ze dne 26. 11. 2009 o tom, že je místně příslušný pro její neopodstatněnost, především z důvodu, že proti předmětnému usnesení nepodala odvolání. Dne 28. 3. 2013 byl spis odeslán znalci. Dne 15. 5. 2013 byl vrácen spis i se znaleckým posudkem a vyúčtováním. Dne 22. 5. 2013 byl znalec vyzván k vysvětlení posudku pro jeho rozpory s tím, že nebylo úkolem znalce zjišťovat cenu práce za hodinu, ale rozsah účelně vynaložených hodin práce. Dne 10. 6. 2013 pak byl soudu doručen dodatek s vysvětlením znalce. Dne 17. 6. 2013 bylo nařízeno jednání na 13. 8. 2013. Dne 5. 8. 2013 soudu došlo podrobné vyjádření vedlejšího účastníka k výpovědi svědků navržených žalobkyní. Dne 6. 8. 2013 bylo soudu předloženo značně rozsáhlé společné vyjádření [anonymizováno] [příjmení] a vedlejšího účastníka k celkové rekapitulaci žalobkyně ze dne 30. 12. 2011, a to konkrétně k jednotlivým položkám. Při jednání dne 13. 8. 2013 byla zkonstatována omluva a žádost o odročení jednání z důvodu nemoci zástupce žalobkyně, dále bylo [anonymizováno] [příjmení] a vedlejšímu účastníkovi uloženo, aby doručili své společné vyjádření ze dne 6. 8. 2013 žalobkyni. Krátkou cestou pak bylo soudu předloženo vyjádření vedlejšího účastníka ke znaleckému posudku a jeho dodatku, jakož i k protokolaci ze dne 12. 11. 2012, přičemž jednání bylo odročeno na 1. 10. 2013. Podáním ze dne 24. 9. 2013 zástupce [anonymizováno] [příjmení] požádal o odročení jednání z důvodu nemoci. Dne 25. 9. 2013 jednání odročeno na 31. 10. 2013. Dne 10. 10. 2013 bylo soudu doručeno další vyjádření vedlejšího účastníka a [anonymizováno] [příjmení] k věci s odkazem na odůvodnění konečného rozhodnutí ve věci [příjmení] [obec a číslo] sp. zn. [spisová značka], s tím, že požadovali zamítnutí žaloby. Při jednání dne 31. 10. 2013 byl proveden výslech znalce a k datu 31. 11. 2013 soud vyhlásil koncentraci řízení a vyzval žalobkyni k písemnému vyjádření k e-mailové komunikaci. Jednání bylo odročeno na neurčito. Dne 20. 11. 2013 vedlejší účastník požádal o kopii zvukového záznamu posledního jednání, která byla předána dne 29. 11. 2013. Dne 29. 11. 2013 [anonymizováno] [příjmení] předložila své návrhy na dokazování včetně výslechu řady svědků, téhož dne pak vedlejší účastník soudu zaslal 80 otázek na soudního znalce. Dne 12. 2. 2014 bylo soudu doručeno další vyjádření žalované. Dne 30. 6. 2014 vedlejší účastník vyzval soud ke zjednání nápravy vad spisu, a to zejména stran vedení spisu a zakládání pošty do spisu. Dne 21. 7. 2014 bylo nařízeno jednání na 23. 9. 2014. Dne 10. 9. 2014 zaslal vedlejší účastník námitky k protokolům, dne 11. 9. 2014 pak soudu došlo další vyjádření vedlejšího účastníka k věci. Při jednání 23. 9. 2014 byl zkonstatován obsah spisu a k důkazu se četla řada dokumentů a jednání bylo za účelem předvolání svědků odročeno na 27. 11. 2014. Usnesením ze dne 22. 10. 2014 bylo znalci přiznáno znalečné ve výši 19 792 Kč. Ve dnech 6. 11. 2014 a 25. 11 2014 bylo soudu doručeno vyjádření vedlejšího účastníka. Při jednání 27. 11. 2014 byli vyslechnuti předvolaní svědci a jednání bylo za účelem dalšího dokazování odročeno na 5. 2. 2015. Dne 9. 12. 2014 byly vydány platební rozkazy k proplacení znalečného a dne 15. 12. 2014 byly přijaty účtárnou. Podáním došlým soudu 15. 1. 2015 žalobkyně doložila listiny k výzvě soudu a dne 20. 1. 2015 soudu vedlejší účastník zaslal další vyjádření ve věci. Dne 3. 2. 2015 žalobkyně doručila soudu návrh na uzavření smíru. Při jednání dne 5. 2. 2015 byli vyslechnuti předvolaní svědci, někteří opakovaně, přičemž za účelem dalšího dokazování bylo jednání odročeno na 16. 4. 2015. Dne 10. 4. 2015 se vedlejší účastník zaslal soudu další vyjádření ve věci, ve kterém namítal nedostatek aktivní žalobní legitimace žalobkyně. Dne 17. 6. 2015 zástupce [anonymizováno] [příjmení] požádal o nenařizování jednání v září 2015 z důvodu jeho nepřítomnosti v ČR, téhož dne pak bylo jednání nařízeno na 8. 10. 2015. Dne 6. 10. 2015 požádal o odročení jednání zástupce vedlejšího účastníka z důvodu hospitalizace vedlejšího účastníka, k této žádosti o odročení se připojila žalovaná. Dne 6. 10. 2015 bylo jednání odročeno na 1. 12. 2015. Zástupce vedlejšího účastníka dne 18. 11. 2015 opět požádal o odročení z důvodu pokračující hospitalizace vedlejšího účastníka a zároveň požádal o nařízení dalšího jednání až v květnu 2016, neboť tehdy by mělo skončit léčení vedlejšího účastníka. Dne 25. 1. 2016 [příjmení] [soud] požádal o zapůjčení spisu ke svojí sp. zn. [spisová značka]. Ve dnech [datum rozhodnutí] a 13. 6. 2016 Obvodní státní zastupitelství [anonymizováno] [město] vrácení jejich spisu sp. zn. [anonymizováno] [číslo]. Dne 3. 10. 2016 bylo nařízeno jednání na 24. 11. 2016. Podáním ze dne 6. 10. 2016 zástupce žalované požádala o odročení jednání z důvodu dlouhodobě plánované dovolené zástupce žalované v zahraničí, žádosti bylo vyhověno a jednání bylo odročeno na 6. 12. 2016. Při jednání dne 6. 12. 2016 bylo zkonstatováno, že jednání bylo opakovaně odročeno na žádost vedlejšího účastníka, dále byli podrobně vyslechnuti dva svědci, kteří byli navrženi vedlejším účastníkem, dále byly k důkazu čteny trestní spis Policie ČR Obvodního ředitelství Policie [město] a trestní spis Policie ČR Obvodního ředitelství Policie [město], a zapůjčený spis Obvodního státního zastupitelství [anonymizováno] [město]. Jednání bylo odročeno na 13. 12. 2016. Do spisu bylo při jednání soudu založeno vyjádření vedlejšího účastníka a vyjádření [anonymizováno] [příjmení], které byly krátkou cestou předány žalobkyni. Žalobkyně se k těmto vyjádřením vyjádřila v podání došlém soudu dne 12. 12. 2016. Při jednání dne 13. 12. 2016 bylo vydáno usnesení o dokončení dokazování a byl vydán mezitímní rozsudek s tím, že nárok žalobkyně na zaplacení je co do základu po právu. Dne 6. 1. 2017 předseda senátu požádal z důvodu čerpání dovolené a množství složitých rozsudků o prodloužení lhůty do 13. 3. 2017, což bylo téhož dne předsedou OS pro [město]. Písemné vyhotovení mezitímního rozsudku ze dne 13. 12. 2016 bylo účastníkům rozesláno dne 13. 3. 2017. Dne 15. 3. 2017 byly vráceny zapůjčené spis [příjmení] [obec a číslo] sp. zn. [spisová značka] a spis Obvodního státní zastupitelství [anonymizováno] [město] zn. [anonymizováno] [číslo]. Dne 27. 3. 2017 se do mezitímního rozsudku odvolala [anonymizováno] [příjmení] s tím, že opětovně vznesla námitku místní nepříslušnosti soudu v České republice, dále s tím, že namítala nesprávná skutková zjištění a zejména nesouhlasí s tím, že účastníci uzavřeli konkludentním způsobem novou příkazní smlouvu na výkon technického dozoru investora a napadala i nesprávné právní posouzení věci, kdy především namítala rozpor mezitímního rozsudku s právním názorem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který byl vydán mezi týmiž účastníky. Dne 27. 3. 2017 podal odvolání též vedlejší účastník, který napadl mezitímní rozsudek především pro jeho nepřezkoumatelnost, neboť v rozsudku není rozebráno, které všechny důkazy soud provedl, jaké skutečnosti z provedených důkazů zjistil a o které důkazy opírá své rozhodnutí, dále taktéž namítal uzavření smlouvy, na jejímž základě by měl být požadavek žalobkyně po právu a rovněž namítal místní nepříslušnost soudu, přičemž ve svých odvolacích argumentech se odkazoval na celou řadu rozhodnutí NS ČR. Vedlejší účastník navrhl, aby rozhodnutí bylo změněno tak, že by žaloba byla zamítnuta. Dne 28. 3. 2017 [anonymizováno] [příjmení] doplnila své odvolání tak, že namísto zrušení mezitímního rozsudku navrhuje zamítnutí žaloby. Obě odvolání byla žalobkyni doručena dne 30. 3. 2017 spolu s výzvou k vyjádření se k odvolání ve lhůtě 15 dnů. Spis byl dne 25. 5. 2017 předložen [název soudu] k rozhodnutí o odvolání. Dne 7. 6. 2017 bylo odvolacím soudem nařízeno jednání na 27. 6. 2017. Dne 15. 6. 2017 zástupce žalobkyně požádal o odročení jednání z důvodu čerpání dovolené a nepřítomnost v ČR. Žádosti o odročení jednání nebylo vyhověno, neboť nebyla doložena nemožnost zástupce žalobkyně účastnit se jednání. Podáním ze dne 22. 6. 2017 zástupce žalobkyně opětovně požádal o odročení jednání, čemuž opětovně nebylo vyhověno s tím, že nebylo doloženo oprávnění [příjmení] [příjmení] jednat v zastoupení JUDr. [příjmení] a nebyl doložen ani vážný důvod pro odročení, ani včasnost podání žádosti. Dne 26. 7. 2017 proběhlo jednání u odvolacího soudu. Usnesením ze dne 11. 9. 2017 byl rozsudek OS [město] ze dne 13. 12. 2016 zrušen a vrácen tomuto soudu k dalšímu řízení. V rámci odůvodnění tohoto usnesení bylo konstatováno, že námitky o nedostatku místní příslušnosti nebyly důvodné, neboť o tom již bylo pravomocně rozhodnuto, avšak odvolací soud zrušil rozhodnutí OS [anonymizováno] [město] tím, že nebyly zhodnoceny všechny provedené důkazy ohledně okolností, za nichž žalobkyně prováděla technický dozor na stavbě žalované po 30. 10. 2006 a neobstojí tak skutkový a právní závěr soudu prvého stupně. Odvolací soud tak odkázal [název soudu] na doplnění dokazování k posouzení okolností, za nichž žalobkyně pokračovala v inženýrské činnosti po 30. 10. 2006. Usnesení bylo účastníkům rozesláno dne 15. 9. 2017. Dne 6. 12. 2017 bylo nařízeno jednání na 27. 3. 2018. Dne 13. 3. 2018 byl k nařízenému jednání předvolán [anonymizováno] [jméno], jednatel žalobkyně. Při jednání dne 27. 3. 2018 byl vyslechnut [anonymizováno] [jméno], bylo vyhlášeno usnesení o ukončení dokazování s tím, že žalobkyni byla poskytnuta lhůta 14 dnů k předložení závěrečného návrhu a řízení bylo odročeno na 24. 4. 2018. Dne 9. 4. 2018 byl soudu doručen závěrečný návrh žalobkyně. Dne 19. 4. 2018 byl doručen závěrečný návrh [anonymizováno] [příjmení] a dne 23. 4. 2018 závěrečný návrh vedlejšího účastníka. Při jednání dne 24. 4. 2018 byl vyhlášen rozsudek, jímž byla žaloba zamítnuta, a žalobkyni bylo uloženo zaplatit náklady řízení [anonymizováno] [příjmení] a vedlejšímu účastníku, jakož i náklady řízení státu. Dne 23. 5. 2018 požádala předsedkyně senátu o prodloužení lhůty k vyhotovení rozsudku do 23. 7. 2018, kterému bylo téhož dne vyhověno. Písemné vyhotovení rozsudku ze dne 24. 4. 2018 bylo účastníkům odesláno dne 23. 7. 2018. Dne 24. 7. 2018 byl doručen návrh vedlejšího účastníka na vydání opravného usnesení s tím, že v záhlaví rozsudku bylo uvedeno špatné datum narození [příjmení] [příjmení]. Dne 24. 7. 2018 v pokladně OS [anonymizováno] [město] účastník uhradil jistotu 10 000 k podanému návrhu na vydání předběžného opatření, na jehož základě by žalobkyně měla složit do úschovy soudu částku 832 286,40 Kč, která odpovídá výši součtu přiznaných nákladů [anonymizováno] [příjmení] a vedlejšímu účastníku. Usnesením ze dne 25. 7. 2018 bylo opraveno záhlaví rozsudku, téhož dne pak bylo vydáno usnesení, jímž byl návrh na nařízení předběžného opatření zamítnut. Dne 2. 8. 2018 se vedlejší účastník vzdal práva odvolání do usnesení o jeho návrhu na nařízení předběžného opatření a požádal o vrácení jistoty. Dne 8. 8. 2018 bylo soudu doručeno blanketní odvolání žalobkyně proti vyhlášenému rozsudku ze dne 24. 4. 2018. Dne 8. 8. 2018 bylo doručeno odvolání vedlejšího účastníka do všech jeho výroků, s tím, že žaloba by měla být odmítnuta a [anonymizováno] [příjmení] a vedlejšímu účastníkovi by měly být uhrazeny vyšší náklady, než jaké byly přiznány. Usnesením ze dne 13. 9. 2018 byla žalobkyně vyzvána k doplnění svého odvolání do rozsudku, které bylo doručeno dne 21. 9. 2018. Dne 2. 10. 2018 byla odvolání rozeslána k vyjádření spolu s výzvou k vyjádření se ve lhůtě 20 dnů. Ve dnech 14. 10. 2018 a 19. 10. 2018 vedlejší účastník namítal procesní pochybení soudu, když mu nebylo zasláno odvolání žalobkyně, ale pouze jeho doplnění a dále navrhl odmítnutí odvolání pro jeho opožděnost. Dne 22. 10. 2018 bylo doručeno vyjádření vedlejšího účastníka k odvolání žalobkyně. Dne 22. 10. 2018 byla doručena žádost [anonymizováno] [příjmení] o prodloužení lhůty k vyjádření se k odvoláním, dne 23. 10. 2018 bylo žádosti vyhověno do 10. 11. 2018, přičemž vyjádření k odvolání žalobkyně [příjmení] [příjmení] soudu doručila dne 29. 10. 2018. Usnesením ze dne 31. 10. 2018 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši 13 420 Kč za podané odvolání, který byl uhrazen dne 13. 11. 2018. Spis s podanými odvoláními byl předložen [název soudu] dne 22. 11. 2018. Usnesením ze dne 12. 12. 2018 byl vedlejší účastník vyzván k zaplacení soudního poplatku ve výši 16 778 Kč za podané odvolání a žalobkyně byla vyzvána k doplatku na soudním poplatku ve výši 3 358 Kč. Podáním došlým dne 17. 12. 2018 vzal vedlejší účastník své odvolání částečně zpět, a to co do výroku o věci samé, jímž byla žaloba zamítnuta. Dne 19. 12. 2018 [anonymizováno] [příjmení] podala vyjádření k odvolání vedlejšího účastníka. Dne 28. 12. 2018 žalobkyně uhradila doplatek na soudním poplatku. Dne 2. 1. 2019 bylo nařízeno jednání na 12. 2. 2019. Dne 7. 2. 2019 zástupce žalobkyně z důvodu nemoci požádal o odročení jednání, čemuž bylo vyhověno a jednání bylo odročeno na 26. 2. 2019. Dne 20. 2. 2019 vedlejší účastník doplnil své odvolání. Z jednání dne 26. 2. 2019 nebyl pořizován přepis, při jednání byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo řízení o odvolání vedlejšího účastníka zastaveno, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby a náhradě nákladů státu potvrzen, a ve výrocích o nákladech řízení mezi účastníky pozměněn. Spis byl [příjmení] [obec a číslo] i s písemným vyhotovením rozsudku vrácen dne 2. 4. 2019 a téhož dne byl dán pokyn k jeho rozeslání. Rozsudek nabyl právní moci dne 5. 4. 2019 (zjištěno ze spisu OS [město] sp. zn. [spisová značka]).

7. Žádostí ze dne 4. 10. 2019, došlou žalované dne 7. 10. 2019, uplatnila žalobkyně z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 148 027 Kč jako přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení. Žalovaná ve stanovisku ze dne 11. 8. 2020 z důvodů uvedených následně ve vyjádření k žalobě konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, kdy celkovou délku řízení ohodnotila jako nepřiměřenou. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení, neboť celkovou délku řízení neshledala extrémně dlouhou, a to vyjma prvních dvou let řízení, přičemž z důvodu složitosti řízení tuto základní částku ponížila o 20 %. Význam řízení pro žalobkyni žalovaná vyhodnotila jako standardní. Žalovaná tak při celkové délce řízení 10 let a 7 měsíců dospěla k závěru, že žalobkyně má nárok na zadostiučinění ve výši 115 000 Kč. Přiznaná částka byla žalobkyni vyplacena dne 14. 8. 2020 (zjištěno ze žádosti, potvrzení přijetí ze dne 8. 10. 2019, stanoviska, částečného zpětvzetí žaloby).

8. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

9. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

10. Dle ustanovení § 14 a 15 zákona se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

11. Dle § 13 zákona odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

12. Dle § 31a zákona se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

13. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení v kontextu shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Řízení bylo zahájeno dne 14. 8. 2008 a skončilo právní mocí rozsudku [soud] [obec] dne 5. 4. 2019. Řízení tedy trvalo celkem 10 let a téměř 8 celých měsíců.

14. Ve vztahu ke kritériu délky řízení soud uvádí, že s ohledem na skutečnost, že soud při posuzování základního předpokladu pro přiznání odškodnění nemajetkové újmy žalobkyně v tomto řízení, tedy již v rámci této úvahy zohlednil, že délka posuzovaného řízení vedeného u [název soudu] pod shora uvedenou spisovou značkou byla skutečně nepřiměřená a délku řízení tedy soud ve svém důsledku promítl již do této základní úvahy a zároveň i do úvahy o tom, že v daném případě by bylo nedostačující formou odškodnění pouhé konstatování porušení práva žalobkyně na rozhodnutí její věci v přiměřené době, soud tedy již dále nepřistoupil k další modifikaci základní částky odškodnění ve vztahu k výše uvedenému kritériu.

15. Ve vztahu ke kritériu složitosti řízení, soud konstatuje, že posuzované řízení bylo složitější, a to jak po skutkové stránce a právní stránce, tak i po procesní stránce, kdy v rámci řízení bylo nutno posoudit vnik dodatkové příkazní smlouvy, což bylo též obšírným způsobem prokazováno, a z případné smlouvy vyvodit i nároky z ní vzniklé a související. Soud tedy musel zjišťovat, zda byla uzavřena dodatková příkazní smlouva a zda vznikl či nevznikl, popřípadě i v jakém rozsahu nárok na zaplacení vyúčtovaných činností nad rámec původně stanovené pevné částky v původně uzavřené příkazní smlouvě. V důsledku skutkové složitosti věci pak musela být provedena řada listinných důkazů, výslechy svědků, byl zpracován znalecký posudek a jeho doplněk. Řízení pak bylo složité i po procesní stránce, kdy soud musel účastníky opakovaně vyzývat k doplňování tvrzení a návrhů na dokazování, soud účastníky též opakovaně vyzýval k přeložení důkazů, přičemž i sama žalobkyně v průběhu řízení opakovaně předkládala důkazy až na výzvu soudu. K procesní složitosti dále přispěl vstup vedlejšího účastníka na straně žalované, v průběhu řízení byla vyslechnuta řad svědků, byly připojovány trestní a civilní spisy a byly prováděny důkazy jejich částmi, soud se musel též zabývat opakovanými námitkami místní příslušnosti ze strany žalované, a to ačkoliv o ní již bylo pravomocně rozhodnuto (námitka místní nepříslušnosti pak byla napadena i stížností u Ústavního soudu), ve věci byla podávána blanketní odvolání, k jejichž doplnění byli účastníci vyzýváni. Soud se také potýkal s opakovanými žádostmi k odročení ústních jednání, a to zejména ze strany vedlejšího účastníka a žalované, nicméně v průběhu řízení se objevily i opakované žádosti žalobkyně o odročení jednání. V průběhu řízení pak tedy proběhlo rozsáhlé dokazování značným počtem a rozsahem listin, byla slyšena řada svědků, přičemž ke složitosti přispěly i návrhy účastníků na otázky pro znalce, kdy vedlejší účastník podal seznam 80 otázek, žalovaná pak původně přes 300 otázek. Ve věci OS [město] vyhotovoval 2x výzvu k zaplacení SOP, rozhodoval o zamítnutí námitky místní příslušnosti, dále o zadání znaleckého posudku a doplňku ke znaleckému posudku, dále o zamítnutí návrhu na zastavení řízení z důvodu nepravomoci českých soudů, rozhodl o vstupu vedlejšího účastníka, 2x rozhodoval o přiznání odměny znalci, vydal mezitímní rozsudek a rozsudek o celém předmětu. Dále bylo rozhodováno [soud] v [obec], který rozhodoval o odvolání do rozhodnutí o zamítnutí zastavení řízení, o odvolání do mezitímního rozsudku, jedenkrát vyhotovoval výzvu k zaplacení soudního poplatku, a nakonec rozhodl i o odvolání do rozsudku o celém předmětu řízení.

16. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudů) v posuzovaném řízení, resp. v té jeho části, která je relevantní ve vztahu k žalobkyni, je nutno konstatovat období, kdy nebyly úkony činěny v přiměřených lhůtách a soud nepostupoval dostatečně efektivně či soustředěně s tím, že tato období je tedy nutno přičíst k tíži státu. Jednalo se zejména o počáteční fázi řízení, kdy v důsledku opakovaných změn soudců projednávajících věc sice bylo ve věci soudem konáno, avšak nikoliv zcela koncentrovaně. Především se však jedná o prodlevu v období od června 2015 do prosince 2016, kdy nedošlo k nařízení jednání, v důsledku opakovaných žádostí vedlejšího účastníka a žalované, a to za situace, kdy vedlejší účastník byl sice dlouhodobě hospitalizován a nemohl se osobně účastnit jednání, nicméně byl právně zastoupen a následně při jednání dne 6. 12. 2016, ani při dalších jednáních nedošlo k jeho účastnickému výslechu. Pokud následně byli vyslýcháni svědci, veškeré dotazy na svědky byly ze strany vedlejšího účastníka pokládány pouze jeho právním zástupcem s tím, že tedy jednání soudu tak mohlo být nařízeno a proběhnout i bez účasti vedlejšího účastníka i v průběhu výše uvedeného období.

17. Pokud jde o význam předmětu řízení pro žalobkyni, tento soud hodnotil jako běžný. Předmětem posuzovaného řízení byl spor o zaplacení částky přes 335 000 Kč, avšak v případě stavební firmy obecně dozorujících stavbyvedoucích se nejedná o částku likvidačního významu, přičemž žalobkyně v řízení navíc ani netvrdila zvýšený význam řízení, což ostatně koresponduje i s judikaturou ESLP, která zvýšený význam řízení spatřuje v případě řízení týkajících se ochrany osobnosti, pracovněprávních vztahů, rodinných vztahů či řízení trestních.

18. Pokud jde o jednání žalobkyně, soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně svým jednáním nad rámec zohledněný již v procesní složitosti věci (viz bod 15 odůvodnění - soudní poplatek splatný podáním žaloby či odvolání, žalobkyně vždy zaplatila až na výzvu soudu, žalobkyně se nedostavila k jednání a sama též opakovaně požádala o odročení jednání, žalobkyně se svým jednáním též podílela na procesní složitosti posuzovaného řízení, když v průběhu řízení opakovaně doplňovala skutková tvrzení a důkazy až na výzvu soudu) jinak k nepřiměřené délce posuzovaného řízení ve smyslu § 31a odst. 3, písm. c) zák. č. 82/1998 Sb. nepřispěla.

19. Na základě popsaných hledisek, která lze (zejména postup soudu v posuzovaném řízení) či nelze (především právní, skutková a procesní složitost řízení) přičítat státu, dospěl soud k závěru, že celkovou dobu řízení v délce 10 let a téměř 8 celých měsíců nelze považovat za dobu přiměřenou a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zákona.

20. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobkyně nemajetkovou újmy, přičemž vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byla poškozená v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uvedena a v níž byla udržována, se předpokládá (viz např. usnesení NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Protože žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku mohly vyvrátit, žalovaná v řízení neuvedla, přičemž i sama žalovaná dospěla k závěru, že posuzované řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, soud tedy dospěl, stejně tak jako žalovaná k závěru, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout žalobkyni zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem zejména na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení přiměřené výše odškodnění žalobkyni za odškodnění za nemajetkovou újmu vzniklou žalobkyni, která se tedy v tomto případě presumuje, soud vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. Cpjn 206/2010, jakož i navazující judikaturu, přičemž jako základní částku odškodnění soud v daném případě stanovil s přihlédnutím k celkové délce soudního řízení ještě částku ve výši 15 000 Kč za jeden rok řízení s výjimkou prvních dvou let řízení, kdy soud v souladu s výše uvedeným stanoviskem vycházel z částky poloviční, tedy z částky 7 500 Kč. V této souvislosti soud uvádí, že byť si je soud vědom, že dle stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010, vyplývá, že jako základní částka odškodnění je uvažována částka v rozmezí 15 000 – 20 000 Kč za jeden rok řízení, soud v daném případě neshledal důvody pro stanovení částky vyšší než 15 000 Kč za jeden rok řízení, a to i s ohledem na to, že základní částka odškodnění nad 15 000 Kč za jeden rok řízení bývá stanovována v řízeních, která trvají podstatně delší dobu než řízení žalobkyně. Základní částku odškodnění pak soud tedy stanovil v částce 145 000 Kč (2 roky krát 7 500 Kč + 8 let krát 15 000 Kč + 8 měsíců krát 1 250 Kč). Následně tato základní částka odškodnění byla soudem modifikována v souladu s kritérii příkladně uvedenými v § 31a zákona č. 82/1998 Sb., a to v následujícím rozsahu:

21. Z hlediska popsané právní a skutkové složitosti věci (viz bod 6 ve spojení s bodem 15 odůvodnění tohoto rozsudku) soud snížil základní částku o 20 %, z důvodu procesní složitosti věci (viz bod 6 ve spojení s bodem 15 odůvodnění tohoto rozsudku) pak o 25 %, když v procesní složitosti věci pak byla zohledněna procesní složitost věci v rozsahu shora uvedeném, včetně procesních postupů žalobkyně, v důsledku nichž se musel soud vypořádávat právě i s těmito procesními postupy žalobkyně (soudní poplatek splatný podáním žaloby či odvolání, žalobkyně vždy zaplatila až na výzvu soudu, žalobkyně se nedostavila k jednání a sama též opakovaně požádala o odročení jednání, žalobkyně se svým jednáním též podílela na procesní složitosti posuzovaného řízení, když v průběhu řízení opakovaně doplňovala skutková tvrzení a důkazy až na výzvu soudu). Co se pak týká postupu orgánů veřejné moci v průběhu řízení (postupy soudu), je třeba konstatovat, že výše popsaný postup soudu v posuzovaném řízení se primárně odrazil již v závěru o nepřiměřenosti délky posuzovaného řízení jako takového, když v této souvislosti je pak poskytováno zadostiučinění za celou dobu trvání řízení, nikoliv jen za dobu, o kterou z důvodů přičitatelných státu došlo k prodloužení řízení. Protože však postup soudu v průběhu posuzovaného řízení (zejména prodlevy v souvislosti s nenařízením jednání v době nemoci vedlejšího účastníka, avšak i další shora zmiňované, ne zcela koncentrované, postupy soudu zejména v první fázi řízení v důsledku opakovaných změn soudců projednávajících věc) měl na celkovou dobu posuzovaného řízení dle přesvědčení soudu nezanedbatelný dopad, soud tedy zároveň přistoupil k navýšení základní částky odškodnění o 20 %. Z důvodu postupu žalobkyně a jejího přispění k celkové délce řízení, pak soud již základní částku odškodnění nenavyšoval, ani neponižoval (viz bod 6 odůvodnění rozsudku ve spojení s bodem 18 odůvodnění rozsudku) a stejně tak nemodifikoval základní částku odškodnění ani z důvodu významu řízení pro žalobkyni (viz bod 17 odůvodnění rozsudku).

22. Soud tedy uzavřel, že by základní částka odškodnění ve výši 145 000 Kč (viz bod 20 odůvodnění) měla být snížena celkově o 25 %. Na základě takového závěru pak soud považoval za důvodný požadavek žalobkyně na poskytnutí zadostiučinění ve výši 108 750 Kč, přičemž jestliže tedy žalovaná v rámci mimosoudního projednání věci přiznala žalobkyni částku 115 000 Kč, je zřejmé, že žalobkyni již bylo poskytnuto odškodnění v dostatečné míře. Protože však soud po projednání žaloby dospěl k závěru, že výše odškodnění by na základě hodnocení soudu byla adekvátní ve výši 108 750 Kč, soud tedy přiznal žalobkyni úrok z prodlení pouze z částky 108 750 Kč, přičemž pokud žalovaná neplnila náhradu nemajetkové újmy v šestiměsíční lhůtě, kterou mělo Ministerstvo spravedlnosti na projednání nároku žalobkyně v rámci předběžného uplatnění, soud tedy přiznal žalobkyni úrok z prodlení z výše uvedené částky za dobu, od kdy se žalovaná dostala do prodlení až do dne, kdy bylo plnění ze strany Ministerstva spravedlnosti poskytnuto. V této souvislosti soud uvádí, že žalovaná se nezaplacením předmětné částky do dne splatnosti dostala do prodlení, a vznikla jí tak povinnost platit vedle jistiny též úroky z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná se dostala do prodlení uplynutím 6 měsíců od uplatnění nároku, kdy dle § 15 odst. 1 zákona přizná-li ústřední orgán náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. S ohledem na znění citovaného ustanovení stojí soudní judikatura na konstantním závěru, že stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím teprve marným uplynutím šestiměsíční lhůty určené k předběžnému projednání nároku, jež začíná běžet ode dne uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu. Teprve ode dne následujícího po uplynutí této lhůty tedy stíhá žalovanou povinnost zaplatit úrok z prodlení, přičemž uplatněním nároku je okamžik doručení žádosti žalobkyně o náhradu škody (újmy) žalované. Žádost žalobkyně byla doručena žalované dne 7. 10. 2019 a lhůta 6 měsíců skončila dne 7. 4. 2020. Soud tak považoval požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z přiznané částky za důvodný až od 8. 4. 2020. Jelikož pak náhrada nemajetkové újmy byla žalovanou žalobkyni zaplacena dne 14. 8. 2020, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení z částky soudem v řízení stanovené za dobu od 8. 4. 2020 do 14. 8. 2020, přičemž ve zbytku požadavku žalobkyně pak tedy byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (viz bod II výroku tohoto rozsudku).

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o. s. ř., když rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, přičemž s ohledem na to, že k plnění ze strany žalované došlo až po podání žaloby a marném uplynutí lhůty k plnění v rámci mimosoudního projednání věci je třeba při rozhodování o nákladech řízení na věc pohlížet tak, že žalobkyně dosáhla satisfakce spočívající v nahrazení nemateriální újmy, a proto lze na ni ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byla plně úspěšná, byť jí nebylo přiznáno jí požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Proto soud žalobkyni, která byla v řízení právně zastoupena, přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 12 200 Kč, která je tvořena zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč, 3x odměnou právního zástupce žalobce za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis částečného zpětvzetí) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 9 300 Kč (3x 3 100 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu vzata částka 50 000 Kč, a paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobce za tři úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč (3x 300 Kč).

24. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná jako organizační složka státu řídí.