21 C 17/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Vernerovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 37 811,75 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 234 188,25 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 456 Kč k rukám právního zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu se žalobce po žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy, která mu dle jeho přesvědčení vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze nejprve pod sp. zn. 2 Cm 131/2004 a následně pod sp. zn. 2 Cm 112/2010. Žalobce za porušení svého práva na projednání věci v přiměřené době požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 413 000 Kč. V návrhu bylo uvedeno, že dne 6. 12. 2004 byla u Městského soudu v Praze vůči žalobci v tomto řízení podána panem [jméno] [příjmení] žaloba, v níž se žalobce v posuzovaném řízení domáhal zaplacení peněžité částky ve výši 13 mil. Kč a omluvy. Dále žalobce uváděl, že v průběhu posuzovaného řízení docházelo k opakovaným úpravám žaloby, přičemž usnesením ze dne 25. 6. 2010 vydaném pod č. j. 2 Cm 131/2004-344 byla část nároků, konkrétně požadavek na zaplacení částky 16 mil. Kč s příslušenstvím vyloučena k samostatnému řízení, které bylo nadále vedeno pod sp. zn. 2 Cm 112/2010. Toto vyloučené řízení následně pravomocně skončilo až rozhodnutím Vrchního soudu v Praze vydaným dne 26. 8. 2021 pod č. j. 3 Cmo 33/2020-1015, které nabylo právní moci dne 29. 9. 2021. Žalobce v této souvislosti poukazoval na to, že řízení o žalobním nároku na zaplacení částky nejprve 13 mil Kč a následně částky 16 mil. Kč, které bylo proti němu zahájeno podáním ze dne 6. 12. 2004 (původně vedené pod sp. zn. 2 Cm 131/2004, následně po vyloučení věci pod sp. zn. 2 Cm 112/2010), bylo pravomocně ukončeno až po 16 letech a 9 měsících, z čehož je tedy zřejmé, že trvalo nepřiměřenou dlouhou dobu, po kterou byl žalobce v dlouhodobé nejistotě ohledně výsledku sporu o zaplacení částky nejprve 13 mil. Kč a později 16 mil. Kč. Navíc žalobce upozorňoval i na to, že od října 2010, kdy došlo k vyloučení části předmětu k samostatnému projednání, běžela souběžně dvě řízení, což žalobce považoval za větší újmu. V průběhu řízení však k výzvě soudu žalobce upřesnil, že požadavek na náhradu nemajetkové újmy uplatněné v tomto řízení se výlučně týká jen nároků, které byly původně projednávány společně s dalšími nároky pod sp. zn. 2 Cm 131/2004 a později byly vyloučeny k samostatnému projednání pod sp. zn. 2 Cm 112/2010, tedy že se nejedná o odškodnění dvou řízení, ale pouze jednoho, ve kterém byla projednávána náhrada majetkové škody (náhrada škody, bezdůvodného obohacení a ušlého zisku). Žalobce dále zdůrazňoval, že s ohledem na zcela zjevně nepřiměřenou délku soudního řízení a okolnosti výše uvedené se domnívá, že je zcela důvodný jeho požadavek na náhradu nemajetkové újmy ve výši 28 000 Kč za každý rok řízení s odlišnou úpravou prvních dvou let předmětného řízení, to vše za situace, kdy ve vztahu k průběhu řízení žalobce vytýkal ve vztahu k postupu soudu to, že ve věci bylo vypracováno několik znaleckých posudků, přičemž závěry znalců se podstatným způsobem rozcházely, dle žalobce v důsledku toho, že soud nebyl v rámci posuzovaného řízení schopen řádně předmět řízení vymezit, a to za situace, kdy jako předmět řízení byla uplatněna náhrada škody za zničený podnik, přičemž podnik žalobce v posuzovaném řízení však nebyl v posuzovaném řízení řádně specifikován. Dále žalobce poukazoval i na to, že ani množství zpracovaných znaleckých posudků nemůže ospravedlnit nepřiměřenou délku soudního řízení, zejména za situace, kdy Městský soud v Praze nebyl schopen procesními postupy přimět žalobce v posuzovaném řízení, aby řádně svůj návrh specifikoval, ačkoliv k tomuto postupu byl Městský soud v Praze veden i v rámci zrušujícího rozhodnutí Městského soudu v Praze z roku 2017 s tím, že na nedostatečnou specifikaci podniku žalobcem v posuzovaném řízení opakovaně upozorňoval v průběhu celého řízení sám žalobce v tomto řízení v postavení žalovaného v řízení posuzovaném. Žalobce též v podané žalobě argumentoval i zvýšeným významem řízení pro svou osobu, který spatřoval ve výši peněžité částky. Poté, kdy však byl soudem v rámci jednání upozorněn na to, že s ohledem na skutečnost, že předmětem posuzovaného řízení je žaloba na plnění finanční částky, není s takovým řízením automaticky spojován zvýšený význam takovéhoto řízení pro stěžovatele, a to v tomto případě i v kontextu skutečnosti, že žalobce v tomto řízení (žalovaný v posuzovaném řízení), byl správce konkursní podstaty, který má být ze zákona v souvislosti se svou činností pojištěn, soud by se tedy v rámci řízení po výzvách učiněných ve vztahu k žalobci zabýval i otázkou tohoto povinného pojištění, žalobce za těchto okolností prostřednictvím svého právního zástupce při jednání soudu uvedl, že kritérium zvýšeného významu řízení pro žalobce v daném případě neuplatňuje.

2. V rámci doplňujícího vyjádření k žalobě, poté, kdy [stát. instituce] v rámci mimosoudního projednání věci vyplatilo žalobci částku 141 000 Kč, vzal žalobce částečně žalobu o částku 141 000 Kč zpět. O tomto částečném zpětvzetí žaloby bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 vydaným dne 5. 10. 2022 pod č. j. 21 C 17/2022-65.

3. Žalobce se však zároveň vyjádřil i k výši plnění poskytnutého žalovanou, které považoval za nepřiměřeně nízké. V tomto doplňujícím vyjádření žalobce zdůraznil, že zásadně nesouhlasí s ponížením základní částky odškodnění o 55 %, kdy tuto modifikaci žalobce interpretoval tak, že on rozhodně ve výše uvedeném rozsahu nezavinil průtahy v řízení a poukazoval na to, že délka řízení byla primárně ovlivněna tím, že žalobce v posuzovaném řízení svůj podnik řádně nespecifikoval, v důsledku čehož byly v průběhu posuzovaného řízení opakovaně vypracovávány znalecké posudky, pro které však nebyl dostatek podkladů pro stanovení výše tvrzené škody a ušlého zisku.

4. Žalovaná v rámci vyjádření k žalobě konstatovala, že v rámci mimosoudního projednání požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze nejprve pod sp. zn. 2 Cm 131/2004 a následně pod sp. zn. 2 Cm 112/2010 dospěla k závěru, že celková doba řízení byla zcela zjevně nepřiměřená a že za těchto okolností tedy přiznala žalobci odškodnění za jemu vzniklou nemajetkovou újmu v celkové výši 141 000 Kč. V souvislosti s výší odškodnění žalovaná uvedla, že s ohledem na skutečnost, že řízení ve vztahu k žalobci trvalo 16 let a 8 měsíců, vyšla ze základní částky odškodnění 20 000 Kč za jeden rok řízení, s výjimkou prvních dvou let, kdy vyšla z částky poloviční, přičemž základní částku odškodnění snížila celkově o 55 %, a to o 35 % z důvodu složitosti řízení, o 10 % z důvodu četnosti rozhodování soudů a o 10 % z důvodu podílu žalobce na délce řízení, to vše za situace, kdy v obecné rovině shledala význam řízení pro žalobce jako běžný, neboť se jednalo o finanční plnění, s nímž ani podle ustálené judikatury není spojován zvýšený význam řízení jako je tomu např. ve věcech trestních, opatrovnických, pracovněprávních, ve věcech osobního stavu, či ve věcech týkajících se života a zdraví. Vyplacenou částku 141 000 Kč tedy žalovaná považovala za částku zcela odpovídající konkrétním okolnostem případu a průběhu posuzovaného řízení, a proto navrhovala, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

5. Obsahem přílohového spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 2 Cm 131/2004 vzal soud za prokázané, že dne 8. 12. 2004 byla u Městského soudu v Praze podána žaloba žalobcem [jméno] [příjmení] proti třem žalovaným, a to [celé jméno žalobce], správci konkursní podstaty, úpadce [právnická osoba] [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], dále proti [jméno] [příjmení] a dále proti společnosti [právnická osoba] V rámci podané žaloby byl uplatněn požadavek na náhradu škody, vydání bezdůvodného obohacení a nárok na poskytnutí zadostiučinění v penězích a ve věci bylo žádáno vydání mezitímního rozhodnutí. Součástí žaloby byl i návrh na vydání předběžného opatření, jímž by byla prvnímu žalovanému uložena povinnost zpřístupnit nemovitosti specifikované v návrhu, dále bylo žádáno, o uložení povinnosti snášet užívání předmětných nemovitostí žalobcem, neubytovávat v nemovitostech třetí osoby a nešířit informace vztahující se k podnikatelské činnosti žalobce, s výjimkou informací poskytovaných soudům a státním orgánům. Ve vztahu k druhému žalovanému byl vznesen požadavek na vyklizení nemovitostí specifikovaných v návrhu a nešíření informací vztahujících se k podnikatelské činnosti žalobce, s výjimkou informací poskytovaných soudům a státním orgánům a ve vztahu ke třetímu žalovanému bylo žádáno o uložení povinnosti vyklidit v návrhu specifikované nemovitosti a zdržet se poskytování informací vztahujících se k podnikatelské činnosti žalobce, s výjimkou informací poskytovaných soudům a státním orgánům. Dne 8. 12. 2004 zároveň došlo k úhradě soudního poplatku. Dne 8. 12. 2004 bylo pod č. j. 2 Cm 131/2004-19 rozhodnuto o návrhu na vydání předběžného opatření, a to tak, že návrh byl zamítnut. Do tohoto rozhodnutí se odvolal žalobce dne 23. 12. 2004. Dne 10. 1. 2005 byla žalobci v tomto řízení (prvnímu žalovanému v řízení posuzovaném) doručena žaloba, usnesení o předběžném opatření a odvolání do usnesení. Dne 17. 1. 2005 své odvolání žalobce v posuzovaném řízení doplnil. Dne 25. 1. 2005 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze, který svým rozhodnutím ze dne 3. 3. 2005 rozhodl pod č. j. 3 Cmo 31/2005-49 o potvrzení rozhodnutí soudu I. stupně o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. Spis byl vrácen Městskému soudu v Praze dne 15. 3. 2005. Usnesení Vrchního soudu v Praze bylo [celé jméno žalobce] doručeno dne 25. 3. 2005. Dne 7. 6. 2005 byl žalobce v posuzovaném řízení vyzván k odstranění vad žaloby, zejména k doplnění výše požadované škody a výše bezdůvodného obohacení a výše požadovaného zadostiučinění. Dne 20. 7. 2005 žalobce na výzvu soudu reagoval tak, že sdělil, že první žalovaný (žalobce v tomto řízení) mu odmítl vydat dokumentaci vztahující se k možnosti uplatnění nároku na náhradu škody, a proto že za těchto okolností prozatím žádá o vydání toliko mezitímního rozsudku. Dne 25. 7. 2005 bylo vydáno soudem další usnesení s výzvou k odstranění vad podání a žalobce byl zároveň poučen o možnosti odmítnutí žaloby. Dne 18. 10. 2005 bylo vydáno usnesení o odmítnutí žaloby pro neodstranění vad podání. Dne 16. 11. 2005 došlo do spisu doplnění žaloby, přičemž ve vztahu k prvnímu žalovanému byl specifikován požadavek na náhradu skutečné škody ve výši 10 mil. Kč, náhrada ušlého zisku ve výši 3 mil. Kč a vydání bezdůvodného obohacení ve výši 3 mil. Kč a dále bylo žádáno o poskytnutí zadostiučinění formou písemné omluvy a zaplacení částky 300 tis. Kč. Proti druhému a třetímu žalovanému byl uplatněn požadavek na poskytnutí zadostiučinění formou písemné omluvy a zaplacením částky 300 tis. Kč. Zároveň téhož dne, tedy 16. 11. 2005, bylo soudu doručeno odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí žaloby. Usnesením ze dne 22. 11. 2005 vydaným pod č. j. 2 Cm 131/2004-75 bylo rozhodnuto tak, že bylo změněno rozhodnutí ze dne 18. 10. 2005 č. j. 2 Cm 131/2004-66, jímž byla žaloba ze dne 7. 12. 2004 odmítnuta, a to s odůvodněním, že v souvislosti s včas podaným odvoláním byly odstraněny vady žaloby. Součástí podání ze dne 16. 11. 2005 byla i žádost o osvobození od soudních poplatků. Dne 23. 11. 2005 Městský soud v Praze uložil žalobci povinnost předložit soudu vyplněné prohlášení o majetkových poměrech, které bylo soudu předloženo dne 28. 12. 2005. Usnesením ze dne 28. 12. 2005 byla připuštěna změna žaloby ve znění doplňujícího vyjádření a dne 28. 12. 2005 bylo rozhodnuto o přiznání osvobození od soudních poplatků ve vztahu k žalobci. Zároveň dne 28. 12. 2005 bylo vydáno usnesení, jímž byl žalobce vyzván k upřesnění a doplnění žaloby ve vztahu k požadavku na náhradu majetkové škody ve výši 10 mil. Kč, o konkrétní výčet hmotných složek podniku, včetně ocenění, uvedení pracovníků podniku. Ve vztahu k nároku na náhradu bezdůvodného obohacení byla soudem učiněna výzva k doplnění konkrétních tvrzení o vzniku bezdůvodného obohacení a jeho výši. Zároveň byl žalobce poučen o tom, že nebude-li na výzvu reagováno, bude žaloba odmítnuta. Usnesení ze dne 20. 3. 2006 bylo rozhodnuto o odmítnutí žaloby pro neodstranění vad podání. Dne 13. 4. 2006 bylo podáno odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí žaloby. Zároveň došlo k doplnění skutkových tvrzení ze strany žalobce. Dne 26. 4. 2006 bylo usnesením vydaným pod č. j. 2 Cm 131/2004-112 rozhodnuto tak, že usnesení ze dne 20. 3. 2006, č. j. 2 Cm 131/2004-92, se mění tak, že žaloba se neodmítá. Takto bylo rozhodnuto v důsledku doplnění skutkových tvrzení v rámci odvolací lhůty. Dne 14. 3. 2007 bylo nařízeno jednání na 17. 5. 2007. Dne 17. 5. 2007 proběhlo jednání ve věci. V rámci návrhu na doplnění dokazování ze strany žalobce bylo žádáno vyžádání si 17 spisů od různých okresních soudů, bylo navrhováno slyšení více než 15 svědků. Jednání bylo odročeno na 2. 8. 2007. Dne 2. 8. 2007 bylo konáno jednání. K důkazu byla provedena celá řada listinných důkazů, byli vyslechnuti dva svědci, jednatel třetího žalovaného a jednání bylo odročeno na 6. 11. 2007. Dne 1. 11. 2007 požádal právní zástupce žalobce o odročení jednání pro kolizi. Jednání nebylo odročováno, bylo konáno v nepřítomnosti právního zástupce žalobce. Při jednání byla vyslechnuta předvolaná svědkyně. Dne 6. 11. 2007 bylo do spisu podáno doplnění a úprava žaloby. V tomto podání bylo poukazováno na to, že první žalovaný (žalobce v tomto řízení) byl jako správce konkursní podstaty [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] odsouzen za protiprávní obsazení nebytového prostoru žalobce, tedy že se dopustil trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, podmíněně odloženému na dobu 2 let a byl mu uložen trest zákazu činnosti na dobu 3 let a žalobce v posuzovaném řízení byl se svým požadavkem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Dne 6. 11. 2007 se konalo další jednání ve věci, při němž byl vyhlášen částečný rozsudek ve věci všech tří žalovaných. Rozsudkem byla všem třem žalovaným uložena povinnost k omluvě a zaplacení částky 300 tis. Kč jako zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Částečný rozsudek byl doručen stranám v průběhu prosince 2007. Dne 19. 12. 2007 bylo vydáno pod č. j. 2 Cm 131/2004-196 usnesení, jímž byl žalobce vyzván k upřesnění označení prvního žalovaného, a to s ohledem na skutečnost, že usnesením vydaným Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka] ze dne 21. 11. 2007 byl [celé jméno žalobce] zproštěn funkce správce konkursní podstaty. Dne 21. 12. 2007 se proti částečnému rozsudku odvolal první, druhý i třetí žalovaný. Odůvodnění odvolání druhého žalovaného do spisu přišlo 29. 1. 2008 a odůvodnění odvolání třetího žalovaného bylo dodáno dne 29. 1. 2008. Dne 15. 2. 2008 došlo k vyplacení v meziobdobí přiznaného svědečného. Dne 15. 2. 2008 bylo požádáno o doložení usnesení Městského soudu v Praze o zproštění [celé jméno žalobce] správcem konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova]. Dne 12. 3. 2008 bylo rozhodnuto o připuštění změny žaloby přednesené ve vztahu k prvnímu žalovanému při jednání soudu dne 6. 11. 2007 s tím, že byla připuštěna změna žaloby v části nároku na náhradu škody ve výši 13 mil. Kč a vydání bezdůvodného obohacení ve výši 3 mil. Kč. Dne 25. 3. 2008 byl spis s odvoláním žalovaných do částečného rozsudku předložen Vrchnímu soudu v Praze. Dne 2. 10. 2008 byl spis vrácen bez věcného vyřízení Městskému soudu v Praze s tím, že s ohledem na povahu nároků dle skutkových tvrzení vybočilo jednání prvního žalovaného z rámce řádného výkonu funkce správce konkursní podstaty, a proto měl být první žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání. Usnesením ze dne 20. 10. 2008 bylo rozhodnuto pod č. j. 2 Cm 131/2004-241 o nákladech státu. Usnesením ze dne 27. 10. 2008 byl vyzván první žalovaný k zaplacení soudního poplatku z podaného odvolání ve výši 13 tis. Kč. Dne 11. 11. 2008 podali druhý a třetí žalovaný odvolání proti usnesení o povinnosti uhradit náklady státu (usnesení č. j. 2 Cm 131/2004-241). Usnesením č. j. 2 Cm 131/2004-251 z 15. 12. 2008 bylo odvolací řízení ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným (žalobcem v tomto řízení) zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. V odvolací lhůtě byl dne 19. 12. 2008 soudní poplatek zaplacen, a proto bylo dne 22. 12. 2008 vydáno usnesení č. j. 2 Cm 131/2007-254, jímž došlo k zrušení usnesení o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Dne 29. 12. 2008 zároveň do spisu přišlo odvolání prvního žalovaného proti usnesení o zastavení řízení. Dne 6. 1. 2009 byl spis odeslán Vrchnímu soudu v Praze. Dne 23. 6. 2009 bylo nařízeno odvolacím soudem jednání na den 9. 9. 2009. Jednání původně nařízené na den 9. 9. 2009 bylo dne 31. 8. 2009 přeodročeno na 18. 11. 2009. Dne 18. 11. 2009 do spisu bylo podáno vyjádření žalobce k odvolání žalovaných. Dne 18. 11. 2009 bylo ve věci jednáno odvolacím soudem. Tohoto jednání se za prvního žalovaného nikdo nezúčastnil. Při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek, jímž byl ve vztahu k prvnímu žalovanému rozsudek soudu I. stupně o povinnosti poskytnutí omluvy a zaplacení částky 300 tis. Kč potvrzen, a to v souvislosti s prokázaným protiprávním jednáním prvního žalovaného, jehož jednáním došlo k neoprávněnému zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytového prostoru. Spis byl Městskému soudu v Praze vrácen dne 14. 1. 2010 a rozsudek ve výše uvedeném rozsahu nabyl právní moci dne 28. 1. 2010. Po vrácení spisu Městskému soudu v Praze dne 22. 1. 2010 bylo usnesením č. j. 2 Cm 131/2004-289 ustanoven znalecký ústav, jehož úkolem bylo stanovit snížení hodnoty podniku žalobce spočívajícího v poskytování hostinsko-ubytovacích služeb v důsledku znemožnění provozování horských hotelů ke dni 25. 11. 2004 a stanovení výše obvyklého zisku za období od 26. 1. 2004 do 30. 6. 2005. Dne 16. 2. 2010 přišlo k soudu podání znaleckého ústavu, v němž bylo upozorňováno na vysoké náklady znalečného, bylo žádáno o vybrání zálohy na znalecký posudek a její poskytnutí znaleckému ústavu. Dne 17. 2. 2010 došlo podání, jímž znalecký ústav oznámil soudu, že požádal žalobce o součinnost formou předání údajů a podkladů o hospodaření podniku za období předcházející 25. 11. 2004 a odůvodnění plánu hospodaření na další období. Dne 17. 3. 2010 znalecký ústav oznámil, že přesto, že byl zástupce žalobce vyzván k součinnosti, doposud žádné podklady znalecký ústav neobdržel. Dne 22. 2. 2010 bylo vydáno usnesení, jímž byla k žádosti znaleckého ústavu prodloužena lhůta k vypracování znaleckého posudku o dalších 50 dnů. Dne 30. 3. 2010 bylo doručeno do spisu dovolání prvního žalovaného proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2009. Za těchto okolností byl dne 2. 4. 2010 požádán znalecký ústav o urychlené vrácení spisu. Dne 8. 4. 2010 byl spis vrácen Městskému soudu v Praze s tím, že zároveň znalecký ústav sdělil, že se pokusí vypracovat znalecký posudek, byť podklady nejsou dostatečné a že se tedy bude jednat spíše o odborný odhad. Dne 14. 4. 2010 byl první žalovaný vyzván k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Soudní poplatek byl dne 22. 4. 2010 zaplacen. Usnesením ze dne 23. 4. 2010 byl žalobce vyzván k řádnému označení prvního žalovaného. Dne 23. 4. 2010 do spisu přišel zpracovaný znalecký posudek. Dne 25. 5. 2010 bylo pod č. j. 2 Cm 131/2004-325 vydáno usnesení o zastavení řízení mezi žalobcem a prvním žalovaným, a to s ohledem na skutečnost, že žalobce nereagoval na výzvu soudu k tomu, aby řádně označil prvního žalovaného, a to za situace, kdy jako žalovaný byl označován [celé jméno žalobce], správce konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], přičemž žalobci bylo v minulosti usnesením soudu sděleno, že [celé jméno žalobce] byl zproštěn výkonu funkce správce konkursní podstaty shora uvedeného úpadce (usnesením ze dne 25. 5. 2010, č. j. 2 Cm 131/2004-325). Dne 22. 6. 2010 bylo doručeno odvolání prvního žalovaného proti usnesení o zastavení řízení co do výroku o nákladech řízení. Zároveň bylo uvedeno, že k uhrazení částky 300 tis. Kč došlo započtením pohledávky prvního žalovaného za žalobcem. Dne 28. 6. 2010 bylo rozhodnuto o přiznání znalečného. Dne 25. 6. 2010 byl usnesením vydaným pod č. j. 2 Cm 131/2004-344 vyloučen k samostatnému projednání požadavek žalobce vůči žalovanému [celé jméno žalobce] na zaplacení částky 16 mil. Kč z titulu náhrady škody a vydání bezdůvodného obohacení k samostatnému projednání Dne 4. 8. 2010 do spisu přišlo doplnění dovolání prvního žalovaného.

6. Obsahem přílohového spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 2 Cm 112/2010 vzal soud za prokázané, že usnesením ze dne 25. 6. 2010 vydaným pod sp. zn. 2 Cm 131/2004 došlo k vyloučení nároku žalobce vůči žalovanému [celé jméno žalobce] o náhradu škody a o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 16 mil. Kč k samostatnému projednání. Dne 24. 8. 2010 bylo Vrchnímu soudu v Praze předloženo odvolání žalobce do usnesení ze dne 25. 5. 2010, č. j. 2 Cm 131/2004-325 o zastavení řízení. Usnesením ze dne 31. 1. 2011 bylo Vrchním soudem v Praze rozhodnuto tak, že usnesení soudu I. stupně se mění tak, že řízení se nezastavuje a ve výroku o nákladech řízení bylo rozhodnutí zrušeno. V odůvodnění zaujal odvolací soud závěr, že jak z obsahu žaloby, tak ze samotného jednání [celé jméno žalobce], tak i z postupu soudu je zřejmé, že s [titul] [celé jméno žalobce] bylo jednáno jako s fyzickou osobou, nikoliv jako se správcem konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova], a že tedy žaloba směřuje proti fyzické osobě prvního žalovaného nikoliv v postavení správce konkurzní podstaty úpadce. Spis byl Městskému soudu v Praze vrácen dne 10. 3. 2011. Usnesení bylo doručeno právnímu zástupci žalovaného 17. 5. 2011. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 28. 6. 2011. Dne 17. 5. 2011 bylo právním zástupcem žalovaného požádáno o odročení jednání. K této žádosti bylo jednání odročeno na 4. 8. 2011. K tomuto jednání byli zároveň předvoláni zpracovatelé znaleckého posudku. Dne 4. 8. 2011 se konalo jednání. Žalovaný nebyl u jednání přítomen. U jednání bylo upřesněno, že požadavek na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení je uplatňován proti [celé jméno žalobce] jako fyzické osobě. Při jednání byl vyslechnut zpracovatel znaleckého posudku. Právní zástupce žalobce trval na zpracování revizního znaleckého posudku. Ze strany žalovaného bylo navrženo doplnění dokazování nájemními smlouvami, které se žalovaný zavázal předložit. Jednání bylo odročeno na 20. 10. 2011. Dne 17. 8. 2011 požádal soud o zaslání rozsudku Okresní soudu v Turnově a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Dále soud zažádal o zaslání kopie rozsudku ve věci 16 C 60/2006. Dne 16. 8. 2011 bylo rozhodnuto o zamítnutí námitky litispendence vznesené ze strany žalovaného. Dne 23. 8. 2011 bylo založeno podání právního zástupce žalovaného datované dne 11. 8. 2011, v němž byla doplněna skutková tvrzení ohledně obrany žalovaného. Dne 23. 8. 2011 zároveň požádal právní zástupce žalovaného o prodloužení lhůty k podání vyjádření a doplnění tvrzení ohledně neplatnosti nájemní smlouvy. Dne 25. 8. 2011 bylo vydáno rozhodnutí o přiznání znalečného za účast zpracovatelů u jednání soudu. Dne 17. 10. 2011 došlo k vyplacení znalečného. Dne 18. 10. 2011 se k doplňujícím tvrzení žalovaného vyjádřil žalobce. Dne 20. 10. 2011 bylo konáno jednání, ve věci bylo doplněno dokazování čtením listinných důkazů, včetně vyžádaných spisů Okresního soudu v Trutnově a rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci trestního řízení vedeného proti žalovanému a dále i rozhodnutí Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 11 C 9/2005 a Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 26 Co 295/2005. Ve věci byl vyhlášen rozsudek, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 2 277 019 Kč a žaloba byla zamítnuta co do požadavku na zaplacení částky 13 722 981 Kč. Rozsudek ve věci byl doručen právnímu zástupci žalovaného dne 22. 11. 2011. Dne 20. 12. 2011 bylo podáno odvolání proti rozsudku ze strany žalobce. Dne 7. 12. 2011 do spisu došlo odvolání žalovaného do výroku I. rozsudku. V průběhu prosince 2011 byla prováděna reklamace doručení rozsudku. Dne 9. 1. 2012 byl právní zástupce žalobce vyzván k doplnění odvolání. Téhož dne byl k doplnění odvolání vyzván i právní zástupce žalovaného. Zároveň byl žalovaný dne 5. 1. 2012 vyzván k zaplacení soudního poplatku. Dne 1. 2. 2012 podal žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce žádost o osvobození od soudních poplatků. Dne 3. 2. 2012 do spisu došlo ze strany žalobce doplnění odvolání. Dne 9. 2. 2012 byla zasílána výzva žalovanému k vyplnění prohlášení o majetkových poměrech v souvislosti se žádostí o osvobození od soudních poplatků. Dne 20. 2. 2012 do spisu bylo doloženo doplnění odvolání žalobce ve věci. Dne 14. 2. 2012 do spisu došlo doplnění odvolání žalovaného do výroku I. a dne 1. 3. 2012 byl z účtu [jméno] [příjmení] zaplacen soudní poplatek za odvolání žalovaného. Spis byl předložen odvolacímu soudu dne 14. 3. 2012. Dne 9. 8. 2012 bylo odvolacím soudem nařízeno jednání na 24. 9. 2012. Dne 30. 8. 2012 požádal právní zástupce žalovaného o odročení jednání z důvodu zahraniční dovolené a nemožnosti zajistit substituci. Jednání bylo přeodročeno na základě této žádosti na 10. 10. 2012. Dne 10. 10. 2012 bylo jednáno odvolacím soudem. Jednání odvolacího soudu nebyl žalovaný přítomen. Při jednání soudu bylo rozhodnuto o tom, že rozsudek soudu I. stupně se ve výroku II. v rozsahu zamítnutí žaloby o zaplacení částky 3 mil. Kč potvrzuje a ve zbývajícím rozsahu byl rozsudek soudu zrušen a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze, č. j. 3 Cmo 105/2012-319, vyplývá, že odvolací soud se ztotožnil s nedůvodností podané žaloby co do požadavku na zaplacení částky 3 mil. Kč požadované z důvodu vydání bezdůvodného obohacení. Ve vztahu k požadavku na náhradu škody pak odvolací soud dospěl k závěru, že ve vztahu k náhradě ušlého zisku se soud I. stupně dostatečně nevypořádal s platností či neplatností nájemní smlouvy, dále s platností či neplatností podnájemní smlouvy, dále uvedl, že v rámci svého rozhodnutí se musí soud I. stupně vypořádat i s důsledky skutečnosti, že žalobce byl při uzavírání nájemní smlouvy v dobré víře, dále že musí vzít v úvahu objektivní skutečnost prohlášení konkursu a s ním spojený vznik práva správce konkursní podstaty vypovědět nájemní nebo podnájemní smlouvu. Ve vztahu k náhradě škody spočívající ve snížení hodnoty žalobcova podniku odvolací soud konstatoval, že je zcela správný závěr soudu I. stupně, že se žalovaný dopustil protiprávního jednání, v jehož důsledkem byla snížena hodnota podniku, avšak že odpovědnost žalovaného nelze dovozovat z porušení obecné prevenční povinnosti, ale že je třeba věc zkoumat podle obecných ustanovení o odpovědnosti za škodu. Odvolací soud se též neztotožnil s tím, že při určení hodnoty žalobcova podniku bylo vycházeno výlučně ze znaleckého posudku, když se soud I. stupně dostatečně nevypořádal s námitkami obou účastníků proti správnosti znaleckého posudku. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 20. 11. 2012, byl dán pokyn k rozeslání rozhodnutí a dne 28. 12. 2012 bylo nařízeno jednání na 28. 2. 2013. Dne 28. 2. 2013 se konalo jednání ve věci. Žalovaný nebyl u jednání přítomen. Při tomto jednání oznámil žalobce, že zadal zpracování znaleckého posudku znaleckému ústavu [právnická osoba], avšak že posudek není doposud vypracován. Při jednání soudu byl slyšen předvolaný svědek [titul] [jméno] [jméno] a k důkazu byly provedeny další listinné důkazy. Jednání bylo za účelem doplnění dokazování odročeno na 23. 5. 2013. Žalobce byl současně vyzván k předložení znaleckého posudku do 20. 4. 2013. Dne 19. 4. 2013 žalobce sdělil soudu, že znalecký ústav doposud posudek vyhotovuje. Za těchto okolností bylo rozhodnuto o odročení jednání na 16. 7. 2013. Dne 6. 5. 2013 byl do spisu doložen ze strany žalobce znalecký posudek. Dne 12. 5. 2013 byl k jednání na den 16. 7. 2013 předvolán zpracovatel znaleckého posudku. Dne 12. 5. 2013 zároveň soud vyzval [právnická osoba], aby konkretizovala soudu soupis účetních dokladů převzatých od žalobce, které byly uváděny jako podklady při zpracování znaleckého posudku. [právnická osoba] dne 24. 5. 2013 oznámila, že znalecký posudek vypracovávala na základě daňových přiznání žalobce za rok 2004, včetně výkazů pro [anonymizováno] a korespondence s [anonymizována dvě slova], prvotních účetních dokladů, souvisejících podkladů a přijatých a vydaných faktur a příjmových a výdajových pokladních dobropisů, smluv korespondence s obchodními partnery apod. Dne 11. 6. 2013 právní zástupce žalovaného poukázal na to, že obsahem spisu nejsou listiny, ze kterých [právnická osoba] [anonymizováno] vycházela při zpracování znaleckého posudku s tím, že bylo žádáno o předložení těchto listin. Dne 17. 5. 2013 byl vyzván znalecký ústav [právnická osoba] (soudem dříve ustanovený znalecký ústav) k vyjádření se k námitkám žalobce a žalovaného ke znaleckému posudku jím zpracovanému a dále k vyjádření se ke znaleckému posudku [právnická osoba] Dne 14. 6. 2013 bylo rozhodnuto o neodročení jednání k žádosti právního zástupce žalovaného. Usnesením ze dne 14. 6. 2013 byli vyzváni právní zástupci stran k doložení konkrétních námitek proti oběma znaleckým posudkům. Dne 21. 6. 2013 požádal právní zástupce žalovaného o prodloužení lhůty ke sdělení případných námitek. Dne 11. 7. 2013 bylo ze strany právního zástupce žalovaného doručeno vyjádření ke znaleckému posudku předloženého žalobcem. Dne 16. 7. 2013 se konalo jednání ve věci, byl vyslechnut zpracovatel znaleckého posudku podaného znaleckým ústavem [právnická osoba], byl vyslechnut zpracovatel znaleckého posudku [právnická osoba] [právnická osoba] uloženo zpracování doplňku znaleckého posudku dle požadavku zástupce žalovaného a zároveň byla [právnická osoba] vyzvána k doložení podkladů, ze kterých bylo vycházeno při zpracování znaleckého posudku. Jednání bylo odročeno za účelem zpracování doplňků znaleckých posudků odročeno na neurčito. Dne 31. 7. 2013 bylo uloženo znaleckému ústavu [právnická osoba] doplnit znalecký posudek. Dne 9. 8. 2013 bylo rozhodnuto o přiznání odměny za účast u jednání soudu znaleckému ústavu [právnická osoba] Dne 15. 8. 2013 [právnická osoba] předala doplněk znaleckého posudku. Dne 23. 8. 2013 předala doplnění vyhotovení znaleckého posudku společnost [právnická osoba] V mezidobí do spisu byly doloženy podklady pro zpracování znaleckého posudku. Dne 15. 11. 2013 bylo nařízeno jednání na 12. 12. 2013. Dne 18. 11. 2013 bylo přiznáno znaleckému ústavu [právnická osoba] znalečné za doplněk znaleckého posudku. Dne 28. 11. 2013 požádal právní zástupce žalovaného o odročení jednání z důvodu kolize. Dne 4. 12. 2013 bylo oznámeno, že jednání odročováno nebude. Dne 12. 12. 2013 se konalo jednání, žalovaný nebyl u jednání přítomen, právní zástupce žalovaného ano. Bylo doplněno dokazování a jednání bylo za účelem zpracování revizního znaleckého posudku odročeno na neurčito. Dne 30. 12. 2013 do spisu došly dotazy žalobce ve vztahu ke zpracování revizního znaleckého posudku. Usnesením ze dne 13. 1. 2014, č. j. 2 Cm 112/2010-507, bylo vyzváno 8 fyzických osob ke sdělení, kde byli v listopadu roku 2004 zaměstnáni a zda došlo k jednání mezi žalobcem a jejich osobami o práci v horských hotelech v obci [obec] v roce 2004 a 2005, v jaké profesi a po jakou dobu. Dne 13. 1. 2014 zároveň bylo rozhodnuto pod č. j. 2 Cm 112/2010-508 o ustanovení [znalecký ústav] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], za účelem vypracování revizního znaleckého posudku ve vztahu ke znaleckým posudkům a jejich dodatkům podaných společností [právnická osoba] a [právnická osoba] Dne 13. 1. 2014 zároveň do spisu ze strany právního zástupce žalobce došlo k označení důkazních prostředků na základě výzvy soudu, včetně osob, které měly pro žalobce pracovat. V průběhu ledna až února 2014 odpověděly na výzvu soudu toliko 3 osoby ohledně údajů týkajících se práce pro žalobce v rozhodném období. Dne 4. 2. 2014 sdělila [znalecký ústav] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] nemožnost zpracování znaleckého posudku podobného rozsahu v přiměřené době. V průběhu ledna a února 2014 se vrátila řada nedoručených zásilek zasílaných ze strany soudu s výzvou k doplnění informací. Dne 4. 3. 2014 bylo soudem rozhodnuto o nevyhovění žádosti o zproštění povinnosti vypracování znaleckého posudku. Dne 14. 7. 2014 oznámila [znalecký ústav] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] možnost zpracování znaleckého posudku až ke konci října roku 2014, a to s ohledem na specifičnost ocenění podniku - hotelů i době, ke které má být zpětně ocenění učiněno. Dne 30. 7. 2014 bylo vydáno usnesení o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku do 31. 10. 2014. Dne 23. 10. 2014 přišla další žádost [znalecký ústav] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] o prodloužení lhůty z důvodu potřeby získání podkladů od žalobce za účelem dokončení znaleckého posudku. Bylo žádáno o prodloužení lhůty do 15. 12. 2014. Zároveň bylo upozorňováno na to, že doklady doposud nebyly předány, byť bylo přislíbeno jejich zaslání. V důsledku toho byla usnesením ze dne 24. 11. 2014 prodloužena lhůta pro vypracování znaleckého posudku do 15. 12. 2014. Dne 12. 12. 2014 do spisu přišlo oznámení [znalecký ústav] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], o tom, že není možno znalecký posudek doposud vypracovat s ohledem na to, že byly předány pouze některé doklady s tím, že pokud nebudou předloženy do konce roku, bude znalecký ústav žádat o zproštění povinnosti vypracovat znalecký posudek. Dne 15. 2. 2015 byl [znalecký ústav] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], předložen znalecký posudek, který byl dne 19. 3. 2015 rozeslán účastníkům řízení. Zároveň byli téhož dne účastníci vyzváni k tomu, aby sdělili, zda mají další doplňující otázky na zpracovatele znaleckého posudku a zda žádají výpověď zpracovatele znaleckého posudku u soudu. Dne 19. 3. 2015 bylo zároveň nařízeno ústní jednání na den 5. 5. 2015. Dne 30. 4. 2015 požádal právní zástupce žalovaného o odročení jednání. Jednání bylo přeodročeno na 28. 5. 2015. Dne 18. 5. 2015 bylo rozhodnuto o přiznání znalečného. Dne 22. 5. 2015 do spisu přišlo vyjádření žalobce ke zpracovanému znaleckému posudku včetně námitek a zároveň téhož dne přišlo podání, jehož obsahem byl návrh na změnu žaloby. Dne 28. 5. 2015 se konalo jednání, byla připuštěna změna žaloby, byl vyslechnut zpracovatel znaleckého posudku, byly prováděny další listinné důkazy navržené stranou žalovanou. Žalovaný nebyl osobně přítomen. Jednání bylo odročeno na 23. 6. 2015. Dne 11. 6. 2015 došlo do spisu vyjádření žalovaného včetně námitek proti zpracovanému znaleckému posudku (8 stran). Dne 23. 6. 2015 bylo konáno jednání, žalovaný nebyl přítomen. Bylo doplněno dokazování a ve věci byl vyhlášen rozsudek, který byl dne 16. 7. 2015 doručen účastníkům řízení. Dne 14. 7. 2015 bylo rozhodnuto o přiznání znalečného za účast u jednání soudu. Dne 29. 7. 2015 bylo podáno žalovaným odvolání proti rozsudku. Dne 4. 8. 2015 se ve věci odvolal žalobce. Dne 13. 8. 2015 byl vyzván žalovaný, který žádal o osvobození od soudních poplatků za podané odvolání k doložení svých poměrů. Soud učinil v této věci i vlastní šetření dotazy na [stát. instituce]. Dne 26. 8. 2015 do spisu přišla na vyžádání soudu zpráva [stát. instituce]. Dne 2. 9. 2015 požádal právní zástupce žalovaného o prodloužení lhůty pro doplnění údajů o žádost o osvobození od soudních poplatků, a to do 30. 9. 2015 z důvodu dovolené právního zástupce žalovaného. Dne 7. 9. 2015 bylo vydáno usnesení, jímž byla lhůta k žádosti žalovaného prodloužena. Dne 2. 10. 2015 opětovně požádal právní zástupce žalovaného o prodloužení lhůty k doplnění dokladů prokazujících důvodnost žádosti o osvobození od soudních poplatků do 20. 10. 2015. Dne 12. 10. 2015 bylo této žádosti usnesením Městského soudu v Praze vyhověno. Dne 4. 11. 2015 bylo rozhodnuto o nepřiznání osvobození od soudních poplatků žalovanému, a to z důvodu nedodání podkladů. Dne 25. 11. 2015 se žalovaný odvolal do rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků. Věc byla předložena Městskému soudu v Praze dne 2. 12. 2015. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 4. 2016 vydaným pod č. j. 3 Cmo 329/2015-702 bylo usnesení soudu I. stupně zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení, a to za situace, kdy bylo vyhodnoceno, že vydání rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků bylo za konkrétních okolností nadbytečné, byť zároveň bylo konstatováno, že po formální stránce nebyly ze strany žalovaného doloženy soudem žádané listiny. Po vrácení spisu Městskému soudu v Praze byla dne 17. 5. 2016 vydána výzva k zaplacení soudního poplatku ve vztahu k žalovanému. Dne 26. 5. 2016 si žalovaný znovu požádal o osvobození od soudního poplatku. Dne 6. 6. 2016 byl žalovaný vyzván k doložení důvodnosti žádosti o osvobození od soudních poplatků. Na tuto výzvu bylo reagováno dne 24. 6. 2016 doložením přehledu majetkové situace. Dne 24. 6. 2016 byl však zároveň žalovaný vyzván ještě k doplnění dalších údajů s ohledem na možnost posouzení důvodnosti jeho žádosti. Dne 1. 8. 2016 pak bylo rozhodnuto o přiznání osvobození od soudních poplatků. Dne 8. 9. 2016 byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu. Dne 12. 11. 2016 do spisu došlo doplnění odvolání žalovaného proti rozsudku v počtu 12 stran. Dne 12. 7. 2017 bylo nařízeno jednání na 12. 9. 2017. Dne 30. 8. 2017 se k odvolání žalovaného vyjádřil žalobce. Dne 8. 9. 2017 do spisu došlo další doplnění odvolání žalovaného. Dne 12. 9. 2017 bylo jednáno před odvolacím soudem. Jednání bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na 19. 9. 2017. Dne 18. 9. 2017 se ještě v písemné formě vyjadřoval žalobce ke skutečnostem uvedeným žalobcem při jednání před odvolacím soudem. Při jednání odvolacího soudu dne 19. 9. 2017 bylo vyhlášeno usnesení, jímž byl rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I., ve vyhovující části výroku II. a ve výrocích III. a IV. zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. V rámci zrušujícího rozhodnutí, č. j. 3 Cmo 216/2016-760, odvolací soud konstatoval, že soud I. stupně se správně vypořádal s opakovanou námitkou žalovaného o nedostatku jeho pasivní legitimace, správně vyhodnotil platnost nájemní a podnájemní smlouvy, jejichž neplatnost byla v řízení taktéž namítána. Dále odvolací soud konstatoval, že soud I. stupně správně vycházel ze závěrů revizního znaleckého posudku [znalecký ústav] [anonymizováno] [obec], a to pro rozdílné závěry dvou znaleckých posudků předcházejících, avšak odvolací soud dospěl současně k závěru, že soud I. stupně měl s ohledem na námitky žalovaného ve vztahu k závěrům znaleckého posudku ještě doplnit dokazování, což soud I. stupně neučinil a dále uvedl, že hodnota podniku má být stanovena dle právní názoru odvolacího soudu ke dni okamžiku protiprávního jednání a uvedl, že je tedy třeba zjistit, jak se protiprávní jednání žalovaného na hodnotě žalobcova podniku projevilo. Soudu I. stupně bylo vytknuto, že provedením důkazu - listiny s názvem [ulice] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] byla suplována povinnost žalobce tvrdit a prokazovat rozsah hodnoty jeho majetku s tím, že ve vztahu k nároku na náhradu skutečné škody tedy musí soud I. stupně nejprve postavit na jisto hodnotu žalobcova podniku, poté posoudit, zda a v jakém rozsahu došlo ke snížení hodnoty podniku v důsledku protiprávního jednání žalovaného. Zároveň bylo upozorňováno na potřebu případně doplnit dokazování navrhovaných důkazem ze strany žalovaného, a to účetnictvím [právnická osoba] [anonymizováno]. Soud I. stupně byl zavázán k odstranění pochybnosti při určení hodnoty žalobcova podniku a při zohlednění námitek žalovaného. Spis byl vrácen soudu I. stupně dne 16. 1. 2018. Dne 24. 1. 2018 bylo vydáno usnesení s výzvou k doplnění skutkových tvrzení ze strany žalobce a označení důkazů ve shodě s novými závěry odvolacího soudu. Dne 24. 1. 2018 byl zároveň vyzván žalovaný ke konkretizaci účetních dokladů [právnická osoba], které mají být případně k důkazu vyžádány. Dne 2. 2. 2018 byla vyzvána společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) k předložení výsledků hospodaření společnosti za roky 2003 a 2004 v objektech, které byly předmětem posuzovaného řízení. Dne 7. 2. 2018 zároveň bylo žádáno doplnění znaleckého posudku spočívající ve stanovení hodnoty žalobcova podniku před protiprávním zásahem žalovaného, resp. Bylo žádáno o sdělení této skutečnosti, příp. toho, zda je třeba za tímto účelem zpracovat doplněk znaleckého posudku. Dne 19. 2. 2018 sdělil likvidátor společnost [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), že mu nebyla ze strany statutárních orgánů výše uvedené společnosti poskytnuta žádná součinnost a nedisponuje žádnými účetními doklady z rozhodného období. [znalecký ústav] [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] dne 15. 3. 2018 soudu sdělil, že hodnota podniku před zásahem žalovaného je v již zpracovaném znaleckém posudku stanovena, že není třeba zpracovávat doplněk znaleckého posudku. Dne 18. 5. 2018 bylo nařízeno jednání na den 3. 7. 2018. Dne 24. 5. 2018 došla žádost o změnu nařízeného jednání ze strany [znalecký ústav] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], a to s ohledem na předvolání zpracovatelů znaleckého posudku k jednání s tím, že zpracovatelé se v daný termín nemohou jednání zúčastnit. Jednání bylo přeodročeno na 4. 9. 2018. Dne 31. 8. 2018 došlo do spisu vyjádření žalovaného, který s ohledem na nedostupnost účetnictví [právnická osoba], [anonymizována dvě slova]. za období let 2003 a 2004 navrhl doplnění dokazování primárními účetními doklady za období měsíců listopadu a prosince 2002 a ledna až dubna 2003. Dále bylo navrhováno doplnění dokazování účetnictvím úpadce [právnická osoba] [anonymizováno] za období listopadu a prosince 2004 a ledna až května 2005. Dne 4. 9. 2018 se ve věci vyjádřil žalobce, a to k výši požadovaných úroků z prodlení. Zároveň žalobce navrhl, aby k důkazu byla provedena ekonomická rozvaha horského hotely, která byla v rámci součinnosti účastníka poskytnuta znaleckému institutu při zpracování znaleckého posudku. Dne 4. 9. 2018 proběhlo jednání ve věci, při němž opětovně byl slyšen zpracovatel znaleckého posudku, který odpovídal na doplňující dotazy účastníků. Zároveň bylo znaleckému ústavu uloženo doplnění posudku formou písemných odpovědí na otázky položené právním zástupcem žalobce. Žalovaný byl upozorněn na to, že soud učinil úkony směřující k zajištění dokladů navrhovaných žalovaným k důkazu (účetnictví společnosti [právnická osoba]), avšak že tyto doklady nejsou přes likvidátora společnosti dostupné. Proto byl žalovaný vyzván k tomu, aby, pokud trvá na provedení těchto důkazů, tyto důkazy zajistil a předložil. Žalobce navrhl výslech dalších svědků. Jednání bylo odročeno za účelem dalšího doplnění dokazování na 18. 12. 2018. Dne 18. 9. 2018 byla předložena ze strany žalobce další doplňující skutková tvrzení, resp. další důkazy. Dne 20. 9. 2018 na základě výzvy soudu bylo v písemné formě poskytnuto vyjádření znaleckého ústavu k sedmnácti doplňujícím otázkám žalobce Dne 9. 11. 2018 bylo vydáno usnesení, jímž bylo rozhodnuto o zpracování doplňku znaleckého posudku. Dne 22. 11. 2018 k výzvě soudu ze dne 9. 11. 2018 sdělil správce konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], jaké měl úpadce - [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] v minulosti příjmy z prodeje služeb. Dne 10. 12. 2018 oznámil znalecký ústav potřebu konzultací minimálně se stranou žalobce a žádal o prodloužení lhůty pro zpracování dodatku znaleckého posudku na dobu 2 měsíců. Dne 14. 12. 2018 bylo vyjádření znaleckého ústavu zasláno právnímu zástupci žalobce s výzvou k zaujetí stanoviska. Dne 12. 12. 2018 soud zároveň požádal správce konkursní podstaty [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] o zaslání vyúčtování příjmů a výdajů zpracované správcem konkursní podstaty [titul] [celé jméno žalobce] (žalovaným v posuzovaném řízení), příp. o účetní doklady, z nichž by bylo patrno, v jakém konkrétním období byla ubytovací zařízení správcem konkursní podstaty provozována, a to za účelem zajištění těchto důkazů pro znalecké zkoumání. Dne 18. 12. 2018 proběhlo jednání ve věci. Žalovaný nebyl osobně přítomen. Byli vyslechnuti předvolaní svědci, bylo doplňováno dokazování listinnými důkazy. Jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vyčkání zpracování dodatku ke znaleckému posudku. Dne 15. 1. 2019 žalobce požádal o prodloužení lhůty, neboť za účelem prokázání svých tvrzení požádal o součinnost [stát. instituce]. Dne 14. 2. 2019 bylo k žádosti rozhodnuto o prodloužení lhůty vypracování dodatku znaleckého posudku do 30. 4. 2019. Dne 7. 5. 2019 byl do spisu předán znalecký posudek – doplněk. Dne 14. 5. 2019 bylo nařízeno jednání na 25. 6. 2019. Dne 14. 6. 2019 bylo rozhodnuto o přiznání znalečného znaleckému ústavu. Dne 25. 6. 2019 nebylo jednáno ve věci s ohledem na doložené onemocnění právního zástupce žalobce. Jednání bylo přeodročeno na 6. 8. 2019. Dne 25. 6. 2019 bylo pod č. j. 2 Cm 112/2010-877 vydáno usnesení s výzvou žalobci k doplnění tvrzení o stanovení výše hodnoty podniku žalobce k 25. 11. 2004 s poučením o následcích nesplnění výzvy. Dne 25. 6. 2019 došlo do spisu další vyjádření strany žalované s řadou dalších listinných důkazů za účelem doplnění dokazování. Dne 30. 7. 2019 byl ze strany [znalecký ústav] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] předložen dodatek [číslo] ke znaleckému posudku. Dne 6. 8. 2019 do spisu bylo předloženo další podání žalobce s dalším skutkovým a právním rozborem věci. Dne 6. 8. 2019 bylo konáno jednání. Žalovaný nebyl osobně přítomen. Došlo k doplňujícímu výslechu zpracovatele znaleckého posudku, byly předneseny závěrečné řeči a byl vyhlášen rozsudek. Rozsudek byl v zákonné 30 ti denní lhůtě doručen účastníkům řízení, a to dne 4. 9. 2019. Dne 13. 8. 2019 bylo rozhodnuto samostatným usnesením o konkrétní výši náhrady nákladů řízení ve vztahu ke státu. Dne 18. 9. 2019 se žalovaný odvolal proti rozsudku i proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu k státu. Proti rozsudku podal následně dne 30. 9. 2019 odvolání i žalobce. Dne 9. 10. 2019 byl žalobce vyzván k doplnění odvolání. Dne 23. 10. 2019 bylo rozhodnuto o přiznání odměny znaleckému ústavu. Dne 30. 12. 2019 bylo znovu rozhodováno o nákladech státu. Proti rozhodnutí o nákladech státu ze dne 10. 12. 2019 bylo podáno odvolání ze strany žalovaného. Dne 14. 12. 2020 byla věc předložena s odvoláními do rozsudku a dvou usnesení Vrchnímu soudu v Praze Vrchní soud v Praze nařídil dne 24. 3. 2021 jednání na 8. 6. 2021. Dne 20. 4. 2021 bylo oznámeno do spisu úmrtí žalobce. Jednání nařízené na 8. 6. 2021 bylo s ohledem na úmrtí žalobce dne 26. 4. 2021 zrušeno. Dne 3. 5. 2021 bylo odvolací řízení přerušeno do skončení dědického řízení po žalobci. Dne 27. 4. 2021 bylo v rámci dědického řízení po žalobci vydáno v rámci dědického řízení usnesení o zastavení řízení z důvodu nemajetnosti zůstavitele (žalobce v posuzovaném řízení). Dne 26. 8. 2021 bylo rozhodnuto o zrušení rozsudku soudu I. stupně ve znění doplňujících usnesení a řízení bylo zastaveno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 9. 2021.

7. Výzvou k náhradě nemajetkové újmy adresované [stát. instituce] ze dne 22. 3. 2022 ve spojení se stanoviskem [stát. instituce] ze dne 2. 6. 2022 vzal soud za prokázané, že žalobce se se svým požadavkem na náhradu nemajetkové újmy obrátil dne 22. 3. 2022 v rámci mimosoudního projednání věci na [stát. instituce]. Za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze nejprve pod sp. zn. 2 Cm 131/2004 a později pod sp. zn. 2 Cm 112/2010 požadoval odškodnění nemajetkové újmy ve výši 413 000 Kč, a to na základě totožných skutkových tvrzení, která byla následně uvedena i v žalobě podané ke zdejšímu soudu. [stát. instituce] svým stanoviskem ze dne 2. 6. 2022 žalobci sdělilo, že po projednání věci vyhodnotilo, že v rámci shora uvedeného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce soudního řízení a poskytlo žalobci odškodnění ve výši 141 000 Kč.

8. Listinou ze spisu sp. zn. 2 Cm 131/2004 datovanou dne 6. 11. 2005 vzal soud za prokázané, že tímto podáním žalobce v posuzovaném řízení specifikoval své požadavky na náhradu škody a ušlého zisku s tím, že v rámci tohoto podání byl podnik, ve vztahu k němuž byla žádána náhrada škody, ušlého zisku a vydání bezdůvodného obohacení, specifikován v obecné rovině, bez dostatečně konkrétní specifikace. Podáním ze dne 12. 4. 2006 ze strany žalobce v řízení posuzovaném vzal soud za prokázané, že v rámci odvolání do usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2006, č. j. 2 Cm 131/2004-92, upřesňoval žalobce specifikaci předmětu řízení (svého podniku, za nějž požadoval náhradu škody, v souvislosti s tím i ušlý zisk a vydání bezdůvodného obohacení) s tím, že specifikace byla přesnější než v předešlém podání.

9. Doplněním odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 2 Cm 112/2010-636, ze dne 23. 6. 2015 ve spojení s vyjádřením žalovaného z 11. 6. 2015 vzal soud za prokázané, že žalobce v tomto řízení (žalovaný v původním řízení), před vynesením rozsudku soudu I. stupně i poté v rámci odvolání do vyhlášeného rozsudku poukazoval na to, že v řízení nebyl dostatečným způsobem specifikován podnik, za nějž byla náhrada škody v řízení žádána.

10. Listinou s názvem [ulice] [anonymizováno 5 slov] [obec] [anonymizována dvě slova] [obec] ve spojení s přípisem [znalecký ústav] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] ve vztahu k Městskému soudu v Praze ze dne 23. 10. 2014 ke sp. zn. 2 Cm 112/2010 a ve spojení s protokolem o jednání ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 2 Cm 112/2010, před Městským soudem v Praze vzal soud za prokázané, že v říjnu 2014, ještě před zpracováním znaleckého posudku bylo žádáno o prodloužení lhůty ke zpracování znaleckého posudku s ohledem na nedostatečné podklady předložené ze strany žalobce v původním řízení, které nebyly přes urgence v době sepisu sdělení doloženy. Dále bylo v řízení prokázáno, že následně byla zpracovateli znaleckého posudku žalobcem v posuzovaném řízení předložena ekonomická rozvaha zpracovaná žalobcem, která byla využita ke zpracování znaleckého posudku znaleckým ústavem - [znalecký ústav] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], který se mimo jiné vyjadřoval i ke znaleckému posudku [právnická osoba] [anonymizováno]. Dále bylo těmito listinami prokázáno, že při zpracování znaleckého posudku znaleckým ústavem - [znalecký ústav] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] bylo pracováno s odhady základních ekonomických ukazatelů.

11. Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

13. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon k provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případě, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí přihlédne se při stanovení výši přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména a) k celkové délce řízení b) k složitosti řízení c) k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení d) k postup orgánů veřejné moci během řízení, e) k významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a po zhodnocení důkazů provedených v tomto řízení ve vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že v daném případě byla žaloba o náhradu nemajetkové újmy způsobená nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Městského soudu v Praze původně pod sp. zn. 2 Cm 131/2004 a následně, v souvislosti s vyloučenými nároky k samostatnému projednání, pod sp. zn. 2 Cm 112/2010, co do základu podána žalobcem důvodně. V této souvislosti soud uvádí, že při rozhodování této právní věci se soud zabýval především tím, zda byl v řízení prokázán nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce shora uvedeného soudního řízení, a to za situace, kdy v případě, že soudní řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, vznik nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s případně zjištěným nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení je v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 206/ 2010 presumován.

16. V projednávané věci dospěl soud po provedeném dokazování k závěru, že řízení vedené u Městského soudu v Praze nejprve pod sp. zn. 2 Cm 131/2004 a později pod sp. zn. 2 Cm 112/2010 je třeba vyhodnotit jako řízení trvající nepřiměřeně dlouhou dobu, k čemuž ostatně dospěla i sama žalovaná v rámci mimosoudního projednání věci, a to za situace, kdy řízení vůči žalobci v tomto řízení (v postavení žalovaného v řízení posuzovaném), bylo zahájeno podáním žaloby dne 8. 12. 2004, která byla žalobci v tomto řízení (žalovanému v řízení posuzovaném) doručena dne 10. 1. 2005, přičemž řízení ve vztahu k uplatněným nárokům v posuzovaném řízení, kterých se týká přezkum v tomto řízení, pravomocně skončilo až dne 29. 9. 2021 s tím, že tedy řízení trvalo celkově více než 16 let a devět měsíců, přičemž žalobce v postavení žalovaného byl s ohledem na datum doručení žaloby jeho osobě vystaven nejistotě o výsledku soudního řízení po dobu 16 let 8 měsíců a 19 dnů, což soud vyhodnotil již jako dobu zcela zjevně nepřiměřenou, kterou nelze již odůvodnit ani složitostí řízení, ani stupni soudní soustavy, na nichž řízení probíhalo, ani dalšími kritérii příkladně uvedenými v § 31a z. č. 82/1998 Sb. jak bude podrobněji rozebrán níže. S ohledem na skutečnost, že k výše uvedenému závěru o nepřiměřené délce posuzovaného soudního řízení a tím i zásahu do žalobcova práva na projednání jeho věci v přiměřené době ostatně dospělo i [stát. instituce], soud se tedy v rámci tohoto řízení zabýval zejména tím, jakou formu satisfakce je v daném případě důvodné s ohledem na konkrétní okolnosti případu žalobci poskytnout a v případě, že by bylo vyhodnoceno, že je na místě poskytnout žalobci odškodnění jemu vzniklé nemajetkové újmy formou finančního plnění, zda částka 141 000 Kč, která byla žalobci poskytnuta v rámci mimosoudního projednán věci je dostatečnou satisfakcí či nikoliv. S ohledem na důkazy provedené v řízení soud po jejich posouzení, stejně tak jako strana žalovaná, vyhodnotil, že v daném případě by nebylo dostačující poskytnout žalobci satisfakci pouze formou konstatování porušení jeho práva na vydání rozhodnutí v přiměřené době, ale že je důvodné přiznat žalobci finanční satisfakci, kterou soud stanovil v celkové částce 178 812,75 Kč. Při zohlednění skutečnosti, že v rámci mimosoudního projednání věci již byla žalobci ze strany [stát. instituce] vyplacena částka 141 000 Kč, soud tedy žalobci přiznal ještě nárok na vyplacení částky 37 811,75 Kč.

17. Při stanovení shora uvedené částky jakožto přiměřené částky finanční satisfakce za nepřiměřenou délku řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod shora uvedenými spisovými značkami, vyšel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010, v rámci něhož je jako základní částka odškodnění za jeden rok nepřiměřeně dlouhého soudního řízení stanovena v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč, s výjimkou prvních dvou let řízení, za něž se stanovuje základní částka odškodnění ve výši poloviční. Tuto základní částku odškodnění následně soud dle výše uvedeného stanoviska ještě modifikoval, a to v souladu s kritérii příkladně uvedenými v § 31a zákona č. 82/1998 Sb.

18. Ve vztahu ke stanovení konkrétní výše základní částky odškodnění v projednávané věci, soud na rozdíl od žalované dospěl k závěru, že adekvátní základní částkou odškodnění je částka 17 500 Kč za jeden rok řízení (s výjimkou prvních dvou let řízení, za něž je stanovena základní částka ve výši poloviční), a nikoliv částka 20 000 Kč za jeden rok řízení, z níž vycházela strana žalovaná. V této souvislosti soud uvádí, že základní částka odškodnění má být v souladu se shora uvedeným stanoviskem Nejvyššího soudu uvažována v rozmezí částek 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení. Z ustálené judikatury vztahující se k odškodňování nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou soudních řízení však současně vyplývá, že základní částka odškodnění ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení bývá stanovována skutečně v případech extrémně dlouhých řízení, tedy v řízeních trvajících ještě delší dobu než řízení posuzované. Za těchto okolností je soud přesvědčen o tom, že základní částka 17 500 Kč za jeden rok trvání řízení (s výjimkou prvních dvou let řízení, kdy je základní částka stanovena ve výši poloviční) je v daném případě adekvátní délce trvání řízení ve vztahu k žalobci řízení, tedy v rozsahu 16 let, 8 měsíců a 19 dnů. Základní částku odškodnění tedy soud v projednávané věci stanovil v částce 275 095 Kč (2 roky x 8 750 Kč + 14 let x 17 500 Kč + 8 měsíců x 1 458 Kč + 19 dní x 49 Kč). Tuto základní částku odškodnění tedy soud následně modifikoval dle kritérií příkladně uvedených v § 31a zákona č. 82/1998 Sb. následujícím způsobem:

19. Ve vztahu ke kritériu délky řízení soud uvádí, že s ohledem na skutečnost, že soud při posuzování základního předpokladu pro přiznání odškodnění nemajetkové újmy žalobci v tomto řízení již závěr o nepřiměřené délce řízení zohlednil v rámci základní úvahy o tom, že délka řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod shora uvedenými spisovými značkami byla skutečně nepřiměřeně dlouhá a dále i v úvaze o tom, že v tomto případě rozhodně není dostatečnou satisfakcí pouhé konstatování porušení práva žalobce na rozhodnutí jeho věci v přiměřené době a dále i tím, že základná částka odškodnění byla stanovena právě ve výši 17 500 Kč za jeden rok řízení, soud tedy neshledal důvody pro to, aby přistoupil ještě k modifikaci základní částky odškodnění ve vztahu ke kritériu shora uvedenému.

20. Ve vztahu ke kritériu skutkové, procesní a právní složitosti věci soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném případě je důvodné základní částku odškodnění ponížit o 40 %, a to za situace, kdy ve vztahu ke skutkové složitosti věci v daném případě bylo třeba přihlédnout k tomu, že řízení vedené pod sp. zn. 2 Cm 131/2004 bylo původně, a to až do roku 2010, vedeno proti více účastníkům řízení na straně žalované (dvě fyzické osoby, jedna právnická osoba), ve vztahu ke každém z účastníků bylo uplatněno několik samostatných dílčích nároků. Ve vztahu k druhému a třetímu žalovanému bylo žádáno o omluvu a náhradu nemajetkové újmy v penězích. Po žalobci (prvním žalovaném v posuzovaném řízení) byla požadována omluva a poskytnutí zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v penězích a dále byl vůči němu vznesen požadavek na náhradu škody, vydání bezdůvodného obohacení a náhradu ušlého zisku, přičemž co se týká požadavku na náhradu majetkové škody, ta se týkala náhrady za„ zničení provozu podniku“ a s tím souvisejícího požadavek na náhradu ušlého zisku v souvislosti s protiprávním jednáním žalobce (prvního žalovaného v posuzovaném řízení). Po skutkové stránce pak byla věc komplikována i tím, že s ohledem na atypičnost podnikání žalobce v posuzovaném řízení, který žádal náhradu škody a ušlého zisku související se ztrátou podniku (provozování horských hotelů), v důsledku čehož docházelo opakovaně k upřesňování předmětu řízení, a i v rámci znaleckého zkoumání pak znalci opakovaně požadovali doplňující údaje k možnosti zpracování znaleckých posudků. Po procesní stránce se soud musel vypořádat na počátku řízení s návrhem na vydání předběžného opatření, opakovaně byly činěny výzvy k odstranění vad žaloby, když žalobce v posuzovaném řízení původně nespecifikoval konkrétní požadavky na výši náhrady škody, což primárně odůvodňoval tím, že první žalovaný (žalobce v tomto řízení) odmítl vydat dokumentaci vztahující se k možnosti uplatnění nároku na náhradu škody. Žaloba byla původně dvakrát odmítnuta pro neodstranění vad, přičemž s ohledem na to, že v odvolací lhůtě došla vždy doplnění žaloby, byla tato rozhodnutí následně měněna tak, že se žaloba neodmítá, opakovaně bylo rozhodováno o připuštění změny žaloby, několikrát bylo žádáno o osvobození od soudních poplatků s tím, že v některých případech byl poplatek následně uhrazen a v některých případech bylo rozhodnuto o přiznání osvobození od soudních poplatků. V řízení bylo prováděno dokazování celou řadou účastníky navrhovaných listinných důkazů, výslechy svědků, soud písemně oslovoval osoby označené žalobcem v posuzovaném řízení, za účelem poskytnutí informací o práci pro žalobce v rozhodném období pro posouzení jeho nároku, bylo dokazováno zpracovanými znaleckými posudky a jejich doplňky (soudem byl zadán znalecký posudek, ze strany žalobce v posuzovaném řízení byl předložen další znalecký posudek a následně byl v řízení vypracován revizní znalecký posudek). Z procesního hlediska pak situace byla komplikována i tím, že v zásadě všichni účastníci řízení opakovaně při podávání opravných prostředků podávali opravné prostředky blanketní formou, které následně teprve posléze doplňovali. Po právní stránce se soud musel vypořádávat (jak ostatně vyplývá i z rozhodnutí odvolacího soudu) s řadou dílčích otázek, zejména platností či neplatností uzavřené nájemní a podnájemní smlouvy, musel posuzovat dobrou víru žalobce v posuzovaném řízení při uzavírání nájemní smlouvy, s právem správce konkurzní podstaty vypovědět nájemní a podnájemní smlouvy, vypřádat se s námitkami žalobce v tomto řízení o nedostatku jeho pasivní legitimace, námitky litispendence, musel se vypořádávat s rozdílnými závěry znaleckých posudků aj. Ze všech shora uvedených důvodů, tedy jak z důvodu shora uvedené skutkové, procesní i právní složitosti věci, soud tedy ve svém souhrnu ponížil základní částku odškodnění o 40 %.

21. Dále soud ponížil základní částku odškodnění o 10 % s ohledem na skutečnost, že řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy, a to jak v meritu věci, tak i ve vztahu k některým rozhodnutím procesního charakteru, kdy projednání věci na více stupních soudní soustavy vždy vyžaduje určitý časový prostor v rámci kterého je věc na tom kterém stupni soudní soustavy projednávána. V této souvislosti však soud pouze pro úplnost soud uvádí, že soud při snížení základní částky odškodnění o 10 % nezohledňoval to, že věc byla na dvou stupních soustavy v meritu věci řešena opakovaně, neboť v případě, že by tuto skutečnost soud zohledňoval, přistoupil by v daném případě k vyššímu ponížení základní částky odškodnění, než jak učinil v této projednávané věci.

22. Ve vztahu ke kritériu postupu soudů v průběhu řízení, soud naopak dospěl k závěru, že v daném případě je s ohledem na konkrétní okolnosti případu důvodné navýšit základní částku odškodnění o 15 %, a to jednak z důvodu období nečinnosti soudu v době od března 2006 do března 2007 a dále i s přihlédnutím k nekoncentrovaného postupu soudu zejména v souvislosti s postupem při zadávání znaleckých posudků a jeho doplňků. V této souvislosti soud poukazuje zejména na to, že poté, kdy usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2017, č. j. 3 Cmo 216/2016-760, byl rozsudek soudu I. stupně ve výrocích I., ve vyhovující části výroku II. a ve výrocích III. a IV. zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení, č. j. 3 Cmo 216/2016-760, soud I. stupně ne zcela pregnantně reagoval na pokyn odvolacího soudu na výzvu žalobci k doplnění skutkových tvrzení. Jak vyplývá z provedeného dokazování, tato výzva sice byla soudem ve vztahu k žalobci učiněna, avšak v obecné rovině s tím, že s ohledem na obsah reakce žalobce v posuzovaném řízení se však opětovně musela v řízení řešit nutnost zpracování dalších doplňků znaleckých posudků, přičemž s ohledem na rozsah údajů poskytnutých žalobcem bylo při zpracování znaleckých posudků částečně pracováno i s odhady ekonomických ukazatelů. Na druhou stranu však musí soud konstatovat, že soud projednávající věc v prvním stupni činil i kroky k tomu, aby řízení mohlo pokračovat, když poté co v části původně uplatněných nároků bylo pravomocně rozhodnuto dne 28. 1. 2010 tak, že všem třem původně žalovaným, tedy mimo jiné i žalobci v tomto řízení, byla uložena povinnost k omluvě a uhrazení částky 300 000 Kč jako zadostiučinění za žalobci žalovanými způsobenou nemajetkovou a poté, kdy do tohoto rozhodnutí bylo podáno žalobcem v tomto řízení (prvním žalovaným v řízení posuzovaném) dovolání, naopak vyloučil zbývající nároky k samostatnému projednání, aby mohlo být dále ve věci jednáno a spis nebyl s nerozhodnutou částí nároků předkládán s dovoláním Nejvyššímu soudu. Dále soud ve vztahu ke kritériu postupu soudů v posuzované věci uvádí i to, že pokud žalobce v tomto řízení opakovaně argumentoval tím, že délka řízení v posuzované věci byla v podstatě způsobena procesními postupy soudu, když poukazoval a v řízení prokazoval, že v průběhu celého posuzovaného řízení opakovaně namítal nedostatečná skutková tvrzení ohledně specifikace podniku žalobce, soud v této souvislosti uvádí, že není v kompetenci soudu v rámci řízení o náhradu na nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou soudního řízení přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí v posuzovaném řízení. K tíži soudů by v rámci tohoto kritéria (hodnocení postupu soudů) by mohlo být kromě období nečinnosti a shora uvedeného nekoncentrovaného postupu přičítáno pouze dále ještě eventuálně pouze to, pokud by ze zrušujících rozhodnutí v rámci posuzovaného řízení vyplývalo, že soud I. stupně nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu odvolacího, případně že by rozsudek soudu I. stupně byl odvolacím soudem zrušen pro jeho nepřezkoumatelnost. Jak vyplývá z provedeného dokazování, z výše uvedených důvodů však rozsudky soudu I. stupně v posuzovaném řízení rušeny nebyly. Ve vztahu k rozsudku vydanému dne 16. 11. 2007 (ještě v rámci řízení vedeného před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 2 Cm 131/2004) soud uvádí, že z provedeného dokazování vyplývá, že tento částečný rozsudek o nárocích žalobce v posuzovaném řízení vůči třem žalovaným, včetně žalobce v tomto řízení, jímž byla uložena žalovaným povinnost omluvy a zaplacení zadostiučinění v částce 300 000 Kč, byl odvolacím soudem dne 18. 11. 2009 potvrzen jako věcně správný. Rozsudek ze dne 30. 10. 2011, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti prvního žalovaného (žalobce v tomto řízení) zaplatit částku 2 277 019 Kč a dále byla zamítnuta žaloba co do požadavku na zaplacení částky 13 722 981 Kč sice byl v převážném rozsahu zrušen (potvrzen toliko v zamítnutí nároku na zaplacení částky 3 mil. Kč), avšak z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, č. j. 3 Cmo 105/2012-319, současně vyplývá, že dle odvolacího soudu se sice měl soud I. stupně ve svém dalším rozhodnutí lépe vypořádat s námitkou platnosti či neplatnosti nájemní smlouvy, platnosti či neplatnosti podnájemní smlouvy, vypořádat se s důsledky skutečnosti, že žalobce byl při uzavírání smlouvy v dobré míře, vzít v úvahu objektivní skutečnost prohlášení konkursu a s tím spojený vznik práva správce konkursní podstaty vypovědět nájemní a podnájemní smlouvy, ale zároveň konstatoval i to, že je zcela správný závěr soudu I. stupně, že žalovaný (žalobce v tomto řízení) se dopustil protiprávního jednání, v jehož důsledku byla snížena hodnota podniku žalobce, byť odpovědnost žalovaného nelze dovozovat z porušení obecné prevenční povinnosti, ale že je třeba věc zkoumat podle obecných ustanovení odpovědnosti za škodu, a že je dále třeba, aby se soud i. stupně vypořádal i s námitkami obou účastníků řízení ke správnosti vypracovaného znaleckého posudku. Rozhodnutí soudu I. stupně však rozhodně nebylo rušeno ani pro nepřezkoumatelnost rozhodnutí, ani pro nerespektování závazného právního názoru odvolacího soudu. Dále soud v této souvislosti uvádí, že jak vyplývá z provedeného dokazování, soud I. stupně v rámci dalšího probíhajícího řízení v kontextu těchto pokynů postupoval, což ostatně vyplývá z následného, byť zrušujícího usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž byl zrušen další soudem I. stupně vydaný rozsudek ve věci (zrušující rozhodnutí č. j. 3 Cmo 216/2016-760). V tomto svém rozhodnutí odvolací soud konstatoval, že soud I. stupně se správně vypořádal s opakovanou námitkou žalovaného o nedostatku pasivní legitimace, správně vyhodnotil platnost či neplatnost nájemní a podnájemní smlouvy, která byla namítána a dále odvolací sice konstatoval i to, že soud I. stupně správně vycházel ze závěrů revizního znaleckého posudku [znalecký ústav] [anonymizována tři slova] [obec], a to právě pro rozdílné závěry dvou předcházejících znalecký posudků. Soudu I. stupně nicméně bylo vytknuto, že ve vztahu k závěrům znaleckého posudku měl ještě doplnit dokazování, což učiněno nebylo a v rámci procesního postupu bylo vytknuto, že k důkazu byla přičtena listina s názvem [ulice] [anonymizováno], čímž byla suplována povinnost žalobce tvrdit a prokazovat [anonymizováno] hodnoty žalobcova majetku (podniku) a že v tomto směru má být žalobce vyzván k doplnění tvrzení. Ani z tohoto rozhodnutí odvolacího soudu však rozhodně nevyplývá, že by bylo rozhodnutí soudu i. stupně rušeno z důvodu nerespektování právního názoru odvolacího soudu či z důvodu přezkoumatelnosti soudního rozhodnutí, což by mohlo být jinak důvodem pro další navýšení základní částky odškodnění z důvodu postupu, nad rámec navýšení učiněného z důvodů již shora uvedených.

23. Ve vztahu ke kritériu jednání účastníka, kterým případně přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda poškozený (v tomto případě žalobce v tomto řízení) využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, soud po provedeném dotazování nepřistoupil ani k ponížení, ani k navýšení základní částky odškodnění. Z provedeného dokazování vyplývá, že procesní aktivita žalobce v tomto řízení, stejně tak jako žalobce v posuzovaném řízení, byla sice značná (řada obsáhlých podání, rozsáhlé návrhy na doplnění dokazování, využívání opravných prostředků apod.), avšak využití procesních postupů a podávání opravných prostředků nelze dávat k tíži účastníkům řízení, přičemž tyto procesní postupy mají však právě odraz v posouzení procesní složitosti věci tak, jak je uvedeno výše. Pokud pak strana žalovaná v rámci mimosoudního projednání věci argumentovala tím, že žalobce opakovaně žádal o odročení jednání a dále žádal o prodloužení lhůt k vyjádření či doplnění svých odvolání, v důsledku čehož žalovaná ponižovala základní částku odškodnění o 10 %, musí soud konstatovat, že k tomuto postupu neshledal v daném případě důvody. Je sice pravdou, že v některých případech bylo o přeodročení jednání či o poskytnutí prodloužení lhůt žádáno, avšak v některých případech k odročení jednání na žádost právního zástupce žalobce v tomto řízení vůbec nedošlo, přičemž pokud k odročení jednání došlo, jednalo se o odročení cca o jeden měsíc, stejně tak jako v případech podaných blanketních odvolání či žádostí o prodloužení lhůt k vyjádření, kdy tato byla doplňována v přiměřených lhůtách s tím, že v kontextu celkové délky řízení a ne vždy zcela koncentrovaného postupu soudu je třeba tyto doby hodnotit v zásadě marginální. Proto tedy soud za těchto konkrétních okolností případu neshledal důvod k tomu, aby základní částku odškodnění ponížil, jak učinila žalovaná v rámci mimosoudního projednání věci.

24. Ve vztahu k posouzení kritéria významu řízení pro žalobce soud uvádí, soud v daném případě nepřistoupil ani k navýšení ani ponížení základní částky odškodnění, když význam řízení pro žalobce soud vyhodnotil jako běžný, a to za situace, kdy se jednalo o žalobu na plnění, tedy řízení, s nímž ani judikatura ESLP, ani judikatura Nejvyššího soudu ČR nespojuje v obecné rovině zvýšený význam řízení pro účastníky, když za takováto řízení jsou považována řízení trestní, řízení ve věci ochrany osobnosti, řízení týkající se rodině-právních vztahů, řízení týkající se osobního stavu, pracovněprávní spory, spory o náhradu škody na zdraví či řízení o sociálních dávkách, dávkách důchodového zabezpečení, zdravotního pojištění apod. Je sice pravdou, že předmětem řízení bylo zaplacení částky 16 mil. Kč, avšak výše peněžitého plnění sama o sobě zvýšený význam řízení automaticky nezakládá a takovýto zvýšený význam by musel být v řízení objektivně doložen. V této souvislosti však z vyjádření právního zástupce žalobce při jednání soudu vyplynulo, že žalobce následně ani zvýšený význam řízení jako jedno z kritérií již neuplatňoval, a to poté, kdy byl soudem upozorněn na to, že pokud toto kritérium chce uplatnit, bude v této souvislosti vyzýván k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání. Mimo to pak nebylo možno ve vztahu k tomuto kritériu přehlédnout to, že o zvýšeném významu řízení pro žalobce primárně nesvědčilo ani to, že, jak vyplývá z obsahu spisu, žalobce se osobně ani nezúčastňoval žádných soudních jednání v posuzovaném řízení. To však soud uvádí pouze pro úplnost, když ve vztahu k tomuto kritériu, byl v řízení zaujat žalobcem výše uvedený postoj.

25. Na základě shora uvedené modifikace základní částky odškodnění tedy soud dospěl v daném případě k závěru, že je důvodné přiznat žalobci odškodnění za jím vzniklou nemajetkovou újmu ještě ve výši 37 811,75 Kč, a to za situace, kdy základní částka odškodnění ve vztahu k žalobci byla soudem stanovena celkově na částku 275 095 Kč, přičemž v rámci mimosoudního projednání věci byla žalovanou již vyplacena částka 141 000 Kč a shora uvedená základní částka odškodnění byla soudem ponížena o 40 % z důvodu skutkové, právní a procesní složitosti věci, o 10 % z důvodu stupňů soudní soustavy, na kterých byla věc projednávána a navýšena o 15 % v důsledku postupu soudů. Za těchto okolností byla tedy výrokem I. tohoto rozsudku přiznána žalobci právě ještě částka 37 811,75 Kč, přičemž výrokem II. byla žaloba co do požadavku na zaplacení částky 234 188,25 Kč zamítnuta jako nedůvodná 26. Výrokem III. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi účastníků. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož byla plná náhrada nákladů řízení přiznána žalobci, a to za situace, kdy rozhodnutí o výši přiměřeného zadostiučinění záviselo na úvaze soudu. Za těchto okolností soud tedy přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 18 456 Kč. Náhrada nákladů řízení je představována zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč. Dále se náhrada nákladů řízení skládá z odměny právního zástupce žalobce za poskytnuté právní služby ve výši 12 400 Kč, a to za čtyři úkony právní služby (přípravu a převzetí věci, podání žaloby, částečné zpětvzetí žaloby společně s doplněním ze dne 27. 6. 2022 a účast u jednání soudu dne 17. 2. 2023 - jeden úkon á 3 100 Kč dle § 9 odst. 1, 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) to vše v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013. Součástí přiznané náhrady nákladů řízení je pak i částka 1200 Kč jakožto paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce v souvislosti se shora uvedenými úkony právní služby (jedna paušální náhrada á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT). Součástí přiznané náhrady nákladů řízení je dále i částka odpovídající 21 % DPH z přiznané hodnoty, tedy částka 2 856 Kč z přiznané odměny a paušálních náhrad.

27. Lhůta k plnění byla žalované poskytnuta dle § 160 o. s. ř. k její žádosti 15denní, a to za účelem umožnění organizačního převodu finančních prostředků, to vše za situace, kdy poskytnutí lhůty v tomto rozsahu dle přesvědčení soudu nezasahuje výraznějším způsobem do oprávněných zájmů žalobce.