21 C 21/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Vernerovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastupování státu ve věcech majetkových sídlem adresa o náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem,

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 110 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu se žalobce po žalované domáhal náhrady nemajetkové újmy, která mu byla dle jeho přesvědčení způsobena nepřiměřenou délkou trestního řízení, které bylo vůči jeho osobě vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobce konkrétně v žalobě uváděl, že trestní stíhání jeho osoby bylo zahájeno usnesením Policie ČR o sdělení obvinění vydaným dne [datum], přičemž trvalo až do [anonymizováno] [rok], kdy došlo k odmítnutí ústavní stížnosti, kterou žalobce proti rozhodnutím ve své trestní věci podal. V této souvislosti žalobce zdůrazňoval, že trestní řízení tedy trvalo 5,5 roku, z čehož je zřejmé, že došlo k porušení jeho práva na projednání jeho věci v přiměřené době. V této souvislosti pak žalobce poukazoval na to, že jeho věc projednávaná v rámci shora uvedeného trestního řízení nebyla skutkově ani právně složitá, že sám žalobce průběh svého trestního řízení nijak nemařil ani nezdržoval, když se k úkonům trestního řízení řádně dostavoval. Ve vztahu k postupu soudu pak bylo naopak žalobcem poukazováno na to, že [název soudu] opakovaně nebyl schopen zajistit přítomnost spoluobžalované u hlavního líčení s tím, že za těchto okolností docházelo ke zbytečnému odročování jednání a dále upozorňoval i na to, že spoluobžalovaná byla předvedena k soudu až poté, kdy se opakovaně bez omluvy nedostavovala k soudu. Dále žalobce zdůrazňoval, že vypracování písemného vyhotovení rozsudku krajského soudu, včetně jeho doručení, trvalo zhruba půl roku. V souvislosti s délkou shora uvedeného trestního řízení pak žalobce v rámci žaloby tvrdil i to, že celková doba řízení a opakované odročování hlavního líčení se spolupodepsaly na jeho duševním stavu s tím, že v roce [rok] byla žalobci diagnostikována [anonymizována čtyři slova] a [anonymizována dvě slova], v důsledku čehož žalobce požádal o přiznání invalidního důchodu, který mu byl přiznán v rozsahu prvního stupně, s datem vzniku invalidity dnem [datum]. Tuto skutečnost pak žalobce považoval za skutečnost, která zvyšuje hloubku zásahu do jeho životní situace nepřiměřenou délkou shora uvedeného trestního řízení.

2. Ve vztahu k samotnému průběhu trestního řízení pak žalobce v žalobě uváděl, že rozsudkem [název soudu] vydaného dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] byl žalobce uznán na základě předchozího sděleného obvinění a provedeného dokazování vinným ze spáchání organizovaného přečinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku k § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit ve spolupachatelství s další stíhanou osobou s tím, že za tento trestný čin byl žalobci uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců s podmíněným odkladem na 48 měsíců, a to za situace, kdy zároveň byl zrušen výrok o trestu ve sbíhající se trestní věci, pro kterou byl žalobce v předchozí době odsouzen. Dále bylo v žalobě uvedeno i to, že proti tomuto rozsudku bylo dne [datum] podáno žalobcem odvolání, o kterém rozhodl [název soudu] dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] tak, že napadený rozsudek okresního soudu byl zrušen a ve věci bylo znovu rozhodnuto tak, že žalobce byl uznán vinným z organizování přečinu úvěrového podvodu, za což mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 24 měsíců s podmínečným odkladem na 48 měsíců za současného zrušení výroku o trestu ve sbíhající se trestní věci s tím, že rozsudek odvolacího soudu byl obhájci žalobce doručen až v [anonymizováno] [rok] a žalobci počátkem [anonymizováno] [rok]. Dále žalobce v žalobě uváděl, že proti tomuto rozhodnutí bylo podáno dovolání, o kterém bylo Nejvyšším soudem rozhodnuto dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací] tak, že dovolání bylo odmítnuto. Následně pak žalobce dne [datum] podal i ústavní stížnost, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ČR vydaným dne [datum] pod sp. zn. [ústavní nález], které nabylo právní moci dne [datum].

3. V žalobě pak bylo tvrzeno i to, že žalobce se žádostí o náhradu nemajetkové újmy obrátil na Ministerstvo spravedlnosti, a to již dne [datum], přičemž Ministerstvo spravedlnosti ke dni podání žaloby, tedy ke dni [datum], žalobce pouze informovalo o přijetí žádosti, avšak nikoliv o výsledku projednání. Žalobce v této souvislosti uváděl, že je přesvědčen o tom, že v souvislosti s nepřiměřenou délkou trestního řízení, kdy byl v nejistotě o výsledku svého trestního řízení, mu vznikla nemajetková újma, která by měla být odškodněna částkou 110 000 Kč s přiznaným zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od [datum].

4. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu. V rámci vyjádření k žalobě žalovaná učinila nespornou skutečnost, že žalobce se na žalovanou obrátil přípisem ze dne [datum] s nárokem na poskytnutí zadostiučinění v nespecifikované výši imateriální újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná dále uvedla, že v rámci předběžného projednání nároku vydala dne [datum] stanovisko, ve kterém konstatovala, že v daném případě nedošlo k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když s ohledem na celkový průběh trestního řízení dospěla žalovaná k závěru, že délka trestního řízení nebyla nepřiměřená. Zároveň však žalovaná v rámci tohoto soudního řízení vznesla námitku promlčení uplatněného nároku. V této souvislosti žalovaná poukázala na to, že napadené trestní řízení bylo ve vztahu k žalobci ukončeno na základě odmítnutí ústavní stížnosti žalobce dne [datum] s tím, že žalobce u žalované mimosoudně uplatnil nárok dne [datum], přičemž žaloba byla podána až dne [datum]. V této souvislosti žalovaná upozorňovala na to, že ve vztahu k části řízení, které běželo po podání žádosti o mimosoudní projednání věci, tedy od [datum] do skončení řízení, tj. do [datum], nebylo žalobcem ani uplatněno předběžné projednání nároku u Ministerstva spravedlnosti s tím, že takto mělo být učiněno do [datum] a zároveň poukázala na to, že co se týká uplatněného nároku dne [datum], pak ve vztahu k tomuto nároku tedy došlo k promlčení, neboť uplatněním nároku se stavěl běh promlčecí doby toliko na 6 měsíců, přičemž žaloba ve věci byla podána až [datum] s tím, že za těchto okolností tedy žalobce svůj nárok u soudu uplatnil opožděně a námitka promlčení je tedy vznesena důvodně.

5. Ke vznesené námitce promlčení pak právní zástupce žalobce při jednání soudu uvedl, že je třeba připustit, že žaloba byla zřejmě podána po uplynutí promlčecí lhůty, avšak poukazoval na to, že tato situace byla ovlivněna psychickým stavem žalobce. Právní zástupce žalobce poukazoval na to, že žalobce trpí [anonymizována tři slova], v důsledku které má problémy se setkávat s lidmi a dle právního zástupce žalobce došlo v důsledku toho k situaci, kdy žalobce nebyl schopen právnímu zástupci předat včas listinné důkazy prokazující oprávněnost nároku uplatněného u soudu (listiny týkající se jeho zdravotního stavu – přiznání invalidity a invalidního důchodu) a že tedy z těchto důvodů došlo k opožděnému podání žaloby. V této souvislosti pak právní zástupce žalobce poukazoval i na posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v [obec], který byl aktuálně zpracováván v souvislosti s řízením o správní žalobě žalobce proti rozhodnutí správního orgánu, jímž bylo rozhodnuto o odejmutí invalidního důchodu žalobce.

6. S ohledem na výše uvedenou argumentaci žalobce v souvislosti s vznesenou námitkou promlčení ze strany žalované pak žalovaná při jednání soudu k věci uvedla, že tvrzení o důvodech opožděného podání žaloby je ze strany žalobce účelové. V této souvislosti pak bylo žalovanou poukazováno na obsah trestního spisu, z něhož dle žalované vyplývá, že v době, kdy žalobce tedy tvrdí svůj špatný psychický stav, který mu údajně neumožňoval podat žalobu včas, se žalobce dopouštěl dalšího protiprávního jednání, kdy autem najížděl na dopravního policistu a vyhrožoval mu, přičemž v souvislosti s tímto jednáním bylo proti žalobci zahájeno další trestní stíhání.

7. Z důkazů provedených v tomto řízení, a to z obsahu spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], zejména z usnesení o sdělení obvinění žalobci ze dne [datum] ve spojení s doručenkou ze dne [datum], z obžaloby podané státním zástupcem Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne [datum], z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] vydeného pod č. j. [číslo jednací], z odvolání žalobce do rozsudku [název soudu] ze dne [datum], z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí] vydaného pod č. j. [číslo jednací], z dovolání podaného proti rozsudku [název soudu] ze dne [datum], z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] vydaného pod č. j. [číslo jednací] a z ústavní stížnosti žalobce ze dne [datum], z usnesení Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že dne [datum] bylo vydáno Policií ČR usnesení, jímž bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání, a to sdělením obvinění pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 3 trestního zákoníku, pro přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 2, 4 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku s tím, že výše uvedené trestné činnosti se měl žalobce dopustit ve spolupachatelství s [jméno] [příjmení]. Usnesení o sdělení obvinění bylo žalobci doručeno dne [datum]. Proti žalobci společně s [jméno] [příjmení] pak byla dne [anonymizována dvě slova] podána obžaloba u [název soudu]. Dále bylo v řízení výše uvedenými důkazy prokázáno, že po provedeném dokazování byl žalobce rozsudkem [název soudu] vydaným dne [datum] odsouzen za shora uvedené přečiny a dále za sbíhající se přečin pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 trestního zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] vydaným pod č. j. [číslo jednací] ve znění rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] vydaným pod č. j. [číslo jednací] k trestu odnětí svobody v rozsahu 24 měsíců, který byl podmíněně odložen na dobu 48 měsíců s tím, že s ohledem na uložený souhrnný trest tedy byly zrušeny shora uvedené rozsudky [název soudu] ze dne [datum] a [název soudu] ze dne [datum] vedené pod výše uvedenými spisovými značkami. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o němž následně rozhodl dne [datum] [název soudu] tak, že rozsudek soudu I. stupně byl zrušen, nicméně [název soudu] znovu opětovně rozhodl o odsouzení žalobce a uložení souhrnného trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců s podmíněným odkladem na 48 měsíců. Proti tomuto rozhodnutí pak bylo žalobcem podáno dovolání, o kterém následně rozhodl dovolací soud tak, že dovolání odmítl. Proti rozhodnutí soudu I i II stupně, stejně tak jako soudu dovolacího, pak byla žalobcem ještě podána ústavního stížnost, o které bylo rozhodnuto Ústavním soudem dne [datum] tak, že ústavní stížnost byla odmítnuta, přičemž, jak vyplývá ze samotných skutkových tvrzení žalobce, právnímu zástupci žalobce bylo odmítnutí ústavní stížnosti doručeno dne [datum].

8. Dalšími listinnými důkazy, které jsou obsahem trestního spisu vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], konkrétně z opisu evidence rejstříku trestů fyzických osob na jméno žalobce, z usnesení [název soudu] sp. zn. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] (č. l. 359 trestního spisu) a z obžaloby podané státním zastupitelstvím v [obec] u [název soudu] dne [datum], vzal soud za prokázané, že žalobce je osobou opakovaně se dopouštějící trestné činnosti s tím, že v rámci posuzovaného řízení pak byl žalobci v důsledku toho ukládán i souhrnný trest. Dále bylo v řízení prokázáno, že další trestní stíhání žalobce vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo v minulosti, a to dne [datum], zastaveno, a to z toho důvodu, že s ohledem na odsouzení žalobce pro spáchání trestného činu posuzovaného v jiné věci a s ohledem na vedení řízení ve věci přečinů, které byly posuzovány v rámci řízení vedeného u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka], by v daném případě trest, který by byl v případě odsouzení žalobci v řízení uložen, by byl zcela bez významu vedle trestu již pravomocně uloženého, případně vedle trestu, jehož uložení bylo možno očekávat v rámci řízení probíhajícího u OS [obec] pod sp. zn. [spisová značka], v němž bylo možno eventuálně očekávat i uložení souhrnného trestu (v rámci posuzovaného řízení v této věci). Obžalobou podanou Okresním státním zastupitelstvím v [obec] u [název soudu] dne [datum], která je taktéž součástí trestního spisu, který je posuzován v rámci tohoto řízení, pak vzal soud za prokázané, že na žalobce byla podána u [název soudu] další obžaloba, a to za situace, kdy dle znění obžaloby měl žalobce dne [datum] začít vyhrožovat strážníku Městské policie [obec] slovy: [anonymizováno 12 slov]“ s tím, že toto jednání vyvolalo v poškozeném obavu o život zdraví zejména jeho dětí a rodinných příslušníků, když obviněný (žalobce v tomto řízení) takto jednal z důvodu zášti a nesouhlasu s předchozím jednání poškozeného strážníka městské policie při řešení jeho přestupku v dopravě s tím, že tedy obžaloba vinila žalobce z trestného činu vyhrožování ublížením na zdraví pro výkon pravomoci úřední osoby (tato listina byla žalovanou navržena k důkazu při jednání soudu s ohledem na uvedená tvrzení žalobce o špatném psychickém stavu žalobce, z důvodu kterého údajně nemohla být podána včas žaloba k soudu).

9. Posudkem o invaliditě vydaném [stát. instituce] dne [datum] ve spojení s rozhodnutím o přiznání invalidního důchodu vydaného Českou správou sociálního zabezpečení dne [datum] a dále ve spojení s předloženým posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne [datum], vzal soud za prokázané, že dne [datum] Okresní správa sociálního zabezpečení v [obec] vydala posudek o invaliditě ve vztahu k žalobci, a to z důvodu zjištěné [anonymizováno 11 slov] s tím, že z důvodu nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 35 % a jako den vzniku invalidity byl stanoven den [datum]. Na základě tohoto posudku o invaliditě pak bylo Českou správou sociálního zabezpečení rozhodnuto dne [datum] o přiznání invalidního důchodu prvého stupně žalobci v částce 6 143 Kč s účinností od [datum]. Dále bylo v řízení prokázáno, že posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR vypracovala dnem [datum] posudek, který v rámci posudkového hodnocení v oblasti [anonymizováno] konstatoval [anonymizováno 11 slov] [role v řízení] [anonymizováno 7 slov].

10. Uplatněním nároku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku trestního řízení ze dne [datum] ve spojení s přípisem Ministerstva spravedlnosti právnímu zástupci žalobce ze dne [datum] a dále ze stanoviska Ministerstva spravedlnosti ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že žalobce se svým přípisem ze dne [datum] obrátil prostřednictvím svého právního zástupce na Ministerstvo spravedlnosti s žádostí o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku jeho trestního řízení. Tato žádost pak neobsahovala žádný konkrétní požadavek na výši náhrady nemajetkové újmy, kterou žalobce v rámci mimosoudního řízení požaduje. Dále bylo výše uvedenými důkazy prokázáno, že Ministerstvo spravedlnosti potvrdilo přijetí výše uvedené žádosti dnem [datum]. Zároveň poučilo žalobce o tom, že stavění běhu promlčecí lhůty trvá nejdéle po dobu 6 měsíců od uplatnění nároku u Ministerstva spravedlnosti. Dále bylo výše uvedenými důkazy prokázáno, že stanoviskem ze dne [datum] Ministerstvo spravedlnosti žalobci sdělilo, že v obecné rovině uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku jeho trestního řízení považuje za nedůvodný s tím, že je přesvědčeno o tom, že délka trestního řízení, s ohledem na konkrétní okolnosti případu, nebyla nepřiměřená.

11. Pokud pak soud zamítl návrhy na doplnění dokazování čtením jednotlivých protokolů o hlavních líčení a dalšími listinami z obsahu trestního spisu tak, jak bylo navrhováno právním zástupcem žalobce, soud pak učinil s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci, kdy, jak bude níže rozebráno, dospěl k závěru, že námitka promlčení v tomto řízení byla vznesena zcela důvodně, přičemž její vznesení nebylo výkonem práva v rozporu s dobrými mravy ani jakýmkoliv zneužitím ze strany žalované, a proto bylo zcela nadbytečné doplňovat dokazování požadovaným způsobem.

12. Podle ust. § 14 odst. 1, 3 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle ust. § 15, odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do 6 měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle ust. § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve, než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

15. Podle ust. § 35 zákona č. 82/1998 Sb., promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

16. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a po zhodnocení důkazů provedených v tomto řízení ve vzájemných souvislostech a vycházejíce i ze samotných skutkových tvrzení žalobce, dospěl soud k závěru, že žaloba podaná u Obvodního soudu pro Prahu 2 dne [datum] byla podána po marném uplynutí promlčecí doby, přičemž s ohledem na skutečnost, že v řízení byla ze strany žalované vznesena námitka promlčení, soud tuto námitku promlčení posoudil jako důvodnou, a proto žalobu zamítl. V této souvislosti soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku svého trestního řízení, v rámci něhož byl pravomocně odsouzen, podal dne [datum], přičemž po dobu 6 měsíců, tedy od [datum] tedy došlo ke stavění běhu promlčecí doby ve vztahu k tomuto uplatněnému nároku, který však v rámci mimosoudního projednání věci nebyl uplatněn ani v konkrétní výši. S ohledem na to, že v té době však trestní řízení žalobce ještě nebylo skončeno, neboť v té době docházelo k projednání mimořádných opravných prostředků podaných žalobcem proti pravomocným rozhodnutím soudu v jeho trestní věci (dovolání a ústavní stížnost), přičemž v řízení bylo prokázáno a sám žalobce ve svém důsledku již v rámci žaloby uváděl, že celé trestní řízení tedy pro žalobce skončilo až doručením rozhodnutí o ústavní stížnosti právnímu zástupci žalobce dne [datum], je tedy zřejmé, že nejpozději od tohoto data začala žalobci plynout šestiměsíční lhůta, kterou měl žalobce na to, aby svůj nárok uplatnil u soudu. Jestliže však žaloba byla podána až [datum], je zřejmé, že byla podána po marném uplynutí této promlčecí doby, a to za situace, kdy soud, na rozdíl od žalované, je přesvědčen o tom, že sice nemuselo nezbytně dojít k douplatnění nároku u Ministerstva spravedlnosti na náhradu nemajetkové újmy za období od [datum] do skončení trestního řízení žalobce rozhodnutím Ústavního soudu, konkrétně do [datum], avšak pouze za situace, pokud by žaloba byla podána ve výše uvedené šestiměsíční lhůtě počítané od [datum]. Jestliže tedy tímto způsobem nebylo postupováno a žaloba nebyla podána včas, v řízení tedy byla ze strany žalované námitka promlčení vznesena důvodně (poslední den lhůty k podání žaloby byl [datum]. Tuto vznesenou námitku promlčení pak soud v daném případě neposoudil ani jako výkon práv v rozporu s dobrými mravy, a to tedy ani v konkrétním případě žalobce, když v této souvislosti soud uvádí, že pokud při jednání soudu žalobce prostřednictvím svého právního zástupce argumentoval tím, že žalobce má od [anonymizováno] [rok] přiznán invalidní důchod z psychiatrické diagnózy a dle skutkových tvrzení tedy v důsledku toho nebyl schopen svému právnímu zástupci včas předložit listiny prokazující jeho zdravotní stav, soud tuto argumentaci vznesenou až při jednání soudu považuje za zcela účelovou a pro posouzení toho, zda námitka promlčení není výkonem práva v rozporu s dobrými mravy ve svém důsledku za irelevantní. V prvé řadě je třeba poukázat na to, že žalobce byl po celou dobu, a to i v době mimosoudního projednání věci, právně zastoupen a mimo to ani případné nedoložení listin o přiznané invaliditě žalobci rozhodně v žádném případě nebránilo včasnému podání žaloby, zejména, jak již je výše uvedeno, za situace právního zastoupení, kdy skutečně nic nebránilo tomu, aby žaloba s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení byla podána včas a byly k ní označeny důkazy, přičemž důkazy mohly být předkládány i v průběhu řízení, vše za situace, kdy je dána i poučovací povinnost soudu ohledně prokázání tvrzení v žalobě případně označených. Proto tedy soud tuto argumentaci shledal jako zcela účelovou a k této argumentaci nepřihlédl. Pouze pro úplnost pak soud uvádí, že bez [anonymizováno] pak pochopitelně nemohlo zůstat ani to, že tato argumentace se jeví jako účelová i ve světle toho, že žalobce sice v tomto řízení argumentuje svým psychickým stavem, straněním se lidí a podobně, čímž se snaží odůvodňovat opožděné podání žaloby, avšak zároveň z provedeného dokazování vyplývá, že v době, kdy mohla být podána žaloba ještě včas, tedy během šestiměsíční lhůty počítané od [datum], se dopouštěl trestné činnosti, za kterou je stíhán s tím, že tedy lze jen těžko, a to i s ohledem na popis skutku uvěřit, že by byl v daném období žalobce ve stavu, kdy by nebyl schopen dokládat svému právnímu zástupci listiny, které případně měly být dokládány k žalobě. To vše však soud uvádí pouze pro úplnost, neboť na tomto závěru nebyl postaven závěr soudu o nedůvodnosti akceptace vznesené námitky promlčení, když, jak již je výše uvedeno, v tomto případě soud primárně dospěl k závěru, že jestliže žalobce byl skutečně již od doby podání uplatněného nároku Ministerstvu spravedlnosti právně zastoupen, nic nebránilo včasnému podání žaloby, rozhodně ne to, že, jak již výše uvedeno, to, by v době včasného podání žaloby žalobce nepředložil současně i listiny týkající se jeho zdravotního stavu.

17. Pouze pro úplnost pak ještě soud k věci uvádí, že s ohledem na argumentaci žalobce ve vztahu k námitce promlčení vznesené v řízení žalovanou, je třeba poukázat na to, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Výkon práva namítat promlčení uplatněného nároku může být shledán v rozporu s dobrými mravy, byl-li toliko prostředkem umožňujícím poškodit jiného účastníka právního vztahu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou by zůstalo vedlejší a z hlediska jednajícího by bylo bez významu. Jednalo by se tak sice o výkon práva, který je formálně se zákonem v souladu, avšak šlo by o výraz zneužití tohoto subjektivního práva (označované rovněž jako šikana) na úkor druhého účastníka, a tedy o výkon v rozporu s dobrými mravy. Tyto okolnosti by pak přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2574/2010). Takové okolnosti soud v dané věci, jak již je výše uvedeno, neshledal, když žalobce, který byl po celou dobu právně zastoupen, měl v daném případě skutečně dostatek časového prostoru na včasné uplatnění svého nároku podáním žaloby u soudu, přičemž pokud zákony stanoví konkrétní lhůtu pro uplatnění nároku, bylo by v rozporu s principem právní jistoty, aby tato lhůta byla v daném případě prolomena (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. II. ÚS 2369/2011), pokud k tomu nejsou dány skutečně mimořádné důvody, o něž se však v posuzované věci rozhodně nejedná.

18. Pod bodem II výroku rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, a to s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na skutečnost, že žaloba byla zamítnuta, je zřejmé, že v řízení tedy byla v plném rozsahu úspěšná žalovaná. Žalované tedy byla přiznána soudem náhrada nákladů řízení, a tos odkazem na ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady nezastoupeného účastníka, konkrétně pak částka v celkové výši 900 Kč za tři paušální náhrady nezastoupeného účastníka, tedy za vyjádření ve věci, přípravu k jednání soudu a účast u jednání soudu.

19. Lhůta k plnění pak byla určena s odkazem na ustanovení § 160 o. s. ř. třídenní.