21 C 27/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Klárou Babičkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce toho času stát. instituce obec a číslo , PSČ obec proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 100 000 Kč

I. Žaloba na zaplacení částky 100 000 Kč se zamítá.

II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou ze dne 15. 2. 2021 podanou u zdejšího soudu domáhá po žalované finančního zadostiučinění ve výši 100 000 Kč, a to jakožto odškodnění nemajetkové újmy, která byla u žalobce vyvolána vydáním nezákonného rozhodnutí. Žalobce uvádí, že se jako odsouzený připojil k žádosti ze dne 27. 9. 2019 své matky o jeho přesunutí z [stát. instituce] do [stát. instituce] a tato byla zamítnuta. Další žádost žalobce podal dne 14. 10. 2019, jelikož měl zájem o návrat do [stát. instituce], kde byl v minulosti umístěn a pracovně zařazen, zatímco ve [stát. instituce] mu bylo opakovaně sděleno, že pro něj pracovní místo není. Tato žádost nebyla zpracována, když mu bylo sděleno, že o další žádost může požádat až po uplynutí tří měsíců od vyřízení jeho poslední žádosti, tj. dne 9. 1. 2020. Na základě tohoto sdělení podal žalobce stížnost, která byla [stát. instituce] [anonymizována čtyři slova] vyhodnocena jako důvodná s odůvodněním, že nelze na žádost ze dne 27. 9. 2019 pohlížet jako na žalobcem podanou žádost, když se jednalo žádost, kterou podala žalobcova matka a žalobce se k ní pouze připojil. [stát. instituce] [anonymizováno] konstatovalo, že postup vychovatele nebyl v souladu s platnými právními předpisy. Žalobce tvrdí, že nezpracováním jeho žádosti o přemístění ze dne 14. 10. 2019 mu způsobilo celou řadu problémů, když mu po 14. 10. 2019 byly uloženy dva kázeňské tresty, [stát. instituce] mu opakovaně zasáhla do jeho práv a rozešel se s přítelkyní, která neměla takové možnosti ho navštěvovat, jaké by měla v případě, kdy by byl umístěn ve [stát. instituce]. Žalobce tvrdí, že nic z toho by nemuselo nastat, pokud by [stát. instituce] řádně vyřídila jeho žádost.

2. Na základě výše zmíněného žalobce nárok předběžně uplatnil u žalované podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Žalovaná se žalovanému dne 25. 1. 2021 za nesprávný úřední postup omluvila, nicméně finanční zadostiučinění žalobci nepřiznala.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 22. 12. 2021. Konstatovala, že činí nesporným, že u ní žalobce dne 17. 3. 2020 předběžně uplatnil nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. ve výši 90 000 Kč spočívající v náhradě nákladů vynaložených na podání žádosti o přemístění do jiné věznice nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup. Žalovaná naopak učinila sporným, že by u ní žalobce uplatnil nárok ve výši 100 000 Kč spočívající v náhradě nemajetkové újmy (uplatněna byla ve výši 88 000 Kč). Žalovaná shrnula, že po provedení šetření žalovanou je třeba konstatovat, že v postupu [stát. instituce] lze spatřovat nesprávný úřední postup dle ust. § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Za tento nesprávný úřední postup se žalovaná žalobci omluvila a omluva se jí jeví jako dostatečná. Dále uvádí, že tvrzená nemajetková újma musí být žalobcem dostatečně prokázána, což se tak žalované nejeví. Žalovaná navrhla, aby byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených stranami, přičemž žalobce i žalovaná byli procesně pasivní, soud proto postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř. a věc rozhodl bez nařízení jednání.

5. Soud vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků. Soud má proto za prokázané, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ze strany [stát. instituce] ve věci vyřízení žádosti žalobce ze dne 14. 10. 2019 a že žalobce u žalované uplatnil předběžně nárok na náhradu nemajetkové újmy.

6. Ze stanoviska žalované ze dne 25. 1. 2021 soud zjistil, že žalobce uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 2 000 Kč a poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 68 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu [stát. instituce] pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] dne 17. 3. 2020. Žalovaná v napadeném postupu věznice shledala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Konstatování nesprávného úředního postupu a omluvu považuje žalovaná za zcela dostatečné vzhledem ke stavu věci. Tvrzená újma musí být žalobcem dostatečně prokázána, což žalovaná neshledává.

7. Z předběžného uplatnění nároku žalobce u žalované ze dne 10. 3. 2020, doručené dne 17. 3. 2020, soud zjistil, že žalobce uplatnil u žalované nárok na 2 000 Kč jako náhradu škody z náklady uplatnění nároku (tj. poštovní známky, telefonické hovory atd.), 20 000 Kč jako zadostiučinění za psychickou a morální újmu a 68 000 Kč (136 dní x 500 Kč) za počet dní strávený ve [stát. instituce] od podání jeho žádosti o přemístění, a to z titulu nesprávného úředního postupu [anonymizováno] [obec], sp. zn. [anonymizováno] [číslo].

8. Ze zprávy o šetření ombudsmana ze dne 13. 11. 2019, [číslo jednací] soud zjistil, že ombudsman shrnul, že [stát. instituce] pochybila přemístěním žalobce do [stát. instituce].

9. Ze spisu [číslo jednací] soud zjistil, že dne 6. 1. 2020 podal žalovaný stížnost, když neobdržel odpověď na jeho žádost o přemístění ze dne 14. 10. 2019. Tato stížnost byla doručena dne 8. 1. 2020 [stát. instituce] [anonymizována čtyři slova] Stanoviskem ze dne 15. 1. 2020 se ředitel [stát. instituce] vyjádřil, že k pochybení nedošlo a považuje stížnost za nedůvodnou. Dle úředního záznamu vychovatele [jméno] [příjmení] ze dne 13. 1. 2020 bylo žalobci řečeno, že si o přemístění může znovu požádat až po uplynutí tří měsíců od vyřízení žádosti předchozí, rovněž je zmíněn kázeňský přestupek z období listopadu 2019, na základě čehož byl kázeňsky trestán. Dle vyřízení stížnosti žalobce [stát. instituce] [anonymizována čtyři slova] ze dne 6. 3. 2020, pořadové [číslo] byla stížnost vyhodnocena jako důvodná. Dle opatření k důvodné stížnosti žalobce ze dne 25. 3. 2020 došlo k dohodě ředitelů [stát. instituce] a [stát. instituce] a dne 5. 3. 2020 byl k výkonu trestu žalovaný přemístěn do [stát. instituce]. Dopisy ze dne 4. 3. 2020 vyrozumělo [stát. instituce] [anonymizována čtyři slova] ředitele [stát. instituce] a žalobce o vyhodnocení stížnosti žalobce s tím, že na připojení žalobce k žádosti o přemístění jeho matky, ke které se připojil dopisem ze dne 25. 9. 2019 z důvodů blízkosti věznice k jeho bydlišti a k bydlišti jeho blízkých a z možnosti pracovního zařazení, nelze pohlížet jako na žádost žalobce. Zároveň byla věznice upozorněna, že žádost žalobce není zavedena ve vězeňském informačním systému.

10. Soud posoudil věc po právní stránce podle výše uvedených ustanovení:

11. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

12. Podle § 2 OdpŠk odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

13. Podle § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené8a) lhůtě.

15. Podle § 13 odst. 2 OdpŠk má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

16. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem (dále jen„ o. z.“).

17. Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

18. Ust. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

19. Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.

20. Žalobce se domáhá finančního zadostiučinění ve výši 100 000 Kč s příslušenstvím za vydání nezákonného rozhodnutí ve správním řízení. Žalovaná žalobci poskytla odškodnění ve formě omluvy a konstatování porušení práva (stanoviskem ze dne 25. 1. 2021; předběžně uplatněno dne 17. 3. 2020).

21. V daném případě má soud prokázáno, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když [stát. instituce] nevyřídila žádost o přemístění žalobce, což ostatně konstatovalo i [stát. instituce] [anonymizována čtyři slova] a uznalo to i [stát. instituce] ve svém stanovisku ze dne 25. 1. 2021. Na předmětnou žádost ze 14. 10. 2019 nebylo možno pohlížet jako na druhou žádost, když se k žádosti jeho matky ze dne 27. 9. 2019 žalobce pouze připojil.

22. Jedním z nezbytných atributů vzniku odpovědnosti státu za škodu či újmu je příčinná souvislost mezi právní skutečností, za níž se odpovídá a mezi vznikem škody, tedy je-li rozhodnutí orgánu státu resp. nesprávným úředním postupem, se vznikem újmy ve vztahu příčiny a následku; samotná existence nezákonného rozhodnutí resp. nesprávného úředního postupu škodu nepředstavuje. V tomto směru pak leží důkazní břemeno na žalobci, neboť konstrukce odpovědnostního vztahu je z hlediska břemene tvrzení a břemene důkazního jednoznačná; poškozený (žalobce) nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že mu vznikla újma a že je dána příčinná souvislost mezi vznikem újmy a nezákonným rozhodnutím (nesprávným úředním postupem). Z hlediska naplnění příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti státu za škodu nemůže stačit obecná úvaha o možných následcích nezákonného rozhodnutí resp. nesprávného úředního postupu či pouhé připuštění možnosti vzniku újmy v důsledku protiprávního aktu, nýbrž musí být příčinná souvislost najisto postavena. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li konkrétní újma následkem konkrétního protiprávního úkonu orgánu státu, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku (rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 4906/2009).

23. O vztah příčinné souvislosti jde, vznikla-li konkrétní majetková újma následkem konkrétního protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinou škody může být jen takové protiprávní jednání, bez něhož by škodný následek nevznikl. Nemusí sice jít o příčinu jedinou, nýbrž i jen o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, avšak musí jít o příčinu podstatnou. Je-li více příčin, které působí souběžně anebo následně, je pro existenci příčinné souvislosti nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu ke vzniku škody natolik propojen (prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a ta postupně případně příčinu další), že již z působení prvotní příčiny lze důvodně dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. (rozhodnutí NS sp. zn. 28 Cdo 1635/2012).

24. V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

25. I když soud zjistil nesprávný úřední postup, dospěl k závěru, že zde není dána příčinná souvislost mezi vznikem nemajetkové újmy a nesprávným úředním postupem. Sám žalobce ve svých podáních ze dne 15. 2. 2021 a 9. 6. 2022 uvádí, že následky nevyřízení jeho žádosti o přemístění do [stát. instituce], které vyjmenovává (rozchod s přítelkyní, dva kázeňské tresty, nemožnost pracovního zařazení), jsou pouhá„ pokud“. Soud sice věří žalobci, že on mezi přemístěním do jiné věznice a rozchodem s přítelkyní, dvěma kázeňskými tresty a nemožností pracovního zařazení příčinnou souvislost spatřuje. Nicméně reálně nelze určit, zda vztah byl ukončen pouze z důvodu delší vzdálenosti nebo z důvodu toho, že je žalobce až do roku 2028 odsouzen k výkonu trestu, což vztahu jistě nemůže prospět. Chování, které vyústilo v kázeňské tresty, je pouze v příčinné souvislosti s rozhodnutím žalobce se chovat způsobem, který porušuje řád a za které hrozí trest. Příčinná souvislost je vždy dána tam, kdy jeden skutek vede k druhému, což v dané situaci nenastalo. Nelze proto určit, zda by tyto následky nenastaly i v případě, kdy by žalobcova žádost byla řádně vyřízena, a to mimo jiné z toho důvodu, že není jasné, zda by žádost byla vyřízena kladně a žalobce by byl přemístěn do [stát. instituce]. Zároveň nelze určit, zda by k rozchodu mezi partnery nedošlo i v případě přemístění, jakožto i ke kázeňským trestům.

26. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 150 o. s. ř. kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, nepřiznal soud náhradu nákladů řízení. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení. Je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Žalobce byl osvobozen od soudních poplatků. Vzhledem k povaze věci a tomu, že v případě státu nelze uvažovat o citelném zásahu do jeho majetkových poměrů i s přihlédnutím k nízké výši nákladů tohoto řízení, které by však naopak i při právě relativně nízké výši byly schopny citelně zasáhnout do majetkové sféry žalobce, soud rozhodl, že by nebylo spravedlivé přiznat žalované náhradu nákladů řízení a požadovat a požadovat jejich úhradu po žalobci.