21 C 27/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Vernerovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované za níž jedná anonymizováno 6 slov majetkových sídlem adresa o náhradu škody ve výši 76 949 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 76 949 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 20. 11. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu se žalobce po žalované domáhal náhrady škody ve výši celkem 76 949 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 20. 11. 2018 do zaplacení. Po opakovaných výzvách k doplnění a upřesnění žaloby žalobce v rámci odvolacího řízení, které bylo vedeno v důsledku odvolání žalobce proti rozhodnutí soudu I. stupně o odmítnutí žaloby pro neodstranění vad jejího podání, upřesnil, že se domáhá náhrady škody, která mu vznikla v důsledku insolvenčního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], konkrétně tím, že návrh insolvenčního navrhovatele nebyl odmítnut, ale naopak Městský soud v Praze zahájil insolvenční řízení. Takto vymezený předmět řízení znovu žalobce potvrdil i při jednání soudu dne 7. 9. 2023. S ohledem na své skutkové tvrzení, od něhož žalobce odvíjel svůj nárok na náhradu škody v tomto řízení, byl žalobce v souladu s ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. vyzván k upřesnění skutkových tvrzení, které spočívalo v tvrzení o tom, že insolvenční návrh podaný ve věci měl být odmítnut. Za těchto okolností byl tedy žalobce vyzván, aby doplnil tvrzení, zda tedy tvrdí, že nemělo být vydáno rozhodnutí o úpadku či zda tvrdí, že nemělo být vydáno rozhodnutí o prohlášení konkursu a které z těchto rozhodnutí případně nemělo být vydáno. Na tuto výzvu reagoval žalobce sdělením, že dle jeho přesvědčení žádné rozhodnutí v rámci konkursního řízení nemělo být vydáno, neboť konkursní řízení nemělo být nikdy vedeno. Následně pak na další výslovnou výzvu soudu, zda žalobce tvrdí, že v průběhu konkursního řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno, příp. zda tvrdí konkrétní nesprávný úřední postup v rámci insolvenčního řízení žalobce doplnil, že on vznesl v průběhu insolvenčního řízení námitku, že insolvenční řízení nemělo být vůbec vedeno, avšak této námitce nebylo vyhověno, s čímž však nesouhlasí, neboť je přesvědčen o tom, že konkursní řízení vůči němu nikdy být vedeno nemělo. Žalobce žádal, aby bylo jeho žalobě vyhověno žalované byla uložena povinnost nahradit žalobci škodu ve výši požadované podanou žalobou. Ve vztahu k vznesené námitce promlčení uváděl, že jeho nároky promlčeny být nemohou, protože škoda nebyla uhrazena a doposud tedy trvá.

2. Žalovaná strana navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu. Poukazovala na to, že sám žalobce při jednání soudu k výzvě soudu netvrdí, že v rámci insolvenčního řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno, a netvrdí ani konkrétní nesprávný úřední postup, přičemž že subjektivní názor žalobce spočívající v tom, že insolvenční řízení vůči jeho osobě nemělo být vedeno, nemůže být odpovědnostním titulem a že jestliže není v daném případě dán odpovědnostní titul, nemůže být ani požadavek na náhradu škody uplatněn důvodně. Proto bylo navrhováno zamítnutí žaloby. Zároveň byla ze strany žalované alternativně, z opatrnosti, vznesena i námitka promlčení nároků uplatněných žalobou. V této souvislosti strana žalovaná poukazovala na to, že insolvenční řízení bylo zahájeno v roce 2012, tedy před 11 lety, že rozvrhové usnesení, bylo vydáno dne 18. 12. 2017 a nabylo právní moci 11. 6. 2018, že usnesení o zrušení konkursu vydané dne 26. 10. 2018, nabylo právní moci 20. 11. 2018 a že tedy z výše uvedeného je zcela zřejmé, že pokud by bylo požadováno plnění v tomto řízení z jakéhokoliv titulu souvisejícího s insolvenčním řízením, nárok by byl již promlčen. V neposlední řadě pak žalovaná v průběhu řízení namítla i to, že dle jejího přesvědčení navíc nedošlo ani k řádnému uplatnění nároku žalobce u Ministerstva spravedlnosti před zahájením řízení ve věci, když v této souvislosti bylo poukazováno na to, že teprve v průběhu odvolacího řízení o odmítnutí žaloby pro její neurčitost došlo k uplatnění nároku, neboť do té doby vůbec nebylo zřejmé, co je předmětem řízení.

3. Z důkazů provedených v tomto řízení, a to z listiny datované dne 29. 9. 2021 adresované Ministerstvu spravedlnosti ve spojení s listinou datovanou dne dne 4. 4. 2022 s názvem Aktualizace žádosti o náhradu škody vzal soud za prokázané, že dne 29. 9. 2021 sepsal žalobce žádost o náhradu škody s názvem Doplnění žádosti o náhradu škody adresované Ministerstvu spravedlnosti, v níž jako škodu požadoval částku 44 080 800 Kč, přičemž v tomto podání uváděl, že tato škoda mu vznikla nesprávným úředním postupem, kdy v textu bylo označováno exekuční řízení vedené pod č. j. 5 Nc 26/2002-9 a a řízení vedené pod sp. zn. 22 C 18/2000. Aktualizací žádosti o náhradu škody ze dne 4. 4. 2022 vzal soud za prokázané, že touto listinou žalobce vyčíslil celkovou škodu ve výši 76 949 000 Kč, aniž by však byl v tomto podání uveden jakýkoliv odpovědnostní titul, z něhož je náhrada škody dovozována. V listině bylo pouze v tomto směru konstatováno, že škodu žalobce žádá v souvislosti se znemožněním jeho podnikatelské činnosti.

4. Přípisem Ministerstva spravedlnosti ze dne 11. 10. 2021 vzal soud za prokázané, že Ministerstvo spravedlnosti potvrdilo příjem žádosti žalobce (dle obsahu sdělení žádosti žalobce datované dne 29. 9. 2021) o mimosoudní projednání věci dnem 8. 10. 2021 s tím, že z obsahu žádosti Ministerstvo spravedlnosti dovozovalo, že se jedná o náhradu škody požadovanou v souvislosti s věcí projednávanou před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 18/00, pod sp. zn. 27 C 65/18 a dále pod sp. zn. 22 Co 277/02.

5. Z důkazů předložených k důkazu stranou žalovanou, a to z listin vydaných v rámci řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] a z detailu insolvenčního řízení vzal soud za prokázané, že insolvenční návrh podaný vůči žalobci u Městského soudu v Praze byl zveřejněn dne 30. 11. 2012 a téhož dne byla uveřejněna i vyhláška o zahájení insolvenčního řízení. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2013, č. j. [spisová značka], byl zjištěn úpadek dlužníka. Usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] ze dne 10. 3. 2014 vzal soud za prokázané, že tímto rozhodnutím bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze, a to ve znění v mezidobí vydaného opravného usnesení o zjištění úpadku dlužníka (žalobce v tomto řízení). Usnesením Městského soudu v Praze o prohlášení konkursu na majetek dlužníka ze dne 20. 8. 2015 vydaným pod č. j. [spisová značka] a dále z usnesením Vrchního soudu v Praze vydaným dne 25. 9. 2015 pod sp. zn. [spisová značka] vzal soud za prokázané, že usnesením ze dne 20. 8. 2015, č. j. [spisová značka], byl prohlášen konkurs na žalobce a usnesením Vrchního soudu v Praze shora uvedeným bylo toto rozhodnutí potvrzeno (právní moc rozhodnutí 22. 10. 2015). Usnesením Městského soudu v Praze, č. j. [spisová značka], ze dne 9. 11. 2017 byla v rámci shora uvedeného insolvenčního řízení schválena konečná zpráva a následně usnesením vydaným dne 18. 10. 2017 pod č. j. [spisová značka] bylo vydáno rozvrhového usnesení Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6.2018, sp. zn. [spisová značka] bylo potvrzeno shora uvedené usnesení o rozvrhu (právní moc usnesení o rozvrhu 11. 6. 2018) a Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2018, č. j. [spisová značka], byl konkurs na majetek dlužníka, tedy žalobce v tomto řízení, zrušen (právní moc rozhodnutí 20. 11. 2018).

6. Ve vztahu k těmto důkazům ani ve vztahu k jakýmkoliv dalším v insolvenčním řízení vydaným rozhodnutím nebylo ze strany žalobce tvrzeno vydání konkrétního nezákonného rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno, a nebyl tvrzen žádný konkrétní nesprávný úřední postup.

7. Pokud soud zamítl návrhy žalobce na doplnění dokazování jím předloženými listinnými důkazy, soud tak učinil s ohledem na skutečnost, že jestliže, jak bude uvedeno níže, žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně existence odpovědnostního titulu, bylo nadbytečné doplňovat dokazování ve vztahu k žalobcem požadované náhradě škody.

8. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

9. Podle ust. § 5 písmeno a), b) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, v řízení podle soudního řádu správním nebo v řízení trestním a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

10. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

11. Podle ust. § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon k provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a po vyhodnocení důkazů provedených v tomto řízení ve vzájemných souvislostech, a to zejména při zohlednění toho, jakým způsobem žalobce doplnil svá skutková tvrzení o tvrzeném odpovědnostním titulu (dle doplněných tvrzení měla žalobci vzniknout škoda tím, že návrh insolvenčního navrhovatele nebyl odmítnut, ale Městský soud v Praze zahájil insolvenční řízení) a poté, kdy žalobce v reakci na výzvy soudu podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. reagoval sdělením, že jakékoliv rozhodnutí, které bylo v rámci insolvenčního řízení vydáno nemělo být vydáno, přičemž následně ani na znovu zopakovanou přímou výzvu soudu k doplnění, zda tvrdí, že v průběhu insolvenčního řízení bylo vydáno konkrétní rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, příp. zda tvrdí konkrétní nesprávný úřední postup, žalobce žádné konkrétní rozhodnutí ani konkrétní nesprávný úřední postup neoznačil, pouze setrval na svém obecném stanovisku, že insolvenční řízení jako celek nikdy nemělo být dle jeho přesvědčeno vedeno, soud tedy vyhodnotil, že jsou dány důvody pro zamítnutí žaloby, neboť žalobce neunesl své břemeno tvrzení ve vztahu k existenci konkrétního odpovědnostního titulu ve vztahu k žalované, tedy konkrétního odpovědnostního titulu, ze kterého by mu případně mohla vzniknout škoda (žalobce neoznačil žádné konkrétní rozhodnutí, které by pro nezákonnost bylo zrušeno a v důsledku něhož by tedy případně mohl požadovat náhradu škody a zároveň neoznačil ani žádný konkrétní nesprávný úřední postup, v důsledku něhož a v přímé příčinné souvislosti s ním by eventuálně mohl konstruovat vznik škody).

13. Pouze pro plnost soud uvádí, že podmínkou vzniku odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb. je naplnění tří základních předpokladů, a to existence konkrétního nesprávného úředního postupu, který se však neprojevil ve vydaném soudním rozhodnutí, či vydání rozhodnutí, které by bylo následně pro svou nezákonnost zrušeno, dále vznik škody a dále i existence přímé příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodu a nesprávným úředním postupem či vydáním rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno. S ohledem na skutečnost, že v daném případě žalobce ani po výzvách soudu nedotvrdil a neupřesnil odpovědnostní titul ve smyslu shora uvedeného tedy neoznačil ani konkrétní rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušena, ani konkrétní nesprávný úřední postup, soud tedy za daných okolností žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to aniž by se zabýval existencí vzniku škody a existencí příčinné souvislosti, neboť nebyl-li v řízení tvrzen konkrétní odpovědnostní titul, a to ani po výzvách soudu dle § 118a o. s. ř., bylo nadbytečné se zabývat dalšími předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu, to vše za situace, kdy není-li splněn jeden z předpokladů, nemohl být žalobce se svou žalobou úspěšný.

14. Závěrem soud jen pro úplnost dále uvádí i to, že i v případě, pokud by eventuálně žalobcem byla v řízení řádně dotvrzena a prokázána existence jakéhokoli nezákonného rozhodnutí, které by v rámci shora uvedeného insolvenčního řízení bylo vydáno a následně pro nezákonnost zrušeno (což však tvrzeno nebylo a z provedeného dokazování navrženého stranou žalovanou ani nevyplynulo) je zřejmé, že s ohledem na dobu, kdy byla jednotlivá rozhodnutí v insolvenčním řízení vydávána, byl by nárok žalobce uplatněný v tomto řízení skutečně promlčen a za těchto okolností by tedy bylo soudem uzavřeno, že námitka promlčení byla vznesena důvodně a žaloba by tedy taktéž byla soudem zamítnuta. Toto však soud uvádí pouze nad rámec primárního důvodu pro zamítnutí žaloby s ohledem na alternativní obranu žalované.

15. O náhradě nákladů mezi účastníky bylo v daném případě rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb., tedy plně úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení nezastoupeného účastníka v celkové výši 600 Kč, to v souvislosti věci s přípravou na jednání a účastí u jednání soudu, tak jak bylo žalovanou v řízení požadováno (jedna paušální náhrada á 300 Kč dle vyhlášky č 254/2015 Sb.). Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla žalobci s odkazem na ustanovení § 160 o. s. ř. poskytnuta 15 ti denní od právní moci tohoto rozsudku, a to s ohledem na skutečnost, že soud neshledává důvod pro to, aby, pokud je lhůta k plnění v těchto řízeních standardně poskytována žalované ve výše uvedeném rozsahu, bylo k žalobci v projednávané věci postupováno odlišně.