21 C 35/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Vernerovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa o náhradu škody v důsledku nesprávného úředního postupu státu

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 9 168 238,40 PLN se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 12. 1. 2018 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky celkem 9 168 238,40 PLN se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 12. 1. 2018 do zaplacení, a to z titulu nesprávného úředního postupu státu. V žalobě bylo konkrétně uvedeno, že na žalobce byla postoupena dne 19. 11. 2020 [právnická osoba] [anonymizováno 5 slov] (dále jen„ [anonymizována tři slova]“) pohledávka z titulu náhrady škody za [anonymizována tři slova] [stát. instituce], a to jednak ve výši 2 945 476,51 PLN a dále ve výši 3 422 305,10 PLN. Žalobce dále v žalobě uváděl, že téhož dne na něj byla též postoupena pohledávka z titulu náhrady škody za [anonymizována tři slova] [stát. instituce] i [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“), a to ve výši 2 795 555,02 PLN a dále ve výši 4 901,77 PLN. Zároveň bylo v žalobě uvedeno i to, že na žalobce byly výše uvedenými společnostmi na základě shora uvedených smluv postoupeny i pohledávky spočívající v úhradě ušlého zisku výše uvedených společností, a to taktéž v důsledku nesprávného úředního postupu České republiky. V souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem České republiky i vůči shora uvedeným společnostem bylo v žalobě poukazováno na to, že nárok na náhradu škody a ušlého zisku výše uvedeným společnostem [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] vznikl v důsledku nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestním řízení vedeném zejména Krajským státním zastupitelstvím v [obec] pod sp. zn. 1 KZN 4188/2016, přičemž v této souvislosti pak bylo upozorňováno i na nezákonnost rozhodnutí vydaného Vrchním státním zastupitelstvím v [obec] dne 14. 3. 2018 pod sp. zn. 8 VZN 288/2017-24. V žalobě bylo dále uvedeno i to, že nesprávnost úředního postupu a nezákonnost výše uvedeného rozhodnuté byly deklarovány Nálezem Ústavního soudu České republiky vydaným dne 12. 5. 2020 pod sp. zn. IV. ÚS 1355/18, v němž Ústavní soud České republiky konstatoval nesprávnost postupu orgánů činných v trestním řízení a nezákonnost výše uvedeného rozhodnutí. V této souvislosti bylo žalobcem zdůrazňováno, že byť [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno] nebyly účastníky řízení před Ústavním soudem (ústavní stížnost podala osoba odlišná od právních předchůdců žalobce), přesto závěry obsažené ve výše uvedeném rozhodnutí Ústavního soudu je třeba dle přesvědčení žalobce jednoznačně vztáhnout právě i ve vztahu ke společnostem [anonymizována tři slova] a [anonymizováno], kterým též v důsledku výše uvedeného nesprávného úředního postupu a nezákonného rozhodnutí vznikla škoda spočívající ve skutečné škodě i ušlém zisku, přičemž všechny tyto nároky pak tedy byly následně postoupeny výše uvedenými společnostmi na žalobce. Ve vztahu k postupu orgánů činných v trestním řízení vůči shora uvedeným společnostem ([anonymizována tři slova] a [anonymizováno]) pak žalobce uváděl, že dne 11. 11. 2016 vydala Policie ČR usnesení o zajištění peněžních prostředků [právnická osoba] [anonymizováno] na účtu vedeném na jméno této společnosti u [právnická osoba] a dále na účtu vedeném na jméno této společnosti u [anonymizována dvě slova] s tím, že peněžní prostředky na účtu [právnická osoba] Tedy byly zajištěny ve výši 2 945 476,51 PLN a u [anonymizována dvě slova] ve výši 3 422 305,10 PLN. Dále žalobce uváděl, že usnesením Policie ČR z téhož dne pak bylo rozhodnuto i o zajištění finančních prostředků [právnická osoba] u [právnická osoba] na účtu vedeném na jméno výše uvedené společnosti s tím, že finanční prostředky byly zajištěny ve výši 2 795555,02 PLN a dále že byly výše uvedeným usnesením zajištěny i finanční prostředky [právnická osoba], na účtu této společnosti vedeném u [právnická osoba], a to ve výši 4 901,77 PLN. Usnesení o zajištění výše uvedených finančních prostředků pak byla vydána v rámci trestního řízení s odůvodněním, že tyto peněžní prostředky měly být dle názoru Policie ČR užity ke spáchání trestného činu a zároveň měly být výnosem z trestné činnosti hospodářské povahy. V této souvislosti však bylo žalobcem poukazováno na to, že nicméně do dnešního dne výše uvedená domněnka Policie ČR nebyla doposud žádnému z poškozených prokázána a nebylo zahájeno ani trestní stíhání proti žádnému z poškozených, a to dle skutkových tvrzení žaloby ani v České republice, ani v cizině. Dále bylo v rámci skutkových tvrzení v žalobě uvedeno, že dne 12. 11. 2018 vydalo [stát. instituce] pod sp. zn. [spisová značka] přípis, jímž uložilo všem bankovním institucím, které držely peněžní prostředky (v projednávané věci [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno]) na území České republiky, aby všechny tyto peněžní prostředky poukázaly na bankovní účet Regionální prokuratury v [obec], a to za situace, kdy zároveň byly banky informovány o tom, že polská prokuratura převzala šetření trestní věci, rozhodla o těchto peněžních prostředcích jako o věcných důkazech a požádala o jejich odevzdání. Na splnění výše uvedeného pokynu pak [stát. instituce] trvalo, a to přestože bylo bankovními institucemi upozorněno na to, že rozhodnutí Regionální prokuratury v [obec] není pravomocné a urgovalo splnění příkazu, v důsledku čehož pak bankovní instituce nakonec příkaz vykonaly. V této souvislosti pak bylo v žalobě dále uvedeno, že polská prokuratura dne 25. 4. 2018 potvrdila obdržení peněžních prostředků zajištěných na účtech v ČR. V této souvislosti tedy bylo žalobcem zdůrazňováno, že tímto nesprávným úředním postupem ve formě vydání výše uvedeného přípisu došlo ke škodě na straně poškozených [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno], a to navíc za situace, kdy rozhodnutí polské prokuratury, o které se přípis Krajského státního zastupitelství v [obec] opíral, nebylo v té době pravomocné, ani předběžně vykonatelné. Dále bylo zdůrazňováno, že i v případě, pokud by toto rozhodnutí polské prokuratury bylo vykonatelné, nemělo by bez dalšího právní účinky na území České republiky. Dále žalobce uváděl, že mimo to elektronicky vedené peněžní prostředky nemohou být věcným důkazem podle českého ani evropského práva, přičemž i pokud by výklad, že elektronicky vedené peněžní prostředky mohou být věcným důkazem, obstál, bylo zdůrazňováno, že zákon č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, předpokládá přesný postup, který spočívá toliko v propůjčování, nikoliv prostém odevzdání věcných důkazů zahraničním justičním orgánům. V této souvislosti pak bylo upozorňováno na to, že nesprávnost postupu Krajského státního zastupitelství v [obec] byla deklarována následně právě rozhodnutím Ústavního soudu vydaným dne 12. 5. 2020 pod sp. zn. IV. ÚS 1355/18, a to v důsledku ústavní stížnosti, kterou proti postupu Krajského státního zastupitelství v [obec] podaly [právnická osoba] of [právnická osoba] a [právnická osoba], tedy společnosti, vůči nimž bylo v rámci shora uvedeného trestního řízení postupováno zcela shodně jako v případě [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno]. V této souvislosti pak bylo žalobcem zdůrazňováno, že ačkoliv právní předchůdci žalobce nebyli účastníky řízení o předmětné ústavní stížnosti, závěry, které Ústavní soud uvedl ve vztahu k nesprávnému úřednímu postupu vůči stěžovatelům v ústavní stížnosti, plně dopadají právě i na výše postup proti právním předchůdcům žalobce. Žalobce dále v žalobě v obecné rovině uváděl i to, že kromě skutečné škody, kterou požaduje v důsledku nesprávného úředního postupu a vydání nezákonného rozhodnutí, a to ve výši finančních prostředků převedených v důsledku nesprávného úředního postupu do Polské republiky, požaduje i náhradu ušlého zisku [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno]. Ve vztahu k tomuto požadavku bylo pouze obecně uváděno, že došlo i ke vzniku škody výše uvedeným společnostem v podobě ušlého zisku, který však žalobce nikterak nevyčíslil, přičemž v tomto směru v obecné rovině žádal pouze o vypracování znaleckého posudku. V neposlední řadě pak žalobce v žalobě uváděl i to, že se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy se obrátil nejprve na [stát. instituce], které však k mimosoudnímu plnění náhrady škody a ušlého zisku následně nepřistoupilo.

2. V rámci doplňujících skutkových tvrzení pak žalobce upřesnil, že škoda vznikla právě v důsledku nesprávného úředního postupu v rámci trestního řízení vedeného u Krajského státního zastupitelství v [obec] pod sp. zn. [spisová značka], když dovozoval, že pokud by finanční prostředky shora uvedených společností nebyly v důsledku nesprávného pokynu a urgence tohoto pokynu odeslány do Polské republiky, nebyly by v současné době peněžní prostředky nárokované v žalobě již nadále zajištěny, přičemž tento závěr byl žalobcem dovozován ze závěrů o akceptaci trvání zajištění majetku podle trestního řádu s tím, že dle rozhodovací činnosti Ústavního soudu není neakceptovatelné dlouhodobé zajištění finanční prostředků, a proto žalobce vyjadřoval přesvědčení, že zajištění finančních prostředků výše uvedených společností by nepochybně bylo již zrušeno, neboť by jinak docházelo k porušení základního práva osoby, které je majetek zajištěn, a to práva pokojně užívat svůj majetek, přičemž v této souvislosti bylo poukazováno na to, že finanční prostředky byly zajištěny již 11. 11. 2016, tedy před více než 6,5 lety. Navíc bylo zdůrazňováno, že Ústavní soud ve svém rozhodnutí IV. ÚS 1355/18 uložil Krajskému státnímu zastupitelství v [obec], aby se pokusilo obnovit stav před porušením základních práv stěžovatele (osob odlišných od [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno], a to žádostí o vrácení peněžních prostředků z Polské republiky. Dále bylo poukazováno na to, že pokud by poškození požádali o uvolnění peněžních prostředků postupem podle § 79f zákona č. 141/1991 Sb., je žalobce přesvědčen o tom, že by takovémuto návrhu muselo být po několika letech zcela neodůvodněného zajištění peněžních prostředků vyhověno, avšak že tato žádost podána být nemohla, neboť finanční prostředky zajištěné v České republice nyní nejsou a byly protiprávně bezhotovostně poukázány do zahraničí. Žalobce dále zdůrazňoval, že je přesvědčen o neexistenci možnosti, že by Polská republika protiprávně odňaté finanční prostředky vrátila zpět do dispozice žalovaných, a to za situace, kdy Regionální prokuratura v [obec] opakovaně vyjádřila negativní stanovisko ke vrácení peněžních prostředků na účty zpět do České republiky, a proto za těchto okolností tedy nelze očekávat žádnou možnost nápravy nesprávného úředního postupu Krajského státního zastupitelství v [obec]. Závěrem se pak žalobce v rámci doplňujících tvrzení a vyjádření ohrazoval proti závěru strany žalované, že škoda právním předchůdcům a tím ani v důsledku postoupených pohledávek žalobci nevznikla, neboť o peněžních prostředcích nebylo ještě ze strany polských orgánů veřejné moci rozhodnuto. V této souvislosti žalobce zdůrazňoval, že pokud polské orgány veřejné moci o peněžních prostředcích následně rozhodnou tak, že peněžní prostředky propadnou polskému státu, bude žalovaná pro změnu argumentovat tím, že škoda nevznikla, neboť peněžní prostředky pravomocně propadly polskému státu. Žalobce dále vyjádřil přesvědčení, že polské úřady jednoznačně daly najevo, že si peněžní prostředky hodlají ponechat za naprosto jakéhokoliv skutkového a právního stavu i nerespektování právního názoru Ústavního soudu ČR a dále bylo zdůrazňováno, že rozhodnutí českého obecného soudu nelze rozhodně vázat na hypotetický výrok meritorního rozhodnutí polského obecného soudu, když v této souvislosti bylo žalobcem zpochybňováno i to, že polské orgány jsou způsobilé garantovat právo na spravedlivý proces, a to s odůvodněním, že legitimita postupu polské justice, a to až po polský ústavní soud, jsou i předmětem kritiky orgánů EU, a nad to i polských soudců samotných. Ze všech shora uvedených důvodů bylo tedy žádáno, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. V rámci vyjádření k žalobě žalovaná učinila nesporným že žalobce dne 11. 1. 2021 uplatnil nárok na náhradu škody u [stát. instituce] v celkové výši 9 168 238,40 PLN spolu s úrokem z prodlení a dále uplatnil obecně i nárok na náhradu ušlého zisku, jehož výši však konkrétně nespecifikoval s tím, že odkazoval na to, aby výše ušlého zisku byla stanovena vypracovaným znaleckým posudkem. Dále žalovaná poukazovala na to, že k žádosti o náhradu škody v rámci mimosoudního projednání věci nebyla přiložena plná moc právního zástupce žalobce, který výše uvedený nárok jménem žalobce uplatnil a nebyly doloženy ani smlouvy o postoupení pohledávek. Proto žalovaná vyzvala žalobce podáním ze dne 26. 7. 2022, k doplnění podkladů, přičemž s ohledem na to, že ke dni 2. 8. 2022 neměla tyto vyžádané listiny k dispozici, bylo výše uvedeného dne sděleno písemnou formou, že žádost o náhradu škody není možné mimosoudně projednat. Dále žalovaná ve svém vyjádření uváděla, že se nicméně v rámci předběžného uplatnění nároku u [stát. instituce] seznámila s rozhodujícími skutečnostmi vztahujícími se k žalobcem uplatněné škodě, přičemž v této souvislosti bylo žalovanou zjištěno, že dne 10. 11. 2016 byly ze strany Národní centrály proti organizovanému zločinu zahájeny úkony trestního řízení podle § 158 odst. 3 trestního řádu pro podezření ze spáchání trestných činů legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a), b), c) trestního zákoníku, zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, 3 písm. a), b) trestního zákoníku a neoprávněného podnikání dle § 251 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákoníku, přičemž po předchozím souhlasu státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v [obec] došlo na základě vydaných usneseních dle § 79a trestního řádu k zajištění mimo jiné i finančních prostředků na bankovních účtech [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno]. Dále žalovaná uváděla, že následně [stát. instituce] dne 7. 11. 2017, žádostí adresovanou Regionální prokuratuře v [obec], požádalo o převzetí trestního řízení do Polské republiky, přičemž Regionální prokuratura v [obec] dokumentem ze dne 14. 12. 2017 sdělila, že vyhověla žádosti o převzetí trestního řízení a že daná věc bude připojena k trestní věci vedené polskými orgány pod sp. zn. [anonymizována tři slova] [rok] (a to na základě rozhodnutí ze dne 13. 12. 2017). Dále žalovaná uváděla, že bylo zjištěno, že dne 12. 1. 2018 vydalo [stát. instituce] přípis, který byl adresován bankovním institucím a který obsahoval výzvu, aby bankovní instituce poukázaly zajištěné finanční prostředky na bankovní účet polské prokuratury. K tomuto postupu bylo přistoupeno v důsledku toho, že polská prokuratura zaslala Krajskému státnímu zastupitelství v [obec] několik rozhodnutí, ze kterých vyplynulo, že zajištěné finanční prostředky byly uznány jako věcné důkazy a zaevidovány jako důkazy v informačním systému polské prokuratury. Dále žalovaná uváděla, že následně skutečně došlo k tomu, že bankovní instituce finanční prostředky na účet polské prokuratury poukázaly. Dále žalovaná uváděla, že bylo zjištěno i to, že některé subjekty, nikoliv však [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno], se proti postupu Krajského státního zastupitelství v [obec] bránily formou podání podnětu výkonu dohledu nad Krajským státním zastupitelstvím v [obec] a že [stát. instituce] následně vyrozuměním ze dne 14. 3. 2018 vydaným pod č. j. [číslo jednací] oznámilo těmto subjektům odlišným od právních předchůdců žalobce, že jejich podnět byl jako nedůvodný odložen. Dále žalovaná uváděla, že následně v dané věci společnosti [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] podaly ve věci ústavní stížnost, přičemž nálezem Ústavního soudu vydaného dne 12. 5. 2020 pod sp. zn. IV. ÚS 1355/18 bylo rozhodnuto tak, že zásahem Krajského státního zastupitelství v [obec] spočívajícím v udělení pokynu bankovním ústavům k převodu zajištěných finančních prostředků z účtu stěžovatelek a vyrozuměním Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne 14. 3. 2018, č. j. [číslo jednací], byla porušena základní práva stěžovatelek zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Současně bylo zrušeno výše uvedené vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne 14. 3. 2018, č. j. [číslo jednací] a Krajskému státnímu zastupitelství v [obec] bylo Ústavním soudem přikázáno, aby se pokusilo obnovit stav před poškozením základních práv stěžovatelek žádostí o vrácení finančních prostředků z Polské republiky. Dále žalovaná konstatovala, že v důsledku tohoto rozhodnutí se [stát. instituce] obrátilo se žádostí na Regionální prokuraturu v [obec], v níž regionální prokuraturu informovalo o Nálezu Ústavního soudu, požádalo o poskytnutí informací o trestním řízení vedeném v Polsku a požádalo o stanovisko k zaslání finanční prostředků zpět do České republiky. Žalovaná v této souvislosti nesporovala, že k zaslání finančních prostředků zpět do České republiky nedošlo. V této souvislosti však žalovaná poukazovala na to, že právní předchůdci žalobce v tomto řízení, tedy [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno], byly po celou dobu ve vztahu k postupu orgánů činných v trestním řízení nečinné, v rámci trestního řízení se nikterak proti postupu Krajského státního zastupitelství v [obec] nebránily a nepodaly ani ústavní stížnost. V této souvislosti tedy bylo stranou žalovanou dovozováno, že ve vztahu k jejich osobám tedy nikdy nedošlo ke konstatování porušení jejich práv a že jejich osob se rovněž ani netýkalo vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne 14. 3. 2018 vydané pod č. j. [číslo jednací], které bylo následně Ústavním soudem zrušeno, a proto nelze ani uzavřít, že by ve vztahu k žalobci či jeho právním předchůdcům došlo k nesprávnému úřednímu postupu či vydání nezákonného rozhodnutí, a proto tedy ve vztahu k právním předchůdcům žalobce a tím ani k žalobci není dán odpovědnostní titul žalované. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že ve věci je dán odpovědností titul, žalovaná poukazovala na to, že přesto by nebylo důvodné žalobnímu požadavku vyhovět, nebo jestliže žalobce tvrdí, že škoda je představována zajištěnými finančními prostředky a úroky z prodlení z těchto prostředků, nedošlo v daném případě ještě vůbec ani ke vzniku škody, neboť trestní řízení vedené v Polské republice na základě převzetí trestního stíhání polskými orgány není doposud skončeno. V této souvislosti bylo poukazováno navíc na to, že pokud by byly finanční prostředky ponechány na účtech v České republice, tak s ohledem na to, že v Polské republice je doposud trestní řízení vedeno, finanční prostředky by za takovýchto okolnosti zůstaly nadále zajištěny na účtech u bank, a to až do pravomocného skončení trestního řízení v Polské republice, což znamená, že by tedy rovněž nemohlo být s těmito finančními prostředky volně disponováno, když o finančních prostředcích zajištěných v České republice by bylo soudy v České republice rozhodnuto až poté, co bylo trestní stíhání v Polské republice pravomocně skončeno. Proto bylo žalovanou dovozováno, že zajištěné finanční prostředky by nebyly volně k dispozici ani v případě, že by byly ponechány na účtech bankovních ústavů v České republice. Ve vztahu k nároku na náhradu ušlého zisku pak žalovaná poukazovala na to, že ve vztahu k tomuto požadavku nebyly ze strany žalobce ani v rámci řízení o předběžném uplatnění nároku u [stát. instituce], ani v rámci podané žaloby tvrzeny základní rozhodné skutečnosti a předloženy důkazy prokazující důvodnost těchto nároků i v případě, pokud by existoval odpovědnostní titul ve vztahu k žalované, což však žalovaná sporovala a dále upozorňovala na to, že nebylo ve vztahu k požadavku na náhradu ušlého zisku ani řádně tvrzena a prokazována konkrétní výše ušlého zisku, v čem tento ušlý zisk konkrétně spočívá a že k této škodě došlo v přímé příčinné souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem. V neposlední řadě pak žalovaná uváděla i to, že pokud žalobce požaduje zákonné úroky z prodlení od 12. 1. 2018, tedy ode dne, kdy [stát. instituce] vydalo přípis adresovaný bankovním institucím, ve kterém byla obsažena výzva, aby bankovní instituce poukázaly zajištěné finanční prostředky na bankovní účet polské prokuratury, pak je i v tomto rozsahu žalobcův nárok zcela nedůvodný, neboť i pokud by soud dospěl k závěru, že zde je odpovědností titul i vzniklá škoda, za kterou odpovídá stát, mohla se žalovaná dostat do prodlení nejdříve po uplynutí 6 měsíců od podání žádosti, tj. nejdříve dnem 12. 7. 2021.

4. Na svém návrhu na zamítnutí žaloby žalovaná setrvala i po provedeném dokazování, když poukazovala na to, že ohledem na skutečnost, že právní předchůdci žalobce v rámci vedení trestního řízení Krajským státním zastupitelstvím v [obec] neučinili žádné procesní úkony a kroky, které by ve vztahu k právním předchůdcům žalobce zpochybňovaly správnost postupu orgánů činných v trestním řízení a ani následně nepodali ve věci ústavní stížnost, nelze dle přesvědčení žalované na právní předchůdce žalobce a potažmo poté na žalobce vztáhnout odpovědností titul ve vztahu k státu dovozovaný na základě nálezu Ústavního soudu IV. ÚS1355/18, který byl vydán ve vztahu k subjektům odlišným od právních předchůdců žalobce. Dále bylo žalovanou znovu zdůrazňováno, že i v případě, že by bylo možné dovozovat existenci odpovědnostního titulu žalované, pak by přesto nebylo možno žalobě vyhovět z důvodu neexistence vzniku škody, neboť žádná škoda žalobci ani jeho právním předchůdcům zatím nevznikla, když trestní řízení předané českými orgány činnými v trestním řízení do Polské republiky není doposud skončeno (za situace, kdy se jedná o velmi složité trestní řízení s cizím prvkem ohledně hospodářské kriminality související s obchodem s pohonnými hmotami, úniky daní z přidané hodnoty apod.) a nelze tedy v současné době učinit závěr o tom, že by žalobci, resp. jeho právním předchůdcům, vznikla škoda.

5. V průběhu řízení soud vyloučil požadavek na náhradu ušlého zisku (dle skutkových tvrzení žalobce vzniklého [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno]) k samostatnému projednání.

6. Mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že v minulosti, v rámci prošetřování trestné činnosti orgány činnými v trestním řízení v České republice došlo k zajištění finančních prostředků na účtech [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno], konkrétně ve vztahu k [právnická osoba] [anonymizováno] na účtu u [právnická osoba] ve výši 2 945 476,51 PLN a dále na účtu u [anonymizována dvě slova] ve výši 3 422 305,10 PLN, a ve vztahu k [právnická osoba] na účtu u [právnická osoba] ve výši 2 795 555,02 PLN a na účtu [právnická osoba] ve výši 4 901,77 PLN. Dále bylo učiněno nesporným, že tyto finanční prostředky byly v minulosti na základě přípisu adresovaného bankám Krajským státním zastupitelstvím v [obec] zaslány na účet polské prokuratury.

7. Důkazy provedenými v tomto řízení, a to uplatněním nároku na náhradu škody a ušlého zisku u [stát. instituce] podáním žalobce sepsaného právním zástupcem dne 11. 1. 2021 včetně dokladu o doručení vzal soud za prokázané, že dne 11. 1. 2021 byla [stát. instituce] doručena žádost sepsaná [titul] [jméno] [příjmení], advokátem, jménem [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]., jíž bylo v rámci mimosoudního projednání věci žádáno ve prospěch žalobce o náhrady škody ve výši finančních prostředků protiprávně odňatým z bankovních účtů [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno] v celkové výši 9 168 238,40 PLN a dále náhrady ušlého zisku ušlého [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno], který však nebyl vyčíslen ani blíže specifikován jeho vznik v příčinné souvislosti s tvrzeným nesprávným úředním postupem. Mezi přílohami podání nebyla uvedena plná moc k zastupování [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. [titul] [jméno] [příjmení], přičemž v textu podání bylo uvedeno, že originál plné moci bude doručen.

8. Přípisem [stát. instituce] [titul] [jméno] [příjmení] ze dne 26. 7. 2022 vzal soud za prokázané, že tímto přípisem [stát. instituce] informovalo [titul] [jméno] [příjmení] o vědomosti nedodržení zákonné lhůty k vyřízení žádosti o mimosoudní projednání věci a za zpoždění se [stát. instituce] omlouvalo s ohledem na značné množství podaných žádostí, avšak zároveň byl [titul] [jméno] [příjmení] požádán o urychlené zaslání plné moci a smluv o postoupení pohledávek ze [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno] na žalobce.

9. Přípisem [stát. instituce] ze dne 2. 8. 2022 vzal soud za prokázané, že [stát. instituce] tímto přípisem sdělilo [titul] [jméno] [příjmení], že z důvodu nedoložení požadovaných listin nemohlo být přistoupeno k věcnému projednání nároku na náhradu škody a mimosoudní projednání věci bylo ukončeno.

10. Přípisem právního zástupce žalobce soudu datovaným dne 14. 11. 2022 vzal soud za prokázané, že tímto přípisem bylo právním zástupcem žalobce sdělováno soudu, že dne 3. 11. 2022 byl žalobce žalovanou upozorněn na skutečnost, že k žalobě nebyly připojeny správné přílohy, konkrétně správné smlouvy o postoupení pohledávek společnostmi [anonymizována tři slova] a [anonymizováno] na žalobce (smlouvy ze dne 19. 11. 2020, jimiž byly postoupeny pohledávky za státem).

11. Smlouvou o postoupení pohledávky mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 19. 11. 2020 vzal soud za prokázané, že touto smlouvou o postoupení pohledávky postoupila [právnická osoba] [anonymizováno] na žalobce pohledávku za dlužníkem [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], a to pohledávku na náhradu škody sestávající se ze vzniklé škody i ušlého zisku včetně příslušenství.

12. Oznámením [právnická osoba] [anonymizováno] adresovaným [stát. instituce] datovaným dne 19. 11. 2020 vzal soud za prokázané, že [právnická osoba] [anonymizováno] tímto přípisem oznámila [stát. instituce] postoupení výše uvedené pohledávky na žalobce.

13. Smlouvou o postoupení pohledávky mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 19. 11. 2020 vzal soud za prokázané, že touto smlouvou o postoupení pohledávky postoupila [právnická osoba] na žalobce pohledávku za dlužníkem [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], a to pohledávku na náhradu škody sestávající se ze vzniklé škody a ušlého zisku včetně příslušenství.

14. Oznámením [právnická osoba] ze dne 19. 11. 2020 vzal soud za prokázané, že [právnická osoba] tímto přípisem oznámila [stát. instituce] postoupení výše uvedené pohledávky na žalobce.

15. Sdělením Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne 2. 5. 2023 ve spojení se sdělením Regionální prokuratury v [obec] adresovaném Krajskému státnímu zastupitelství v [obec] ze dne 11. 7. 2022 vzal soud za prokázané, že v minulosti došlo Krajským státním zastupitelstvím v [obec] k prověřování skutečností dosvědčujících spáchání trestného činu, přičemž na podkladě žádosti Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne 7. 11. 2017 rozhodla Regionální prokuratura v [obec] o převzetí trestního řízení do Polské republiky, a to mimo jiné ve věci občana Polské republiky [jméno] [jméno] [příjmení] jednajícího za [právnická osoba] [anonymizováno] a dále [jméno] [jméno] [příjmení] jednající za [právnická osoba] a dalších dvou osob s tím, že další výše uvedené osoby byly osoby jednajícími za řadu dalších vzájemně účelově propojených obchodních společností se sídly jednak v Polské republice, jednak ve Velké Británii, v České republice, v Bulharsku, v Německu a na Kypru, přičemž se jedná o prověřování trestné činnosti, v rámci níž podezřelí ze spáchání trestné činnosti prostřednictvím úmyslně vytvořeného účelového řetězce obchodních společností, jejichž jménem byly založeny bankovní účty zpravidla v jiném státě, než v jakém je sídlo zneužité krycí společností, přičemž přes takto založené účty těchto společností byly převáděny bezhotovostní platby ve velkých objemech tak, aby bylo ztíženo zjištění původu těchto peněz, přičemž k této činnosti byly mimo jiné používány právě i účty [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno] vedené u bank v České republice (ve vztahu ke [právnická osoba] [anonymizováno] bankovní účet vedený u [právnická osoba] a u [anonymizována dvě slova] – Česká republika a ve vztahu ke [právnická osoba] bankovní účty vedené u [právnická osoba] a u [právnická osoba]) Dále bylo výše uvedenými důkazy v řízení prokázáno, že po převzetí trestního řízení do Polské republiky požádala Regionální prokuratura v [obec] [stát. instituce] o zaslání peněžních prostředků zajištěných na bankovních účtech výše uvedených společností, a to za situace, kdy současně Regionální prokuratura v [obec] vydala rozhodnutí o věcných důkazech ve vztahu k výše uvedeným společnostem (konkrétně se jednalo o rozhodnutí vydané pod sp. zn. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [rok]), jímž uznala za věcný důkaz finanční prostředky ve výši 2 945 476,51 PLN zaúčtované na bankovním účtu [právnická osoba] [anonymizováno] vedeného u [právnická osoba], dále uznala jako věcný důkaz finanční prostředky ve výši 3 422 305,10 PLN zaúčtované na bankovním účtu vedeném [právnická osoba] [anonymizováno], dále byly jako věcný důkaz uznány i finanční prostředky ve výši 4 901,77 PLN zaúčtované na bankovním účtu [právnická osoba] výše uvedené společnosti u [právnická osoba] a dále byly za věcný důkaz uznány finanční prostředky ve výši 2 795 555,02 PLN zaúčtované na bankovním účtu výše uvedené společnosti u [právnická osoba] Dále bylo touto listinou prokázáno, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v [obec] dal příslušným bankám pokyn k zaslání finančních prostředků do Polské republiky, konkrétně na bankovní účet depozitních částek Regionální prokuratury v [obec]. Výše uvedenými důkazy bylo dále v řízení prokázáno i to, že finanční prostředky ve shora uvedených výších, původně zajištěné na účtech [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno] v České republice, které byly posléze zaslány na účet depozitních částek Regionální prokuratury v [obec], byly následně v důsledku rozhodnutí příslušných daňových orgánů přeposlány na účet exekučního orgánu, konkrétně ředitele Finančního úřadu v [anonymizována dvě slova] (finanční prostředky [právnická osoba] [anonymizováno]) a ředitele Prvního finančního úřadu v [obec] (finanční prostředky [anonymizováno]), a to konkrétně z titulu úhrady pohledávek, na které se vztahuje oznámení o zajištění jiné peněžní pohledávky. Dále bylo výše uvedenými listinami prokázáno, že pokud se jedná o [jméno] [příjmení], jež řídil [právnická osoba] [anonymizováno] a [příjmení] [příjmení], předsedu představenstva a jediného podílníka [právnická osoba], byla v rámci vedeného vyšetřování získána pravomocná daňová rozhodnutí polských daňových úřadů s tím, že konkrétně rozhodnutím [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne 18. 10. 2019 s číslem [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo] [číslo] [rok] [číslo] [anonymizováno] bylo ukončeno celní a daňové řízení vedené proti [právnická osoba] v rozsahu správnosti přiznaných základů daně a správnosti výpočtu daně ze zboží a služeb za období od 1. 4. do 31. 10. 2016 a dále bylo získáno rozhodnutí ředitele [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne 21. 2. 2020 s [číslo] [číslo] [datum], na jehož základě bylo ukončeno celní a daňové řízení vedené proti poplatníkovi [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v rozsahu správnosti přiznaných základů daně a správnosti výpočtu daní ze zboží a služeb za období od 1. 4. 2015 do 30. 9. 2016, přičemž v rámci těchto daňových řízení bylo zjištěno, že [právnická osoba] ve skutečnosti neprováděla podnikatelskou činnost v odvětví obchodování s palivy a její činnost spočívala v přijímání nedůvěryhodných faktur za nákup pohonných hmot od společností bílých koní a ve vytváření dokumentace, jež měla zajistit důvěryhodnost podnikání, a následně ve vystavování faktur za prodej pohonných hmot ve prospěch [právnická osoba] [anonymizováno] s tím, že shromážděný důkazní materiál ukázal schéma činností a propojení mezi subjekty, které vzájemné fiktivně obchodují s kapalnými palivy za účelem generování daně ze zboží a služeb, kterou má odečíst subjekt provozující podnikatelskou činnost, tedy [právnická osoba] [anonymizováno]. Dále bylo těmito listinami prokázáno, že s ohledem na výše uvedená zjištění uznal ředitel [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] rozhodnutím ze dne 21. 2. 2020 vydaným pod shora uvedenou spisovou značkou za nevěrohodné evidence dodávek [právnická osoba] [anonymizováno] za období od dubna 2015 do září 2016, a to v rozsahu, v jakém nebyly vykázány transakce nabytí zboží uvnitř Společenství s tím, že s ohledem na výše uvedené tedy bylo zjištěno, že [právnická osoba] [anonymizováno] navýšila daň na vstupu vykázanou pro odečtení z faktur DPH, na kterých je jako vystavovatel uvedena mimo jiné i [právnická osoba] za jednotlivé měsíce od dubna 2015 do září 2016 v celkové výši 127 744.439.06 PLN. Dále na základě materiálu shromážděného a popsaného v rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne 18. 10. 2019 daňový orgán uvedl, že faktury vystavené [právnická osoba], které následně [právnická osoba] [anonymizováno] zavedla do svého rejstříku DPH, nedokumentovaly skutečný prodej zboží s její účastí. Tato skutečnost, tedy vystavování faktur a vykazování daně na výstupu, pak vyústila v povinnost její úhrady ze strany [právnická osoba], a proto s ohledem na výše uvedené okolnosti ředitel [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] zavázal [právnická osoba] k zaplacení daně za období od května do října 2016 v celkové výši 31 650 207 PLN. Dále bylo výše uvedenými důkazy prokázáno i to, že daňové pohledávky uplatňované polskými správními orgány vůči [právnická osoba] [anonymizováno] za období od dubna 2015 do září 2016 včetně exekučních nároků a úroků byly nakonec vyčísleny na částku 177 731 839,91 PLN. V souvislosti s výsledky provedených kontrol bylo dále dne 27. 12. 2021 doručeno Regionální prokuratuře v [obec] oznámení ředitele Prvního finančního úřadu v [obec] o zajištění další peněžité pohledávky v souvislosti s exekučním řízením vedeným proti poplatníkovi [anonymizováno] ředitelem Prvního slezského finančního úřadu v [anonymizováno] na základě rozhodnutí ředitele Wielkopolského celního a finančního úřadu v [anonymizováno] ze dne 18. 10. 2019, číslo [anonymizována dvě slova] [číslo] [rok] zahrnující nedoplatky z titulu daně DPH za období od 1. do 31. 5. 2016 a dále dne 20. 5. 2022 bylo Regionální prokuratuře v [obec] doručeno oznámení ředitele Finančního úřadu v [anonymizována dvě slova] o zajištění další peněžité pohledávky v souvislosti s exekučním řízením vedeným proti poplatníkovi [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ředitelem Finančního úřadu v [anonymizována dvě slova] na základě rozhodnutí ředitele Slezského celního a finančního úřadu v [obec] ze dne 21. 2. 2020 s [číslo] [číslo] [datum] zahrnující nedoplatky z titulu daně DPH za období od dubna 2015 do září 2016. V předmětných oznámeních daňové správy Polské republiky bylo uvedeno, aby finanční prostředky zajištěné v průběhu předmětného vyšetřování Regionální prokuratury v [obec] byly převedeny na místně příslušní finanční úřady do výše vymáhané pohledávky včetně úroků z titulu nezaplacení pohledávky ve stanovené lhůtě a exekučních nákladů, přičemž s ohledem na hlavní cíl trestního a také trestního - daňového řízení, kterým je náprava škody z titulu krácení daňových pohledávek z majetku Státní pokladny bylo rozhodnutím ze dne 19. 5. 2022 týkajícím se [právnická osoba] a rozhodnutím ze dne 10. 6. 2022 týkajícím se [právnická osoba] [anonymizováno] zrušena rozhodnutí ze dne 14. 12. 2017, podle kterých byly finanční prostředky zajištěné v předchozí době [ulice] [anonymizována dvě slova] [země] na českých bankovních účtech [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno] (zajištěné v rámci vyšetřování Krajského státního zastupitelství v [obec] pod sp. zn. [spisová značka]) uznány za věcný důkaz spáchání trestného činu praní špinavých peněz a tyto prostředky byly výše uvedenými rozhodnutími převedeny na účet exekučního orgány, resp. ředitele Finančního úřadu v [anonymizována dvě slova] (peněžní prostředky původně zajištěné na účtech [právnická osoba] [anonymizováno]) a ředitele Prvního finančního úřadu v [obec] (peněžní prostředky původně zajištěné na účtech [právnická osoba]), a to z titulu úhrady pohledávek, na které se vztahuje oznámení o zajištění jiné peněžní pohledávky.

16. Nálezem Ústavního soudu České republiky IV. ÚS 1355/18 vzal soud za prokázané, že tímto nálezem Ústavního soudu bylo rozhodnuto o podané ústavní stížnosti stěžovateli odlišnými od právních předchůdců žalobce a v této věci, tedy právnických osob odlišných od [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno]. Rozhodnuto Ústavním soudem bylo tak, že zásahem Krajského státního zastupitelství v [obec] spočívajícím v udělení pokynu peněžním ústavům k převedení zajištěných peněžních prostředků z účtu stěžovatelů a vyrozuměním Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne 14. 3. 2018, č. j. [číslo jednací], byla porušena základní práva stěžovatele zaručená čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dále bylo zrušeno vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne 14. 3. 2018 vedené pod shora uvedenou spisovou značkou a Krajskému státnímu zastupitelství v [obec] bylo přikázáno, aby se pokusilo obnovit stav před porušením základních práv stěžovatelů, a to žádostí o vrácení peněžních prostředků z Polské republiky. Z odůvodnění nálezu vyplývá, že Ústavní soud vyhodnotil, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, pokud finanční prostředky původně zajištěné na účtech stěžovatelů v České republice byly následně, po převzetí trestního řízení polskými orgány, odeslány do Polské republiky. V této souvislosti Ústavní soud konstatoval, že [stát. instituce] po převzetí trestního řízení polskými orgány mělo zvolit jiný procesní postup, tedy při předání trestního řízení do Polské republiky informovat polskou prokuraturu o zajištěných věcech a majetku, vyčkat, zda bude polskými justičními orgány vydán příkaz k zajištění uvedených zajištěných věcí a majetku v takovém případě pak postupovat dle § 226 a následující ZMJS s tím, že k zaslání peněžních prostředků na účty polských justičních orgánů by bylo možno přistoupit až po případném rozhodnutí o jejich propadnutí či zabrání. Zároveň z tohoto rozhodnutí Ústavního soudu vyplývá, že ve vztahu k námitkám stěžovatelů směřujícím proti samotnému předání trestního řízení do Polské republiky Ústavní soud uvedl, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro předání trestního řízení, neboť bylo zjištěno, že veškerá potenciální trestná činnost na území České republiky měla být prováděna pro znesnadnění odkrytí skutečnosti, že dochází k páchání daňové a trestné činnosti ke škodě Polské republiky, a to z důvodu zastření faktických vztahů mezi subjekty zapojenými v řetězci. Zároveň bylo Ústavním soudem konstatováno, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by mohly odůvodňovat existenci některého z důvodu uvedených v § 91 odst. 1 písm. o) ZMJS, kdy stěžovatelky tvrdily, že by mohlo v trestním řízení vedeném v Polsku docházet k porušování jejich práva na spravedlivý proces. Dále z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že Ústavní soud tedy přikázal Krajskému státnímu zastupitelství v [obec], aby se pokusilo obnovit stav před porušením ústavně zaručených práv stěžovatelek, tedy aby se pokusilo vyžádat peněžní prostředky od polských justičních orgánů zpět do České republiky. Zároveň však bylo v odůvodnění výše uvedeného rozhodnutí konstatováno i to, že pokud by bylo ve věci postupováno podle zákonné úpravy o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních a pokud by polskými justičními orgány k vydání příkazu k zajištění ve smyslu [anonymizováno] [ustanovení právního předpisu EU], mohlo by být uvažováno o opětovném zajištění peněžních prostředků pro účely trestního řízení v Polské republice.

17. Přípisem Policie České republiky, [stát. instituce], Odboru hospodářské kriminality ze dne 19. 9. 2017 vzal soud za prokázané, že Policie ČR, [stát. instituce] informovalo ve výše uvedené době [stát. instituce] o tom, že vzhledem na aktuální stav prověřování, kdy trestnost jednání osob a společnosti je závislá na trestním řízení vedeném polskými justičními orgány, vnímá Policie jako problematické blokování finančních prostředků déle než 1 rok.

18. Sdělením Krajského státního zastupitelství v [obec] [titul] [jméno] [příjmení] ve vztahu k jeho zastupovaná společností odlišných od právních předchůdců žalobce ze dne 10. 12. 2021 vzal za prokázané, že tímto přípisem byl právní zástupce odlišných subjektů od právních předchůdců žalobce informován o tom, že [stát. instituce] se obrátilo se žádostí o právní pomoc na Regionální prokuraturu v [obec], která vyslovila negativní stanovisko k vrácení finančních prostředků na účty [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] a [právnická osoba] zpět do České republiky, neboť takový postup shledávala v rozporu se zájmem polských justičních orgánů, který spočívá v trestní odpovědnosti pachatelů trestných činů legalizace výnosů z trestné činnosti a v propadnutí peněžních prostředků zajištěných v rámci trestního řízení ve prospěch Polské republiky. Zároveň výše uvedeným přípisem byla poskytnuta informace, že Regionální prokuratura v [obec] bude nicméně nadále spolupracovat s Krajským státním zastupitelstvím v [obec] v souvislosti s vyjasněním si vzájemných stanovisek a bude poskytovat součinnost v řízení u civilních soudů.

19. Důkazy provedené pod bodem 17 a 18 odůvodnění však neměly žádnou bezprostřední souvislost s projednávanou věcí, přičemž s ohledem na níže uvedených právní rozbor věci soud nemá těmito listinami rozhodně za prokázané, že pokud by bylo v minulosti Krajským státním zastupitelstvím v [obec] bylo postupováno v souladu s mezinárodními smlouvami o justiční spolupráci, bylo by zajištění finančních prostředků [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno] na účtech u příslušných bank společností zrušeno, aniž by současně nebyla přijata jiná opatření, která by nadále omezovala možnost nakládání s těmito finančními prostředky na účtech výše uvedených společností za situace, kdy proti osobám ovládajícím tyto společnosti je nadále vedeno trestní řízení v Polské republice.

20. Pokud soud zamítl návrh na doplnění dokazování rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, vydaným pod č. j. 16 C 55/2019-84, rozsudkem Městského soudu v Praze vydaným pod č. j. 18 Co 70/2020-118 a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 vydaným pod č. j. 43 C 31/2019-48, soud tak učinil s ohledem na skutečnost, že tato rozhodnutí týkající se zamítnutí žaloby [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] proti [právnická osoba] či téhož subjektu proti [právnická osoba], nemají žádný význam pro skutkové a právní posouzení v žalobě uplatněné žalobcem vůči žalované v této projednávané věci.

21. Pokud soud zamítl případně další návrhy na doplnění dokazování, učinil tak s ohledem na to, že další navrhované důkazy nemohly mít žádný vliv na skutkové a právní posouzení věci, a to v kontextu shora uvedených důkazů v řízení provedených a jejich právního posouzení tak, jak bude níže rozebráno.

22. Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

23. Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

24. Podle § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

25. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle odstavce 3 téhož zákonného ustanovení nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

26. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon k provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

27. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a po zhodnocení důkazů provedených v tomto řízení ve vztahu k požadavku žalobce na náhradu majetkové škody spočívající dle skutkových tvrzení žalobce v odnětí finančních prostředků vedených na účtech právních předchůdců žalobce u [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] – pobočky v České republice, [právnická osoba] a [právnická osoba] z dispoziční sféry [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno] v celkové výši 9 168 238,40 PLN dospěl soud k závěru, že požadavek žalobce není důvodný. V této souvislosti soud uvádí, že základním předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb. je splnění tří základních předpokladů, a to existence nesprávného úředního postupu (případně vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno), vznik škody a existence přímé příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem (nebo vydáním nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno) a vzniklou škodou.

28. Po provedeném dokazování má soud za důkazy provedenými v řízení za prokázané, že ve vztahu k žalobci a ani jeho právním předchůdcům nebyla naplněna podmínka vydání nezákonného rozhodnutí, neboť vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v [obec] ze dne 14. 3. 2018, č. j. [číslo jednací], které bylo následně Ústavním soudem zrušeno, nebylo vydáno vůbec ve vztahu k právním předchůdcům žalobce a navíc nelze hovořit ani o tom, že by v příčinné souvislosti s tímto vyrozuměním vznikala jakákoli způsobem právním předchůdcům žalobce škoda specifikovaná žalobcem v žalobě v této věci.

29. Současně však soud na základě provedeného dokazování vyhodnotil, že ve vztahu k právním předchůdcům žalobce byl naplněna podmínka existence nesprávného úředního postupu spočívajícího ve vydání výzvy Krajským státním zastupitelstvím v [obec] dne 12. 1 2018 ve vztahu k bankovním institucím, u nichž byly vedeny účty [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno] a na základě ní a následné urgence ke splnění výzvy došlo k tomu, že finanční prostředky právních předchůdců žalobce byly následně v průběhu roku 2018 převedeny příslušnými bankami převedeny na účet polské prokuratury, čímž se dostaly mimo rozhodovací pravomoc českých státních orgánů. Nesprávnost tohoto postupu, jímž došlo k převodu finančních prostředků na účet polské prokuratury ostatně vyplývá i z rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 1355/18. V této souvislosti soud pouze pro úplnost uvádí, že v tomto směru neshledal důvodnou argumentaci žalované spočívající v tom, že ve vztahu k právním předchůdcům žalobce, tedy ve vztahu ke společnostem [anonymizována tři slova] a [anonymizováno], nelze dovozovat, že by došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť tyto společnosti se postupu Krajského státního zastupitelství v [obec] nikterak nebránily, byly zcela nečinné a nebyly ani účastníky řízení o ústavní stížnosti, o níž bylo následně rozhodnuto shora uvedeným nálezem Ústavního soudu. K tomu soud uvádí, že je přesvědčen o tom, že byť právní předchůdci žalobce nebyly v rámci trestního řízení jakkoliv aktivní a nebyly ani účastníky řízení před Ústavním soudem, přesto lze dovodit, že závěry Ústavního soudu o zcela nesprávném postupu Krajského státního zastupitelství v [obec] ve vztahu k v minulosti zajištěným finančním prostředkům, a to nejenom stěžovatelek, které podali ústavní stížnost, ale právě i právních předchůdců žalobce, tedy [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno], jsou plně aplikovatelné právě i ve vztahu k postupu Krajského státního zastupitelství v [obec] ve věci shora uvedených společností. Skutečnost, že tyto společnosti nebyly účastníky řízení před Ústavním soudem, nemůže vést k závěru o tom, že ve vztahu k těmto společnostem k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo.

30. Za těchto okolností se tedy soud dále zabýval tím, zda jsou splněny i další dva nezbytné předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu, a to prokazatelný vznik škody v majetkové sféře [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno], potažmo žalobce, na něhož byly výše uvedenými společnostmi postoupeny pohledávky z titulu náhrady škody v důsledku shora uvedeného nesprávného úředního postupu, a dále i bezprostřední přímá příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a v řízení eventuálně prokázanou vzniklou škodou. V tomto směru soud s ohledem na důkazy provedené v řízení dospěl k závěru, že v daném případě nejsou tyto shora uvedené předpoklady pro vznik odpovědnosti státu za škodu prokázány.

31. Soud po provedeném dokazování totiž dospěl k závěru, že v řízení nebyl prokázán vznik skutečné škody, a to navíc v přímé příčinné souvislosti s výše uvedeným nesprávným úředním postupem. V této souvislosti soud uvádí, že se neztotožňuje se závěrem žalobce, na kterého byly postoupeny pohledávky za žalovanou z titulu náhrady škody a ušlého zisku v souvislosti s výše uvedeným nesprávným úředním postupem, tedy se závěry, že ke vzniku škody došlo v době, kdy byla vydána Krajským státním zastupitelstvím v [obec] dne 12. 1. 2018 výzva bankám, k převodu finančních prostředků z výše uvedených účtů na účet prokuratury v Polské republice s ohledem na převzetí trestního stíhání a škoda právním předchůdcům žalobce, potažmo žalobci, nevznikla ani v důsledku splnění této výzvy bankami a odeslání finančních prostředků na účet Polské prokuratury. Je sice pravdou, že z nálezu Ústavního soudu České republiky shora uvedeného vyplývá, že shora uvedený postup zvolený Krajským státním zastupitelstvím v [obec] byl postupem, který není předvídatelný žádnou právní normou, a tudíž se jednalo o nesprávný úřední postup, avšak na druhou stranu rozhodně nelze uzavřít, že v důsledku tohoto postupu, tedy odesláním finančních prostředků na depozitní účet polské prokuratury vznikla právním předchůdcům žalobce škoda. Jak totiž vyplývá z provedeného dokazování, finanční prostředky byly deponovány na bankovní účet depozitních částek Regionální prokuratury v [obec], přičemž ve vztahu k nim bylo příslušnými polskými orgány rozhodnuto o tom, že jsou věcným důkazem při vyšetřování (rozhodnutí sp. zn. [anonymizována čtyři slova] [rok]), přičemž zároveň z přípisu polské prokuratury ze dne 11. 7. 2022 ve spojení s přípisem Krajského státního zastupitelství v [obec] ze dne 2. 5. 2023 bylo zjištěno, že řízením ve vztahu k osobám, které ovládaly [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno] je nadále trestní řízení vedeno. Navíc je třeba upozornit i na to, že byť Nálezem Ústavního soudu IV. ÚS 1355/18 byl deklarován nesprávný úřední postup Krajského státního zastupitelství v [obec], nelze na druhou stranu pominout ani to, že z rozhodnutí Ústavního soudu lze současně dovodit, a to byť zároveň bylo Krajskému státnímu zastupitelství v [obec] přikázáno, aby se pokusil obnovit stav před porušením základních práv stěžovatelek (osob odlišných od právních předchůdců žalobkyně), a to navrácením peněžních prostředků z Polské republiky, že s ohledem na to, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro předání trestního řízení v posuzované věci do Polské republiky (viz závěr Ústavního soudu), tak pokud by následně po případném vrácení finančních prostředků zpět do České republiky bylo postupováno podle zákonné úpravy o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, byl by zde dán předpoklad vydání příkazu k zajištění ve smyslu [anonymizováno] [ustanovení právního předpisu EU] polskými justičními orgány s tím, že za těchto okolností by tedy bylo zvažováno další zajištění finančních prostředků. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že v případě, pokud by od počátku [stát. instituce] a posléze i polská prokuratura postupovaly v souladu s těmito předpisy (či případně i následně, pokud by byly finanční prostředky vráceny zpět do České republiky), nadále by zajištění finančních prostředků právních předchůdců žalobce trvalo, a to za situace, kdy trestní stíhání v Polské republice nadále probíhá a [stát. instituce] by zvolilo zákonem předvídaný postup, tedy že by při předání trestního řízení do Polské republiky informovalo polskou prokuraturu o zajištěných věcech a majetku, vyčkalo, zda bude polskými justičními orgány vydán příkaz k zajištění uvedených zajištěných věcí a majetku, což by s ohledem na postup polských orgánů uvedených shora bylo možno očekávat, s tím, že za takových okolností by byly finanční prostředky zajištěny do doby uznání rozhodnutí justičního orgánu jiného členského státu, kterým by případně bylo vyslovováno propadnutí nebo zabrání hodnoty. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že V takovém případě by tedy finanční prostředky právních předchůdkyň žalobce byly nadále zajištěny na účtech v České republice a s nakládáním s nimi by bylo vyčkáváno do pravomocného rozhodnutí justičního orgánu jiného členského státu, pokud by nebyl důvod pro jiné rozhodnutí.

32. Navíc v této konkrétní projednávané věci bylo dále zjištěno, že dne 18. 10. 2019 byla ve vztahu ke [právnická osoba] a dne 21. 2. 2020 ve vztahu ke [právnická osoba] [anonymizováno], vydána řediteli k tomu příslušných finančních úřadů v Polské republice rozhodnutí, jimiž bylo ukončeno celní a daňové řízení vůči těmto společnostem, přičemž tato řízení vyústila v povinnost [právnická osoba] uhradit daň za období od května do října 2016 v celkové výši 31 650 207 PLN a ve vztahu ke [právnická osoba] [anonymizováno] za období od dubna 2015 do září 2016 pohledávku uplatněnou polskými daňovými a správními orgány ve výši 177 731 839,91 PLN, přičemž v důsledku těchto rozhodnutí finančních úřadů k úhradě daňových nedoplatků pak bylo dne 10. 6. 2022 rozhodnuto ve vztahu ke [právnická osoba] [anonymizováno] a dne 19. 5. 2022 ve vztahu ke [právnická osoba] o zrušení rozhodnutí ze dne 14. 12. 2017, podle kterých byly v minulosti finanční prostředky dříve zajištěné [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [země] na českých bankovních účtech výše uvedených společností, které byly shora uvedeným rozhodnutím ze dne 14. 12. 2017 uznány za věcný důkaz spáchání trestného činu praní špinavých peněz, a tyto finanční prostředky byly převedeny na účet exekučního orgánu, resp. ředitele Finančního úřadu v [anonymizována dvě slova] (ve vztahu ke [právnická osoba] [anonymizováno]) a ředitele Prvního finančního úřadu v [obec] (ve vztahu ke [právnická osoba]), a to právě z titulu úhrady pohledávek, na které se vztahují oznámení o zajištění jiné peněžní pohledávky a které svou výší mnohonásobně převyšovaly v minulosti zajištěné finanční prostředky výše uvedených společností na bankovních účtech. Z výše uvedeného je tedy zcela zřejmé, že za situace, kdy, jak vyplývá z provedeného dokazování, byly [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] dlužníky finančních úřadů, přičemž o jejich finančních závazcích, které mnohonásobně převyšovaly částky, které tyto společnosti měly evidovány na svých účtech v České republice (které byly následně zajištěny, a poté došlo k převodu finančních prostředků z těchto účtů do Polské republiky), bylo rozhodnuto již dne 18. 10. 2019 (ve vztahu ke [právnická osoba]) a dne 21. 2. 2020 (ve vztahu ke [právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž tyto jejich závazky jejich závazky vyplývající z daňových povinností byly následně alespoň v částečném rozsahu uhrazeny převodem finančních prostředků z depozitního účtu polské prokuratury na účet exekučního orgánu, resp. ředitele Finančního úřadu v [anonymizována dvě slova] (ve vztahu ke [právnická osoba] [anonymizováno]) a ředitele Prvního finančního úřadu v [obec] (ve vztahu ke [právnická osoba]), lze jen těžko dovozovat, že společnostem [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] vznikla jakákoliv skutečná majetková škoda v jejich majetkové sféře (daňové pohledávky za [právnická osoba] byly vyčísleny ve výši 31 650 207 PLN a ve vztahu ke [právnická osoba] [anonymizováno] ve výši 177 731 839,91 PLN). Za shora popsané situace pak lze současné uzavřít, že jestliže daňová řízení, jak vyplývá z provedeného dokazování, byla vůči výše uvedeným společnostem vydána jednak dne 18. 10. 2019 a jednak 21. 2. 2020, lze jen stěží akceptovat to, že výše uvedené společnosti mohly platně postoupit smlouvami o postoupení pohledávek z data 19. 11. 2020 jakoukoliv pohledávku z titulu tvrzené škody způsobené převodem finančních prostředků z účtu u českých bank do Polské republiky v důsledku příkazu Krajského státního zastupitelství v [obec], neboť postupujícím společnostem muselo být v době postoupení pohledávek zcela zřejmé, že ve skutečnosti jim žádná škoda nevznikla a ani vzniknout nemohla, neboť jejich v té době známé závazky vůči polskému státu mnohanásobně převyšovaly finanční částky na jejich účtech původně zajištěných v české republice. Z výše uvedeného je tedy zřejmé i to, že za tohoto stavu věcí nemohly výše uvedené společnosti jakékoli pohledávku konstruovanou jako škodu vzniklou v příčinné souvislosti se shora uvedeným nesprávným úředním postupem platně postupovat na žalobce v tomto řízení.

1. I v případě jiného náhledu na existenci vzniku škody, tedy i v případě, pokud by soud eventuálně dospěl k závěru, že na straně právních předchůdců žalobce a potažmo tedy žalobce došlo ke vzniku škody v jejich majetkové sféře, soud v daném případě neshledával bezprostřední přímou příčinnou souvislost mezi žalobcem v tomto řízení definovanou vzniklou škodou a nesprávným úředním postupem Krajského státního zastupitelství v [obec], neboť z provedeného dokazování má soud za prokázané, že i pokud by tedy případně bylo možno uzavřít, že v majetkové sféře právních předchůdců žalobce, potažmo žalobce v tomto řízení, vznikla škoda, je třeba konstatovat, že žalobcem konstruovaná škoda by rozhodně nevznikla v přímé příčinné souvislosti s výše uvedeným nesprávným úředním postupem. Na úbytek v majetkové sféře právních předchůdců žalobce, potažmo žalobce, by v daném případě muselo být pohlíženo v kontextu toho, že k úbytku majetku fakticky došlo v souvislosti s tím, že si právní předchůdci žalobce řádně neplnili své daňové povinnosti, tedy že k úbytku v majetkové sféře došlo v důsledku nesplnění povinností ze strany [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizováno] vůči finančním úřadům v Polské republice, nikoliv v důsledku nesprávného úředního postupu Krajského státního zastupitelství v [obec], neboť je zřejmé, že i kdyby finanční prostředky zůstaly deponovány na zajištěných účtech shora uvedených společností v České republice, byly by vůči nim uplatněny na základě pravomocných rozhodnutích příslušných finančních úřadů v Polské republice nároky na uhrazení částek mnohonásobně převyšujících zajištěné finanční prostředky.

2. Navíc soud pouze pro úplnost v této souvislosti uvádí, že s ohledem na to, že právní zástupce žalobce se k jednání soudu nedostavil, nemohl v tomto směru soud ani právního zástupce vyzvat k případnému doplnění konkrétních skutkových tvrzení ohledně přímé příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a žalobcem tvrzenou škodou v majetkové sféře právních předchůdkyň žalobce, potažmo žalobce, a to právě s ohledem na důkazy v řízení provedené. V této souvislosti se tedy sám žalobce vzdal možnosti poučení podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. a svou neúčastí u jednání soudu i možnosti vyjádřit se před koncentrací řízení k důkazům v řízení provedeným, z nichž soud při svém rozhodování vycházel.

3. Ze všech shora uvedených důvodů tedy soud žalobu o náhradu škody v rozsahu uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku zamítl.

4. Výrokem II. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, a to v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., a náhradu nákladů řízení přiznal žalované, která měla plný úspěch ve věci. Náklady řízení jsou tvořeny paušalizovanou náhradou nákladů nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., a to v podobě tří úkonů právní služby (vyjádření k žalobě, příprava na účast na jednání soudu a účast při jednání soudu I. stupně á 300 Kč), tedy celkem částka 900 Kč.