21 C 35/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Vernerovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov sídlem adresa o náhradu škody a nemajetkové újmy v důsledku nezákonného trestního stíhání,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 48 513 Kč za období od 17. 6. 2022 do 18. 9. 2022, a to do 15 dnů ode dne právní moci výroku I. tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 452 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 17. 6. 2022 do zaplacení, a to do 15 dnů ode dne právní moci výroku II. tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 195 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 17. 6. 2022 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 48 332,10 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu se žalobkyně po žalované, tedy [stát. instituce] [anonymizováno] [stát. instituce], domáhala náhrady škody a nemajetkové újmy, která jí vznikla v souvislosti s nezákonným trestním stíháním, které bylo v minulosti vůči její osobě vedeno. Jako náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání žalobkyně požadovala částku 240 000 Kč a jako náhradu majetkové škody spočívající v nákladech vynaložených na právní zastoupení žalobkyně v rámci proti ní nezákonně vedeného trestního stíhání požadovala částku 19 565 Kč. V žalobě bylo konkrétně uvedeno, že dne 22. 7. 2020 bylo žalobkyni doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání pro skutek, v němž byl spatřován přečin [anonymizována dvě slova] [ustanovení pr. předpisu], přičemž následně byla proti žalobkyni podána pro tentýž skutek i obžaloba. Rozsudkem [název soudu] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo jednací] však byla žalobkyně obžaloby zproštěna, a to dle § 226 písm. a) trestního řádu, přičemž vyhlášením tohoto rozhodnutí bylo trestní stíhání žalobkyně pravomocně skončeno. Žalobkyně v této souvislosti ve své žalobě poukazovala na to, že shora uvedeným zprošťujícím rozsudkem [název soudu] tedy byla deklarována nezákonnost jejího trestního stíhání, a proto se výzvou ze dne 10. 12. 2021, doručenou žalované dne 16. 12. 2021, obrátila na žalovanou s požadavkem na náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy způsobené jí nezákonně vedeným trestním stíháním. Dále bylo v žalobě uvedeno, že s ohledem na skutečnost, že ze strany žalované v rámci mimosoudního projednání věci k žádnému plnění nedošlo, obrátila se tedy žalobkyně se svými nároky na soud a žádala, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.

2. Ve vztahu k požadavku na zaplacení částky 240 000 Kč žalobkyně uváděla, že tuto částku požaduje jako náhradu nemajetkové újmy, která jí byla způsobena trestním stíháním, když poukazovala na to, že v důsledku vedení trestního stíhání došlo k radikálnímu snížení její vážnosti a dobrého jména mezi spoluobčany, sousedy a přáteli a zejména spolupracovníky, a to tím způsobem, že jak na ni bylo nahlíženo, to vše za situace, kdy trestnímu stíhání byla vystavena bezmála po dobu jednoho roku. Dále žalobkyně zdůrazňovala, že po dobu svého trestního stíhání žila pod potenciální hrozbou trestu odnětí svobody v rozpětí 6 měsíců až 4 let, a to za situace, kdy pracovala jako [anonymizováno 6 slov], byla tedy státním zaměstnancem ve služebním poměru, přičemž v důsledku trestního stíhání byla navíc obligatorně zproštěna výkonu služby podle § 48 odst. 1 zákona č. 234/2014 Sb., tedy po dobu trestního stíhání jí bylo znemožněno vykonávat její zaměstnání a v té době jí přináležela mzda toliko v rozsahu 70 % jejího měsíčního příjmu. Dále bylo v žalobě tvrzeno, že trestní stíhání zasáhlo i do zdravotního stavu žalobkyně, když bylo uváděno, v důsledku nezákonného trestního stíhání se u žalobkyně rozvinuly neurologické obtíže v důsledku stresu, psychické nerovnováhy a obav a že tento stav vyvolal nutnost vyhledat lékařskou pomoc a zajistit léčbu, která trvá doposud, a to na neurologii a psychiatrii. Žalobkyně též poukazovala i na to, že v důsledku vedení trestního stíhání došlo i narušení jejích rodinných vztahů, konkrétně do souvislosti s vedením nezákonného trestního stíhání dávala rozpad manželského soužití.

3. Ve vztahu k požadavku na náhradu majetkové škody žalobkyně uváděla, že v souvislosti s trestním stíháním musela vynaložit náklady na své právní zastoupení, přičemž v důsledku toho tedy požadovala úhradu nákladů za poskytnuté úkony právní služby ve vztahu k její osobě v rámci trestního řízení, které byly poskytnuty jednak v částečném rozsahu [titul] [jméno] [příjmení] a jednak [titul] [jméno] [příjmení]. Žalobkyně požadovala náhradu majetkové škody ve výši odpovídající jednotlivým úkonům právní služby v rámci její obhajoby vyúčtované pro účely odškodnění dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, tedy konkrétně výši 19 965 Kč.

4. Zároveň žalobkyně uváděla, že požaduje i uhrazení zákonných úroků z prodlení z celkově uplatněné částky 259 965 Kč, a to od 17. 6. 2022, tedy ode dne, kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou výše uvedené částky.

5. S ohledem na skutečnost, že v průběhu řízení došlo ze strany žalované k částečnému plnění v celkové výši 48 513 Kč, kdy částka 30 000 Kč byla žalovanou uhrazena jako náhrada nemajetkové újmy způsobené žalobkyni vedením nezákonného trestního stíhání a částka 18 513 Kč byla uhrazena jako náhrada škody spočívající v nákladech vynaložených na zajištění obhajoby žalobkyně ve výše uvedeném trestním řízení, vzala žalobkyně žalobu co do shora uvedené částky zpět. Proto bylo dne 25. 11. 2022 vydáno pod č. j. [číslo jednací] usnesení, jímž bylo rozhodnuto o zastavení řízení co do částky 48 513 Kč. Předmětem řízení tedy zůstal požadavek žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy v rozsahu částky 210 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, požadavek na náhradu majetkové škody v částce 1 452 Kč se zákonným úrokem z prodlení a dále požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 48 513 Kč za období od 17. 6. 2022 do 18. 9. 2022.

6. Žalovaná v rámci vyjádření k žalobě učinila nespornou skutečnost, že žalobkyně u ní dne 16. 12. 2021, podáním datovaným dne 10. 12. 2021, uplatnila z důvodů shodně uvedených i v žalobě nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy v celkové výši 259 965 Kč. Dále bylo ve vyjádření k žalobě uvedeno, že k projednání nároku žalobkyně došlo dne 6. 9. 2022, přičemž s ohledem na skutečnost, že žalovaná dospěla k závěru, že v předmětném trestním řízení vedeném vůči žalobkyni bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, byla žalobkyni poskytnuta náhrada majetkové škody ve výši 18 513 Kč a náhrada nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 30 000 Kč s tím, že ve zbytku nebyl požadavek žalobkyně na náhradu škody a nemajetkové újmy shledán [stát. instituce] důvodným. Ve vztahu k požadavku na náhradu majetkové škody žalovaná uvedla, že majetkovou škodu žalobkyni uhradila téměř v plném žalobkyní požadovaném rozsahu, a to při zohlednění skutečnosti, že za každý jednotlivý úkon právní služby měla být správně požadována částka 1200 Kč, když jak [titul] [příjmení], tak [titul] [příjmení] v řízení zastupovali jak žalobkyni, tak jejího manžela, a tudíž se jednalo o společnou obhajobu, a proto se dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu snižovala mimosmluvní odměna za každý úkon právní služby o 20 %. Jediným úkonem právní služby, jehož důvodnost byla žalovanou sporována, a tudíž v rámci mimosoudního projednání nebyl proplacen, byl po upřesnění sporovaného úkonu ze strany žalované úkon právní služby dne 26. 4. 2021 vyúčtovaný jako porada s klientem přesahující 1 hodinu. Ve vztahu k tomuto účtovanému úkonu právní služby bylo poukazováno na to, že se nejednalo o účelně vynaložený náklad, když shora uvedená porada se konala krátce po převzetí věci právním zástupcem [titul] [příjmení], přičemž odměna za úkon právní služby spočívající v převzetí a přípravě věci, jehož součástí je i první porada s klientem, byla ze strany žalované uznána a uhrazena. Zároveň bylo žalovanou upozorňováno na to, že této poradě konané dne 26. 4. 2021 nepředcházel, ani po ní nenásledoval žádný jiný úkon právní služby, ve vztahu němuž by bylo možno považovat tuto poradu za účelnou. Ve vztahu k náhradě nemajetkové újmy žalovaná odkazovala na to, že ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 22256/2011 zohlednila při hodnocení intenzity vzniku nemajetkové újmy jak povahu trestní věci, tak délku trestního řízení a současně i následky způsobené trestním stíháním v osobnostní sféře žalobkyně, přičemž za situace, kdy řízení trvalo celkem 11 měsíců, což nelze považovat za délku nepřiměřenou, při zvážení toho, že žalobkyně byla stíhána pro trestný čin [anonymizováno], za nějž jí hrozil trest odnětí svobody do 4 let, a dále i s ohledem na žalobkyní uváděné zásahy do její osobnostní sféry bylo tedy v rámci mimosoudního projednání věci vyhodnoceno, že odpovídajícím zadostiučiněním je v daném případě poskytnutí peněžité plnění ve výši 30 000 Kč měsíčně, to vše za situace, kdy zároveň v rámci mimosoudního projednání věci se žalovaná žalobkyni současně za porušení jejích práv omluvila. Proto žalovaná navrhla zamítnutí žaloby v plném rozsahu, když poukazovala na to, že odškodnění, kterého se žalobkyni dostalo v rámci mimosoudního projednání věci, je odškodněním dostatečným a odpovídajícím konkrétním okolnostem případu a že žaloba není důvodná ani v rozsahu sporného úkonu právní služby, to vše při zohlednění plnění již v průběhu řízení poskytnutých.

7. Mezi účastníky řízení bylo učiněno nesporným, že usnesením vydaným [stát. instituce] dle 22. 7. 2020 bylo žalobkyni sděleno obvinění ze spáchání přečinu [anonymizováno] podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku a následně byla vůči ní a jejímu manželovi podána i obžaloba. Dále bylo učiněno nesporným, že řízení bylo nadále vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], v rámci něhož byl dne 22. 6. 2021 vydán rozsudek, jímž byla žalobkyně zproštěna obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, tedy z důvodu, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byla stíhána. Rozsudek téhož dne nabyl právní moci (rozsudek č. j. [číslo jednací]). Mezi stranami pak bylo nesporným dále i to, že žalobkyně byla v rámci trestního stíhání zastupována společně se svým manželem nejprve [titul] [příjmení] a následně [titul] [příjmení] a že po skončení trestního stíhání se se svými nároky obrátila v rámci mimosoudního projednání věci na [stát. instituce], a to podáním [stát. instituce] došlým dne 16. 12. 2021.

8. Z důkazů provedených v tomto řízení, a to z uplatnění nároku na náhradu škody u [stát. instituce] ze dne 10. 12. 2021 ve spojení se stanoviskem [stát. instituce] ze dne 6. 9. 2022 a na základě nesporných skutkových tvrzení účastníků řízení vzal za prokázané, že podáním ze dne 10. 12. 2021, [stát. instituce] doručeným dne 16. 12. 2021, uplatnila žalobkyně u [stát. instituce] prostřednictvím svého právního zástupce požadavek na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy v celkové výši 259 565 Kč. Jako náhrada nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání byla žalobkyní požadována částka 240 000 Kč a jako náhrada majetkové škody spočívající v úhradě nákladů za obhajobu žalobkyně v trestním řízení byla žalobkyní požadována částka 19 565 Kč. Dále bylo výše uvedenými listinami prokázáno, že po projednání věci, ke kterému však došlo až po marném uplynutí šestiměsíční zákonné lhůty, kterou má [stát. instituce] na mimosoudní projednání věci, bylo vydáno [stát. instituce] stanovisko, v rámci něhož bylo vyhodnoceno, že ohledem na skutečnost, že ve vztahu k žalobkyni skutečně došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, vznikl žalobkyni nárok na náhradu nemajetkové újmy a náhradu majetkové škody, přičemž ve vztahu k majetkové škodě byla v rámci mimosoudního projednání věci jako důvodná uznána a následně uhrazena částka 18 513 Kč a jako náhrada nemajetkové újmy pak byla žalobkyni za její nezákonné trestní stíhání přiznána a uhrazena částka 30 000 Kč, když bylo vyhodnoceno, že tato částka je po zhodnocení všech relevantních skutečností týkajících se trestního stíhání žalobkyně odpovídající, to vše za situace, kdy se [stát. instituce] v rámci mimosoudního projednání věci zároveň žalobkyni i omluvilo.

9. Mezi účastníky řízení bylo učiněno nesporným, že usnesením vydaným [stát. instituce] dle 22. 7. 2020 bylo žalobkyni sděleno obvinění ze spáchání přečinu [anonymizováno] podle [ustanovení pr. předpisu] [anonymizována dvě slova] podle § 23 trestního zákoníku a následně byla vůči ní a jejímu manželovi podána i obžaloba. Dále bylo učiněno nesporným, že řízení bylo nadále vedeno u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], v rámci něhož byl dne 22. 6. 2021 vydán rozsudek, jímž byla žalobkyně zproštěna obžaloby podle [ustanovení pr. předpisu], tedy z důvodu, že nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byla stíhána. Rozsudek téhož dne nabyl právní moci (rozsudek č. j. 2 T 11/2020-186). Mezi stranami pak bylo nesporným dále i to, že žalobkyně byla v rámci trestního stíhání zastupována společně se svým manželem nejprve [titul] [příjmení] a následně [titul] [příjmení] a že po skončení trestního stíhání se se svými nároky obrátila v rámci mimosoudního projednání věci na [stát. instituce], a to podáním [stát. instituce] došlým dne 16. 12. 2021.

10. Vyúčtováním odměny za obhajobu žalobkyně v trestním řízení vzal soud za prokázané, že tímto vyúčtováním byly vyúčtovány náklady obhajoby za zastupování žalobkyně v trestním řízení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. v celkové výši 19 565 Kč (tento požadavek byl nejprve uplatněn mimosoudně a ve stejném rozsahu pak i žalobou). Fakturou, daňovým dokladem [číslo] o úhradě částky 60 500 Kč ve spojení s dokladem [právnická osoba] [příjmení] vzal soud za prokázané, že na účet [titul] [příjmení] byla dne 30. 4. 2021 v souvislosti s vedeným trestním stíháním žalobkyně a jejího manžela poukázána částka 60 500 Kč. Fakturou, daňovým dokladem [anonymizováno] [částka], ve spojení s vyúčtováním trestní obhajoby [titul] [jméno] [příjmení] a dále ve spojení s potvrzením o úhradě právních služeb ze dne 30. 11. 2021 a dokladem o zúčtování platby [právnická osoba] vzal soud za prokázané, že [titul] [jméno] [příjmení] vyúčtoval náklady související s obhajobou žalobkyně v trestním řízení ve výši 5 808 Kč a následně potvrdil, že tato částka byla na jeho účet uhrazena. Prohlášením [celé jméno žalobkyně] ze dne 11. 11. 2021 vzal soud za prokázané, že žalobkyně v souvislosti se svým právním zastoupením v rámci shora vedeného trestního řízení potvrdila, že ve dnech 15. 4. 2021, 26. 4. 2021, 10. 5. 2021 a 17. 6. 2021 absolvovala v advokátní kanceláři [titul] [jméno] [příjmení] porady týkající se její obhajoby v trestní věci vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a že všechny tyto porady trvaly vždy více než jednu hodinu.

11. Obsahem fotokopií listin z advokátního spisu ve spojení s účastnickou výpovědí žalobkyně, vzal soud za prokázané, že dne 26. 4. 2021 se konala porada žalobkyně a jejího manžela správním zástupcem zastupujícím žalobkyni a jejího manžela v rámci trestního řízení, která přesahovala 1 hodinu. Tato porada se konala za situace, kdy po převzetí právního zastoupení žalobkyně a jejího manžela v rámci trestního řízení dne 15. 4. 2021 právní zástupce požádal žalobkyni a jejího manžela o doplnění a prověření řady údajů významných pro jejich obhajobu a pořízení fotografií místa, kde mělo dojít ke spáchání trestného činu, z něhož byli žalobkyně a její manžel obviněni, a dále byla žalobkyně s manželem vyzváni právním zástupcem i k zajištění dalších podkladů, přičemž právě po zajištění těchto podkladů, které jsou součástí advokátního spisu, se konala dne 26. 4. 2021 porada, v rámci níž byly tyto podklady vyhodnocovány a současně byl žalobkyni právním zástupcem vysvětlován celý procesní postup ve věci a systém trestního řízení, s nímž žalobkyně, jakožto bezúhonná osoba, neměla jakékoli zkušenosti.

12. Výpovědí žalobkyně ve spojení s výpovědí jejího manžela [jméno] [příjmení], syna žalobkyně [jméno] [příjmení] a dcery žalobkyně [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že dne 18. 7. 2019 došlo k incidentu mezi žalobkyní, jejím manželem a třetí osobou (paní [příjmení]) týkající se jejich domácího zvířete (účastnicí a svědky označovaného naše kočička), které žilo v rodině žalobkyně a jejího manžela po dobu cca 14 let. Incident, který byl následně prošetřován jako trestný čin v rámci trestního stíhání žalobkyně a jejího manžela vznikl dle žalobkyně v souvislosti s tím, že žalobkyně se svým manželem zjistila, že jejich kočička se nachází v bytě v protějším domě, a proto se s manželem rozhodli požádat paní [příjmení], tedy osobu, která následně učinila trestní oznámení na [stát. instituce], o vydání jejich kočičky, přičemž celá rodina byla šokována tím, že k navrácení kočičky do jejich domácnosti nedošlo. Dále bylo výše uvedenými výpověďmi prokázáno, že v důsledku tohoto incidentu a nevydání kočičky paní [příjmení] zpět do rodiny žalobkyně, žalobkyně tuto situaci nastalou dne 18. 7. 2019 velmi těžce nesla. Žalobkyně od doby výše uvedeného incidentu špatně snášela pohled na dům, ve kterém naposledy jejich kočičku viděla (v okně bytu, do kterého měla přístup paní [příjmení]), přičemž v důsledku orientace oken bytu žalobkyně a jejího manžela i zahrady na tento dům se žalobkyně začala ve svém bydlišti cítit špatně a nechtěla vycházet ani na zahradu. Od té doby se u ní začaly také postupně projevovat zdravotní problémy, které začala řešit primárně na neurologii, a to již na podzim roku 2019. Žalobkyně začala mít problémy s bolestmi za očima, s bolestmi zubů a dásní. V té době prodělala řadu vyšetření a byly jí naordinovány léky na uklidnění nervů a následně i antidepresiva (vše již v roce 2019 – poznámka soudu) Dále bylo výše uvedenými důkazy prokázáno, že s ohledem na svůj zdravotní stav se žalobkyně rozhodla odstěhovat z dosavadního bydliště do bytu, který byl v té době v jejím družstevním vlastnictví (byt o velikosti 1+1), kde žalobkyně žije do současné doby, k čemuž došlo cca v prosinci roku 2019. Do nového bydliště se přestěhovala toliko žalobkyně. V době odstěhování se žalobkyně neuvažovala o tom, zda se vrátí zpět do společné domácnosti, neboť v té době primárně řešila svůj zhoršení zdravotní stav. Důvodem toho, že se společně s žalobkyní nepřestěhoval i její manžel bylo jednak to, že manžel žalobkyně chtěl zůstat ve stávajícím bydlišti, neboť se jednalo o byt v osobním vlastnictví o velikosti 3+1, manžel žalobkyně přeci jen situaci ohledně ztráty kočičky snášel poněkud lépe než žalobkyně, dále bylo důvodem i to, že v blízkosti tohoto bydliště se nacházelo i bydliště jeho staré matky a v neposlední řadě pak i to, že byt, do něhož se rozhodla žalobkyně nastěhovat, byl byt toliko o velikosti 1+1. Dále bylo těmito výpověďmi prokázáno, že syn žalobkyně, který byl v roce 2019 v posledním ročníku střední školy, se v době stěhování žalobkyně rozhodl nadále zůstat se svým otcem ve stávajícím bydlišti, a to za situace, kdy v následujícím roce 2020 plánoval, že stejně odejde studovat na vysokou školu, přičemž v roce 2019 tedy neřešil své odstěhování se ze svého dosavadního bydliště. Žalobkyni však i po jejím odstěhování se pravidelně navštěvoval. Dále bylo v řízení výše uvedenými výpověďmi prokázáno, že jak manžel žalobkyně, tak i děti žalobkyně, považovali manželství žalobkyně a jejího manžela za funkční manželství při zohlednění jeho trvání v rozsahu 30 let. V této souvislosti bylo prokázáno, že žalobkyně se svým manželem vychovali společně dvě děti, které se v rodině cítily dobře, byli spolu schopni vést společnou domácnost a v částečném rozsahu trávit společně i volný čas, byť každý z nich částečně volný čas trávil i samostatně. Dále bylo v řízení těmito výpověďmi prokázáno, že od prosince 2019 pak již nedošlo k návratu žalobkyně do společného bydlení, a to tedy ani před zahájením trestního stíhání, ani v jeho průběhu, ani po jeho ukončení, když za dobu odstěhování se žalobkyně ze společné domácnosti si každý z manželů zvykl na samostatné bydlení. Dále bylo výše uvedenými výpověďmi prokázáno i to, že v současné době jsou žalobkyně a její manžel doposud manželé, návrh na rozvod manželství podán nebyl, avšak došlo k vypořádání jejich majetkových vztahů. Ve vztahu k vzájemným vztahům žalobkyně a jejího manžela pak bylo výše uvedenými důkazy prokázáno i to, že po celou dobu od odstěhování se žalobkyně ze společné domácnosti žalobkyně se svým manželem spolu vzájemně v případě potřeby komunikovali a též se i navštěvovali. Po zahájení trestního řízení v roce 2020 se však každý z nich více zaměřoval na své osobní problémy. Manžel žalobkyně zejména na hrozbu trestu odnětí svobody za situace, kdy byl obviněn mimo trestného činu vydírání i z trestného činu [anonymizována tři slova] s dolní hranicí trestní sazby 5 let a žalobkyně se pak zaměřovala na své postavení mimo službu (s ohledem na znění zákona o státní službě) a na své trestní stíhání. V této souvislosti pak vzal soud svědeckou výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], dcery žalobkyně, za prokázané, že ona vztah svých rodičů po celou dobu, tedy od doby, kdy se žalobkyně na podzim roku 2019 odstěhovala ze společné domácnosti, považovala za stále stejný. Dle svědkyně ačkoli rodiče spolu nebydleli, snažili se, když bylo potřeba, jeden druhému pomoci, jinak si však každý vedl svoji domácnost, neboť tam měli dle názoru svědkyně větší klid, přičemž po ukončení trestního stíhání se již ani neřešilo, zda budou znovu bydlet společně. Dle svědkyně si každý žalobkyně a její manžel zvykli na oddělenou domácnost a že si každý žije posvém, každý trošku jinak. Dále bylo výpovědí žalobkyně v tomto směru prokázáno, že žalobkyně v současné době občas navštíví i své původní bydliště, například pokud tam veze synovi nějaké věci, avšak nadále se tam necítí dobře. Do původního bydliště tedy přichází žalobkyně vždy pouze na chvíli a o návratu do tohoto společného bydliště neuvažuje. Výpovědí žalobkyně bylo v řízení dále prokázáno i to, že žalobkyně o svém trestním stíhání nehovořila se sousedy, neboť vztahy se sousedy neměla takové, aby s nimi o těchto záležitostech hovořila. Zároveň však z účastnické výpovědi žalobkyně vyplynulo, že problémy s paní [příjmení], tedy oznamovatelkou incidentu na [stát. instituce], měli i sousedé paní [příjmení] z protějšího domu.

13. Účastnickou výpovědí žalobkyně ve spojení s účastnickou výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení] ale i výpověďmi svědka [jméno] [příjmení] vzal soud v řízení ve vztahu ke zdravotnímu stavu žalobkyně za prokázané, že před červencem 2019 (před incidentem, pro který následně, v roce 2020, bylo zahájeno a vedeno trestní stíhání - poznámka soudu) žalobkyně žádné psychické problémy neměla. Trpěla pouze dlouhodobě bolestmi zad, a to dle svědkyně z pracovních důvodů, neboť jezdí často autem. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně se těžce vyrovnávala se situací, která nastala v červenci 2019 a tím, že do rodiny se nenavrátila jejich kočička začala chodit žalobkyně v souvislosti s bolestmi (bolesti za očima, bolesti čelistí) začala žalobkyně své problémy řešit nejprve na neurologii a později v září 2020 začal docházet i k psychologovi, u něhož byla na několika sezeních a později i k psychiatrovi. Psychický stav žalobkyně se zhoršoval ve chvílích, kdy potkala paní [příjmení] s tím, že nejvíce na žalobkyni zapůsobilo setkání s paní [příjmení] dne 22. 1. 2021, o němž paní [příjmení] zřejmě ani nevěděla, avšak pro žalobkyni bylo i pouhé náhodné potkání se s touto osobou velmi zatěžující s tím, že právě v té době začala navštěvovat psychiatra. Dle náhledu svědkyně [jméno] [příjmení] byl psychický stav žalobkyně od července 2019 do doby ukončení trestního stíhání v zásadě stále stejný, s tím že pouze ve vlnách docházelo ke zhoršení stavu, když došlo k setkání žalobkyně s paní [příjmení]. Dle shora uvedené svědkyně došlo následně k částečné stabilizaci psychického stavu žalobkyně, nicméně pokud se hovoří o incidentu, ke kterému došlo či o trestním stíhání, které v důsledku toho bylo vedeno, je zřejmé, že žalobkyni toto nadále stresuje. Dle svědkyně žalobkyni nadále stresuje právě i setkávání se s paní [příjmení], a proto se žalobkyně snažila těmto setkáním vyhýbat, přičemž to bylo dle svědkyně primárně i důvodem, proč se žalobkyně odstěhovala z dřívějšího bydliště. Zároveň však ze svědecké výpovědi této svědkyně vyplynulo, že svědkyně ví, že v současné době probíhá trestní stíhání proti paní [příjmení] a že se ho žalobkyně osobně účastní. Dále bylo v řízení výpovědí žalobkyně prokázáno, že počátkem roku 2021, v době svého postavení mimo službu, se žalobkyně rozhodla najít si jinou pracovní činnost, neboť pro ní bylo stresující sedět jen doma, a mimo to cítila i morální povinnost se nějakým způsobem zapojit do pracovní činnosti. Proto nastoupila od 1. 2. 2021 na pět měsíců formou brigádní činnosti jako pracovník [anonymizována tři slova]. V té době tedy pracovala v [anonymizována dvě slova], byť se nejednalo o práci odpovídající jejímu vzdělání.

14. Lékařskou zprávou vystavenou [titul] [příjmení], neuroložkou, [právnická osoba], ze dne 16. 10. 2019 ve spojení s lékařskou zprávou vystavenou toutéž lékařkou ze dne 30. 10. 2019 a ze dne 13. 1. 2020 vzal soud za prokázané, že dne 16. 10. 2019 (tedy necelého třičtvrtě roku před zahájením trestního stíhání žalobkyně – poznámka soudu) byla žalobkyně vyšetřena na neurologii s tím, že od léta 2019 má bolesti v oblasti čelistí a za oběma očima, a to za situace, kdy stomatologický nález byl negativní. Dále zprávy byla u žalobkyně diagnostikována [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [anonymizováno], byl doporučen RTG C páteře, byla doporučena medikace - [anonymizováno] při bolesti, [právnická osoba] [příjmení] a [anonymizováno] - antidepresivum. Lékařskou zprávou ze dne 30. 10. 2019 pak vzal soud za prokázané, že při této kontrole byly konstatovány mírnější bolesti a bylo doporučeno pokračování v užívání [anonymizováno] Na další kontrole dne 13. 1. 2020 byly konstatovány trvající bolesti páteře (stěhující bolesti), pokračující recidiva bolesti čelistí, byly konstatovány dle údajů od pacientky trvající rodinné starosti. Při indikaci obtíží bolestí páteře byl doporučován obstřik, jinak bylo pokračováno v dávkování [anonymizováno] jedenkrát denně.

15. Zprávou [titul] [příjmení], rehabilitační ambulance [právnická osoba] [anonymizována tři slova] . Ze dne 21. 2. 2020 vzal soud za prokázané, že dle anamnestických údajů žalobkyně od léta 2019 uvádí bolesti hlavy a stomatologické obtíže, které byly řešeny na neurologii, dále chronické bolesti v celé páteři s tím, že od léta (2019) užívá antidepresiva s efektem. Byl konstatován nalez - protrahovaný vertebrogenní syndrom bederní s epizodickou iritací po L4 vlevo a byl konstatován možný útlak ve foramen. Byla doporučena lázeňská léčba, a to poté, kdy již rehabilitace byly absolvovány.

16. Zprávou [titul] [jméno] [příjmení], psychiatričky, ze dne 5. 5. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně je v péči psychiatrické ambulance od února 2021 z důvodu středně těžké depresivní fáze s medikací kombinací dvou antidepresiv s relativní stabilizací s tím, že s medikací ustoupily částečně plačtivost, nespavost, pocit beznaděje a přetrvávání pocitu bezmoci, křivdy a úzkost. Ve zprávě je uvedeno, že významným spouštěčem dekompenzace psychického stavu žalobkyně byl incident z července 2019 s následky v podobě žaloby u soudu s tím, že v souvislosti s obviněním ztratila žalobkyně možnost vykonávat svou práci.

17. Rozhodnutím o zproštění výkonu služby ze dne 31. 8. 2020 vzal soud za prokázané, že rozhodnutím o zproštění výkonu služby ze dne 31. 8. 2020 bylo rozhodnuto podle § 48 odst. 1 zákona o státní službě, že dnem doručení rozhodnutí se žalobkyně zprošťuje výkonu služby a od téhož dne jí přísluší 70 % měsíčního platu. Rozhodnutím o zařazení na služební místo ze dne 12. 7. 2021 vzal soud za prokázané, že tímto rozhodnutím bylo rozhodnuto o tom, že s účinností od 15. 7. 2021 se opětovně žalobkyně zařazuje na stávající služební místo a bude jí vyplacen doplatek zkrácení platu, a to v rámci termínu výplaty platu za měsíc červenec 2021.

18. Výpovědí žalobkyně ve spojení s výpovědí spolupracovníků žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] vzal soud za prokázané, že žalobkyně pracuje již cca 25 let u [anonymizováno 5 slov], a to na pozici [anonymizováno]. S ohledem na způsob výkonu její pracovní činnosti, který spočívá zejména v provádění kontrol, se žalobkyně přímo na pracoviště dostavuje pouze v některých pracovních dnech s tím, že velmi často na zadané inspekce odjíždí přímo z domova a následně pak odevzdává zpracované výsledky svých kontrol nařízenému pracovníkovi. Dále vzal soud v řízení za prokázané, že žalobkyně je na pracovní cesty zpravidla vysílána s další kolegyní, kterou vozívá na kontroly autem. Výpovědí žalobkyně ve spojení s výpověďmi shora uvedených svědků pak bylo dále prokázáno i to, že poté, kdy bylo žalobkyni doručeno usnesení ze dne 22. 7. 2020 o sdělení obvinění z trestného činu vydírání, oznámila žalobkyně tuto skutečnost v souladu se služebním zákonem svým nadřízeným, kteří následně o situaci informovali personální oddělení, přičemž následně tedy bylo dle zákona o státní službě rozhodnuto o postavení žalobkyně mimo službu. V souvislosti s postavením žalobkyně mimo službu byli další spolupracovníci žalobkyně z pobočky [anonymizováno 5 slov] informováni nadřízenými žalobkyně o tom, že došlo žalobkyně byla postavena mimo službu. Svědeckou výpovědí svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo dále prokázáno, že spolupracovníci žalobkyně byli informováni o tom, že trestní stíhání se nikterak netýká pracovní činnosti žalobkyně, tedy že se jedná o soukromou záležitost.

19. Svědeckou výpovědí [titul] [jméno] [příjmení], která zastává funkci ředitelky odloučeného pracoviště [anonymizováno 5 slov] a je nadřízenou žalobkyně bylo v řízení dále prokázáno, že svědkyně se zná s žalobkyní již cca 25 let. Náplní práce žalobkyně jako [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno 5 slov], [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizována čtyři slova]. [role v řízení] [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno 5 slov]. [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova]. Dle svědkyně se jedná o psychicky náročnou práci s tím, že [anonymizováno] musí mít asertivní chování a musí být připraveni na negativní reakce ze strany [anonymizována dvě slova], k čemuž často dochází. Důležitá je i jejich psychická pohoda. Dále bylo touto výpovědí prokázáno, že již v době před zahájením trestního stíhání žalobkyně svědkyně věděla, že v minulosti došlo k nějakému incidentu, který se původně týkal kočičky žalobkyně. O tom, že je žalobkyně obviněna z konkrétního trestného činu se však svědkyně dozvěděla až z předloženého usnesení o zahájení trestního stíhání. V souvislosti s vědomostí o trestním stíhání však svědkyně žádným způsobem nepřehodnocovala svůj postoj k žalobkyni ani to, jak její osobu vnímá, neboť k tomu neměla důvod. Z pohledu svědkyně bylo trestní stíhání žalobkyně nepřiměřenou reakcí na situaci, ke které v minulosti došlo. Dále bylo toto výpovědí prokázáno, že v souvislosti s postavením mimo službu musela žalobkyně odevzdat všechny pracovní věci a vyklidit kancelář tak, jako kdyby s ní byl ukončen pracovní poměr. Po dobu postavení žalobkyně mimo službu byla svědkyně několikrát v kontaktu s žalobkyní, a to cca jednou za měsíc. Při těchto kontaktech, které se primárně týkaly upřesnění například informací souvisejících s minulou pracovní činností žalobkyně, případně toho, že žalobkyně v době svého postavení mimo službu řešila možnost výkonu jiné pracovní činnosti, svědkyně vnímala, že žalobkyně situaci svého trestního stíhání nese špatně. Touto svědeckou výpovědí bylo prokázáno dále i to, že v souvislosti se žádostí žalobkyně o doporučení ve vztahu k možnosti výkonu jiné pracovní činnosti po dobu postavení mimo službu bylo svědkyní vydáno pozitivní doporučení, a to i s přihlédnutím k tomu, že když svědkyně hovořila s žalobkyní, žalobkyně se zmiňovala o tom, že je na tom psychicky špatně, přičemž v této souvislosti svědkyně považovala možnost výkonu jiné pracovní činnosti žalobkyní za vhodný postup, který mohl pomoci žalobkyni k odvedení myšlenek od její situace.

20. Výpovědí svědka [titul] [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že také on patří mezi nadřízené žalobkyně a také on zná žalobkyni již řadu let. O trestním stíhání žalobkyně se svědek dozvěděl v souvislosti s oznámením žalobkyně o tom, že jí bylo sděleno obvinění. Z obsahu usnesení o sdělení obvinění dle svědka vyplývalo, že se věc týkala nějakého napadení v souvislosti s odcizením zvířátka [příjmení] (kočičky). V souvislosti s oznámením o sdělení obvinění žalobkyni pak muselo být ve vztahu k žalobkyni postupováno standardním zákonným způsobem a žalobkyně musela být postavena mimo službu. V souvislosti s trestním stíháním žalobkyně však ani tento svědek žádným způsobem nepřehodnocoval svůj vztah a postoj k žalobkyni, neboť žalobkyni znal dlouhá léta a svůj názor na ni nikterak neměnil. V průběhu trestního stíhání žalobkyně byl svědek v kontaktu se žalobkyní asi čtyřikrát, přičemž s žalobkyní při těchto kontaktech řešil ještě věci pracovního charakteru. Při těchto kontaktech se však svědek současně ptal žalobkyně i na to, jak postupuje trestní stíhání a hovořili i o tom, jak se žalobkyně cítí, přičemž žalobkyně při těchto kontaktech hovořila o tom, že je vystresovaná a na svědka tak i působila. Také touto svědeckou výpovědí bylo prokázáno, že ostatním pracovníkům [anonymizováno 5 slov] byla poskytnuta informace, že trestní stíhání žalobkyně nesouvisí s její prací, tedy že se jedná o mimopracovní záležitost. Také tento svědek potvrzoval, že pozice [anonymizováno] je psychicky náročná, a proto jsou uchazeči upozorňováni na to, že se jedná o psychicky náročnou práci, [anonymizováno 5 slov] [anonymizováno] [anonymizováno], a že se setkávají s nepříjemnými reakcemi, a proto musí být [anonymizováno] na takovéto reakce připraven.

21. Pokud pak soud zamítl návrhy na doplnění dokazování lékařskými zprávami z období let 2022 až 2023, soud tak učinil s ohledem na skutečnost, že tyto lékařské zprávy se týkají období po ukončení trestního stíhání žalobkyně a nemohly mít tak žádný význam pro skutkové a právní posouzení věci v souvislosti se zásahem způsobeným vedením trestního stíhání do osobnostní sféry žalobkyně, když tyto zásahy jsou ohraničeny právě dobou ukončení nezákonného trestního stíhání. (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2813/2011)).

22. Pokud pak soud eventuálně provedl ještě jiné důkazy, které blíže nehodnotil, učinil tak s ohledem na skutečnost, že tyto důkazy nemohly mít žádný význam pro skutkové a právní posouzení věci níže uvedené.

23. Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

24. Podle ustanovení § 5 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

25. Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

26. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

27. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon k provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

28. Podle § 31 odstavec 1 zákona č. 82/1998 Sb., náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

29. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

30. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a po zhodnocení důkazů provedených v tomto řízení ve vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že žaloby v této věci byla v částečném rozsahu podána důvodně, a to jednak v požadavku na náhradu majetkové škody v rozsahu, v níž nebyla žalobkyně se svým nárokem na náhradu majetkové škody uspokojena již v průběhu mimosoudního projednání věci, a jednak byla žaloba shledána částečně důvodnou i v požadavku na náhradu nemajetkové újmy způsobené vedením nezákonného trestního stíhání vůči žalobkyni. V této souvislosti soud uvádí, že mezi účastníky nebylo ve svém důsledku sporu o tom, že v rámci trestního řízení zahájeného vůči žalobkyni usnesením [stát. instituce] vydaným dne 22. 7. 2020 a následně vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] bylo vydáno ve vztahu k žalobkyni nezákonné rozhodnutí, za které je v důsledku zprošťujícího rozsudku [název soudu] vydaného dne 22. 6. 2021 pod č. j. [číslo jednací] považovat právě shora uvedené usnesení [stát. instituce] ze dne 22. 7. 2020, jímž bylo žalobkyni sděleno obvinění ze spáchání přečinu [anonymizováno] podle [ustanovení pr. předpisu], když nezákonnost tohoto rozhodnutí byla deklarována právě shora uvedeným pravomocným zprošťujícím rozsudkem.

31. V této souvislosti soud uvádí, že výše uvedený závěr soudu pak vyplývá již i z konstantní judikatury navazující na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 2. 1990, sp. zn. 1 Cz 6/90, z níž vyplývá, že nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, jež neskončilo pravomocným odsouzením, je na místě v určitých případech posoudit jako nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, přičemž rozsudek, kterým byl žalobce zproštěn obžaloby je tedy rozhodnutím, které, byť nikoliv výslovně, ruší účinky zahájeného trestního stíhání, a rozhodnutí, jímž bylo trestní stíhání zahájeno, je tak ve smyslu odškodňovacího zákona č 82/1998 Sb. nutno považovat za rozhodnutí nezákonné, které zakládá nárok na náhradu škody ve smyslu ustanovení § 1 a následující zákona č. 82/1998 Sb. Proto tedy soud i v tomto případě dospěl k závěru (a ze strany žalované toto nebylo ani sporováno), že zde tedy existuje odpovědnostní titul jak ve vztahu k požadavku žalobkyně na náhradu majetkové škody, tak i ve vztahu k požadavku na náhradu nemajetkové újmy za její nezákonné trestní stíhání.

32. Ve vztahu k požadavku na náhradu majetkové škody, která byla žalobou původně uplatněna v celkové výši 19 965 Kč, avšak po zohlednění částečného zpětvzetí žaloby v rozsahu majetkové škody ve výši 18 513 Kč a s tím souvisejícího částečného zastavení řízení se tedy předmětem řízení stal požadavek žalobkyně na doplacení částky 1 452 Kč, soud uvádí následující: S ohledem na důkazy provedené v řízení, a to doplňující účastnickou výpověď žalobkyně ve spojení s předloženými fotokopiemi části advokátního spisu dospěl soud k závěru, že žalobkyni v rámci jí uplatněného požadavku na náhradu majetkové škody spočívající v uhrazení odměny za právním zástupcem poskytnuté právní služby v rámci trestního řízení (vyúčtované podle vyhlášky č. 177/1996 Sb.) jí vznikl nárok i na uhrazení poskytnutého úkonu právní služby – porady s klientem přesahující 1 hodinu dne 26. 4. 2021. V této souvislosti soud uvádí, že shora uvedenými důkazy (částí advokátního spisu ve spojení s doplňující účastnickou výpovědí žalobkyně) vzal soud za prokázané, že za konkrétních okolností případů lze tuto poradu s klientem přesahující 1 hodinu považovat za účelně vynaložený náklad, a to i přes to, že bezprostředně před touto poradou ani bezprostředně po ní nebyl, kromě převzetí věci dne 15. 4. 2021, jehož součástí byla i první porada s klientem, realizován žádný jiný úkon právní služby, jehož konání by mohlo případně odůvodňovat konání této porady. V daném případě však soud výše uvedenými důkazy vzal za prokázané, že v rámci úkonu právní služby - převzetí zastoupení a přípravy, kdy tedy již v rámci tohoto úkonu proběhla i první porada s klientem, bylo mezi žalobkyní a jejím manželem, který byl taktéž v řízení zastupován týmž právním zástupcem a jejich novým právním zástupcem dohodnuto shromáždění dalších podkladů, které mohly být významné pro jejich obhajobu v rámci vedeného trestního stíhání, přičemž z účastnické výpovědi žalobkyně ve spojení s předloženými listinami z advokátního spisu pak vyplývá, že žalobkyně společně se svým manželem v mezidobí skutečně opatřili dle pokynů svého právního zástupce další podklady pro co nejlepší vedení jejich obhajoby, přičemž jestliže dne 26. 4. 2021 tyto podklady konzultovali se svým právním zástupcem, který dle účastnické výpovědi žalobkyně zároveň poskytoval žalobkyni, která doposud neměla jakékoli zkušenosti s trestním stíháním, i informace o tom, jakým způsobem bude dále trestní stíhání probíhat, s čím se žalobkyně bude setkávat apod., přičemž současně byly probírány tedy i žalobkyní a jejím manželem zajištěné a doložené podklady pro jejich obhajobu v trestním řízení, soud tedy v daném případě vyhodnotil, že se v této konkrétní situaci jednalo o účelně vynaložený náklad na právní zastoupení spočívající v další poradě s klienty přesahující 1 hodinu, jejíž trvání pak bylo potvrzováno právě i čestným prohlášením žalobkyně. Ze všech shora uvedených důvodů tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl nárok na úhradu tohoto úkonu právní služby ve výši 1 200 Kč dle § 7, § 10 odst. 2 písm. b) ve spojení s 11 odst. 1 písm. c) a dále ve spojení s § 12 odst. 4 vyhlášky 177/1996 Sb., podle něhož došlo k ponížení mimosmluvní odměny o 20 %, tedy právě na částku 1 200 Kč) a žalobkyni vznikl též i nárok na zaplacení paušální náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobkyně v souvislosti s tímto úkonem ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 shora uvedené vyhlášky a dále i na částku odpovídající 21% DPH ze shora uvedených částek. S ohledem na skutečnost, že však předmětem požadavku na náhradu majetkové škody uplatněné žalobou byla částka 19 965 Kč, přičemž v průběhu řízení žaloba byla co do požadavku na náhradu majetkové škody vzata zpět o částku 18 513 Kč, soud tedy jako zbývající majetkovou škodu, která zůstala předmětem tohoto řízení, přiznal žalobkyni částku 1 452 Kč, neboť v tomto směru byl vázán žalobním požadavkem vztahujícím se k požadavku žalobkyně na náhradu majetkové škody tak, jak byl v žalobě uplatněn.

33. Ve vztahu k požadavku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání žalobkyně soud po provedeném dokazování vyhodnotil, že žaloba na náhradu nemajetkové újmy formou poskytnutí finančního zadostiučinění byla žalobkyní podána důvodně, přičemž i poté, kdy v průběhu řízení byla v rámci mimosoudního projednání věci žalobkyni žalovanou na náhradě nemajetkové újmy poskytnuta omluva a byla jí vyplacena částka 30 000 Kč, soud přes to vyhodnotil, že ohledem na konkrétní okolnosti případu je třeba přiznat žalobkyni ještě další doodškodnění jí vzniklé nemajetkové újmy nad rámce částky přiznané [stát. instituce]. Protože soud po provedeném dokazování stanovil jako přiměřené zadostiučinění za žalobkyni vzniklou nemajetkovou újmu v souvislosti s jejím nezákonným trestním stíháním celkově částku 45 000 Kč, bylo tedy s ohledem na skutečnost, že žalobkyni již byla v rámci mimosoudního projednání věci vyplacena částka 30 000 Kč, vyhověno požadavku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy ještě v rozsahu částky 15 000 Kč (Ve výroku II. rozsudku rozhodl soud o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 16 452 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 17. 6. 2022 do zaplacení, přičemž výše uvedená částka je složena z částky 1 452 Kč, jakožto doplatku náhrady majetkové škody, která byla žalobkyní uplatněna a která nebyla v plném rozsahu uspokojena žalovanou v rámci mimosoudního projednání věci, a dále částkou 15 000 Kč, o kterou oproti závěrům [stát. instituce] navýšil soud odškodnění poskytnuté žalobkyni za proti ní nezákonně vedené trestní stíhání v rámci mimosoudního projednání věci).

34. Ve vztahu k nemajetkové újmě vzniklé žalobkyni v souvislosti s jejím nezákonným trestním stíháním soud konstatuje, že s ohledem na důkazy provedené v řízení (i s ohledem na v tomto směru fakticky nesporné postoje obou účastníků řízení) soud vyhodnotil, že usnesení [stát. instituce] ze dne 22. 7. 2020, jímž bylo žalobkyni sděleno obvinění pro přečin [anonymizováno] dle [ustanovení pr. předpisu], je třeba v důsledku zprošťujícího rozsudku [název soudu] ze dne 22. 6. 2021 považovat shora uvedené usnesení [stát. instituce] ze dne 22. 7. 2020 za nezákonné a v důsledku toho i celé trestní stíhání, které bylo vůči žalobkyni vedeno. Za této situace tedy bylo předmětem tohoto řízení ve vztahu k požadavku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy ve svém důsledku vyhodnotit, zda zadostiučinění, kterého se žalobkyni ze strany [stát. instituce] v rámci mimosoudního projednání věci dostalo, tedy omluvy a poskytnutí zadostiučinění formou finančního plnění ve výši 30 000 Kč, je dostatečnou satisfakcí ve vztahu k žalobkyni za proti ní nezákonně vedené trestní stíhání či nikoli. Při tomto vyhodnocení pak soud vycházel nejen ze závažnosti trestného činu, pro který byla žalobkyně stíhána, tedy povahy trestní věci, ale i z doby, po kterou byla žalobkyně tomuto trestnímu stíhání vystavena a dále soud posuzoval závažnost zásahu způsobených trestním stíháním do osobnostní sféry žalobkyně, které však musely být v řízení žalobkyní prokázány (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011).

35. V této souvislosti soud uvádí, že s ohledem na to, že zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., tedy podle zákonného ustanovení, které je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem a přenechává tak soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého předem neomezeného okruhu okolností, to vše za situace, kdy při stanovení formy či výše zadostiučinění má být tedy soudem vycházeno především z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání a především pak z dopadu trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby, přičemž přiznaná výše zadostiučinění pak nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti a její přiznání nad rámec konstatování porušení práva je na místě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti mělo poškozenému satisfakce skutečně dostat, soud tedy na základě výše uvedených závěrů v kontextu důkazů provedených v řízení a vyhodnocených ve vzájemných souvislostech dospěl k závěru, že v daném případě je na místě přiznat žalobkyni za jí vzniklou nemajetkovou újmu v souvislosti s jejím nezákonným trestním stíháním, jak již je výše uvedeno, částku 45 000 Kč.

36. Při hodnocení adekvátní výše částky, která by měla být žalobkyni uhrazena jako zadostiučinění za žalobkyni vzniklou nemajetkovou újmu, která jí byla způsobena v souvislosti s nezákonně vedeným trestním stíháním, soud při svém rozhodování zohlednil, že žalobkyně byla v době zahájeného trestního stíhání osobou bezúhonnou, přičemž s ohledem na přečin, pro který byla stíhána, jí hrozil trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců až 4 let, přičemž vzhledem k dosavadní bezúhonnosti jejího dosavadního života však bylo možno reálně předpokládat, že i v případě pravomocného odsouzení by jí byl ukládán trest při dolní hranici trestní sazby s vysoce pravděpodobným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu. Dále soud při svém rozhodování zohledňoval i to, že řízení proti žalobkyni bylo vedeno před soudem toliko na jednom stupni soudní soustavy, nedošlo tedy ani k jejímu nepravomocnému odsouzení, neboť žalobkyně byla obžaloby zproštěna rozhodnutím soudu I. stupně, proti kterému nebylo podáno odvolání. Soud zohlednil dále i to, že důsledkům trestního stíhání byla žalobkyně vystavena po dobu 11 měsíců. Zároveň však soud při svém rozhodování o adekvátní výši odškodnění současně zohlednil, že žalobkyně nepochybně byla v souvislosti s vedením trestního stíhání tak, jako i jiné trestně stíhané osoby, vystavena po dobu trestního stíhání stresu a nejistotě a současně soud zohlednil i to, že žalobkyně pracovala po dobu cca 29 let jako [anonymizováno 6 slov], a to ve služebním poměru, přičemž v důsledku trestního stíhání vedeného vůči její osobě muselo být ze zákona přistoupeno k jejímu postavení mimo službu, které trvalo po dobu celého svého trestního stíhání. Soud dále uvážil i to, že v řízení bylo prokázáno, že po dobu jejího trestního stíhání jí byl vyplácen plat snížený na 70 %, avšak že nicméně následně, po ukončení trestního stíhání došlo v souladu se zákonem k doplacení tohoto rozdílu v příjmech žalobkyně. Soud při úvaze o přiměřené výši odškodnění pak vzal v úvahu dále i to, že žalobkyně subjektivně špatně nesla své postavení mimo službu a že tato skutečnost, která nastala v bezprostřední souvislosti s jejím trestním stíháním, měla, mimo řadu jiných příčin, které vznikly již řadu měsíců před zahájením jejího trestního stíhání, vliv též na její psychiku, a to za situace, kdy po 29 letech práce u jednoho zaměstnavatele, v pozici [anonymizováno], bylo pro žalobkyni těžké se se situací postavení mimo službu vyrovnat.

37. Na druhou stranu však musí soud konstatovat, že pokud v řízení byl tvrzeno, že to bylo právě trestní stíhání žalobkyně, které primárně zapříčinilo zhoršení zdravotního stavu žalobkyně musí soud konstatovat, že důkazy provedenými v řízení, a to jak samotnou výpovědí žalobkyně, tak i svědeckými výpověďmi rodinných příslušníků žalobkyně i žalobkyní doloženými lékařskými zprávami bylo tvrzení žalobkyně o tom, že hlavní a podstatou příčinou psychických obtíží žalobkyně i dalších zdravotních obtíží bylo zahájení a vedení trestního stíhání vyvráceno. V této souvislosti soud poukazuje na skutečnosti vyplývající z výše uvedených důkazů, kdy z těchto důkazů jednoznačně vyplývá, že ke zhoršení zdravotního stavu žalobkyně a jejím neurologickým a psychickým problémům došlo téměř cca třičtvrtě roku před zahájením trestního stíhání, a to jednoznačně nikoli v souvislosti se zahájením a vedením trestního stíhání, ale v přímé a bezprostřední souvislosti s incidentem z 18. 7. 2019, ke kterému došlo mezi žalobkyní, jejím manželem a paní [příjmení], a to v souvislosti s nevydáním zvířátka (kočičky) zpět do rodiny žalobkyně. Tato skutečnost je jednoznačně prokázána shora uvedenými výpověďmi, a to jak samotné žalobkyně, tak i jejími příbuznými osobami i lékařskými zprávami, když počátek problémů žalobkyně, které byly již na podzim 2019 mimo jiné zaléčeny i antidepresivy ([anonymizováno]) se datují právě do podzimu roku 2019, zatímco trestní stíhání žalobkyně bylo zahájeno až 22. 7. 2020. Pouze pro úplnost soud ještě ve vztahu k zdravotnímu stavu žalobkyně uvádí, že pokud soudu byla dále předkládána například zpráva z rehabilitace a z neurologie hovořící o problémech žalobkyně s páteří, pak se opětovně jedná o skutečnosti, které byly zaznamenány již před zahájením trestního stíhání, přičemž navíc i s ohledem na svědeckou výpověď dcery žalobkyně a manžela žalobkyně, je zřejmé, že problémy s páteří by bylo možno jen těžko dávat do bezprostřední příčinné souvislosti se zahájením trestního stíhání žalobkyně (i pokud by se vyskytly skutečně teprve po jeho zahájení), když oba shora uvádění svědci vypovídali o tom, že žalobkyně měla dlouhodobé problémy s páteří dle svědků v důsledku s častými cestami autem. Za těchto okolností tedy ve vztahu ke zdravotnímu stavu žalobkyně soud uzavřel, že v řízení bylo prokázáno toliko to, že negativní psychický stav žalobkyně, který však prokazatelně vznikl již několik měsíců před zahájením jejího trestního stíhání a byl způsoben jinou příčinou (incidentem souvisejícím s nenavrácením oblíbeného zvířátka do rodiny žalobkyně, za níž však v žádném případě nemůže být činěn odpovědným stát), v důsledku které již několik měsíců před zahájením trestního stíhání užívala žalobkyně antidepresivum ([anonymizováno]) byl následně zatížen tím, že v důsledku trestního stíhání byla žalobkyně po letech výkonu odpovědné práce v jednom zaměstnání postavena mimo službu, což dle přesvědčení soudu bylo nepochybně pro žalobkyni dalším zátěžovým faktorem. Na druhou stranu však musí soud konstatovat, že v řízení bylo současně listinným i důkazy ve spojení se svědeckými výpověďmi prokázáno, že byť žalobkyně své postavení mimo službu subjektivně nenesla dobře, současně nedošlo k žádnému skutečně podstatnému zhoršení zdravotnímu stavu oproti původní situaci před zahájením trestního stíhání nedošlo. Naopak v řízení bylo v této souvislosti prokázáno to (viz výpověď dcery žalobkyně i samotné žalobkyně), že pokud docházelo k výkyvům v psychickém stavu žalobkyně docházelo k tomu při náhodných setkáních žalobkyně s paní [příjmení] (oznamovatelkou tvrzeného trestného činu), což ovšem opětovně je situace, za kterou nemůže být činěn odpovídat stát, zejména s ohledem na to, že se jednalo o náhodná setkání. Navíc v řízení bylo současně prokázáno i to, že ačkoli žalobkyně uvádí, že nadále jsou setkání s paní [příjmení] stresující, přesto, jak vyplynulo z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], žalobkyně se v současné době osobně účastní trestního řízení, které je vedeno vůči paní [příjmení].

38. Co se pak týká tvrzení, že v důsledku vedení trestního stíhání došlo k rozpadu manželského vztahu žalobkyně s jejím manželem, soud k tomu uvádí, že s ohledem na provedené dokazování vzal toto tvrzení za vyvrácené. Jak totiž vyplývá z provedeného dokazování, žalobkyně opustila společnou domácnost v řádu měsíců předtím, než vůbec začalo její trestní stíhání, tudíž nikoli v důsledku zahájení a vedení trestního stíhání a toho, že by si každý sám řešil svou osobní situaci ohledně trestního stíhání a soustředili se sami na sebe. Jak totiž vypověděla žalobkyně a svědkové (rodinní příslušníci), společnou domácnost žalobkyně opustila v důsledku nezvládání situace, kdy v důsledku konfliktu, ke kterému došlo mezi paní [příjmení] a její osobou a jejím manželem, nedošlo k navrácení jejího oblíbeného zvířátka (kočičky) do jejich domácnosti. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že k rozvolnění vztahu mezi manželi došlo řadu měsíců před zahájením trestního stíhání, přičemž soud sice nezpochybňuje, že oddělení soužití pokračující i v době trestního stíhání pochopitelně nadále rozvolňovalo vzájemné vztahy, avšak z důkazů provedených v řízení vyplývá, že rozhodně za hlavní a zásadní příčinu rozvolnění těchto vztahů nelze považovat zahájení a vedení trestního stíhání, ale právě rozhodnutí samotné žalobkyně o odchodu ze společné domácnosti několik měsíců před zahájením trestního stíhání v důsledku jejího zájmu o stabilizaci zdravotního stavu, jehož destabilizace však taktéž nebyla zapříčiněna trestním stíháním, ale důvody již shora podrobně rozebíranými. Za těchto okolností a dále i s přihlédnutím k tomu, že manželství žalobkyně a jejího manžela doposud trvá, byť žijí odděleně, přičemž jejich vztahy nejsou nadále negativní, nelze tedy rozhodně uzavřít, že v příčinné souvislosti se zahájením a vedením trestního řízení vůči žalobkyni došlo rozpadu manželských vztahů žalobkyně a jejího manžela.

39. Stejně tak soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že v řízení bylo vyvráceno i tvrzení žalobkyně o dehonestaci žalobkyně v očích sousedů a spolupracovníků, když z provedeného dokazování, a to přímo ze samotné účastnické výpovědi žalobkyně vyplynulo, že žalobkyně se sousedy o svém trestním stíhání vůbec nehovořila, přičemž naopak z její výpovědi vyplynulo, že to byla právě paní [příjmení], která případně nebyla svými sousedy oblíbena. Ve vztahu ke spolupracovníkům pak vzal soud svědeckými výpověďmi svědků - spolupracovníků žalobkyně, za prokázané, že naopak ani jeden ze svědků i při znalosti obsahu trestního stíhání žalobkyně neměl žádný důvod přehodnocovat svůj vztah k žalobkyni, který byl oběma svědky hodnocen jako pozitivní. Svědkyně [titul] [jméno] [příjmení] přímo uvedla, že jí trestní stíhání žalobkyně připadalo jako nedůvodná a přehnaná reakce na nastalou událost z července 2019. S ohledem na to, že zároveň v řízení bylo shora uvedenými svědeckými výpověďmi spolupracovníků žalobkyně prokázáno i to, že ostatní spolupracovníci byli informováni o tom, že trestní stíhání žalobkyně se nikterak netýká jejích pracovních aktivit a za situace, kdy sama žalobkyně uváděla, že o věcech s kolegy nehovořila, ale ani jim sama neposkytla informace o tom, čeho se má trestní stíhání týkat, tedy situace ohledně konfliktu při nevydání zvířátka, které žilo v její domácnosti zpět od třetí osoby, soud tedy s ohledem na důkazy provedené v řízení uzavřel, že v řízení bylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o dehonestaci žalobkyně v očích jejích spolupracovníků.

40. Po shora uvedeném vyhodnocení všech skutečností, které byly v řízení prokázány či naopak vyvráceny a které tedy měly vliv na rozhodnutí soudu o přiměřené výši zadostiučinění, jež by mělo být žalobkyni za její nezákonné trestní stíhání poskytnuto, dospěl soud k závěru, že odpovídající částkou zadostiučinění za žalobkyni vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou jí nezákonným trestním stíháním je částka 45 000 Kč.

41. Za účelem vyhodnocení přiměřenosti této částky poskytnutého odškodnění soud současně přistoupil i k porovnání případu žalobkyně s dalšími obdobnými případy, které byly v rámci soudních řízení odškodňovány, tak aby bylo zajištěno, že nemajetková újma za nezákonné trestní stíhání bude v obdobných případech odškodňována v obdobné výši, a to právě i z důvodu předvídatelnosti výše odškodnění, která jsou ve srovnatelných případech přiznávána.

42. Jako dva nejvhodnější případy ke srovnání s případem žalobkyně pak soud vyhodnotil jednak rozhodnutí Městského soudu v Praze vydané pod č. j. 17 Co 363/2016-254 a dále rozhodnutí Městského soudu v Praze, č. j. 20 Co 320/2016-795.

43. V rámci řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 17 Co 363/2016 bylo odškodněno částkou 80 000 Kč nezákonné trestní stíhání žalobce, který byl stíhán pro trestný čin [anonymizováno] podle [ustanovení pr. předpisu], tedy za formálně stejný trestný čin jako žalobkyně v tomto řízení, avšak s ohledem na kvalifikovanou skutkovou podstatu tohoto trestného činu, která mu byla kladena za vinu byl ohrožen podstatně vyšší trestní sazbou, a to až od 5 do 12 let, tedy trestní sazbou, při níž již není možné uložit podmíněný odklad výkonu trestu v případě odsouzení, zatímco žalobkyni hrozil trest odnětí svobody pouze v rozmezí trestní sazby 6 měsíců až 4 roky. Trestní stíhání výše uvedené osoby pak trvalo po dobu 1 roku a 4 měsíců pro tento trestný čin, tedy po dobu delší, než trvalo celé trestní stíhání žalobkyně (trestní stíhání žalobkyně trvalo 11 měsíců), přičemž trestní stíhání žalobce v porovnávaném případě pak ještě dále pokračovalo v souvislosti s dalším trestným činem, konkrétně trestným činem útisku s tím, že celkově tedy řízení vedené vůči výše uvedené osobě trvalo téměř 3 roky a 8 měsíců. Shora uvedený žalobce byl (stejně tak jako žalobkyně) po celou dobu vystaven stresu a nejistotě, kdy jeho trestní stíhání skončí, avšak o jeho trestním stíhání se (na rozdíl od trestního stíhání žalobkyně) dozvědělo velké množství lidí, neboť případ byl značně medializován (trestní stíhání žalobkyně medializováno nebylo). U žalobce v porovnávaném případě byly shledány zdravotní následky spočívající v posttraumatické stresové poruše s tím, že tedy tyto následky lze hodnotit jako razantnější oproti následkům u žalobkyně spočívajících v tom, že se žalobkyně špatně vyrovnávala se svým postavením mimo službu. Při zohlednění a porovnávání dopadů výše uvedeného případu a případu žalobkyně, kdy tedy případ žalobkyně nebyl medializován, byla ohrožena podstatně nižší trestní sazbou, její trestní stíhání trvalo podstatně kratší dobu, žalobkyně netrpěla posttraumatickou stresovou poruchou, byť soud zároveň nezpochybňuje, že žalobkyně byla stresována vedením trestního stíhání a svým postavením službu, soud za těchto okolností vyhodnotil, že v porovnání se shora uvedeným případem bylo zcela na místě, aby částka odškodnění byla poskytnuta žalobkyni s ohledem na závažnost dopadů v porovnávaném případě oproti případu žalobkyně nižší než v případě porovnávaném, tedy právě v částce 45 000 Kč, o níž bylo soudem rozhodnuto.

44. Dalším obdobným srovnatelným případem je pak případ vyplývající z rozhodnutí Městského soudu v Praze, č. j. 20 Co 320/2016-795, v rámci něhož byla jednomu z žalobců jako odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání přiznána částka 50 000 Kč a druhému žalobci pak částkou 80 000 Kč. Obě poškozené osoby ve shora uvedeném řízení byly stíhány pro trestný čin [anonymizováno], tedy trestný čin formálně stejně označený, avšak s ohledem na kvalifikovanou skutkovou podstatu byly ohroženy podstatně vyšším trestem odnětí svobody, a to až na 12 let, na rozdíl od žalobkyně v tomto řízení. Jejich trestní stíhání trvalo 2 roky a 11 měsíců, tedy podstatně déle než trestní stíhání žalobkyně. Poškozený žalobce a), kterému byla přiznána jako odškodnění částka 50 000 Kč, působil dlouhodobě jako voják z povolání, nebyla mu v důsledku vedení trestního stíhání udělena bezpečnostní prověrka, nemohl z tohoto důvodu pracovat u složek [stát. instituce]. Poškozený b) byl zadržen policií před manželkou a dětmi a kvůli trestnímu stíhání mu bylo vyhrožováno likvidací, byl zajištěn i jeho majetek. Trestní stíhání obou shora uvedených poškozených osob bylo medializováno. Oba žalobci trpěli pocitem stresu, obavami a studu při nasazování pout před očima blízkých. Trestní stíhání mělo negativní dopad i na politickou činnost otce poškozené osoby b). Při porovnání se výše uvedených skutečností a zásahů do osobnostní sféry žalobců v tomto porovnávaném případě s případem žalobkyně soud i v tomto případě dospěl k závěru, že odpovídající výší zadostiučinění ve vztahu k žalobkyni opětovně právě i v porovnání s výše uvedeným případem je právě částka, která byla soudem určena, tedy částka 45 000 Kč, když všechna rozhodná kritéria byla v porovnávaném případě závažnější než v případě žalobkyně.

45. Pouze pro úplnost soud uvádí, že pokud byly ke srovnání ze strany žalobkyně předloženy rozsudky Městského soudu v Praze č. j. 69 Co 103/2018-209, č. j. 28 Co 146/2018-233 či č. j. 55 Co 292/2020-289, musí soud konstatovat, že s ohledem na konkrétní okolnosti případu nelze tyto případy považovat za vhodné k porovnání s případem žalobkyně V souvislosti s rozhodnutím Městského soudu v Praze č. j. 69 Co 103/2018-209 soud poukazuje na skutečnost, že poškozená osoba ve výše uvedeném řízení pracovala ve vysoké funkci u [stát. instituce], byla sice též stíhána pro trestný čin [anonymizováno], avšak s ohledem na kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu, k jehož se měla dopustit, byla ohrožena podstatně vyšší trestní sazbou než žalobkyně (trestní sazba až 12 let). Mimo to pak byla v souvislosti se svou funkcí stíhána i pro trestný čin [anonymizována tři slova] osoby dle § [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno]), [anonymizováno]), [anonymizována tři slova] [anonymizováno]), [anonymizováno]) [anonymizována tři slova] [anonymizováno], přičemž již pouze ze shora uvedeného je zcela zřejmé, že pokud je obviněná osoba obviněna ze spáchání trestných činů právě v souvislosti s výkonem své funkce veřejného činitele, je s takovýmto trestním stíháním spojeno daleko významnější potenciální odsouzení takovéto osoby veřejností než v případě žalobkyně, zejména za situace, kdy její trestní stíhání bylo vedeno pouze pro jeden skutek s podstatně nižší trestní sazbou a navíc se po skutkové stránce nikterak netýkal její pracovní činnosti. Osoba ve výše uvedeném trestním řízení, které trvalo 3 roky, byla v průběhu řízení byla dokonce vzata do vazby, přičemž její trestní stíhání zasáhlo negativně do jejího zdravotního stavu i pracovního života, když tato osoba byla propuštěn ze svého zaměstnání Proto porovnání těchto skutečností je zřejmé, že tento rozsudek s ohledem na shora uvedené podstatné rozdíly tedy nebyl vhodný ke srovnání s případem žalobkyně. Stejný závěr pak soud učinil i ve vztahu rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 55 Co 292/2020-289, v rámci něhož poškozená osoba byla nezákonně stíhána pro trestný čin [anonymizována tři slova] [anonymizováno], tedy pro trestné činy, s nimiž je spojeno vyšší společenské odsouzení než v případě trestného činu, pro nějž byla stíhána žalobkyně (to vše při zohlednění skutku, který jí byl fakticky kladen za vinu), přičemž této osobě hrozil trest odnětí svobody až na 9 let. Trestní stíhání této osoby trvalo 4 roky a 4 měsíce. Tato osoba byla stíhána částečně i vazebně, byla dvakrát uznána vinnou a byl jí uložen trest, který částečně i vykonala, přičemž délka trestního řízení byla v tomto případě vyhodnocena jako nepřiměřeně dlouhá, trestní stíhání bylo medializováno v rámci celostátního zpravodajství, přičemž orgány činné v trestním řízení porušily v souvislosti s poskytováním informací o průběhu trestního stíhání zásahy uvedené v § 8a trestního řádu. Za těchto popsaných okolností tedy soud taktéž vyhodnotil, že ani tento případ nebyl vhodným případem ke srovnání s případem žalobkyně pro značné odlišnosti těchto případů. Ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 28 Co 146/2018-233 je pak je třeba uvést, že v tomto řízení byla poškozená osoba odškodňována za nezákonné trestní stíhání, kdy proti ní bylo vedeno pro zločin [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova], zločin [anonymizováno] a zločin [anonymizováno], tedy opětovně pro trestné činy vnímané veřejností podstatně negativněji než v případě žalobkyně. Žalobce v tomto porovnávaném případě byl nejprve shledán nepravomocně vinným a teprve po zrušení odsuzujícího rozsudku byl obžaloby zproštěn. Žalobce byl stíhán pro společensky zvlášť odsouzeníhodné jednání, byl ohrožen vysokým trestem odnětí svobody s horní hranicí až deset let, došlo k přerušení jeho vztahu s nezletilou dcerou S ohledem na to, že ani tento případ, a to ani svými zásahy, ani výší hrozícího trestu, ani průběhem trestního řízení ani tím, jakým způsobem stíhání takovéhoto trestného činu obecně vnímá společnost, nelze srovnávat s případem žalobkyně soud tedy k porovnání s případem žalobkyně dohledal jiná rozhodnutí, která dle přesvědčení soudu měla více společných znaků s případem žalobkyně a byla pro to s případem srovnatelná.

46. Ze všech výše uvedených důvodů tedy soud ve věci rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. až III. tohoto rozsudku, tedy výrokem I. soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 48 513 Kč za období od 17. 6. 2022, tedy od doby marného uplynutí šestiměsíční lhůty, kterou mělo [stát. instituce] na mimosoudní projednání věci, do 18. 9. 2022, kdy dle nesporných skutkových tvrzení účastníků řízení došlo k úhradě této částky ve vztahu k žalobkyni. Výrokem II. tohoto rozsudku soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 16 452 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 17. 6. 2022, tedy doby, kdy se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dlužné částky (marným uplynutím šestiměsíční lhůty, kterou mělo [stát. instituce] na mimosoudní projednání věci), a to až do zaplacení. Přiznaná částka je složena z částky 15 000 Kč přiznané žalobkyni nad rámec již vyplacené částky 30 000 Kč jako odškodnění nemajetkové újmy vzniklé žalobkyni vedením nezákonného trestního stíhání a dále částkou 1 452 Kč jakožto částkou, která byla přiznána jako doplatek náhrady majetkové škody, která byla v řízení žalobkyní požadována, avšak v rozsahu této částky nebyla žalovanou v rámci mimosoudního projednání věci uhrazena, ačkoliv soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že na tuto částku žalobkyni nárok taktéž vznikl. Výrokem III. tohoto rozsudku soud zamítl žalobu v rozsahu požadavku žalobkyně na zaplacení částky 195 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky za dobu od 17. 6. 2022 do zaplacení, a to za situace, kdy s ohledem na důvody shora již rozebírané, dospěl soud k závěru, že v požadavku na zaplacení této částky společně s příslušenstvím není žaloba podána důvodně.

47. Výrokem IV. tohoto rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodoval v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., a to podle úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, a to za situace, kdy v řízení byla uplatněna vedle majetkové škody i nemajetková újma za nezákonné trestní stíhání, přičemž soud tedy za těchto okolností v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1435/2015 vyšel z toho, že v daném případě je třeba při určování úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci zohlednit to, že vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za nezákonné trestní stíhání byl žalobkyní požadován rovněž i nárok na peněžité plnění spočívající v náhradě majetkové škody s tím, že za těchto okolností je třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků tak, jak se stanoví podle § 8 a následující vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátního tarifu“), přičemž činí-li tarifní hodnota nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu 50 000 Kč, pak tarifní hodnota nároku na peněžité plnění vychází v zásadě přímo z výše uplatněného plnění. Za situace, kdy žalobkyně v řízení uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání s tarifní hodnotou 50 000 Kč, přičemž zároveň jako náhrada majetkové škody byla požadována částka 19 565 Kč a v průběhu řízení bylo žalobkyni poskytnuto žalovanou plnění na majetkové škody ve výši 18 513 Kč, avšak tato částka, stejně tak jako částka 30 000 Kč jako náhrada nemajetkové újmy byla žalobkyní uhrazena až po marném uplynutí šestiměsíční lhůty, kterou mělo [stát. instituce] na mimosoudní projednání nároku, a dále i při zohlednění toho, že v rámci řízení soud vyhodnotil, že žalobkyně důvodně jako náhradu majetkové škody požaduje i zbývající částku 1 452 Kč přičemž výše plnění náhrady nemajetkové újmy je ponechávána na úvaze soudu, je třeba vyjít z toho, že žalobkyně byla se svými nároky plně úspěšná. Pro účely stanovení odměny za právní zastoupení pak bylo soudem vycházeno z toho, že předmětem řízení tedy byla dle shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR původně částka 69 965 Kč (50 000 Kč jako nemajetková újma + 19 965 Kč jako majetková škoda) a po částečném zpětvzetí žaloby pak částka 51 452 Kč. Za těchto okolností tedy vznikl žalobkyni nárok na uhrazení náhrady nákladů řízení v plném rozsahu, konkrétně v částce 48 332,10 Kč.

48. Náhrada nákladů řízení je tvořena částkou 11 700 Kč za 3 úkony právní služby po 3. 900 Kč za jeden úkon z částky 69 965 Kč (sestávající se z náhrady škody (náklady nutné obhajoby) ve výši 19 965 Kč (dle § 7 bod 5, advokátního tarifu) a dále nároku na odškodnění nemajetkové újmy (nárok na nemajetkovou újmu v důsledku zásahu do práva na ochranu osobnosti) v tarifní hodnotě 50 000 Kč (dle § 9 odst. 4 písni, a) advokátního tarifu) – za úkony provedené do částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní pro dobrovolné plnění žalované (1 úkon - převzetí věci dne 11. 11. 2021, 1 úkon - sepis a podání žaloby dne 20. 6. 2022, 1 úkon - písemné částečné zpětvzetí žaloby dne 27. 9. 2022) - dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. a § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. - advokátního tarifu, dále je tvořena částkou 15 900 Kč 5 úkonů právní služby po 3. 180 Kč za jeden úkon z částky 51 452 Kč (sestávající se z náhrady škody (náklady nutné obhajoby žalovanou dobrovolně neuhrazené) ve výši 1 452 Kč (dle § 7 bod 5. Advokátního tarifu) a dále nároku na odškodnění nemajetkové újmy (nárok na nemajetkovou újmu v důsledku zásahu do práva na ochranu osobnosti) v tarifní hodnotě 50 000 Kč (dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu) – za úkony provedené po částečném zpětvzetí žaloby žalobkyní pro dobrovolné plnění žalované (1 úkon — jednání s klientkou v advokátní kanceláři dne 3. 5. 2023 - příprava na jednání u Obvodního soudu pro Prahu 2, 1 úkon - účast u jednání Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 4. 5. 2023, 2 úkony - účast u jednání Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 22. 6. 2023, přesahující svým rozsahem trvání dobu 2 hodin, 1 úkon - účast u jednání Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 3. 8. 2023) - dle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6. a § 12 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. - advokátního tarifu, dále částkou 2. 400 Kč - 8 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., dále náhradou za promeškaný čas ve smyslu § 14 odst. 1, písm. a/ odst. 3 advokátního tarifu spolu s náhradou cestovních výdajů dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu za cestu uskutečněnou vozidlem [anonymizována čtyři slova], [registrační značka], za účelem účasti ujednání u Obvodního soudu pro Prahu 2, dne 4. 5. 2023, s průměrnou spotřebou 5,8 1 motorové nafty na 100 km v ceně 44,10 Kč (dle vyhl. č. 467/2022 Sb.). Cesta z [obec] do [obec] a zpět, t.j. 2 x 98 km po 7,80 Kč/km (2,60 Kč za PHM a 5,20 Kč dle § 1 písm. b/ vyhl. č. 467/2022 Sb.) = 1. 528, 80 Kč a šest započatých půlhodin po 100 Kč (dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu) t.j. 6 x 100 = 600 Kč a dále zaplacené parkovné ve výši 110 Kč (viz daňový doklad), tedy částkou 2 238,80 Kč, dále náhradou za promeškaný čas ve smyslu § 14 odst. 1, písm. a/ odst. 3 advokátního tarifu spolu s náhradou cestovních výdajů dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu za cestu uskutečněnou vozidlem [anonymizována čtyři slova], [registrační značka], za účelem účasti ujednání u Obvodního soudu pro Prahu 2, dne 22. 6. 2023, s průměrnou spotřebou 5,8 1 motorové nafty na 100 km v ceně 44,10 Kč (dle vyhl. č. 467/2022 Sb.). Cesta z [obec] do [obec] a zpět, t.j. 2 x 98 km po 7,80 Kč/km (2,60 Kč za PHM a 5,20 Kč dle § 1 písm. b/ vyhl. č. 467/2022 Sb.) = 1. 528, 80 Kč a šest započatých půlhodin po 100 Kč (dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu) t.j. 6 x 100 - 600 Kč a dále zaplacené parkovné ve výši 120 Kč (viz daňový doklad) tedy částkou 2 248, 80 Kč, dále náhradou za promeškaný čas ve smyslu § 14 odst. 1, písm. a/ odst. 3advokátního tarifu spolu s náhradou cestovních výdajů dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu za cestu uskutečněnou vozidlem [anonymizována čtyři slova], [registrační značka], za účelem účasti ujednání u Obvodního soudu pro Prahu 2, dne 3. 8. 2023, s průměrnou spotřebou 5,8 1 motorové nafty na 100 km v ceně 34,40 Kč (dle vyhl. č. 191/2023 Sb.). Cesta z [obec] do [obec] a zpět, t. j. 2 x 98 km po 7,20 Kč/km (2,00 Kč za PHM a 5,20 Kč dle § 1 písm. b/ vyhl. č. 467/2022 Sb.) = 1. 411, 20 Kč a šest započatých půlhodin po 100 Kč (dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu) t.j. 6 x 100 - 600 Kč a dále zaplacené parkovné ve výši 140 Kč (viz daňový doklad) tedy částkou 2 151, 20 Kč. Součástí přiznané náhrady nákladů řízení je pak i částka odpovídající 21 % DPH z nákladů a odměny advokáta, tedy částka 7. 694,10 Kč a dále i částka 4 000 Kč za zaplacený soudní poplatek za zahájení řízení před soudem I. stupně (dle zák. č. 549/1991 Sb. podle položky 8a) sazebníku soudních poplatků 2 x 2 000 Kč).

49. Lhůta k plnění byla žalované k její žádosti poskytnuta dle § 160 o.s.ř. patnáctidenní, a to za účelem organizačního převodu finančních prostředků mezi organizačními složkami státu, když poskytnutí lhůty v tomto rozsahu nezasahuje dle přesvědčení soudu podstatným způsobem do oprávněných zájmů žalobkyně, neboť do doby úhrady dlužné částky má žalobkyně současně i právo na úhradu zákonných úroků z prodlení.