21 C 39/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Blankou Vernerovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobkyně b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně oba zastoupeni advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2 x 122 812 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 28 557,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od 4. 4. 2018 do zaplacení, a to do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) částku 28 557,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od 4. 4. 2018 do zaplacení, a to do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci a) částku 94 254,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od 4. 4. 2018 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci [anonymizováno]) částku 94 254,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky za dobu od 4. 4. 2018 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 77 188 Kč za dobu od 4. 4. 2018 do 5. 9. 2019, a to do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 77 188 Kč za dobu od 4. 4. 2018 do 5. 9. 2019, a to do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) náhradu nákladů řízení ve výši 12 977,05 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce a) [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky, a to do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) náhradu nákladů řízení ve výši 12 977,05 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce b) [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky, a to do 15 dnů ode dne právní moci rozsudku.

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu se nezletilí žalobci, jimž matka, co by zákonná zástupkyně, zvolila v průběhu řízení právního zástupce pro jejich zastupování, domáhali na žalované, tedy České republice - Ministerstvu spravedlnosti, náhrady nemajetkové újmy, která jim dle jejich přesvědčení vznikla nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobou bylo požadováno, aby každému z žalobců byla jako odškodnění jim vzniklé nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku exekučního řízení poskytnuta částka [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % za dobu ode dne 4. 4. 2018 do zaplacení. V návrhu bylo uvedeno, že řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka] trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, když bylo v této souvislosti poukazováno na to, že Obvodní soud pro Prahu 10 nařídil svým usnesením vydaným dne 6. 12. 2010 pod č. j. [číslo jednací] exekuci k vymožení povinnosti od osoby povinné (otce nezletilých žalobců) na zaplacení pohledávek žalobcům vzniklým na základě vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou s tím, že předmětem exekučního řízení bylo konkrétně vymáhání pohledávky na výživném pro nezletilé děti, přičemž toto exekuční řízení trvá až do současné doby. Dále bylo v žalobě uvedeno, že v průběhu řízení docházelo k řadě průtahů s vyřizováním věci. Konkrétně pak bylo žalobci poukazováno na to, že dne 20. 7. 2015 bylo žalobcům doručeno rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 10 o odložení exekuce, přičemž ačkoliv žalobci podali dne 1. 8. 2015 odvolání, toto odvolání bylo odvolacímu soudu předloženo až dne 30. 12. 2015, tedy téměř po pěti měsících a že ačkoliv odvolací soud rozhodl o odvolání žalobců již dne 8. 2. 2016, stejnopis rozhodnutí odvolacího soudu žalobcům nebyl řádně doručen, přičemž žalobci se dozvěděli o rozhodnutí odvolacího soudu pouze na základě opakovaných telefonických žádostí sdělení stavu řízení na informačním oddělení soudu, přičemž k řádnému doručení stejnopisu rozhodnutí došlo až dne 8. 2. 2017, tedy jeden rok po vydání rozhodnutí, a to pouze na základě písemné žádosti žalobců o zaslání usnesení (žádost datovaná dne 25. 11. 2016). Žalobci také poukazovali na řádné nedoručení výše uvedeného rozhodnutí ze strany soudu soudnímu exekutorovi a dále uváděli, že k řádnému rozeslání shora uvedeného usnesení všem příslušným subjektům došlo až dne 26. 5. 2017. V této souvislosti pak bylo poukazováno na to, že ačkoliv tedy usnesení soudu prvého stupně o odkladu exekuce bylo zrušeno odvolacím soudem již 8. 2. 2016, v důsledku shora uvedených pochybení, ke kterým následně došlo, nemohl tedy exekutor v exekuci po dobu šestnácti měsíců od zrušení usnesení pokračovat. Dále bylo v žalobě uvedeno i to, že skutečnost, že období od vydání usnesení Městským soudem v Praze dne 18. 2. 2016 do jeho řádného rozeslání všem účastníkům řízení dne 24. 5. 2017 je třeba hodnotit jako průtah v řízení, pak vyplývá i z toho, že toto období bylo jako průtah v řízení hodnoceno i v rámci projednání stížnosti žalobců místopředsedkyní Obvodního soudu pro Prahu 10. Dále bylo postupu soudu vytýkáno, že ačkoliv dne 9. 9. 2015 byl podán žalobci návrh na rozšíření exekuce, a to v rámci doplnění vyjádření ze dne 29. 5. 2015, soud nepřistoupil k pověření exekutora ve vztahu k tomuto rozšíření a ve vztahu k tomuto návrhu byl soud nečinný až do 11. 8. 2016, kdy byl tento návrhu vzat zpět s tím, že i tato nečinnost soudu byla uznána v rámci vyřízení stížnosti žalobců na průtahy ve výše uvedeném řízení. Dále bylo žalobci poukazováno i na to, že dne 20. 4. 2015 byl podán návrh povinného na částečné a celkové zastavení exekuce a že ačkoliv byl tento návrh soudním exekutorem předložen soudu dne 1. 7. 2015, nebylo o tomto návrhu taktéž řádně rozhodnuto bez zbytečných průtahů, když průtah ve vztahu k tomuto rozhodnutí opětovně konstatovala i místopředsedkyně soudu v rámci projednání stížnosti, když konstatovala, že ke dni 10. 8. 2017 se tedy jednalo o nečinnost soudu ve vztahu k tomuto konkrétnímu úkonu v rozsahu devatenácti měsíců. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tedy žalobci v žalobě zdůrazňovali, že je tedy zcela zřejmé, že již právě z důvodu postupu orgánů veřejné moci v průběhu výše uvedeného řízení žalobcům skutečně vznikla nemajetková újma a mají nepochybně nárok na její odškodnění, když samotné konstatování porušení práva žalobců není rozhodně v daném případě dostatečnou satisfakcí, to vše při zohlednění toho, že to byli žalobci, kteří opakovaně písemně žádali o vydání a doručení rozhodnutí, telefonicky kontaktovali soud s žádostmi o sdělení stavu řízení a snažili se aktivně urychlit průběh řízení, a to i podáním stížnosti, která byla téměř v celém rozsahu shledána důvodnou. Dále bylo zdůrazňováno to, že při úvaze o přiměřené formě a výši přiznaného zadostiučinění by mělo být zohledněno to, že se jednalo o vymáhání výživného pro nezletilé děti, které s ohledem na postup soudu v rámci shora uvedeného řízení dostávali pouze běžné výživné (v době podání žaloby ve výši 3 600 Kč na každého nezletilého žalobce), přičemž však dluh povinného (otce nezletilých žalobců) na výživném přesahuje celkově částku 3,5 milionu Kč. V této souvislosti bylo zdůrazňováno, že průtahy v exekučním řízení, které je vedeno pro výživné pro nezletilé děti, může mít fatální následky na psychiku a mravní vývoj dětí. V neposlední řadě pak bylo žalobci uváděno i to, že jsou přesvědčeni o tom, že délka v řízení v žádném případě není ovlivněna nevymahatelností pohledávek, naopak bylo poukazováno na to, že průtahy v exekučním řízení pomáhaly povinnému (otci nezletilých dětí) zbavovat se majetku a snížit tak pravděpodobnost vymožení dlužného výživného. Ze všech shora uvedených důvodů pak tedy žalobci požadovali, aby každému z nich byla jako náhrada nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vyplacena částka 200 000 Kč. V žalobě pak bylo uvedeno i to, že žalobci se se svou žádostí o náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení obrátili na Ministerstvo spravedlnosti, a to svým podáním datovaným dne 26. 9. 2017, Ministerstvu spravedlnosti došlým dne 2. 10. 2017, přičemž v zákonné šestiměsíční lhůtě však nebylo na jejich žádost odpovězeno, a proto se žalobci obrátili se svou žalobou na soud a žádali, aby soud rozhodl o povinnosti žalované vyplatit jim částky požadované v žalobě společně s příslušenstvím. Následně pak k výzvě soudu zákonná zástupkyně žalobců zahájila u příslušného opatrovnického soudu řízení o schválení právního jednání za nezletilé žalobce a v průběhu řízení pak tedy byl soudu předložen pravomocný rozsudek o schválení právního jednání, tedy podání žaloby v této věci a uplatnění nároku u Ministerstva spravedlnosti ze strany nezletilých žalobců.

2. S ohledem na vyjádření strany žalované k žalobě pak žalobci žalobu doplnili, přičemž v tomto doplnění uvedli, že zákonná zástupkyně žalobců tedy podala dne 17. 8. 2018 k Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou návrh na udělení souhlasu soudu s právním jednáním za nezletilé (podání žaloby), přičemž právě s ohledem na přípis Ministerstva spravedlnosti ze dne 14. 11. 2018 byl tento návrh ve vztahu k opatrovnickému soudu rozšířen i o udělení souhlasu s podáním žádosti o přiměřené zadostiučinění s tím, že však rozhodnutí opatrovnického soudu není doposud k dispozici. Dále se žalobci ohradili proti hodnocení žalované ve vztahu k oprávněnosti žaloby a poukázali na to, že v souvislosti s průtahy v řízení dokonce došlo i ke kárnému řízení se soudcem vyřizujícím tuto právní věc, který byl uznán vinným, že způsobil neodůvodněné průtahy právě ve shora uvedeném exekučním řízení. V této souvislosti bylo žalobci dovozováno, že za těchto okolností je zde dána překážka věci rozhodnuté a nelze tedy zpochybňovat závěr NSS ČR o tom, že v rámci řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka] došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce soudního řízení s tím, že v této souvislosti bylo poukazováno na rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu vydané pod č. j. [číslo jednací], které žalobci předložili. Ve vztahu k požadavku na náhradu nemajetkové újmy v žalovaných částkách pak žalobci zdůrazňovali vysoký význam řízení pro žalobce, co by poškozené.

3. Následně pak žalobci v průběhu řízení, s ohledem na v meziobdobí změněné stanovisko žalované, vzali žalobu částečně zpět, a to co do požadavku na zaplacení ve vztahu ke každému z žalobců částky 77 188 Kč, které byly v průběhu vedeného řízení žalobcům nakonec ze strany žalované vyplaceny, a to za situace, kdy dne 2. 9. 2019 Ministerstvo spravedlnosti doručilo žalobcům své podání ze dne 29. 8. 2019, v němž informovalo žalobce o tom, že po vyhodnocení žádosti žalobců, (po doložení souhlasu opatrovnického soudu s právními jednáními nezletilých žalobců) dospělo k závěru, že jsou dány podmínky pro odškodnění nemajetkové újmy vzniklé žalobcům, přičemž přiměřenou výši zadostiučinění pak Ministerstvo spravedlnosti stanovilo ve výše uvedených částkách, a to za situace, kdy došlo ke snížení základní částky odškodnění z důvodu složitosti řízení a z důvodů sdílené újmy. Zároveň však v tomto podání žalobci zdůrazňovali, že přiznané zadostiučinění nepovažují za dostatečné a trvají na zaplacení celých částek požadovaných žalobou po zohlednění částečného zpětvzetí žaloby (o tom bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 vydaným dne 23. 12. 2019 pod č.j. 21 C 39/2018-114). Žalobci zejména zdůrazňovali, že s ohledem na délku řízení, po kterou je exekuční řízení vedeno, mělo dojít k stanovení vyšší základní částky odškodnění, než jak učinilo Ministerstvo spravedlnosti, dále bylo ze strany žalovaných odmítáno snižování základní částky odškodnění z důvodu složitosti řízení a sdílení nemajetkové újmy, když bylo zdůrazňováno, že ze strany soudu nebyla žalobcům poskytnuta dostatečná součinnost, neboť úkony ze strany soudu nebyly činěny v přiměřených lhůtách, přičemž k průtahům v řízení nedocházelo z důvodu majetkové situace povinného, ale právě z důvodu toho, že soud nejednal, resp. jednal nepřiměřeně pozdě. Dále bylo žalobci poukazováno na to, že složitost řízení na prodlení soudu při činění úkonů neměla žádný vliv a žalobci dovozovali, že je třeba na věc nahlížet jako na věc banálního charakteru, bylo uváděno, že věc byla projednávána pouze na jednom stupni soudní soustavy přičemž jim, co by stěžovatelům, nelze nic vytknout, avšak význam pro stěžovatele byl velký, a to právě tím, že se jednalo o vymáhání výživného pro nezletilé děti, které má pro ně naprosto zásadní význam s tím, že toto exekuční řízení v tomto případě tedy lze podřadit pod rodinně právní vztahy. V průběhu řízení pak bylo žalobci upřesněno, že s ohledem na to, že exekuční řízení nadále probíhá, bylo žádáno o přiznání zadostiučinění za jeho nepřiměřenou délku až k době rozhodování soudu.

4. Žalovaná strana učinila nesporným, že žalobci se na ni obrátili s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka], a to podáním doručeným žalované dne 2. 10. 2017. V této souvislosti však bylo poukazováno na to, že žalobci jsou procesně nezpůsobilí k takovémuto právnímu jednání, a proto byla jejich zákonná zástupkyně vyzvána dne 14. 11. 2018 k tomu, aby doložila schválení tohoto právního jednání za nezletilé žalobce, které však ani přes výzvu žalované předloženo nebylo. Za těchto okolností tedy původně žalovaná argumentovala tím, že tedy nárok žalobců u ní nebyl řádně mimosoudně uplatněn. Zároveň se však žalovaná vyjádřila i k podané žalobě ve vztahu k níž uvedla, že se domnívá, že z obsahu žaloby a tam uvedených skutkových tvrzení nelze dovozovat nesprávný úřední postup a tím i vznik nemajetkové újmy, když v obecné rovině bylo žalovanou poukazováno na to, že průtah v určité fázi řízení lze tolerovat za předpokladu, že celková délka řízení nebude nepřiměřená a zároveň bylo uváděno i to, že přiměřenost délky řízení se posuzuje podle konkrétních okolností případu, přičemž stanovena žádná konkrétní doba, ve vztahu k níž by již bylo řízení nutno považovat již za nepřiměřeně dlouhé. V neposlední řadě pak bylo žalovanou konstatováno, že žalovaná je přesvědčena o tom, že průtahy v souvislosti s rozhodováním o odkladu exekuce a návrhem na zastavení exekuce mezi lety 2015 a 2017 nejsou zásadní a lze je tolerovat. Pro případ, že by soud dospěl k jinému právnímu hodnocení věci žalovaná uváděla, že je přesvědčena o tom, že částky požadované žalobci jako odškodnění jsou zcela zjevně nepřiměřenými.

5. Ministerstvo spravedlnosti pak následně vydalo ještě dne 29. 8. 2019 své stanovisko k požadavku žalobců na odškodnění nemajetkové újmy v souvislosti s řízením vedeným u OS pro Prahu 10 sp. zn. [spisová značka], v rámci kterého tedy vyhodnotilo, že ve výše uvedeném exekučním řízení došlo skutečně k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce soudního řízení a každému z žalobců přiznalo částku 77 188 Kč. Při stanovení odškodnění pak Ministerstvo spravedlnosti vyšlo ze základní částky odškodnění ve výši 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, kdy byla poskytnuta částka poloviční, přičemž takto stanovenou výslednou základní částku pak Ministerstvo spravedlnosti snížilo celkem o 35 %, a to z důvodu složitosti řízení a z důvodu sdílení nemajetkové újmy mezi žadateli. V této souvislosti bylo žalovanou dále poukazováno na to, že že řízení o výkon rozhodnutí se vyznačuje určitým stupněm skutkové a procesní složitosti, bylo zdůrazňováno, že na rozdíl od klasického nalézacího řízení závisí délka exekučního řízení do značné míry i na solventnosti povinného a soud tedy nemůže být zodpovědný za výsledek exekučního řízení. Dále bylo žalovanou upozorňováno i na to, že ve věci bylo opakovaně rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy a délka řízení je ovlivněna i procesní aktivitou účastníků, přičemž tato skutečnost nemůže být přičítána k tíži soudu, když opakované využívání opravných prostředků, které zákon účastníkům umožňuje, pak pochopitelně má vliv na délku řízení. Dále bylo konstatováno, že v daném případě je nepochybně dána sdílenost újmy mezi žalobci, kteří jsou vázáni příbuzenstvím a vznikající újmu tak pociťují společně.

6. Žádostí o přiměřené zadostiučinění za průtahy v exekučním řízení datované dne 26. 9. 2017, Ministerstvu spravedlnosti doručeným dne 2. 10. 2017, vzal soud za prokázané, že tímto podáním byl u Ministerstva spravedlnosti nezletilými žalobci zastoupenými zákonnou zástupkyní uplatněn požadavek na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka], přičemž v rámci této žádosti o mimosoudní projednání věci bylo požadováno odškodnění pro každého z žalobců v částce 200 000 Kč.

7. Sdělení Ministerstva spravedlnosti zákonné zástupkyni žalobců ze dne 14. 11. 2018 vzal soud za prokázané, že tímto přípisem Ministerstvo spravedlnosti vyzvalo matku nezletilých žalobců k doplnění žádosti žalobců o náhradu nemajetkové újmy v rámci mimosoudního projednání věci o rozhodnutí příslušného opatrovnického soudu, kterým by bylo takovéto právní jednání za nezletilé žalobce schváleno.

8. Návrhem na udělení souhlasu s právním jednáním za nezletilé žalobce datovaným dne 17. 8. 2018 a rozšířením návrhu na udělení souhlasu s právním jednáním za nezletilé žalobce ze dne 26. 11. 2018 pak vzal soud za prokázané, že zákonná zástupkyně žalobců, jejich matka, dne 17. 8. 2018 požádala o vydání rozhodnutí v rámci opatrovnického řízení, kterým by byl udělen souhlas s podáním žaloby na poskytnutí zadostiučinění za nepřiměřenou délku soudního řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka] a následně pak požadavek rozšířila i o udělení souhlasu k podání žádosti o mimosoudní uplatnění nároku u Ministerstva spravedlnosti.

9. Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 29. 8. 2019 vzal soud za prokázané, že Ministerstvo spravedlnosti v rámci mimosoudního projednání věci nakonec vyhodnotilo, že v rámci shora uvedeného exekučního řízení došlo skutečně k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce soudního řízení. Při stanovení odškodnění pak Ministerstvo spravedlnosti vyšlo ze základní částky odškodnění ve výši 15 000 Kč za jeden rok trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, kdy byla poskytnuta částka poloviční, přičemž takto stanovenou výslednou základní částku pak Ministerstvo spravedlnosti snížilo celkem o 35 %, a to z důvodu složitosti řízení a z důvodu sdílení nemajetkové újmy mezi žadateli. Žalovanou též bylo poukazováno na to, že řízení o výkon rozhodnutí se vyznačuje určitým stupněm skutkové a procesní složitosti, bylo zdůrazňováno, že na rozdíl od klasického nalézacího řízení závisí délka exekučního řízení do značné míry i na solventnosti povinného a soud nemůže být zodpovědný za výsledek exekučního řízení. Dále bylo poukazováno na to, že ve věci bylo opakovaně rozhodováno na dvou stupních soudní soustavy a délka řízení je ovlivněna i procesní aktivitou účastníků, což nemůže být přičítáno k tíži soudu, když opakované využívání opravných prostředků, které zákon účastníkům umožňuje, pak pochopitelně má vliv na délku řízení. Dále bylo konstatováno, že v daném případě je nepochybně dána i sdílenost újmy mezi žalobci, kteří jsou vázáni příbuzenstvím a vznikající újmu tak pociťují společně.

10. Stížností na průtahy v řízení datovanou dne 1. 8. 2017, zaslanou předsedkyni Obvodního soudu pro Prahu 10 ke sp. zn. [spisová značka] vzal soud za prokázané, že nezletilí žalobci zastoupení svou zákonnou zástupkyní, matkou [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobkyně], podali stížnost na průtahy ve výše uvedeném soudním řízení. V rámci této stížnosti rekapitulovali průběh řízení a poukazovali na průtahy v řízení, které byly uváděny i v žalobě. V rámci této stížnosti se pak matka nezletilých žalobců jménem žalobců vyjadřovala i k tomu, zda a v jakém rozsahu považuje návrhy na odklad či zastavení exekuce jako návrhy, které jsou podávány účelově, rozebírala dle stěžovatelů nepravdivá tvrzení povinného o jeho majetku a podobně.

11. Odpovědí sp. zn. [spisová značka] ze dne 10. 8. 2017 na shora uvedenou stížnost vzal soud za prokázané, že na stížnost žalobců na průtahy v řízení pak bylo reagováno vedením Obvodního soudu pro Prahu 10 tak, že po prošetření věci bylo k podané stížnosti sděleno, že byl shledán průtah v řízení v období od 18. 2. 2016, kdy bylo Městským soudem v Praze vydáno rozhodnutí o podaném odvolání do odkladu exekuce, do 24. 5. 2017, kdy došlo k rozeslání tohoto rozhodnutí všem účastníkům řízení, a to poté, kdy na základě žádosti právního zástupce oprávněných ze dne 25. 11. 2016 bylo usnesení dne 30. 1. 2017 doručeno tomuto právnímu zástupci a teprve až k další žádosti právního zástupce oprávněných ze dne 10. 5. 2017 bylo rozesláno dalším účastníkům řízení, a to dne 24. 5. 2017. Dále byl také uznán průtah v řízení v období od 9. 9. 2015, kdy byl soudu doručen mimo jiné i návrh na rozšíření exekuce, přičemž soud ve vztahu k tomuto návrhu zůstal až do doručení zpětvzetí tohoto návrhu na rozšíření exekuce do 11. 8. 2016 nečinný. Zároveň bylo konstatováno i to, že nesprávně bylo postupováno i v tom případě, kdy dne 20. 4. 2015 byl právním zástupcem povinného zaslán návrh na zastavení exekuce a zrušení exekučních příkazů, který byl doplněn podáním povinného ze dne 11. 5. 2015 a soudním exekutorem soudu předložen dne 1. 7. 2015, přičemž byť v meziobdobí soud rozhodoval o odkladu exekuce a následně činil úkony související s tímto rozhodnutím, včetně podnětu k ustanovení kolizního opatrovníka v exekučním řízení, přesto nebylo v meziobdobí právě rozhodnuto o návrhu na zastavení exekuce s tím, že po návratu spisu z odvolacího soudu v únoru 2016 pak mohlo být postupováno již i ve vztahu k tomuto návrhu. V rámci vyřízení stížnosti pak byla poskytnuta stěžovatelům omluva a přislíbeno pravidelného sledování spisu tak, aby se situace již neopakovala.

12. Žalobci předloženým rozhodnutím Nejvyššího správního soudu vydaného pod č. j. [číslo jednací] vzal soud za prokázané, že soudce vyřizující u Obvodního soudu pro Prahu 10 věc vedenou pod sp. zn. [spisová značka] byl uznán v rámci kárného řízení vedeného proti jeho osobě vinným, že v době od 9. 9. 2015, kdy byl doručen návrh na rozšíření exekuce o tomto návrhu nerozhodl až do dne 11. 8. 2016, kdy došlo k jeho zpětvzetí a dále byl uznán vinným za to, že dne 8. 7. 2015 byl soudu doručen návrh na zastavení exekuce, který byl soudci předložen 8. 2. 2017, přičemž první úkon směřující k rozhodnutí o tomto návrhu byl soudcem učiněn až 8. 8. 2017.

13. Poštovní poukázkou typu B ze dne 5. 9. 2019 na částku 154 376 Kč vzal soud za prokázané, že výše uvedeným dnem došlo k úhradě platby poskytnuté žalobcům v rámci mimosoudně uplatněného nároku s tím, že tato částka byla vyplacena k rukám zákonné zástupkyně žalobců (pro každého z žalobců částka 77 188 Kč).

14. V průběhu řízení učinili žalobci v rámci jednání soudu nesporným, že běžné výživné ze strany povinné osoby je hrazeno od roku 2012, byť se nejedná o zcela pravidelné platby s tím, že od výše uvedené doby není tedy evidován dluh na běžném výživném. Existuje však nadále značný dluh na dlužném výživném s tím, že s ohledem na judikaturu pak tedy exekuce nebyla zastavena ani pro běžné výživné, byť toto je hrazeno.

15. Obsahem exekučního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka], zejména obsahem podání účastníků řízení, soudních rozhodnutí, referátů soudců a dalších listin obsažených ve spise vzal soud za prokázané, že dne 12. 8. 2010 byl žalobcem podán u Exekutorského úřadu Pardubice návrh na nařízení exekuce proti [jméno] [příjmení], a to na základě předběžně vykonatelného rozsudku vydaného Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou dne 23. 7. 2010 pod č. j. [číslo jednací], v němž byla nepravomocným rozsudkem uložena povinnému povinnost hradit na výživu nezletilých dětí pro každé z nich částku 65 200 Kč měsíčně. Bylo žádáno o nařízení exekuce jak na běžné, tak na dlužné výživné. Dle tvrzení obsažených v návrhu na nařízení exekuce dlužné výživné bylo splatné do dvou měsíců od právní moci rozsudku. Dne 24. 9. 2010 byl návrh, který byl v meziobdobí zaslán Obvodnímu sodu pro Prahu 10, soudnímu exekutorovi k odstranění vad návrhu ve lhůtě 1 měsíce a to tak, že oprávněné osoby budou vyzvány, aby předložily rozhodnutí s doložkou vykonatelnosti a aby byla řádně specifikována povinnost, která má být exekucí vymožena. Zároveň, aby exekutor poučil oprávněné o tom, že nebudou-li vady odstraněny, může být exekuční návrh zamítnut. Dne 11. 11. 2010 pak byl Obvodnímu soudu pro Prahu 10 předložen doplněný návrh na nařízení exekuce, když v meziobdobí došlo ze strany právního zástupce navrhovatelů i k opravě dat narození oprávněných osob. Dne 6. 12. 2010 bylo rozhodnuto o nařízení exekuce, a to tak, že exekuce byla nařízena pro dlužné výživné za období od 1. 4. 2010 do 30. 11. 2010 a pro běžné výživné. Vedením exekuce byl pověřen soudní exekutor [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Pardubice. Návrh na nařízení exekuce na dlužné výživné za dobu od 18. 7. 2007 do 31. 3. 2010 byl jako nedůvodný zamítnut. S ohledem na to, že při doručování povinné osobě muselo docházet k vyvěšování na úřední desku soudu a dodržení zákonných lhůt usnesení nabylo právní moci dne 1. 3. 2011. Dne 13. 5. 2011 pak Exekutorský úřad Pardubice oznámil soudu, že ve výše uvedené věci zřejmě bylo podáno včasné odvolání proti usnesení o nařízení exekuce s tím, že po vyjádření oprávněných bude věc soudu postoupena. Zároveň byl soud informován o tom, že byl zřejmě podán návrh na zastavení exekuce a odklad provedení exekuce. Tyto listiny však soudu předloženy nebyly. Dne 14. 12. 2012 pak soudní exekutor požádal soud o zaslání usnesení o nařízení exekuce s doložkou právní moci a bylo požádáno o vyjádření, zda byl soudu právním zástupcem povinného doručen návrh na zastavení exekuce datovaný dne 11. 5. 2011, zda již bylo o tomto návrhu rozhodnuto a zda skutečně soud obdržel odvolání povinného proti nařizujícímu usnesení a jeho doplnění. V tomto podání pak bylo uvedeno, že se soudním exekutorem se spojil [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který exekutora informoval o převzetí zastupování povinného, přičemž předal větší množství podání (odvolání proti exekučnímu titulu, odvolání proti nařizujícímu usnesení, návrh na zastavení exekuce, návrh na odklad provedení exekuce, odůvodnění odvolání proti usnesení o nařízení exekuce) s tím, že uváděl, že tyto listiny již byly zaslány v rámci soudního řízení k soudu. S ohledem na tyto informace pak soudní exekutor rozhodl o návrhu na odklad provedení exekuce, a to tak, že jej odmítl, neboť ten postrádal formální náležitosti a nebyly osvědčena tvrzení povinného. Dále exekutor v tomto podání uváděl, že s ohledem na to, že dospěl k závěru, že není zřejmé, zda podání shora uvedená byla skutečně zaslána i Obvodnímu soudu pro Prahu 10, jak bylo ze strany zástupce povinného tvrzeno, soudní exekutor výše uvedené listiny společně s podáním z prosince 2012 zaslal soudu. Soudu tedy bylo předloženo usnesení soudního exekutora ze dne 15. 11. 2011, č. j. [číslo jednací], jímž byl odmítnut návrh na odklad provedení exekuce, bylo přeposláno i vyjádření oprávněných ze dne 6. června 2011, fotokopie návrhu povinného na zastavení exekuce ze dne 11. 5. 2011 zaslaná povinným Exekutorskému úřadu Pardubice, adresovaná Obvodnímu soudu pro Prahu 10, avšak právě prostřednictvím exekutorského úřadu, dále fotokopie plné moci udělené povinným [příjmení] [jméno] [příjmení] dne 4. 3. 2011. Do spisu pak byl v meziobdobí založen exekutorský příkaz vydaný Exekutorským úřadem Pardubice, konkrétně [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne 26. 1.2011, jímž byl pod č. j. [číslo jednací] vydán exekuční příkaz k nařízení exekuce, a to prodejem nemovitosti povinného, konkrétně ideálního spoluvlastnického podílu v rozsahu ¼ pozemku v [katastrální uzemí]. Dne 17. 3. 2013 do spisu došla žádost soudní exekutorky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] o sdělení, zda exekuce vedená v posuzovaném řízení byla nařízena na základě pravomocného exekučního titulu. Na tento přípis pak bylo odpovězeno soudem dne 21. 3. 2013. Zároveň soud požádal Exekutorský úřad Pardubice o zaslání odvolání povinného, které nebylo v soudním spise evidováno. Dne 25. 4. 2013 pak Exekutorský úřad Pardubice přeposlal odvolání povinného k rozhodnutí o nařízení exekuce, návrh povinného na zastavení exekučního řízení 12. 5. 2011, návrh povinného na odklad provedení exekuce z 12. 5. 2011, zdůvodnění odvolání povinného ze dne 12. 5. 2011, sdělení exekutora soudu o podání odvolání ze dne 13. 5. 2011, výzvu k vyjádření se k odvolání, vyjádření oprávněných a dále usnesení o odmítnutí návrhu na odklad exekuce z 15. 11. 2011 s doložkou právní moci s tím, že návrh povinného na zastavení exekuce byl adresován Obvodnímu soudu pro Prahu 10 prostřednictvím exekutorského úřadu, stejně tak jako návrh na odklad exekuce a zdůvodnění odvolání 11. 5. 2011 pak bylo adresováno Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10 a dále prostřednictvím Exekutorského úřadu Pardubice s tím, že všechna podání však byla předávána Exekutorskému úřad Pardubice (nikoliv soudu) s tím, že v meziobdobí tedy Exekutorský úřad Pardubice vyzval oprávněné k vyjádření se. Dne 21. 6. 2013 pak soud vyzval exekutora, aby doložil tvrzené odvolání povinného ze dne 7. 3. 2011 s doručenkou s tím, že soud ve svém spise tyto listiny ve spise neeviduje. Ke dni 25. 10. 2013 od soudního exekutora žádné vyžádané listiny nepřišly, a proto byl soudem exekutor urgován o doložení listin opakovanou žádostí z 29. října 2013. Dne 18. 11. 2013 pak byl do spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 doručen datový soubor, a to sken podání právního zástupce povinného doručené soudnímu exekutorovi dne 8. 3. 2011 s tím, že k podání ze dne 8. 3. 2011 se na exekutorském úřadě obálka nedochovala. Odvolání povinného pak do spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 tedy bylo předloženo až společně s podáním soudního exekutora dne 18. 11. 2013 s tím, (odvolání adresováno Exekutorskému úřadu Pardubice s tím, že na razítku je přeškrtnuté datum 12. 5. 2011 a dopsáno rukou datum 8. 3.) Dne 19. 12. 2013 požádal soud o připojení spisu OS Rychnov nad Kněžnou, sp. zn. [spisová značka]. Dne 29. 11. 2013 byl spis připojen. Dne 28. 12. 2013 bylo rozhodnuto o odmítnutí odvolání povinného do nařízení exekuce. Dne 24. 1. 2014 pak byl Exekutorským úřadem Pardubice poskytnut spis soudního exekutora [spisová značka]. Dne 29. 1. 2014 pak bylo rozhodnuto o částečném zastavení exekuce za situace, kdy v meziobdobí došlo pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. [číslo jednací] k tomu, že výživné bylo oprávněným osobám stanoveno s účinností od 18. 7. 2007 v částce 40 000 Kč měsíčně s tím, že s ohledem na toto rozhodnutí tedy odpadl částečně důvod k vedení exekuce pro původně běžné výživné v určitém rozsahu i pro dlužné výživné. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 19. 2. 2014. Dále do spisu bylo založeno usnesení o nařízení termínu dražebního jednání Exekutorským úřadem Pardubice dne 18. 3. 2015 pod č. j. [číslo jednací] do spisu zaslané soudním exekutorem. Nařízení dražebního jednání bylo vyvěšeno na úřední desce soudu dne 27. 3. 2015 a sňato dne 6. 5. 2015 s tím, že termín dražebního jednání byl stanoven na 6. 5. 2015. Dne 20. 4. 2015 pak do spisu přišel návrh povinného na zastavení exekuce a zrušení exekučních příkazů. Dne 11. 5. 2015 pak přišla oprava podání a doplnění návrhu o odklad exekuce, včetně doložení listinných důkazů. Dne 15. 7. 2015 pak bylo usnesením vydaným Obvodním soudem pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka] rozhodnuto o odkladu exekuce. Byl vydán pokyn k rozeslání usnesení prostřednictvím soudního exekutora. Zároveň bylo žádáno o ustanovení kolizního opatrovníka nezletilým dětem v rámci opatrovnického spisu vedeného u OS Rychnov nad Kněžnou. Dne 8. 7. 2015 pak byl soudu předložen Exekutorským úřadem Pardubice návrh na zastavení exekuce s tím, že návrh nebyl podán včas. Zároveň soudní exekutor informoval soud o tom, že veden snahou vyhnout se právní nejistotě případného vydražitele rozhodl o odkladu provedení exekuce v době, než bude rozhodnuto o návrzích povinného na zatavení exekuce. Dne 17. 7. 2015 pak do spisu bylo OS v Rychnově nad Kněžnou zasláno usnesení 0 [spisová značka] s doložkou právní moci, jímž byl nezletilým oprávněným jmenován opatrovník pro řízení zastupování v řízení o exekuci. Dne 24. 7. 2015 byl k exekučnímu spisu připojen opatrovnický spis. Dne 28. 7. 2015 podali oprávnění odvolání do usnesení, jímž bylo rozhodnuto o odkladu exekuce (usnesení z 15. 7. 2015). Dne 3. 9. 2015 pak byl oprávněnými podán návrh na rozšíření exekuce, která byla údajně žádána již podáním ze dne 29. 5. 2015, avšak ten není obsahem spisu. Rozšíření exekuce pak směřovalo k rozšíření exekuce na dlužné výživné v částkách 1 446 800 Kč pro každé z nezletilých oprávněných, a to jako dlužné výživné za období od 18. 7. 2007 do 31. 5. 2011. K tomuto návrhu na rozšíření exekuce byl doložen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. [číslo jednací]. Dne 30. prosince 2015 pak byla věc předložena odvolacímu soudu s tím, že dne 25. 1. 2016 pak došlo do spisu vyjádření k odvolání adresované povinným Městskému soudu v Praze. Dne 8. 2. 2016 pak Městský soud v Praze rozhodl o zrušení usnesení ze dne 15. 7. 2015 vydaným pod č. j. [číslo jednací] ([anonymizováno]), jímž bylo rozhodnuto o odkladu exekuce. V odůvodnění rozhodnutí bylo uvedeno, že soud I. stupně musí zjistit, zda o tomtéž návrhu povinného na odklad exekuce bylo či nebylo již rozhodnuto soudním exekutorem, pokud ano, s jakým výsledkem a že pokud byl exekutorem odklad exekuce pravomocně povolen, není o čem rozhodovat. V případě, že budou dány podmínky pro rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce, musí soud přezkoumat, zda skutečně lze očekávat zastavení exekuce. Spis byl předán Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 18. 2. 2016. V době od dubna 2016 do června 2016 pak byly ve spise řešeny opakované žádosti OS Rychnov nad Kněžnou o vrácení opatrovnického spisu, přičemž o vrácení přílohových spisů byl Obvodním soudem pro Prahu 10 žádán i Městský soud v Praze. Dne 6. 6. 2016 Exekutorský úřad Pardubice oznámil Obvodnímu soudu pro Prahu 10, že v meziobdobí OS V Rychnově nad Kněžnou rozhodl o snížení výživného oprávněných nezletilých dětí s tím, že od 1. 9. 2011 bylo výživné sníženo na částku 20.000 Kč a od 1. 8. 2012 na částku 6 000 Kč měsíčně. Zároveň z tohoto přípisu vyplývalo, že Exekutorský úřad Pardubice je přesvědčen o tom, že rozhodnutí o odkladu provedení exekuce k vymožení dlužného a běžného výživného nadále trvá. Dne 4.8.2016 pak bylo Obvodním soudem pro Prahu 10 požádáno, aby soudní exekutor zaslal soudu rozhodnutí o odkladu exekuce č. j. [číslo jednací] s vyznačenou doložkou právní moci. Dne 9. 8. 2016 pak žádané usnesení bylo zasláno s tím, že tímto usnesením bylo rozhodnuto o odkladu exekuce do doby nabytí právní moci rozhodnutí o návrhu povinného z 20. 4. 2015 doplněného podáním z 13. 5. 2015 na zastavení exekuce prováděné prodejem movitých věcí dle exekučního příkazu č. j. [číslo jednací]. Výše uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 6. 2015. Dne 3. 9. 2016 pak došlo soudu zpětvzetí návrhu na rozšíření exekuce s tím, že bylo navrhováno, aby exekuční řízení tedy bylo nadále vedeno pro úhradu dlužného výživného za období od 18.7.2007 do 31.5.2011 v celkové výši 1 446 800 Kč pro každé z nezletilých oprávněných dětí s tím, že jinak návrh na rozšíření exekuce pod body I-III zůstal nezměněn. Zpětvzetí návrhu na rozšíření exekuce bylo zasláno soudem exekutorskému úřadu. Dne 25. 11. 2016 pak právní zástupce oprávněných požádal o zaslání rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2016 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. 9. 2016. Dne 30. 1. 2017 došlo k rozeslání usnesení odvolacího soudu o zrušení usnesení o odkladu vykonatelnosti právnímu zástupci oprávněných. Dne 20. 2. 2017 pak Exekutorský úřad Pardubice poslal do exekučního spisu své rozhodnutí č. j. [číslo jednací] o částečném zastavení exekuce, a to v návaznosti na rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 14. 10. 2016, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo]. Zároveň byl učiněn dotaz na rozhodnutí soudu ve věci projednávaného návrhu na částečné zastavení exekuce z 20. 4. 2015. Dne 10. 3. 2017 je ve spise evidován úřední záznam, že ve spise byla omylem založena pracovní verze usnesení o zamítnutí návrhu povinného na odklad exekuce a na částečné zastavení ze dne 13. 9. 2016, neautorizovaná, s tím, že toto pracovní verze usnesení byla dne 10. 3. 2017 skartována a spis byl předán soudci. Dne 14. 3. 2017 přišel návrh na zastavení exekuce a zrušení exekučních příkazů s replikou povinného k vyjádření oprávněných a doložením listinných důkazů. Dne 20. 5. 2017 požádal Exekutorský úřad Pardubice o vyznačení doložky právní moci na usnesení Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] z 8. 2. 2016. Dne 10. 5. 2017 požádal právní zástupce oprávněných o to, aby usnesení Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] z 8. 2. 2016 bylo řádně doručeno všem účastníkům řízení, aby mohlo nabýt právní moci s tím, že právní zástupce oprávněných upozorňoval na to, že usnesení nebylo doručeno soudnímu exekutorovi, který tedy nemá další podklady pro to, jak dál v řízení postupovat. Dne 24. 5. 2017 pak byl vydán pokyn k rozeslání výše uvedeného usnesení zástupci oprávněných, zástupci povinného, exekutorovi, byť zástupci oprávněných již bylo dříve zasláno. Dne 26. 5. 2017 pak přišlo podání datované dne 25. 5. 2017 (podání podepsané právním zástupcem povinného), jímž bylo žádáno o nařízení jednání a byl dán podnět-návrh na zastavení exekuce a zrušení exekučních příkazů. Dne 7. 6. 2017 pak požádal soudní exekutor o vyznačení doložky právní moci na usnesení o zrušení rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti. Počátkem srpna 2017 pak bylo oznámeno ukončení právního zastoupení nezletilých oprávněných advokátem. Dne 3. 8. 2017 pak matka nezletilých oprávněných, jakožto zákonná zástupkyně, podala návrh na určení lhůty l provedení procesního úkonu, a to konkrétně k rozhodnutí o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce a celkové zastavení exekuce ze dne 20. 4. 2015. Dne 8. 8. 2017 pak bylo nařízeno soudem ústní jednání ve věci návrhu na zastavení exekuce na den 11. 10. 2017. Následně pak byl předložen spis Městskému soudu v Praze k rozhodnutí o návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu. Dne 8. 8. 2017 do spisu přišlo také oznámení o převzetí právního zastoupení oprávněných [příjmení] [jméno] [příjmení]. Spis byl dne 15. 8. 2017 vrácen Městským soudem v Praze Obvodnímu soudu pro Prahu 10 osvětlení zastupování nezletilých oprávněných v řízení o určení lhůty k provedení procesního úkonu s tím, že není jasné, zda jsou tedy zastoupeni matkou, potažmo pak jím zvoleným advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] či Městským úřadem Rychnov nad Kněžnou, tedy jmenovaným opatrovníkem nezletilých oprávněných. Obvodní soud pro Prahu 10 se pak vyjádřil tak, že návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu byl dle soudu prvního stupně podán osobou neoprávněnou, neboť nezletilí oprávnění jsou v řízení zastupovány opatrovníkem ustanoveným Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou, tedy Městským úřadem Rychnov nad Kněžnou. Dne 17. 8. 2017 soud předvolal k nařízenému jednání o zastavení exekuce jako svědkyni matku nezletilých oprávněných. Dne 23. 8. 2017 pak bylo rozhodnuto o návrhu na určení lhůty provedení procesního úkonu, a to pod č. j. [číslo jednací] tak, že bylo zastaveno řízení o určení lhůty, když bylo odvolacím soudem v odůvodnění rozhodnutí uvedeno, že matka není v exekučním řízení oprávněna za nezletilé oprávněné děti jednat z důvodu možného střetu zájmů s tím, že nezletilé děti jsou v řízení zastoupeny svým opatrovníkem, tedy Městským úřadem Rychnov nad Kněžnou. Dne 2. 10. 2017 pak [anonymizováno] [jméno] [příjmení] požádal o odročení jednání nařízeného na den 11. 10. 2017. V této žádosti bylo argumentováno tím, že dne 16. 7. 2015 Obvodní soud pro Prahu 10 požádal Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou o ustanovení kolizního opatrovníka oprávněným, který jim byl ustanoven dne 17. 7. 2015 s tím, že opatrovníkem byl ustanoven Městský úřad v Rychnově nad Kněžnou s tím, že však dne 19. 5. 2017 podali oprávnění žádost o zrušení ustanovení opatrovníka a jmenování nového s tím, že žádost odůvodnili tím, že ustanovený opatrovník je absolutně nečinný a není žádným přínosem. Žádost byla následně doplněna podáním ze dne 5. 6. 2017, přičemž následně se i sám opatrovník, tedy Městský úřad v Rychnově nad Kněžnou, dne 17. 8. 2017 vyjádřil k tomu, že vzhledem ke komplikovanosti celého procesu by měl plnit funkci opatrovníka erudovaný odborník. Dále bylo v podání uváděno, že této žádosti bylo Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou vyhověno a dne 12 9. 2017 byl dosavadní opatrovník zproštěn funkce a [příjmení] [okres] jmenoval nového kolizního opatrovníka, a to [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta s tím, že proti výše uvedenému rozhodnutí však podal povinný účelově odvolání a rozhodnutí doposud nenabylo právní moci. Za té situace bylo dne 3. 10. 2017 žádáno Obvodním soudem pro Prahu 10, aby Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou sdělil rozhodné okolnosti o opatrovnickém řízení a případně zaslal usnesení o zproštění o ustanovení opatrovníka nového s doložkou právní moci, a to s ohledem na nařízené jednání na den 11. 10. 2017. S ohledem na zjištěné skutečnosti a nedoložení právní moci rozhodnutí o jmenování opatrovníka oprávněným bylo jednání dne 11. 10. 2017 zrušeno a přeodročeno na 15. 11. 2017 Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou byl OS pro [část Prahy] o sdělení, zda již došlo k nabytí právní moci usnesení o zproštění funkce opatrovníka a ustanovení opatrovníka nového. (usnesení z 11. 10. 2017). Dne 9. 10. 2017 sdělil Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou, že rozhodnutí o ustanovení nového opatrovníka nezletilým dětem doposud nenabylo právní moci. Dne 10. 10. 2017 pak exekutor oznámil aktuální výši vymáhané povinnosti k 30. 9. 2017 v částce 1 116 151,22 Kč bez uvedení nákladů oprávněných, nákladů exekuce a do této částky nebyla zahrnuta ani pohledávka, pro kterou bylo nařízeno a vedeno exekuční řízení pod sp. zn. 190 Ex 1684/16 na základě rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové č. j. [číslo jednací], které je ve stavu odkladu provedení exekuce. Dne 2. 11. 2017 bylo [anonymizováno] [jméno] [příjmení] opětovně žádáno o odročení jednání nařízeného na 15. 11. 2017 s ohledem na nepravomocné usnesení o jmenování opatrovníka nezletilým oprávněným. Dne 2. 11. 2017 bylo do spisu doloženo usnesení soudního exekutora, jímž došlo ke spojení exekučních řízení vedených u soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka] ke společnému řízení, které bude nadále vedeno pod sp. zn. [spisová značka] (rozhodnutí z 26. 10. 2017 vydané pod sp. zn. [číslo jednací]). Dne 15. 11. 2017 bylo rozhodnuto o odročení jednání na 24. 1. 2018 za účelem zjištění, zda již rozhodnutí o jmenování nového opatrovníka nezletilým dětem nabylo právní moci. Dne 14. 11. 2017 pak do spisu přišlo vyjádření oprávněných sepsané [anonymizováno] [jméno] [příjmení], v němž bylo navrhováno odročení jednání a zároveň bylo navrhováno, aby částečné a celkové zastavení exekuce ze dne 20. 4. 2015 bylo zamítnuto a taktéž i návrh povinného na zastavení a odklad exekuce z 30. 11.2016. Dne 15. 11. 2017 pak tedy bylo vypraveno předvolání k jednání na 24. 1. 2018 a byl opětovně učiněn dotaz na Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou, zda již rozhodnutí o ustanovení opatrovníka nabylo právní moci. Dne 15. 12. 2018 byla opětovně podána žádost o odročení jednání [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s tím, že doposud nebylo rozhodnuto o odvolání do nového jmenování opatrovníka. Dne 16. 1. 2018 tedy bylo zrušeno jednání ve věci. Dne 20. 3. 2018 pak byl Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou znovu požádán o sdělení, zda již rozhodnutí o jmenování opatrovníka nabylo právní moci. Dne 26. 3. 2018 pak do spisu bylo Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou zasláno usnesení č. j. [číslo jednací], jímž byl zproštěn výkonu funkce kolizního opatrovníka Městský úřad Rychnov nad Kněžnou a byl jmenován nový kolizní opatrovník, a to [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokát (rozhodnutí z 12. 9. 2017) a dále bylo doloženo usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 3. 2018 č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 19. 3. 2018 a kterým bylo k odvolání matky usnesení soudu prvého stupně změněno tak, že kolizním opatrovníkem byl jmenován [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne 3. 5. 2018 pak byl vydán pokyn k nařízení jednání na 24. 5. 2018. Dne 9. 5. 2018 se omluvil z jednání soudu opatrovník nezletilých oprávněných z důvodu jiných povinností v rámci České advokátní komory. K jednání soudu byl zároveň předvolán i [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokát. Dne 18. 5. 2018 pak do spisu došla žádost o odročení jednán od [anonymizováno] [jméno] [příjmení] o jeden měsíc, a to s ohledem na skutečnost, že o jednání soudu se dozvěděl pouze náhodně a zprostředkovaně, a že to byl on sám, kdo požádal o doručení předvolání k jednání, které však bylo doručeno v krátkém časovém předstihu s tím, že nebyla dodržena zákonná lhůta a oprávnění tak nemají dostatek času k přípravě, zejména za situace, kdy předvolání obsahuje poučení, že lze uvést rozhodné skutečnosti ve věci samé a označit důkazy k prokázání tvrzení jen do skončení jednání. Dne 18. 5. 2018 pak bylo do spisu doručeno podání Exekutorského úřadu Pardubice o výši vymáhané částky k 10.5.2018 s tím, že dluh aktuálně činil částku 3 575 517,63 Kč s tím, že tato částka představuje pouze a výhradně nárok obou oprávněných na dlužném a běžném výživném náležejícím oprávněným a nejsou do něj zahrnuty další náklady. Dne 22. 5. 2018 byl vydán pokyn k přeodročení jednání z 24. 5. 2018 na 8. 8. 2018. Dne 30. 5. 2018 pak bylo Obvodním soudem pro Prahu 10 pod č. j. [číslo jednací] vydáno usnesení, jímž bylo řízení o návrhu na odklad exekuce z 5. 5. 2015 zastaveno, a to s ohledem na skutečnost, že o návrhu na odklad exekuce bylo již rozhodnuto soudním exekutorem usnesením ze dne 22. 5. 2015, vydaným pod č. j. [číslo jednací]. Rozhodnutí vydané dne 30. 5. 2018 pod sp. zn. [spisová značka] nabylo právní moci dne 21. 6. 2018 s tím, že usnesení bylo zasíláno soudem soudnímu exekutorovi k rozeslání účastníkům. Dne 31.5.2018 byla ze strany [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta podána námitka podjatosti soudce s odůvodněním, že na čísle listu [číslo] spisu byl založen koncept usnesení o zamítnutí návrhu na odklad exekuce a na částečné zastavení exekuce podaného dne 21. 4. 2015, 5. 5. 2015 a 13. 5. 2015 u soudního exekutora s tím, že koncept neobsahuje celé odůvodnění, není ukončeno a podepsáno. Dne 6. 6. 2018 pak bylo ve vztahu k této listině požádáno Exekutorským úřadem Pardubice o vyznačení doložky právní moci. Dne 12. 6. 2018 se soudce vyjádřil k vznesené námitce podjatosti. Opatrovník oprávněných a zástupce povinného byli vyzváni k vyjádření se k námitce podjatosti uplatněné zástupcem matky ([anonymizováno] [příjmení]). Dne 15. 6. 2018 pak bylo vydáno opravné usnesení ve vztahu k usnesení vydanému dne 30. 5. 2018, jímž byly opravovány údaje v záhlaví původního usnesení. Usnesení bylo zasláno exekutorovi k rozeslání účastníkům a jejich zástupcům. Dne 16. 7. 2018 pak exekutor požádal o zaslání usnesení č. j. [číslo jednací] ze dne 15. 6. 2018 s vyznačenou doložkou právní moci. Dne 17. 7. 2018 přišlo do spisu vyjádření a žádost oprávněných sepsané [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Tímto přípisem bylo mimo jiné žádáno o to, aby v případě, že se [anonymizováno] [jméno] [příjmení] omluví z nařízeného jednání jakožto soudem jmenovaný opatrovník nezletilých oprávněných, aby nebylo jednáno v jeho nepřítomnosti a jednání bylo odročeno. Dne 25. 7. 2018 pak bylo rozhodnuto o zrušení jednání nařízeného na 8. 8. 2018 z důvodu vznesené námitky podjatosti a nutnosti předložení věci odvolacímu soudu k rozhodnutí o této námitce. Věc byla Městskému soudu v Praze předložena dne 7. 8. 2018. Zároveň byl soudní exekutor vyzván k doložení doručenky od usnesení z 15. 6. 2018 ve vztahu k [anonymizováno] [jméno] [příjmení], opatrovníkovi nezletilých oprávněných. Dne 23. 7. 2018 zároveň požádal opatrovník nezletilých dětí o omluvu z jednání dne 8. 8. 2018 z důvodu dlouhodobě plánované dovolené a požádal o zaslání protokolu z jednání. Dne 15. 8. 2018 bylo usnesením Městského soudu v Praze rozhodnuto o námitce podjatosti tak, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] není vyloučen z projednávání a rozhodování věci. Mimo jiné bylo konstatováno, že nejsou dány důvody pro vyloučení z projednávání věci s tím, že odvolací soud připustil, že i v exekučním řízení může při zrušení rozhodnutí odvolací soud dospět k závěru, že v řízení došlo k závažným vadám a případně nařídit, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný soudce. Zároveň však bylo poukazováno na to, že v dané věci provádí úkony zejména exekutor. V tomto usnesení pak bylo dále konstatováno i to, že dle tvrzení oprávněných převáděl povinný majetek ještě před zahájením exekuce v úmyslu je zkrátit s tím, že takovémuto jednání se lze bránit v nalézacím řízení s tím, že pokud by došlo k převodu majetku poté, kdy již byl majetek postižen exekučním příkazem, je takový převod bez dalšího ze zákona neplatný. Usnesení odvolacího soudu pak bylo soudu I. stupně předáno i se spisem dne 21. 8.2018. Dne 27. 8. 2018 byl dán soudem pokyn, aby usnesení bylo zasláno exekutorovi k rozeslání účastníkům a jejich zástupcům. Dne 11. 9. 2018 pak byly Exekutorským úřadem Pardubice zaslány doručenky od rozhodnutí Městského soudu v Praze a bylo požádáno o vyznačení doložky právní moci. Žádosti bylo vyhověno dne 18. 9. 2018. Dne 4. 10. 2018 bylo nařízeno jednání na 5. 11. 2018. Dne 9. 10. 2018 pak přišla do spisu žádost [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (právního zástupce matky) o odročení jednání z důvodu jeho kolize a zároveň z důvodu dlouhodobě naplánované dovolené matky nezletilých oprávněných. Dne 11. 10. 2018 bylo oznámeno, že žádosti nebude vyhověno s ohledem na to, že v řízení [anonymizováno] [jméno] [příjmení] nevystupuje jako oprávněný zástupce nezletilých oprávněných, kteří mají jmenovaného opatrovníka, ale že vystupuje jako právní zástupce zákonného zástupce nezletilých oprávněných, tedy jejich matky, která však není účastníkem řízení o návrhu na zastavení exekuce, má tedy specifické postavení, přičemž zájmy nezletilých oprávněných hájí ustanovený opatrovník [příjmení] [jméno] [příjmení]. O odročení jednání požádal pak i právní zástupce povinného. Následně bylo přistoupeno k odročení jednání na 26. 11. 2018. Dne 26. 11. 2018 se konalo ve věci jednání. Z obsahu protokolu vyplývá, že matka nezletilých oprávněných uvedla, že běžné výživné je hrazeno cca od poloviny roku 2011 a dále sdělila, že je pravdou, že k datu jednání soudu za určité období zpětně povinný na běžném výživném nedluží žádnou částku. Dluh na výživném za dřívější období však nadále trvá. Jednání bylo odročeno na 14. 1. 2019 za účelem doplnění dokazování. Dne 26. 11. 2018 byly učiněny dotazy na třetí osoby za účelem doplnění dokazování. Do spisu pak k žádosti soudu byl založen rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 14. 10. 2016, č. j. [číslo jednací] (číslo listu [anonymizováno] exekučního spisu), kdy výživné pro nezletilé oprávněné bylo s účinností od 1. 2. 2016 sníženo pro každého z oprávněných na částku 3 600 Kč měsíčně a návrh otce na snížení výživného za období od 1. 7. 2014 do 31. 12. 2015 byl zamítnut, a to za situace, kdy předchozím soudním rozhodnutím Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 5. 2011 vydaným pod č. j. [číslo jednací] a následně z rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 6. 12. 2012 a s ním souvisejícího rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že výživné stanovené pro každé z nezletilých dětí v částce 40 000 Kč měsíčně bylo hrazeno tak, že částka 6 000 Kč byla běžným výživným, splatným k rukám matky a částka 34 000 Kč měla být hrazena na tvorbu úspor, přičemž s účinností od 2. 9. 2011 došlo ke snížení na částku 20 000 Kč a s účinností od 1. 8. 2012 na částku 6 000 Kč, která představuje běžné výživné, placené k rukám matky nezletilých dětí. V meziobdobí pak byly do spisu založeny další listinné důkazy žádané soudem od bank. Dne 20. 12. 2018 se ve věci opětovně vyjádřil [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Dne 11. 1. 2019 byl do spisu Exekutorským úřadem Pardubice předložen stav vymáhaného plnění v jednotlivých měsících vedení exekučního řízení s tím, že z tohoto přehledu vyplývá, že od září 2011, resp. ledna 2012 je hrazeno běžné výživné, částečně bylo hrazeno i dlužné výživné či případně bylo dlužné výživné částečně vymoženo. Dne 11. 1. 2019 se pak ve věci vyjádřil povinný, který argumentoval tím, že i vklady na vkladní knížku nezletilých dětí je třeba chápat jako plnění v jejich prospěch, neboť mu bylo v minulosti uloženo přispívat nezletilým dětem na tvorbu úspor. Dne 14. 1. 2019 se konalo ve věci jednání s tím, že jednání bylo za účelem dalšího doplnění dokazování odročeno na 6. 2. 2019, a to za situace, kdy bylo sporováno doručení exekučního titulu povinnému ve věci sp. zn. [číslo jednací]. Dne 28. 1. 2019 pak byla podána [anonymizováno] [jméno] [příjmení] replika k vyjádření povinného. V meziobdobí došlo k vzájemnému rozeslání jednotlivých podání účastníků. Dne 5. 2. 2019 pak do spisu byla doručena závěrečná řeč od [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a byly doloženy listinné důkazy. Dne 27. 3. 2019 se ve věci vyjádřil povinný a doložil přehled svých plateb na výživném. Dne 20. 4. 2019 se ve věci opětovně vyjádřil [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a doložil další důkazy, včetně odkazu na související vedená řízení, a to ať již další dvě civilní řízení, tak i řízení opatrovnická. Dne 8. 4. 2019 se z účasti u jednání dne 8. 4. 2019 omluvil soudem jmenovaný opatrovník nezletilých oprávněných a požádal o zaslání protokolu z jednání. Dne 8. 4.2019 se konalo jednání, při němž bylo rozhodnuto o tom, že řízení o návrhu na odklad a zastavení exekuce ze dne 30. 11. 2016 se zastavuje, bylo rozhodnuto o tom, že řízení o návrhu na rozšíření exekuce ze dne 3. 9. 2015 se zastavuje, bylo rozhodnuto o tom, že návrh na odklad a částečné zastavení exekuce ve vztahu k exekučním příkazům ze dne 5. 8. 2016, č. j. [číslo jednací], č. j. [číslo jednací] a č. j. [číslo jednací] se zamítají. Dále bylo rozhodnuto o tom, že návrh na částečné zastavení exekuce se zamítá ve vztahu k exekučním příkazům ze dne 26. 1. 2011 č. j. [číslo jednací], ze dne 18. 11. 2013 č. j. [číslo jednací], ze dne 5. 6. 2014 č. j. [číslo jednací], ze dne 18. 8. 2011 č. j. [číslo jednací]. Dále bylo rozhodnuto o tom, že exekuce se částečně pro běžné výživné za období od 1.9.2011 do 31.7.2012 ve výši 20 000 Kč měsíčně na každého oprávněného a dále za období od 1. 8. 2012 do 31. 1. 2016 ve výši 14 000 Kč měsíčně na každého oprávněného a za období od 1.2.2016 a za období od 1. 2. 2016 ve výši 2 700 Kč měsíčně na každého oprávněného zastavuje. Dále bylo rozhodnuto o tom, že návrh na zastavení exekuce se zamítá. Dne 2. 5. 2019 byl dán pokyn k zaslání usnesení exekutorovi k rozeslání účastníkům a jejich zástupcům. Dne 17. 5. 2019 byly soudu doloženy doručenky s žádostí o vyznačení doložek právní moci. K výše uvedenému rozhodnutí však bylo podáno dne 21. 5. 2019 odvolání [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v zastoupení oprávněných. Odvolání pak bylo podáno dne 30.5.2019 i povinným. Soud obě podaná odvolání přeposlal soudnímu exekutorovi k rozeslání účastníkům. Dne 7. června 2019 pak byl právní zástupce povinného vyzván k doplnění svého odvolání. Dne 21. 6. 2019 do spisu došla žádost o prodloužení lhůty k doplnění odvolání, které bylo tímto podáním doplněno toliko částečně. Dne 25. 6. 2019 byl vydán pokyn k rozeslání odvolání povinného a jeho doplnění, a to prostřednictvím exekutora. Dne 27. 6. 2019 přišlo další doplnění odvolání ze strany ze strany právního zástupce povinného. Opětovně byl dne 27. 8. 2019 vydán pokyn, aby soudní exekutor výše uvedené podání rozeslal. Dne 30. 9. 2019 byly exekutorským úřadem předloženy dodejky o doručení odvolání. Dne 3. 10. 2019 [anonymizováno] [jméno] [příjmení] oznámil ukončení zastoupení. Dne 21. 10. 2019 byla věc předložena odvolacímu soudu, a to s odvoláními podanými do rozhodnutí soudu I. stupně. Dne 17. 10. 2019 pak do spisu přišlo vyjádření matky nezletilých oprávněných zastoupené právní zástupkyní [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. V meziobdobí pak dne 28. 11. 2019 Obvodní soud pro Prahu 10 požádal o sdělení stavu exekučního řízení, tedy o sdělení, zda bylo uhrazeno dlužné výživné nebo zda exekuce probíhá i nadále ohledně dlužného i běžného výživného. V této souvislosti bylo exekutorským úřadem sděleno, že výše exekučně vymáhané povinnosti k 30.11.2019 je ve výši 1 762 502,83 Kč pro každé z nezletilých dětí s tím, že dlužné výživné doposud nebylo uhrazeno a že exekuce ve prospěch obou oprávněných nezletilých dětí doposud probíhá ohledně dlužného i běžného výživného. Exekutor informoval o tom, že na zvláštním bankovním účtu soudního exekutora se nachází vymožené finanční prostředky pro oprávněné nezletilé v částce celkem 149 277,64 Kč s tím, že vyplacení peněz brání přetrvávající stav odkladu exekuce na základě návrhu povinného, o kterém doposud není pravomocně rozhodnuto. Městský soud v Praze pak dne 18. 12. 2019 nařídil jednání na 19. 2. 2020. Dne 14. 1. 2020 se ve věci znovu vyjádřil povinný. Dne 18. 2. 2020 bylo do spisu doručeno stanovisko opatrovníka nezletilých dětí k odvolání povinného. Dne 19. 2. 2020 se konalo jednání ve věci, jednání bylo odročeno na neurčito s tím, že byly vyžádány další zprávy a přehledy vymoženého plnění od soudního exekutora. Exekutorský úřad na výzvu reagoval podáním ze dne 2. 3. 2020. Dne 9. 3. 2020 byly do spisu k výzvě soudu doloženy i fotokopie poštovních poukázek o úhradách výživného ze strany otce k rukám matky. Dne 16. 3. 2020 pak bylo ve věci rozhodnuto odvolacím soudem pod č. j. [číslo jednací], tak, že rozhodnutí soudu I. stupně o návrzích na odklad a částečné zastavení a zastavení exekuce bylo v převážném rozsahu potvrzováno, částečně bylo měněno. Z rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že řízení je vedeno jak pro dlužné, tak běžné výživné, a to za situace, kdy předpokladem zastavení exekuce pro běžné výživné do budoucna je neexistence nedoplatku na výživném, tedy situace, která u povinného nenastala ani přes platby jím prováděné. Usnesení odvolacího soudu bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 10 předáno dne 26. 3. 2020, přičemž nabylo právní moci dne 6. 4. 2020. Dne 15. 4. 2020 bylo vydáno soudním exekutorem Exekutorského úřadu Pardubice pod č. j. [číslo jednací] usnesení, jímž bylo nahrazeno předchozí usnesení o dražební vyhlášce. Tímto usnesením tedy byla nařízena dražba na den 18. 5. 2020 v 8.00 hod. Předmětem dražby byly spoluvlastnické podíly ve výši shodně jedné čtvrtiny na nemovitých věcech, a to pozemku st. p. [číslo] na kterém stojí rozestavěná stavba [anonymizována dvě slova], jež je součástí tohoto pozemku a pozemku p. č. [číslo] a p. č. [číslo], vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] vedeném pro obec a [katastrální uzemí], okres [okres]. Výsledná cena dražených nemovitostí byla stanovena na 2 400 000 Kč, nejnižší podání pak na částku 1 600 000 Kč. Následně bylo soudním exekutorem dne 16. 4. 2020 vydáno pod č. j. [číslo jednací] opravné usnesení, jímž došlo k upřesnění bodu 2 předchozího usnesení. Dne 14. 5. 2020 do spisu došel další návrh povinného na odklad a zastavení exekuce s tím, že bylo navrhováno zastavení exekuce vedené soudním exekutorem dle exekučního příkazu vydaného 15. 4. 2020 pod čj. [číslo jednací] ve znění usnesení ze dne 16. 4. 2020, č. j. [číslo jednací], a to formou dražby spoluvlastnického podílu na konkretizovaných nemovitostech a dále byl navrhován odklad provedení exekuce výše uvedeným způsobem. Dne 4. 5. 2020 bylo podáno odvolání proti usnesení soudního exekutora ve věci dražby předmětných nemovitostí. Byly namítány vady dražební vyhlášky a zároveň bylo poukazováno i na rozhodnutí Městského soudu v Praze vydanému pod sp. zn. [spisová značka], jímž byla povinnému přiznána vůči třetí osobě pohledávka. Dne 15. 5. 2020 pak do spisu bylo doloženo rozhodnutí soudního exekutora Exekutorského úřadu Pardubice o odročení nařízené elektronické dražby nemovitých věcí na neurčito z důvodu podaného odvolání proti usnesení soudního exekutora ze strany povinného. V meziobdobí, bylo podáno dovolání ze strany matky nezletilých dětí do usnesení Městského soudu v Praze [číslo jednací] ze dne 16. 3. 2020 ohledně rozsahu zastavení exekuce, a to ve znění opravného usnesení. V meziobdobí byly soudním exekutorovi doručeny nově podané návrhy na odklad provedení exekuce a návrh na zastavení exekuce k posouzení, zda těmto návrhům exekutor vyhoví. Exekutor dne 3. 6. 2020 oznámil soudu, že dospěl k závěru, že ani jednomu z návrhů nebude vyhovovat. Dne 5. 6. 2020 do spisu došlo dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2020, č. j. [číslo jednací]. Dne 25. 5. 2020 pak byl podán i návrh na opravu rozhodnutí Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací]. Dne 10. 6. 2020 byl exekutor soudem vyzván k předložení řádné exekutorské zprávy, včetně příloh, na které exekutor odkazuje. Dne 18. 6. 2020 bylo odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, jímž byly opraveny početní chyby v usnesení Městského soudu v Praze vydaném dne 16. března 2020 pod č. j. [číslo jednací]. Dne 1. 7. 2020 bylo Obvodním soudem pro Prahu 10 vydáno pod č. j. [číslo jednací] usnesení, kterým bylo řízení o návrhu na částečný odklad a zastavení exekuce ze dne 14. 5. 2020 zastaveno. Dne 2. 7. 2020 do spisu soudní exekutor přeposlal Obvodnímu soudu pro Prahu 10 usnesení Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací], vydané dne 24. června 2020, jímž odvolací soud odmítl odvolání povinného proti usnesení soudního exekutora vydanému dne 15. 4. 2020 pod č. j. [číslo jednací], jímž soudní exekutor nahradil původní dražební vyhlášku. Dne 7. 7. 2020 pod č. j. [číslo jednací] bylo vydáno usnesení s výzvou zástupkyni matky oprávněných k zaplacení soudního poplatku z dovolání. Dne 8. 7. 2020 pak exekutor požádal o zaslání kopie podání povinného ze dne 18. 5. 2020, kterým byl vzat zpět návrh na odklad a zastavení exekuce ze dne 14. 5. 2020. Dne 27. 7. 2020 bylo vydáno usnesení, kterým byl také povinný, který podal dovolání, vyzván k zaplacení soudního poplatku z podaného dovolání. Matka nezletilých oprávněných zaplatila poplatek za podané dovolání dne 21. 7. 2020. Dne 4. 8. 2020 byl spis zapůjčen Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na základě telefonického kontaktu mezi soudci za účelem možnosti provedení dokazování spisem s tím, že zároveň bylo přislíbeno vrácení spisu obratem, neboť spis bude předkládán Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání. Informacemi z Info Soudu ve věci [spisová značka] vzal soud dále za prokázané, že řízení vedené u Obvodního sudu pro Prahu 10 sp. zn. [spisová značka] nebylo ke dni 7. 1. 2021 skončeno, když dne 25. 9. 2020 byl podán opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvého stupně, další opravný prostředek pak byl ve věci podán dne 24. 11. 2020. Dne 18. 12. 2020 došlo k odeslání spisu Městskému soudu v Praze, který o opravném prostředku rozhodoval dne 22. 12. 2020, přičemž spis byl Obvodnímu soudu pro Prahu 10 vrácen 5. 1. 2021. Strana žalobců učinila nesporným, že v tomto období bylo rozhodováno o námitce podjatosti a o návrhu na odklad a zastavení exekuce.

16. Pokud pak soud neprováděl doplnění dokazování listinami v dřívější době založenými do spisu, a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 č. j. [číslo jednací], rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací], rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací], soud tak učinil s ohledem na skutečnost, že tyto listinné důkazy neměly bezprostřední souvislost s vedením exekučního řízení, resp. s předmětem řízení, jehož předmětem je posouzení nepřiměřené délky soudního řízení.

17. Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

18. Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

19. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon k provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

20. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případě, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí přihlédne se při stanovení výši přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména a) k celkové délce řízení b) k složitosti řízení c) k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení d) k postup orgánů veřejné moci během řízení, e) k významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. S ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení po zhodnocení důkazů provedených v tomto řízení ve vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že žaloba byla v tomto řízení oběma žalobci v částečném rozsahu podána důvodně. V této souvislosti soud uvádí, že při rozhodování této právní věci se soud zabýval především tím, zda v řízení byl prokázán nesprávný úřední postup spočívající s nepřiměřené délce soudního řízení, a to za situace, kdy v případě, že soudní řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, vznik nemajetkové újmy v příčinné souvislosti s eventuálně zjištěným nesprávným úředním postupem soudu spočívajícím v nepřiměřené délce soudního řízení je v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. Cpjn 206/2010, presumován. V daném případě pak soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka] trvá ke dni rozhodování soudu skutečně nepřiměřeně dlouhou dobu. Konkrétně ke dni rozhodování soudu deset let, pět měsíců a devět dní, když řízení bylo zahájeno podáním návrhu k soudnímu exekutorovi dnem 12. 8. 2010, přičemž ke dni rozhodování soudu není doposud skončeno. V této souvislosti soud uvádí, že si je sice vědom rozsudku Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 30 Cdo 2434/2010, podle něhož je exekuční řízení považováno za řízení svého druhu, jehož délku je nutno posuzovat nejenom s ohledem na kritéria uvedená v ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., ale také s ohledem na chování účastníků řízení, přičemž délka exekučního řízení je ovlivněna i majetkovou situací a chováním povinného a předpoklad vzniku nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení tak nemusí být naplňován jenom proto, že určité řízení formálně trvá, avšak v tomto konkrétním případě musel soud skutečně zohlednit to, že byť bylo a nadále i je třeba se v rámci předmětného exekučního řízení vypořádat s řadou procesních návrhů povinné osoby (opakované návrhy na odklad exekuce částečné či úplné zastavení exekuce podávané s různou právní argumentací), opakovanými odvoláními účastníků řízení i jejich dalšími procesními postupy, to vše za situace, kdy byla věc opakovaně řešena na dvou stupních soudní soustavy a věc byla po procesní stránce komplikována i nezletilostí oprávněných, ve vztahu k nimž v některých fázích exekučního řízení tedy nemohla vystupovat toliko jejich matka jako zákonná zástupkyně, ale musely být řešeny i otázky jmenování speciálního opatrovníka nezletilým oprávněným a přestože v současné době bude věc z důvodu podaného dovolání řešena i nejvyšším soudem ČR, přesto nebylo možno přehlédnout to, že na délce řízení se taktéž podílel postup soudu, kdy soud nekoncentrovanou činností a průtahy, jak bude níže rozebráno, se tedy na celkové délce řízení taktéž podílel. Za těchto okolností a za situace, kdy z obsahu spisu rozhodně nevyplývá, že by délka řízení byla dána případnou nemajetností osoby povinné (viz bod 15 odůvodnění - např dražební vyhláška obsahující ocenění dražených nemovitostí), tedy nemožností vymožení alespoň části pohledávek uplatněných v rámci exekučního řízení, soud v daném případě dospěl k závěru, ostatně stejně tak jako v průběhu řízení nakonec i Ministerstvo spravedlnosti, že v daném případě jsou dány podmínky pro odškodnění žalobců za nepřiměřenou délku posuzovaného exekučního řízení. S ohledem na tuto délku řízení v rozsahu výše uvedených deseti let, pěti měsíců a devíti dnů a s přihlédnutím k celkovému průběhu exekučního řízení pak soud vyhodnotil, že v daném případě není rozhodně dostačující satisfakcí pouhé konstatování porušení práv žalobců na v důsledku nepřiměřené délky shora uvedeného exekučního řízení, ale že je na místě přiznat žalobcům odškodnění finanční formou, přičemž s ohledem na konkrétní okolnosti případu, které budou ještě blíže rozebrány, že je důvodné jako základní částku odškodnění, která se v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. Cpjn 206/2010, pohybuje v rozmezí od částky 15 000 Kč do 20 000 Kč za jeden rok řízení (s výjimkou prvních dvou let, kdy se stanovuje odškodnění v částce poloviční) stanovit ve výši 16 000 Kč za jeden rok řízení. Celková základní částka odškodnění tedy byla stanovena celkově v rozsahu částky 151 065 Kč (2 roky x 8 000 Kč + 8 let x 16 000 Kč + 5 měsíců x 1 333 Kč + 9 dní krát 43,83 Kč). Tato základní částka odškodnění stanovená shora uvedeným způsobem pak byla ještě následně modifikována, a to v souladu s kritérii příkladně uvedenými v § 31a zákona č. 82/1998 Sb.

22. Ve vztahu ke kritériu délky řízení soud uvádí, že s ohledem na skutečnost, že soud již při posuzování základního předpokladu pro přiznání odškodnění nemajetkové újmy žalobcům v tomto řízení zohlednil, že délka řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod shora uvedenou sp. zn. byla skutečně nepřiměřená a tuto skutečnost pak tedy ve svém důsledku promítl již tedy do této základní úvahy a zároveň do základní úvahy o tom, že v daném případě by nebylo dostačující formou odškodnění pouhé konstatování porušení práva žalobců na rozhodnutí jejich věci v přiměřené době, a dále i do úvahy, že v daném případě bude vycházeno již ze základní částky odškodnění v rozsahu částky 16 000 Kč za jeden rok řízení, soud tedy za shora popsané situace, již dále nepřistupoval k další modifikaci základní částky odškodnění ve vztahu k výše uvedenému kritériu.

23. Ve vztahu k posouzení kritéria procesní, skutkové a právní složitosti věci pak soud dospěl k závěru, že v daném případě jsou dány důvody pro ponížení základní částky odškodnění v rozsahu 35 %, a to za situace, kdy z provedeného dokazování vyplývá, že soud se v průběhu vedeného exekučního řízení se musel opakovaně vypořádávat s podávanými návrhy na odklad exekuce, částečné či úplné zastavení exekuce a to i na dvou stupních soudní soustavy, přičemž soudy se musely vypořádávat při svém rozhodování s rozsáhlými podáními účastníků řízení a jejich argumentací s tím, že aktuálně pak ve věci bylo podáno i dovolání. Věc pak byla komplikována i opakovaně vydávanými rozhodnutími v rámci opatrovnického řízení ohledně rozsahu stanoveného výživného v tom kterém období ve vztahu k oprávněným a tím i dluhů na výživném za období minulá (výživné v průběhu času čtyřikrát snižováno), když tyto skutečnosti se pak promítaly i do exekučního řízení. V průběhu řízení soud nejprve vyčkával na jmenování zvláštního opatrovníka nezletilým oprávněným v rámci exekučního řízení, a to za situace, kdy matka nezletilých žalobců co by zákonná zástupkyně nebyla oprávněna nezletilé děti zastupovat a za ně jednat v rámci řízení o návrzích na odklad či zastavení exekuce z důvodu potencionální kolize zájmů, přičemž následně bylo vyčkáváno na právní moc rozhodnutí o změně opatrovníka, když matka nezletilých žalobců iniciovala v rámci opatrovnického řízení jeho změnu s tím, že v rámci opatrovnického řízení pak bylo využíváno i odvolání proti nově ustanovenému opatrovníkovi soudem I. stupně, v řízení musela byla řešena nedůvodně vznesená námitka podjatosti, spis musel být předkládán odvolacímu soudu k rozhodnutí o návrhu na určení lhůty k procesnímu úkonu za situace, kdy však návrh byl podán osobou neoprávněnou, došlo ke spojení exekučních řízení, poté kdy soud ve věci rozhodnutí o návrzích na odklady a částečné a úplné zastavení exekuce nařídil jednání, bylo opakovaně žádáno o odročení jednání právním zástupcem matky nezletilých žalobců a jednání byla přeodročována právě i z důvodu vyčkávání rozhodnutí opatrovnického soudu či i z důvodu v meziobdobí vznesené námitce podjatosti aj.

24. Ve vztahu ke kritériu postupu orgánů veřejné moci pak soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném případě je důvodné navýšit základní částku odškodnění o 20 %, a to za situace, kdy v řízení byla prokázána jednak nekoncentrovaná činnost soudu v rámci postupu v exekučním řízení (viz bod 15 odůvodnění rozsudku) a zejména pak průtahy v řízení v období od 18. 2. 2016, kdy bylo Městským soudem v Praze vydáno rozhodnutí o podaném odvolání do odkladu exekuce, do 24. 5. 2017, kdy došlo k rozeslání tohoto rozhodnutí všem účastníkům řízení, a to poté, kdy na základě žádosti právního zástupce oprávněných ze dne 25. 11. 2016 bylo usnesení dne 30. 1. 2017 doručeno tomuto právnímu zástupci a teprve až k další žádosti právního zástupce oprávněných ze dne 10. 5. 2017 bylo rozesláno dalším účastníkům řízení, a to dne 24. 5. 2017 a dále i v období od 9. 9. 2015, kdy byl soudu doručen mimo jiné i návrh na rozšíření exekuce, přičemž soud ve vztahu k tomuto návrhu zůstal až do doručení zpětvzetí tohoto návrhu na rozšíření exekuce do 11. 8. 2016 nečinný, přičemž soud pak dále zohlednil i to, že nesprávně bylo postupováno i v tom případě, kdy dne 20. 4. 2015 byl právním zástupcem povinného zaslán návrh na zastavení exekuce a zrušení exekučních příkazů, který byl doplněn podáním povinného ze dne 11. 5. 2015, přičemž ačkoliv v meziobdobí byla soudem činěna řada dalších procesních úkonů, činnost soudu nebyla ve vztahu k tomuto návrhu do doby srpna 2017, kdy došlo k projednání stížnosti žalobců podané jejich matkou dostatečně koncentrovaná. Na druhou stranu však soud ve vztahu k postupu orgánu veřejné moci přihlédl i k tomu, že zejména v období po projednání stížnosti žalobců začaly být ve věci činěny soudem jednotlivé úkony bez průtahu se zřejmou snahou o pokračování v exekučním řízení a rozhodnutí všech opakovaně podávaných návrhů, přičemž z provedeného dokazování vyplývá, že v období následujícím po této výše uvedené stížnosti bylo soudy postupováno tak, že pokračující délku řízení pak již nelze přičítat k tíži soudů formou dalšího navyšováním základní částky odškodnění z důvodu postupu orgánů veřejné moci nad rámec shora uvedený, neboť v tomto období pak bylo rozhodováno o řadě návrhů podaných účastníky řízení na dvou stupních soudní soustavy, byla řešena nedůvodně vznesená námitka podjatosti, rozhodováno o zamítnutí návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, když tento návrh byl podán osobou neoprávněnou, bylo vyčkáváno na rozhodnutí opatrovnického soudu o zastoupení nezletilých žalobců v řízeních o odklad a zastavení exekuce speciálním opatrovníkem ve věci byla podána i dovolání, přičemž úkony byly činěny v přiměřených lhůtách s ohledem na rozsah procesní aktivity účastníků.

25. Ve vztahu ke kritériu jednání poškozeného, kterým případně přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda poškozený vyžil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, pak soud dospěl k závěru, že v daném případě je důvodné základní částku odškodnění naopak navýšit o 5 %, neboť z provedeného dokazování je zřejmé, že zákonná zástupkyně nezletilých žalobců se prostřednictvím podané stížnosti i prostřednictvím svého právního zástupce v rámci exekučního řízení snažila jménem žalobců o urychlení průběhu řízení (viz stížnost na průtahy v řízení datovaná dne 1. 8. 2017 či žádosti o řádné doručení usnesení odvolacího soudu vydané dne 8. 2. 2016 všem účastníkům řízení - žádost z listopadu 2016 a následně z dubna 2017).

26. Soud pak dále přistoupil k ponížení základní částky odškodnění o 25 % z důvodu sdílené újmy žalobců, a to za situace, kdy z provedeného dokazování je zřejmé, že v daném případě jsou žalobci a zároveň osoby oprávněné v rámci posuzovaného exekučního řízení nezletilé děti, sourozenci, za které návrh na zahájení řízení exekuce podala jejich společná matka, co by jejich zákonná zástupkyně, přičemž veškeré úkony, které byly z její strany v rámci exekučního řízení činěny, byly činěny za oba žalobce současně, přičemž v daném konkrétním případě je zřejmé, že újma za nepřiměřenou délku shora uvedeného exekučního řízení vznikala žalobcům v podstatě zprostředkovaně právě přes jejich zákonnou zástupkyni s tím, že za těchto okolností je tedy dána existence sdílené újmy.

27. Co se pak týká kritéria významu řízení pro žalobce, soud v tomto směru dospěl po provedeném dokazování k závěru, že v daném případě je důvodné navýšit základní částku odškodnění o 5 %, a to za situace, kdy sice exekuční řízení v obecné rovině nepatří mezi řízení, se kterými by v obecné rovině Evropský soud pro lidská práva či Nejvyšší soud České republiky v rámci své rozhodovací činnosti spojoval zvýšený význam řízení pro stěžovatele, avšak na druhou stranu soud při svém rozhodování zohlednil to, že výše vedené exekuční řízení bylo vedeno ve věci výživného pro nezletilé děti, přičemž osobami, které v tomto řízení žádají odškodnění, jsou právě tyto nezletilé děti. Na druhou stranu však soud při hodnocení významu řízení pro žalobce zohlednil i to, že, jak bylo potvrzeno ze strany žalobců i v rámci jednání soudu a vyplývalo i z obsahu exekučního spisu, od roku 2012 je hrazeno běžné výživné pro nezletilé žalobce, které, jak vyplývá z provedeného dokazování, bylo postupně v rámci opatrovnických řízení snižováno na částky odpovídající aktualizovaným osobním a majetkovým poměrům povinného, tedy otce nezletilých žalobců, s tím, že tedy běžné životní náklady nezletilých žalobců tak, jak je vyhodnotil opatrovnický soud ve vztahu k době, kdy bylo postupně v rámci opatrovnických řízení rozhodováno o snížení výživného, byly pro potřeby nezletilých dětí hrazeny. Soud v této souvislosti nezpochybňuje, že nicméně z provedeného dokazování je zřejmé, že dluh na výživném za uplynulé období je ve velmi vysoké částce přesahující 1,5 milionu Kč pro každé z nezletilých dětí, avšak s ohledem na to, že tedy běžné výživné nezletilý žalobci mají k dispozici, soud neshledal důvody pro to, aby přistupoval k navýšení částky odškodnění z titulu významu řízení pro žalobce v rozsahu vyšším, než jak je shora uvedeno.

28. Na základě výše uvedené modifikace základní částky odškodnění tedy soud dospěl k závěru, že v daném případě je důvodné přiznat každému z žalobců jako odškodnění za jim vzniklou nemajetkovou újmu každému částku celkově 105 745,50 Kč (základní částka 151 065 Kč byla ponížena z důvodu složitosti řízení o 35 %, dále ponížena z důvodu sdílené újmy o 25 %, navýšena pro postup orgánů veřejné moci o 20 %, navýšena z důvodu významu řízení pro žalobce o 5 % a dále navýšena z důvodu postupu účastníků v řízení o 5 %), přičemž s ohledem na skutečnost, že v průběhu řízení byla každému z žalobců poskytnuta ze strany žalované již částka 77 188 Kč, soud tedy pod bodem I. a II. výroku rozsudku přiznal každému z žalobců ještě částku 28 557,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 4. 4. 2018 do zaplacení a dále pod body V a VI pak zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 77 188 Kč za dobu od 4. 4. 2018 do 5. 9. 2019, to vše za situace, kdy v řízení bylo prokázáno, že žalovaná se do prodlení se zaplacením odškodnění za žalobcům vzniklou nemajetkovou újmu dostala dnem 3. 4. 2018, přičemž plnění ve výši 77 188 Kč každému z žalobců pak žalovaná poskytla až dne 5. 9. 2019 s tím, že je nepochybné, že v této souvislosti tedy žalobcům vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení i z této v meziobdobí žalovanou vyplacené částky, a to v souladu s ustanovením § 1970 o. z. V této souvislosti soud pro úplnost uvádí, že v řízení sice bylo prokázáno, že žalobci uplatnili svůj nárok u Ministerstva spravedlnosti, aniž by předložili schválení tohoto právního jednání za nezletilé žalobce opatrovnickým soudem, avšak s ohledem na to, že výzvu k tomuto doplnění žádosti Ministerstvo spravedlnosti zaslalo zákonné zástupkyni žalobců až po marném uplynutí šestiměsíční lhůty, přičemž následně bylo schválení tohoto právního jednání za nezletilé žalobce i doloženo, je soud přesvědčen o tom, že za těchto okolností není dán důvod pro to, aby úrok z prodlení byl případně přiznáván od data pozdějšího, než bylo žalobou požadováno.

29. Pod bodem III a IV výroku rozsudku pak soud žalobu zamítl v rozsahu požadavku žalobců a) a b) na náhradu nemajetkové újmy v rozsahu, ve kterém požadavek žalobců uplatněný touto žalobou soud neshledal důvodným.

30. Lhůta k plnění pak byla žalované poskytnuta dle § 160 o.s.ř. patnáctidenní, a to za účelem umožnění organizačního převodu finančních prostředků mezi jednotlivými složkami státu, to vše za situace, kdy poskytnutí lhůty v tomto rozsahu dle přesvědčení soudu nezasahuje významnějším způsobem do oprávněných zájmů žalobců, zejména za situace přiznaných úroků z prodlení plynoucích až do zaplacení dlužné částky.

31. Pod bodem VII a VIII výroku rozsudku soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle něhož byla plná náhrada nákladů řízení přiznána žalobcům, a to za situace, kdy rozhodnutí o přiměřené výši zadostiučinění záviselo na úvaze soudu. Za těchto okolností soud tedy přiznal každému z žalobců náhradu nákladů řízení v celkové výši 12 977,05 Kč. V této souvislosti soud uvádí, že přiznaná náhrada nákladů řízení se skládá pro každého z žalobců jednak z částky přiznané za právní zastoupení žalobců v tomto řízení, tedy částky 12 227,05 Kč a jednak z částky přiznané jako paušální náhrada žalobcům v době, kdy žalobci byli zastoupeni řízení svou matkou, co by zákonnou zástupkyní, tedy z částky 750 Kč. Co se pak týká stanovení odměny za právní zastoupení každého z žalobců, soud při stanovení náhrady nákladů řízení za právní zastoupení přiznal každému z žalobců tři úkony právní služby, a to za přípravu a převzetí věci a účast u dvou jednání soudu dne 6. 8. 2020 a dne 14. 1. 2021 (odměna za jeden úkon právní služby á 3 100 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za použití tarifní hodnoty stanovené dle § 9 odst. 1, 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013 a následně ponížené o 20 % s odkazem na ustanovení § 12 vyhlášky č. 177/1996 Sb. při zastupování dvou a více účastníků řízení). Součástí přiznané náhrady nákladů řízené v souvislosti s právním zastoupením ve vztahu ke každému z žalobců je pak nákladů řízení i částka 450 Kč jakožto paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobců v souvislosti se shora uvedenými úkon právní služby (jedna paušální náhrada á 300 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. - rozděleno mezi dva žalobce, za situace tří poskytnutých úkonů právní služby). Dále je náhrada nákladů řízení tvořena i cestovným za dvě cesty k jednání soudu a zpět na trase [obec] – [obec] a zpět (celková částka 3 230 Kč) při počtu najetých kilometrů 240 při jedné cestě tam a zpět, při vyhláškové ceně benzínu 32 Kč litr a paušálně stanovené amortizaci vozidla ve výši 4,20 Kč km, to vše za situace, kdy cesty byly konány vozidlem [anonymizována dvě slova] při spotřebě 7,9 l [číslo] km, tedy částka 1 615 Kč ve vztahu ke každému z žalobců a dále náhrada za promeškaný čas v souvislosti s těmito dvěma cestami (celkově částka 1 200 Kč) v rozsahu 1,5 hodiny ztráty času za jednu cestu tam a zpět, tedy v rozsahu částky 600 Kč připadající na každého z žalobců. Součástí přiznané náhrady nákladů řízení ve vztahu k právnímu zastoupení je pak i částka odpovídající 21 % DPH z přiznané odměny, paušálních náhrad a cestovného, tedy částka 2 122,05 Kč, pro každého z žalobců. Protože pak po část řízení byli žalobci zastoupeni svou zákonnou zástupkyní, soud přiznal zároveň v rámci náhrady nákladů řízení každému z žalobců dále i částku 750 Kč, a to s odkazem na § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. konkrétně s odkazem na § 1, § 2 odst. 3 shora uvedené vyhlášky, a to za podání žaloby datované dne 19. 7. 2018, žádost žalobců o osvobození od soudního poplatku, repliku k vyjádření žalované ze dne 22. 3. 2019, částečné zpětvzetí žaloby ze dne 9. 10. 2019, žádost o projednání věci z 1. 6. 2020, tedy pět paušálních náhrad á 300 Kč (celkově částka 1 500 Kč), tedy ve vztahu ke každému z žalobců 750 Kč, když úkony byly činěny zákonnou zástupkyní vždy stejným podáním za oba žalobce. V této souvislosti soud uvádí, že pokud bylo žádáno i o přiznání paušálních náhrad ve vztahu k výzvě k zaplacení zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu v rámci mimosoudního projednání věci, soud s odkazem na analogické použití ustanovení § 31 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb., tuto paušální náhradu za toto podání nepřiznal, neboť podle výše uvedeného zákonného ustanovení poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu, přičemž soud za těchto okolností neshledával důvod pro poskytnutí paušální náhrady za tento úkon ani ve vztahu k zákonné zástupkyni nezletilých žalobců. Stejně tak pak soud nepřiznal paušální náhrady za podání informace soudu ze strany zákonné zástupkyně žalobců týkající se sdělení ohledně řízení vedeného u opatrovnického soudu ve věci schválení právních jednání (podání ze dne 7. 9. 2018), za sdělení o stavu řízení ve věci řízení u opatrovnického soudu ze dne 16. 4. 2019, neboť v tomto směru nelze považovat tato písemná podání jako podání přímo ve věci samé, zejména za situace, kdy správně by měla být žaloba podávána u soudu již jako úkon, ke kterému byl udělen souhlas opatrnickým soudem již z iniciativy samotných žalobců, nikoliv až na výzvu soudu. Stejně tak soud neshledal důvod pro přiznání paušální náhrady za předložení prohlášení o osobních a majetkových poměrech v souvislosti s žádostí žalobců o osvobození od soudních poplatků či na výzvu soudu zaslání dokladu o úhradě části v žalobě požadovaných částek, když tento doklad následně doložený na výzvu soudu měl být již součástí částečného zpětvzetí žaloby, za které paušální náhrada přiznána žalobcům byla. Ze všech shora uvedených důvodů tedy soud rozhodl o povinnosti žalované uhradit žalobci a) jako náhradu nákladů řízení celkově částku 12 977,05 Kč a žalobci b) taktéž celkově částku 12 977,05 Kč tak, jak je pod body VII a VIII výroku rozsudku uvedeno. Pro každého z žalobců se tak tato celková částka náhrady nákladů řízení skládá z odměny právního zástupce ve výši 7 440 Kč, z jedné poloviny paušálních náhrad hotových výdajů právního zástupce žalobců tedy z částky 450 Kč, z jedné poloviny, z jedné poloviny cestovného ve výši 1 615 Kč, z jedné poloviny náhrady za ztrátu času, tedy z částky 600 Kč, z 21% DPH z výše uvedených částek, tedy z částky 2 122, 05 Kč a dále z jedné poloviny paušálních náhrad nezastoupených účastníků, resp. v tomto případě zastoupených obecnou zmocněnkyní, tedy z částky 750 Kč.