21 C 59/2018

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr Blankou Vernerovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu škody a náhradu nemajetkové újmy

I. Řízení se co do požadavku žalobce na poskytnutí omluvy žalobci ze strany žalované zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17 151 Kč, a to do 15 ti dnů ode dne právní moci rozsudku.

III. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 374 849 Kč, se zamítá.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 218,40 Kč, a to do 15 ti dnů ode dne právní moci rozsudku.

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 30 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy za průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. [spisová značka], konkrétně za dobu, od předložení věci odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání do rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla upravena péče a výživa nezletilých dětí žalobce, do doby rozhodnutí odvolacího soudu. V této souvislosti bylo poukazováno na to, že celé soudní řízení vedené ve věci nezletilých dětí, v němž byl žalobce účastníkem řízení, jakožto otec nezletilých dětí, trvalo od 17. 4. 2013 do 20. 11. 2017, tedy 4 roky a 7 měsíců, přičemž žalobce však v řízení uplatnil toliko nárok na náhradu nemajetkové újmy za část celkově nepřiměřeně dlouhého soudního řízení (upřesněno v průběhu řízení, při jednání soudu), kdy tedy žalobce upřesnil, že namítá sice celkově nepřiměřenou délku soudního řízení, avšak rozhodl se požadovat odškodnění pouze za část řízení, a to za období vedení řízení před Krajským soudem v Ústí nad Labem, když v této souvislosti žalobce zdůrazňoval, že ačkoliv v rámci odvolacího řízení mělo být rozhodováno o odvolání ve věci péče o nezletilé děti (o jejich výchově a výživě) a ačkoliv spis byl k rozhodnutí odvolacímu soudu předložen dne 16. 8. 2016, bylo jednání odvolacího soudu nařízeno až dne 1. 8. 2017 na 29. 8. 2018, přičemž fakticky však toto jednání proběhlo až 21. 9. 2017, tedy po více než jednom roce, a to i přes opakované žádosti žalobce (dne 10. 11. 2016 a dále dne 10. 5. 2017), o nařízení tohoto odvolacího jednání s tím, že tedy za toto období žalobce žádal odškodnění ve výši 30 000 Kč, když se rozhodl nepožadovat odškodnění za celé řízení, které však bylo jako celek vedeno skutečně nepřiměřeně dlouhou dobu. Ve vztahu k požadavku na náhradu nemajetkové újmy za shora uvedené období v rozsahu částky 30 000 Kč pak žalobce uváděl, že tato částka dle jeho přesvědčení koresponduje s judikaturou Nejvyššího soudu ČR, když v této souvislosti poukazoval na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 30 Cdo 3026/2009, podle něhož činí výše náhrady, konkrétně tedy kompenzace za 1 rok řízení, 15 000 až 20 000 Kč s tím, že tato částka pak může být navýšena dle okolností případu i o 50 %, to vše za situace, kdy bylo žalobcem zdůrazňováno, že z judikatury Nejvyššího soudu ČR zároveň vyplývá, že opatrovnická řízení patří mezi ta řízení, jejichž předmět má pro účastníky zvýšený význam a je tedy důvodné základní částku odškodnění navýšit. Dále žalobce požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 95 000 Kč, která mu dle jeho přesvědčení byla způsobena tím, že Okresní soud v Chomutově rozhodl o svěření nezletilých do péče matky, ačkoliv jak dle žalobce vyplývá z rozhodnutí odvolacího soudu, nezletilé děti měly být svěřeny do střídavé péče, přičemž pokud pak odvolací soud režim střídavé péče stanovil v asymetrickém poměru [anonymizováno] ku [anonymizováno] ve prospěch matky, učinil tak dle žalobce s ohledem na fakticky probíhající režim péče o nezletilé děti s tím, že žalobce dovozoval, že v důsledku nesprávného rozhodnutí soudu prvého stupně byl tedy žalobce poškozen na svých právech, neboť měl od počátku právo mít děti ve střídavé péči v rozsahu 50 % a že nebýt tedy nezákonného rozsudku Okresního soudu v Chomutově a průtahů v řízení v rámci řízení odvolacího, nedošlo by následně k soudnímu rozhodnutí, v němž by bylo rozhodnuto o tom, že může o své děti pokračovat v rámci střídavé péče pouze v rozsahu [anonymizováno]. U jednání soudu pak žalobce upřesnil, že ve vztahu k tomuto svému požadavku tedy jako nezákonné rozhodnutí označuje rozsudek Okresního soudu v Chomutově ve věci péče o nezletilé děti, kterým byly nezletilé děti svěřeny do péče matky. Mimo odškodnění této nemajetkové újmy formou finančního plnění pak ještě požadoval po žalované omluvu. (Ve vztahu k požadavku na poskytnutí omluvy však vzal žalobce žalobu zpět, a proto soud pod bodem I tohoto rozsudku řízení v tomto rozsahu zastavil.) Žalobce pak dále v rámci řízení ještě požadoval i náhradu majetkové škody, když dovozoval, že mu vznikla škoda z důvodu nezákonného rozhodnutí soudu I. stupně o výši výživného pro nezletilé děti, a to v rozsahu vyplaceného výživného v částce 14 100 Kč měsíčně po dobu 19měsíců, tedy v rozsahu částky 267 900 Kč, a to s odůvodněním, že soud prvého stupně uložil žalobci svým předběžně vykonatelným rozhodnutím o výživném výživné v částce vyšší, než mu následně bylo uloženo odvolacím soudem, přičemž žalobce toto předběžně vykonatelné rozhodnutí soudu prvého stupně řádně plnil, v důsledku čehož mu tedy vznikla škoda v rozsahu shora specifikovaném. Celkově tak žalobce žádal, aby bylo rozhodnuto o tom, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 392 000 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. V neposlední řadě pak bylo v návrhu uvedeno i to, že dne 19. 4. 2018 se žalobce obrátil s žádostí o náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy na Ministerstvo spravedlnosti, které sice dne 20. 4. 2018 oznámilo žalobci, že jeho žádost o mimosoudní projednání věci obdrželo, avšak do dne podání žaloby věc neprojednalo. Proto se žalobce obrátil na soud a žádal, aby tedy soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci na náhradě škody a nemajetkové újmy shora uvedenou částku a aby soud zároveň uložil žalované povinnost žalobci uhradit náklady tohoto soudního řízení.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Žalovaná sporovala existenci nesprávného úředního postupu i vydání nezákonného rozhodnutí a tím i vznik nemajetkové újmy tak, jak byla žalobcem v řízení uplatňována. V této souvislosti bylo žalovanou poukazováno na to, že pokud žalobce požaduje náhradu nemajetkové újmy za průtah v rámci odvolacího řízení, nelze tímto způsobem postupovat, když dle ustálené judikatury se řízení posuzuje co do jeho přiměřenosti jako celek, přičemž v této souvislosti žalovaná zdůrazňovala, že je přesvědčena o tom, že celková délka řízení byla přiměřená, a že v rámci této celkové délky řízení lze tolerovat i délku řízení odvolacího. Ve vztahu k požadavku na náhradu škody ve výši 267 900 Kč a nemajetkové újmy ve výši 95 000 Kč, které měly být dle žalobce způsobeny nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově, žalovaná poukazovala na to, že předpokladem vzniku odpovědnosti státu za škodu je existence odpovědnostního titulu, tedy nezákonného rozhodnutí, anebo nezákonného úředního postupu, vznik škody a existence příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vzniklou škodou, přičemž pokud tyto podmínky nejsou splněny kumulativně, odpovědnost státu za škodu nelze vyslovit a náhradu škody přiznat. V daném případě pak žalovaná zejména zdůrazňovala, že podmínkou odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je, že pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem, přičemž žalovaná uváděla, že tento základní předpoklad nebyl v daném případě naplněn. V této souvislosti bylo poukazováno na to, že namítané rozhodnutí Okresního soudu v Chomutově nebylo předběžně vykonatelné, a tudíž jeho změnu odvolacím soudem nelze ztotožňovat s vydáním nezákonného rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost změněno. Proto bylo navrhováno zamítnutí žaloby i v tomto rozsahu. Pro případ, pokud by soud eventuálně dospěl k závěru, že některý z nároků byl případně uplatněn důvodně, s čímž žalovaná zásadně nesouhlasila, žalovaná žádala, aby v takovémto případě bylo rozhodnuto o poskytnutí patnáctidenní lhůty k plnění.

3. Z důkazů provedených v tomto řízení, a to z žádosti o náhradu škody a nemajetkové újmy ze dne 18. 4. 2018, včetně dokladu o doručení Ministerstvu spravedlnosti, ve spojením s přípisem Ministerstva spravedlnosti ze dne 20. 4. 2018 a 28. 1. 2019 a z emailové korespondence adresované právním zástupcem žalobce Ministerstvu spravedlnosti, odboru odškodňování ze dne 23. 10. 2018, vzal soud za prokázané, že žalobce se se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy, které následně uplatnil i podanou žalobou, obrátil v rámci mimosoudního projednání věci na Ministerstvo spravedlnosti, a to svým podáním ze dne 18. 4. 2018. Na tuto žádost pak Ministerstvo spravedlnosti reagovalo podáním ze dne 20. 4. 2018, jímž potvrdilo převzetí žádosti o mimosoudní projednání věci dnem 19. 4. 2018. Dne 23. 10. 2018 se právní zástupce žalobce prostřednictvím emailu obrátil na Ministerstvo spravedlnosti, odbor odškodňování, se žádostí o sdělení, zda ve věci již bylo v rámci mimosoudního projednání věci rozhodnuto a zároveň upozornil na to, že pokud neobdrží odpověď, bude nucen podat v krátké době žalobu. Dne 28. 1. 2019 pak Ministerstvo spravedlnosti sdělilo právnímu zástupci žalobce, že s ohledem na to, že se nepodařilo zapůjčit předmětný spis, nebyla žádost žalobce doposud v rámci mimosoudního projednání věci projednána s tím, že za těchto okolností nelze učinit nároky, které byly v meziobdobí uplatněny žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 (vedenou pod sp. zn. 21 C 59/2018), nespornými.

4. Obsahem spisu Okresního soudu v Chomutově sp. zn. [spisová značka], nyní sp. zn. [spisová značka], a to jednotlivými podáními účastníků, protokoly o jednáních soudu, referáty soudců, rozhodnutími vydanými ve věci a dalšími listinami z obsahu spisu vzal soud za prokázané, že dne 17. 4. 2013 byl u Okresního soudu v Chomutově podán návrh na úpravu poměrů nezletilých dětí, a to otcem těchto dětí, tedy žalobcem v tomto řízení. Návrh se týkal úpravy poměrů nezletilých dětí, jak pro dobu před, tak i po rozvodu manželství rodičů. Žalobce navrhoval, aby nezletilé děti byly svěřeny do střídavé výchovy rodičů v týdenním cyklu a aby žalobci bylo stanoveno výživné ve výši [částka] měsíčně na nezletilou [jméno], [částka] měsíčně na nezletilého [jméno] a [částka] měsíčně na nezletilého [jméno] s tím, že otec by se zároveň zavázal každému z nezletilých dětí spořit částku [částka] ročně, přičemž matce by žádné výživné stanovováno nebylo. Dne 18. 3. 2014 bylo vydáno usnesení, jímž byl nezletilým dětem jmenován kolizní opatrovník, a to Magistrát města Chomutov a referátem ze dne 18. 3. 2014 bylo nařízeno i jednání soudu na den 12. 5. 2014. Rodiče byli vyzváni i k doložení dokladů vztahujících se k řízení o úpravě poměrů nezletilých dětí. Dne 24. 4. 2014 do spisu byly doloženy příjmy otce (žalobce v tomto řízení), a to ve výši [částka] měsíčně za duben až červen 2013 a ve výši [částka] za období červenec až říjen 2014. Dne 25. 4. 2014 byla do spisu podána zpráva kolizním opatrovníkem o sociálním šetření, která obsahovala informace o tom, že rodiče nejsou schopni se dohodnout na způsobu péče o nezletilé děti. Následně byl do spisu ze strany otce (žalobce v tomto řízení) podán návrh na schválení dohody o výchově a výživě, avšak tento text návrhu nebyl podepsán ani jedním z rodičů, přičemž dle hlavičky se jevilo, že byl sepsán advokátní kanceláří, avšak bez doloženého zastoupení a bez podpisu advokáta. V dohodě (zřejmě tedy v textu návrhu) bylo navrhováno, aby byla realizována střídavá péče o nezletilé děti s tím, že otec by platil na nezletilé děti částku [částka] měsíčně pro každé z nezletilých dětí a matce by nebylo výživné stanoveno. Dne 5. 5. 2014 se ve věci prostřednictvím právní zástupkyně vyjádřila matka nezletilých dětí. Uvedla, že nesouhlasí, aby bylo rozhodnuto o střídavé péči. Matka poukazovala na to, že otec (žalobce v tomto řízení) se v minulosti na péči o nezletilé děti až do roku 2013 podílel v minimálním rozsahu, a proto navrhovala, aby nezletilé děti byly svěřeny do její péče a aby soud stanovil výživné na základě provedeného dokazování a úvahy soudu. Dne 7. 5. 2014 pak byly doloženy aktualizované příjmy otce v rozmezí [anonymizována dvě slova] [částka] měsíčně. Do spisu pak byly v meziobdobí ze strany otce (žalobce v tomto řízení) založeny další listinné důkazy. Dne 12. 5. 2014 proběhlo jednání ve věci, bylo prováděno dokazování a jednání bylo odročeno za účelem doplnění dokazování na 18. 6. 2014. Soud mezitím vyžádal doklady o důvodech ukončení pracovního poměru otce. V meziobdobí pak byly do spisu zakládány doklady o nemocenské vyplácené matce dětí. Jednání původně nařízené na 18. 6. 2014 bylo přeodročeno na den 11. 8. 2014. Dne 7. 8. 2014 pak došlo do spisu obsáhlé vyjádření matky ve vztahu k výpovědi otce. Při jednání soudu dne 11. 8. 2014 byly doloženy doklady o příjmech matky, daňová přiznání a další listinné důkazy. Dne 11. 8. 2014 bylo jednáno ve věci a bylo dále pokračováno ve výpovědi otce. Dne 15. 8. 2014 pak do spisu přišlo stanovisko otce k vyjádření matky, které mu v meziobdobí bylo přeposláno. Jednání bylo odročeno na 5. 10. 2014. V meziobdobí byly opětovně dokládány aktualizované příjmy rodičů, byla předkládána i zpráva z [anonymizováno] vyšetření nezletilého [celé jméno žalobce], v níž bylo mimo jiné poukazováno na to, že v případě realizace střídavé péče z lékařského hlediska je velmi problematické zajištění adekvátní péče o nezletilého. Dne 15. 10. 2014 pak bylo jednáno ve věci, byla vyslechnuta matka nezletilých dětí a jednání bylo odročeno na 1. 2. 2015. Dne 1. 2. 2015 bylo jednáno ve věci a bylo doplňováno dokazování. Dne 18. 2. 2015 mělo být jednáno ve věci, nicméně se jednání nekonalo, a to z důvodu nedostavení se právní zástupkyně otce (žalobce v tomto řízení). Jednání bylo přeodročeno na 15. 4. 2015. Dne 15. 4. 2015 pak proběhlo další jednání, při němž bylo doplňováno dokazování a jednání bylo odročeno na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku. Dne 25. 4. 2015 byla ustanovena znalkyně k podání znaleckého posudku. V meziobdobí do spisu byly doloženy další listinné důkazy, včetně zpráv základní školy či speciálně pedagogického centra ve vztahu k nezletilému [jméno]. Ještě před zpracováním znaleckého posudku pak do spisu přišlo dne 9. 7. 2015 vyjádření otce. K tomuto podání otce se pak dne 16. 7. 2015 vyjádřila matka. Dne 15. 8. 2015 požádala znalkyně o prodloužení lhůty k vypracování znaleckého posudku o 3 týdny z důvodu pracovní neschopnosti. Lhůta byla prodloužena. Znalecký posudek byl předán do spisu dne 14. 9. 2015. Dne 15. 9. 2015 bylo rozhodnuto o přiznání znalečného. Dne 13. 10. 2015 byl dán pokyn k proplacení znalečného. Dne 24. 11. 2015 se k zaslanému znaleckému posudku vyjádřila matka a trvala na účasti znalkyně u jednání soudu. V písemné formě pak matka sdělovala i další doplňující otázky na znalkyni. Kolizní opatrovník taktéž žádal o doplňující výslech znalkyně a zodpovězení dalších otázek. Návrh na doplnění dokazování podal i otec a žádal o doplnění znaleckého posudku, případně ustanovení jiného znalce, s ohledem na nezletilého [jméno]. Dne 30. 11. 2015 pak byl do spisu doložen protokol o jednání s matkou na OSPOD. V prosinci 2015 pak soud rozhodl k námitce otce o tom, že znalkyně není ve věci podjatá. V prosinci 2015 pak soud písemnými přípisy zúčastněným stranám zjišťoval možnost nařízení termínu jednání tak, aby se mohly zúčastnit všechny předvolané osoby, včetně znalkyně. Dne 6. 1. 2016, poté, kdy bylo na tyto výzvy reagováno, bylo jednání nařízeno na 4. 4. 2016. Dne 29. 1. 2016 byl podán matkou návrh na udělení souhlasu s výplatou prostředků ze stavebního spoření vedených na jméno nezletilého [jméno] a [jméno] s tím, že k těmto žádostem byly předloženy listinné důkazy. Dne 4. 2. 2016 pak byl nezletilým dětem jmenován opatrovník pro toto nové řízení. Dne 23. 2. 2016 podal otec návrh na provedení důkazu zjištěním majetkových poměrů přítele matky, s nímž matka žije ve společné domácnosti. Dne 13. 3. 2016 do spisu přišla zpráva opatrovníka nezletilých dětí, včetně dalších doložených listinných důkazů. Dne 4. 4. 2016 proběhlo jednání ve věci, při němž byla vyslechnuta znalkyně. Jednání bylo odročeno na den 6. 4. 2016 za účelem doplnění dokazování. Dne 2. 4. 2016 matka navrhla stanovení výživného otci v případě rozhodnutí o střídavé péči ve výši [částka] pro všechny děti, při výhradní péči [částka] pro všechny děti. Dne 2. 4. 2016 do spisu přišla zpráva diplomovaného [anonymizováno] ve vztahu k nezletilému [jméno], z níž vyplývá potřeba náročné [anonymizováno] péče o nezletilého. Dále byly dokládány další listinné důkazy. Dne 6. 4. 2016 bylo provedeno dokazování a jednání bylo odročeno na 8. 4. 2016 za účelem dokončení dokazování a přednesu závěrečných řečí, které byly v obsáhlém rozsahu předloženy i v písemné formě. Jednání pak bylo za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na 18. 4. 2016. Dne 18. 4. 2016 bylo rozhodnuto o tom, že nezletilé děti se svěřují do péče matky. Otci byla stanovena vyživovací povinnost v částkách [částka] měsíčně na výživu nezletilého [jméno] a [částka] měsíčně na nezletilou [jméno] a [částka] na nezletilého [jméno]. Výživné bylo otci stanoveno s účinností od května 2016. Dne 26. 4. 2016 bylo rozhodnuto o přiznání znalečného za účast znalkyně u jednání soudu. Dne 13. 5. 2016 byl dán pokyn k rozeslání rozsudku v rozsahu 20 stran. Dne 13. 5. 2016 pak bylo rozhodnuto o povinnosti rodičů nahradit náklady řízení státu. Dne 22. 5. 2016 otec podal odvolání do rozsudku a do spisu založil další listinné důkazy, přičemž k tomuto podání se pak dne 27. 6. 2016 vyjádřila matka nezletilých dětí. V meziobdobí, dne 6. 6. 2016, bylo rozhodnuto o vyplacení znalečného. Dne 2. 7. 2016 podal otec vyjádření k podání matky a do spisu předložil dne 11. 7 2016 i rozsáhlou zprávu opatrovník nezletilých dětí, který navrhoval potvrzení rozhodnutí soud prvého stupně odvolacím soudem. Dne 16. 8. 2016 byla věc předložena odvolacímu soudu. Dne 16. 11. 2016 a dále dne 10. 5. 2017 podal otec prostřednictvím právního zástupce e-mailovou žádost o projednání odvolání. Dne 1. 8. 2017 pak bylo nařízeno odvolacím soudem jednání na 29. 8. 2017. Dne 20. 8. 2017 matka požádala o odročení jednání z důvodu kolize její právní zástupkyně a nesouhlasu matky s jednáním bez účasti této právní zástupkyně. V meziobdobí do spisu byly založeny další listinné důkazy, včetně podání podrobné zprávy opatrovníka o provedení pohovoru s dětmi. Soud prověřil důvodnost žádosti právní zástupkyně matky o přeodročení jednání, přičemž následně tedy žádosti vyhověl a jednání přeodročil z 29. 8. 2017 na 21. 9. 2017. Dne 11. 9. 2017 pak byla podána do spisu zpráva opatrovníka nezletilých dětí. Ve zprávě bylo uvedeno, že v meziobdobí se konflikty mezi rodiči zklidnily, bylo potvrzováno, že rodiče se v péči o děti střídají na základě dohody, kterou však otec nevnímá jako úplně střídavou péči, protože doby pobytu dětí u rodičů nejsou zcela shodné. Matčin postoj k věci pak byl v meziobdobí takový, že má za to, že byl naplněn rozsudek soudu prvého stupně, neboť otci je umožňován široký styk, na kterém jsou rodiče schopni se domluvit. Dne 7. 9. 2016 do spisu přišlo obsáhlé vyjádření otce a do spisu byla založena řada dalších listinných důkazů k aktualizovaným příjmům rodičů, aikv meziobdobí proběhlým jednáním rodičů na OSPOD. Dne 21. 9. 2017 se konalo jednání ve věci, při němž bylo rozhodnuto tak, že rozsudek okresního soudu byl ve výroku I a III změněn. Nezletilé děti byly svěřeny od měsíce následujícího po právní moci rozsudku odvolacího soudu pro dobu do rozvodu i po rozvodu manželství rodičů do asymetrické střídavé péče, tedy péče v poměru [anonymizováno] v 14 denním cyklu. Odvolací soud změnil i výrok rozsudku soudu prvého stupně o výživném pro nezletilé děti, a to s účinností od právní moci rozsudku odvolacího soudu, kdy měla být započata realizace střídavé péče s tím, že výživné bylo stanoveno otci (žalobci v tomto řízení) na [jméno] v částce [částka], na [jméno] v částce [částka] a na nezletilého [jméno] v částce [částka] měsíčně. Matce pak bylo výživné stanoveno v částkách [anonymizována dvě slova] a [částka] měsíčně. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu pak vyplývá, že byly aktualizovány poměry rodičů nezletilých dětí a že odvolací soud v podstatě přistoupil k realizaci režimu péče o nezletilé děti tak, jak tato péče probíhala v meziobdobí, tedy od vydání rozsudku soudu prvého stupně, který rozhodl o péči matky, a to za situace, kdy takovýto režim péče upřednostňovaly v době rozhodování odvolacího soudu i nezletilé děti. Výživné stanovené rodičům pak bylo upraveno s ohledem na rozhodnutí soudu o střídavé péči o nezletilé v poměru, který dle odvolacího soudu odpovídal zjištěným aktuálním poměrům a tomu, že rodiče budou o nezletilé děti pečovat v poměru [anonymizováno] ku [anonymizováno]. Rozsudek nabyl právní moci dne 20. 11. 2017. Řízení tedy trvalo 4 roky, 7 měsíců 5. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově vydaným dne 18. 4. 2016 pod č. j. [číslo jednací] vzal soud za prokázané, že tímto rozhodnutím soudu I. stupně byly nezletilé děti svěřeny do péče matky a otci byla uložena povinnost s účinností od měsíce května 2016 přispívat na výživu nezletilých dětí částkami [částka] měsíčně na nezletilého [jméno], [částka] měsíčně na nezletilou [jméno] a [částka] na nezletilého [jméno], a to po dobu před tak i po rozvodu manželství. Takto bylo rozhodnuto za situace, kdy v průběhu řízení byl zpracováván znalecký posudek, k doplnění znaleckého posudku byla slyšena znalkyně, byly zjišťovány názory a postoje nezletilých dětí k další péči o ně, musel být zvažován i zdravotní stav jednoho z nezletilých dětí v kontextu zajištění dalšího způsobu péče o nezletilé děti, byly zjišťovány majetkové poměry rodičů, jejich výdělkové možnosti a schopnosti a zjišťovány a hodnocena vzájemné vztahy mezi rodiči.

6. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem vydaným dne 26. 9. 2017 pod č. j. [číslo jednací] vzal soud za prokázané, že tímto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem byl změněn rozsudek Okresního soudu v Chomutově, č. j. [číslo jednací], a to tak, že nezletilé děti byly svěřeny do střídavé, asymetrické, péče rodičů v poměru [anonymizováno] ku [anonymizováno] ve prospěch matky (v poměru [anonymizována dvě slova] ve čtrnáctidenním cyklu) ve prospěch matky, otci bylo stanoveno s účinností od právní moci výroku rozsudku, jímž byly nezletilé děti odvolacím soudem svěřeny do střídavé péče výživné ve výši [částka] měsíčně na nezletilou [jméno], ve výši [částka] měsíčně na nezletilého [jméno] a ve výši [částka] měsíčně na nezletilého [jméno] a matce pak byla uložena povinnost přispívat na nezletilou [jméno] částkou [částka] měsíčně, na nezletilého [jméno] částkou [částka] měsíčně a na výživu nezletilého [jméno] částkou [částka] měsíčně. Z odůvodnění výše uvedeného rozsudku pak soud vzal za prokázané dále i to, že od května 2016 byla praktikována péče o nezletilé děti rodiči tak, že děti byly v době od [anonymizováno] do [anonymizováno] jednou za 14 dnů v péči otce, jinak v péči matky, přičemž matka umožňovala pobyt dětí u otce i některé [anonymizováno] v týdnu, kdy pobyt dětí nepřipadal na otce dle vzájemné domluvy rodičů. Dále vzal soud z odůvodnění tohoto rozsudku za prokázané, že v minulosti byla komunikace mezi rodiči problematická s tím, že v průběhu doby, konkrétně od léta 2017, však došlo k jejímu zlepšení. Dále vzal soud tímto rozsudkem za prokázané, že odvolací soud vyživovací povinnost otce v jiném rozsahu, než určil soud I. stupně, stanovil s účinností od právní moci výroků svého rozsudku, jímž došlo ke změně způsobu péče o nezletilé děti (V této souvislosti soud uvádí, že s ohledem na to, že se jednalo o řízení nesporné, v němž odvolací soud není dokonce vázán ani návrhy účastníků v odvolání uvedených, odvolací soud, pokud by shledal důvody pro to, že výše výživného v minulosti otci stanovená nebyla případně přiměřená s ohledem na v té době platné konkrétní okolnosti případu, mohl odvolací soud změnit rozhodnutí soudu I. Stupně o výši výživného i zpětně, což však učiněno nebylo.).

7. E-mailem z 10. 5. 2017 ve spojení s obsahem spisu shora uvedeným, vzal soud za prokázané, že právní zástupce žalobce se jednak dne 16. 11. 2016 a jednak i dne 10. 5. 2017 obrátil na Krajský soud v Ústí nad Labem ve věci sp. zn. [spisová značka] s žádostmi o projednání podaného odvolání, přičemž ve druhé žádosti pak bylo konkrétně žádáno o prioritní projednání věci, když bylo žalobcem (otcem nezletilých dětí) uváděno, že došlo ke změně poměrů.

8. Rámcovou dohodou podepsanou žalobcem a jeho tehdejší manželkou [titul]. [jméno] [příjmení] dne 13. 2. 2014 vzal za prokázané, že žalobce a jeho manželka výše uvedeného dne mezi sebou podepsali tzv. rámcovou dohodu, v níž v té době prohlašovali, že se dohodli na ukončení svého manželství rozvodem podle § 757 občanského zákoníku a že se rámcově dohodli na střídavé péči o nezletilé děti v týdenním cyklu s tím, že další konkrétní podmínky střídavé péče budou obsahem rodičovské dohody. (Následně však konkrétní rodičovská dohoda dle žalobce uzavřena nebyla a ve věci péče o nezletilé děti byl veden výše uvedený soudní spor).

9. Notářským zápisem č. [anonymizována dvě slova] [rok] sepsaným v [obec] [titul] [titul]. [jméno] [jméno], notářem, vzal soud za prokázané, že tímto notářským zápisem bylo zúženo společné jmění manželů [příjmení] (žalobce a jeho nyní již bývalé manželky), které se mimo jiné týkalo nemovitosti – rodinného domu a závazků s ní souvisejících, když na této nemovitosti vázlo zástavní právo [anonymizováno] banky. Tímto notářským zápisem se výše uvedené osoby dohodly na tom, že výlučným vlastníkem nemovitosti se stal žalobce v tomto řízení, který se zároveň zavázal převzít závazky související se splacením hypotečního úvěru u [právnická osoba] související s touto nemovitostí.

10. Oznámením o převzetí právního zastoupení a výzvou k placení výživného datovanou dnem 19. 9. 2016 pak vzal soud za prokázané, že tímto přípisem se na žalobce obrátila právní zástupkyně matky nezletilých dětí, která vyzvala žalobce, a to na základě předběžné vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu v Chomutově vydaného dne 18. 4. 2016 pod č. j. [číslo jednací], aby hradil výživné na nezletilé děti v částkách [částka] měsíčně na nezletilého [jméno], [částka] měsíčně na nezletilou [jméno] a ve výši [částka] měsíčně na nezletilého [jméno] a dále, aby doplatil dluh na výživném za uplynulé období s tím, že zároveň byl žalobce právní zástupkyní matky upozorněn na to, že pokud tak nebude učiněno, bude podán návrh na exekuci.

11. Výpisem z účtu u [právnická osoba] vedeným na jméno žalobce (č. účtu [číslo] za období od 2. 10. 2016 do 13. 2. 2018) vzal soud za prokázané, že žalobce v souvislosti s nepravomocným rozsudkem soudu I. stupně ve věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. [spisová značka] (s ohledem na předběžnou vykonatelnost výroku rozsudku o výživném vyplývajícím ze zákona) začal hradit výživné na nezletilé děti ve výších v rozsudku uvedených, tedy v celkové částce [částka] měsíčně, přičemž za období od 10. 10. 2016 do 13. 11. 2017 uhradil celkově částku [částka].

12. Pokud pak soud eventuálně v řízení provedl ještě další důkazy, které blíže nehodnotil, soud tak učinil s ohledem na skutečnost, že tyto důkazy neměly, s odkazem na níže uvedené právní skutkové a právní hodnocení věci, žádný význam 13. Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

14. Podle ustanovení § 5 písm. a), b) zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

15. Podle § 7 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

16. Podle § 8 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

17. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon k provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

18. Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona 82/1998 Sb., bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 citovaného ustanovení v případě, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí přihlédne se při stanovení výši přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména a) k celkové délce řízení b) k složitosti řízení c) k jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení d) k postup orgánů veřejné moci během řízení, e) k významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. S ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a po zhodnocení důkazů provedených v tomto řízení ve vzájemných souvislostech dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně toliko částečně, a to pouze v částečném rozsahu požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy vzniklé nepřiměřenou délkou soudního řízení, konkrétně pak v rozsahu částky 17 151 Kč, když ve zbylém rozsahu požadavku žalobce soud shledal požadavek žalobce na náhradu nemajetkové újmy související s nepřiměřenou délku soudního řízení nedůvodnou, stejně tak jako v rozsahu požadavku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí ve věci péče o nezletilé děti, když za nezákonné rozhodnutí byl v tomto případě označen rozsudek Okresního soudu v Chomutově vydaný dne 18. 4. 2016 pod č. j. [číslo jednací] a dále soud shledal nedůvodným i požadavek žalobce na náhradu majetkové škody požadovaný z titulu vydání nezákonného rozhodnutí ve věci výživného, když za nezákonné rozsudek byl označen rozsudek soudu I. stupně, konkrétně výrok o výživném z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 18. 4. 2016, č. j. [číslo jednací], a to s ohledem na předběžnou vykonatelnost tohoto rozsudku vztahující se ke stanovenému výživnému. Důvody, pro které soud učinil výše uvedené závěry, pak budou rozebrány níže.

20. Co se týká požadavku na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního řízení, soud s ohledem na skutečnost, že žalobce při jednání soudu upřesnil, že tedy skutečně požaduje náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku soudního vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod s. zn. [spisová značka], avšak z této celkově nepřiměřené délky soudního řízení požaduje náhradu nemajetkové újmy toliko za dobu vedení řízení u odvolacího soudu, který dle žalobce včas neprojednal v rámci opatrovnického řízení odvolání žalobce do rozsudku soudu I. stupně, soud tedy po tomto upřesnění požadavku žalobce ve věci postupoval tak, že si nejprve vyhodnotil, zda délka řízení vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. [spisová značka] jak celek byla skutečně nepřiměřená, neboť pouze v případě, že by soud délku shora uvedeného řízení vyhodnotil jako nepřiměřenou a zároveň dospěl k závěru, že v daném případě by nebylo dostačující satisfakcí konstatování porušení práva žalobce na rozhodnutí jeho věci v přiměřené době, bylo důvodné se zabývat tím, jaká výše finančního odškodnění by případně mohla žalobci za celkovou dobu vedení řízení přináležet, přičemž s ohledem na to, jakým způsobem byl tedy žalobní nárok v tomto řízení specifikován, následně tedy případně stanovit poměrnou část odškodnění připadající na úsek řízení, jehož odškodnění se žalobce touto žalobou domáhal. V této souvislosti soud uvádí, že po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že s ohledem na skutečnost, že výše uvedené řízení ve věci péče o nezletilé děti trvalo od 17. 4. 2013, kdy byl u Okresního soudu v Chomutově podán žalobcem návrh na úpravu poměrů nezletilých dětí, až do 20. 11. 2017, kdy nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byla upravena péče a výživa nezletilých dětí, lze tedy opatrovnické řízení trvající 4 roky a 7 měsíců, a to s ohledem na konkrétní okolnosti případu, které budou rozebrány podrobněji níže, považovat za řízení nepřiměřeně dlouhé. K tomuto závěru pak soud dospěl zejména s ohledem na skutečnost, že při posuzování tohoto přiměřenosti délky opatrovnického řízení nebylo možno přehlédnout to, že ačkoliv návrh na úpravu poměrů byl podán, jak již je výše uvedeno, dne 17. 4. 2013, teprve dne 18. 3. 2014, tedy až za 11 měsíců poté, bylo v této věci přistoupeno k jakémukoliv úkonu ze strany Okresního soudu v Chomutově, což s ohledem na skutečnost, že se jedná o opatrovnickou věc, bylo jednou ze zásadních skutečností, pro které soud dospěl k závěru, že celkovou délku řízení již není možno považovat za přiměřenou, to vše za situace, kdy k této jedenáctiměsíční nečinnosti soudu se ještě právě připojila nečinnost Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterému byla věc s odvoláním do rozsudku soudu I. stupně předložena dne 16. 8. 2016, přičemž odvolací soud, a to i přes žádosti žalobce a upozornění, že se jedná o řízení opatrovnické, nařídil jednání ve věci až dne 1. 8. 2017 na 28. 8. 2018, tedy po dobu 11,5 měsíce byl taktéž zcela nečinný, přičemž fakticky pak bylo jednání u odvolacího soudu konáno až dne 21. 9. 2017. Již na základě těchto skutečností tedy soud v daném případě dospěl k závěru, že s ohledem na to, že se jedná o opatrovnické řízení, tedy věc týkající se úpravy právních poměrů nezletilých dětí a jejich rodičů, bylo třeba výše uvedené řízení vyhodnotit jako řízení celkově trvající nepřiměřenou dobu, a to byť průběh řízení byl do určité míry komplikován nutností zpracování znaleckého posudku či posuzováním vlivu zdravotního stavu jednoho z dětí na rozhodnutí o režimu péče, jak bude rozebráno níže. Přesto však tedy soud dospěl k závěru, že s ohledem na konkrétní okolnosti případu jsou zde dány důvody pro přiznání odškodnění nemajetkové újmy za majetkovou újmu vzniklou žalobci porušením jeho práva na rozhodnutí jeho věci v přiměřené době formou finančního, když soud zároveň vyhodnotil, že v daném případě není, s ohledem na shora uvedená období nečinnosti soudu v rámci opatrovnického řízení dostatečnou satisfakcí přiznat odškodnění formou konstatování porušení práva žalobce na rozhodnutí jeho věci v přiměřené době. Protože však žalobce požadoval v řízení pouze poměrnou část odškodnění nemajetkové újmy za celkově nepřiměřenou délku soudního řízení shora uvedeného, konkrétně za období od 16. 8. 2016 (předložení věci odvolacímu soudu) do 21. 9. 2017 (jednání odvolacího soudu o podaném odvolání), tedy za období 13 měsíců, soud proto přiznal žalobci poměrnou část odškodnění za výše uvedené období, když tedy nejprve stanovil částku odškodnění připadající na celou délku soudního řízení a poté tedy poměrnou část připadající na období specifikované žalobcem.

21. Při stanovení přiměřené výše odškodnění za žalobci vzniklou nemajetkovou újmu pak soud v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 vyšel ze základní částky odškodnění v rozsahu 15 000 Kč za jeden rok řízení s výjimkou prvních dvou let řízení, kdy za první dva roky řízení vyšel z částky poloviční, přičemž takto stanovenou základní částku odškodnění za celé řízení (2 roky x 7 500 Kč + 2 roky x 15 000 Kč + 7 měsíců x 1 250 Kč), tedy částku 53 750 Kč, následně modifikoval na základě kritérií příkladně uvedených v § 31a zák. č. 82/1998 Sb., přičemž následně tedy ještě zohlednil v jakém rozsahu byl požadavek žalobcem v tomto řízení uplatněn (v rozsahu 13 měsíců řízení před odvolacím soudem). V této souvislosti soud pouze pro úplnost uvádí, že soud neshledal důvody pro to, aby bylo vycházeno z vyšší základní částky odškodnění než 15 000 Kč za jeden rok řízení, neboť byť si je soud vědom toho, že v rámci stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 je základní částka odškodnění uvažována v rozmezí od 15 000 Kč do 20 000 Kč za jeden rok řízení, je třeba v této souvislosti zdůraznit, že, jak vyplývá i z judikatury vztahující se k odškodňování nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou soudního řízení, základní částka odškodnění v rozsahu vyšším než 15 000 Kč za jeden rok je stanovována skutečně ve výjimečných případech, kdy řízení trvají značnou dobu, tedy například 13 a více let. V daném případě však za situace, kdy posuzované řízení trvalo 4 roky a 7 měsíců, soud skutečně neshledal důvody pro to, aby základní částka odškodnění byla stanovována v jiném rozsahu, než v jakém je shora uvedeno.

22. Ve vztahu ke kritériu délky řízení soud uvádí, že s ohledem na skutečnost, že soud při posuzování základního předpokladu pro přiznání odškodnění nemajetkové újmy žalobci v tomto řízení již zohlednil, že délka řízení vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod shora uvedenou spisovou značkou byla skutečně nepřiměřená, tedy délku řízení ve svém důsledku promítl již do této základní úvahy a zároveň i do úvahy o tom, že v daném případě by bylo nedostačující formou odškodnění pouhé konstatování porušení práva žalobce na rozhodnutí jeho věci v přiměřené době, soud proto již v tomto případě nepřistoupil k další modifikaci základní částky odškodnění ve vztahu k výše uvedenému kritériu.

23. Ve vztahu k posouzení kritéria procesní, skutkové a právní složitosti věci dospěl soud po provedeném dokazování, zejména obsahem spisu vedeného u OS v Chomutově pod sp. zn. [spisová značka] k závěru, že v daném případě jsou dány důvody pro ponížení základní částky odškodnění o 15 %, a to z důvodu určité skutkové a procesní složitosti věci, to vše za situace, kdy bylo nutno s ohledem na problematické vztahy rodičů zejména v průběhu doby, kdy bylo ve věci jednáno soudem I. stupně a jejich vzájemné neshody ohledně dalšího způsobu péče o nezletilé děti nechat ve věci zpracovat znalecký posudek, byl dožádán doplňující výslech znalkyně, soud se zabýval i důsledky dokládaného nepříznivého zdravotního stavu jednoho z nezletilých dětí, a to v souvislosti s rozhodováním o způsobu další péče o nezletilé děti, rodiči byly opakovaně v rámci nesporného řízení vznášeny požadavky na doplnění dokazování, soud rozhodoval o námitce podjatosti znalyně aj. (blíže bod 4. odůvodnění tohoto rozsudku).

24. Ve vztahu ke kritériu postupu orgánu veřejné moci, soud pak po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném případě je důvodné navýšit základní částku odškodnění o 25 %, a to z důvodu dvou významných období nečinnosti soudů, konkrétně pak období od podání návrhu ve věci péče o nezletilé děti ze strany žalobce, tedy ode dne 17. 4. 2013 do 18. 3. 2014, kdy teprve po 11 měsících přistoupil soud ke jmenování opatrovníka nezletilým dětem pro zahájené řízení a začal činit úkony k projednání věci a dále období od 16. 8. 2016, kdy byl spis předložen odvolacímu soudu k projednání odvolání do rozsudku soudu I. Stupně, až do 1. 8. 2017, tedy do doby, kdy odvolací soud nařídil jednání ve věci s tím, že tedy období nečinnosti odvolacího soudu bylo v rozsahu 11,5 měsíce.

25. Ve vztahu ke kritériu jednání poškozeného, pak soud v daném případě dospěl k závěru, že žalobce se na délce řízení nepodílel a naopak, a to svými žádostmi ze dne 16. 11. 2016 a dále ze dne 10. 5. 2017 Krajskému soudu v Ústí nad Labem, se naopak žalobce prokazatelně snažil o urychlení konce opatrovnického řízení, a proto soud přistoupil k navýšení základní částky odškodnění o 5 %.

26. Ve vztahu ke kritériu významu řízení pro žalobce pak soud dospěl k závěru, že jsou zde dány důvody pro navýšení základní částky odškodnění o 20 %. V daném případě je třeba poukázat na to, že posuzované řízení bylo řízením ve věci péče o nezletilé děti, tedy řízením, které jak judikatura ESLP, tak i judikatura Nejvyššího soudu ČR řadí mezi řízení, která mají zpravidla větší význam pro účastníky řízení, přičemž soud je v daném případě přesvědčen o tom, že řízení pro žalobce mělo skutečně větší význam než řízení standardní, neboť v rámci tohoto řízení byl řešen jednak rozsah jeho péče o nezletilé děti, kdy z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobce měl evidentní zájem podílet se v dostatečném rozsahu na péči o nezletilé děti (od počátku žádal realizaci střídavé péče) a zároveň se jednalo i o stanovení rozsahu vyživovací povinnosti ve vztahu k nezletilým dětem, přičemž i tato skutečnost pak byla pro žalobce významná s ohledem na to, že žalobce měl zároveň i majetkové závazky, které byl vedle vyživovací povinnosti ke svým nezletilým dětem taktéž povinen plnit (platby hypotéky).

27. Ze všech shora uvedených důvodů tedy dospěl soud dospěl k závěru, že základní částka odškodnění za celkově nepřiměřenou délku shora uvedeného soudního řízení by měla být představována navýšením základní částky o 35 % (základní částka 53 750 Kč zvýšena o 25 % z důvodu postupu orgánu veřejné moci, zvýšena o 20 % z důvodu významu řízení pro žalobce, zvýšena o 5 % z důvodu chování poškozeného a ponížena o 15 % z důvodu složitosti věci) s tím, že tedy soud vyhodnotil, že za celou délku soudního řízení by žalobci přináleželo odškodnění v celkové výši 72 562,50 Kč, přičemž s ohledem na skutečnost, že však žalobce žádal odškodnění toliko za období 13 měsíců, konkrétně za období od 16. 8. 2016, kdy věc byla předložena odvolacímu soudu do 21. 9. 2017, kdy proběhlo jednání odvolacího soudu, soud tedy za těchto 13 měsíců přiznal žalobci poměrnou část výše uvedené celkové částky, která by připadala na celou délku soudního řízení, tedy částku 17 151 Kč (1 319.3 Kč za měsíc x 13 měsíců).

28. Co se pak týká požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 95 000 Kč požadované v souvislosti se žalobcem tvrzeným nezákonným rozhodnutím spočívajícím v rozhodnutí soudu I. stupně, tedy Okresního soudu v Chomutově, o svěření nezletilých dětí do péče matky, soud v této souvislosti uvádí, že tento nárok, který žalobce odvíjel od rozhodnutí soudu I stupně ve věci další péče o nezletilé děti, když tento výrok rozsudku soudu prvého stupně označoval žalobce jako nezákonné rozhodnutí, soud neshledal důvodným. V této souvislosti je totiž třeba zdůraznit, že ve vztahu k tomuto požadavku není dán odpovědnostní titul žalované, neboť základní podmínkou je v daném případě to, že bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno, přičemž za nezákonné rozhodnuté se však považuje buď pravomocné rozhodnutí, následně pro nezákonnost zrušené či změněné, či rozhodnutí předběžně vykonatelné, které bylo následně změněno či zrušeno. Jak vyplývá z provedeného dokazování rozsudek Okresního soudu v Chomutově vydaný dne 18. 4. 2016 pod č. j. [číslo jednací], konkrétně jeho výrok o svěření nezletilých dětí do péče matky, nebyl výrokem, který by byl předběžně vykonatelný a nejednalo ani o pravomocné rozhodnutí soudu, které by bylo pro nezákonnost zrušeno či změněno. Tímto rozhodnutím tedy nebyla ani předběžně vykonatelně ani pravomocně upravena péče o nezletilé děti, a proto tedy toto rozhodnutí soudu prvého stupně nenaplňuje definici nezákonného rozhodnutí, které bylo následně pro nezákonnost zrušeno či změněno (viz § 8 zák. č. 82/1998 Sb.), a proto tedy v příčinné souvislosti s tímto rozhodnutím nemohla vzniknout žalobci žádná nemajetková újma. V této souvislosti soud uvádí, že pokud případně matka nezletilých dětí nerespektovala postavení žalobce, co by druhého rodiče s právem podílet se na péči o nezletilé děti, a to za situace, kdy způsob péče o nezletilé děti nebyl ani formou rozhodnutí s předběžnou vykonatelností ani pravomocně upraven (Žalobci případně nic nebránilo v tom, aby do doby pravomocného rozhodnutí soudu se případně formou např. předběžného opatření domáhal prozatímní úpravy, což však, jak vyplývá z provedeného dokazování, neučinil.), není to v daném případě rozhodně žalovaná, kdo by žalobci případně odpovídal za jím tvrzenou újmu. V daném případě je soud skutečně přesvědčen o tom, že to, jakým způsobem tedy byl nárok žalobce v tomto řízení u soudu uplatněn, nezaložilo žalobci právo na náhradu nemajetkové újmy z titulu žalobcem tvrzeného nezákonného rozhodnutí soudu I. stupně o péči o nezletilé děti, neboť rozhodně s ohledem na výše uvedený rozbor, je zřejmé, že tvrzení žalobce, že nepravomocným rozhodnutím soudu I. stupně byl omezen ve své péči o své nezletilé děti, není opodstatněné. Mimo to pak soud pouze pro úplnost uvádí, že v daném případě, byť takto nárok žalobou uplatněn, jak vyplývá z žaloby a zejména pak z jejího upřesnění při jednání soudu, nebyl, bylo by s ohledem na provedené dokazování i spekulativní dovozovat, že pokud by případně odvolací soud rozhodoval ve věci péče o nezletilé děti dříve, než na podzim roku 2017, že by bylo rozhodnuto o symetrické střídavé péči o nezletilé děti, neboť z provedeného dokazování (viz odůvodnění rozsudku odvolacího i zprávy podávané v průběhu řízení odvolacímu soudu OSPOD – blíže body 4 a 6 odůvodnění tohoto rozsudku) je zřejmé, že v průběhu doby od rozhodnutí soudu I. stupně do doby jednání u odvolacího soudu došlo ke stabilizaci vztahů mezi rodiči a k tomu, že spolu začali rodiče nezletilých dětí lépe komunikovat s tím, že tento vývoj situace pak měl nepochybně vliv na rozhodnutí soudu odvolacího v dané době, přičemž rozhodně nelze učinit závěr o tom, že by v případě dřívějšího rozhodnutí odvolacího soudu bylo ve věci rozhodnuto o symetrické střídavé péči, neboť, jak z obsahu spisu, tak i z odůvodnění soudu odvolacího, je zřejmé, že soud přihlédl právě i k postupnému vývoji situace mezi rodiči nezletilých děti. Mimo to pak soud ještě v této souvislosti poukazuje i na to, že z odůvodnění odvolacího soudu pak vyplývá i to, že v průběhu doby po podaném odvolání, do doby rozhodnutí odvolacího soudu byl otec s nezletilými dětmi v kontaktu v širokém rozsahu a rozhodně tedy nebyl z péče o nezletilé děti vyloučen. Toto však soud uvádí pouze pro úplnost, neboť jak vyplynulo ze žaloby a jejího upřesnění u jednání soudu, požadavek na náhradu nemajetkové újmy byl žalobcem svazován s vydáním rozhodnutí soudem I. stupně o způsobu péče o nezletilé děti, když sám žalobce za nezákonné rozhodnutí označoval právě vydání shora uvedeného výroku rozsudku soudu I. stupně o péči o nezletilé děti.

29. Co se pak týká požadavku žalobce na náhradu majetkové škody spočívající v požadavku na zaplacení částky 267 900 Kč, jejíž výše byla dovozována z toho, že otec byl na základě předběžně vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Chomutově vydaného dne 18. 4. 2016 pod č. j. [číslo jednací] povinen platit na výživu nezletilých dětí celkově částku ve výši [částka] měsíčně, zatímco z rozsudku odvolacího soudu pak vyplývá, že otci bylo následně stanoveno výživné odvolacím soudem v částce [částka] měsíčně na všechny tři nezletilé děti dohromady, přičemž matce nezletilých dětí pak byla uložena povinnost platit částku [částka] měsíčně s tím, že tedy žalobce dovozoval vznik majetkové škody ve výše uvedeném rozsahu tak, že od května 2016 do listopadu 2017, tedy za 19 měsíců uhradil na výživném částku ve výši [částka], zatímco dle jeho přesvědčení měl hradit tedy toliko částku [částka], soud v této souvislosti uvádí, že v této souvislosti bylo třeba vyřešit především otázku toho, zda v daném případě skutečně žalobci tato majetková škoda v souvislosti s předběžně vykonatelným výrokem soudu I. stupně o výši výživného vznikla, či nikoliv. V této souvislosti pak soud dospěl k závěru, že majetková škoda žalobcem v tomto řízení požadovaná v částce 267 900 Kč žalobci nevznikla. Je třeba sice přisvědčit žalobci v tom, že výrok rozsudku o výživném vydaný Okresním soudem v Chomutově dne 18. 4. 2016 pod č. j. [číslo jednací], byl skutečně předběžně vykonatelný a soud nezpochybňuje ani to, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce byl vyzván právní zástupkyní matky nezletilých dětí k hrazení tohoto předběžně vykonatelného výživného s upozorněním na možnost vedení exekuce a stejně tak soud nezpochybňuje ani to, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce tedy toto výživné plnil. V daném případě však pro posouzení oprávněnosti takto uplatněného nároku bylo stěžejní to, zda toto předběžně vykonatelné rozhodnutí, na základě něhož bylo žalobcem plněno, bylo pro nezákonnost změněno nebo zrušeno příslušným orgánem, přičemž v tomto směru soud dospěl k závěru, že tato podmínka splněna nebyla. Z provedeného dokazování je totiž zcela zřejmé, že odvolací soud sice změnil rozsudek soudu I. stupně ve věci péče o nezletilé děti, a to tak, že nezletilé děti svěřil do asymetrické střídavé péče rodičů a v daném případě oběma rodičům stanovil za této situace výživné, přičemž výživné, které bylo stanoveno žalobci, co by otci nezletilých dětí, bylo stanoveno v nižší částce, než výživné stanovené soudem I. stupně, avšak na druhou stranu bylo zároveň výše uvedeným rozhodnutím odvolacího soudu prokázáno, že ke změně rozhodnutí soudu I. stupně došlo až do budoucna, tedy v souvislosti s právní mocí rozsudku o změně způsobu péče o nezletilé děti, přičemž za těchto okolností je zřejmé, že výrok rozsudku soudu I. stupně ohledně výše výživného, který byl předběžně vykonatelný, nebyl odvolacím soudem změněn, přičemž s ohledem na skutečnost, že soud v opatrovnickém řízení není dokonce ani vázán návrhy účastníků řízení, je třeba vycházet z toho, že pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že výživné stanovené žalobce v předchozí době neodpovídalo oprávněným potřebám nezletilých dětí a majetkovým poměrům a výdělkovým možnostem a schopnostem otce, tedy žalobce, mohl přistoupit ke změně tohoto rozhodnutí. Pokud k této změně přistoupeno nebylo, je zřejmé, že na výrok rozhodnutí soudu I. stupně o předběžně vykonatelném výživném nelze pohlížet jako na nezákonné rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost změněno nebo zrušeno k tomu příslušným orgánem, když k žádné změně výživného zpětně nedošlo. Proto soud ani v tomto požadavku neshledal nárok žalobce opodstatněným.

30. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti tedy soud ve věci žalobních nároků rozhodl tak, jak je pod body I až III výroku rozsudku uvedeno, tedy pod bodem I. řízení ve věci omluvy pro zpětvzetí návrhu zastavil, pod bodem II výroku rozsudku přiznal žalobci částku 17 151 Kč, ve vztahu k níž shledal žalobu důvodnou a pod bodem 7 151 Kč a pod bodem III výroku rozsudku rozhodl o zamítnutí žaloby v rozsahu částky 374 949 Kč.

31. Pod bodem IV výroku rozsudku pak soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, a to s odkazem na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, a to za situace, kdy v řízení byla uplatněna vedle dvou nemajetkových újem i majetková škoda, přičemž soud tedy za těchto okolností v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1435/2015 vyšel z toho, že v daném případě je třeba při určování úspěchu či neúspěchu účastníků řízení ve věci zohlednit to, že tedy vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu byl žalobcem v řízení uplatněn rovněž nárok na peněžité plnění s tím, že za těchto okolností je tedy třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků tak, jak se stanoví podle § 8 a následujících advokátního tarifu, přičemž činí-li tarifní hodnota nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu 50 000 Kč, pak tarifní hodnota nároku na peněžité plnění vychází v zásadě přímo z výše uplatněného plnění, přičemž za situace, kdy tedy žalobce v řízení uplatnil tři samostatné nároky, a to dva na náhradu nemajetkové újmy (nepřiměřenou délku soudního řízení – jeho poměrnou část, a dále za nemajetkovou újmu požadovanou za, dle žalobce, vydání nezákonného rozhodnutí o péči o nezletilé děti, které bylo, dle žalobce, pro nezákonnost změněno), je třeba tedy vycházet z tarifní hodnoty ve vztahu ke každému z těchto nároků v rozsahu částky 50 000 Kč s tím, že za těchto okolností je zřejmé, že žalobce byl pro účely stanovení odměny právního zástupce žalobce úspěšný ve vztahu k uplatněnému nároku na nemajetkovou ujmu v částce 50 000 Kč (v souvislosti s adekvátní částí odškodnění za celkově nepřiměřenou délku soudního řízení), neúspěšný za nemajetkovou újmu za vydání nezákonného rozhodnutí o péči o nezletilé děti ve výši 50 000 Kč a neúspěšný v požadavku na náhradu škody ve výši 267 000 Kč. Soud tedy za těchto okolností vyšel z toho, že předmětem řízení pro účely posouzení úspěchu a neúspěchu ve věci byla tedy celkově částka 367 000 Kč, přičemž žalobce byl úspěšný v částce 50 000 Kč a neúspěšný v částce 317 000 Kč, tzn., že žalobce byl úspěšný v rozsahu 13,6 % a neúspěšný v rozsahu 86,4 % s tím, že tedy po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci je zřejmé, že v tomto řízení byla převážně úspěšná žalovaná, a proto soud pod bodem IV. výroku rozsudku uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v rozsahu 72,8 % celkové náhrady nákladů, které vznikly žalované. S ohledem na to, že žalované by příslušela náhrada nákladů řízení v případě 100% úspěchu ve věci toliko v částce 300 Kč, a to za vyjádření k žalobě (s odkazem na ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb.), pak, s ohledem na skutečnost, že žalovaná byla úspěšná pouze toliko v 72,8 %, je zřejmé, že žalované tedy vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v částce 218,40 Kč, a proto soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve shora uvedené výši.

32. Lhůta k plnění pak byla žalované poskytnuta dle § 160 o. s. ř., k její žádosti patnáctidenní, a to za účelem zajištění organizačního převodu finančních prostředků, když poskytnutím lhůty v tomto rozsahu nezasahuje dle přesvědčení soudu podstatným způsobem do oprávněných zájmů žalobce. Patnáctidenní lhůta k plnění pak byla v souladu s ust. § 160 o. s. ř. poskytnuta i žalobci k plnění náhrady nákladů řízení ve vztahu k žalované, a to s ohledem zachování rovného postavení účastníků řízení.