22 C 106/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Karolínou Machkovou v právní věci žalobce: Anonymizováno bytem Anonymizováno zastoupený Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno sídlem Anonymizováno za níž Anonymizováno sídlem Anonymizováno o zaplacení 340 060 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba s návrhem, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 340 060 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 340 060 Kč od 29. 5. 2023 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal náhrady škody a nemajetkové újmy způsobené mu nezákonným rozhodnutím o uložení kázeňského trestu za kázeňský přestupek ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , var. symbol, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , kterým mu byl uložen kázeňský trest-celodenní umístění do uzavřeného oddílu v délce 20 dní, přičemž tento byl uložen nepodmíněně bez zkušební doby. Proti rozhodnutí podal on i jeho zástupce stížnost, které byly zamítnuty rozhodnutím ředitelem věznice dne 6. 12. 2021, č.j. , var. symbol, . Následně podal žalobu, přičemž rozhodnutím Krajského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2022, č.j. , spisová značka, , bylo rozhodnutí ředitele ze dne 6. 12. 2021 zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, tak že právnímu zástupci žalobce byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 16 456 Kč. Následně již nebylo kázeňsky rozhodnuto s ohledem na uplynutí jednoho roku od data údajného spáchání kázeňského přestupku. Domáhá se tak náhrady škody způsobené mu vyřazením z pracovního zařazení ve výši 106 914 Kč, neboť byl od 22. 9. 2021 do 30. 11. 2022 vyřazen z výkonu práce, přičemž výše odměny činní za měsíc v roce 2022 částku 7 600 Kč, za měsíc v roce 2022 částku 8 100 Kč. Dále se domáhá nákladů řízení v kázeňském řízení ve výši 3 146 Kč za dva úkony právní služby (převzetí a stížnost) po 1 000 Kč, 2x 300 Kč spočívajících v režijních paušálech a DPH. Dále se domáhal zadostiučinění nemajetkové újmy vzniklé v důsledku výkonu kázeňského trestu ve výši 30 000 Kč. Uvedl, že uložený trest je druhým nejvyšším, je spojen se značnými omezeními, kdy nemůže vězeň pracovat, účastnit se programu zacházení, nesmí kouřit, číst mimo dovolenou literaturu jiné publikace, nesmí nakupovat nic kromě věcí hygienické potřeby, není mu dovoleno odpočívat na lůžku mimo stanovenou dobu, musí vykonávat úklidové práce a práce nezbytné k zajištění běžného provozu věznice. Za jeden den požaduje částku 1 500 Kč. Dále se domáhá nemajetkové újmy vzniklé v důsledku neoprávněného zásahu do osobnostních, rodinných, pracovních a společenských vztahů ve výši 200 000 Kč. Uložený trest znamenal změnu v jeho hodnocení ve výkonu trestu, kdy se z I. skupiny propadl do skupiny III., ztratil šanci na podmíněné propuštění, propadal depresivním náladám, zhubl o 25 Kg, při tel.kontaktu s družkou byl podrážděný a nedůtklivý. Svůj nárok uplatnil dne , datum, . Dále se domáhal zákonného úroku z prodlení z žalované částky od 29. 5. 2023 do zaplacení.

2. Při jednání soudu uvedl, že je dáno pravomocné rozhodnutí, na základě kterého byl vykonán trest. Není vina žalobce, že prozatím nebylo o stížnosti rozhodnuto. Soud si musí sám učinit právní názor, zda je žalován nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí na základě uvedených skutkových okolností.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala skutečnost, že u ní žalobce předběžně uplatnil dne 28. 11. 2022 nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) /dále jen „OdpŠk“/. Nárok žalobce projednala dne 19. 1. 2024, kdy neshledala existenci odpovědnostního titulu. Uvedla, že rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2022 bylo zrušeno rozhodnutí ředitele Vězeňské , Anonymizováno, , adresa, ze dne 6. 12. 2021, č.j. , var. symbol, o zamítnutí stížností žalobce na podkladě podané správní žaloby, avšak nedošlo ke zrušení rozhodnutí o uložení kázeňského trestu ze dne 30. 11. 2021. Kázeňský trest tak byl vykonán důvodně a žalobce byl následně zařazen zpět do pracovní činnosti. Dále uvedla, že pokud by odpovědnostní titul byl shledán, tak k náhradě škody ve výši 106 914 Kč uvedla, že vyčíslená částka je za předpokladu, že by žalobce měl 100 % účast, kdy však z pásek poskytnutých Vězeňskou službou ČR vyplývá, že žalobce za rok 2021 až do ledna 2023 nikdy nedosáhl plného výdělku. K nákladům právního zastoupení uvedla, že požadované úkony právní služby vedly k samotnému podání stížnosti proti rozhodnutí o udělení kázeňského trestu, nikoliv ke zrušení rozhodnutí o zamítnutí stížnosti. Navíc žalobce k výzvě žalované nedoložil vznik dluhu. K nemajetkové újmě uvedla, že žalobce k její výzvě ničeho nedoložil. Navíc nelze na nemajetkovou újmu vzniklou žalobci, jakožto osobě omezené na osobní svobodě výkonem trestu, pohlížet stejně, jako na nemajetkovou újmu vzniklou osobě, jež je omezena na svobodě výkonem vazby nebo nepodmíněného trestu odnětí svobody. Navíc nelze odhlédnout od trestní minulosti žalobce spojenou s drogovou trestnou činností nesoucí znaky recidivy.

4. Mezi účastníky řízení bylo nesporným, že žalobce u žalované svůj nárok uplatnil dne 28. 11. 2022. Dále bylo nesporným, že žalovaná výzvou ze dne 13. 11. 2023 vyzvala žalobce k doplnění uplatnění a stanoviskem ze dne 19. 1. 2024 jeho nárok projednala s tím, že není dán odpovědnostní titul.

5. Soud provedl dokazování a dospěl k následujícím skutkovým závěrům.

6. Dne 30. 9. 2021 byl sepsán záznam o kázeňském přestupku. Dne 30. 11. 2021 bylo vydáno rozhodnutí o uložení kázeňského trestu žalobci pod č. j. , var. symbol, , přičemž mu bylo uloženo celodenní umístění do uzavřeného oddílu na 20 dnů nepodmíněně, neboť se dopustil kázeňského přestupku ve smyslu § 46 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., tím, že vlastní vinou porušil § 28 odst. 3 písm. b) zákona, dle kterého je odsouzeným zakázáno vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky. Rozhodnutí bylo dne 30. 11. 2021 doručeno žalobci. Stížnost nemá odkladný účinek. Dne 30. 11. 2021 podal proti rozhodnutí stížnost sám žalobce, dne 2. 12. 2021 podal proti rozhodnutí stížnost právní zástupce žalobce. Dne 6. 12. 2021 bylo vydáno ředitelem věznice rozhodnutí o zamítnutí obou stížností pod č. j. , Anonymizováno, . Žalobci bylo doručeno dne 6. 12. 2021. Žalobce zahájil výkon kázeňského trestu dne 5. 1. 2022 v 15:30 hodin a ukončil výkon trestu dne 25. 1. 2022 v 15:00 hodin. (podstatný obsah kázeňského řízení č. , var. symbol, č.l. 70 až 98)

7. Dne 5. 1. 2022 podal žalobce správní žalobu ke Krajskému soudu v Praze. Dne 10. 2. 2022 a 1. 4. 2022 podala ke správní žalobě vyjádření Vězeňská služba ČR – Věznice , adresa, . Dne , datum, Krajský soud v Praze vydal rozsudek, č. j. , spisová značka, , kterým bylo rozhodnutí ředitele Vězeňské služby ČR-Věznice , adresa, ze dne 6. 12. 2021, č.j. VS-, var. symbol, , zrušeno a vráceno zpět žalované k dalšímu řízení, ve výroku II. bylo žalované uloženo zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 16 456 Kč. Právní moci toto rozhodnutí nabylo dne 19. 8. 2022 (podstatný obsah spisu Krajského soudu v Praze sp.zn. , spisová značka, )

8. Právní zástupce je plátcem DPH (osvědčení o registraci DPH).

9. Soud neprovedl důkaz rozhodnutí o uložení kázeňského trestu č.l. 6-7 spisu, rozhodnutí o stížnosti na č.l. 8-10 spisu, rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, na č.l. 14-18 spisu, neboť by šlo o duplicitní dokazování již shora učiněného dokazování.

10. Soud dále neprovedl důkaz: doručenka na č.l. 11 spisu, žádost o náhradu škody ze dne 28. 11. 2022 na č.l. 12-13 spisu a na č.l. 58-59, výzva ze dne 13. 11. 2023 na č.l. 60 spisu, stanovisko žalované ze dne 19. 1. 2024 na č.l. 63-64 spisu, neboť skutečnosti, které tímto měly být prokázány nebyly mezi účastníky sporné.

11. Dále soud neprovedl důkaz: potvrzení o výše pracovní odměny na č.l. 19 spisu, výplatnice na č.l. 61-62 spisu a 66-67 spisu, stanovisko k žádosti o odškodnění na č.l. 96-97 spisu, doplnění stanoviska na č.l. 98 spisu, zdravotnická dokumentace žalobce navržená při jednání, průměrný výdělek za poslední tři měsíce před kázeňským trestem navrženo při jednání soudu, výslech žalobce, výslech , jméno FO, , neboť tyto nebyly pro rozhodnutí soudu podstatné.

12. Soud dále neprovedl ani nevyžádal důkaz zprávy z věznice, proč nebylo v kázeňském řízení rozhodnuto (k vyžádání soudu), neboť by šlo fakticky o zjišťování průběhu posuzovaného řízení, resp. stav řízení, které má soud provedeným dokazováním za již prokázaný. Soud by tímto důkazem ničeho více nezjistil. Navíc tento důkaz nebyl dle soudu relevantní pro rozhodnutí soudu.

13. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

14. Podle ust. § 1 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Podle ust. § 2 OdpŠk se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

16. Podle ust. § 3 OdpŠk stát odpovídá za škodu, kterou způsobily a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, („úřední osoby“), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona („územní celky v přenesené působnosti“).

17. Podle ust. § 8 odst. 2 OdpŠk byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

18. Na úvod soud konstatuje, že žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu dne 28. 11. 2022.

19. Nejprve soud odkazuje na komentářovou literaturu, dle které „(n)ovela č. 160/2006 Sb. prohodila pořadí odstavců 2 a 3, aniž se dotkla znění původního ustanovení § 8 odst.

3. Nadále tedy platí, že výjimku ze zásady pravomocnosti nezákonného rozhodnutí musí nutně činit ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc, tedy taková, jejichž výkon je způsobilý přivodit vznik škody ještě předtím, než rozhodnutí došlo do právní moci. Je logické, že bylo-li předběžně vykonatelné rozhodnutí vykonáno, a v důsledku toho vznikla škoda, odpovídá za ni stát i v případě, že poškozený využil procesních možností a dosáhl zrušení nebo změny rozhodnutí pro nezákonnost již v rámci řádných opravných prostředků. … Nyní ve správním řízení platí, že rozhodnutí je vykonatelné nabytím právní moci nebo pozdějším dnem, který je v jeho výrokové části uveden, a že rozhodnutí je předběžně vykonatelné, pokud odvolání nemá odkladný účinek (§ 74 odst. 1 SpŘ).“ (VOJTEK, Petr. § 8 [Nezákonnost pravomocného rozhodnutí]. In: VOJTEK, Petr, BIČÁK, Vít. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 104, marg. č. 27 a 30.). Dle Nejvyššího soudu (sp.zn. 25 Cdo 4379/2007, 28 Cdo 1110/2010) předpokladem vzniku objektivní odpovědnosti státu je současné splnění tří podmínek: 1) zrušení rozhodnutí pro nezákonnost, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezbytnou podmínkou odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle § 8 odst. 1 OdpŠk je, aby pravomocné nebo bez ohledu na právní moc vykonatelné rozhodnutí bylo příslušným orgánem jako nezákonné zrušeno či změněno (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 129/97, publikovaný v časopise Soudní judikatura, ročník 2000, pod poř. č. 5, rozsudek ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. HYPERLINK "https://app.beck-online.cz/bo/document-view.seam?documentId=njptembqgbptenk7mnsg6xzugmya&refSource=text"25 Cdo 430/2000, uveřejněný pod C 1000 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu – dále též jen „Soubor“, nebo rozsudek ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. HYPERLINK "https://app.beck-online.cz/bo/document-view.seam?documentId=njptembqgzptenk7mnsg6xzsgu4tq&refSource=text"25 Cdo 2598/2006). Rozhodnutím tohoto orgánu je soud ve sporu o náhradu škody proti státu vázán a není oprávněn sám hodnotit, zda předmětné rozhodnutí je skutečně nezákonné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. HYPERLINK "https://app.beck-online.cz/bo/document-view.seam?documentId=njptembqgvptenk7mnsg6xzsge3de&refSource=text"25 Cdo 2162/2005, nebo usnesení ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. HYPERLINK "https://app.beck-online.cz/bo/document-view.seam?documentId=njptembqgnptenk7mnsg6xzrgizta&refSource=text"25 Cdo 1230/2003, uveřejněná v Souboru pod C 4030 a C 2813).

20. V posuzované věci bylo dne 30. 11. 2021 vydáno rozhodnutí o uložení kázeňského trestu žalobci, přičemž mu bylo uloženo celodenní umístění do uzavřeného oddílu na 20 dnů nepodmíněně. Proti rozhodnutí podal žalobce i jeho právní zástupce stížnost, avšak z poučení rozhodnutí ze dne 30. 11. 2021 se podává, že stížnost nemá odkladný účinek, tzn. rozhodnutí je předběžně vykonatelné. Následně došlo k rozhodnutí ředitele věznice ze dne 6. 12. 2021, kterým byly stížnosti zamítnuty, toto rozhodnutí bylo dále zrušeno ve správním řízení rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2022. Žalobce trest vykonal v období 5. 1. 2022 – 25. 1. 2022. Nicméně s ohledem na to, že stížnost proti rozhodnutí o uložení kázeňského trestu neměla odkladný účinek, byl trest vykonán nezávisle na rozhodnutí ředitele věznice, i když v časovém sledu následoval výkon trestu po rozhodnutí ředitele. Ve věci tedy sice bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, a to rozhodnutí ze dne 6. 12. 2021, avšak trest byl vykonán na základě předběžně vykonatelného rozhodnutí ze dne 30. 11. 2021. Toto rozhodnutí nebylo (prozatím) zrušeno ani jinak odklizeno, proto se ve smyslu § 8 odst. 2 OdpŠk nejedná o nezákonné rozhodnutí.

21. Soud dále uvádí, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí a to rozhodnutí ředitele věznice ze dne 6. 12. 2021, avšak žalobci v příčinné souvislosti s tímto rozhodnutím nevznikla škoda, tedy škoda spočívající v nákladech řízení na zrušení tohoto nezákonného rozhodnutí byla žalobci pravomocně přiznána ve správním řízení.

22. Soud tedy s ohledem na to, že ve věci nebyl dán odpovědnostní titul, resp. předběžně vykonatelné rozhodnutí ze dne 30. 11. 2021 nebylo zrušeno, neboť o stížnosti nebylo rozhodnuto, shledal, že nárok žalobce není důvodný a jako takový ho zamítl.

23. Pokud žalobce uvádí, že je na soudu, aby případně jeho nárok posoudil z titulu nesprávného úředního postupu, soud konstatuje, že ze skutkových tvrzení žalobce se jasně podává, že tento se domáhá náhrady škody a nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí vydaného v kázeňském řízení dne 30. 11. 2021. Není tak otázkou právního posouzení, zda se žalobce domáhá svých nároků z titulu nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V souzeném případě byla zcela úspěšná žalovaná, proti které byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta, proto jí soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 3 režijních paušálů po 300 Kč za písemné vyjádření ze dne 22. 1. 2024, přípravu na jednání a účast na jednání podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

25. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné.